Červenec Srpen Číslo 7 - Ročník 10

Transkript

1 Časopis přerovského děkanátu Červenec Srpen Číslo 7 - Ročník 10 Kněží přerovského děkanátu: (zleva) Fotografie při příležitosti rozloučení s P. Cyrilem Juroškou P. Artur Górka, P. Oldřich Ulman, P. Pavel Hofírek, P. Pavel Ryšavý, P. Jaroslav Kníchal, P. Cyril Juroška, P. Ondřej Jirout, P. Jiří Koníček, P. Mariusz Radaczynski, P. Vladimír Mrázek, P. Ryszard Turko, P. Slawomir Sulowski Úvodník P. Vladimír Mrázek Liturgický kalendář Rozhovor s jáhnem Janem Frantou Rosteme ve víře připravil P. Pavel Ryšavý Církevní památky kaple v Želatovicích Změny bohoslužeb v Kojetíně Biřmování v Přerově Pouť seniorů Dětské okénko Stránka pro mládež Slavnostní zakončení školního roku ve Vlkoši Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004 Jen tak ve stručnosti P. Pavel Hofírek Fotokoláž z různých událostí v Přerově Slovo z charity Informace a mnoho dalšího

2 Prázdniny Opět uběhl rok a přiblížily se prázdniny a dovolené. Dvě radostná slova pro mnoho lidí, kteří pracují nebo navštěvují školu. Dva vytoužené měsíce jsou časem odpočinku, uvolnění, klidu, čerpání nových sil, ale také třeba poznávání nových míst. Tatam jsou omezení pracovními hodinami, plány pro výrobu nebo vyučovacími hodinami. Prostě řečeno: odpočinek. Je potřebný pro každého člověka. Vždyť i sám Bůh ustanovil den odpočinku, když dokončil nebe a zemi, jak o tom čteme v Genezi (2,1 3). I sám Ježíš odpočíval. O tom svědčí evangelista Marek, když ve svém evangeliu říká Ježíš apoštolům: Pojďme stranou na osamělé místo a trochu si odpočiňme. (Mk 6, 31) Přichází zasloužený odpočinek. Ale přesto přese všechno je jedna oblast, kde dovolená či prázdniny nejsou namístě. Jistě uhodnete, kterou oblast mám na mysli. Je to náš vztah k Bohu. V získané svobodě, díky pracovnímu a školnímu volnu, člověk zapomíná na svého Boha. Však mám volno, proč bych se modlil, chodil na mši svatou až po prázdninách. Když volno, tak se vším všudy. A člověk nechá svého Pána někde zavřeného doma, nebo ještě lépe ve svatostánku kostela. Snad i takový člověk prožije krásné dny klidu. Ale potom je velmi těžký návrat k modlitbě i přicházení na bohoslužbu. Možná si takový člověk řekne: Však když to šlo bez Pána Boha o prázdninách, půjde to bez něj i dál. Takový člověk má pravdu, jde to bez Pána Boha a snad je takový život i bez některých obtíží modlitba, mše svatá v neděli, zachovávání Desatera, láska ke druhým ale ať si takový člověk zkusí třeba půl roku nejíst. Nevím, jestli to vydrží. To, že vynecháme Boha ze svého života, potom způsobuje hlad naší duše. A když člověk hladoví delší dobu, pomalu umírá. I lidská duše bez Boha umírá. Jen tak na okraj. Výše napsané samozřejmě neplatí jen pro období prázdnin a dovolených. Pro získanou svobodu v době volna mohou platit slova Matky Terezy: Prožívejte svou svobodu radostně a ukázněně. Máte právo a možnost učinit ze svého života něco krásného. Kéž se to daří každému z nás! P. Vladimír Mrázek Červenec a srpen v liturgii Svátek sv. Tomáše, apoštola Památka sv. Prokopa, opata Slavnost sv. Cyrila, mnicha a Metoděje, biskupa, patronů Evropy Svátek sv. Benedikta, opata, patrona Evropy Památka sv. Marie Magdalény Svátek sv. Jakuba, apoštola Památka sv. Jáchyma a Anny, rodičů Panny Marie Památka sv. Ignáce z Loyoly, kněze Památka sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele církve Svátek Proměnění Páně Památka sv. Dominika, kněze Svátek sv. Vavřince, jáhna a mučedníka Památka sv. Kláry, panny Památka sv. Maxmiliána Maria Kolbeho, kněze a mučedníka Slavnost Nanebevzetí Panny Marie Památka sv. Bernarda, opata a učitele církve Památka Panny Marie Královny Svátek sv. Bartoloměje, apoštola Památka Umučení svatého Jana Křtitele Pravidelně se v této rubrice našeho děkanátního časopisu setkáváme nad liturgickým kalendářem. Myslím, že je vhodné se také zamyslet nad tím, co to vlastně liturgie je, jak tomuto pojmu rozumět. Činnost církve, která je bezprostředně zaměřena na oslavu Boží a na posvěcení člověka, se nazývá liturgie. K liturgickým úkonům patří především slavení mešní oběti, udílení ostatních svátostí a svátostin a modlitba breviáře. Konáním liturgie pokračuje církev v díle spásy a uskutečňuje veřejnou bohopoctu. Povšimněme si několika důležitých znaků liturgie: 1. Liturgie je bohopoctou, klaněním, smírnou obětí přinášenou za naše hříchy, obětním darem k posvěcení Božího jména. Takovou činnost může vykonávat jen kněz, Bohem vyčleněný a zasvěcený služebník. Nositelem liturgie je tedy buď jen Kristus sám anebo ten, kdo má nějaký podíl na jeho kněžské službě. Pověření k liturgii získává člověk svátostí křtu, v ní totiž přijímá účast na Kristově kněžství. 2. Liturgie je společnou činností Boha a člověka, v ní je člověk pozván na setkání s Bohem a k účasti na jeho díle. Zapojení člověka je možné jen tehdy, probíhá li liturgie člověku dostupným způsobem. Zpřístupnění božského lidskému je umožněno liturgickými znameními, která lze vnímat smysly, a která naznačují a uskutečňují posvěcení člověka. Jedná se o úkony, věci a slova, která Bůh vyčlenil pro bohoslužbu a sdělil jim konkrétní účinnou moc. 3. Liturgických úkonů se účastní celý člověk (duše i tělo), člověk žijící v čase, začleněný do společenství církve, člověk, který žije ve světě a prožívá obvyklé lidské události. Lidské tělo je nástrojem duše, vyjadřuje vnitřní postoj člověka a navázání kontaktu. Tělesnost má v liturgii velký význam, tělo umožňuje účast na liturgii a samo je touto účastí posvěcováno. Tělesný postoj (klečení, stání, sepnuté ruce, apod.) je vyjádřením vnitřního stavu a zároveň takový stav podporuje a může jej i navodit. Liturgie je veřejnou bohoslužbou. To předpokládá ustanovení řádu, pravidel, vymezení kompetencí. Projevuje se zde hierarchické uspořádání, existence různých stavů a dochází k rozdělení úloh. Každý člen církve má Strana 2 Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004

3 v rámci své funkce konat všechno to a jen to, co mu přísluší. Liturgie se neuzavírá jen do kostela. Provází člověka v jeho každodenních událostech, posvěcuje jeho životní prostor, jeho práci, předměty, kterých používá. Prostřednictvím svátostin (např. žehnání domu, bytu, školy, knihovny, různých pracovišť a technických zařízení, polí a luk, apod.) správné používání hmotných věcí zaměřuje k jeho posvěcování a k Boží oslavě. Konečně liturgie posvěcuje i čas člověka. V pravidelných intervalech mu připomíná jednotlivé události z dějin spásy a jejich zpřítomňováním zprostředkovává duchovní účinky. Den je posvěcen slavením eucharistické oběti a modlitbou breviáře, týden je posvěcen dnem Páně, nedělní mší svatou. V ročním cyklu jsou pak zpřítomňovány všechny důležité události Kristova vykupitelského díla a připomínány památky světců. Časopis AMEN / 96, nulté číslo Jaroslav Branžovský Rozhovory Můžete nám na úvod říci odkud pocházíte? Pocházím z moravského slovácka, z Ostrožské Nové Vsi. Ta leží asi 10 km jižně od Uherského Hradiště. Od malička mě formoval jakýsi nepopsatelný puls vesnického života, který jistě přispěl i k tomu, že jsem si zvolil svou životní cestu jakožto službu Bohu a lidem. Doufám, že ona vesnická vzájemná blízkost lidí a snad i jistá srdečnost mě bude provázet celým mým působením v duchovní správě. Jak jste prožil svá dětská a studentská léta, než jste se rozhodl nastoupit do semináře? Po běžné osmileté základní škole, jsem pokračoval ve vzdělávání na Střední průmyslové škole v Uherském Hradišti a sice v oboru Strojírenská technická administrativa. Zcela záměrně jsem se chtěl věnovat technickým oborům a pravděpodobně jsem v tomto směru i více nadaný. Po úspěšné maturitní zkoušce jsem byl přijat na Vysoké učení technické v Brně na Stavební fakultu a Technologickou fakultu ve Zlíně. V tomto Baťově městě jsem skutečně strávil jeden rok vysokoškolského života a právě zde přichází silné Boží volání k následování. Kdo vás nejvíce ovlivnil pro volbu duchovního stavu? Nejprve bych zdůraznil, že mé rozhodnutí bylo skutečně svobodné a bez jakéhokoliv tlaku. Pravdou však zůstává, že mnoho lidí v mém životě k mé volbě pozitivně přispělo. Na prvním místě bych rád zmínil věřící rodinu, z které pocházím (rodiče a starší bratr i sestra). Dále široký okruh mých příbuzných, který je tvořen hluboce věřícími lidmi, mi jistě také, jak se u nás říká, mnoho vymodlil. Neměl bych zapomenout ani na dobré kněžské vzory duchovních otců naší novoveské farnosti jako jsou P. Holub, P. Kupka, P. Sládek a další. Můžete nám stručně popsat život v semináři a co z něho nejvíce doceňujete? Život v semináři je v mnohém odlišný od běžného rodinného. Zásadní rozdíl je v předem rozvrženém programu dne, který obsahuje mši svatou, rozjímání, modlitby breviáře, docházku na fakultu, čas vyhrazený Milí čtenáři, jistě jste si všimli změn, které nám každoročně nastávají při příležitosti svěcení nových jáhnů a kněží. Ani letošní rok není vyjímkou, a tak jsme mohli začátkem července mezi námi přivítat nového jáhna Mgr. Jana Frantu, se kterým vám nyní přinášíme rozhovor. samostudiu, ale také osobní volno. Další zvláštností seminárního života je velké společenství bohoslovců, v kterém se člověk nachází prakticky pořád, a které jistě zásadně přispívá k samotné formaci jak na úrovni duchovní, tak i lidské. Na seminárním životě si cením nejvíce optimálních podmínek pro duchovní život a osobní zrání, dále jsem vděčný za dobrou práci mnoha kněží podílejících se na chodu semináře (rektor, vicerektor, spirituálové ). Studoval jste pět let na Teologické fakultě v Olomouci. Které z vyučovaných předmětů vás nejvíce zaujaly? Mohu říci, že mě bavilo mnoho předmětů mimo učení cizích jazyků, které mi dělalo trochu problémy. V prvních dvou letech jsem s úžasem studoval filosofii, obzvláště její vývoj. Mimo to jsem si oblíbil i církevní dějiny a patrologii (nauku o církevních otcích). V druhé fázi studia, tj. třetí až pátý rok, mě zaujala morální teologie a církevní právo; a snad mohu říci, že můj duchovní život nejvíce obohatila dogmatická teologie (tj. nauka o obsahu naší víry). Jaké jsou vaše koníčky, zájmy, záliby? Odmalička jsem měl zájmy spíše technického charakteru. Rád jsem se věnoval motorkám a strojům. Dnes je mým koníčkem tak trochu výpočetní technika a to hlavně z praktických důvodů. Jinak k mým zálibám stejně jako u jiných lidí patří dobrá společnost u stolu a dobré víno. Chtěl byste něco vzkázat našim čtenářům? Ano, rád. Svatý Pavel nás křesťany nazývá novým kvasem. Víme, že kvasu se dává do těsta málo. A přestože je ho tak málo, dokáže prokvasit celé těsto - někde méně, někde více. Drazí bratři a sestry, nemalomyslňme z toho, jaké malé množství nás je, ale spíše s důvěrou v Boha buďme kvalitním kvasem, který dokáže prokvasit celé toto naše město Přerov. Za rozhovor děkuje redakce Když se farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: Boží království nepřichází tak, že by se to dalo pozorovat. Ani se nedá říci: Hle, tady je! nebo tam je! Neboť Boží království je mezi vámi. (LK 17,20-21) Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004 Strana 3

