Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Katedra české literatury. v žánru fantasy. K problému propojení světů ve vybraných dílech žánru fantasy

Transkript

1 Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Katedra české literatury Fantastické fikční světy a přirozené světy v žánru fantasy K problému propojení světů ve vybraných dílech žánru fantasy Bakalářská diplomová práce Vypracoval: Jan Křeček Vedoucí práce: Doc. PhDr. Jiří Poláček, CSc. Brno 2008

2 Prohlašuji a svým podpisem stvrzuji, že jsem na předložené bakalářské diplomové práci pracoval samostatně pouze s použitím uvedené literatury. V Brně dne: Jan Křeček 2

3 Děkuji vedoucímu své bakalářské práce doc. PhDr. Jiřímu Poláčkovi, CSc., za odborné vedení této práce. Děkuji Mgr. Luise Novákové, Ph.D. a Mgr. Otakaru Slanařovi za informace o odborné literatuře k tématu. Poděkování patří i Michaelu Broncovi a Tereze Možné za podnětné nápady a návrhy v oblasti primární literatury. Za revizi textu a cenné připomínky děkuji Nele Wurmové, Janu Novákovi, Petře Havlíkové a Evě a Michaele Křečkovým. 3

4 Obsah: 1.Úvod Vymezení tématu práce Pojmy užívané v práci Pojem fantasy Podžánry fantasy Další používané pojmy Dosavadní teorie Světová fantasy Neil Gaiman Roger Zelazny Stephen King Clive Staples Lewis Ostatní autoři Joanne Kathleen Rowlingová Michael Ende Simon Richard Green Garth Nix Clive Barker Lyman Frank Baum Lewis Carrol Raymond Elias Feist Česká fantasy Pavel Renčín

5 6. 2. Jana Rečková Pod kočičími hlavami Ostatní autoři David Stefanovič Leonard Medek Jan Dobiáš Diferenciace průchodů mezi světy Autorské vysvětlení podstaty existence více světů a jejich propojování Diferenciace průchodů mezi dvěma světy v popsaných dílech žánru fantasy Závěr Použitá literatura Primární literatura Sekundární literatura Elektronické zdroje

6 1.Úvod Žánr fantasy je v české literární vědě téměř bez výjimky opomíjen. Příčiny můžeme spatřovat v jeho nepříliš dlouhé existenci (před rokem 1989 česká fantasy prakticky neexistovala) a ve faktu, že literatura fantasy a sci-fi je tradičně řazena k okrajovým žánrům. Tento žánr ovšem existuje a významně (alespoň co se týče produkce, bohužel často produkce nepříliš kvalitní) se hlásí o slovo. V posledních letech se i v periodicích, která nejsou přímo spojena s fantasy, setkáváme se studiemi zaměřenými na fenomén fantasy literatury (jmenujme například článek Aleny Zachové ve Tvaru, studii Jiřího Holého v časopisu Česká literatura nebo příspěvek Antonína Kudláče v Hostu). Množí se také bakalářské a diplomové práce, které se alespoň okrajově dotýkají fantasy. 1 Přestože je pojem fantasy všeobecně používaný, jeho význam je stále poněkud sporný. První část práce bude proto zaměřena na definici tohoto pojmu a definici používaných pojmů vůbec (neboť, jak je patrné již z názvu, práce počítá s pojmy teorie fikčních světů). Protože je česká fantasy zatím stále v počátcích vývoje, je nezbytné alespoň zmínit její zahraniční inspirace, které v konečném výsledku tvoří podstatnou část práce. Zahraniční fantasy zejména v angloamerické oblasti patří majoritní produkce i na našem trhu, není možné ji opominout. Jádro práce pak bude patřit pokusu klasifikovat druhy propojení fantastických fikčních světů a přirozených světů. Podle dostupných informací zatím žádná podobná klasifikace v českém jazyce neexistuje. Výchozím bodem bude publikace švédské autorky Marie Nikolajevy The Magic Code. Tato práce obsahuje i popis způsobů, jakým se hrdina v dětské fantasy dostává z jednoho fikčního světa do druhého. Zaměříme se na tuto problematiku z hlediska fantasy pro dospělé s přihlednutím k situaci v české fantasy. Práce by tak měla splnit svůj účel přispět k prozkoumání literární vědě zatím prakticky neznámého území, území české fantasy. 1 Soudě podle prací nalezených přes Informační systém Masarykovy univerzity. 6

7 2. Vymezení tématu práce Vzhledem k následujícím pokusům vymezit žánr by mělo být dokázáno, že ne všechna fantasy vychází z koexistence dvou a více světů. Pro tuto práci je tedy mnoho žánrů nepoužitelných. Chceme-li konfrontovat fantastický fikční svět s přirozeným světem, tedy fikčním světem zobrazující náš aktuální svět (příp. aktuální svět spisovatele), neposkytují nám materiál takové podžánry jako historická fantasy (většinou je zobrazován pouze jeden svět, navíc nikdy nezobrazuje aktuální svět spisovatele), high fantasy (opět jediný svět, tentokrát cele fantastický) nebo sword and sorcery (zde již existují výjimky). Využitelná je zejména městská fantasy, horor a dark fantasy. Tyto žánry mají blízko nejen k sobě navzájem, ale i k mainstreamové literatuře. Horor nemusí obsahovat fantastické prvky, městská fantasy je sama o sobě někde na okraji fantasy (těžko určitelná je zejména hranice mezi městskou fantasy a magickým realismem a vůbec s literaturou, která obsahuje nějaký fantastický prvek u nás bychom mohli jmenovat např. sbírku povídek Karla Michala Bubáci pro všední den nebo prózy Michala Ajvaze, např. Druhé město, a Daniely Hodrové, např. trilogii Trýznivé město). Pokusme se tedy definovat předmět našeho zájmu v několika bodech: 1) Obsahuje větší míru fantastických prvků. 2) Obsahuje dva nebo více světů, z nichž alespoň jeden zobrazuje přirozený svět. 3) Autor je tradičně řazen do fantasy. Ad 1) Problematickým pojmem je větší míra. Není možné ji definovat naprosto exaktně. Mírou pro nás tedy bude doba pobytu v jiném než přirozeném světě (pokud hlavní hrdina fantastický fikční svět pouze uvidí např. skrze bránu a povídka/román o druhém světě pojednávat vůbec nebude, pak to není materiál vhodný pro tuto práci), výskyt v přirozeném světě neexistujících postav (víly, elfové, upíři a další 7

8 fantastické bytosti) a rámec příběhu (případ her na hrdiny příběh je hrán, hlavní hrdinové existují jen v rámci této jedné hry; pokud je toto explicitně zmíněno, pak nás tento materiál bude zajímat). Ad 2) Přirozený svět přitom může být do jisté míry deformován (obávám se, že přesnou hranici není možné určit, budeme tedy hovořit o subjektivní únosné míře odlišnosti). Komplexnější definice by možná zněla obsahuje dva nebo více světů, u nichž alespoň jeden zobrazuje přirozený svět, případně možný přirozený svět (aktuální svět s únosnou mírou odlišnosti). Podmínkou přitom není možnost pohybovat se mezi dvěma zobrazovanými světy (ale jeden svět musí nějakým způsobem ovlivňovat akce ve druhém světě). Ad 3) Fantasy literatura představuje v současné době určité literární ghetto. Pokud autor uspěje v soutěži, která spadá do kategorie sci-fi a fantasy (např. O železnou rukavici lorda Trollslayera nebo O stříbřitělesklý halmochron ), většinou je zaškatulkován jako autor fantasy literatury, přestože poté píše i knihy, které do této kategorie nespadají (např. P. Renčín Jméno korábu). Na druhou stranu existuje mnoho autorů, kteří nějakým způsobem zasáhli do sci-fi nebo fantasy a kteří jsou literární vědou uznávaní (nejvýznamnější je K. Čapek, dále např. zmiňovaní M. Ajvaz nebo K. Michal). Tato práce se soustředí na tvorbu těch, kteří jsou tradičně řazeni do žánru fantasy. 8

