Lisabonská strategie a její význam pro udržitelný rozvoj ekonomik v rámci EU

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Lisabonská strategie a její význam pro udržitelný rozvoj ekonomik v rámci EU Diplomová práce Bc. Kamila Nováková Březen, 2009

2 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů Lisabonská strategie a její význam pro udržitelný rozvoj ekonomik v rámci EU Diplomová práce Autor: Bc. Kamila Nováková Finance Vedoucí práce: Ing. Leopold Tanner, MBA Praha Březen,

3 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou zpracovala samostatně, na základě uvedené literatury a pod vedením vedoucího diplomové práce. V Chomutově dne Bc. Kamila Nováková 2

4 Poděkování: Děkuji tímto vedoucímu diplomové práce Ing. Leopoldu Tannerovi, MBA za poskytnuté rady, připomínky a motivaci k této práci. Rovněţ děkuji rodině za podporu. 3

5 Anotace: Diplomová práce charakterizuje hlavní cíle, priority a dosavadní průběh lisabonského procesu. Zaměřuje se na identifikaci ekonomického růstu, jehoţ vlastnosti by splňovaly poţadavky trvalé udrţitelnosti. Práce se zabývá analýzou hodnocení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky v kontextu komparace na globální úrovni. Práce rozebírá varianty budoucnosti Lisabonské strategie v kontextu aktuálních ekonomických událostí v návaznosti na Strategii udrţitelného rozvoje Evropské unie a naznačuje moţná řešení s jejich pozitivními i negativními dopady. Annotation: Diploma thesis characterizes the main targets, priorities and up to now running the Lisbon process. Work is attempt to identify such economic growth whose characteristics will fulfill the requirements of sustainable development. Thesis analyse European economics competeting ratings in context of global economics level. Thesis solves a task of the Lisbon-Post 2010 process related to European Sustainable Development Strategy and predicate possible solutions with their positive and negative consequences. 4

6 OBSAH Úvod Udrţitelný rozvoj Evropské unie Definice Strategie udrţitelného rozvoje EU Národní strategie pro udrţitelný rozvoj členských států EU Provázání Strategie udrţitelného rozvoje a Lisabonské strategie Hodnocení naplňování Strategie udrţitelného rozvoje Lisabonská strategie: teoretická východiska Historické souvislosti a důvody vzniku LS Cíle a prvky LS Ekonomický pilíř Sociální pilíř Ekologický pilíř Řízení a realizace procesu Přínosy Lisabonské strategie: pozitiva, negativa Financování naplňování cílů Lisabonské strategie Revize Lisabonské strategie jako reakce na vývoj evropské ekonomiky Lisabonská strategie 2005: Růst a zaměstnanost Integrovaná směrnice pro růst a zaměstnanost Strategický plán Národní programy reforem Konkurenceschopnost evropské ekonomiky Zpráva o globální konkurenceschopnosti Metodika ţebříčků konkurenceschopnosti EU vs. USA Společná obchodní politika EU Small Business Act CIP Ekonomika EU v době krize a výhled po r Ekonomická krize a EU Plán hospodářské obnovy EU ve čtyřech prioritních oblastech Lisabonské strategie Budoucnost Lisabonské strategie po roce Seznam pouţité literatury Seznam grafů, obrázků a tabulek

7 Přehled zkratek Seznam příloh, přílohy

8 Úvod Lisabonská strategie je od svého vzniku v roce 2000 jedním z nejčastěji diskutovaných termínů v rámci všech oblastí zájmu Evropské unie. Její základní ambicí mělo být dosaţení stavu, kdy bude evropská ekonomika v průběhu deseti let nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udrţitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudrţností. Lisabonská strategie (dále téţ LS) navazuje na jiţ existující programy na oţivení evropské ekonomiky, zastřešuje je a přidává k nim cíle v nových oblastech v kontextu vývoje na globální, regionální i národní úrovni. Dosahování ekonomického růstu je a bude hlavním poţadavkem většiny zemí světa. Zrychlující se tempo ekonomického růstu je pozitivní vizitkou o úspěšnosti vyspělých zemí. Vyspělost však spočívá i v uvědomění si všech důsledků, které hospodářská činnost provází. Poválečný vývoj v EU ukázal, ţe představa lidstva, které neustále zvyšuje své í potřeby k dosaţení materiálního blahobytu není nereálná, přináší však s sebou také neţádoucí, nechtěné a v konečných důsledcích i velmi nebezpečné rysy, které se označují jako globální problémy lidstva. Jejich příčiny, dopady a moţnosti řešení jsou předmětem četných diskusí na všech úrovních, neboť globální vzájemné závislosti světového hospodářství bezprostředně ovlivňují vznik i vývoj těchto globálních problémů, a rovněţ zpětně působí na chod světových ekonomik. Lisabonská strategie pravidelně reflektuje tento vývoj a dochází k jejím revizím. První zásadní revize Lisabonské strategie proběhla na jaře roku 2005 a výsledky tohoto hodnocení v zásadě nebyly příliš pozitivní. Jako největší překáţka v dosahování stanovených cílů byla identifikována neochota vlád jednotlivých členských zemí k reformám. Reakcí na tento neúspěch bylo přepracování strategických cílů a jako hlavní úkol revidované Lisabonské strategie se stalo zajištění hospodářského růstu a zaměstnanosti s akcentem na začlenění těchto priorit do politik členských států unie, konkrétně o vytvoření vlastních Národních programů reforem. V druhém zlomovém hodnocení v roce 2008 se tříletý cyklus Lisabonské strategie zaměřuje na čtyři prioritní oblasti, kterými jsou: investice do lidských zdrojů a modernizace trhu práce; podnikatelské prostředí; investice do oblasti vzdělávání, výzkumu, vývoje a inovací; energetika a změna klimatu. Stejně tak jako původní Lisabonská strategie i její revidované verze povaţují za jednu z klíčových oblastí hospodářského růstu a zaměstnanosti rozvoj lidských zdrojů. 7

9 Cílem práce je popsat vývoj a strukturu Lisabonské strategie v kontextu evropské ekonomiky a zhodnotit její význam pro udrţitelný rozvoj Evropské unie. Pro tyto účely je diplomová práce je rozdělena do pěti kapitol. První kapitola se zabývá problematikou udrţitelného rozvoje, jeho definicí, způsobem hodnocení a analýzou cílů a nástrojů, které jsou v EU pro tuto problematiku stanoveny v návaznosti na priority Lisabonské strategie. Druhá kapitola se věnuje teoretickému základu Lisabonské strategie, důvodům vzniku, struktuře, řízení procesu a analýze pozitivních a negativních aspektů tohoto dokumentu. Třetí kapitola rozebírá dvě zásadní revize Lisabonské strategie a se národními programy reforem členských států. Čtvrtá kapitola hodnotí konkurenceschopnost evropské ekonomiky z pohledu celosvětových ţebříčků, analyzuje metodiku těchto ţebříčků a porovnává konkurenceschopnost evropské ekonomiky s ekonomikou USA. Podrobně hodnotí různé programy, které EU pouţívá ke zvýšení konkurenceschopnosti členských států. Pátá kapitola se zabývá aktuálním vývojem evropské ekonomiky jako výchozím předpokladem pro budoucnost Lisabonské strategie po roce Pro zpracování diplomové práce je vyuţito odborné literatury, internetových zdrojů a dále rozvojových dokumentů a koncepcí Evropské unie, mezinárodních světových organizací a členských států. Důleţitou součástí pro vypracování relevantních závěrů jsou výstupy evropského statistického úřadu EUROSTAT. Závěrů je dosaţeno pomocí metody popisné analýzy, vzájemné komparace, syntézy a statistické metody. 8

10 1 Udržitelný rozvoj Evropské unie Hospodářský a civilizační vývoj nemají v globálním ani v lokálním měřítku trvale udrţitelný charakter. Toto tvrzení se opírá o skutečnost, ţe hnacími motory nerovnováhy tohoto vývoje jsou růst populace a hospodářský růst, současně s kterými roste poptávka po energiích a materiálech, roste objem dopravy i světového obchodu, ubývá přírodních zdrojů, přibývá znečištění ţivotního prostředí. Důkazem zhoršujícího se ţivotního prostředí je stav zemské atmosféry, narušení ozónové vrstvy, hrozí klimatické změny. Dalšími negativními jevy jsou například znečištění světového oceánu, rozšiřování pouští, úbytek orné půdy, pitné vody, vymírání ţivočišných druhů, redukce biologické rozmanitosti a mnohé další Definice Světová veřejnost si v druhé polovině 20. století postupně začíná uvědomovat nutnost změny dosavadního vývoje. Na podzimním zasedání Valného shromáţdění OSN 2 v roce 1969 vyzval tehdejší generální tajemník OSN U Thant ve svém projevu světovou veřejnost, aby podnikla neodkladné akce svým citátem: Nechci vypadat nadměrně dramaticky, ale mohu pouze konstatovat, ţe členové Spojených národů mají snad k dispozici ještě 10 let, ve kterých musejí překonat své staré různice a zahájit globální spolupráci s cílem zastavit závody ve zbrojení, zlepšit lidské ţivotní prostředí, zvládnout populační explozi a věnovat podstatně větší úsilí rozvoji. Za první světovou konferencí, která řešila konkrétní otázky udrţitelného rozvoje je povaţována Konference OSN o lidském prostředí ve Stockholmu, která se konala v roce 1972, a která jasně identifikovala zásadní problémy a poukázala na globální charakter ekologického ohroţení. Konference se zabývala analýzou projevů a důsledků znečištění a jiné devastace a jejich bezprostředním příčinám, apelovala na harmonii hospodářského rozvoje a ochrany prostředí 3. Jedním z výsledků konference byl vznik Programu OSN na ochranu ţivotního prostředí (UNEP) v Nairobi 4. Zásadní je z pohledu udrţitelného rozvoje článek 13 Stockholmské deklarace, 1 Moldan, B. Trvale udržitelný rozvoj. Dostupný z WWW< >[online].[cit ] 2 OSN, domovská stránka. Dostupné z WWW< >[online].[cit ] 3 Engfeldt, Lars. Esej: Cesta ze Stockholmu do Johannesburgu. Dostupný z WWW < [online].[cit ] 4 9

11 který zní: Pro dosaţení racionálnějšího vyuţívání zdrojů a pro zlepšení ţivotního prostředí by státy měly přijmout integrovaný a koordinovaný přístup ke svému rozvojovému plánování tak, aby byl jejich rozvoj v souladu s potřebou chránit a zlepšovat lidské ţivotní prostředí ku prospěchu jejich obyvatelstva. 5. Navzdory tomuto a mnoha dalším podobným prohlášením se na počátku 70. let objevila váţná diskuse o rozporu mezi snahami o účinnou ochranu prostředí a hospodářským rozvojem, Stockholmská konference sice důrazně upozornila na naléhavou nutnost chránit prostředí ohroţené lidskou hospodářskou činností, ale nerozebrala negativní aspekty této činnosti samé. Rozpor pak ještě více zdůraznila známá publikace římského klubu 6 Meze růstu 7, která výrazně ovlivnila atmosféru tehdejší doby. Autorský tým analyzoval hospodářský vývoj v globálním měřítku v období od roku 1900 do roku 1970 pomocí jednoho z prvních velkých světových modelů a dospěl k závěru, ţe vývoj hospodářství měl po celou dobu zhruba stejný exponenciální charakter s růstovou mírou okolo 5% ročně, coţ znamená zdvojnásobení sledovaných parametrů kaţdých let. Růstové křivky produkovaného kapitál- veškeré výroby, dopravy, produkce energie, čerpání neobnovitelných přírodních zdrojů a také znečišťování a jiné devastace prostředí byly po celou dobu souběţné. Autoři tvrdí, ţe růstem výroby a spotřeby tedy dochází k rychlejšímu čerpání zdrojů a většímu znečišťování prostředí. Vzhledem k tomu, ţe omezenost zdrojů Země a absorpční kapacita ţivotního prostředí pro všechny typy znečištění a odpadů jsou konečné a neměnné, je evidentní, ţe dosavadní hospodářský vývoj nemůţe dlouhodobě pokračovat. Autoři shrnují, ţe hospodářský růst je třeba zastavit nebo hrozí katastrofa způsobená vyčerpáním zdrojů a zamořením prostředí. Po dvaceti letech v roce 1992 vydává tentýţ tým další publikaci Překročení mezí, v níţ autoři modelují 13 scénářů vedoucí k trvale udrţitelnému růstu. V roce 2004 část týmu vydává publikaci Meze růstu- 30letý upgrade 8. Následně po Stockholmské konferenci zahrnula řada organizací OSN otázky ochrany ţivotního prostředí do svých programů, po deseti letech se konala schůzka, jejímţ cílem bylo zhodnotit, čeho bylo dosaţeno od stockholmské konference, skončila však 5 Deklarace Konference OSN o lidském životním prostředí. Dostupná z WWW < >[online].[cit ] 6 Římsky klub=globální thinktank, též Club of Rome organizace, která sdružuje vědce, ekonomy,podnikatele, vysoké státní úředníky a vysloužilé státníky z více než 50 zemí, vznikla v roce 1968 s cílem upozornit a řešit "světovou problematiku. 7 D.H. Meadows a kol., The Limits to Growth, Učebnice ekologické výchovy, OS Evans. Dostupná z WWW < >[online].[cit ] 10

12 neúspěchem. Stálé zhoršování ţivotního prostředí bylo zaznamenáno zejména v rozvojových zemích, a proto byla vytvořena Světová komise pro trvale udrţitelný rozvoj, jejímţ úkolem bylo studovat příčiny tohoto špatného vývoje, předsedkyní byla jmenována tehdejší norská premiérka Dr. Gro Harlem Brundtlandová. Komise po třech letech intenzivní práce v roce zveřejnila zprávu "Naše společná budoucnost" 10, která byla následně podrobně diskutována ve Valném shromáţdění OSN. Z této zprávy vyplývá dodnes obecně používaná teoretická definice pojmu udržitelný rozvoj. Je možné vybudovat budoucnost, která bude prosperující, spravedlivá a bezpečná, ale realizace takové možnosti předpokládá, aby se všechny země zaměřily na udržitelný rozvoj jako rozhodující cíl a kritérium národní politiky a mezinárodní spolupráce, což se obecně dodnes považuje za první definici pojmu trvale udržitelný rozvoj jako takového rozvoje, při němž bude současná generace uspokojovat své potřeby tak, aby neomezila možnosti příštích generací uspokojovat jejich potřeby. Toto vydefinování je uvedeno ve Zprávě Brundtlandové- předsedkyně Komise pro životní prostředí OSN, knižně známém jako Naše společná budoucnost (str. 20). Komise došla k závěru, že hospodářský rozvoj a efektivní ochrana životního prostředí si navzájem nepřekážejí, ale podporují se, pokud je charakter rozvoje udržitelný, tedy neničící bohatství přírodních zdrojů a kvalitu životního prostředí. Jedině tato cesta povede k zachování stejných životních podmínek i pro další generace. Výsledkem následných diskusí bylo rozhodnutí uspořádat další konferenci, tentokrát o rozvoji a ţivotním prostředí. Tato se konala jako tzv. Země v roce 1992 v brazilském Riu de Janeiru 11. Termín udrţitelný rozvoj nemá plně objektivní základ daný nezávislým vědeckým výzkumem, je to pojem úzce související s lidskými hodnotami, které jsou ovlivněné mnoha aspekty, velmi záleţí na kulturních, náboţenských a historických tradicích dané společnosti, stejně jako na přírodních podmínkách a hustotě obyvatelstva dané lokality a současně například na příjmech obyvatelstva konkrétní lokality, analogicky z kterých plynou postoje společnosti k trvale udrţitelnému rozvoji jako postmateriální hodnotě. Zásadními faktory jsou politické a sociální uspořádání společnosti, celková ekonomická situace dané země, úroveň zemědělské výroby a mnoho dalších aspektů. Je velmi 9 Konference Komise pro životní prostředí při OSN, která se konala v roce 1987 v Tokiu, zabývala se vztahem ochrany životního prostředí a hospodářského růstu. 10 Zpráva Brundtlandové. Dostupná z WWW < ] 11

13 pozitivním faktem, ţe i přes uvedené četné odlišnosti se podařilo v zásadě shodnout na určitém minimálním obsahu termínu udrţitelný rozvoj, jehoţ vymezení není ani jednoduché a ani stručné, velmi podrobně se mu věnuje například ve svém zhruba tisícistránkovém textu. Z agendy 21 a Deklarace, přijaté v Riu de Janeiru lze odvodit obecně akceptované vymezení konceptu udrţitelného rozvoje 12. V globálním měřítku jsou zásadními dokumenty Deklarace o životním prostředí a rozvoji 13, které formulují 27 principů udrţitelného rozvoje a podrobný návod k jeho dosaţení a Agenda 21 ("Akční plán rozvoje pro 21. století") 14. Tyto dokumenty byly přijaty účastníky Konference o ţivotním prostředí a rozvoji (UNCED), resp. "Summitu Země" v brazilském Rio de Janeiru v r Obsahují ve 40 kapitolách cca 2500 návrhů na konkrétní činnosti, které slouţí k prosazování udrţitelného rozvoje v praxi. Pro dílčí strategie udržitelného jsou významné zejména následující kapitoly Agendy 21: 6. Ochrana a podpora lidského zdraví; 7. Podpora udržitelného rozvoje v lidských sídlištích; 8. Integrace životního prostředí a rozvoje do rozhodovacího procesu; 9. Ochrana atmosféry; 13. Péče o křehké ekosystémy: udržitelný rozvoj hor; 19. Šetrný způsob zacházení s toxickými chemikáliemi s ohledem na životní prostředí; 20. Šetrný způsob zacházení s nebezpečnými odpady s ohledem na životní prostředí; 21. Šetrný způsob zacházení s pevnými odpady a problematika související s kapalnými odpady; 28. Iniciativy místní správy k podpoře Agendy 21; 36. Podpora vzdělávání, povědomí veřejnosti a školení odborníků. V průběhu následujících let nebylo plánovaných cílů dosaţeno a zásadní negativní vývojové trendy nebyly zvráceny, tak aby se dostavily pozitivní výsledky, které udrţitelný rozvoj přináší, je nutné znásobit jiţ vynakládané úsilí. Přesto funguje všeobecná shoda, ţe Summit životního prostředí a rozvoje. Dostupný z WWW < ] Moldan, B. Trvale udržitelný rozvoj. Dostupný z WWW< >[online].[cit ] Pokrok dosažený od Summitu Země v Riu de Janeiru, Dostupný z WWW < >[online].[cit ] 12