4 O svatém přijímání Už mnohokrát jsem slyšel od některých farníků chodí více lidí k svatému přijímání. Proto jsem si položil otázku: Je to dobře? Ano, může se zdát, chodí-li velká část přítomných věřících ke svatému přijímání, že farní společenství svědčí o duchovním životě. Tento úsudek je přirozený, chceme všechno vidět, tedy i duchovní úroveň nejenom lidí, ale i společenství, či farnosti. Je to však zavádějící! Jistě chápeme význam mše svaté s přijetím pro náš osobní duchovní život, ale přesto můžeme přijímat někdy nehodně, nedostatečně, bez užitku účinku, který eucharistie přináší. Rád bych proto připomněl některé zásady, které nám mohou pomoci nahlédnout do tohoto jedinečného tajemství Kristovy přítomnosti. V dekretu De sakra communione et de cultu mysterii eucharistici extra missam z (editio typica1973, česky r.2000) se v č.23 píše: Eucharistie je zpřítomněním velikonočního tajemství Kristova mezi lidmi: je pramenem veškeré milosti a odpuštění hříchů. Kdo však chtějí přijmout Tělo Páně, aby se mu dostalo plodů velikonoční svátosti, musí k ní přistupovat s čistým svědomím a patřičnou vnitřní dispozicí. Kdo jsou zvyklí přijímat denně nebo často, mají v pravidelných časových úsecích, podle vlastní potřeby, přistupovat k svátosti pokání. Zde bych se rád na chvíli pozastavil a všiml si některých důležitých slov. Hovoří se zde o pravidelné svaté zpovědi pro ty, kteří přijímají denně a často. Chci-li přijímat denně či často, vyžaduje se ode mě, abych přistupoval ke svaté zpovědi 1x za měsíc! (lépe 1x týden či 1x za 14 dní). Tehdy si mohu uchovat čisté svědomí. Sám sv. František Saleský, duchovní učitel Církve, o týdenním sv. přijímání říká v knize Filotea: Člověk nemá mít těžký hřích, ani žádnou náklonnost ke hříchu lehkému, aby po přijímání dychtivě toužil. A podle něho ke každodennímu přijímání je kromě toho třeba, aby člověk překonal většinu špatných sklonů, a aby to bylo se souhlasem duchovního otce. A co je to patřičná dispozice? Patřičnou dispozicí se jistě míní dobrá příprava. Mohu nazvat dobrou přípravou to, jestli chvíli přede mší svatou jsem sledoval televizi nebo po cestě do kostela vykládáme o všem, co jsme zažili v uplynulém týdnu, anebo přicházím na mši svatou na poslední chvíli? Asi těžko! Myslím, že vhodná příprava je přijít zavčas a využít jako přípravu na mši svatou modlitbu svatého růžence. Díky vám, kteří tuto modlitbu přede mší svatou vedete, aby se ostatní mohli připojit a tak se připravit! V č.25 výše zmiňovaného dokumentu se dále píše: Spojení s Kristem, k němuž svátost směřuje, se má projevovat v celém životě křesťana, tak, aby věřící s vírou stále uvažovali o přijatém daru, aby pod vedením Ducha Svatého prožívali každodenní život v díkůčinění, a aby přinášeli ovoce účinnější lásky. Aby snadněji vytrvali v díkůčinění, které se vynikajícím způsobem vzdává Bohu při mši svaté, doporučuje se těm, kdo byli posíleni svatým přijímáním, aby po nějakou dobu setrvali v modlitbě. I zde se musím na chvíli zastavit u slova díkůčinění. Jak vypadá díkůčinění v naší farnosti? Otec Pio, italský stigmatizovaný kněz, kterého Bůh obdaroval mimořádnými dary, odcházel po mši svaté na hodinu do kaple, aby učinil díkůčinění, a to i přes to, že jeho zpovědnice byla neustále obklopena velkým počtem kajícníků. Trapistický kněz doporučuje svým duchovním synům, aby činili díkůčinění půl hodiny a neslevovali ani minutu. A my nejsme schopni zůstat v kostele po svatém přijímání po mši svaté ani jednu minutu navíc? Jak se tedy může stát náš život díkůčiněním a jak v nás může růst Láska, jestli jí nedáme čas? Zdá se mi, že i do tak posvátného úkonu, jako je svaté přijímání, jsme nechali proniknout smýšlení světa, který chce jen užívat a využívat. Jedna mexická mystička říká, že pro svět milovat znamená užívat. Ve svém egoismu mnoho lidí věří, že láska spočívá v prvé řadě v přijímání, v tom, že nás druhý těší, lichotí nám, že nás uspokojuje, zatímco Láska se živí sebedarováním a obětí. Její potravou je bolest. Máme svátostnému Ježíši co splácet tak s tím neotálejme a konečně začněme! Podmínky přijetí svatého přijímání Ke svatému přijímání může přistoupit každý, kdo věří v přítomnost Krista v Eucharistii, smířil se s Bohem ve svátosti smíření a žije podle křesťanských zásad, ke kterým u sezdaných patří i církevně uzavřené manželství. Není možné přistupovat k přijímání zároveň v katolické církvi a některé církvi nekatolické. Porušením kterékoli z těchto podmínek se člověk dopouští svatokrádeže, tedy těžkého hříchu! Ve stejný den může ke svatému přijímání podruhé přistoupit pouze ten, kdo se účastní celé mše svaté. Proto prosíme, aby ke svatému přijímání při bohoslužbě slova přistupovali jen ti, kdo toho dne ještě Eucharistii nepřijímali. Kdo chtějí a nic mu nebrání přijmout eucharistii, musí se zdržet alespoň jednu hodinu před svatým přijímáním jakéhokoliv pokrmu a nápoje, pouze s výjimkou vody a léků. Ti, kdo jsou pokročilého věku, nebo trpí nějakou nemocí (např.diabetici apod.), a osoby, které o ně pečují, mohou přijmout svaté přijímání, i když během předcházející hodiny něco snědli. (Doporučuje se zachovat alespoň 15 min půst!) Srovnej C.I.C.,kán.919, 1 a 3. Zpracoval P. Pavel Ryšavý Strana 4 Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004

5 Kaple sv. apoštolů Petra a Pavla v Želatovicích Želatovice jsou od nepaměti přifařeny k Přerovu, v jehož farním kostele, byla až do roku 1940 pravidelně sloužena v září mše sv. za poctivou obec Želatovskou a poutníky štípské ze Želatovic Želatovičtí slavili malé hody o svátku Sedmibolestné Panny Marie a později o svátku sv. Ludmily. Vlastní hody se mohly v Želatovicích slavit až ve 20. století. Místní kaple sice stála už v roce 1856, ale neměla tzv. mešní indult, tj. biskupské povolení sloužit v ní mši svatou. Nejasnou zmínku o snaze majitele Želatovic postavit kapli přitom cituje v Pamětní knize P. Zavřel k roku 1740, tedy celkem krátce po přestavbě farního kostela. V protokolu o visitaci svého okrsku ze dne 7. května 1722 se také přerovský děkan Jiří Doležal zmiňuje o nadměrné horlivosti a ochotě věřících budovat kapličky místo přispění na dobrou údržbu farních kostelů. Tehdejším majitelem Želatovic byl Josef, svobodný pán ze Stommu, a je možné, že on dal v Želatovicích postavit kamennou zvonici a věnoval na ni zvon, který ve věžičce kaple visí dodnes, protože se šťastně vrátil ze hřbitova zvonů v roce O této stavbě se ví, že v roce 1855 byla skoro rozpadlá, a že se prý dokonce zřítila. V roce 1856 vystavěla obec Želatovská na jejím místě na návsi malou kapli, do níž koupila oltářní obraz svatých Cyrila a Metoděje. 12. června 1865 se děkan P. Navrátil obrátil na knížearcibiskupskou konsistoř s žádostí o povolení vysvěcení kaple a přiložil revers, jímž se obec zavazuje prostřed osady vystavenou a ke cti a chvále s. s. Cyrila a Metoděje zbudovanou kapli pro všecky časy v dobrém a našemu svatému náboženství přiměřeném stavu zachovati (podepsáni Vilim Pospišil starosta, Franc Zapletal radní a Marek Pospišil radní). Posvěcení kaple bylo konsistoří povoleno 3. července 1865, kaple však nebyla zasvěcena sv. Cyrilu a Metoději, protože kaple těchto svatých už stála v nedalekém Podolí, ale Božskému Srdci Páně. Bylo povoleno konat v ní pobožnosti, ale mše svaté ne. Výjimkou byla bohoslužba v roce 1898 při posvěcení kříže u kaple, který věnovali ke cti a chvále Boží manželé Matěj a Marie Vaculíkovi, a který se obec zavázala udržovat. Ani tehdejšímu děkanovi P. Slámovi, ani jeho nástupcům P. Zavřelovi a P. Přidálkovi se nepodařilo trvalého mešního indultu dosáhnout a o hodovou bylo nutno každým rokem žádat. Teprve po skončení 2. světové války se děkan P. Josef Složil znovu obrátil na konsistoř s žádostí o trvalý indult. Arcibiskupství jeho žádosti vyhovělo a dokonce povolilo změnu zasvěcení kaple 29. června 1948 se v ní poprvé konala hodová mše sv. ke cti sv. Petra a Pavla apoštolů a P. Složil po ní posvětil nový druhý zvon Ludmila. Důkladně opravena byla kaple svépomocí občanů v 70tých letech v rámci Akce Z. Hodové mše obvykle sloužil některý z přerovských kaplanů, od roku 1973 P. Cyril Juroška, farář v nedalekých Domaželicích. Zdeňka Mollinová veškeré dění pod nebem má svůj čas: Těmito slovy začíná starozákonní Kazatel třetí kapitolu, kde vypočítává, že vše na této zemi má svůj čas. A tak můžeme v intencích Kazatele říci, že je čas příchodu i odchodu, čas přivítání i rozloučení. Opět je období přelomu června a července, kdy mnoho kněží a jáhnů opouští svá dosavadní působiště, aby nastoupili na nová, která dostanou od otce arcibiskupa. A tato rošáda se nevyhne ani některým farnostem našeho děkanátu. Jistě mnozí z vás již tuto skutečnost vědí, nebo ji alespoň tuší. Z děkanátu odcházíme čtyři. Vhodné je začít tím, který zde byl nejdéle, který zde prožil téměř celý svůj kněžský život. Je to otec Cyril Juroška, SDB, který v našem děkanátě působil 35 let, nejdříve v Přerově jako kaplan a poté 31 let jako farář v Domaželicích. Společně jsme se s ním rozloučili při bohoslužbě v Domaželicích. Odchází na odpočinek do Fryštáku, kde mají salesiáni svůj domov. Další dvě změny nastanou v Přerově, odkud odchází kaplan Ryszard Turko i bývalý jáhen Ondřej Jirout. Otec Ryszard odchází jako administrátor do Koryčan a otec Ondřej jako kaplan do Vyškova. A já odcházím z Kojetína jako kaplan do Újezdu u Valašských Klobouk. Na naše místa přijdou nástupci, kterým společně přejeme, ať jim Pán žehná na těchto pro ně nových místech. A tak se všichni čtyři společně s vámi loučíme. Pro každého z nás to byl úsek našeho života a tento úsek jsme mohli prožít právě s vámi, s kterými jsme se v našich farnostech setkávali. Poznali jsme nové lidi, nové prostředí, mnoho nového a krásného, co obohatilo osobní život každého z nás. A toto krásné si ve svém srdci odnášíme i na nová místa, kam jsme byli posláni. Za to vše je potřeba poděkovat vám všem našim farníkům, se kterými nám byla dána možnost se setkávat. Vědomi si naší lidské slabosti také prosíme za odpuštění všeho, čím jsme někomu ublížili. Když v roce 1990 odcházel z Přerova P. Jiří Viačka, loučil se velice jednoduše; chtěl bych toto rozloučení zakončit právě jeho slovy: S Pánem Bohem. A kdybychom se s někým již neviděli, tak s Pánem Bohem v nebi. P. Vladimír Mrázek Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004 Strana 5