9 3. Pojmy užívané v práci 3.1 Pojem fantasy Definice žánru fantasy je obtížná. Pokusíme se tedy nejdříve tuto definici zformulovat, samozřejmě se zřetelem k zaměření práce. Prvním problémem je chápání pojmu fantasy v anglicky mluvících zemích a v České republice. V anglo-americké oblasti je tímto pojmem myšlena veškerá fantastická literatura, tedy taková, kde je oproti naší realitě něco jinak 2, jak píše Ivan Adamovič ve své studii O pojmu fantasy. Zaveďme tedy pojem fantastika jako nadmnožinu všech žánrů, kde je něco jinak. I zde se musíme mít na pozoru např. Nünning varuje před nesprávným použitím termínu fantastika: ( ) je třeba rozlišovat mezi fantastikou jako literárním žánrem a jako estetickou kategorií a pokračuje definicí: ( ) v širším smyslu je to každý druh literatury, který staví proti empiricky ověřitelnému obrazu čtenářova světa jiný svět, mj. science-fiction, fantasy, legenda, horor, pohádka. 3 Pro tuto práci použijeme Adamovičovo rozdělení na tři větve fantastiky: 1) Fantastická literatura čistě fantastická literatura, tedy taková, která popisuje iracionální jevy v reálném světě 4. 2) Science fiction v překladu vědecká fikce, příběhy postavené na teoreticky reálných vědeckých základech, velice často z budoucnosti. 3) Fantasy Nad poslední položkou zůstává viset otazník. České publikace přitom definují fantasy s větší či menší mírou přesnosti, např. jako populární žánr iracionální fantastiky s tematickými zdroji v mýtu a středověké romanci ( ) protipól ke sci-fi 5, jako křížence pohádek, 2 ADAMOVIČ NÜNNING 2006, s ADAMOVIČ MOCNÁ, PETERKA 2004, s

10 mýtů a hrdinských zpěvů, utopií a hororů. 6 Asi nejlepší definici fantasy nabízí Encyklopedie literatury science fiction: V anglické jazykové oblasti pojem užívaný často pro veškerou fantastickou literaturu. V poslední době v užším pojetí též marketingová kategorie označující sword and sorcery a high fantasy, tedy příběhy odehrávající se v imaginárních světech nebo naší minulosti, a nikoliv fantastické příběhy ze současnosti nebo magický realismus. Podstatnou složkou fantasy je často nevysvětlitelný, nadpřirozený úkaz nebo přímo projev magie ( ) 7 Pokud bychom definovali fantasy jako high fantasy nebo sword and sorcery (podle poslední definice), tato práce by neměla smysl zaměřuje se na propojení přirozeného světa s fantastickým fikčním světem. Ale přirozený svět se ve výše zmíněných podžánrech nevyskytuje. Pokusíme se vymezit žánry, které se alespoň dotýkají fantasy a které přitom mohou obsahovat fantastický fikční svět (jednoznačně se budeme pohybovat na rozhraní fantastické literatury a fantasy). Pro další postup proto předkládám stručné definice podžánrů fantasy. 3.2 Podžánry fantasy Fantasy můžeme dělit do podžánrů podle toho, jak se jednotlivá díla žánru liší srovnáme-li shodné znaky vybraných děl. Podle použitých zdrojů ale neexistuje koncepce, která by dělila fantasy dle řečených předpokladů, proto vypadá i zde načrtnuté rozdělení poněkud chaoticky. Ponejvíce bude využito rozdělení Ivana Adamoviče 8 a Andrzeje Sapkowského, vše doplněné o vlastní poznatky autora a nalezené internetové zdroje. 9 Dark fantasy temná fantasy, fantasy s příměsí hororu, často užívá temnější stránku tradičně dobrých postav (elfové, víly), jindy staví do 6 HOLÝ 1998, s NEFF, OLŠA 1995, s Vycházíme z ADAMOVIČE (1996) a NEFF, OLŠA (1995). 9 Zajímavé rozdělení fantasy do podžánrů se nachází například na Wikipedii: 10

11 hlavní role jedince s nadpřirozenými schopnostmi a sklonem ke zlu (např. Interview s upírem od Anne Riceové). Heroic fantasy termín většinou identický se sword and sorcery 10, fantasy s hrdinou, který bojuje proti zlu (např. Howardův Conan). Horor není podsložkou fantasy, nemusí obsahovat iracionální prvky, je definován podle účinků na čtenáře má vzbuzovat hrůzu, strach a děs, což je ale často vyvoláno právě iracionálním prvkem (E. A. Poe, H. P. Lovecraft, S. King, B. Lumley). High fantasy čistá fantasy (v překladu vysoká ), odehrává se pouze ve fantastickém fikčním světě, kromě napínavého příběhu a boje mezi jednoznačně vyznačeným dobrem a zlem vyvolává i dojem mýtu (J. R. R. Tolkien, R. Jordan). Kyberpunk (pův. cyberpunk) využívá moderní techniku (zejm. počítače, roboty), soustředí se na symbiózu člověka s virtuálním světem (např. film Matrix, za zakladatele tohoto žánru považován William Gibson). Science fantasy vědecká fantasy, příběhy se odehrávají ve světech, kde funguje věda i magie. Spíše okrajový a málo využitý podžánr (např. filmová série Hvězdné války George Lucase). Steampunk také nepříliš často využívaný podžánr, příběhy jsou umístěné do 19. století, do století páry (steam = pára), autoři používají alternativní světy nebo možné, ale nerealizované historické linie (zakladatelem žánru je Tim Powers s románem Brány Anubisovy). Sword and Sorcery v překladu meč a magie, žánr postavený na pseudohistorickém prostředí a přítomnosti mnoha akčních scén. Od doby publikování Adamovičovy studie přibyly některé další podžánry, pokusíme se je zde definovat: Městská fantasy fantasy, ve které hraje podstatnou roli město a civilizace, ovšem nevědecky vysvětlená (rozdíl od science fantasy). Využívá náboženství i mýty, světy paralelní k aktuálnímu světu, moderní zbraně a artefakty (počítače) i magii. Typickým příkladem je 10 ADAMOVIČ 1996, s