14 summit byl úspěšný, pokud jde o zvýšení veřejné informovanosti o potřebě maximálně integrovat ekologická, ale i sociální hlediska do plánování ekonomického rozvoje. Summit se stal podnětem pro vlády, mezinárodní organizace, orgány místní samosprávy, podniky, občanské skupiny a jednotlivce k naplňování koncepce udrţitelného rozvoje. Agenda 21 i nadále působí jako základní dlouhodobá vize k zachování rovnováhy mezi ekonomickými a sociálními potřebami na jedné straně a přírodními zdroji a ekosystémy na straně druhé. OSN uvádí některé dílčí dosaţené úspěchy po summitu: Přes měst a obcí po celém světě vypracovalo své vlastní Agendy 21 jako součást svého dlouhodobého strategického plánování, řada zemí vypracovala také celostátní Agendy 21. Tyto strategie v mnoha případech vypracovala Národní centra pro udrţitelný rozvoj, orgány ustavené ve více neţ 80, převáţně rozvojových, zemích. Stále rostoucí počet podniků přijímá myšlenku udrţitelného rozvoje a s ní i trojrozměrnost této problematiky, která bere v úvahu nejen ekonomické, ale také ekologické a sociální ohledy na jejich strategii. Několik obchodních organizací, které stojí za myšlenkou udrţitelného rozvoje, jako je například World Business Council on Sustainable Development (WBCSD) 15, zaznamenalo výrazný růst. Od roku 1993 se kaţdoročně schází Komise OSN 16 pro udrţitelný rozvoj, která byla zaloţena s cílem monitorovat plnění dohod. Na Summit Země navázala celá řada konferencí, které vedly k posílení závazků pro udrţitelný rozvoj a k přijetí akčních plánů rozvíjejících jednotlivé oblasti Agendy 21. Na Summitu tisíciletí v září 2000 vytyčilo 147 čelních světových představitelů časově vymezené cíle odpovídající obsahu Agendy 21. V roce 1991 byla spuštěna první fáze Globálního mechanismu na ochranu ţivotního prostředí (GEF), jehoţ uplatňováním byla pověřena Světová banka spolu s Rozvojovým programem OSN a UNEP 17. Po Summitu Země byl tento mechanismus restrukturalizován a stal se jedním ze základních zdrojů půjček na financování projektů na ochranu ţivotního prostředí v rozvojových zemích a v zemích s transformující se ekonomikou. Rámcová úmluva OSN o klimatických změnách, která byla předloţena k podpisu na Summitu Země v roce 1992 vstoupila v platnost 24. března Úmluva má sice 165 signatářů a 186 smluvních stran, nicméně většina průmyslových států nedostála dobrovolnému závazku 14 Agenda 21. Dostupný z WWW < ]. 15 Domovská stránka 16 Domovská stránka 17 Globální mechanismus ochrany životního prostředí. Dostupný z WWW < 13

15 sníţit do roku 2000 emise skleníkových plynů na úroveň roku V japonském Kjótu 18 v prosinci 1997 přijaly vlády států protokol k této Úmluvě, jímţ se průmyslové státy zavázaly sníţit do roku emise šesti skleníkových plynů na úroveň, která je v průměru o 5 procent niţší, neţ byla v roce Dalšími zásadními dokumenty navazujícími na Summit Země jsou například Úmluva OSN o biologické rozmanitosti, Kartagenský protokol 20 o biologické bezpečnosti a další. Dále byla přijata řada dokumentů a úmluv týkajících se rozšiřování pouští, mořských zdrojů a jejich znečišťování, toxických chemikálií, lesů, řídnutí ozónové vrstvy a malých ostrovních států. V roce 2002 se v Johannesburgu konal "Světový summit o udrţitelném rozvoji" (WSSD), na němţ byla přijata Johannesburgská deklarace o udrţitelném rozvoji, která ve 34 bodech mimo jiné znovu potvrzuje závazek týkající se udrţitelného rozvoje a zdůrazňuje nutnost vybudování humánní, spravedlivé a pozorné globální společnosti, realizace společných opatření, jakoţ i společné odpovědnosti vůči budoucím generacím. Rovněţ zde byl přijat Implementační plán obsahující návrh postupné realizace výsledků Světového summitu o udrţitelném rozvoji, včetně prosazování udrţitelného rozvoje v dnešním globalizujícím se světě. 21 Pro změnu v přístupu k udrţitelnému rozvoji je nutná existence kvantitativních měřítek, která by měla schopnost monitorovat a věrně zobrazovat dílčí fáze přechodu, pro tyto účely se pouţívají indikátory udrţitelného rozvoje, bez kterých není moţné tvořit rozhodnutí, učinit konkrétní opatření, porovnávat v čase ani v prostoru a identifikovat míru dosaţeného pokroku. Potřeba těchto identifikátorů byla řešena na mnoha zasedáních a zanesena do řady dokumentů, pro příklad 40.4 Agendy 21 zní: Všeobecně používané indikátory, jako je například hrubý národní produkt nebo údaje o jednotlivých přírodních zdrojích či míře znečištění, neindikují dostatečně jasně, do jaké míry je nastoupena cesta směrem k trvalé udržitelnosti. Je třeba vytvořit indikátory trvale udržitelného rozvoje tak, NMENTFACILITYGEFOPERATIONS/0,,menuPK:286248~pagePK:149018~piPK:149093~theSitePK: ,00.html>[online].[cit ] 18 Celý text Kjótského protokolu. Dostupný z WWW < ] 19 Cílem politiky ţivotního prostředí EU je, aby se nové světové dohody dosáhlo na klimatickém summitu OSN v Kodani v prosinci 2009, se zaměřením na problematiku adaptačních opatření na změny klimatu, především zavádění vhodných a efektivních adaptačních opatření na zmírnění negativních dopadů změny klimatu. Dle < [online].[cit ] 20 Právo v oblasti ochrany životního prostředí. Dostupný z WWW < >[online].[cit ] 21 Strategické plánování-hierarchie a příklady strategických plánů Dostupné z WWW < ] 14

16 aby se postupně vytvořila pevná základna pro rozhodovací procesy na všech úrovních, a aby se přispělo k dosažení trvalé udržitelnosti integrovaných systémů životního prostředí a rozvoje. K sestavení indikátorů je potřeba dostatek informací popisujících současný stav, tyto vstupní informace se získávají systematickým monitorováním částí ţivotního prostředí, výzkumem, výkazy hospodářských subjektů a statistickým šetřením. Získávání, zpracování, analýza a vyhodnocování vstupů na všech úrovních a v různých oblastech je typickým rysem vývoje a základem pro rozhodovací proces, který má minimálně pět důleţitých fází, z nichţ kaţdá pracuje s jinými daty. Nejniţší úroveň agregace informací jsou data primární, jejich zpracováním vznikají indikátory uspořádané do různých rámců. Aby byly indikátory pouţitelné, musí naplnit tyto atributy: významnost, správnost, spolehlivost, vyuţitelnost, jednoznačnost, srovnatelnost, transparentnost, reprezentativnost. Pro celosvětovou jednotnost indikátorů trvale udrţitelného rozvoje vznikl mezinárodní projekt indikátorů trvalé udrţitelnosti pod vedením Vědeckého výboru pro problémy ţivotního prostředí (Scientific Commitee on Problems of Environment SCOPE) 22, jehoţ výsledkem je publikace, která nabízí širokou škálu pohledů a přístupů k problematice trvale udrţitelného rozvoje. Této problematice se věnují i nevládní organizace, např. International Union for Conservation Nature (IUCN) 23 nebo World Resources Institute 24 (WRI) 25. OSN po vyhodnocení různých metodik a po ukončení testovací fáze pouţívá 59 indikátorů. V Evropské unii došlo v problematice indikátorů udrţitelného vývoje k četným diskusím, Evropská unie pouţívala v roce indikátorů 26, seznam indikátorů pravidelně diskutuje Výbor pro statistický program 27, který je řízen Eurostatem 28, pro rok 2006 schválil 98 hodnotících indikátorů, z čehoţ plyne, ţe i hodnotící přístup udrţitelného rozvoje je proměnný a reflektuje aktuální situaci Moldan, B. Indikátory trvale udržitelného rozvoje. Dostupný z WWW< >[online].[cit ] 26 Measuring Progress towards a more sustainable Europe. Str Výbor je složený z představitelů národních statistických úřadů 28 EUROSTAT- Evropský statistický úřad. 15

17 1.2 Strategie udržitelného rozvoje EU Udrţitelný rozvoj je jedním ze základních cílů Evropské unie, současně je ale i globální výzvou, které čelí všechny země na celém světě, řeší totiţ otázky sladění hospodářského rozvoje, sociální soudrţnosti i ochrany ţivotního prostředí. Jeho význam se odráţí ve článku 2 Smlouvy o EU 29, který vyzývá EU aby pracovala na udržitelném rozvoji Evropy založeném na vyváženém hospodářském růstu a cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopné sociálně tržní ekonomice, zaměřené na plnou zaměstnanost a společenský pokrok, a na vysoké úrovni ochrany a zlepšení kvality životního prostředí. Udrţitelný rozvoj znamená potřebu uspokojení potřeb současné generace, aniţ by byla ohroţena schopnost budoucích generací uspokojovat svoje potřeby. Je to zastřešující cíl Evropské unie stanovený ve Smlouvě, kterým se řídí všechny politiky a činnosti Unie. Tkví ve schopnosti členského státu zajistit dynamickou ekonomiku, maximální zaměstnanost, ochranu zdraví, sociální a územní soudrţnost, ochranu ţivotního ovzduší, rovnost muţů a ţen, sociální solidaritu, právní stát, rovné příleţitosti, tedy zajistit rozmanitý ţivot obyvatel na demokratických principech s jediným cílem zlepšit ţivotní podmínky a kvalitu ţivota všech obyvatel, a to i těch budoucích. Udrţitelný rozvoj jako jeden z cílů vnější politiky EU se objevil uţ Amsterdamské dohodě z roku Rada EU přijala dne 16. června 2001 na svém jednání v Göteburgu dokument Strategie udrţitelného rozvoje Evropské unie (dále jen Strategie ), která byla na jaře 2002 na zasedání Evropské rady v Barceloně rozšířena o vnější dimenzi s názvem Směrem ke globálnímu partnerství pro udrţitelný rozvoj. V souvislosti s přípravou Světového summitu o udrţitelném rozvoji v Johannesburgu (2002), kde EU zdůraznila svojí vedoucí úlohu ve světě při prosazování udrţitelného rozvoje. Podrobným hodnocením realizace Strategie se v roce 2004 zabývalo cca 1400 fyzických a právnických osob z celé EU, na základě výstupů předkládá Komise v únoru roku 2005 sdělení "Hodnocení Strategie udrţitelného rozvoje EU v roce 2005: Prvotní vyhodnocení a budoucí směřování". Na summitu Rady EU v červnu 2005 bylo přijato Prohlášení o hlavních zásadách pro udrţitelný rozvoj, jako další základ pro přezkum Strategie. Summit 29 Treaty on European Union. Dostupná z WWW < >.[online].[cit ] 16

18 Rady EU v prosinci 2005 potvrdil předpoklad, podle kterého měla být v červnu 2006 přijata "ambiciózní a komplexní strategie obsahující cíle, ukazatele a účinný postup sledování, která by měla integrovat vnitřní a vnější rozměr a spojovat priority a cíle Společenství v oblasti udrţitelného rozvoje do jasné a soudrţné strategie". Přezkum Strategie měl tedy za cíl sjednotit instituce EU, členské státy, podniky a občany a jejich zastupitelské organizace, aby se shodli na jasné vizi a politickém rámci pro jednání. Komise proto vyzvala Radu a Evropský parlament, aby schválily navrhovaný přístup, aby usilovaly o nutný pokrok v určených oblastech a úzce spolupracovaly při zasedání Evropské rady v červnu 2006, tak aby se propracovaly k silné a široké podpoře pro sdílenou strategii 30. Strategie si klade za cíl sjednotit instituce EU, členské státy, podniky, občany a jejich zastupitelské organizace, aby se shodli na jasné vizi a politickém rámci pro jednání. Evropská rada schválila navrhovaný přístup na svém jednání v Bruselu dne , Evropský parlament revidovanou Strategii přijal dne Komise má mandát pro vytváření politik udrţitelného rozvoje do konce roku 2009, pravděpodobně překročí tuto časovou hranici 33, rovněţ je zavázána k přezkoumání strategie na začátku kaţdého nového funkčního období. Revidovaná strategie se skládá ze čtyř základních cílů a deseti zásadních politik, uspořádaných tak, aby odráţely sedm klíčových výzev, označených i v původní Strategii jako neudrţitelné, jedná se o tato témata: Změna klimatu a čistá energie, Veřejné zdraví, Sociální vyloučení, Demografie a migrace, Řízení přírodních zdrojů, Udrţitelná doprava a Globální problém chudoby a rozvoje. Kaţdý z těchto problémů je ve Strategii popsán v souvislosti s celkovým i specifickým operačním očekáváním, jsou jasně vytyčené cíle i nástroje, jak jich dosáhnout pomocí seznamu úkolů. Strategie tedy zdůrazňuje klíčové otázky, které je potřebné prosadit na nejvyšší politické úrovni, aby se zapojila široká veřejnost a urychlilo se rozhodování a jednání na všech úrovních a uznává potřebu pravidelných kontrol pokroku a předkládání návrhů, jak ţádaného pokroku dosáhnout. Hlavními cíly Revidované strategie 34 jsou následující čtyři témata: 30 Tomiková, Miloslava, Mgr. Přezkum Strategie udržitelného rozvoje EU. Dostupný z WWW < ]. 31 Usnesením č /06 32 Usnesením č. P6_TA(2006) KOM(2005) 12, : Strategické cíle Evropa 2010: Partnerství pro evropskou obnovu: Prosperita, solidarita a bezpečnost. Dostupné z WWW < [cit ]. 34 Review of the EU Sustainable Development Strategy (EU SDS) Renewed Strategy. Dostupný z WWW < > [online].[cit ]. 17

19 1. Ochrana ţivotního prostředí, kterou se rozumí zajištění schopnosti udrţet ţivot v celé jeho rozmanitosti při dodrţování omezeného mnoţství přírodních zdrojů planety a zajištění vysoké úrovně ochrany a zlepšení kvality ţivotního prostředí, prevencí znečišťování ţivotního prostředí a podporou udrţitelné spotřeby a výroby, tak aby hospodářský růst jiţ nebyl spojen se zhoršováním ţivotního prostředí. 2. Sociální spravedlnost a soudrţnost, jako podpora demokratické, soudrţné, zdravé, bezpečné a spravedlivé společnosti, která podporuje sociální začlenění, dodrţuje základní práva a kulturní rozmanitost a která vytváří rovné příleţitosti a bojuje proti všem formám diskriminace. 3. Hospodářská prosperita, podporující prosperující, inovační, konkurenceschopné, ekologické ekonomiky, zaloţené na znalostech, které přinášejí vysokou ţivotní úroveň a plnou a kvalitní zaměstnanost v celé EU. 4. Plnění mezinárodních povinností podporou celosvětového zřizování demokratických institucí zaloţených na míru, bezpečnosti a svobodě, aktivní podporou udrţitelného rozvoje na celém světě a zajištění, aby vnitřní i vnější politiky Evropské unie byly v souladu s globálním udrţitelným rozvojem a jeho mezinárodními závazky. Pro naplnění výše uvedených cílů politiky udrţitelného rozvoje se Evropská unie řídí zásadami, danými Strategií, jsou to zejména následující politiky: - prosazování a ochrana základních práv- boj proti všem formám diskriminace, sniţování chudoby, odstranění sociální exkluze - solidarita uvnitř generací a mezi nimi- uspokojování potřeb současných generací, aniţ by bylo ohroţeno uspokojování potřeb budoucích generací - otevřená demokratická společnost- práva občanů na přístup k informacím, zajištění spravedlnosti - zapojení občanů, zapojení podniků a sociálních partnerů - soudrţnost politik a řízení - integrace politik- hospodářské, sociální a environmentální - vyuţívání nejlepších dostupných znalostí 18