6 Změny bohoslužeb v Kojetíně a okolí Protože již delší dobu je v naší zemi nedostatek duchovních, není možné obsazovat všechna místa, na kterých dříve působilo i více kněží. Také farnosti v okolí Kojetína v příští době pocítí tuto změnu místo kaplana je k nám do duchovní správy přidělen jáhen, a tak tomu má být i v budoucnosti, nejde tedy jen o přechodné řešení. Z tohoto důvodu není nadále možné zachovat stejný rozsah bohoslužeb a v pravidelném pořadu nastanou tyto změny: Kojetínské hody v kostele Nanebevzetí Panny Marie Pátek :00 mše svatá Sobota :00 mše svatá předvečer slavnosti Nanebevzetí Panny Marie Neděle :30 mše svatá slavnost Nanebevzetí Panny Marie 14:00-16:30 prohlídka kostelní věže (výstup každou čtvrthodinu) 17:00 společná modlitba mariánských nešpor Dosavadní pondělní mše svaté v Uhřičicích (lichý týden) a Polkovicích (sudý týden) se přesunují na úterý. Ve středu, kdy doposud bývaly mše svaté v Křenovicích a v Lobodicích, se budou tyto farnosti střídat, a to tak, že v lichém týdnu bude mše svatá v Křenovicích a v sudém týdnu v Lobodicích. V druhé farnosti bude místo mše svaté slavena bohoslužba slova se svatým přijímáním. V neděli se bohoslužba v Polkovicích přesunuje z 9:00 již na 7:30 hod. Zároveň bude docházet k pravidelnému střídání mší svatých a bohoslužeb slova, takže v lichém týdnu bude mše svatá slavena v Polkovicích, Kojetíně a Lobodicích (v Měrovicích a Křenovicích bude bohoslužba slova se svatým přijímáním), v sudém týdnu se bude mše svatá slavit v Měrovicích, Kojetíně a Křenovicích (bohoslužba slova tedy bude v Polkovicích a Lobodicích). Každou 1. sobotu v měsíci, kdy bude slavena mše svatá v 18:00 hod. v Křenovicích, bude v Kojetíně bohoslužba slova se svatým přijímáním. Pokud bude v Kojetíně sloužena pohřební mše svatá v pondělí nebo v pátek, nebude ten den v obvyklou hodinu mše svatá a místo ní bude bohoslužba slova se svatým přijímáním. Úmysly mší svatých přijaté již dříve na dny, kdy podle nového pořadu nebude mše svatá, budou připojeny ke mši svaté o týden později (ve stejný den v týdnu). Ve stejný den může ke svatému přijímán podruhé přistoupit pouze ten, kdo se účastní celé mše svaté. Proto prosíme, aby ke svatému přijímání při bohoslužbě slova přistupovali jen ti, kdo toho dne ještě Eucharistii nepřijímali. Původ milostné sošky Panny Marie v kojetínském chrámu Milostná socha Panny Marie s Děťátkem představuje Marii jako Královnu, jak drží malého Ježíše. Ten se chystá šlápnout na hlavu hada, který se svíjí kolem zeměkoule pod nohama Panny Marie. Je to výjev, znázorňující přislíbení o Vykupiteli v ráji: Ona rozdrtí tvou hlavu (Gn 3,15). Jde o jedno z mála zobrazení Panny Marie, jak drží Ježíška na zemi. Většinou bývá zobrazována s Děťátkem v náručí. Tato soška od neznámého autora pochází ze 17. století. Na hlavním oltáři kojetínského kostela se nachází od r. 1767, už před tímto rokem se ale vyskytovala zde v okolí. Váže se k ní několik pověstí, jedna z nich mluví také o tom, jak se v Kojetíně ocitla. Nejprve ale nezbytná historická fakta. Kolem roku 1700 žil ve městě kupec jménem Tobiáš Demarko, starosta Kojetína. Vzal si za ženu Annu, se kterou měl celkem šest dětí tři syny (Františka, Frederika a Adama) a tři dcery (Johanu, Rozálii a Markétu). Nejstarší František se stal knězem a působil v holešovickém děkanátu, Frederik a Adam si zvolili vojenskou službu. Johana se provdala za kojetínského měšťana Matyáše Gostrzemovského, Rozálie za Josefa Wesselého. Demarko chtěl nějakým způsobem zvýšit úctu Panny Marie v Kojetíně. Jednoho dne, když odpočíval před svým domem, viděl muže, jak za sebou táhne přikrytý vozík. Zeptal se ho, kam jde a muž mu odpověděl, že musí prodat sošku Panny Marie. Demarko tuto sošku koupil, vystavil ji doma a s celou rodinou se u ní modlívali. Později nechal v polích u Kojetína, cestou na Měrovice, v tzv. Drahách, postavit kapličku, ve které sošku vystavil. Z blízkého i dalekého okolí k ní přicházeli poutníci vyprosit si dobré zdraví a některá uzdravení se skutečně udála. Z roku 1763 je doloženo uzdravení Anežky, dcery Jakuba Motala z Měrovic, která byla už čtyři roky slepá. V Pamětní knize úcty milostivé Matky Boží v Kojetíně je uschován zápis ze 4. prosince 1766, ve kterém Martin Škroniak z Biskupic potvrzuje uzdravení své půlleté dcerky na přímluvu Panny Marie. Vlivem těchto zázraků se úcta Matky Boží v Kojetíně šířila i do dalekého okolí a poutníků stále přibývalo. Kaple už nestačila, mnoho poutníků muselo stát venku a tak v roce 1766 přišel kojetínský farář František Zvach s myšlenkou, postavit v místech, kde stojí kaplička, nový poutní kostel, zasvěcený Panně Marii, který by sloužil tehdy už velkému počtu poutníků. Olomoucký biskup ovšem žádost o nový kostel zamítl, protože v Kojetíně byl nedávno opraven a nově vysvěcen kostel farní a jeho význam by se určitě zmenšil se vznikem poutního kostela. Strana 6 Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004

7 Proto se farář rozhodl přemístit sošku do farního kostela, jak se také hned 11. února 1767 stalo. Soška byla umístěna na boční oltář svatého Josefa a ihned se započalo s úpravami hlavního oltáře. Na původní mramorové tabernákulum byly přistavěny mramorové sloupy, představující trůn a nad nimi zlacená koruna, pod kterou byla soška umístěna. Tolik praví historické dokumenty. Nyní k slibované pověsti. Když byla soška Panny Marie přenesena do farního chrámu, umístili ji na boční oltář svatého Josefa, kde také měla zůstat. Když ale druhého dne přišel farář do kostela, socha zde nebyla. Nastal velký zmatek a shánění po sošce, ale nikde ji nemohli nalézt. Až odpoledne jeden muž jedoucí z pole zjistil, že soška je zpět v kapli. Tak ji tedy přenesli opět do farního chrámu, avšak druhého dne se opět objevila v kapli. Ani třetí pokus o umístění sošky Panny Marie v kostele nebyl úspěšný. A tak se kojetínští měšťané rozhodli postavit sošku na hlavní oltář, ke kterému nechali záhy přistavět korunu a trůn, do kterého Pannu Marii umístili. Od té doby už soška na hlavním oltáři zůstala a snad zde zůstane i nadále. zpracoval Jiří Gračka ŘECKOKATOLICKÁ CÍRKEV V DOBĚ KONSOLIDACE (dokončení z minulého čísla) I navzdory prešovskému soboru a delegalizaci v padesátých letech nepřestala řeckokatolická církev v bývalé ČSR existovat. Oba biskupové - Pavel Gojdič ČSVV i ThDr. Vasil Hopko - byli ve vězení, bohoslovci zařazeni do PTP, kněží byli stále šikanováni a donucováni psychickým i fyzickým terorem ke sjednocení s moskevským patriarchátem. Postiženi byli i věřící, kteří velmi těžce snášeli ztrátu svého obřadu a nechtěli se ho vzdát. Snažili se zachovávat obřad sami. Scházeli se u křížů za vesnicemi, na hřbitovech, kde vykonávali své bohoslužby. Sami křtili děti. K dispozici se jim snažili být duchovní, kteří se skrývali, i ti, co byli i s rodinami vyvezeni mimo území východního Slovenska, zvláště do severních Čech. Vraceli se alespoň o dovolené, později po návratu z vyhnanství jim některé svátosti vysluhovali dál. I pohřby si odbývali věřící sami. Pomoc římskokatolických duchovních byla ztížena státním souhlasem, vydaným pouze na farnost a pro osoby římskokatolického vyznání. Měli státem zakázáno poskytovat svátosti řeckokatolíkům. Represe život řeckokatolické církve nezastavily. Biskup Vasil Hopko již v roce 1950 vzhledem k situaci použil mimořádných direktiv Svatého Stolce pro případ, že bude oběma biskupům znemožněno vést eparchii a pověřil spirituála O. Ivana Ljavince jurisdikcí generálního vikáře s právem subdelegace. Otec I. Ljavinec použil práva subdelegace a zapojil do spolupráce další duchovní. To bylo nutné vzhledem k tomu, že kompetentní zpovědníci nebyli dosažitelní. Delegovaní duchovní měli právo zbavit církevních trestů ty, kteří se ve svědomí dostali do konfliktu s církevním zákonem a toužili napravit své selhání. K dalším činnostem duchovních patřilo vzdělávání a výchova seminaristů a pastorace věřících. Represe pokračovaly, řeckokatoličtí duchovní byli po celá padesátá léta zatýkáni, probíhaly soudy. Někteří duchovní byli zatčeni a vězněni několikrát. V procesu se 17 člennou skupinou, 10 řeckokatolických duchovních a 7 laiků, byl jako hlavní obžalován O. Ivan Ljavinec. Tento proces s řeckokatolickými duchovními u Nejvyššího soudu v Praze patřil v polovině padesátých let k největším. Odsouzeni byli za maření dozoru nad církvemi a náboženskými společenstvími, za spolčování proti republice a za nadržování. Proti rozsudku nebylo odvolání, rehabilitace se dočkali až v roce Perzekuováni byli za svou práci mezi věřícími, za slavení liturgie, za křty, zpovědi, svatby, pohřby. Řeckokatolíci se nesmířili s likvidací své církve. Postupem času naopak docházelo ke stupňování činnosti a aktivita směřovala k legalizaci řeckokatolické církve. Idea obnovení řeckokatolické církve byla živá po celou dobu delegalizace. Mezi věřícími často kolovaly zprávy, že se vyhnaní duchovní vrátí a církev bude povolena. Začátkem šedesátých let tyto tendence ještě zesilovaly. V roce 1963 začínají jednání mezi Vatikánem a Československem. Vatikán otvírá téma řeckokatolické církve a legalizace její činnosti. Biskup Vasil Hopko, internovaný v koncentračním klášteře sester v Oseku, se na jaře 1968 obrátil na Národní shromáždění se žádostí o prověření zbavení práv řeckokatolické církve na základě nepravdivých informací. Podle Mgr. Margit Zajacové upravila Alena Kontaktní adresa: v současné době je administrátorem řeckokatolické farnosti Olomouc (Přerov, Prostějov) O. Mgr. Rostyslav Strojvus, Zolova 3, Olomouc tel.: , Pán života a smrti k sobě povolal svou služebnici, členku III. řádu sv. Františka, sestru ALŽBĚTU HELENU SLABOU Zemřela 9. června 2004 ve věku 90 let. Pohřeb se konal ve středu 16. června 2004 v 15:00 hodin ve farním kostele sv. Vavřince v Přerově. Po mši svaté a obřadu rozloučení byly její tělesné pozůstatky uloženy na místním hřbitově. Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004 Strana 7