12 Gaimanovo Nikdykde (Neverwhere), v české fantasy pak Renčínova Nepohádka. Fantasy inspirovaná hrami na hrdiny a počítačovými hrami tzv. hry na hrdiny jsou hry, ve kterých hráči v reálném čase hrají postavy, vytvořené podle vlastních představ. To je kombinováno s prvkem náhody (hody kostkami). V české fantasy v tomto podžánru vyniká zejména sborník Kostky jsou vrženy s podtitulem Sborník povídek ze světa her na hrdiny. Historická fantasy fantasy, která vychází z reálných historických událostí, ale přidává iracionální prvek, většinou magii (A. Sapkowski husitská trilogie Narrenturm, Boží bojovníci a Lux Perpetua, u nás L. Medek a Fr. Vrbenská Stín modrého býka). Zajímavé rozdělení nabízí i Andrzej Sapkowski v článku Subžánry subžánrů. 11 Jak je Sapkowského zvykem, článek je psán nevědecky a velice populárně, zvolím tedy v některých případech stručnější názvy jednotlivých podžánrů. 1) Typ zavřené dveře založen na existenci našeho a jiného světa, hrdina (hrdinové) projdou z původního světa do světa nového (např. Lewisovy Letopisy Narnie nebo Carrolova Alenka v říši divů). 2) Typ retelling z angličtiny převyprávění. Znovu podané vyprávění známého mýtu, pohádky (Sapkowski jmenuje trojskou válku, Šípkovou Růženku nebo Drákulu). 3) Typ jakozemě děj se odehrává v autonomní nezávislé zemi vytvořené fantazií (např. Tolkienova Středozemě a Pratchettova Zeměplocha) 4) Typ alternativní historie aneb co by se stalo, kdyby Vychází ze skutečné historie aktuálního světa (nově v ČR vyšlo Imperium Bohemorum Fantastické dějiny zemí Koruny české, částečně sem spadá i Sapkowského husitská trilogie). 11 SAPKOWSKI 2001, Subžánry subžánrů. 12

13 5) Typ přichází cosi zlého v přirozeném světě, který známe, se začne dít něco fantastického. Tento žánr má blízko k hororu (např. Les mytág Roberta Holdstocka, Harry Potter J. K. Rowlingové). 6) Zvířátkovský typ příběhy, kde zvířata jednají jako lidé, často mají blízko k pohádkám (Sapkowski jmenuje např. Spellsingera A. D. Fostera nebo Shardik Richarda Adamse). 7) Typ urban fantasy Sapkowski jej charakterizuje podtitulem Elfové v Central parku. Propojení klasických fantasy motivů a města, moderní civilizace. K tomuto typu přidává tzv. MMS (Magic Meets Software), ve kterém je magie propojená s počítači (např. merlinovská řada Amberu Rogera Zelaznyho) Další používané pojmy Práce vychází z teorie fikčních světů, proto mnoho pojmů v práci náleží do této kategorie. Pro potřeby této práce předkládám vysvětlení nejdůležitějších pojmů. Aktuální svět svět kolem nás, svět, ve kterém žijeme. Aktualizovaný možný svět, který vnímáme smysly. 12 Fikční svět svět románů, jakýkoliv svět zobrazený např. v beletrii. Podle Doležela možný svět, který je vytvořen konstrukčním literárním textem nebo znakovým médiem obdobné performativní síly. 13 Možný svět myslitelný svět. Nemožný svět svět, který obsahuje nebo implikuje logický protiklad. 14 Přirozený svět fikční svět zobrazující aktuální svět. Sekundární svět tento pojem zavádí Tolkien v eseji O pohádkách. 15 Zde užíván nebude, neboť považujeme veškeré knižní světy za světy fikční, vzájemně rovnocenné. Pro odlišení světa, který 12 DOLEŽEL 2003, s Tamtéž, s Tamtéž. s TOLKIEN V tomto překladu jako druhotný svět, výraz sekundární svět se v literatuře vyskytuje častěji. 13

14 je fikční, ale náleží do fantasy (obsahuje např. magii), budeme užívat termínu fantastický fikční svět. Primární svět jeho existence vychází z používání termínu sekundární svět. Stejně jako předchozí termín, i tento bude nahrazen budeme používat výraz přirozený svět. Fantastický fikční svět fikční svět, který operuje s možnostmi, které jsou v aktuálním a přirozeném světě nerealizovatelné: magie, fantastické bytosti, odlišné fyzikální zákonitosti atd. 14

15 4. Dosavadní teorie Jediná publikace, která se zabývá problémem propojení fikčních světů ve fantasy, je již zmíněná publikace The Magic Code Marie Nikolajevy. Švédská autorka vychází z fantasy literatury pro mládež, nicméně tato práce bude vycházet právě z její diferenciace. Nikolajeva vychází z Vladimira Proppa, který uvažuje o motivu průchodu mezi dvěma světy jako o důsledku starobylých iniciačních rituálů 16 a pokračuje: Mladí lidé z kmene museli podstoupit několik zkoušek, než se mohli stát právoplatnými členy kmene. Zkoušky často spočívaly v rituálních úkolech, které byly záměrně situovány do neznámé krajiny: lesa, jeskyně, někdy i speciálně zkonstruovaného labyrintu. Během této rituální cesty se předpokládalo, že se účastníci setkají se zlými silami a budou ochráněni dobrými duchy, většinou totemovými zvířaty. 17 V pohádkách (v našem případě i ve fantasy) podstupuje hrdina (hrdinové) podobnou sérii zkoušek. Nikolajeva předkládá devět možných způsobů průchodů mezi světy: 1. Dveře 2. Smrt a sen 3. Posel 4. Poslové z naznačeného fantastického fikčního světa Magický předmět 6. Stroje času 7. Technické vynálezy 8. Magické předměty v přirozeném světě Magické schopnosti Další možné rozvržení se objevuje v Morfologii pohádky u již zmíněného Vladimira Proppa. Je spojeno s poutí hrdiny za objektem, 16 NIKOLAJEVA 1988, s. 75. Ancient initiation rites (překlad JK). 17 Tamtéž. The young people of the tribe had to undergo a number of trials before they could be accepted as rightful members of the tribe. The trials often consisted in ritual quests, getting deliberately lost in a unknown landscape: wood, cave, or sometimes a specially constructed labyrinth. During this ritual journey they were supposed to meet evil forces and get help from protecting spirits, often totemic animals (překlad JK). 18 Messengers from the Implied Secondary World (překlad JK). 19 V originále primary world. Pro potřeby této práce je fantastický fikční svět a přirozený svět vhodnější překlad viz kapitola Další používané pojmy. 15

16 díky němuž následuje dobrý konec (magický předmět, princezna atd.). Objekt se obvykle nalézá v jiné říši. Tato říše může ležet velmi daleko po horizontále nebo velmi vysoko nebo hluboko po vertikále. Způsoby spojení mohou být ve všech případech stejné, pro hloubky a výšky však existují i specifické formy. 20 Následuje výčet možných způsobů, jak se hrdina do jiné říše dostane: 1. Vzduchem (létající koráb, koberec, kůň ) 2. Po zemi nebo po vodě 3. Hrdina je veden (cestu ukazuje např. klubíčko) 4. Hrdinovi je ukazována cesta 5. Nepohyblivé prostředky (schody, podzemní chodba, jeskyně) 6. Podle krvavých stop Toto rozdělení je sice aplikované pouze na pohádku, nicméně i z něj je možné vycházet. Podrobnějším rozlišením těchto stratifikací se budeme zabývat až při aplikaci některých jejich prvků na vlastní diferenciaci. 20 PROPP 1999, s