20 - zásada předběţné opatrnosti- v případě vědecké nejistoty pouţít hodnotící postupy a vhodná preventivní opatření s cílem zabránit poškození lidského zdraví nebo ţivotního prostředí - zásada, ţe znečišťovatel musí platit Z těchto zásad vyplývá soubor konkrétních opatření, tzv. akční rámec, který určuje klíčové otázky, které vyţadují silnější stimul a navrhuje, aby byl zohledněn vnější rozměr udrţitelného rozvoje při tvorbě vnitřní politiky (globální vyuţívání zdrojů, mezinárodní rozvoj), tak aby dopad výběru evropských politik na globální udrţitelný rozvoj byl posuzován konzistentnějším způsobem. Akční rámec navrhuje způsoby měření pokroku a pravidelné přezkoumávání priorit za účelem usnadnění větší soudrţnosti mezi členskými státy a strategiemi EU a doporučuje dialog s organizacemi a hlavními představiteli podnikatelského sektoru, regionálními a místními úřady, nevládními organizacemi, vysokoškolskou inteligencí a občanskými organizacemi. K dosahování stanovených výsledků napomáhá účinné monitorování, pravidelný přezkum národních strategií. Základem efektivnosti strategie je pouţití nejúčinnější kombinace nástrojů, mobilizace aktérů a znásobení úspěchu. Kaţdé dva roky vydává Eurostat hodnotící zprávu o úrovni pokroku vedoucímu k udrţitelnější Evropě, první byla vydána v roce 2005, další v roce S rozvojem souboru věcných témat Strategie dochází k reflexi obsahové náplně ukazatelů a tím i ke změně indikátorové báze. V souladu s revidovanou Strategií byla vytvořena taková báze indikátorů, která mapuje vyváţenost ekonomického, environmentálního a sociálního rozvoje, například indikátory pro monitorování míry zeslabení či eliminace negativního vlivu ekonomického růstu na ţivotní prostředí, jedná se o indikátory poměrové, které kombinují ukazatele ekonomické (HDP) a indikátory znečištění vzduchu, vody nebo půdy, stejným způsobem je moţné mapovat i charakter rovnováhy mezi sociálním a ekonomickým rozvojem. Důleţité místo zaujímají tzv. kompozitní indikátory, které mají schopnost shrnout víceúrovňové pohledy pro rozhodovací procesy a snáze interpretují trend, který je obtíţné sestavit z více separátních indikátorů. Tyto indikátory vytváří metodologické předpoklady pro budoucí sestavení kompozitního indikátoru, který by řešil sociální a environmentální dimenzi a mohl by se přičlenit k indikátoru HDP, který reprezentuje ekonomickou dimenzi. Na úrovni institucí Evropské komise je sestavena víceúrovňová pyramida indikátorů (viz níţe uvedený obrázek), rozdělená na tři úrovně, 19

21 její podstatu tvoří vyuţití hierarchického přístupu, přičemţ kaţdá úroveň reflektuje odlišnosti v potřebách uţivatelů. Úroveň 1, ve které je soubor 12 klíčových ukazatelů, jeţ mají slouţit pro rozhodovací procesy na nejvyšší úrovni, stanovují se na pět let, úroveň 2, která odráţí vývoj u prioritních témat po tříleté období a s ukazateli úrovně 1 monitoruje pokrok v jednotlivých oblastech. Úroveň 3 zrcadlí analytické poznání v jednotlivých tématických okruzích 35. Obrázek č. 1 Pyramida indikátorů hodnocení trvale udržitelného rozvoje EU Zdroj: Eurostat, Dostupný z WWW Evropská unie definovala svůj příspěvek na financování rozvojového procesu v osmi jasných závazcích, které schválila Evropská rada v Barceloně dne 14. března 2002, v monitorující zprávě se předpokládá, ţe úrovně podpory v rozšířené EU překročí přechodný cíl 0,39% oficiální rozvojové pomoci/hrubý národní příjem a ţe země poskytnou 0,42% svého hrubého národního příjmu na oficiální rozvojovou pomoc do roku 2006, coţ je odhadem 38,5 miliardy EUR. Celkový objem dodatečných zdrojů zmobilizovaných během let činil 19 miliard EUR Fischer, Jan. Koncept udrţitelného rozvoje a státní statistika. Příspěvek z mezinárodní konference Environmentální účetnictví a indikátory udrţitelného rozvoje (EA-SDI 2005) září 2005 v Praze. Dostupný z WWW < ]. 36 COM(2005) 658. Sdělení komise Radě a Evropskému parlamentu o přezkumu strategie udržitelného rozvoje- akční platforma. Dostupné z WWW < [online]. [cit ]. 20

22 1.3 Národní strategie pro udržitelný rozvoj členských států EU Členské státy EU přijímají od roku 2001 národní strategie pro udrţitelný rozvoj 37 jako dlouhodobý rámec pro politická rozhodování v kontextu mezinárodních závazků, které zemím plynou v souvislosti s členstvím v mezinárodních organizacích (EU, OECD a OSN) a zároveň respektují specifické podmínky v jednotlivých zemích. Národní strategie slouţí jako východisko pro zpracování koncepčních materiálů (sektorových politik nebo akčních programů a plánů) a pro strategické rozhodování v rámci státní správy a územní veřejné správy, současně však i pro jejich spolupráci s různými zájmovými skupinami. Přijetím národní strategie splní členská země své závazky vyplývající ze závěrů jednání Světového summitu o udrţitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002, přihlásí se k závěrům Konference Země v Rio de Janeiru v roce 1992, k rozvojovým cílům Deklarace tisíciletí OSN, k závěrům jednání Komise OSN pro udrţitelný rozvoj z roku 2003 (konkrétně z Mezinárodního víceletého programu činnosti Komise do r. 2017) a také ke Strategii trvale udrţitelného rozvoje Evropské unie. V níţe uvedené tabulce jsou uvedeny názvy jednotlivých národních strategií členských států EU a instituce, které jsou v dané zemi za naplňování agendy zodpovědné 38. Tabulka č. 1 Institucionalizace udržitelného rozvoje členských států EU Stát Instituce Strategie udrţitelného rozvoje Belgie Federální rada pro udrţitelný rozvoj (květen 1997) (sloţení: ministři, občanská společnost) Mezioborová komise pro udrţitelný rozvoj (květen 1997) Federální plán pro udrţitelný rozvoj na léta (červenec 2000) Bulharsko Česká republika Rada vlády pro udrţitelný rozvoj Členy jsou zástupci ústředních orgánů státní správy, územní samosprávy, sociálních partnerů, akademické obce a neziskového sektoru Koncepce udrţitelného rozvoje ČR (2003) 37 National Sustainable Development Strategy (NSDS) 38 Volně dle Analysis of national set sof indicators used in the National Reform Programmes and Sustainable Development 21

23 Dánsko Estonsko Finsko Francie Národní koordinační výbor (předseda: premiér; členové: ostatní ministři) Národní komise pro udrţitelný rozvoj (1996) (předseda: premiér; místopředsedové: ministr ţivotního prostředí a ministr hospodářství; sloţení: 23 expertů na udrţitelný rozvoj z různých institucí) Národní komise pro udrţitelný rozvoj (1993) (předseda: premiér; místopředseda: ministr ţivotního prostředí; členové: zástupci ministerstev, místní samosprávy, nevládních organizací, soukromého sektoru, vědecké obce) Národní rada pro udrţitelný rozvoj (1994) (předseda: vědecký pracovník) Meziministerský výbor pro udrţitelný rozvoj (předseda: premiér) Společná budoucnost - vyváţený rozvoj (první publikace červen 2001, revize červen 2002) Estonsko ve 21. století. Vize. Moţnosti. (2000) v rámci projektu UNDP a výstupem bude strategie Udrţitelné Estonsko (předpoklad léto 2003) Vládní program pro udrţitelný rozvoj (červen 1998) Národní strategie udrţitelného rozvoje byla přijata Meziministerským výborem pro udrţitelný rozvoj 3. června Island Ministerstvo ţivotního prostředí Blahobyt budoucnosti- Islandská národní strategie pro udrţitelný rozvoj (2002) Irsko Národní partnerství pro udrţitelný rozvoj (1997) (předseda: akademik) Itálie Výbor pro implementaci Agendy 21 (sloţení: zástupci ministerstev) Kypr Ministerstvo zemědělství, přírodních zdrojů a ţivotního prostředí Litva Národní komise pro udrţitelný rozvoj (2000) (předseda: premiér; místopředsedové: ministr ţivotního prostředí, hospodářství a práce a sociálních věcí; sloţení: zástupci ministerstev a občanské společnosti. Lotyšsko Rada udrţitelného rozvoje (březen 2002) (předseda: premiér; sloţení: 10 ministrů, zástupci místní samosprávy, tripartity, nevládních organizací) Lucembursko Národní výbor pro udrţitelný rozvoj Maďarsko Komise pro udrţitelný rozvoj (1993) (předseda: ministr ţivotního prostředí) Udrţitelný rozvoj: Strategie pro Irsko (duben 1997) Strategie udrţitelného rozvoje (2002) Národní strategie udrţitelného růstu Kypru (2007) Národní strategie udrţitelného rozvoje (2002) Strategie udrţitelného rozvoje Lotyšska (září 2002) Národní plán pro udrţitelný rozvoj (duben 1999) Národní strategie udrţitelného rozvoje Maďarska (práce zahájeny v roce 2002) 22

24 Malta Úřad premiéra Strategie udrţitelného rozvoje maltských ostrovů (2007) Německo Nizozemí Výbor pro udrţitelný rozvoj (duben 2001) (předseda: státní tajemník v úřadu spolkového kancléře; sloţení státní tajemníci ministerstev) Rada pro udrţitelný rozvoj (2001) (předseda: ministr ţivotního prostředí; sloţení: zástupci občanské společnosti) Koordinační výbor (předseda: státní tajemník ministerstva bytové výstavby, územního plánování a ţivotního prostředí) Polsko Komise pro udrţitelný rozvoj (1994) (předseda: ministr ţivotního prostředí) Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Národní rada pro ţivotní prostředí a udrţitelný rozvoj Rada pro udrţitelný rozvoj (předseda: kancléř; sloţení: zástupci ministerstev, místních samospráv, soukromé sféry, vědecké obce, nevládních organizací) Národní centrum pro udrţitelný rozvoj (červen 2001) (předseda: akademik; sloţení: akademická obec) Národní centrum pro udrţitelný rozvoj (2000) Rada vlády SR pro udrţitelný rozvoj (1997) (předseda: místopředseda vlády pro lidská práva a práva menšin a regionální rozvoj; místopředsedové: ministr ţivotního prostředí, ministr hospodářství a ministr práce a sociálních věcí; členové: ministři, zástupci občanské společnosti) Národní rada pro udrţitelný rozvoj (předseda: premiér; sloţení občanská společnost, nevládní organizace) Mezivládní komise pro strategii udrţitelného rozvoje Národní výbor pro Agendu 21 a Habitat (červen 2000) (předseda: ministr ţivotního prostředí; sloţení: 11 zástupců politických stran v rámci parlamentu) Perspektivy pro Německo (duben 2002) Nizozemská národní strategie pro udrţitelný rozvoj (2007) Polsko 2025 dlouhodobá strategie udrţitelného rozvoje (květen 2000) Národní strategie udrţitelného rozvoje (červen 2002) Rakouská strategie udrţitelného rozvoje (duben 2002) Národní strategie udrţitelného rozvoje na léta (1999) Národní strategie udrţitelného rozvoje (2002) Národní strategie udrţitelného rozvoje SR (říjen 2001, duben 2002 schválena Národní radou SR) Slovinská strategie rozvoje (2005) Španělská strategie udrţitelného rozvoje (2007) Švédská národní strategie udrţitelného rozvoje (léto 2002) 23

25 Turecko - - Velká Británie Komise pro udrţitelný rozvoj (duben 2001) (předseda: premiér) Komise pro udrţitelný rozvoj (předseda: akademik; sloţení: zástupci občanské společnosti) Lepší kvalita ţivota (1999) Zdroj: < Vlastní úprava 1.4 Provázání Strategie udržitelného rozvoje a Lisabonské strategie Tyto dva dokumenty se v mnoha ohledech navzájem doplňují. Strategie udrţitelného rozvoje se primárně zaměřuje na kvalitu ţivota, spravedlnost, soudrţnost, a to jak mezigenerační, tak i na úrovni přesahující hranice EU při respektování úlohy důleţitosti hospodářského rozvoje. Lisabonská strategie zastřešuje cíl udrţitelného rozvoje tak, ţe soustřeďuje opatření vedoucí ke zvýšení konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a opatření zaměřená na hospodářský růst, čímţ poskytuje Strategii EU pro udrţitelný rozvoj impuls pro dynamičtější ekonomiku. Obě strategie stvrzují, ţe hospodářské, sociální a environmentální cíle se mohou navzájem podporovat a měly by být proto prováděny společně. Ambicí obou strategií je podpora nezbytných strukturálních změn, pomocí kterých se ekonomiky členských států umí vyrovnat s problémy globalizace 39 zajištěním rovných podmínek, které jsou základem pro rozvoj dynamiky, inovace a tvůrčího podnikání a které zároveň zaručují sociální spravedlnost a zdravé ţivotní prostředí. Strategie EU pro udrţitelný rozvoj rovněţ potvrzuje, ţe investice do lidského kapitálu i 39 Definice globalizace dle UNCTAD (United Nations Conference on Trade and Development): Globalizace je rostoucí tok zboží, služeb a kapitálu přes národní hranice a jemu odpovídající vznik systému organizačních struktur, jejichž úkolem je řídit expandující síť mezinárodních ekonomických aktivit a transakcí. Za globalizovanou ekonomiku lze považovat takovou, v níž firmy a finanční instituce operují transnacionálně - bez omezení národních hranic. Statky, výrobní faktory i finanční aktiva přestávají mít národní charakter. Národní státy do značné míry ztrácejí svou autonomní moc a schopnost sledovat své vlastní cíle. Ty veřejné statky, které jsou potřebné k zachování otevřeného tržního systému, jmenovitě ochrana vlastnických práv a stabilní monetární systém, se stávají věcí globální odpovědnosti. Dostupná z WWW < > 24

26 technologických inovací jsou nezbytným předpokladem udrţení dlouhodobé konkurenceschopnosti a hospodářské prosperity členských států i celé EU. Tabulka č. 2 Srovnání Revidované Lisabonské strategie s Obnovenou strategií udržitelného rozvoje EU Lisabonská strategie po revizi 2005 Obnovená strategie pro udržitelný rozvoj EU Strategie Lisabonská strategie(2005) Obnovená strategie pro udrţitelný rozvoj EU (2006) Projednání Jarní zasedání (březen) prosinec Evropskou radou Zodpovědná jednotka Generální sekretariát Generální sekretariát Evropské komise Národní strategické dokumenty Orientace Hlavní očekávání/ prioritní oblasti (včetně problémů udržitelného rozvoje Národní programy reforemstřednědobé strategie, silně vázané na LS- následná geneze=vznikly po LS Dosáhnout vyšší konkurenceschopnosti, hospodářského růstu a vyšší zaměstnanosti ve středně a krátkodobém horizontu 3 hlavní teze (2005) Znalostmi a inovacemi k růstu Evropa atraktivnějším místem pro investice podnikání Vznik více a kvalitnějších prací 4 prioritní oblasti (2006) Více investic do znalostí a inovací Uvolnění podnikatelského potenciálu Zvýšení pracovních příleţitostí v prioritních Národní strategie pro udrţitelný rozvoj, dlouhodobé strategie- slabě provázané s Obnovenou strategií EU pro udrţitelný rozvoj- často vznikly dříve Dosáhnout udrţitelného rozvoje, kvalitního ţivota a blahobytu v Evropě v dlouhodobém horizontu 7 klíčových výzev (2006): Změna klimatu a čistá Udrţitelná doprava Udrţitelná výroba a spotřeba Zachování a údrţba přírodních zdrojů Veřejné zdraví Sociální inkluze, demografie a migrace Světová chudoba a cíle udrţitelného rozvoje 25

27 Horizontální integrační politika Vertikální integrační politika- proces vývoje Koordinace mezi členskými státy a EU Typ řízení oblastech Politika energetiky a klimatických změn Několik problému udrţitelného rozvoje je přímo uvedených v revidované LS: Ekoinovace Přírodní zdroje Efektivní vyuţívání energií Biodiverzita Udrţitelná výroba a spotřeba Zaměření na ukazatele a politiky hospodářského vývoje a zaměstnanosti. Nemá integrovaný strategický přístup ke sladění s ochranou ţivotního prostředí Vývoj odshora dolů: Primárně schválena LS, následně v členských státech národní programy reforem na základě integrované směrnice pro udrţení společných cílů Skupina zástupců členských států (Mr. A Ms. Lisabon)- předsedá generální tajemník Rady Ideální způsob- Otevřená metoda koordinace od začátku, specifická doporučení členským státům, kaţdoroční návštěva členské země zástupci Komise. Výbory na úrovni Komise- Výbor pro hospodářskou politiku, Výbor sociální ochrany) Cílem je koordinace hospodářské, sociální politiky s politikou ochrany ţivotního prostředí. Nemá jasně definovaný vztah mezi hospodářským růstem a udrţitelným rozvojem. Vývoj zdola nahoru: Většina národních plánů udrţitelného rozvoje předcházela přijetí Strategie pro udrţitelný rozvoj EU, národní plány revidované po r však vycházejí z cílů Strategie EU Skupina koordinátorů členských států- předsedá generální tajemník Rady Postupně spěje k Otevřené metodě koordinace (zprávy o pokroku, ukazatele, dílčí přehledy), avšak bez výborů na úrovni Komise Ţádná specifická doporučení členským státům (ani návštěvy) Doba cyklu 3 roky 2 roky Hodnotící zprávy pokroku na úrovni EU a členských států Ročně (lisabonský balíček) Dvouletý cyklus Zodpovědné ministerstvo na Ministerstvo ekonomických věcí Ministerstvo ţivotního prostředí 26