8 Biřmování v P ře r ově V s o b o t u 5. č e r v n a u d ě l o v a l v P ř e r o v ě O. a r c i b i s k u p J a n s v á t o s t b i ř m o v á n í 6 4 b i ř m o v a n c ů m. V a n k e t ě p o p ř i j e t í s v á t o s t i j s m e s e n ě k t e r ý c h z e p t a l i : 1.Jaký byl Váš největší duchovní zážitek? 2.C o Vás nejvíce os lovilo z p ř íp r avy a ze s am otné ho biř m ování? 3.C o bylo nejzajím avější nebo nejp ř ekvap ivější? 4.N a co nejvíce vzp om ínáte nebo budete vzp om ínat? 4. Nejvíce budu vzpomínat na to, když se Otec arcibiskup zeptal, jestli ch ceme př ijat svá tost biř mová ní a odpově dě l jsem pouze já a dalš í asi tř i lidé. B yl vynikající obě d a dobř e jsem si poh ovoř il s kně žími, kteř í byli př ítomni u biř mová ní. ( M.V. 1 7 let) 3. Nejlepší pro mě byla duchovní obnova v Rajnochovicích. I když podle mě proběhla docela poz dě, byla moc f ajn a mohli jsme se všichni poz nat. L íbil se mi dá rek od O t ce arcibiskupa. B yla t o knížka C o ř íkaly věci". J e t o pěkné z amyšlení na každý den.b ylo f ajn, že jsem seděla ve druhé lavici a vše jsem dobř e viděla. ( E.Š. 1 8 let ) 3. Nejvíce mě př ekvapila vý š ka Otce arcibiskupa. No f akt! : -) H odně mi dala víkendová obnova pro biř movance. V íce jsem se otevř ela B oh u a také jsem se blíže poznala s lidič kami, kteř í tam byli se mnou. P ř i sobotní mš i, př i které jsme byli biř mová ni, mě nejvíce mrzel zpě v. M yslím, že zpě vá ci jistě tuš ili, že jejich zpě v nebyl nic moc, a že mají rozh odně na víc. M yslím, že mě li zač ít cvič it dř ív a ne na poslední ch víli. U rč itě by to bylo lepš í. J enom př emý š lím nad tím, co si o tom moh l myslet Otec arcibiskup. ( J.S. 1 9 let) 1. P o biř mová ní jsem se cít ila jinak, duchovně bohat ší. ( J.V. 1 7 let ) 2. Nejvíce mě oslovila duch ovní obnova v R ajnoch ovicích. ( J.H. 1 8 let) 2. Z biř mová ní mě nejvíce oslovila duchovní obnova na V elehradě. P ř i samot né m biř mová ní jsem se cít ila jako mez i nejbližšími. O běd na S onusu s O t cem arcibiskupem a kněžími byl dobrý m ná padem ot ce P avla a t out o cest ou bych cht ěla poděkovat všem, kdo se na př ípravě oběda podíleli. ( D.K. 38 let ) 3. P ro mě nejvíce př ekvapivé bylo, když se Otec arcibiskup na poslední ch víli rozh odl, že bude biř movat pouze ty, kteř í odpově dě li na jeh o otá zku bleskově a ne ty, kteř í nad tím h loubě ji a tiš e př emý š leli. ( T.V. 1 9 let) 3. Nejz ajímavější a nejpř ekvapivější bylo, že jsem si vyprala své duchovní heslo. ( J.D. 1 6 let ) 1. D uch ovní obnova v R ajnoch ovicích. 2. Nejvíce mě oslovil otec P avel. 3. Nejvíce mě př ekvapil otec P avel. 4. Nejvíce budu vzpomínat na otce P avla. ( J.S. 1 7 let) 2. Z př ípravy na biř mová ní mě nejvíce oslovily ú č ast i na besedá ch K at echismu a písemné t est y, kt eré př ispěly k prohloubení z nalost í. Z biř mová ní mě nejvíce oslovil samot ný okamžik udělení D ucha svat é ho O t cem arcibiskupem G raubnerem a ú č ast dcery-ř eholní sest ry a mladší dcery s rodinou. ( I.N.? let ) 1. Z vlastníh o obř adu udě lení svá tosti. 2. C elá dvouletá dů kladná duch ovní př íprava, udě lení svá tosti, pomazá ní kř ižmem. 3. S rdeč ný a bezprostř ední př ístup Otce arcibiskupa. 4. V zpomínky na krá snou duš evní obnovu a srdce plné radosti. ( N.J. 6 9 let) 1. J eden z největ ších duchovních z á žit ků jsem prožil př ed několika roky v Ř ímě, kdy jsem měl možnost t ý den bydlit blíz ko V at iká nu v B eranově vile, st á t u hrobu pana kardiná la v baz ilice sv.p et ra a uvědomit si t am, že v t ěžký ch dobá ch t o byl on, kdo vedl ná rod v duchu kř esť anské m, st ejně jako př ed ním svat ý V á clav, u jehož olt á ř e jsem t amt é ž poklekl a poděkoval modlit bou. 2. P ř i dvoulet é př ípravě na biř mová ní mě v z á věru oslovilo ono z f ormované mohut né společ enst ví ná s šedesá t i č t yř lidí rů z né ho věku, z aměř ení a prof esí, poct ivá dochá z ka a př íprava všech, jež se projevila v t est ech. Ze samot né ho biř mová ní pak nejvíce neopakovat elná at mosf é ra a okamžik, kdy O t ec arcibiskup oz nač uje biř movance na č ele kř ižmem se slovy: P ř ijmi peč eť D ucha svat é ho." O ním olejem t ak byla naz nač ena duševní síla, kt erou jsme př i biř mová ní dost ali. 3. P ro mne okamžik, kdy jsem si uvědomil, že O t ec arcibiskup peč livě č et l dopisy a ná sledně z mínil v homilii nejmenovanou ženu ( moji), kt erou př ed deset i let y v P ř erově biř moval, a jež mu napsala t aké. 4. I když t o s biř mová ním bez prost ř edně nesouvisí, ale vždy budu vz pomínat na dvě osobní set ká ní s O t cem arcibiskupem v jeho rez idenci. ( R.D. 6 3let ) Strana 8 Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004

9 Tradiční pouť seniorů V úterý 1. června 2004 se vydali přerovští senioři jako každoročně na pouť. Tentokrát zamířili do Frýdku a k Panně Marii ve skále u Spálova. Účastníci se shromáždili v plném počtu u kostela sv. Michaela na Šířavě, odkud vyjeli v 7:30 hodin autobusem na Hranice, Nový Jičín a do Frýdku. Už z dálky nám kynul chrám Navštívení Panny Marie, stojící na kopci nad městem. Po příjezdu zbýval čas na svátost smíření, oddech a krátkou prohlídku chrámu i 14 kapliček křížové cesty, ohraničujících přírodní parčík kolem kostela. Mši svatou v 10 hodin celebroval stařičký pan farář, který nás v homilii seznámil s historií kamenné sochy Panny Marie a poutního chrámu, který byl v roce 1999 Svatým otcem Janem Pavlem II. povýšen na baziliku minor. Pro nás Přerováky bylo zvlášť zajímavé, že máme v Přerově barevnou kopii frýdecké Panny Marie nad hlavním oltářem chrámu svatého Vavřince. Po mši následovala důkladnější prohlídka interiéru chrámu s výkladem místní průvodkyně a přestávka na občerstvení. V poledne jsme se za zvuků zvonů pomodlili Anděl Páně a připojili též modlitby za naší farnost, kněze, za adepty letošního kněžského svěcení, mezi nimiž je i náš jáhen Ondřej, za naše biřmovance i za děti, které brzy přistoupí k prvnímu svatému přijímání. Venku u kapliček, rozmístěných kolem kostela, jsme se pomodlili společně křížovou cestu. O přestávce se ještě někteří zašli podívat dolů do města a pak jsme se rozloučili ještě krátkou zastávkou v kostele s tímto zajímavým poutním místem. Půvabnou krajinou, lemovanou zalesněnými vrchy, jsme zajeli na druhý cíl naší pouti, tentokrát na romantické poutní místo, zvané Panna Maria ve skále u Spálova. Je to jeskyně se sochou Panny Marie a pod ní vyvěrá pramen léčivé vody. Zde jsme se pomodlili Loretánskou litanii a osvěžili se výbornou vodou. Při odpočinku na tomto krásném místě nám vyprávěly dvě účastnice pouti národů do Mariazell o svých zážitcích z této nedávné mimořádné události. Po celou dobu nám počasí přálo, teprve po návratu v Přerově nás přivítal déšť. Nálada účastníků byla velmi dobrá, program vzorně dodržován, spokojenost všeobecná. RNDr. Božena Macků Zápis z Pastorační rady Třetí letošní pravidelné zasedání Pastorační rady (dále jen PR) přerovské farnosti se uskutečnilo ve středu 23. června Přítomno bylo 6 členů a jako host paní Jarmila Opravilová; omluveni byli bratr jáhen Ondřej a 3 členové PR. Hlavním bodem bylo zhodnocení akcí pastoračního roku 2003/2004. Členové PR předem zjišťovali názory organizátorů akcí a aktivit, účastníků i ostatních farníků. Na začátku jsme se krátce vrátili k minulému jednání o aktivitách mládeže v naší farnosti. P. Pavel Hofírek seznámil s odpovědí O. arcibiskupa Jana Graubnera na náš dopis k nevhodnosti ročního překládání kaplana a jáhna. Pro nedostatek kněží není možné vždy vyhovět. Trvají úkoly z dubnového zasedání. Hodnocení akcí uplynulého pastoračního roku bylo pro členy PR i dle zjištěného ohlasu farníků kladné. Jedná se zejména o průběh hodů 2003, farního shromáždění 2003, mikulášskou besídku, adventní podvečery, živý Betlém, vánoční besídku, drakiádu, farní ples, K poslechu a tanci hraje Chemoband, karneval pro děti, valentýnský karneval. Bylo navrženo, aby farní shromáždění mělo společné volnější zakončení, kde se farníkům lépe osobně vyjadřuje. Rovněž dobře byly hodnoceny i aktivity setkání manželských párů farnosti: S tebou mě baví svět, maminky ve Fryštáku, Den rodin v Čekyni, pouť dětí ke kapličce u Staré Vsi, fotbalové utkání ženatí x svobodní, volejbal rodin. Velmi dobře je hodnocena i postní duchovní obnova. Menší účast farníků je při ekumenických modlitbách a na přednáškách Křesťanské akademie. Větší a dřívější propagaci vyžaduje Tříkrálová sbírka, stejný problém byl i při Fatimském setkání v kině Hvězda. Kladně bylo hodnoceno biřmování: příprava, průběh i následné akce. Všichni členové PR se vyslovili pro pokračování koncertů duchovní hudby v kostele. Doporučeno, aby koncerty vždy zahájil kněz, kterého by tak přítomní měli možnost poznat. Ve vyjmenovaných aktivitách a akcích bylo doporučeno dále pokračovat. V dalším bodě programu byly projednány návrhy na průběh letošních hodů v Přerově. Doporučeno, aby odpoledne byl v kostele sv. Vavřince opět výklad paní prof. Mollinové o historii a výzdobě kostela, a to jak pro farníky, tak i veřejnost. Na odpolední setkání farníků na Sonusu pozvat vojenského kaplana P. Jar. Kníchala. Dále bylo doporučeno, aby se v pastoračním roce 2004/2005 pokračovalo v dosavadních osvědčených akcích. Návrh na pozvání herce p. Částka je vázán na zajištění finanční částky za účinkování (sponzor, větší účast s vyšším finančním příspěvkem). V posledním bodě programu informoval P. Pavel Hofírek, že výdaje za rekonstrukci topení ve farní budově jsou již uhrazeny. Nyní se vybírá na topení v kostele. Připravuje se projekt na rekonstrukci střechy farní budovy. Projednán návrh na vybudování zábradlí u schodů kaple sv. Jiří, nutné schválení památkářů. František Menc Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004 Strana 9