17 5. Světová fantasy 5.1. Neil Gaiman Gaiman je autorem, jehož poetika staví právě na propojování světů a směšování fantazie s realitou. Nejvýznamnější, co se propojení světů týče, je román Nikdykde. Dva světy zde koexistují, ale pouze někteří je mohou vnímat. Pro orientaci v dalším textu stručně nastíníme děj. Richard Mayhew je obyčejný mladý muž, má snoubenku Jessicu, práci úředníka a nudný, ale spokojený život. Vše se změní v okamžiku, kdy se rozhodne pomoci zraněné dívce, která se před ním objeví na ulici. Vezme dívku (v českém překladu Dvířka, z anglického Door) k sobě do bytu, navzdory Jessičiným protestům. Dívka další den zmizí a Richard se pokusí vrátit do běžného koloběhu života. A zjišťuje, že to není možné. Jessica jej nepoznává, v zaměstnání ho nikdo nezná, na ulici mu nezastavují taxíky. Zoufalého Richarda osloví až bezdomovec se žádostí o peníze. Richard je šťastný, že jej někdo vnímá a za pomoci bezdomovce se ocitá v Podlondýně. Právě zde je pro nás důležité místo. Autor vychází z aktuálního světa, z Londýna na konci 20. století. Používá konkrétní místa (katedrálu sv. Pavla, stanice londýnského metra aj.), jiná možná místa si domýšlí nebo přetváří místa existující (Knightsbridge/Nightsbridge, neexistující nebo dávno zrušené stanice metra, názvy stanic přitom využívá ve stanici Earl s Court skutečně sídlí baron, anglicky earl, ve stanici Angel Islington sídlí anděl jménem Islington apod.). Vytváří tak těsné spojení dvou světů, našeho Londýna ( Nadlondýna ) a Podlondýna, světa, který existuje jakoby za reálným Londýnem. Aktéři procházejí mezi světy svobodně (tedy ti, kteří jsou toho schopni) a velice jednoduše, ve čtenáři je tak vytvářen dojem, že z aktuálního světa Londýna je bez jakýchkoli problémů možné dostat se do fantastického fikčního světa Podlondýna. Richard se ohlédl. Muž na něho mával. Pojďte, tudy dolů. Rychle, člověče. Muž spěchal dolů po jakýchsi schůdkách na kraji chodníku. Byly to takové ty schody, co vedou do suterénního bytu, poseté odpadky. Richard klopýtal za ním. Na konci schodů byly 17

18 dveře. Muž do nich strčil, počkal, až Richard projde, a zavřel za ním. Za dveřmi se ocitli v úplné tmě. ( ) Dveře se rozlétly. Richarda na okamžik oslepilo náhlé světlo. Stál ve velikánské klenuté místnosti, v nějaké podzemní hale plné ohně a kouře. Všude kolem hořely malé ohníčky. U plamenů stály temné postavy a opékaly na rožních drobná zvířata. Lidé přebíhali od ohně k ohni. 21 Richard se tak dostane do Podlondýna (a do nezáviděníhodné situace) jakousi boční uličkou, po schodech dolů a skrze dveře. Přirozený svět (nad)londýna a fantastický fikční svět Podlondýna tedy ve skutečnosti leží vedle sebe, přes sebe i skrze sebe. Jsou prolnuty tak, že není nutné podnikat dlouhé cesty nebo vlastnit magické předměty, je pouze nutné o Podlondýně vědět. Markýz de Carabas, postava románu, to definuje takto: Mladý muži, pronesl, existují dva Londýny. Je Nadlondýn tam jsi žil a pak je Podlondýn Spodní strana obydlená lidmi, kteří propadli škvírami světa. Nyní jsi jedním z nich. Dobrou noc. 22 Gaiman vysvětluje schopnost vidět Podlondýn takřka vědecky do Podlondýna se dostanou lidé na okraji společnosti, ti, které společnost vnímá jako žebráky, bezdomovce a podobně. Ostatní lidé se jich straní, snaží se je nevnímat a na tomto základě Gaiman vytvořil Podlondýn. Přestože jsou oba světy téměř jednolité a zdánlivě jednoduše přístupné, každý má odlišnou hierarchii a je obtížné se dostat z jednoho do druhého. I v dalších Gaimanových dílech se objevuje motiv fantastického fikčního světa v Alenkou v říši divů inspirované Koralině je hlavní hrdinka v už tak bizarním světě konfrontována se světem za dveřmi, které objeví (pro obyčejné aktéry je za těmito dveřmi cihlová zeď. Přestože je průchod dveřmi prezentován jako hra, čtenář neví, zda se ocitá v dětské fantazii nebo noční můře). V románu Američtí bohové se setkáváme se Stínem (jak se jmenuje hlavní postava. K postavě tohoto jména se autor později vrátil v povídce Vládci glenu 23 ), kterého právě propouštějí z vězení a kterému právě zemřela milovaná 21 GAIMAN 1998, s Tamtéž, s In GAIMAN 2007, Křehké věci. 18

19 manželka. Stín se setkává s (nejen) germánskými bohy, Gaiman propojuje realitu se sněním, vzpomínáním na zemřelou ženu a fantazií tak, že čtenář opět neví, co je realita a co sen. Mezi Gaimanova díla se dvěma světy patří i nedávno filmově zpracovaný Hvězdný prach, ve kterém se čtenář přenáší do fantastického fikčního světa vesnice Zeď, která je ovšem natolik podobná aktuálnímu světu (je dokonce situována do Anglie: Ze Zdi vede jen jedna silnice ( ) Nakonec vás dovede až do Londýna, ale Londýn je od Zdi celou noc jízdy. 24 ), že bychom ji mohli považovat za přirozený svět. Z tohoto místa se hrdina vydává do fantastického fikčního světa skrze zeď, která oba světy odděluje (a podle které je vesnice nazvána). Kromě Gaimanových prací prozaických nemůžeme opomenout komiks Sandman. Mnoho možných fikčních světů vytvořil díky šestici postav, označovaných jako Věční sourozenci Osud, Smrt, Sen, Touha, Delirium a Zoufalství. 25 Hlavní postavou většiny komiksů jsou Smrt a Sen, ostatní zasahují minimálně. Právě přítomnost Snu a jeho světa otevírá neskutečné možnosti pro autorovu fantazii a pro spojení více světů. Pro tuto práci je důležitý i ten fakt, že Smrt žádný svůj vlastní svět nemá (jejím působištěm je pouze přirozený svět). Posledním Gaimanovým dílem, které zmíníme, je povídka Rytířství. 26 Přirozený svět je zde konfrontován s atributy tradičně spojovanými s fantastickým fikčním světem artušovské legendy. V naprosto obyčejném městě v naprosto obyčejném krámku si naprosto obyčejná starší dáma (paní Whitakerová) pořídí naprosto obyčejný starý pohár. Tento pohár je bohužel shodou okolností známý Svatý Grál. Pro Grál si přijíždí Galahad, rytíř Kulatého stolu. Hlavním rysem povídky je komično, tvořené starousedlým chováním paní Whitakerové, které se poloha Grálu na poličce líbí natolik, že ji nezajímá zlato nabízené rytířem. Nezajímá ji ani kouzelný meč Balmung, ani jablko ze zahrady Hesperidek. Nakonec vymění Svatý 24 GAIMAN 2007, s Zároveň hříčka se slovy v angličtině začínají všechny tyto charaktery na písmeno D : Destiny, Death, Dream, Desire, Delirium, Despair. 26 In GAIMAN 2003, Kouř a zrcadla. 19