28 národní úrovni Vyhodnocení strategie (vyhodnocení) a 2011 (pravděpodobně celkové vyhodnocení) Zdroj: ESDN, Dostupný z Vlastní úprava Z tabulky vyplývá, ţe se oba dokumenty často prolínají nebo dotýkají jak v institucionálním zabezpečení, obsahu, tak i v procesní rovině. Mezi cíli a prioritami jsou tři naprosto shodná témata: opatření týkající se klimatických změn a energetických otázek (čistá energie, efektivita vyuţívání energií), udrţitelná výroba a spotřeba (včetně ekoinovací a ekotechnologií) a zachování a správa přírodních zdrojů. Za plnění obou strategií zodpovídá Evropská komise, zprávy o plnění jsou schvalovány Evropskou radou, avšak kaţdá na jiném zasedání, čímţ dochází k absenci ţádoucího okamţitého synergického efektu. Z tohoto pohledu je nevhodné i to, ţe kaţdou strategii má na národní úrovni v gesci jiný ministr. Obě strategie se zabývají problematikou hospodářského růstu, zaměstnanosti a enviromentálními otázkami, kaţdá v jiném rozsahu a jiné intenzitě, avšak ani jedna zcela jasně nevymezuje vztah mezi hospodářským růstem a udrţitelným rozvojem. 1.5 Hodnocení naplňování Strategie udržitelného rozvoje Kaţdé dva roky vydává Eurostat hodnotící zprávu 40 o úrovni pokroku vedoucímu k udrţitelnější Evropě. Ve své poslední zprávě z roku 2007 hodnotí pokrok dosaţený od roku 2000 jako nevyrovnaný. Konstatuje, ţe dosavadní vývoj je pozitivní pouze ve čtyřech z jedenácti indikátorů, konkrétně v socio-ekonomickém vývoji došlo k průměrnému nárůstu HDP členských zemí v průměru o 1,6% ročně, udrţitelnost spotřeby a výroby se zvýšila průměrně o 2,3% ročně, coţ dokazuje pozitivní tendenci v souvislosti hospodářského růstu a obnovitelnosti zdrojů. Dalším pozitivním jevem je, ţe se zvýšila zaměstnanost starších pracovníků o 6,6%, je pravděpodobné, ţe v roce 2010 dojde k naplnění 50% míry zaměstnanosti, vytyčené jako jeden z cílů Lisabonské agendy. Posledním pozitivně hodnocením indikátorem je globální partnerství, kde došlo v roce 40 Measuring Progress towards a more sustainable Europe-2007 monitoring Report of the EU Sustainable Development Strateg. Dostupný z WWW < &p_product_code=ks >[online]. [cit ]. 27

29 2005 k naplnění cíle vytyčeného Strategií. Revize strategie trvale udrţitelného rozvoje EU byla velmi nepříznivá pro dva indikátory související s klimatickými změnami a energiemi, emise skleníkových plynů se sníţily v roce 2005 pouze o 2%, cílem pro období je Kjótským protokolem stanovený pokles o 8%. Podíl energií z obnovitelných zdrojů byl v roce 2005 pouze 6,7%, avšak cílem pro rok 2012 je 12% podíl. Mírně příznivě je ve zprávě hodnocen pokrok dosaţený v oblastech dopravy, přírodních zdrojů a veřejného zdraví. Zpráva hodnotí dosaţený pokrok na více neţ 300 stránkách, analýza naplnění jednotlivých indikátorů by byla velmi široká, proto se jí v této práci nebudu věnovat. Zpráva však nedává jednoznačnou odpověď, zda je Evropská unie na dobré cestě k udrţitelnému rozvoji, protoţe neexistuje jednoznačný politický ani odborný konsens, která přesně cesta to je, neboť indikátory nemají jasnou definici hranice mezi udrţitelností a neudrţitelností. Dle multikriteriálního hodnocení má EU před sebou ještě řadu výzev, zejména v oblasti klíčových cílů týkajících se klimatických změn a pouţívání čistých energií a stejně tak pozitivně hodnocená kritéria potřebují další rozvoj. Vzhledem k tomu, ţe problematika udrţitelného rozvoje je globálním problém, je ţádoucí různost pohledů. Indikátory v národních dokumentech udrţitelného rozvoje se tedy mohou lišit od evropských, mohou reflektovat jiné politické priority a jinou statistickou dostupnost. Přesto je hlavním úsilím všech institucí zabývajících se udrţitelným rozvojem (mj. UNECE 41, OECD, EUROSTAT) obdobných politik týkajících se lidských zdrojů, sociální politiky, ţivotního prostředí a hospodářského růstu, které povedou ke kontinuálnímu zlepšování ţivotní úrovně současné i budoucí generace. Je nutné vyuţít veškerý inovativní, ekologický a sociální potenciál ekonomik k zajištění prosperity, ochrany ţivotního prostředí a sociální kohezi. V závěrečném hodnocení Zprávy je tvrzení, ţe EU má ambici stát se dynamickou ekonomikou s plnou zaměstnaností, vysokou vzdělaností, vyspělou ochranou zdraví, sociální a teritoriální kohezí a efektivní ochranou ţivotního prostředí, která bude součástí světa v míru a respektujícího kulturní odlišnosti. 41 Domovská stránka Ekonomické komise OSN pro Evropu, V rámci této komise funguje výbor ministrů životního prostředí, 28

30 2 Lisabonská strategie 42 : teoretická východiska V březnu roku 2000 byl Evropskou radou na summitu v Lisabonu zahájen proces, jehoţ cílem je do roku 2010 přeměnit EU v nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku, schopnou udržitelného růstu s více a lepšími pracovními místy a s více posílenou sociální soudržností. Tento cíl měl být dosaţen zejména prostřednictvím rozvoje znalostní společnosti, podpory výzkumu a vývoje, odstraňováním překáţek na vnitřním trhu a zlepšováním podnikatelského prostředí, modernizací sociálního modelu, podporou zaměstnanosti a udrţitelného rozvoje 43. Obsahuje proto ucelený a vzájemně se podporující soubor opatření, která byla formulována tak, aby se zvýšila výkonnost EU, aniţ by byla ohroţena sociální soudrţnost a bylo znehodnoceno ţivotní prostředí. Tato opatření mají vytvořit podmínky pro plné vyuţití potenciálu EU, pro nepřerušovaný růst, který nebude ohroţován inflací. Mají zlepšit konkurenceschopnost a umoţnit firmám vytvářet nová pracovní místa a stát se tvůrci bohatství společnosti. Mají zajistit sociálně soudrţnou společnost a zajistit, aby se investice do ţivotního prostředí a udrţitelný rozvoj vzájemně posilovaly Historické souvislosti a důvody vzniku LS V devadesátých letech významně pokročil vývoj evropské integrace, v roce 1992 byl v hrubých rysech dokončen vnitřní trh, čímţ vznikl rozsáhlý evropský trh bez vnitřních hranic. Po roce 1992 se začaly liberalizovat trhy energií a telekomunikační trhy, coţ prospělo podnikatelskému sektoru, ale i spotřebitelům. Rovněţ byl zahájen přechod k hospodářské a měnové unii, zavedením společné měny se prohloubilo propojení evropských ekonomik. Výsledkem měnové politiky spojené s fiskální disciplínou byly niţší míra inflace, niţší úrokové míry, výrazné sníţení veřejných rozpočtů a příznivější platební bilance EU. Členské státy EU disponují kvalifikovanou pracovní silou a 42 Lisabonská strategie, též Lisabonská agenda, Lisabon, Lisabon II- název po revizi v roce 2005, anglicky Lisbon Agenda 43 Stručný vývoj Lisabonské strategie. Dostupný z WWW < zalezitosti/evropske-politiky/lisabonska-strategie/strucny-vyvoj/strucny-vyvoj-lisabonske-strategie- 8957/> [online]. [cit ]. 44 Lisabonská strategie, Evropská komise. Dostupný z WWW < [online]. [cit ]. 29

31 systémem sociální ochrany, který vytváří nezbytný stabilní rámec pro postupné strukturální změny, například na trhu práce. Avšak jak uvedla závěrečná zpráva Evropské rady, která se konala března 2000 v Lisabonu 45, Evropská unie má na přechodu k novému tisíciletí vedle těchto silných stránek také mnoho slabých míst. Zejména skutečnost, ţe koncem 90. let bylo stále přes 15 milionů lidí bez práce, míra zaměstnanosti je v EU příliš nízká a vyznačuje se velmi nízkým podílem ţen a starších pracovníků v celkovém počtu zaměstnaných osob. Sektor sluţeb, který tvoří nejvíce nových pracovních míst, například v telekomunikacích a vyuţívání internetu, není dostatečně rozvinut. V informačních technologiích existuje kvalifikační propast a velký počet pracovních míst zůstává neobsazen. Členské státy EU dostatečně nevyuţívají pracovní potenciál, coţ oslabuje jejich ekonomický růst. Kritická je situace v oborech výzkumů a inovační činností, podniky málo investují do nových technologií a do výzkumné činnosti neţ jejich globální konkurenti, zejména Spojené státy a Japonsko. Coţ vysvětluje, proč Evropa zaostává v růstu produktivity a v inovační činnosti, ačkoliv má potřebný potenciál a také nadané odborníky. Výzkum v EU je velmi roztříštěn a je finančně dotován v mnohem niţší míře neţ v USA. Jedním z mnoha důvodů jsou například byrokratické překáţky pro zakládání nových podniků a také pro jejich financování. Evropa se v devadesátých letech kvůli nepříznivému demografickému vývoji potýká s fenoménem stárnutí obyvatelstva, je namístě otázka udrţitelnosti penzijních systému jednotlivých států, rovněţ systémy sociální ochrany vyţadují modernizaci. Tyto vnitřní slabiny evropské ekonomiky jsou na pozadí světové ekonomiky velmi evidentní, mimo jiné v souvislosti s globalizací a nástupem tzv. nové ekonomiky. Proto na zasedání Evropské rady v Lisabonu dochází k závěru, ţe je nutný kvalitativní posun Evropské unie a radikální transformace evropské unie, neboť se globální změny dotýkají všech oblastí lidského ţivota. Změny musí přitom EU provést způsobem, který odpovídá jejím hodnotám a tradicím a musí se také přihlédnout k nadcházejícímu rozšíření. Celosvětově probíhající globalizace se dotýká toků zboţí na světových trzích, toků kapitálu, ale hlavně toků informací, usnadněných novými technologiemi, informačními a telekomunikačními (ICT) a přístupem společnosti k rychle se šířícím znalostem. Vznik a rozšíření nových technologií vyvolalo četné ekonomické změny, ekonomický růst je silně ovlivněn investicemi do nových technologií. Přístup k informacím prostřednictvím Internetu zvyšuje ekonomickou výkonnost i 45 Presidenty Conclusion. Dostupný z WWW < >[online]. [cit ]. 30

32 produktivitu, čímţ vzniká spousta nových výrobků, sluţeb i inovací na základě vyuţití rostoucího objemu nových poznatků, nových znalostí a také rostoucí podpoře výzkumu. Tato nově vznikající ekonomika je nazývaná znalostní ekonomikou nebo znalostní společností, pro přeţití na trhu je nutné se rychle učit, rychle adaptovat a neustále inovovat. Programy na podporu konkurenceschopnosti a sníţení nezaměstnanosti byly v Evropské unii předloţeny jiţ dříve, roku 1994 Bílá kniha nazvaná "Výzvy a cesty vpřed do 21. století" 46, která konstatovala, ţe konkurenceschopnost EU se ve vztahu k USA a Japonsku zhoršila, pokud jde o zaměstnanost, podíl na vývozních trzích, výzkum a vývoj a převádění jejich výsledků na trh a také i o podíl vývoj nových výrobků. Roku 1997 byla všemi členskými státy přijata Koordinovaná strategie zaměstnanosti 47, zpracovaná na střednědobé období a která reagovala na nepříznivou situaci na trhu práce. Na rozdíl od těchto iniciativ Lisabonská strategie velmi podrobně a komplexně zmapovala zaostávání Evropy v kontextu globalizace a nástupu nové ekonomiky, a to v nejrůznějších oblastech, v ekonomické výkonnosti, v míře zaměstnanosti, v objemu výdajů na výzkum, v intenzitě inovační činnosti a v dalších oblastech, rovněţ však ve fungování trhů a v účinnosti mnoha prováděných politik. Zásadní je, ţe přijatý nový strategický cíl Evropské unie se opírá o podporu všech členských zemí, o jednoznačnou podporu organizací evropských podnikatelů a evropských odborů a také organizací občanské společnosti Cíle a prvky LS Lisabonská agenda si vytyčila řadu cílů, které měly vést k naplnění ambice o nejkonkurenceschopnější, nejdynamičtější, znalostní ekonomice. K dosaţení tohoto cíle se EU rozhodla zaměřit na splnění těchto úkolů: 1. Připravit přechod k ekonomice a společnosti zaloţené na znalostech, a to pomocí lepších politik, pokud jde o informační společnost, výzkum a technologický rozvoj 46 Bílá kniha: Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost- Výzvy a cesty vpřed do 21. stol.. Dostupný z WWW < [cit ]. 47 Koordinovaná strategie pro zaměstnanost. Dostupné z WWW < [cit ]. 48 Ekonomická výkonnost a konkurenceschopnost Evropy na začátku nového tisíciletí. Dostupný z WWW < [cit ]. 31

33 prostřednictvím urychlení procesu strukturálních reforem směřujících ke konkurenceschopnosti, inovacím a dokončení vnitřního trhu. 2. Modernizovat evropský sociální model, investovat do lidského kapitálu a bojovat proti vylučování ze společnosti. 3. Udrţet zdravou ekonomickou perspektivu a příznivý výhled pokud jde o růst, a to aplikací vhodné kombinace makroekonomických politik. Naplňování Lisabonské strategie je pravidelně hodnoceno na tzv. jarních zasedáních Evropské rady. Jednotlivé cíle agendy jsou průběţně upravovány. Dosud se konala tato hodnotící zasedání: březen 2001 ve Stockholmu, březen 2002 v Barceloně, od roku 2003 pravidelně v Bruselu. Obecný rámec strategie lze rozdělit do třech pilířů- ekonomický, sociální a ekologický. Lisabonské zasedání Evropské rady na jaře 2000 vytyčilo celkem osm dílčích směrů, kterými se má ubírat radikální transformace evropské ekonomiky. Byly to: 1. Informační společnost pro všechny. 2. Vytvoření evropského výzkumného prostoru. 3. Odstranění překáţek pro podnikání, zejména pro malé střední podniky. 4. Ekonomická reforma spojená s dokončováním vnitřního trhu. 5. Vytvoření integrovaných finančních trhů. 6. Lepší koordinace makroekonomických politik. 7. Aktivní politika zaměstnanosti. 8. Modernizace evropského sociálního modelu. Stockholmské zasedání Evropské rady (březen 2001) k nim dodalo ještě jeden směr činnosti: 9. Udrţitelný rozvoj a kvalita ţivota Ekonomický pilíř Obsahem ekonomického pilíře 50 byly zásadní reformní kroky, které by vedly k odstranění bariér na trhu zboţí, práce, sluţeb, kapitálu a vedly k rozvoji malého a středního podnikání, 49 Lisabonská strategie. Dostupný z WWW < [online]. [cit ]. 32

34 dále k otevření prostoru pro inovace a vyuţití nových technologií prostřednictvím nárůstu výdajů na výzkum a vývoj. Vzhledem k velkému rozvoji informačních technologií a internetu je prvním cílem ekonomického pilíře Informační společnost pro všechny. Reflektuje tím nové promítnutí se technologických inovací do postupů ve všech oblastech lidského ţivota, např. řízení podniků, administrativa, studium. Nové technologie se zároveň ukázaly jako mocný nástroj pro urychlení růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti, Evropská rada tím vychází ze zkušeností z 90. let 20.století v USA, kdy došlo k mimořádně vysokým přírůstkům produkce, zvýšení konkurenceschopnosti amerických podniků a také ke zvýšení zaměstnanosti. V Lisabonu bylo rovněţ schváleno, ţe bude připraven komplexní akční plán e-europe, který byl předloţen a schválen na summitu ve Feiře v létě Tento program má zajistit, ţe všichni v Evropské unii, jednotliví občané, školy a vzdělávací zařízení, kaţdý podnik, kaţdý článek veřejné správy budou mít přístup k novým informačním a telekomunikačním technologiím a budou mít moţnost je také plně vyuţívat. Program e-europe nesměřuje jen k tomu, aby Evropa byla vysoce konkurenceschopná, ale usiluje o to, aby všichni občané EU mohli prostřednictvím moderních technologií zvýšit kvalitu svého ţivota. Znamená to mít přímý a interaktivní přístup ke znalostem, vzdělání, zvyšování kvalifikace, ke sluţbám veřejné správy, k zdravotnickým sluţbám, ke sluţbám finančních institucí, ke kultuře i zábavě a mnoha dalším. Přístup k internetu se stává základním právem kaţdého občana a členské vlády mají za úkol toto právo zajistit. Summit Evropské rady v Seville v červnu 2002 rozhodl o dalším kroku: o přijetí Akčního plánu e-europe , který rozšiřuje předchozí program o nové cíle: vytvoření předpokladů pro e-learning (e-vzdělávání), pro e-government (evláda), e-health (e-zdravotnictví) a e-business (e-podnikání). Druhým cílem úzce souvisejícím s prvním je vytvoření evropského výzkumného prostoru. Věda a technologie se stávají hlavním faktorem, který podporuje ekonomický růst, zvyšuje zaměstnanost a konkurenceschopnost a rovněţ pomáhá zvyšovat kvalitu ţivota. O evropském potenciálu není pochyb, problém zaostávání za USA a Japonskem tkví především v nedostatečné finanční podpoře. Lisabonský summit rozhodl, ţe výzkumná činnost na úrovni jednotlivých členských států a EU musí být lépe propojena a lépe koordinována, aby byla efektivnější, přinášela co nejvíce inovací a aby zajistila, ţe nadaným pracovníkům budou Ekonomický pilíř Lisabonské strategie. Dostupný z WWW < [cit ]. Program eeurope. Dostupný z WWW < [cit ]. 33