10 Dětské okénko Chlapci a děvčata, máte dva měsíce na to, jak se obohatit poznáváním Božího díla: zelených hor, třpytících se a šumících řek, barevných strání, tajemných cest a krásou, která naplňuje lidskou duši. Možná, že budete poznávat krásu moří, či vysokých hor a budete obdivovat velikost Boží v různých tvorech. Nezapomeňte na dílo lidských rukou, vždyť jeden dar Ducha svatého je dar umění a sami se přesvědčte, kolik lidé vytvořili díla, které přetrvalo staletí a je opravdu krásné. Na cestách nebo na táborech, nezapomeňte děkovat za každé nové přátelství a za každého člověka, kterého potkáte. V Písmu svatém je mnoho krásných chvalozpěvů. K těm nejkrásnějším určitě patří chvalozpěv Zachariáše a Panny Marie. Dokážete vyluštit jejich latinské názvy? 1. Jméno muže, který s Jozuem jako jediný vešel do zaslíbené země. 2. Jméno proroka, který byl v ohnivém voze vzat do nebe. 3. Ďábel 4. Židovská dívka, povýšená na perskou královnu. 5. Starozákonní král, která se narodil v Betlémě. 6. Zakladatel řádu jezuitů. 7. Příslušník národa, ze kterého pochází Svatý otec. 8. Spolupracovník sv. apoštola Pavla, kterému Pavel poslal list. 9. Co přinesli mudrci Ježíši darem? 10. Jak se nazývá člověk, který se po smrti dostane do nebe? 1. Kniha, ze které čte kněz při mši svaté. 2. Význam jména Petr. 3. Latinsky sláva. 4. Místo, odkud se v kostele čte z Písma svatého. 5. Pravoslavný obrázek Panny Marie. 6. Pěstoun Pána Ježíše. 7. Země, ve které leží Řím. 8. Autor druhého evangelia. 9. Dřívější jméno Abraháma. 10. Svátost, kterou se stáváme Božími dětmi. Letní večer Slunce zašlo za horami v záři rudých červánků, nad polem a nad lukami tichne píseň skřivánků. Josef Václav Sládek/ Zticha, vítr dýchá přes lučiny od lesa, nad nimi se klenou zticha holubičí nebesa. Na luka a pole, skály lehá mlha modravá, šeří koroptvička v dáli kuřátka si svolává. Zticha, vítr dýchá, v trávu padá rosička, a na sivém nebi zticha bleskla první hvězdička. J. V. Sládek, význačný básník a překladatel z družiny lumírovců. Narodil se ve Zbirohu a tam také zemřel. Maturoval na pražském akademickém gymnáziu, na univerzitě studoval přírodní vědy a matematiku. Byl redaktorem almanachu RUCH (1868) a časopisu LUMÍR ( ). V letech pobýval v Americe. Po návratu učil na obchodní akademii v Praze a byl vysokoškolským lektorem angličtiny. Z díla: Básně, Zvony a zvonky, Skřivánčí písně, a další. Vrcholem Sládkova překladatelského díla je třiatřicet svazků Dramatických děl W. Shakespeara. Strana 10 Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec Srpen 2004

11 Bible Rostliny Jak František kázal světluškám (z knihy A. Rotzettera Jak František kázal zvířatům) Milé světlušky, sestry a bratři, milé svatojánské mušky, vy zázraky noci, když vás vidím, mé srdce se otvírá světu, můj duch se zdvíhá k Bohu. Jak je to krásné, když se zablesknete - tu a tam, támhle - a zase tady, moře hvězdiček, které přilétají a zase odlétají, mlčenlivé blýskání a blikání. Ti, kdo by chtěli všechno vysvětlit, říkají, že tak chcete získat pozornost a lásku svých partnerů. Pro mne však jste poutavým zázrakem. Proto chvalme a velebme Boha: za noc, která se vámi rozjasňuje; za světlo, které z vás vychází; za štěstí, že můžete být hvězdou druhým. Ano, zapějte se mnou píseň, která chválí Boha jako zdroj světla. Vy jste Božím odleskem a zrcadlem. Pro chlapce fotbalisty: PELÉ Protože je mezi ministranty mnoho nadšených fotbalistů, připomenu jednu velkou hvězdu fotbalového světa. Pro Evropana je závratná kariéra černého Pelého skoro nepochopitelná.byl největším hráčem naší epochy. Zazářil naplno na mistrovství světa ve Švédsku v roce1958, a to mu bylo 17 let. Co dokázal, zůstalo dlouho v paměti všech účastníků i televizních diváků. Byl to fotbalista plný intuice. Hledal vždy nejlepší řešení situace a když si myslel, že si musí míč podržet, tak to i udělal. Nikdy se nezbavoval zodpovědnosti a ponechával jiným, co mohl udělat sám. Narodil se 21. října 1940 jako EDSON ARANTES des NASCIMENTO v malém brazilském městečku Tres Coracoes. Jeho rodina žila v bídných podmínkách. Malý Pelé hrál většinu času fotbal, do školy moc nechodil. Není se co divit, že se nedostal do šesté třídy. Rodiče ho proto dali učit se k známému obuvníkovi. V Brazílii každý rok pořádají mistrovství bosonohých, soutěž družstev 10-12letých chlapců z jednotlivých čtvrtí a ulic. Tak byl Pelé vybrán do kolektivu, který trénoval chlapce na mistrovství. Pelé projevil hráčskou inteligenci a jemnost a jeho mimořádné vlohy přitahovali pozornost velkých klubů. A tak v 17 letech poprvé přijel na mistrovství do Evropy a velkou měrou přispěl k vítězství svého družstva. Nejuznávanější experti se o něm vyslovovali v superlativech. A nezveličovali. Finále fotbalového mistrovství světa v Mexiku Brazílie Itálie (4:1) bylo skutečně fotbalovým koncertem, ve kterém první housle hrál Pelé. Na závěr jedno z tisíců interview: Kdo je váš největší přítel? Celá Brazílie a můj otec. Jakého jste vyznání? Římsko-katolického. Jaký máte názor na rodinu? Otec mi odmalička vštěpoval, že rodina je základ všeho, byl jsem toho i svědkem. Dále mi radil, že když chci být velkým fotbalistou, nesmím pít alkoholické nápoje a kouřit. Dodržel jsem tyto rady do poslední litery. Alkoholu a cigaret jsem se nedotkl ani jako malý chlapec ze zvědavosti. Čtete mnoho? Ano, nejvíce v přípravě a na soustředění. Asi vám závidí mnoho lidí ve světě. Proč by mně záviděli? Myslíte peníze? Moje štěstí není v penězích. Jaký byl nejkrásnější dar, který jste dostal? Objetí matky po vítězství ve Švédsku. Potom se teprve moje mamka smířila s tím, že budu profesionální fotbalista. S kým nejraději trávíte svůj volný čas? Se svými dětmi. Rád mám všechny děti, a proto jsem členem organizace UNICEF. Pelé byl dvakrát vyhlášen nejlepším sportovcem roku na světě a je držitelem Mezinárodní ceny míru. Byl také ministrem pro sport v Brazílii. Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec Srpen 2004 Strana11

12 Stránka pro mládež připravil P. Ryszard Turko Karikatury Boha aneb jaký Bůh není... (Kateřina Lachmanová a kolektiv) To, co si mnoho lidí představuje pod pojmem Bůh, díky Bohu neexistuje. /Karl Rahner/ FALEŠNÉ PŘEDSTAVY O BOHU Bylo by těžké (a dokonce arogantní) chtít definovat Boha, který přesahuje všechny naše kategorie a pojmy a vymyká se lidské představivosti. Naše představy o Bohu mohou být totiž natolik vzdálené originálu, že náš vztah s ním spíše narušují než umožňují. Nakonec i mnozí nevěřící odmítají nikoli Boha, ale jakousi jeho karikaturu, o níž se domnívají, že představuje Boha, protože jim jej někdo takto prezentoval. Naštěstí se nám sám Bůh přiblížil v Kristu Ježíši ( kdo vidí mne, vidí Otce J 14,9), abychom ho alespoň částečně mohli poznat, a tak s ním mohli navázat vztah. Zkusme tedy metodou loupání cibule (odborníci by řekli negativní teologie ) ve světle učení Bible očistit naši představu o Bohu alespoň z těch nejhorších nánosů a karikatur. STAROMÓDNÍ BŮH Je mimo problém", nerozumí dnešnímu člověku a dnešnímu světu, prostě ujel mu vlak"... Je to roztřesený stařec s bílým vousem, možná trochu vzteklý a zahořklý, protože ho většina světa nechce poslouchat. Kolikrát už jsme viděli podobného šedovlasého starce na nějaké kostelní fresce a možná museli poslouchat starodávné písničky ze zažloutlého zpěvníku, za doprovodu rozvrzaných varhan, v zatuchlém kostele. Všechno napovídalo tomu, že Bůh a víra patří maximálně do muzea (pokud někam vůbec patří). Ale: Bůh nestárne! Bůh, v něhož věří křesťané, nestárne, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze" (Iz 40,28b). Nejde o stařečka, který oplakává staré dobré časy: Hle, činím něco docela nového" (Iz 43,18-19). Proti jeho tvůrčím schopnostem jsme všichni nenapravitelní konzervativci! BŮH SPÍCÍ, VZDÁLENÝ Kdosi nazval tuto karikaturu bohem - hodinářem". Uvedl všechno do chodu, stanovil přírodní zákony a vzdálil se. Až svět dotiká", přijde vyúčtovat. Podle tohoto pojetí Bůh kdesi existuje, ale svět ponechává svému osudu. O jednotlivce se absolutně nezajímá. Člověk věřící v tuto karikaturu zastává krédo, co si neuděláš sám, nemáš". Život je v tomto pojetí jako sisyfovský výstup na skleněnou horu, na jejímž vrcholu Bůh pasivně čeká. Ale: Bůh je s námi! Nebeský otec se však představil jako Emmanuel Bůh s námi" (Mt 1,23), jako ten, kdo je nám blíž než my sami sobě, žádný detail našeho života mu není lhostejný. BŮH POLICISTA Bůh je tu od toho, aby sledoval přestupky, aby je evidoval a trestal. Jinými slovy - strážce zákona. Někteří z nás v dětství možná slýchali: Pán Bůh tě vidí a potrestá!" Šlo o jasnou výhrůžku. Upřený pohled takového boha vyvolává strach a nejistotu (co zas bude, co jsem zase provedl...). Člověk pak žije v pocitu, že Boží přízeň si musí tvrdě zasloužit, a hlavně: nic se nepromíjí! Ale: Bůh je milujícím Bohem! Ježíš i apoštolé nám představují docela jiného Boha, jehož láska předchází jakékoli naše snažení, a který neodplácí podle našich hříchů. V centru jeho zájmu je člověk a ne jeho přestupky. BŮH VODIČ LOUTEK Takovýto Bůh všechno řídí, nic se na tom nedá ovlivnit, všechno je dáno předem. Člověk nic nenadělá, nic nezmění. Celý svět i život každého člověka je jakoby neviditelnými drátky ovládán ze zákulisí. Správný věřící by byl podle této karikatury vlastně uvědomělým Božím otrokem - bez vlastní vůle, bez vlastních názorů, přání a tužeb. Měl by mít vygumovaný mozek", protože myšlení je nežádoucí... Ale: Bůh respektuje svobodu! Ježíš Kristus mluvil o jiném vztahu mezi Bohem a člověkem: Nenazývám vás služebníky, ale přáteli" (J 15,15). Apoštol Pavel zase píše, že křesťané jsou spolupracovníky na Božím díle" (1K 3,9). Výstižnou definici tohoto vztahu vyslovil i židovský myslitel Martin Buber: Dějiny se tvoří setkáním lidské svobody s Boží svobodou, jež se nazývá milostí." Tedy žádný otrok, žádné loutky. Zemřel jeden technik a přišel před nebeskou bránu. Když uviděl svatého Petra, začal protestovat: Tak počkej, Petře, já jsem moc mladý na smrt, mně je teprve pětatřicet. Svatý Petr se zamyslel, zahloubal do záznamů, pak se obrátil na technika a zavrtěl hlavou: Kdepak, chlapče, kdepak; podle toho, kolik sis nechal proplatit odpracovaných hodin, ti táhne na stodvacátý rok Pěkné prázdniny vám přeje P. Ryszard Turko Strana 12 Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004