20 Grál za Kámen mudrců a vejce ptáka Fénixe. Nikoliv pro jejich schopnosti, nýbrž pro vhodnost jejich postavení na krbové římse. K propojení světů tedy prakticky nedojde, čtenáři jsou předloženy pouze artefakty a postava ze známého fantastického fikčního světa, prolínání je pouze naznačeno (Galahad se vrací po dlouhé době, většinou zraněný, zmiňuje, že ony legendární předměty nezískal snadno). Fantastický fikční svět tedy v povídce existuje, ale není konkrétně zmíněn, stává se jen pozadím, na kterém se odehrává hlavní děj Roger Zelazny Je také autorem, jehož fantazie je (co se nových světů spojených s aktuálním světem týče) neomezená. Tato práce by nemohla existovat beze zmínky o jeho cyklu s názvem Amber. Skládá se z celkem deseti knih, z nichž pět je věnováno postavě Corwina, následujících pět pak Merlinovi, Corwinovu synovi. Hlavní myšlenka propojení světů je uvedena už na obálce: Je jen jediný pravý svět. Ostatní jsou jen stíny. Svět zvaný Amber je tedy prohlášen za onen pravý svět, který vrhá stíny na všechny strany. Každý z těchto stínů je ovšem jiný, a pokud to dokážeme, je možné se v těchto stínech pohybovat. Jeden ze stínů je i Země, tedy náš aktuální svět. V tomto světě se na nemocničním lůžku probouzí muž, který neví, kdo je, kde je a jak se tam, kde je, dostal. Postupně zjišťujeme, že jde o Corwina, jednoho z amberských princů a velice pravděpodobného následníka trůnu. Bratři a sestry se tu ale nemají příliš v lásce a nastává tvrdý boj o vládu nad Amberem, plný intrik a překvapivých zvratů. Pro nás je podstatný způsob, jakým lidé s amberskou krví procházejí skrze stíny. Základním předpokladem je pohyb. Při každém přesunu ze stínu do stínu se daný charakter musí pohybovat. Při tomto pohybu (ať už pěšky, koňmo nebo autem) mění postava s amberskou krví okolní krajinu tak, aby se co nejvíce blížila místu, kterého chce dosáhnout (není definováno, zda jde o sílu vůle, zda je nutné se nějak intenzivněji snažit, nebo jde o samozřejmou činnost, jako je pro nás např. chůze). Tak vzniká v podstatě neomezené množství možných 20

21 světů. I v románu je zmíněno, že není jasné, zda jsou nové světy vytvářeny, nebo už existují a postavy z Amberu je pouze nacházejí. Zelaznyho dalším počinem, který můžeme zařadit do této práce, je Poslední odbočka na Babylon. Zpočátku nesrozumitelné prolínání dvou rovin příběhu se projasní do působivého vyprávění, v jehož středu stojí tzv. Cesta. V knize je popsána jako moderní dálnice, která existuje ve svém vlastním světě a vede skrze čas. S hrdinou knihy se setkáváme ve chvíli, kdy míří k odbočce na Marathon, přesvědčen o tom, že v tehdejší bitvě měli Řekové zvítězit veze jim moderní zbraně z dvacátého století. Příběh obsahuje mnoho zvratů, chvíli připomíná akční film, jindy zase klasickou fantasy, nicméně pro tuto práci je důležitý fenomén Cesty. Na Cestě vznikají a zanikají odbočky, čímž jsou tvořeny alternativní možnosti lidské historie (viz příklad s bitvou u Marathonu, dokládají to i některé promluvy postav: Ne všechny /cesty/ jsou přístupné. Vedlejší cesty zarůstají a když je nikdo nepoužívá opět se stávají divočinou. Copak nevíš, že Čas je superdálnicí s mnoha odbočkami, hlavními silnicemi i vedlejšími cestami? Copak nevíš, že jejich mapy se neustále mění a že jen pár lidí ví, jak najít správné přístupové cesty? 27 ). Vzhledem ke složitosti Cesty je paradoxně možné setkat se se sebou samým, čas každého jedince je tedy definován jako osobní časová linie. Cesta je přitom přístupná komukoliv, kdo ví, jak se na ni dostat: Teď zaboč vlevo a zůstaň v pravém pruhu. Neuvědomil jsem si, že jsme tak blízko placené dálnice. To není dálnice. Tady se neplatí žádné poplatky. Prostě na ni najeď. Uviděl odbočku a zahnul na ni. 28 Jediný viditelný rozdíl nastává při vlastním najetí na Cestu, kdy se z temné noci zničehonic stává jasný den s bezmračným nebem. Z předchozího rozhovoru je vidět, že hrdina druhé časové linie není sám je provázen moderním počítačovým systémem v podobě knihy Walta Whitmana Stébla trávy, který jej navádí a který funguje jako průvodce původem z fantastického fikčního světa. 27 ZELAZNY 1997, s Tamtéž, s

22 Originální propojení dvou světů použil Zelazny v románu Podvrženec (druhá část má název Divomág, nicméně v té již nedochází k propojení dvou světů). Hlavní zápletka je vytvořena záměnou dvou novorozenců, Pola Detsona, který se ze světa magie dostane do světa techniky (našeho světa), a Marka Maraksona, se kterým je to opačně. Kouzelník Mor se pokusí tuto chybu napravit, má však sílu přivést zpět do původního světa pouze Pola. Kniha vrcholí bojem Pola a Marka, což symbolizuje boj magie a techniky. Stejně jako u Gaimana zmíníme ještě krátkou Zelaznyho povídku Hra Prachu a Krve. 29 Autor opět využívá alternativních možností lidské historie. Nad planetu Zemi se snesou dvě blíže neidentifikované entity a začnou hrát hru. Jedna z entit se prohlásí Prachem, druhá Krví, každá má tři tahy. Učiní tři zásahy v lidské historii (Prach odkryje rudná pole v době paleolitu, Krev prodlouží život Isaaca Newtona a podobně), vrátí se do bodu, ve kterém začínali a sledují výsledky svých zásahů. Následuje absurdní (z našeho úhlu pohledu) rozhovor obou hráčů, např.: ( ) Tiskařský lis nebyl v Malé Asii nikdy vyvinut. Pořád ještě pat, řekl Krev. Ano, podívej se ale, co udělal Newton. Jak jsi to mohl vědět? ( ) Viděl jsem jeho potenciál, ještě když hloupl s alchymií. Podívej, co pro jejich vědu udělal všechno! 30 Dozvídáme se výsledek první hry (Prach zvítězí, lidstvo se samo zničí), následuje odveta (zvítězí Krev, lidstvo prosperuje) a povídka končí domluvou, že třetí hra bude rozhodující. Z našeho hlediska je na této povídce zajímavé to, že ačkoliv jsou jednoznačně přítomny dva světy (přirozený, s veškerou jeho historií a dějinami, a fantastický fikční, s entitami, které hrají hru), ani jeden svět není definován a není nutné jej definovat. Přirozený svět je nám známý, fantastický fikční svět je pro povídku nepodstatný jde o svět, ve kterém existují dvě hrající si entity, nic víc nevíme a vědět nepotřebujeme. Omezeností druhého světa je vytvářena atmosféra tajemství a nejasnosti (stejně jako v Poslední odbočce na Babylon není v počátku jasné, o čem povídka je), zároveň jsou díky ní 29 U nás vyšlo ve sborníku Poslední obránce Kamelotu, s ZELAZNY 1997, s