35 nabídnuty lákavé podmínky. Patenty a inovace je nutno v evropském výzkumném prostoru náleţitě odměňovat, zejména prostřednictvím patentové ochrany. Summit Evropské rady v Barceloně v březnu rozhodl, ţe je třeba dále vystupňovat celkové úsilí na poli výzkumu, vývoje a inovací, ţe celkové výdaje v této oblasti je třeba zvyšovat, aby se v roce 2010 přiblíţily 3% HDP členských států, z čehoţ by 2/3 měly pocházet ze soukromého sektoru. Vzhledem k nesrovnatelné administrativní a finanční náročnosti zahájení podnikání a vlastního podnikání ve srovnání s USA stanovuje komise třetím cílem ekonomického pilíře Odstranění překáţek pro podnikání, zejména u malých a středních podniků. Cílem je nastartovat inovativní podnikání, zjednodušit přístup ke kapitálu, včetně rizikového, výrazně zmenšit byrokratickou zátěţ, tak aby se malé a střední firmy staly hlavním motorem vytváření pracovních míst. V 90. letech byla odstraněna většina překáţek volného pohybu zboţí, sluţeb, práce a kapitálu, některá slabá místa, především v sektoru sluţeb, kvůli rozdílnosti některých členských států však zůstala, proto je dalším cílem ekonomického pilíře Dokončení vnitřního trhu. K dokončení vnitřního trhu bylo nutno provést řadu ekonomických (strukturálních) reforem, které měly rozšířit konkurenční prostředí na vnitřním trhu a odstranit jeho slabá místa zejména v sektoru sluţeb, hospodářské soutěţe a veřejných zakázek. Všechna tato opatření navazují na Strategii vnitřního trhu, která byla na období schválena na zasedání Evropské rady v Helsinkách v prosinci Jednalo se zejména o liberalizaci energetického a dopravního sektoru- zemní plyn, elektřina, poštovní sluţby, změna pravidel při zadávání veřejných zakázek, sníţení státních podpor podnikům. Navazujícím cílem vycházejícím ze zavádění společné měny a rozvoje evropských kapitálových trhů byla Integrace evropských finančních trhů. Dalším strategickým cílem byla Lepší koordinace makroekonomických politik. Kde byl kladen důraz především na fiskální konsolidaci a udrţitelnost veřejných financí v souvislosti se stárnutím populace, úkolem bylo sníţit daňovou zátěţ zaměstnanců, zejména těch s nízkou kvalifikací a malými příjmy, posílit vliv daňového systému a systémů podpor na stimulaci zaměstnanosti a odborné přípravy, přesměrovat veřejné výdaje tak, aby byly orientovány na podporu výzkumu a technologického rozvoje,inovací a informačních technologií Volně z Lisabonská strategie Dostupná z WWW < [online]. [cit ]. 34

36 Sociální pilíř Sociální pilíř Lisabonské strategie řešil vytváření pracovních příleţitostí spojených s otázkami kvalifikace, rozvoje lidských zdrojů a celoţivotního vzdělávání a zároveň nutnost úpravy evropských sociálních systémů, kvůli stárnutí evropské populace a s tím souvisejícím dopadem na systém penzijního a zdravotního pojištění. Vzhledem k vysoké míře nezaměstnanosti a stále narůstající dlouhodobé nezaměstnanosti byl největší důraz tohoto pilíře kladen na Aktivní politiku zaměstnanosti. Lisabonský summit vyzval, aby se tato politika zaměřila na čtyři oblasti zásadního významu, a sice zvýšení zaměstnanosti prostřednictvím národních sluţeb v oblasti zaměstnanosti, opírajících se o celoevropskou bázi volných pracovních míst a vzdělávacích moţností a podporu speciálních programů, které by umoţnily nezaměstnaným získat poţadovanou kvalifikaci. Dále důrazem na celoţivotní vzdělávání, k tomu mají být podporovány dohody mezi sociálními partnery, zaměstnavateli a odbory, inovacích a o celoţivotním vzdělávání. Třetím úkolem bylo zvýšení zaměstnanosti ve sluţbách, včetně sluţeb osobních, nacházet řešení pro nejvíce znevýhodněné kategorie osob. A posledním podpora rovných příleţitostí mezi pohlavími, lepší slaďování pracovní doby a rodinného ţivota, zejména zavedením nového systému hodnocení péče o děti. Vzhledem k rozdílné situaci na trhu práce jednotlivých členských států se doporučuje, aby zpracovaly svůj národní plán zvyšování zaměstnanosti. Demografický vývoj evropské unie vyvolal potřebu Modernizace evropského sociálního modelu se zaměřením na investice do lidského kapitálu, tak aby se sníţily sociální problémy nezaměstnanost, chudoba, sociální exkluze, prostřednictvím příleţitostí vzdělávání a odborné přípravy nabízené sociálním skupinám v různých etapách jejich ţivotního běhu: mládeţi, nezaměstnaným dospělým osobám a také těm, kteří sice zaměstnáni jsou, avšak jsou ohroţeni tím, ţe rychlé technologické změny znehodnotí jejich kvalifikaci. Evropská rada vyzvala členské státy, aby kaţdým rokem výrazně zvyšovaly objem investic do lidských zdrojů, aby sníţily počet osob ve věku let, které mají pouze niţší středoškolské vzdělání a nejsou zapojeny do dalšího vzdělávání na polovinu. Aby vznikala výuková partnerství mezi vzdělávacími zařízeními, aby byly rozšířeny studentské výměnné programy, aby docházelo k uznávání vzdělání. Rovněţ kladla důraz na digitální gramotnost Lisabonská strategie. Dostupná z WWW < [online]. [cit ]. 35

37 Ekologický pilíř Evropská rada na svém zasedání ve Stockholmu v březnu 2001 a zejména na zasedání v Göteborgu v červnu 2001 došla k závěru, ţe novou strategii je třeba vzhledem k ekologickým důsledkům všech politik ještě doplnit o ekologickou dimenzi. Byly stanoveny základní priority: boj proti emisi skleníkových plynů 54, důraz na zvýšení podílu elektrické energie z obnovitelných zdrojů na 22 procent hrubé spotřeby elektrické energie. Evropská rada doporučila přesunout těţiště dopravy ze silniční na ţelezniční, dopravu po vodě a na veřejnou osobní dopravu. Déle byl kladen důraz na záleţitosti týkající se veřejného zdraví- pouţívání chemikálií, kvalita potravin, výskyt nemocí. Posledním cílem bylo odpovědné nakládání s přírodními zdroji vzhledem ke vztahu mezi hospodářským růstem a spotřebou přírodních zdrojů a produkcí odpadů Řízení a realizace procesu Lisabonská strategie byla Evropskou radou schválena jako desetiletý program, k řízení však nebyla zřízena ţádná nová instituce, která by zodpovídala za realizaci strategie. Do realizace procesu jsou zapojeny všechny instituce a orgány EU. Pro řízení strategie ustanovila ER pouţívání stávajících, osvědčených nástrojů a procesů, jsou to zejména tzv. Hlavní směry hospodářské politiky (Broad Economic Policy Guidelines-BEPG), které jsou přijímány kaţdým rokem od začátku 90.let, udávají hlavní směry hospodářské politiky. Jejich cílem je zajistit koordinaci hospodářských politik v prostoru Hospodářské a měnové unie a zlepšit tak její fungování. Členské státy mají povinnost tyto hlavní směry respektovat při plánování a implementaci reforem na svém území 56. BEPG by proto měly navazovat na další uzavřené dohody mezi členskými státy. BEPG schvaluje Rada pro hospodářské a finanční otázky (ECOFIN 57 ). Obsahují hodnocení celkové hospodářské situace v EU i v jednotlivých členských zemích, dále obsahují doporučení pro jejich hospodářskou politiku v následujícím ročním období. S vyhlášením nové strategie se předpokládá, ţe se obecné směrnice více soustředí na střednědobé a dlouhodobé období a 54 Později stvrzeno Kjótským protokolem 55 Lisabonská strategie, volně, Dostupný z WWW < [online]. [cit ]. 56 BEPG-výkladový slovníček Dostupný z WWW < m%c4%9bry%20hospod%c3%a1%c5%99sk%c3%a9%20politiky> [online]. [cit ]. 57 ECOFIN- Rada ministrů financí a hospodářství 36

38 zvláště pak na strukturální reformy, jejichţ cílem je podpořit ekonomický růst, zaměstnanost, sociální soudrţnost a přechod k ekonomice zaloţené na znalostech. Od konce 90. let začala EU provádět několik speciálních programů nazvaných podle místa zasedání Evropské rady, v němţ byly tyto programy (zvané nejčastěji procesy ) schváleny. Jde o další případ, kdy nová strategie pouţívá stávajících programů, které však s Lisabonskou strategií dostávají novou náplň. Jedná se zejména o tyto procesy58: Cardiffský proces (odstraňování překáţek na trhu výrobků a kapitálu), Lucemburský proces komplexní program ke zvýšení zaměstnanosti) a Kolínský proces (spolupráce sociálních partnerů). Tyto programy budou dále pokračovat, jen s tím, ţe jejich agenda bude úzce propojena s lisabonskou strategií. Pro řízení agendy je zásadní práce tzv.rad, které se zabývají problémy, jeţ vyplývají z realizace Lisabonské strategie. Jedná se o tyto rady: Rada pro hospodářské a finanční otázky, Rada pro zaměstnanost a sociální otázky, Rada pro ţivotní prostředí, Rada pro školství, Rada pro dopravu a telekomunikace a Rada pro konkurenceschopnost 59. Nejvýznamnějším orgánem nové strategie je však Evropská rada, která je řídícím, kontrolním, koordinujícím a hodnotícím orgánem. Na svých pravidelných jarních zasedáních věnuje výlučně plně stavu realizace strategie, výsledkům i slabým místům, po kaţdém zasedání vydává tzv. jarní zprávu. Evropská rada zajišťuje propojení všech pilířů Lisabonské strategie. Vzhledem ke sloţení Evropské rady 60 a její autority se lisabonský proces stává nejvyšší prioritou Evropské unie a jejích členských států 61. Všechny řídící procesy strategie jsou uplatňovány na principu zásady subsidiarity 62. Komise má za úkol předloţit Evropské radě na zasedání souhrnnou kritickou zprávu o dosaţeném pokroku za uplynulý rok, připravuje soustavu ukazatelů, pomocí kterých je moţno hodnotit situaci a pokrok v otázkách zaměstnanosti, inovací, ekonomické reformy a 58 Lisabonská strategie-řízení. Dostupný z WWW < [online]. [cit ]. 59 Rada Evropské unie. Dostupný z WWW < [cit ]. 60 Pojmem Evropská rada (European Council) se označují pravidelná setkání hlav států nebo vlád členských zemí Evropské unie. 61 Lisabonská strategie-řízení. Dostupný z WWW < [online]. [cit ]. 62 do procesu řízení, monitorování a hodnocení jsou zapojeny jak orgány Unie, tak orgány členských států, orgány na regionální a místní úrovni, sociální partneři i subjekty občanské společnosti, mezi nimiž mohou vznikat různé formy partnerství 37

39 sociální soudrţnosti 63, připravuje porovnávací přehledy, výsledky členských zemí (tzv. benchmarking) a také výsledky nejvýznamnějších zemí světa, zpravidla USA a Japonska (European Competitiveness Report). Zjištěné poznatky zveřejňuje v pravidelných zprávách (tzv. scoreboard). Na základě doporučení Evropské rady spouští Komise zvláštní programy (zvané zpravidla Akční plány). Zásadní úlohu při naplňování cílů LS mají členské státy, a to jednak prostřednictvím zastoupení v institucích Evropské unie, ale hlavně realizací jednotlivých úkolů plynoucí z agendy. Postoj členských států totiţ značně ovlivňuje realizaci přijatých závazků agendy, která má za ambici zvýšit konkurenceschopnost kaţdého členského státu a následně celé EU. Je ţádoucí, aby kaţdá země implementovala závazky LS s ohledem na svá slabá místa. Vláda kaţdé členské země schvaluje Národní program reforem (NPR), ve kterých definuje nezbytné reformní kroky a formuluje priority hospodářské politiky. Národní program reforem je závazným stručným politickým dokumentem o prioritách a opatřeních v makroekonomické a mikroekonomické oblasti a politice zaměstnanosti pro stanovené období (více kapitola 3.4 této práce). Nově ustanoveným prvkem řízení strategie je Otevřená metoda koordinace (OMC) 64, která byla pouţita jiţ dříve při provádění koordinované politiky zaměstnanosti (1997). V procesu řízení Lisabonské strategii se stává hlavním nástrojem. Je to metoda, která spojuje Národní akční plány sociálního začleňování s Akčním programem Společenství na podporu spolupráce mezi členskými státy v boji proti sociálnímu vyloučení. Spočívá ve vzájemném učení se členských států, výměnou informací a předávání dobrých zkušeností. Smyslem OMC je shrnutí, hodnocení a šíření nejlepší zkušenosti na základě dohodnutých ukazatelů, vycházejíce z těchto ukazatelů, stanovují členské státy vlastní politiky. Otevřená metoda koordinace funguje na principu tzv. soft law 65, ţádný orgán EU nepřikazuje členským 63 Lisabonská strategie-řízení, Dostupný z WWW < [online]. [cit ]. 64 Exploring the EU: Open Method of Communication. Dostupný z WWW < >[online]. [cit ]. 65 Jako soft law se označují dokumenty, které vydává Rada nebo Komise ve formě stanovisek nebo doporučení. Tyto akty nejsou právně závazné. Jsou vydávány rovněž pod různými názvy, např. oznámení, pravidla. Přes svou formální nezávaznost (což znamená, že jejich nerespektování nemá žádné právní důsledky) však mají velký význam, protože jsou zdrojem informací o tom, jak na určité chování nahlížejí rozhodující orgány Společenství a jak posuzují nebo jak vykládají určité pojmy primárního nebo sekundárního práva. Přispívají významnou měrou k transparentnosti jednání Komise a k předvídatelnosti jejich rozhodnutí- definice Dostupná z 38

40 státům, jak mají postupovat. Stanovení cílů a postupů je ponecháno na členských státech, na státy je vyvíjen pouze morální nátlak. Součástí otevřené metody koordinace je vytváření obecných směrnic (broad guidelines) pro všechny členské státy, jeţ jsou doplněné časovým harmonogramem k dosahování cílů v krátkém, středním i dlouhém období. Stanovení kvantitativních a kvalitativních ukazatelů (tzv. benchmarks)- vztaţených k tomu nejlepšímu, čeho bylo ve světě dosaţeno. Tyto ukazatele jsou přizpůsobeny potřebám členských států a různých sektorů, a slouţí jako nástroje k porovnávání nejlepších zkušeností. Vytyčování specifických cílů a přijímání konkrétních rozhodnutí na niţší úrovni, které se převádějí do národních a regionálních politik. Provádění pravidelného monitorování, vyhodnocování a kontroly, jeţ jsou chápány jako zásadní proces vzájemného učení Přínosy Lisabonské strategie: pozitiva, negativa Lisabonská strategie je ambiciózním plánem, jak prohloubit integrační proces a dosáhnout dlouhodobých cílů EU, pro úspěch agendy je potřebné, aby se s jejími cíli ztotoţnily všechny členské země, proto agenda zohledňuje rozličnost členských států a pouze stanovuje cíle a návody, vlastní procesy naplnění cílů nechává v kompetenci členských států. Z přijetí Lisabonské strategie vyplývá členům povinnost pravidelně předkládat dokumenty, analyzující dílčí směry agendy, které poukazují na jednotlivé hlavní směry. Aby došlo k naplnění smyslu Lisabonské strategie je nutné, aby předkládané dokumenty našly uplatnění v praxi, jinak agenda bude pouze nenaplněným plánem. Při fungující výměně informací mezi EU a členskými státy se z Lisabonské strategie můţe vyvinout dlouhodobý, komplexní a fungující program, který dostatečně reflektuje slabiny EU v oblasti ekonomické, sociální i ekologické, jak plyne z níţe uvedené tabulky. 66 < [online]. [cit ] Lisabonská strategie-řízení, Dostupný z WWW < [online]. [cit ]. 39

41 Tabulka č. 3 Pozitiva a negativa Lisabonské strategie jako celku Pozitiva Stanovení konkrétních cílů umoţňuje lepší komunikaci při jejich naplňování (investice ve výši 3% HDP do lidských zdrojů, 70% zaměstnanost, 20% sníţení emisí skleníkových plynů) Jasné zaměření na hospodářský růst a zvyšování zaměstnanosti-vysoký společenský zájem. Negativa Změna původních hlavních směrů, cílů a nástrojů po revizi způsobuje těţkou identifikaci hlavních cílů strategických dokumentů Absence strategické provázanosti s koncepcí udrţitelného rozvoje (problémy udrţitelného rozvoje a ţivotního prostředí jsou řešeny formou dodatků, nejsou zahrnuty v základní strategii a v hlavních cílech) Absence ambiciózních environmentálních cílů Jasná struktura řízení strategie- OMC od počátku Postupný vývoj procesu strategie: Evropská rada plní nejvlivnější roli- řídí strategii Komise vyvíjí lisabonský program Společenství členské státy kompilují Národní plány reforemvše dle Integrované směrnice Roční výstupy: Implementační zprávy členských států Strategické zprávy a konkrétní doporučení členským státům (Komise) Kaţdý členský stát má kvůli snadnější komunikaci mezi Komisí a členským státem národního koordinátora, (Mr. A Ms. Lisabon- zpravidla významný politik) Vysoká politická sledovanost strategie a plnění jejich cílů v širokém politickém kontextu Evropy. Evropská rada jiţ iniciovala debatu o budoucnosti strategie po r OMC je měkkou řídící technikou (pouze doporučení, hodnocení, vzájemná výměna informací). Členské státy mají vlastní zodpovědnost za provádění hospodářské a sociální politiky, coţ komplikuje naplnění jednotných evropských cílů. Silné zaměření na udrţitelný růst, bez pojmového vymezení vztahu mezi udrţitelným růstem a udrţitelným rozvojem. Jednotlivé kroky doporučení a hodnocení v členských státech nejsou zcela jednotné, riziko nenaplnění cílů. Nejasná identifikace budoucnosti LS po roce 2010 i v souvislosti se Strategií udrţitelného rozvoje p r