13 Slavnostní zakončení školního roku ve Vlkoši Na závěr školního roku se všechny děti z Vlkoše a Věžek, které v letošním roce navštěvovaly náboženství, sešly v kostele sv. Prokopa. Tam jsme společně s jejich příbuznými, mladšími i staršími sourozenci, rodiči i prarodiči, prožili krásnou bohoslužbu. Při ní jsme Bohu děkovali a zpívali, odprošovali a prosili o další požehnání pro nás, pro naše rodiny, učitele, kněze i pro celý svět. Na začátku slavnosti otec Slávek přečetl úryvek z evangelia sv. Marka o největším přikázání lásky, aby nám připomněl, že máme milovat Boha i své bližní. Pak naši nejmladší školáci z 1. a 2. třídy zahráli příběh O srdíčku, který se odehrával ve městě špinavých srdcí. Tam jednoho krásného dne poslal Bůh svého Syna Ježíše Krista, jehož srdce zářilo čistotou. Ostatní srdíčka si toho hned všimla, a proto Ježíše zabila. Z jeho srdce však vytryskla krev, která vytvořila most ven z města špinavých srdcí. Kdo chtěl po tom mostě přejít, musel Ježíše poprosit o odpuštění, a pak dostal čisté srdce - podobné srdci Ježíšovu. Na tento příběh navázal otec Slávek promluvou. V ní zdůraznil, že máme mít stále čistá srdce. Děti samy přišly na to, jak má takové srdce vypadat že nekrade, nelže, nezabíjí, ale pomáhá druhým, poslouchá rodiče, nezapomíná chodit na mši svatou, modlí se, dělá dobré skutky O to, abychom měli opravdu čistá srdce, jsme prosili v přímluvách, které pro nás připravili osmáci a deváťáci. Po nich už nastala ta dlouho očekávaná chvíle, kdy se rozdávalo vysvědčení. Všechny děti byly ohodnoceny za svou práci a píli během celého školního roku. Mohli jsme je pochválit za to, co se všechno v náboženství naučily, jak pracovaly, ale také za to, že opravdu vzorně přicházely na hodiny náboženství i na další bohoslužby, např. růženec v říjnu, adventní setkání s lampičkami, zpívání u jesliček o Vánocích, křížové cesty v postní době, májové pobožnosti u kapliček a především mše svaté. Pro vysvědčení si přišlo celkem 39 dětí: 9 dětí z 1. třídy, 2 děti ze 2. třídy, 10 dětí ze 3.třídy, 4 děti ze 4. třídy, 1 dívka z 5. třídy, 6 žáků ze 6. třídy, 2 žáci ze 7. třídy, 1 žák z 8. třídy a 4. žáci z 9. třídy. Nikdo na vysvědčení nenašel velkou jedničku, kterou tam marně hledali prvňáčci. Ti totiž nevěděli, že výuku náboženství hodnotíme slovně. Všichni ale dostali ke krásnému vysvědčení malou sladkost a náramek. Následovalo slavnostní jmenování tří nových ministrantů a pět dívek bylo přijato do nově vzniklé Mariánské družiny. Slavnost jsme zakončili modlitbou Otče náš v kruhu kolem oltáře, po které nám otec Slávek udělil požehnání na prázdniny. Markéta Matlochová První svaté přijímání ve Vlkoši V neděli 13. června 2004 jsme měli ve Vlkoši velikou slavnost při mši svaté poprvé přistoupilo 12 dětí k prvnímu svatému přijímání. Na tuto chvíli se však začaly připravovat mnohem dříve. Už od 1. třídy chodily na náboženství a od ledna letošního roku byla jejich příprava zaměřena na přijetí dvou svátostí svaté zpovědi a svatého přijímání. Tuto přípravu vedl otec Slávek. V den slavnosti děti přišly průvodem spolu s ministranty a knězem do krásně vyzdobeného kostela. Při mši svaté si připomněly svůj křest a se zapálenou svící se samy za sebe rozhodly zřeknout zla a vyznat víru v Boha. Na závěr bohoslužby slova přednesly Bohu prosby nejen za sebe, ale i za své rodiče, učitele, kněze i za celou církev. Krásným okamžikem mše svaté bylo přinášení obětních darů, kdy tyto děti přinesly svíce jako symbol světla, které chtějí přijmout do svého života, bílé květiny jako symbol čistoty jejich srdcí a přátelství s Ježíšem, ostatky svatého Prokopa, patrona našeho kostela, jako jejich přímluvce u Boha, kadidlo jako symbol královského daru, jehož vůně se vznáší až k nebi a chléb a víno jako plod země a plod lidské práce, které při mši svaté kněz promění skrze ruce duchovní v Tělo a Krev Kristovu, které v ten den poprvé přijmou. Na samotné přijetí Krista se děti připravily společnou modlitbou před svatým přijímáním, a pak už se v tichu radovaly ze setkání s Ním. Na závěr byly otcem Slávkem povzbuzeny k vytrvalosti a dostaly závěrečné požehnání. V sobotu 19. června se v katedrále sv. Václava v Olomouci uskutečnil Děkanátní den modliteb za obnovu rodin a nová kněžská a řeholní povolání. Po mši svaté je na faře čekalo malé občerstvení, o které se postarali jejich rodiče, a také fotografování, aby na tuto významnou událost jejich života nikdy nezapomněly. Markéta Matlochová Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004 Strana 13

14 Jen tak ve stručnosti Ohlédnutí za pastoračním rokem Tak je za námi další rok. Pro mne v Přerově to byl už rok třetí. Jak ten čas rychle utíká Netroufám si hodnotit a nevím, jestli mám být spíše spokojen nebo spíše vidět ty věci, které se daly udělat lépe Jistě je ale správné poděkovat. Děkuji tedy Bohu za rok, který jsem mohl v Přerově prožít. Chci poděkovat také mým kaplanům, otci Ryszardovi a jáhnu Ondřejovi, za spolupráci a společné pastorační snažení. Děkuji všem spolupracovníkům z řad farníků, vždyť právě na ochotných farnících leží velká část farních aktivit i každodenního chodu farnosti. Všem Vám Pán Bůh zaplať. Stejně tak děkuji těm, na kterých jsem viděl, že mé úsilí nebylo marné. Pro každého kněze je radostí a největší odměnou, když lidé, se kterými se setkává, rostou ve víře a snaží se žít skutečný život s Bohem. Také děkuji všem, od kterých jsem se dočkal slov povzbuzení či poděkování. Říkávám sice, že člověk má dělat to, co chce Bůh, a nemá se nechat ovlivnit ani chválou ani kritikou ani pochlebováním ani výhružkami, ale ono to laskavé slovo vždycky potěší a každý ho potřebuje aspoň občas slyšet. Možná jsem já během roku málo chválil a málo děkoval a proto v této chvíli chci poděkovat všem společně. Díky Vám. Jak to vypadá s opravami? Ve farnosti Přerov nás čekají dvě velké akce: nové topení ve farním kostele a nová střecha na farní budově. Obojí je zatím ve fázi příprav a vypracovávání projektů. Způsob instalace topení v kostele je třeba konzultovat také s památkáři a najít vhodné technické řešení není snadné. Doufám, že obojí stihneme letos připravit. Novou střechu bychom chtěli dělat příští rok a nové topení snad ještě tento rok, ale nevím, jestli se to podaří stihnout. Navíc je to také otázka peněz, kterých zatím moc nemáme. Ve farnosti Předmostí chceme dokončit nejnutnější opravy uvnitř fary, aby se mohly využívat všechny její místnosti. Dále bychom chtěli pokročit s odvlhčením farního kostela, protože to je logický první krok k dalším opravám jak už fasády tak interiéru kostela. Dokončení oprav fary snad nebude už příliš finančně náročné, ale na opravy kostela v této chvíli nemáme žádné peníze. Žádost o dotaci z rozpočtu Olomouckého kraje bohužel nevyšla a tak budeme muset přemýšlet o dalších možnostech. Změny v našich farnostech V Přerově jsme přivítali nového kaplana novokněze P. Antonína Pechala a nového jáhna Jana Frantu. Rozhovor s novým jáhnem najdete na straně 3 a rozhovor s novým kaplanem bude v příštím čísle. Ve farnosti Horní Moštěnice je nový duchovní správce P. Krzysztof Klat, který již farnost oficiálně převzal a slavnostním způsobem bude uveden do farnosti otcem děkanem při bohoslužbě ve čtvrtek 22. července Také jeho chceme představit v příštím čísle našeho časopisu. Plány na nový školní rok Září je sice ještě daleko, ale přesto chci aspoň zmínit o čem přemýšlím na nový školní rok Počítám, že dosavadní pastorační aktivity budou pokračovat podobně jako v minulém roce. Příprava na biřmování sice skončila, ale doufám, že setkávání mládeže bude pokračovat i po prázdninách. Asi ve stejném termínu v neděli večer jednou za čtrnáct dnů. Pro mladé budou pokračovat také páteční Besedy nad katechismem a chtěli bychom obnovit také flórbal jak pro mladé tak i pro dospělé. Pro dospělé bude opět nabídnuta účast na Besedách nad katechismem a dále uvažuji, co by mohli nabídnout kaplan s jáhnem - biblické hodiny, dějiny církve, úvod do liturgie apod. Začátkem září chci udělat setkání všech zájemců, kde bychom vybrali témata a dohodli se na termínech setkání. Bude-li zájem. Fotky na této straně jsou z hodové mše v Podolí Strana 14 Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004