23 poskytovány neomezené možnosti Prachu a Krvi. Tyto dva světy tedy koexistují, jeden ovlivňuje druhý a jsou vzájemně propojeny, ale kromě drobných zásahů hrajících si entit mezi nimi neexistuje žádné fyzické spojení. Noc v osamělém říjnu představuje dokonce dvojí propojení světů. První propojení spočívá ve spojení přirozeného světa s množstvím známých fikčních postav v obyčejné anglické vesnici potkáváme Sherlocka Holmese, hraběte Drakulu nebo Jacka Rozparovače. Příběh vypráví o odvěkém boji tzv. zavíračů a otevíračů, kteří se snaží zavřít/otevřít bránu mezi světy (dle některých náznaků vede nejspíše do světa lovecraftovské mytologie), což by mělo nedozírné následky pro lidstvo. Vše je vyprávěno z pohledu psa-pomocníka Jacka Rozparovače a vše se děje od začátku do konce měsíce října. Otázkou je, zda lze považovat existenci fikčních postav v přirozeném světě za propojení mezi fikčními světy. Touto otázkou se budeme zabývat později Stephen King King je známý jako autor hororů (v nichž také mnohdy pracuje s více fikčními světy, zmiňme alespoň romány Řbitov zviřátek, ve kterém dochází k propojení záhrobního světa s naším světem, nebo Talisman, který někteří řadí už k fantasy 31 ), jeho největším počinem je však sedmidílná Temná věž. Setkáváme se s pistolníkem Rolandem, posledním střelcem ze světa, jehož čas a umístění je čtenářům neznámé (v originále označovaný jako svět, který se hnul ). Roland pronásleduje muže v černém, který pravděpodobně ví, jakým způsobem je možné dostat se k Temné věži. Temná věž má být průsečíkem, v němž se střetávají všechny světy. Čas i prostor jsou v díle maximálně uvolněny, téměř celý čtvrtý díl je vypravováním o pistolníkově minulosti, na konci prvního dílu se Roland střetne s mužem v černém, ráno se vzbudí a zjistí, že uplynulo deset let, putujeme mezi světem, který se hnul, v němž nalézáme znaky 31 Viz < 23

24 shodné s naší realitou, a dalšími světy např. New Yorkem v 80., 60. a 70. letech (přesně v tomto pořadí v knize Tři vyvolení). V New Yorku sedmdesátých let Roland znovu potkává Jacka, chlapce, kterého v předchozím dílu (Pistolník) nechal zemřít, aby mohl pokračovat v pouti k Temné věži. Všechny tyto kontakty probíhají absurdně jednoduše před Rolandem se na pláži ve světě, který se hnul objeví postupně troje dveře, kterými vchází do jednotlivých časů města New York. Dveře tam, kde žádné dveře neměly být. Prostě stály na šedivém pobřeží dvacet stop nad hranicí přílivu, zdánlivě věčné stejně jako moře, a hranou vrhaly šikmý stín k východu, protože slunce už pomalu zapadalo. ( ) Tak je otevři. ( ) Místo toho se neohrabaně zvedl a obešel dveře na druhou stranu. Žádnou druhou stranu neměly. Byl tam jenom tmavě šedý břeh, který se táhl dál a dál. 32 Vše je stupňováno v posledních dílech ságy, kde se pistolník se svými druhy setkává i se samotným spisovatelem, dokonce hovoří o tom, že o tomto setkání jednou bude King psát Clive Staples Lewis Autor, který je podle Zachové 33 tvůrcem druhého směru fantasy (Tolkien samostatně existující země, Lewis propojení mezi dvěma světy). Jeho Letopisy Narnie jsou klasickou ukázkou průchodu mezi dvěma světy. Čtyři děti naleznou ve starém domě skříň, skrze kterou je možné dostat se do Narnie, pohádkového světa, jenž právě strádá pod krutovládou Bílé čarodějnice. Tuto zemi zachrání, prožijí v ní takřka celý život, aby se jako slavní králové a královny vrátili do přirozeného světa jako malé děti. První průchod skrze skříň je popsán takto: Udělala ještě krok dovnitř pak dva a tři kroky a celou dobu čekala, že špičkami prstů nahmatá dřevo. To ale musí být obrovská skříň, pomyslela si Lucinka. Postoupila ještě dál a rozhrnula měkké záhyby kabátů, aby mohla projít. Pak si všimla, že jí něco křupe pod nohama. Že by další kuličky proti molům? podivila se a sklonila se, 32 KING 1999, Tři vyvolení, s ZACHOVÁ

25 aby to ohmatala. Ale místo aby ucítila hladké tvrdé dřevo na dně šatníku, dotkla se něčeho měkkého, sypkého a velice studeného. To je divné, řekla si a udělala další krok nebo dva dopředu. 34 Přístup do Narnie se mění. V první části skrze zmíněnou skříň, ve druhé jsou děti přitáhnuty na cestě z vlaku, potřetí se do Narnie dostanou skrze obraz s narnijskou lodí a počtvrté skrze tajnou branku v zahradě. Zbývající díly (cyklus má celkem sedm částí) jsou buď příběhy z Narnie samotné (Kůň a jeho chlapec, Poslední bitva), nebo příběhy z minulosti Narnie (Čarodějův synovec). V Čarodějově synovci dochází poprvé k propojení Anglie s Narnií pomocí kouzelného prstenu (zlatý je pro cestu do Narnie, zelený pro cestu zpět). Z hlediska propojení světů je tento díl nejzajímavější, dětští hrdinové, Digory a Polly, se nejdříve dostanou do lesa mezi světy. Tento les se skládá z jezírek, která vedou do jiných světů, jedním z těchto světů je Anglie z našeho světa, jiným světem právě Narnie. Další zajímavá myšlenka se objevuje na konci Poslední bitvy: Lucinka se pořádně podívala na zahradu a zjistila, že to vůbec není zahrada, ale celý svět s vlastními řekami a lesy a mořem a horami. Nebyly ale cizí všechny je znala. Chápu, řekla. Tohle je pořád Narnie, skutečnější a krásnější než ta Narnie dole, stejně jako ta byla skutečnější a krásnější než Narnie za dveřmi stáje. Je to svět ve světě, Narnie v Narnii Ano, potvrdil pan Tumnus, je to jako cibule až na to, že jak jdeš víc a víc dovnitř, každý kruh je větší než ten předchozí. A dále: No ne!' vykřikl Petr. To je Anglie! A to je ten dům starý dům profesora Kirka na venkově, kde začala všechna naše dobrodružství! Já myslel, že ten dům je zničený, divil se Edmund. To ano, kývl faun. Jenže vy se teď díváte na Anglii v Anglii, na skutečnou Anglii, stejně jako tohle je skutečná Narnie. A v té vnitřní Anglii nic hezkého není zničeno. 35 Máme zde tedy zmíněno několik systémů, jakými jsou světy propojeny. Za prvé je to tradiční průchod mezi dvěma světy (bez 34 LEWIS 2007, s Obě ukázky LEWIS 2006, s