42 Zdroj: ESDN Quaterly Report. Dostupný z WWW =qua rterly%20reports Vlastní úprava Na základě měr zaměstnanosti dosaţených členskými státy v rámci dosavadního průběhu této dekády z níţe uvedené tabulky plyne, ţe v roce 2007 devět členských států EU (Dánsko, Nizozemsko, Rakousko Kypr, Finsko, Švédsko, Island, Norsko, Švýcarsko a Velká Británie) dosahuje míry zaměstnanosti, která vyhovuje celkovému cíli pro rok 2010 ohledně výše míry zaměstnanosti na úrovni 70% a mají stabilní vývoj tohoto ukazatele s vyhlídkami jeho udrţení. Tři státy (Irsko, Německo a) se pohybují do 1 pb. pod sedmdesátiprocentní hranicí, tedy těsně od splnění tohoto cíle. Výrazná mezera více neţ 10 pb zůstává v případě těchto zemí: Itálie, Chorvatsko, Rumunsko, Polsko, Malta a Maďarsko, nejdále od stanoveného cíle zůstává Turecko se 45,8% zaměstnanosti. Od počátku Lisabonské strategie se největší zlepšení v celkové míře zaměstnanosti uskutečnilo ve Španělsku, kde se míra zvýšila o 9,3 pb, u států, které přistoupily po roce 2000 lze pozorovat zlepšení zaměstnanosti například u Litvy a Bulharska. Na druhou stranu míra zaměstnanosti rovněţ poklesla u některých členských států, nevýrazněji v případě Rumunska, Turecka a Norska. 41

43 Tabulka č. 4 Míra zaměstnanosti v EU v období EU EU EU Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Německo Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemí Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie Chorvatsko : : Turecko Island : : : Norsko Švýcarsko Zdroj: Eurostat, Dostupné z WWW <ttp://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en& pcode=tsdec420> Vlastní úprava Lisabonská strategie stanovila ve svých cílech dosáhnout do roku % hranice zaměstnanosti muţů a 50% zaměstnanosti ţen. Jak vyplývá z níţe uvedených grafů zaměstnanost muţů překročila ve všech členských státech stanovenou míru, zatímco u ţen 42

44 vytyčenou 50% hranici nepřekročily v roce 2007 čtyři členské státy, přičemţ nejdále od tohoto cíle je Turecko s 25% zaměstnaností ţen. Graf č. 1 Míra zaměstnanosti v EU v roce 2007 dle pohlaví- muži Zdroj: Eurostat, <ttp://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en& pcode=tsdec420> 43

45 Graf č.2 Míra zaměstnanosti v EU dle pohlaví- ženy Zdroj: Eurostat, < &pcode=tsdec420> Je tedy zásadní otázkou, zda je moţné současně naplnit dva základní cíle Lisabonské strategie, dosáhnout růstu a zaměstnanosti. Ekonomický růst nemusí být vůbec doprovázen růstem zaměstnanosti, který je jedním z potencionálních faktorů ekonomického růstu, dalšími dvěma jsou růst vybavenosti ekonomiky kapitálem a technický rozvoj, který můţe být z hlediska vztahu práce a kapitálu neutrální a zachovávat jejich existující poměr i do budoucnosti. Historicky se častokrát stalo, ţe technologický rozvoj vyvolal substituci ţivé práce prací zhmotnělou. Lisabonská strategie je zaměřená na technologický rozvoj, výzkum, vývoj, inovace, klade důraz na veřejné výdaje do těchto oblastí, zrovna tak jako podporuje soukromé investice do této oblasti prostřednictvím nástrojů nepřímé podpory (např. daňové úlevy a další), coţ přináší navýšení pracovních míst v této oblasti, zejména pak kvalifikovaných pracovníků. Posílení oboru tvorby 44

46 nových znalostí vede k rozvoji nových moderních výrobků a sluţeb a k rozvoji zaměstnanosti v těchto oblastech. Otázkou však je, zda tento pokrok zvyšuje celkovou zaměstnanost v Evropské unii. Z historicky známých účinků vědeckotechnického pokroku vychází jasná odpověď, ţe je lidská práce nahrazována technikou, coţ z ekonomického pohledu můţe přinést tlak na zlevňování pracovní síly. Dalším negativem Lisabonské strategie je absence stanovení únosné míry únosné flexibility a mobility na trhu práce pro zaměstnance. Doporučení strategie jsou de facto totoţná s doporučeními multikriteriálních hodnocení konkurenceschopnosti zemí (např. Světového ekonomického fóra a Mezinárodního ústavu pro rozvoj managamentu). Tato doporučení jsou spíše odvozena od potřeb a přání zaměstnavatelů, vycházejí z předpokladu, ţe maximální flexibilita a mobilita pracovní síly jsou ţádoucí pro zvýšení konkurenceschopnosti podniků v EU, tedy i pro posílení konkurenceschopnosti jednotlivých členských států. Tento předpoklad neřeší míru, do které jsou tyto atributy pro zaměstnance únosné. Docentka Klvačová 67 ve svém textu Potřebuje Evropská unie Lisabonskou strategii? zmiňuje další sporné otázky, kterými by se agenda měla podrobněji zabývat. V kapitole vzdělávání upozorňuje na jednostranné zaměření agendy na znalostní ekonomiku jako prevenci globalizačních jevů, ovšem dle autorky nespočívá globalizace pouze v trendu od jednoduché práce ke sloţité, ale i k opačnému jevu. Dle autorky se od této problematiky agenda abstrahuje, varuje tedy před negativním jevem nátlakového vzdělávání pro profese, kde to potřebné není (různé pomocné síly apod.). Rovněţ upozorňuje na fenomén stárnutí obyvatelstva, který dle agendy nastane a dlouhodobě je řešitelný důchodovou reformou s větším podílem penzijního připojištění. Toto tvrzení vychází z dlouhodobé demografické předpovědi, která je zaloţená na prolongaci dosavadního vývoje a současného stavu. Hrozby, které sahají aţ padesát let dopředu se však nemusí naplnit. Preference jednotlivců i rodin se mohou vlivem mnoha vnějších faktorů změnit, např. systém etických hodnot společnosti, míra chudoby, vzdělání, případná existence propopulační politiky, kterou agenda neřeší vůbec. Absence těchto faktorů v Lisabonské strategii můţe být interpretováno, ţe primárním důvodem pro důchodovou reformu je ekonomický zájem zaměstnavatelů na sníţení nemzdových nákladů a eventuelně i zájem penzijních fondů, nikoliv objektivní problém stárnutí obyvatelstva. Autorka chtěla ve svém článku poukázat i na jiný pohled na Lisabonskou strategii, těmito tvrzeními lze agendu vnímat i jako jev 67 Doc. Ing. Eva Klvačová, CSc- Institut integrace České republiky do evropské a světové ekonomiky Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze 45

47 slouţící k dobývání renty silnými zájmovými skupinami, kdy podniková sféra ve svém vlastním zájmu ukládá ve jménu růstu konkurenceschopnosti EU úkoly institucím a orgánům EU a jejich prostřednictvím i členským státům Financování naplňování cílů Lisabonské strategie K financování naplňování cílů Lisabonské strategie jsou vyuţity komunitární i národní zdroje. Do roku 2005, kdy došlo ke střednědobému hodnocení agendy nebylo zcela evidentní mnoţství a struktura čerpaných prostředků. Posunem v této oblasti je zavedení tzv. Finanční perspektivy na roky Nová finanční perspektiva na období 2007 aţ 2013 představuje víceletý finanční rámec Evropské unie, přijímaný na základě dohody mezi klíčovými institucemi EU Radou, Komisí a Parlamentem. Komise připraví návrh finanční perspektivy, Rada ho musí schválit jednomyslně a v Evropském parlamentu stačí většina hlasů. Výdajová strana nové finanční perspektivy je rozdělena do šesti kapitol, odráţejících momentálně vnímané středně- a dlouhodobé priority politik EU a jejich finanční krytí. Maximální celkový výdajový strop nové finanční perspektivy činí 862,363 mld. EUR, coţ je ekvivalent 1,045% hrubého národního důchodu EU KLVAČOVÁ, Eva. Potřebuje Evropská unie Lisabonskou strategii?. Eva Klvačová, Jiří Malý, Karel Mráček. Lisabonská strategie: Posílí, nebo oslabí evropskou konkurenceschopnost?. Str Finanční rámec EU (schválený v EP)= Finanční perspektiva je víceletý rámcový finanční plán, který vymezuje limity výdajů Evropské unie. Je závazná v tom smyslu, že při sestavování ročního rozpočtu musí být dodržen strop daný finanční perspektivou. Vzniká jako výsledek ujednání mezi Evropským parlamentem, Radou EU a Komisí a musí být schválena jednomyslně zasedáním Evropské rady. Je nutné, aby byla v souladu se stropy vlastních zdrojů. Unie vytyčuje maximální částky pro jednotlivé kapitoly výdajů, které nesmí v daném období roční rozpočet překročit-dle 70 Nová finanční perspektiva EU na léta Dostupný z WWW < / /38873/>[online]. [cit ]. 46

48 Tabulka č. 5 Struktura nové finanční perspektivy EU pro období (mld. EUR, v cenách roku 2004) Příděly na závazky Kapitola 1: 379,7 51,09 52,15 53,33 54,00 54,95 56,38 57,84 Udržitelný růst 4 1a. konkurenceschopnost pro růst a 8,25 8,86 9,51 10,20 10,95 11,75 12,6 72,12 zaměstnanost 1b. Soudrţnost pro 45,24 307,6 růst a zaměstnanost 42,84 43,29 43,82 43,80 44,00 44,63 2 (a) Kapitola 2: Ochrana 51,15 371,2 a správa přírodních 54,97 54,31 53,65 53,02 52,39 51,76 4 zdrojů Z toho zemědělství- 40,65 293,1 výdaje související 43,12 42,70 42,28 41,86 41,45 41,05 1 s trhem a přímé platby Kapitola 3: 1,91 Občanství, svoboda, bezpečnost a 1,12 1,21 1,31 1,43 1,57 1,72 10,27 spravedlnost Kapitola 4- EU jako 8,07 6,28 6,55 6,83 7,12 7,42 7,74 globální hráč 50,01 Kapitola 5: Správní 7,68 6,72 6,90 7,05 7,18 7,32 7,45 výdaje 50,30 Kapitola 6: - Kompenzace novým členům 0,42 0,19 0, Celková 121,3 122,3 122,7 123,6 125,0 126,6 862,3 120,6 rozpočtovaná 1/1,0 6/1,0 5/1,0 4/1,0 6/1,0 5/1,0 6/1,04 /1,10 částka/% HND EU Zdroj: Vlastní úprava Z uvedené tabulky vyplývá, ţe největší část výdajů v finančního rámce byla vyčleněna pro kapitolu 1 Udrţitelný růst (379,74 mld. EUR), která byla těsně následovaná kapitolou 2 Ochrana a správa přírodních zdrojů (371,24 mld. EUR), v níţ jsou téměř čtyři pětiny výdajů směřovány na přímé platby v rámci zemědělské politiky (téměř celý zbytek je určen na rozvoj venkova, menší sumy pak na podporu rybolovu a ţivotního prostředí). Přibliţně čtyři pětiny výdajů kapitoly 1 Udrţitelný růst jsou určeny 47

49 pro podkapitolu 1B- Soudrţnost pro růst a zaměstnanost - finanční prostředky na politiku soudrţnosti, čerpané prostřednictvím strukturálních fondů 71 a kohezního fondu 72. Strukturální fondy EU jsou nástrojem pro realizaci politiky hospodářské a sociální soudrţnosti Evropské unie, která má za cíl sniţování rozdílů mezi úrovní rozvoje regionů a členských států EU a míry zaostávání nejvíce znevýhodněných regionů. Od 1. ledna 2007 odstartovalo v Evropské unii další sedmileté programovací období. V oblasti strukturálních fondů a Fondu soudrţnosti došlo v této souvislosti k několika změnám. První změnou je počet strukturálních fondů. V minulém období ( ) do této politiky spadaly čtyři strukturální fondy (Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond, Evropský zemědělský garanční a podpůrný fond a Finanční nástroj na podporu rybolovu) a Fond soudrţnosti. V současném programovacím období ( ) byl sníţen počet strukturálních fondů na dva Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond. Zbylé dva fondy se transformovaly v Evropský rybářský fond a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a současně se staly součástí Společné zemědělské politiky. Kohezní fond zůstal zachován, má nově koncipované 3 cíle: 1. konvergence- pomoc méně vyspělým členským státům a méně vyspělým regionům (81,54% prostředků politiky soudrţnosti, nástroje financování- Evropský fond pro regionální rozvoj- ERDF, Evropský sociální fond-esf a Fond soudrţnosti, 2. regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost- zaměřený na ostatní regiony (15,95% ERDF, ESF), 3. Evropská územní spolupráce- 2,52% ERDF. Necelá pětina prostředků kapitoly 1 přijde na podkapitolu 1A- Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost - finanční prostředky na dosaţení těchto priorit: věda a technologický rozvoj, podpora konkurenceschopnosti na vnitřním trhu EU, propojení Evropy transevropskými sítěmi, vzdělání a sociální agenda. Kapitola 1A nejvíce přispívá k plnění cílů Lisabonské strategie. Pozitivním trendem však je, ţe se objem výdajů v rámci 71 Volně dle a 72 Kohezní fond= fond soudržnosti, solidarity. Speciální fond strukturální pomoci vytvořený Maastrichtskou smlouvou o EU a zřízený nařízením Rady (č. 1164/94) z Poskytuje finanční pomoc členským státům, jejichž HNP je nižší než 90% průměru EU) v oblastech životního prostředí a dopravní infrastruktury. Fond se zaměřuje na podporu rozvoje chudších států, nikoli regionů. Financuje investiční (infrastrukturní) projekty, avšak jen se zaměřením na dopravní infrastrukturu většího rozsahu (dálnice a silnice I. třídy, železnice, vodní doprava, řízení silniční, železniční, říční, námořní a letecké dopravy, městská doprava při dodržování zásad udržitelného rozvoje) a ochranu životního prostředí. Volně dle < kohezni-fond>. [online]. [cit ]. 48

50 podkapitoly 1A roste v průběhu o více neţ polovinu a zvyšuje se také její podíl na celkových výdajích kapitoly, v závěru období o přibliţně 50%. V rámci této kapitoly tedy existuje významný prostor pro prosazování lisabonských cílů. Na kapitolu 3 rámce Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost vyčlenila EU částku 12 mld. EUR, z rozpočtového rámce EU EU jako globální hráč je určeno 56 mld. EUR, na kapitolu 5 Správní výdaje také 56 mld. EUR. Z výše uvedeného evidentně plyne, ţe problematika udrţitelného růstu je i rozpočtově podpořeným cílem EU. Ovšem při pohledu na strukturu rozpočtového rámce EU se poněkud vytrácí prioritní zaměření lisabonské agendy na hospodářský růst a tvorbu pracovních míst 73. Velkou výzvou bude v této oblasti 7. rámcový program pro výzkum a vývoj pro inovace a jeho aplikace v podnikatelských strukturách. 7. Rámcový program 74 se soustředí především na podporu spolupráce přesahující hranice a moţnosti jednotlivých členských států ve vybraných perspektivních oblastech výzkumu (např. zdraví, nanotechnologie, energie, informační technologie), dále na podporu kariérního rozvoje a mobility vědeckých pracovníků a na investice do infrastruktury pro výzkum. Ke zvýšení konkurenceschopnosti a k trţní replikaci výstupů by měl přispět Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP), zaměření především na inovativní podnikání malých a středních podniků a zlepšení jejich přístupu k financování. Sporným tématem z pohledu naplňování cílů lisabonské agendy je zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, který poskytuje prostředky n rekvalifikace a pomoc při hledání práce pracovníkům, kteří ztratili zaměstnání v důsledku významných strukturálních změn ve světovém obchodě. Podmínky čerpání jsou nastaveny tak, ţe významná část prostředků plyne do států s rigidním trhem práce a moţnost vyuţití těchto prostředků můţe působit jako demotivační aspekt od zahajování nezbytných reforem v členských státech. 73 Kuchyňková, P., Krutílek, O. Finanční perspektiva Evropských společenství na léta Analýza Dostupná z WWW < [cit ] rámcový program- finanční nástroj, kterým EU podporuje členské státy ve stěžejních vědeckých oblastech. 7. rámcový program je rozdělen do 4 základních komponentů: Spolupráce, Myšlenky, Lidé, Kapacity volně z < [cit ]. 49