15 Porozumět druhému člověku To je velmi těžké. Vždyť vidíme, kolik je mezi lidmi nedorozumění a zla. Cesta k porozumění druhému člověku není vůbec snadná, a to dokonce i v případech, kdy se člověk chce dobře chovat k druhému a má ty nejlepší úmysly. Snad nejčastěji člověk pociťuje bolest neporozumění právě u těch lidí nejbližších a u těch, se kterými se máme nejvíce rádi. Není to tedy často ani tak věc zlé vůle a tedy hříchu, jako spíše otázka hlubší lidské zralosti a pokroku v duchovním životě. Předpokládejme tedy, že člověk má dobrou vůli a chce porozumět tomu druhému. Co vše může pro to udělat? Jako první krok je asi nutné se ujistit, že skutečně mám tuto dobrou vůli, a že skutečně chci naslouchat druhému člověku. A tuto dobrou vůli a odhodlání musím v sobě rozdmýchávat a posilovat. Stává se totiž, že člověk si svou dobrou vůli spíše nalhává a přitom vlastně nemá valný zájem, aby se něco v mém vztahu k druhým lidem změnilo lidé už jsou takoví, raději ať jsou věci při starém, protože nové by mohlo být horší. Co horšího by mi mohlo přinést větší porozumění druhému člověku? Například poznání, že ta vzájemná nedorozumění jsou mnohem více mým selháním a mou chybou, než jsem si předtím myslel. Poznání, že budu muset v něčem změnit navyklé stereotypy jednání a pustit se do věcí způsobem, který mi může být nepříjemný. Poznání, že jsem se mýlil a druhé posuzoval špatně. Poznání, že porozumět druhému je jen začátek celkové proměny mého života uprostřed druhých. Dobře. Rozhodl jsem se, že s Boží pomocí chci usilovat o lepší porozumění druhým, přestože mne to může hodně stát a bude to těžké. Vím, že to Bůh po mně chce. Co dál? Musím se připravit na to, že porozumět druhému vyžaduje hodně času, trpělivosti a nebude nikdy zcela úplné. Nebudu si moci nikdy říct, že jsem hotov a všechno znám. Začněme tím, že si uvědomíme, jak je to nesnadný úkol. Řada lidí si totiž vědomě či podvědomě myslí, že rozumí druhým. Mluvíme přece stejným jazykem, žijeme přece ve stejném městě či dokonce ve stejné rodině, máme třeba stejnou víru To ovšem vůbec neznamená, že jsme stejní. Tady by asi většina lidí vyskočila a řekla: To je přece samozřejmé. To přece dobře víme, že každý člověk je jiný. To nám nikdo nemusí připomínat. Ano, ale jak se to odráží v našem posuzování druhých lidí? Přiznejme si, že máme obrovský sklon posuzovat druhé podle sebe. Teoreticky sice víme, že druzí jsou jiní, ale prakticky se na ně díváme svýma očima. Jednou jsem se to snažil vysvětlit skupině dívek a říkal jsem jim: Podívejte se dobře jedna na druhou, všimněte si, že jste každá úplně jiná. A stejně rozdílné, možná i víc, jste také uvnitř. Jo a kluci, ti jsou ještě úplně jiní, na první pohled. Ony ty viditelné rozdíly člověk nepřehlédne, ale to skryté vnitřní prožívání bohužel nevidíme, a tak zvolíme tu nejjednodušší cestu a domýšlíme si to podle sebe jak to cítím já, tak to bude cítit také on či ona. Docela naivní, ne? Co tedy? Samozřejmě i to posuzování podle sebe má své opodstatnění a svůj význam, pouze chci velmi zdůraznit, že zdaleka nestačí. Je třeba naslouchat druhému. I to je těžké. Opět je člověk v pokušení si slova druhého vyložit podle sebe či podle toho, jaký obrázek jsme si o druhém předem udělali. Někdy ten druhý ještě ani větu nedokončí a my už přesně víme, jak to vlastně všechno bylo. Je zvláštní zkušenost, že si lidé více rozumí, když spolu mluví cizím jazykem. Dávají si totiž oba bedlivý pozor, co a jak říkají, aby ten druhý jejich myšlenky pochopil, a raději se ještě dvakrát zeptají a ujistí. Když mluvíme s druhým, a navíc ho dobře známe, tak skutečně často nedáváme příliš pozor na to, co nám říká. Bohužel lidé mají navíc také schopnost říci slovy něco jiného, než vlastně myslí někdy úmyslně, ale často nevědomky. Nestačí tedy naslouchat slovům druhého, ale je třeba snažit se pochopit, co tím asi myslí, proč to říká, co asi cítí. Stojí za to se i zeptat a ujistit se: Chceš říct, že se nebo Rozumím ti dobře, že nechceš. Dalším krokem je snaha dívat se na věci očima druhých. S lidmi prožíváme za den řadu setkání a událostí. Je dobrým křesťanským zvykem denně zpytovat svědomí to se díváme na prožitý den ze svého pohledu, co já jsem udělal dobře či zle. Doporučuji k takovému zpytování svědomí přidat vždycky krátké zamyšlení nad tím, jak to asi myslel či cítil ten druhý člověk. Zkusme se na tu situaci podívat jeho očima. Tam, kde jsme ucítili urážku a posměch, tam možná chtěl on vnést úsměv a odlehčit napětí. Tam, kde jsme my cítili odmítnutí, on byl možná ve stresu utíkající od jednoho úkolu k druhému. Tam, kde jsme my neviděli nic důležitého, tak on možná mluvil o tom, co ho nejvíc tíží. Jistě nebudeme mít nikdy jistotu, že ten druhý to myslí a cítí, tak či onak. Přesto, máme-li snahu porozumět druhému, tak v tom umění budeme dělat pokroky a naučíme se víc a více vnímat druhé. A hlavně ztratíme tu hloupou představu, že druhé dobře známe, rozumíme jim a můžeme je tedy klidně posuzovat a odsuzovat. Navíc jako křesťané jsme k této snaze přiblížit se druhým vedeni Božím slovem, a proto také můžeme doufat a prosit o Boží pomoc. To by vlastně měl být ten první a základní krok prosit o dary Ducha svatého, o dar porozumění druhým, dar vyjití z vlastní sebestřednosti, dar naslouchat a uslyšet, dar milovat druhé. Snad ještě poznámku. Porozumět druhému automaticky neznamená, že s ním také musím souhlasit. Krásně to vidíme na Ježíši. Kristus rozumí lidem, se kterými se setkává, vidí jim do srdce, ale zároveň vnímáme, že s jejich chybami a hříchy nesouhlasí. Když porozumíme druhému člověku, nemusíme tím také zároveň s druhým souhlasit, ale vždycky nás to povede k větší velkorysosti, milosrdenství a navíc se dokážeme s druhými také lépe domluvit a s druhými lépe vycházet. Snaha o obyčejné lidské porozumění je jedním ze způsobů, kterým se má projevovat opravdová křesťanská láska k bližnímu. Pavel Hofírek Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004 Strana 15

16 Kněžské svěcení jáhnů (Ondřeje a Antonína) v katedrále sv. Václava v Olomouci dne 26. června Primiční mše svatá P. Ondřeje Jirouta, dne v kostele sv. Jakuba a Filipa ve Zlíně. Slavná mše svatá v kostele sv. Vavřince v Přerově sloužená v neděli v 9:00 hodin. Při mši svaté v 10:30 jsme se rozloučili s P. Ryszardem Turko. Strana 16 Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004

17 Romské komunitní centrum Lačo Jilo Dobré srdce Slovo z Charity Milí farníci, bratři a sestry, v rámci Slova z charity bychom Vám tentokrát rádi představili další zařízení Oblastní charity Přerov, Romské komunitní centrum Lačo Jilo Dobré Srdce. Centrum bylo slavnostně otevřeno 31. srpna 2000 a sídlí na Kojetínské ulici č Hlavní myšlenkou k jeho vytvoření bylo poskytnout dětem ze sociálně slabých, především romských rodin, zázemí, které by příznivě ovlivnilo jejich vývoj. Centrum je otevřeno denně kromě soboty a neděle vždy od 8 do 16 (v létě do 17) hodin. Děti se tu nejen připravují do školy, ale učí se také základním hygienickým, kulturním a společenským návykům. Vždy dopoledne probíhá Mateřské centrum pro menší děti, které se zaměřuje na předškolní výuku dětí formou her, říkanek a písniček. Cílem těchto aktivit je, aby si děti osvojily znalosti a dovednosti, které jsou důležité pro dobrý vstup do základní školy. Odpoledne přicházejí děti školního věku, aby si tu nejen napsaly úkoly a připravily se na další vyučovací den, ale také, aby si v podnětném a jim nakloněném prostředí společně hrály a sportovaly. Děti mají možnost pracovat s keramikou, textilem, malovat, hrát společenské hry a různé sportovní turnaje. Součástí programu je i výuka náboženství, která probíhá jednou týdně. Centrum aktivně spolupracuje se základními školami, především se školou Boženy Němcové. Děti, které navštěvují Romské komunitní centrum, mají lepší prospěch a dochází také k výraznému zlepšení jejich kázně. Na práci centra se podílí rovněž studenti Střední pedagogické školy v Přerově a studenti Vyšší odborné školy Caritas v Olomouci. Centrum navštěvuje denně průměrně 14 dětí a do činnosti centra se zapojuje celkem asi 70 dětí ve věku od 4 do 15 let. V srpnu 2003 se centrum přestěhovalo do nových větších prostor v přízemí domu, které byly navíc rozšířeny o hernu. Za Oblastní charitu Přerov Martina Göblová V neděli 13. června 2004 jsme společně s dětmi v Přerově prožívali první svaté přijímání Těla a Krve Páně. V pátek jsme při mši svaté v Přerově rozdávali vysvědčení a poté následoval táborák na farní zahradě. Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004 Strana 17