26 dalšího vysvětlení např. průchod skříní), za druhé představa mezisvěta, z něhož je možné putovat do dalších fikčních světů (viz Čarodějův synovec) a představa více vzájemně paralelních fikčních světů, existujících ve více vrstvách (viz Poslední bitva, příklad s cibulí). Narnie patří do této práce spíše okrajově, je zaměřena na mladší čtenáře. O tom, že je Narnie věnovaná spíše dětem (bývá řazena k dětské fantasy, kdežto Tolkienova sága k fantasy pro dospělé), svědčí jednak dětští hrdinové, jednak to, že Narnie není přístupná dospělým když Petr a Zuzana (nejstarší ze čtyř dětí) zestárnou, nemohou se do Narnie vrátit. Nicméně stále poskytuje tolik materiálu, že není možné ji opomenout Ostatní autoři Joanne Kathleen Rowlingová Autorka v současnosti velice populární ságy o kouzelníku Harrym Potterovi, původně zaměřené také na mladší čtenáře. Vzhledem k až hororovým scénám z některých dílů není toto zařazení ideální. Z přirozeného světa do světa kouzelnické školy v Bradavicích se studenti dostávají z vlakového nádraží, z lidským zrakům skrytého nástupiště 9 ¾. To není jediný způsob, v pozdějších dílech sedmidílné ságy se postavy přesouvají z jednoho světa do druhého také pomocí krbových teleportů, košťat nebo létajícího autobusu. Podobně jako v Nikdykde, oba světy jsou propojeny velmi těsně a pro postavy je nejpodstatnější o druhém světě vědět, poté již alespoň jednu cestu znají a mohou ji využít Michael Ende Endeho Nekonečný příběh je u nás známý i díky filmovému zpracování. Chlapec Bastián ukradne v antikvariátu knihu s názvem Nekonečný příběh. Při jejím čtení zjišťuje, že právě on jediný může zachránit říši Fantázie, sám se do ní dostane a skutečně ji zachrání. V knize jsou dva zajímavé momenty, ve kterých dochází k propojení 26

27 Fantázie a přirozeného světa. První je ten, kdy se Bastián dostane do Fantázie: Bastián necítil, že mu po tváři tečou slzy. Skoro jako beze smyslů se náhle rozkřičel: Měsíčnice! Už jdu! V tu chvíli se odehrálo několik věcí současně. Jakási nesmírná síla rozbila skořápku velkého vejce a kolem se rozléhalo temné dunění hromu. Pak se odněkud zdaleka přihnala smršť a vylétla ze stránek knihy, kterou měl Bastián na kolenou, až se jí listy divoce roztřepetaly. 36 Druhý okamžik je vysvětlující, Bastián se chce omluvit za to, že antikváři ukradl knihu, a dozvídá se následující: Ano, znám Dětskou císařovnu, souhlasil pan Koreander, ovšem ne pod tímto jménem. Já ji nazval jinak. Ale to není důležité. Ale pak přece musíte znát i tu knihu! volal Bastián. Pak jste také četl Nekonečný příběh! Pan Koreander zavrtěl hlavou. Každý opravdový příběh je Nekonečný příběh. Pohledem bloudil po knihách, které stály u zdí v řadách až ke stropu, pak na ně ukázal troubelem dýmky a mluvil dál: Do Fantázie vede mnoho dveří, můj chlapče. Existuje mnohem víc podobných kouzelných knih. Mnoho lidí to vůbec nepozoruje. Záleží zkrátka na tom, kdo takovou knihu dostane do ruky. 37 Dle prvního úryvku je možné se do Fantázie dostat vlastním rozhodnutím s pomocí postav z knihy, podle druhého úryvku pak do Fantázie může každý s dostatečnou fantazií, ale příběh je pro každého odlišný Simon Richard Green Za méně kvalitní verzi Gaimanova Nikdykde je považována série Noční strana. Autor v ní spojuje představu dvou vzájemně propojených světů v Londýně s americkou drsnou školou detektivních próz z dvacátých a třicátých let 20. století. Noční strana je londýnská čtvrť, kde není smrt a zločin ničím zajímavým 38. Je možné v ní narazit na bohy, anděly, předměty z legend (např. Svatý Grál) a jedince se zvláštními schopnostmi. Jedním z nich je i John Taylor, 36 ENDE 2006, s V originále barevně odlišeno červeně a černě. 37 Tamtéž, s Původně červenou barvou

28 detektiv s darem nacházet věci, který již dříve z Noční strany odešel a nyní jej jeden z případů zavádí zpět. Noční strana je popsána jako ( ) čtvereční míle pekla uprostřed města, kde jsou vždycky tři hodiny po půlnoci. Kde se můžete setkat s mýty a popíjet s netvory. Kde není nic, jak se zdá, a všechno je tam možné. 39 Pro existenci fantastického fikčního světa Noční strany není logické vysvětlení: Jak by mohlo něco takového existovat přímo uprostřed Londýna, aniž by o tom všichni věděli? Existuje to, protože to existovalo vždycky, a zůstává to tajemstvím, protože moc, která za tím stojí, skutečná moc, to tak chce. 40 Průchody mezi Londýnem a Noční stranou jsou podobný jako v případě Nikdykde, John Taylor doslova říká: Kdykoliv můžete zahnout do špatné uličky, otevřít špatné dveře a ocitnout se na Noční straně Garth Nix Autor trilogie Sabriel Lírael Abhorsenka. Sabriel studuje v Ancelstierre, zemi podobné našemu světu, ve kterém fungují přírodní zákony atd. Tato země je od Starého království oddělena Zdí (všimněme si podobnosti s Gaimanovým Hvězdným prachem). Hrdinka je dcerou Abhorsena, muže, který je schopen dostat se do světa mrtvých. Opět tu máme tři světy. Přirozený svět, zrcadlící aktuální svět, svět Starého království, ve kterém se odehrává většina děje, a říše smrti, do níž se může Sabriel dostat pomocí sady zvonků Clive Barker Kromě jiných počinů, které jsou buď přímo hororové, nebo mají k hororu blízko, napsal Barker netypickou fantasy pro mládež, Abarat. Má mít tři díly, zatím vyšly dva, ale k významnému propojení dvou světů dochází pouze v prvním dílu. Candy Quackenbushová bydlí v Kuřátkově v Minnesotě. Jednoho dne se odkudsi přižene mořská vlna a odnese ji do světa Abaratu, kde zažívá roztodivná dobrodružství. 39 GREEN 2005, Něco z Noční strany, obálka. 40 Tamtéž, s

29 Lyman Frank Baum Podobně jako v Abaratu, i v Čaroději ze země Oz se hlavní hrdinka dostává do fantastického fikčního světa za pomoci přírodních sil. Dorotku a pejska Tota odnese z Kansasu tornádo. V zemi Oz hledají cestu zpátky Lewis Carrol Je zmíněn schválně v návaznosti na předchozí dva autory. I jeho Alenka v říši divů je postavena na propojení dvou světů, tentokrát skrze králičí noru. Na konci knihy zjišťujeme, že všechna Alenčina dobrodružství probíhala ve snu, ze kterého hrdinka procitne. Máme tu tedy opět dvojí propojení světů jednou je to pád do králičí nory (sám o sobě už fantastický), podruhé probuzení z dlouhého snu Raymond Elias Feist Feist je známý jako autor knih Mág-Učedník a Mág-Mistr a od nich se odvíjejících ság. Kromě toho je ale autorem románu Pohádka, který směšuje fantasy, horor a staré irské legendy. Příběh pojednává o spokojené rodině, která se právě přistěhovala do Pittsvillu ve státě New York. Ve středu dění jsou opět dětské postavy, chlapci-dvojčata, ale vzhledem k hororovému nádechu celé knihy není příběh určen dětem. K propojení světů dochází až ke konci. Rodina najde na zahradě poklad a přivlastní si ho, čímž ovšem poruší starou smlouvu mezi lidmi a říší víl. Za to si říše víl vezme duši jednoho z dvojčat, druhé je chráněno říčním kamínkem, proto se zachrání a vydá se najít a osvobodit svého bratra. Cestu mezi světy je možné otevřít pouze určitým způsobem při obcházení tzv. pahorku Krále duchů : Když obcházel kopec podeváté, narazil na ústí sklepení. Někde z nesmírné dálky jím prosvítalo světlo. Sean se krátce zastavil, zhluboka se nadechl a vstoupil do nitra kopce. ( ) Sean vykročil do sklepení na 29