51 Dalším komunitárním zdrojem je také Evropská centrální banka 75, která se zavázala uvolnit na období prostřednictvím půjček 50mld. EUR na projekty transevropských sítí a 40 mld. EUR na projekty z iniciativy Inovace Financování LS na národních úrovních se odvíjí od postojů členských států k lisabonské agendě. Členské státy si dle potřeby samy určují priority týkající se plnění LS, proto mají ve financování agendy moţnost volby, ve státních rozpočtech jednotlivých států se objevují výdaje na financování agendy dle stanovených cílů. Součástí rozpočtového rámce EU je i zavedení zásady earmarking 77, v jehoţ rámci se členské státy zavázaly vynakládat určité procento z přidělených prostředků z Fondů EU na plnění lisabonských cílů. Evropská unie má na podporu svého strategického rozvoje řadu kontrolních nástrojů, směrnic, dokumentů. Jedním ze zásadních je například Pakt o stabilitě a růstu 78, který bezprostředně souvisí s třetí fází hospodářské a měnové unie, která byla zahájena 1. ledna Pakt má zajistit, aby členské státy dodrţovaly rozpočtovou disciplínu i po zavedení jednotné měny, zahrnuje rezoluci Evropské rady přijatou 17. června 1997 v Amsterodamu a dvě nařízení Rady ze 7. července 1997, která stanoví základní technické parametry (kontrola rozpočtové disciplíny, koordinace hospodářských politik, sniţování nadměrných deficitů apod.). Ve střednědobé perspektivě se všechny členské státy zavázaly, ţe dosáhnou vyrovnaného nebo takřka vyrovnaného rozpočtu, a ţe Komisi a Radě do 1. března 1999 předloţí program stability (program poté bude kaţdoročně aktualizován). Státy, které se neúčastní třetí fáze HMU, se nicméně musí podrobit konvergenčnímu programu. Pakt umoţňuje Radě potrestat ty zúčastněné státy, které otálejí se sniţováním nadměrných deficitů, trest má podobu bezúročného depozitu u institucí ES, pokud však nadměrný deficit nebude odstraněn během dvou let, bude provinilému státu uloţena peněţitá pokuta. 75 Evropská centrální banka vznikla v roce 1998 Smlouvou o EU, má sídlo ve Frankfurtu, je odpovědná za monetární a hospodářskou politiku EU. 76 Evropská investiční banka, Hlavní témata (Topics) Dostupný z WWW < [cit ]. 77 Zásada, aby členské státy a regiony investovaly prostředky politiky soudržnosti v souladu s agendou Evropské unie pro růst a zaměstnanost 78 Pakt stability a růstu. Dostupný z WWW < [cit ]. 50

52 3 Revize Lisabonské strategie jako reakce na vývoj evropské ekonomiky Jak je uvedeno v předchozí kapitole je Lisabonská strategie materiálem, který je pravidelně podrobován tvrdé kritice a dle vývoje ekonomických a společenských trendů je na jarních zasedáních Evropské rady upravován, takovéto změny jsou nazývány revizemi, doposud došlo ke dvěma zásadním revizím, a sice v letech 2005 a Lisabonská strategie 2005: Růst a zaměstnanost Po pěti letech běhu Lisabonské strategie dochází k zásadnímu a zlomovému hodnocení tohoto ambiciózního procesu, strategie byla podrobena velmi přísné kritice. Komise v roce 2004 důkladně přezkoumávala přínos procesu a výsledky první poloviny dekády vyhodnotila jako negativní. V četných debatách řešili politici i odborníci otázku, zda proces ukončit či jestli má své opodstatnění, a zda má pro EU smysl v něm pokračovat a jakým způsobem. Komise se ve svém hodnocení nejdříve zabývala důvody, proč dochází k nenaplňování vytyčených cílů, přesto navrhla řešení jak v procesu pokračovat, přestoţe bylo evidentní, ţe do roku 2010 se nepodaří původní cíle lisabonské agendy naplnit. Dne 2.února 2005 předloţila Komise pro zasedání Evropské rady ve dnech novou strategii EU pro rozvoj evropské ekonomiky Společně k růstu a zaměstnanosti- Nový začátek Lisabonské strategie 79. Nová strategie navazuje na závěry zprávy Wima Koka a jeho expertní skupiny zveřejněné začátkem listopadu 2004: Budoucím projektem Evropy je podpora růstu a zaměstnanosti, ve které Kok apeluje na naléhavost Lisabonské strategie z důvodu zvětšování rozdílu růstu mezi Evropou, Severní Amerikou a Asií, přičemţ kladl důraz na problém Evropy vyrovnávat se s kombinací stárnutí populace a jejího nízkého růstu. Evropská rada na svém březnovém zasedání schválila sdělení Komise u příleţitosti hodnocení první poloviny lisabonského procesu a vyzvala Komisi, Radu a členské státy, aby oţivily hospodářské strategie zaměřené na růst a zaměstnanost jako prioritu dalšího pokračování procesu. Evropská rada apelovala na státy, aby hospodářské a 51

53 sociální reformy měly celospolečenskou oporu, aby k naplňování agendu zainteresovaly vedle vlády i národní parlamenty, regionální i místní orgány, sociální partnery i širokou občanskou společnost. Nový koncept lisabonského procesu doznává zásadní změnu, uţ nemá za ambici, aby se Evropy stala do roku 2010 nejsilnější ekonomika na světě, ale představuje vizi dlouhodobějšího hospodářsko-sociálního směřování EU. Nový koncept lisabonské agendy zuţuje počet prioritních z 12 oblastí na 10 a usiluje o zlepšení samotného řízení, koordinace a hodnocení plnění cílů agendy jak na úrovni členských států, tak na úrovni EU. Evropská rada ve svých závěrech uvedla tři základní pilíře: a) znalosti a inovace- hnací síly udrţitelného růstu b) přitaţlivá oblast pro investice a zaměstnání c) růstem a zaměstnaností k sociální soudrţnosti 80 V rámci prvního pilíře má agenda směřovat k vybudování evropského prostoru znalostí, kde by se znalosti přeměňovaly v přidanou hodnotu a vytvářely by tím více a lepších pracovních míst. Ze znalostní ekonomiky by profitovali spotřebitelé ve formě vyšší kvality výrobků, inovací u výrobků a sluţeb, ale i podnikatelské subjekty vyšší konkurenceschopností evropského průmyslu. V oblasti výzkumu a vývoje zůstal zachován kvantitativní cíl pro členské státy, a to investice do vzdělání a výzkumu ve výši 3% HDP a podíl soukromých investic ve výši 2% HDP. Členské státy by dle závěrů Rady měly vypracovávat inovační politiky na podporu novátorských malých a středních podniků (MSP), na podporu společného výzkumu univerzit a podniků, programy na zlepšení přístupu k rizikovému kapitálu a na orientaci veřejných zakázek na inovované výrobky a sluţby. V této souvislosti Komise předloţila program 81 týkající se konkurenceschopnosti a inovací (který byl později, dne přijat rozhodnutím Evropského parlamentu jako Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci na období ), tento program by měl být základní strukturou pro financování inovačních MSP, které mají 79 Komise evropských společenství. Sdělení jarnímu zasedání Evropské rady. Společně k růstu zaměstnanosti. Nový začátek Lisabonské strategie. Dostupný z WWW < [cit ]. 80 Závěry předsednictví Evropské rady. Brusel března Dostupné z WWW < [cit ]. 81 The Competivness and Innovation Framework Programme. Dostupné z WWW < [cit ]. 82 Rozhodnutí evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne , kterým s zavádí Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci na Dostupný z WWW < [cit ]. 52

54 potenciál růstu. Evropská rada zdůraznila potřebu vytvořit informační společnost zaloţenou na informačních a komunikačních technologiích ve veřejné správě, domácnostech i MSP, rovněţ zdůraznila důleţitost přístupu k vyuţívání energií a uvítala záměr Komise předloţit v roce 2005 Evropskou iniciativu týkající se efektivnosti vyuţívání energie, tzv. Zelenou knihu o energetické účinnosti aneb Méně znamená více 83. V souladu s cíli agendy bylo třeba zajistit, aby se hnacím motorem evropského růstu staly znalosti a inovace a Evropa byla atraktivnější jak pro investory, zaměstnavatele, tak zaměstnance, je tedy zapotřebí dokončit jednotný vnitřní trh 84. Lisabonská agenda zdůrazňuje nutnost včasné a přesné implementace pravidel, potřebu harmonizace s danými opatřeními na národní úrovni a na unijní úrovni vyzývá k dokončení legislativy a k odstranění překáţek efektivního obchodování, hlavně v oblasti sluţeb a finančních trhů. Rada vyzvala členské státy, aby sníţily úrovně státní podpory v oblasti hospodářské soutěţe a zaměřily se přednostně na podporu oblastí s vysokým růstovým potenciálem, zejména výzkum a inovace. Rada zdůraznila klíčovou úlohu MSP a vyzvala členské státy ke sniţování administrativního břemene, doporučila vládám členských států, aby podporovaly zavádění kontaktních míst pro zajištění komplexních sluţeb spojených se zahájením či s vlastním provozováním podnikatelské činnosti. Evropská rada zdůraznila potřebu realizace projektů v oblasti dopravních, telekomunikačních a energetických sítí, jakoţto předpokladem pro lepší vyuţívání moţností vnitřního trhu a tím vyšší hospodářskou výkonnost evropského hospodářství. Zdůraznila potřebu moderní infrastruktury jako klíčový aspekt konkurenceschopnosti. Ve třetím pilíři vyzvala Evropská rada členské státy ke zvyšování zaměstnanosti, k prodluţování aktivního pracovního věku a k provedení důchodových reforem. Rovněţ potvrdila nutnost pokračovat v započatém zapojování nezaměstnaných do aktivní politiky zaměstnanosti a modernizaci systému sociálního zabezpečení. Rada zdůraznila potřebu vyšší flexibility pracovní síly a její schopnost adaptace jako zásadní předpoklad dosaţení vysoké míry zaměstnanosti. Rada zdůraznila význam a nezbytnost investic do lidského kapitálu a vyzvala členské státy, aby usilovaly o prosazování celoţivotního vzdělávání. Evropská ekonomika bude schopna efektivně vyuţívat nové zdroje pouze pokud bude 83 Zelená kniha EU o energetické účinnosti. COM(2005)265 Text Dostupný z WWW < [cit ]. 84 Prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. 53

55 disponovat dostatkem kvalifikovaných sil, k naplnění této oblasti v rámci agendy má i nadále slouţit Evropská strategie zaměstnanosti, a sice prostřednictvím vyuţívání strukturálních fondů k podpoře vzdělávání, vytvořením evropských vědeckých center a přijetím programu pro celoţivotní vzdělávání (později schválen Evropským parlamentem a Radou jako Akční program pro celoţivotní učení) 85. Evropská rada na svém zasedání rovněţ zdůraznila potřebu zlepšení řízení Lisabonské strategie, které by se mělo opírat o vyšší zapojení členských států do agendy a o důslednější vyhodnocování dílčích cílů. Na základě nabytých zkušeností doporučila Rada zkrátit cyklus na tři roky. Revidovaná agenda pouţívá některé jiţ schválené nástroje, např. upravené Integrované směry pro růst a pracovní místa , které sjednocují Hlavní směry hospodářské politiky a Směry zaměstnanosti do jednoho dokumentu. To umoţní efektivněji stanovovat rámec pro priority hospodářské politiky členských zemí ve vztahu k nově zaměřené Lisabonské strategii 86. Integrované směry mají tři základní roviny: makroekonomickou, mikroekonomickou a část věnovanou problematice zaměstnanosti. Jako nové nástroje vyuţívá agenda Lisabonský program Společenství a Národní programy reforem 87. Lisabonský program, přijatý Komisí dne 20. července 2005 obsahuje veškerá opatření, která by měla být přijata na úrovni Společenství s cílem zvýšit hospodářský růst a zaměstnanost a mají doplnit programy členských států 88. Nová struktura strategie je tedy od roku 2005 tvořena národními programy reforem a akčním plánem na úrovni EU 89. Dosaţený pokrok a hodnocení provádění agenda bude i nadále hodnoceno na jarním zasedání Evropské rady, v mechanismu projednávání k revizi nedochází 90. V revidované Lisabonské strategii se zavádí nový institut, tzv. Mr. A Ms. Lisabon, osoba odpovědná za koordinaci činností při naplňování LS mezi EU a členskou zemí, většinou se 85 Rozhodnutí evropského parlamentu a Rady č. 1720/2006/ES ze dne , kterým s zavádí Akční program v oblasti celoživotního učení. Dostupný z WWW < :2006:327:0045:0068: CS:PDF> [online]. [cit ]. 86 HOUSKA Martin, Mgr. Lisabonská strategie. Dostupný z WWW < [online]. [cit ]. 87 tamtéž 88 Komise evropských společenství. Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu. Společné akce pro růst a zaměstnanost:lisabonský program Společenství. Dostupný z WWW < [cit ]. 89 Komise evropských společenství. Sdělení jarnímu zasedání Evropské rady. Společně k růstu zaměstnanosti. Nový začátek Lisabonské strategie. Dostupný z WWW < [cit ]. 90 tamtéž 54

56 jedná o vysoce postaveného politika členské země. Smyslem zavedení této pozice je akcent zodpovědnosti členských států a usnadnění a zlepšení komunikace, coţ bylo častou kritikou agendy. První hodnocení revidované agendy se koná na jarním zasedání Evropské rady, ve sdělení Komise Radě nazvaném Čas zařadit vyšší rychlost hodnotí Komise pokroky procesu na úrovni Společenství i jednotlivých členských států veskrze kladně. Předseda Komise José Manuel Barroso sdělil: Základní myšlenka mého poselství je jasná: je čas zařadit vyšší rychlost. Od té doby, co jsme vloni dali Lisabonské strategii nový impuls, se po bruselských kuloárech prohání vítr změn. Aktivita se zvýšila skokově. Od minulého roku jsme prošli dlouhou cestu a nyní máme vybudovány solidní základy. To, že máme na stole 25 národních programů reforem, vypovídá zřetelně o nové úrovni odhodlání členských států. Nyní se těžiště přesouvá na jejich plnění. Na místo řidiče se teď musí posadit členské státy a reformy uspíšit. 95 procent obsahu jejich zpráv vychází ze zdravého selského rozumu a nyní je na členských státech, aby jej přetvořily do praxe. Musí najít politickou vůli ke sladění slov a činů protože je čas zařadit vyšší rychlost. Náš cíl je jasný: Usilujeme o prvotřídní vysoké školy, kvalitně připravenou a vzdělanou pracovní sílu, silné systémy sociálního zabezpečení a důchodů, konkurenčně nejschopnější průmyslová odvětví a nejčistší životní prostředí. Těm, kteří říkají, že to není možné, odpovídám: Kdo by si před nějakými deseti lety pomyslel, že se Irsko stane jednou z nejlépe prosperujících zemí Evropské unie, nebo že produktivita v Polsku bude jednou vyšší než v Jižní Koreji? Pro růst a zaměstnanost musíme udělat něco navíc. 91 Evropská komise vyzvala členské státy ke zrychlení implementace navrţených kroků a navrhla zvýšit orientaci na čtyři oblasti: zvýšení investic do vzdělání a inovací, vyuţití potenciálu malých a středních podniků a uvolnění jejich regulace, na zaměření se na zaměstnanost a na zefektivnění energetické politiky 92. Druhé hodnocení revidované agendy bylo Komisí na jednání nazváno jako Rok výsledků 93, Výroční zpráva byla schválena na jarním zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 8.-9.března 2007 v Bruselu. Pokrok v implementaci byl vyhodnocen jako uspokojivý. Předseda Komise José Manuel Barroso 91 Barroso, José Manuel. Je čas zařadit vyšší rychlost. Dostupný z WWW < =CS&guiLanguage=en> [online]. [cit ]. 92 tamtéž 93 Komise evropských společenství. Sdělení jarnímu zasedání Evropské rady. Provádění obnovené Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost: Rok výsledků. Dostupný z WWW < [cit ]. 55

57 uvedl: Evropa si začíná osvojovat změny, díky nimž si může udržet současné hospodářské oživení. Máme-li být plně připraveni na globalizaci, musí každý členský stát přidat ve svém úsilí a využívat plně svých možností. Letos Komise navrhuje doporučení pro jednotlivé země, aby se členské státy mohly v Radě dohodnout, co který z nich musí udělat, a poté to i provést. Mohou se přitom spolehnout na to, že Komise bude nadále hrát ústřední roli v podpoře lisabonského partnerství pro růst a zaměstnanost. Lepší hospodářské vyhlídky jsou jedinečnou příležitostí ke zrychlení, a nikoli výmluvou proč zvolnit a odpočívat. Nesmíme usnout na vavřínech. 94 Hodnotící zpráva Komise obsahovala i upozornění na oblasti, kde bude potřeba vynaloţit větší úsilí k naplnění agendy, a to především v oblasti zaměstnanosti, Komise negativně hodnotí přístup zemí k celoţivotnímu přístupu k zaměstnanosti, kritizuje platnou pracovní legislativu, nedostatečnou modernizaci systému sociální ochrany, flexibilitu pracovních trhů a oblast veřejných zakázek. Závěrem Komise navrhuje zaměřit pozornost členských států i Unie na růst investic do znalostí a inovací, na uvolnění podnikatelského potenciálu, a to hlavně MSP, dále doporučuje členským státům více se zaměřit na přizpůsobivost trhů práce na základě flexikurity 95 a zvýšit zaměření na oblast změn klimatu a na energetiku Integrovaná směrnice pro růst a zaměstnanost Na svém jednání dne v Bruselu vydala Evropská komise materiál nazvaný Integrovaná směrnici pro růst a zaměstnanost pro období (Integrated 94 Barroso, José Manuel. Práce pro růst a zaměstnanost: Rok výsledků. Dostupný z WWW < erence%3dip/06/1758%26format%3dpdf%26aged%3d1%26language%3dcs%26guilanguage%3de n+rok+v%c3%bdsledk%c5%af+barroso&hl=cs&ct=clnk&cd=4&gl=cz&client=firefox-a> [online]. [cit ]. 95 Flexikurita= kombinace termínu "flexibility" (pružnost, flexibilita) a termínu "security" (ochrana, zabezpečení) na trhu práce, která umožňuje zvýšit jak produktivitu, tak i kvalitu pracovních míst zaručením ochrany, přičemž podnikům je umožněna pružnost nutná k vytváření pracovních míst v závislosti na měnících se potřebách trhu; domnívá se, že požadavky na flexibilitu a ochranu se vzájemně nevylučují, nýbrž se doplňují. Definice Dostupná z WWW < [cit ]. 96 Komise evropských společenství. Sdělení jarnímu zasedání Evropské rady. Provádění obnovené Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost: Rok výsledků. Dostupný z WWW < [cit ]. 97 Integrovaná směrnice pro růst a zaměstnanost. COM(2005) 141. Dostupný z WWW < [cit ]. 56