18 Rozhovory Jak dlouho pracujete pro Charitu a jak jste se vlastně k této záslužné činnosti dostala? Ředitelkou Charity Kojetín jsem se na základě výsledků výběrového řízení stala před dvěma lety. Má účast ve výběrovém řízení vyplynula celkem přirozeně z dlouholeté práce ve farnosti. Čtenáře by určitě zajímalo, čím vším se Charita zaobírá a kolik máte zaměstnanců? Charita Kojetín v současné době provozuje tři zařízení. Klub romských dětí a žen, který zahájil svou činnost 1. září 2000, poskytuje své služby romským obyvatelům Kojetína a okolí. Je otevřen každý pracovní den od 7 do15:30 hodin, jeho provoz zajišťuje vedoucí klubu a dva romští terénní sociální pracovníci. Azylový dům pro matky s dětmi v tísni funguje od 1. ledna 2003 a navazuje na projekt Krizového centra pro matky s dětmi v tísni, které poskytovalo své služby od dubna 2001.V současné době nabízí azylový dům ubytování v šesti samostatných pokojích, určených šesti matkám s dětmi. Ostatní zařízení je společné. Provoz azylového domu je nepřetržitý, zajišťuje ho vedoucí zařízení, sociální pracovnice a tři sociální asistentky. Denní stacionář pro seniory zahájil svou činnost 1. května Je určen seniorům, kteří pro svůj věk či zdravotní stav nemohou žít zcela samostatně a jejich rodina o ně nemůže kvůli pracovnímu nebo jinému vytížení celodenně pečovat. Navštěvovat jej mohou v pracovních dnech od 6:30 do 17:00 hodin, každodenně nebo jen občas podle svého zájmu o nabízený program. V případě zájmu zajišťujeme dopravu do zařízení i odvoz zpět domů. Provoz stacionáře zajišťuje vedoucí a dvě pracovnice, jedna z nich je zdravotní sestra. Celkem má Charita Kojetín 14 zaměstnanců. O rozhovor jsem tentokrát požádala paní Helenu Gračkovou, ředitelku Charity v Kojetíně. Sv. Terezie Benedikta od Kříže, panna a mučednice 9. srpna Spolupracujete i s jinými Charitami, například s Oblastní Charitou v Přerově, pokud ano, v čem tato spolupráce spočívá? V rámci arcidiecéze probíhá velmi dobrá vzájemná spolupráce všech charit, naposledy např. při organizované pomoci obyvatelům Litovle. Vím, že v příštím týdnu v Kojetíně budete mít pestrý program, na kterém se podílíte. Je to první akce tohoto druhu, anebo je to již tradice? Mohla byste našim čtenářům alespoň stručně popsat program tohoto týdne? Mohla by to být inspirace i pro jiné organizace. Týden s Charitou Kojetín (od 21. do 25. června) se letos pokoušíme uskutečnit poprvé. V jeho průběhu chceme lidem představit všechna naše zařízení a práci v nich. V pondělí se kolem táboráku sejdou tříkráloví koledníci a vedoucí skupinek. V úterý v chrámu Nanebevzetí Panny Marie vystoupí kroměřížský sbor AVE. Ve středu proběhne ve všech zařízeních charity den otevřených dveří. Ve čtvrtek se pod názvem Romano džives uskuteční romský den, v jehož průběhu nás pracovnice Romského muzea z Brna seznámí s historií tohoto etnika, a se zpěvem a tancem vystoupí děti z našeho Romského klubu. V pátek pak v Denním stacionáři pro seniory vystoupí s přednáškou o Medžugorii P. Jiří Polášek. Na základě návštěvnosti a zájmu obyvatel se poté rozhodneme, zda se tato akce stane tradicí. Pokud chcete oslovit naše čtenáře a vyzvat je k určité spolupráci, můžete tak učinit. Určitě existují lidé, kteří by mohli být nějak nápomocni a nevědí, jak na to... Každý člověk ochotný přiložit ruku k dílu je bezesporu vítán v každé charitě, nejen u nás. Za rozhovor děkuje Romana Mazániková Původním jménem Edita Steinová se narodila 12.října 1891 ve Vratislavi. Její židovští rodiče měli spolu celkem 11 dětí. Vystudovala ve Vratislavi a Göttingenu filozofii a dosáhla doktorátu. Po přečtení životopisu sv. Terzie z Avily se pevně rozhodla a ve věku 31 let konvertovala ke katolicismu a dala se pokřtít. V příštích letech působila jako docentka a učitelka. V roce 1933 vstoupila do karmelitánského řádu a přijala jméno Terezie Benedikta od Kříže. V roce 1938, když byli Židé v Německu pronásledováni, složila věčné sliby. Aby nevystavovala klášter v Kolíně nad Rýnem nebezpečí, odešla Edita Steinová roku 1939 do holandského kláštera v Echtu, kde sepsala několik vědeckých spisů, mezi jiným i dílo ke 400. výročí sv. Jana od Kříže. 2. srpna 1942 byla se svou sestrou Růženou zatčena a deportována do Osvětimi, kde 9.srpna 1942 umírají obě sestry v plynové komoře. Cokoli přijde, jsem na všechno připravena. Ježíš je i zde uprostřed nás. Těmito slovy těšila své spoluvězně, Židy, židokřesťany a další pronásledované na cestě do koncentračního tábora, matkám pomáhala pečovat o děti. Papež Jan Pavel II. 1. května 1987 Editu Steinovou prohlásil za blahoslavenou a 11.října 1998 za svatou. Také ji prohlásil spolupatronkou Evropy. Jaroslav Branžovský Strana 18 Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004

19 Sv. Maxmilián Maria Kolbe, kněz a mučedník 14. srpna Maxmilián Kolbe se narodil 7. ledna 1894 ve Zdunska Wola v Polsku jako syn chudého rolníka. Už v 17 letech vstoupil do minoritského řádu. Protože byl velmi nadán, směl studovat na Gregoriáně v Římě, kde po čtyřech letech dosáhl doktorátu. Jako student založil Rytířstvo Neposkvrněné, které má probouzet v širokých vrstvách obyvatelstva touhu po Bohu prostřednictvím Neposkvrněné Panny Marie. Za další tři roky přijal kněžské svěcení. Jako mladý kněz se vrátil roku 1922 zpět do Polska a založil četné křesťanské časopisy a měsíčníky. V roce 1927 založil Nepokalanov, středisko náboženského života a tiskového apoštolátu. Jeho touha po misijní činnosti ho vedla roku 1930 do Japonska, kde byl šest let a věnoval se budování tiskového katolického apoštolátu. Když Němci v roce 1939 obsadili Polsko, stal se brzy nápadným a nepohodlným. Nejen proto, jak angažovaně kázal, ale i proto, že rozhodně vystupoval proti nacionálnímu socialismu. Poprvé byl zatčen a na krátkou dobu uvězněn 17. září 1940, o 5 měsíců později byl odvlečen do koncentračního tábora Osvětim, který již nikdy neopustil. Nabídl svůj život za jiného vězně, otce dvou dětí, který měl být s deseti dalšími umučen hladem a žízní - jako trest za útěk vězně. 14. srpna 1941 byl usmrcen fenolovou injekcí. Během muk v hladomorně, trvající dva týdny, nevyšla ze rtů Kolbeho žádná stížnost. Svatořečen byl 10. října Jaroslav Branžovský Stránky z internetu Počítačová síť INTERNET nabízí skutečně mnoho informací, možností setkat se s druhými lidmi a hovořit s nimi elektronickou cestou. Z historie INTERNETU víme, že se původně jednalo o počítačovou síť vojenských institucí USA. Jeden z našich profesorů na vysoké škole říkával: Válka a zbrojení jsou špatné. Ale právě následkem vojenských výzkumů se nakonec nalezly některé věci významné i pro civilní život. Dnes si mnozí nedokáží život bez internetu představit. Abychom neupadli při používání tohoto moderního prostředku elektronické komunikace do extrému sledovat pouze světskou stránku věci, nabízejí nám irští jezuité posvátný prostor před obrazovkou počítače a nabízejí několik minut modlitby a rozjímání nad biblickým úryvkem na každý den. Modlit se před obrazovkou počítače se může zdát divné. Zvláště když jsou kolem nás lidé a rozptyluje nás hluk. Ale Bůh je všude a neustále se snaží navázat s námi kontakt; i v těch nejnepravděpodobněj ších situacích. Uvědomíme-li si tuto skutečnost, můžeme se postupně při troše praxe naučit modlit kdekoli! Postupně nás jednotlivé stránky, kterými můžeme procházet, uvádějí do Boží přítomnosti, vedou 8. třída Název učebnice pro osmou třídu je Utvářet život.je to velmi výstižný název, neboť téma každé hodiny přivádí mladého člověka k otázce součastného i budoucího života. Dozvídá se, co je to svoboda, zodpovědnost, učí se jednat jako Ježíš, ptá se: Kdo je můj bližní? Prohlubuje svou modlitbu meditací. Několik hodin poznáváme svědomí, a tak se dostáváme k Desateru, které náleží k velkým prohlášením svobody v dějinách lidstva. Vrcholem témat jsou poslední hodiny, kdy si znovu společně uvědomujeme cíl života budoucnost, nová nebesa a novou zemi. Až nás Bůh dovede domů, to bude svátek. Budeme se objímat a budeme k sobě něžní Liba 9. třída Letos na výuku náboženství pro devátou třídu na centru Sonus chodilo jedenáct žáků. Pro některé z nich to byl už poslední rok náboženské výchovy prováděné klasickým školním způsobem. Učebnice určená pro tento ročník začíná obrázkem otevřených dveří a i my jsme se v hodinách snažili poznat, že i přesto, že už jsme v posledním ročníku školy, tak nejsme někde na konci, ale na samém začátku. Celý život máme před sebou a Bůh nás bude na naší cestě provázet. jáhen Ondřej nás modlitbou, poskytují náměty k přemýšlení, k rozhovoru s Ježíšem, apod. V kterékoli fázi modlitby můžete kliknout na ikonku Průvodce a dostane se Vám vysvětlení, návodu, či jiné pomoci od současných jezuitských autorů. Např.: Zklidním se a pomyslím na všechnu lásku a milost, jež na mě Bůh vylévá, a tvoří mě tak ke svému obrazu a ke své podobě, činí mě svým chrámem. (uvedení do Boží přítomnosti května). Poprosím Boha o pomoc, abych se uvolnil, osvobodil od roztržitosti a starostí, otevřel se mu v této chvíli modlitby a naučil se více jej milovat a lépe mu sloužit. (prosba o vnitřní svobodu) Myslím, že tyto internetové stránky nám mohou pomoci v modlitbě i na tak netradičním místě, jakým je pracovní stůl před obrazovkou počítače (samozřejmě připojeného na internet), a také mohou být podnětem a inspirací pro naši modlitbu i na jiných místech. Jaroslav Branžovský Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004 Strana 19

20 Informace Ł Letos o přerovských hodech slavíme 275. výročí požehnání našeho farního kostela sv.vavřince. Kostel byl požehnán 10. srpna Středa :00 Přerov, sv. Vavřinec Adorační den farnosti Přerov Tichá adorace od 14:00 u sv.vavřince Společné zakončení bude v 18:00 hod. Neděle :45 Předmostí Hody v Předmostí - sv. Marie Magdalény Mši bude sloužit novokněz P. Ondřej Jirout 9:45 Fara v Předmostí Společné setkání na faře u kávy a čaje 14:30 Předmostí Adorace a novokněžské požehnání Neděle :00 Rokytnice Hody v Rokytnici sv. Jakuba Mši svatou bude sloužit P. Oldřich Ulman Středa :30 Fara v Přerově Schůzka akolytů Pátek 6.8. Svátek Proměnění Páně Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 16:45 Sobota :00 Přerov, sv. Vavřinec Pobožnost první soboty Neděle 8.8. Hody v Přerově Slavnost sv. Vavřince, mučedníka 9:00 Přerov, sv. Vavřinec Hlavní hodová mše svatá 10:30 Přerov, sv. Vavřinec Hodová mše svatá 12:30 Fara v Přerově Společný oběd pro kněze 14:00 Přerov, sv. Vavřinec Tichá adorace 14:30 Přerov, sv. Vavřinec Společné zakončení adorace a požehnání 15:00 Přerov, sv. Vavřinec Prohlídka kostela s výkladem 15:30 Centrum Sonus Přednáška s besedou 16:00 Farní zahrada Centrum Sonus Neformální setkání na farní zahradě a v centru Sonusu 18:30 Přerov, sv. Vavřinec Večerní mše svatá Úterý :00 Centrum Sonus Setkání františkánského společenství Pátek :30 Přerov, sv. Vavřinec Modlitby Fatimského apoštolátu Sobota :00 Kojetín Mše svatá v předvečer slavnosti Neděle :30 Kojetín Slavná mše svatá Slavnost Nanebevzetí Panny Marie 14:00 Kojetín Prohlídka kostelní věže 14:00 16:30 Pondělí :00 Centrum Sonus Začátek přípravy rodičů na křty dětí Středa :30 Fara v Přerově Redakční rada časopisu Sobota :00 Fara v Přerově Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na říjen, listopad a prosinec 2004 Sobota Svatý Hostýn Pouť rodin 10:15 Bazilika Mše svatá, celebruje Mons. Vojtěch Cikrle 11:30-13:00 Polední přestávka 13:00-18:00 Pódium a okolí baziliky Odpolední program pro děti i rodiče Jak si hraje rodina - Hry a soutěže Neděle :30 Fara v Přerově Redakční rada časopisu Středa 1.9. Přerov a Předmostí Začátek vyučování náboženství v Přerově Sobota :00 Přerov, sv. Vavřinec Pobožnost první soboty Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova Přerov 2 telefon: posta@farnostprerov.cz web: Vydává Děkanát Přerov římskokatolické církve Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Antonín Pechal,, jáhen Jan Franta, L. Calábková, J. Branžovský, V. Pavlů, A. Pizúrová, R. Mazániková. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově. Uzávěrka zářijového čísla je 18. srpna Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu. Strana 20 Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 10, Červenec - Srpen 2004