30 úbočí pahorku Krále duchů. Začal opatrně postupovat dlouhým tunelem a cestu ve tmě pouze tušil FEIST 2002, s

31 6. Česká fantasy Pavel Renčín Pavel Renčín je v současné době nejvýznamnějším českým představitelem městské fantasy. Jeho povídky i romány kombinují a propojují světy v hojné míře, proto se na ně podíváme blíže. Prvním románem tohoto autora je Nepohádka. Příběh má dvě roviny, první z nich probíhá v přirozeném světě (zde je nazýván Pomezí), kde v nemocnici umírá malý Péťa na rakovinu. Sledujeme v ní spíše Péťova otce Jáchyma, který je z vývoje situace samozřejmě nešťastný. Ve druhé linii se setkáváme se fantastickým fikčním světem nazvaným Utopie. Průchodů mezi oběma světy je hned několik. Péťa se dostane do Utopie, když vypije poslední kapku kouzelné vody, která zbyla z Tůně (Tůň, magická inteligentní vodní bytost, umožňovala průchod mezi Pomezím a Utopií). Autor nás přitom zavádí někam mimo čas a prostor, nevíme, o koho se jedná a co se vlastně děje: Ležel/a/o na něčem měkkém, vlhkém. Cítil/a/o jak jej/ji/je něco kolébá a hladí. ( ) Jsme na místě. Teď tě pustím. Ne! Cítím v tobě velikou sílu, tak odemkni dvířka, za kterými ji vězníš! Čas rozevřít křídla, andílku. Nepouštěj mě, hystericky mu přeskočil hlas. Znovu už ne! Kdo jsi? Jsem voda, usmál se anděl. 42 Do Utopie se dostane také Jáchym, ale jinou cestou. Renčín zde využívá starou legendu o mostě na duze: Už ji vidím. Před malým městečkem stojí nad Vltavou most. Duha začíná přímo u něj. Divím se, že jsem nikdy dřív neviděl její začátek. ( ) Odrazím se. Zhoupne se mi žaludek, jako bych skočil z pětimetrového plaveckého můstku. Nohy se měkce zaboří do materie duhy jako do hlubokého sněhu. Jako bych prošel oponou do jiného světa. 43 Pomezí je v Nepohádce hustě osídleno fantastickými bytostmi (spojením těchto slov vzniká označení, kterým se tyto bytosti v Pomezí označují fatosti). Ty se z Utopie také musely nějak dostat. I to je v Nepohádce vysvětleno. Po zničené Tůni zůstala Průrva 42 RENČÍN 2004, s Tamtéž, s

32 Zavržení, která funguje jako jednosměrný teleport: (hovoří skřítek Leelum) Na místě zničené a rozervané Tůně zůstala podivná propast s jednosměrným portálem. ( ) Mezitím král Medard posílal další a další nepohodlné živly z Utopie portálem pryč. Po rebelech přišli na řadu největší zlořádi, černokněžníci, démoni Moc by mě zajímalo, co se doma děje. Vsadil bych se, že rovnováha je již hodně narušená. 44 Leelum poté zmiňuje i fantazii jako hybnou sílu, díky které je možné, že je Jáchym, zástupce dospělých lidí z Pomezí, schopný vidět skřítky a fatosti a později se dostat do Utopie. Druhý Renčínův román, Jméno korábu, je nejčastěji jmenován ve spojení s magickým realismem, k propojení dvou světů v něm nijak viditelně nedochází. Bohatou studnicí pro naši práci je oproti tomu povídková tvorba. V povídce Čarodějův dům je rozvinut motiv strašidelného domu. Ve středu dění jsou opět dětští hrdinové (jako ve většině próz tohoto autora). Chlapcům hrajícím fotbal se zatoulá míč do strašidelného domu, kde už dlouhá léta nikdo nebyl. Jeden z chlapců se vydá na jeho zahradu. Dům je však schopen požírat lidské duše. Chlapce se vydá zachránit jeho kamarádka, společně se dostávají dovnitř. Do přirozeného světa je vložen fantastický objekt (strašidelný dům), který je zároveň sám o sobě světem a sám také tvoří průchod mezi přirozeným světem a světem uvnitř sebe sama. Z her na hrdiny vychází povídka Na křídlech zlatých draků 45. Stejně jako v Nepohádce, i zde je jedna z postav smrtelně nemocná. Jeho přítel se mu rozhodne pomoci prostřednictvím hry, kterou hrávali v mládí Dračího doupěte. Vymyslí nový svět, kontaktuje staré přátele, se kterými vytvořili v dětství družinu, nadchne nemocného i ostatní. Všichni se scházejí v nemocničním pokoji a prožívají dobrodružství svých postav. Dva světy jsou zde propojené na bázi představ hráčů, kteří ovlivňují to, co se v herním světě stane. V závěru 44 Tamtéž s In BRONEC, KUGLEROVÁ

33 povídky se propojí náš svět s herním světem i fyzicky, když za vypravěčem do parku přiletí zlatý drak, něco na způsob reinkarnace zemřelého přítele. Anotace další povídky vypovídá sama za sebe: Tři děti byly uneseny. Ve vězení leží na rozvrzané pryčně starý muž. Je to opravdu čaroděj, nebo jen psychicky nemocný člověk, který se ztrácí ve vlastních představách? Magie nebo duševní porucha? A co číhá za dveřmi, před kterými stojí tři páry papuček? 46 Povídka nese název Tři páry papuček 47 a kromě dětských hrdinů přináší i oblíbený motiv nejistoty, kdy čtenář neví, zda je ústřední postava psychicky narušena, nebo zda opravdu vládne magií a všechny událostí kolem jsou skutečné. Částečně použitelné pro tuto práci je Loutkové divadlo 48. Povídka, ve které významným způsobem zasahují do přirozeného světa dřevěné loutky. Znovu se setkáváme s dětským hrdinou. Malý Paris zdědí po svém strýci loutkové divadlo. Jednou si s loutkami hraje a ony začnou jeho prostřednictvím žít. Mají vlastní myšlenky a nápady, ale mohou je prezentovat pouze skrze Parida. Proto Paris jednu chvíli mluví fistulí Kašpárka a podruhé hlubokým hlasem Belzebuba. Loutky jsou nějakým blíže nevysvětleným způsobem zakleté, k osvobození potřebují otevřít bránu světů a projít jí. Tyto indicie jsou v příběhu pouze nastíněny několika náznaky: Osvoboďte nás, prosím. Všichni jsou už pryč, jen my zůstali. 49 říká loutka víly. Bránu mezi světy nelze otevřít jen tak, pomoci může pouze lidská krev. Povídka má otevřený konec, čtenář může jenom hádat, co se s Paridem a jeho loutkami stalo. Více světy se zabývá i Dračí hvězda 50. Vychází z předpokladu, že v našem světě existují fantastické bytosti. Každá z těchto bytostí má svoji vlastní hvězdu a až se rozhodne, může požádat Pasáčka hvězd o jakousi formu důchodu. Děj povídky se zaměřuje na posledního draka In BRONEC 2005, Drakobijci In BRONEC 2002, Kočas : sborník fantasy a SF k Parconu Strana 8 podle 50 In BRONEC, VORLOVÁ