58 Guidelines for Growth and Jobs). V úvodním vysvětlujícím memorandu Směrnice vysvětluje EK důvody nové orientace Lisabonské agendy a dokládá potřebu změny statistickými daty. Uvádí zde souvislosti mezi nízkým ekonomickým růstem v zemích EU od počátku lisabonského procesu (od r. 2000) a celosvětovým vývojem (např. neuspokojivý vývoj globální ekonomiky, účetní skandály, geopolitická nejistota, válečné konflikty, problémy na světových kapitálových trzích a další). Všechny tyto jevy ovlivnily důvěru podnikatelů i spotřebitelů a oslabily domácí poptávku, čímţ došlo k oslabení ekonomického růstu, v řadě členských států byl růst pod 1% ročně. V roce 2003 došlo k oţivení světové ekonomiky, avšak oţivení evropské ekonomiky bylo v roce 2004 stálé váhavé a slabé, dle Integrované směrnice je v EU v roce 2005 stále nízká míra zaměstnanosti a růst produktivity není signifikantní, coţ ohroţuje cíle lisabonské agendy. Proto memorandum apeluje na koncentraci na růst a zaměstnanost ve střednědobém horizontu, opět jako přípravu na dva očekávané trendy, a sice stárnutí evropské populace, které nepříznivě ovlivní potencionální míru růstu a na globalizační trend, který vede k integraci nových zemí do mezinárodního ekonomického systému, například výzvám rychle se rozvíjejícím trhům 98 (např. Čína, Indie). Současně se Evropa musí vypořádat s novou mezinárodní dělbou práce, kdy se Čína začíná specializovat na produkci zboţí a sluţeb s vysokou přidanou hodnotou a z Indie se tává mezinárodní prostor pro delokalizaci. Krom těchto dvou trendů se z pohledu konkurenceschopnosti objevují i další hrozby, vzácnost zdrojů, ztráta biodiverzity, cenová volatilita a další jevy. Integrovaná směrnice sdruţuje původní Směrnici pro hospodářskou politiku a Směrnici pro politiku zaměstnanosti, obsahuje celkem 23 dílčích směrnic, v nichţ jsou podrobná doporučení v oblasti mikroekonomické, makroekonomické a v oblasti zaměstnanosti Strategický plán V prosinci roku 2007 Evropská komise zveřejnila aktualizovaný návrh Integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost a návrh Lisabonského programu Společenství na období Nový tříletý cyklus Lisabonské strategie je zaměřen na čtyři prioritní 98 Též emerging markets 57

59 oblasti, kterými jsou: investice do lidských zdrojů a modernizace trhu práce; podnikatelské prostředí; investice do oblasti vzdělávání, výzkumu, vývoje a inovací; energetika a změna klimatu. Na základě nových Integrovaných směrů přijaly členské země na podzim 2008 Národní programy reforem pro tento druhý cyklus v letech Integrované hlavní směry pro období tvoří jeden komplexní dokument, který je rozdělen na dvě části: Část 1 Hlavní směry hospodářské politiky Oddíl A se zabývá přínosem, který v tomto ohledu mohou představovat makroekonomické politiky. Oddíl B se zaměřuje na opatření a politiky, které Unie a členské státy musejí realizovat, aby Evropu učinily atraktivnější pro investice a práci a aby podpořily znalosti a inovace, jeţ představují cestu k růstu. Část 2 Hlavní směry zaměstnanosti: Tato část integrovaných hlavních směrů zahrnuje návrh rozhodnutí Rady o hlavních směrech zaměstnanosti, které budou v souladu s článkem 128 Smlouvy konzultovány s Evropským parlamentem, Evropským hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů. Pro členské státy jsou hospodářská politika i politika zaměstnanosti věcmi společného zájmu (články 99 a 126). Pro účely mnohostranného dozoru a za účelem zajištění uţší koordinace hospodářských politik a politik zaměstnanosti členské státy podávají zprávy o opatřeních přijatých na základě těchto hlavních směrů ve svých Národních programech reforem (a výročních zprávách o provádění). Je-li na základě těchto zpráv shledáno, ţe hospodářská politika nebo politika zaměstnanosti některého členského státu není ve shodě s integrovanými hlavními směry, můţe Rada prostřednictvím článků 99 a 128 vydat dotčenému členskému státu doporučení 101. Na svém zasedání ve dnech března 2008 v Bruselu projednala Evropská rada (ER) materiály, týkající se Lisabonské strategie a dokumentem 7652/1/08 REV 1 vydala následujících 36 závěrů: 1. Hospodářství EU stojí na pevných základech- veřejné schodky byly sníţeny od r na polovinu, veřejný dluh klesl pod 60%, hospodářský růst v roce 2007 dosáhl 2,9%, 99 KLVAČOVÁ, Eva. Potřebuje Evropská unie Lisabonskou strategii?. Eva Klvačová, Jiří Malý, Karel Mráček. Lisabonská strategie: Posílí, nebo oslabí evropskou konkurenceschopnost?. Str Konkurenceschopnost. Lisabonská strategie. Dostupný z WWW < ] 101 Integrovaná směrnice pro růst a zaměstnanost. COM(2005) 141. Dostupný z WWW < [cit ]. 58

60 v letech vzniklo 6,5 mil. pracovních míst. Rada je přesvědčena, ţe tomuto vývoji napomohl i příznivý dopad Lisabonské strategie. 2. ER konstatovala zhoršení globálního ekonomického výhledu vzhledem k vývoji ekonomiky USA, vyšších cen ropy, komodit a pokračujícím turbulencím na finančních trzích. Dále rada konstatovala znepokojení z nerovnoměrného vývoje směnných kurzů. 3. Evropská rada vzala na vědomí nárůst inflačních tlaků z důvodu významného nárůstu cen potravin a energií. 4. Evropská rada zahájila další cyklus Lisabonské strategie pro období , potvrdila platnost Hlavních směrů hospodářských politik a Hlavních směrů politik zaměstnanosti i pro toto období, rovněţ potvrdila i související doporučení členským státům. 5. Nový cyklus Lisabonské strategie bude zaměřen na provádění čtyř prioritních oblastí, dohodnutých na jarním zasedání v roce Evropská rada zdůraznila nutnost pokračovat v EU ve strukturálních reformách i po roce 2010 vzhledem k udrţitelnému rozvoji a sociální soudrţnosti s cílem zachovat pokrok dosaţený obnovenou Lisabonskou strategií pro růst a zaměstnanost. Vyzvala Komisi, Radu a národní koordinátory pro Lisabonskou strategii, aby zahájili úvahy o budoucnosti Lisabonské strategie v období po roce Evropská rada konstatovala rozvoj inovačního a kreativního potenciálu evropských občanů jako klíčový pro budoucí růst a vyzvala členské státy, aby ve svých národních programech reforem stanovily, jakým způsobem dosáhnou pokroku v plnění vnitrostátních cílů týkajících se investic do výzkumu a vývoje a jakým způsobem jejich strategie v oblasti výzkumu a vývoje přispějí k realizaci a lepší správě Evropského výzkumného prostoru. 8. Evropská rada konstatovala nutnost vzniku páté svobody 102, aby se EU stala moderní a konkurenceschopnou ekonomikou opřenou o činnosti prováděné v zájmu budoucnosti vědy a technologie a v zájmu modernizace univerzit, zaloţené na mobilitě vědců, výzkumných pracovníků i studentů. 9. Evropská rada uvítala pokrok dosaţený ve zlepšení podmínek účastníků trhu během roku 2007 v oblasti zlepšování právní úpravy, týkající se malých středních podnikatelů (např. zaloţení podniku je vzhledem k zavedení jednotného systému kontaktních míst). 10. Evropská rada konstatovala, ţe je Jednotný trh zásadní hybnou silou pro zvyšování ţivotní úrovně EU a evropské konkurenceschopnosti v globalizované ekonomice. 102 Volný pohyb informací a znalostí 59

61 K plnému vyuţívání potenciálu jednotného trhu je potřeba zavést opatření zaměřená na stimulaci růstu a zaměstnanosti, například zvýšením úsilí o posílení hospodářské soutěţe v síťových odvětvích, zaměřit se na zlepšování fungování elektronického jednotného trhu zavedením přeshraničních interoperabilních řešení pro elektronický podpis a elektronické ověřování. 11. Evropská rada konstatovala, ţe malé a střední podniky tvoří páteř evropské ekonomiky a mají potenciál k tomu, aby významně přispěly k růstu a vytváření pracovních míst v Evropské unii. 12. Evropská rada uvítala záměr Komise podávat kaţdoročně zprávy o přístupu na trh, v nichţ budou určeny země a odvětví, kde dosud přetrvávají významné překáţky, a domnívá se, ţe EU by měla pokračovat v posilování vnějšího rozměru Lisabonské strategie, vzhledem k tomu, ţe otevřené trhy a zdravé mezinárodní prostředí přispívají k růstu a zaměstnanosti. 13. Evropská rada konstatovala, ţe je třeba posílit prvek vzdělávání ve znalostním trojúhelníku výzkum-inovace-vzdělávání. Větší a účinnější investice do lidského kapitálu vedou k většímu předpokladu úspěchu v globalizovaném světě. 14. Evropská rada se domnívá, ţe je třeba se zabývat dopadem migrace státních příslušníků třetích zemí na zaměstnanost a sociální oblast a návrhů Komise ohledně společné politiky v oblasti migrace. 15. Evropská rada vyzvala členské státy, aby přijaly opatření, která by vedly ke zvýšení vzdělanosti, sníţení negramotnosti, zvýšení zájmu o celoţivotní vzdělávání. 16. Evropská rada vyzývá členské státy, aby do svých národních programů reforem pro rok 2008 implementovaly dohodnuté společné zásady v oblasti flexikurity Evropská rada konstatovala, ţe klíčovým úkolem EU bude zajistit, aby bezpečný a udrţitelný přechod k nízkouhlíkovému hospodářství proběhl způsobem, který je v souladu s udrţitelným rozvojem, konkurenceschopností, bezpečností dodávek, zabezpečením potravin, zdravými a udrţitelnými veřejnými financemi a hospodářskou a sociální soudrţností EU. 18. Evropská rada vyzvala Komisi, aby pokračovala v podpoře úsilí členských států sniţovat své emise skleníkových plynů prostřednictvím komplexních a ambiciózních politik a opatření Společenství a zohlednit jejich rozdílné výchozí pozice, podmínky a potenciály. 103 Flexikurita vytváří na trhu práce rovnováhu mezi pružností a jistotou zaměstnání 60

62 19. Evropská rada uznala, ţe v celosvětovém měřítku konkurenčních trhů vede riziko přesunu emisí uhlíku v některých odvětvích (například v energeticky náročných průmyslových odvětvích), coţ je třeba naléhavě řešit v nové směrnici o systému pro obchodování s emisemi tak, aby mohla být v případě neúspěchu mezinárodních jednání přijata vhodná opatření. Rada povaţuje mezinárodní dohodu i nadále nejlepším způsobem řešení této otázky. 20. Evropská rada zdůraznila, ţe systém EU pro obchodování s emisemi je zásadním prvkem integrované politiky v oblasti klimatu a energetiky, a uznává význam toho, ţe pro celou EU byl v rámci systému pro obchodování s emisemi stanoven jednotný strop, a ţe systém směřuje ke sníţení emisí. 21. Evropská rada připomněla, ţe cílem navrhovaného regulačního rámce pro zachycování a ukládání uhlíku je zajistit, aby tato nová technologie byla vyuţívána způsobem, který je bezpečný pro ţivotní prostředí. 22. Evropská rada konstatovala, ţe pro dosaţení ambiciózního cíle vyuţívání biopaliv (zejména komerční dostupnost biopaliv druhé generace) je zásadní, aby byla vypracována a dodrţována účinná kritéria udrţitelnosti. 23. Evropská rada vyzvala členské státy a Komisi k posílení úsilí zaměřeného na zastavení úbytku biologické rozmanitosti do roku 2010 a důsledné zavádění sítě NATURA Evropská rada deklarovala, ţe účinný, plně fungující a vzájemně propojený vnitřní trh s energií je základním předpokladem pro bezpečné, udrţitelné a konkurenceschopné dodávky energie v Evropě. 25. Evropská rada se zavázala provést přezkum energetické politiky, který bude zaměřen především na bezpečnost dodávek a zdůrazňuje význam toho, aby EU a její členské státy zaujaly při jednání se třetími stranami o energetických otázkách jednotný postoj. 26. Evropská rada uvítala zprávu vysokého Komise o dopadu změny. klimatu na mezinárodní bezpečnost a vyzvala Radu, aby se uvedeným dokumentem zabývala, a aby nejpozději v prosinci roku 2008 předloţila doporučení týkající se vhodné navazující činnosti, zejména jak posílit spolupráci se třetími zeměmi. a regiony v souvislosti s dopadem změny klimatu na mezinárodní bezpečnost. 27. Evropská rada konstatovala, ţe přechod k bezpečnému a udrţitelnému nízkouhlíkového hospodářství bude mít dopad na řadu politik a na ekonomický a kaţdodenní ţivot občanů a zdůraznila důleţitost soudrţných politik vyuţívající synergií. 28. Evropská rada zdůraznila nezbytnost trvale investovat do výzkumu a vývoje a aktivně přejímat nové energetické technologie. 61

63 29. Evropská rada vyzvala vlády členských států a evropské orgány, aby samy šly příkladem a přispěly velkou měrou ke sníţení spotřeby energie ve svých budovách a u svých vozových parků. 30. Evropská rada potvrdila průběţnou zprávu Rady pro hospodářské a finanční věci o stabilitě finančních trhů. 31. Evropská rada vyzvala banky a jiné finanční instituce urychleně a v plném rozsahu zveřejnily expozice vůči postiţeným aktivům a podrozvahovým nástrojům nebo případné ztráty. V prostředí neustálých finančních inovací, které zdůraznilo nové výzvy v oblasti předcházení krizím a finančního dohledu na úrovni členských států a EU i na celosvětové úrovni, je nutné zlepšit obezřetnostní rámec a řízení rizik v jednotlivých institucích. 32. V reakci na otřesy na finančních trzích se Evropská rada shodla, ţe přestoţe hlavní odpovědnost nese soukromý sektor, orgány v EU jsou připraveny zasáhnout v případě potřeby vhodnými opatřeními v oblasti regulace a dohledu. Politická opatření by se měla zaměřit na čtyři oblasti, a to posílení transparentnosti pro investory, trhy a regulační orgány, zejména pokud jde o expozici vůči strukturovaným produktům a podrozvahovým nástrojům, o zlepšení standardů oceňování, zejména v případě nelikvidních aktiv, o posílení obezřetnostního rámce a řízení rizik ve finančním sektoru, a to prostřednictvím přezkumu několika oblastí směrnice o kapitálových poţadavcích, a zlepšení řízení rizika likvidity. Rada vybídla Komisi, aby přistoupila ke konzultacím a předloţila svůj návrh do září roku 2008, a zdůraznila, aby orgány EU usilovaly o dosaţení dohody o nezbytných regulačních změnách do dubna roku 2009 a zlepšení fungování trhu a struktury pobídek, včetně úlohy ratingových agentur, v této souvislosti je EU připravena zváţit alternativní regulační moţnosti, pokud účastníci trhu tyto otázky urychleně nevyřeší. 33. Evropská rada vyzvala Radu pro hospodářské a finanční věci, aby urychleně a plně provedla pracovní program v oblasti finančního dohledu, kde mezi hlavní otázky patří zlepšování klíčových pravidel a norem dohledu a sbliţování systémů podávání zpráv a finančního výkaznictví za účelem dohledu nad přeshraničními skupinami, vyjasnění vztahu mezi orgány domovského a hostitelského členského státu náleţitě zohledňující jejich pravomoci a odpovědnosti, včetně vyváţené výměny informací, úloha kolegií orgánů dohledu a zlepšení fungování výborů dohledu, a zváţení moţnosti začlenit do mandátu vnitrostátních orgánů dohledu evropský rozměr, aby se usnadnilo sbliţování a spolupráce, dále v oblasti řízení přeshraničních finančních krizí je třeba posílit nástroje, postupy a vypracovat nejdříve nové memorandum o porozumění týkající se příhraniční spolupráce mezi příslušnými orgány, jehoţ podpis se očekává na jaře roku Na základě dalších 62

64 činností uskutečněných do poloviny roku 2008 by Rada rovněţ měla přezkoumat fungování systémů pojištění vkladů 34. Evropská rada vyzvala členské státy k posílení systémů včasného varování na úrovni EU a na mezinárodní úrovni, mimo jiné i podporou úlohy Mezinárodního měnového fondu v oblasti dohledu nad makrofinanční stabilitou. V otázkách stability finančních trhů by EU měla úzce spolupracovat s mezinárodními partnery v rámci příslušných fór. 35. Evropská rada vyzvala Komisi, aby se přednostně věnovala otázkám, týkajícím se opatření navazujících na turbulence na finančních trzích a bezpečnost těchto trhů. 36. Evropská rada uvítala sdělení Komise o státních investičních fondech (Sovereign Wealth Funds). EU je odhodlána podporovat otevřené globální investiční prostředí zaloţené na volném pohybu kapitálu a účinném fungování globálních kapitálových trhů. Z výše uvedených závěrů Evropské rady vyplývá, ţe Lisabonská strategie má své výsledky a opodstatnění pro udrţitelnost evropských ekonomik a celkové hospodářství Společenství dosahuje lepších výsledků, míra růstu je vysoká, v EU vznikají nová pracovní místa. Některá zlepšení jsou důsledkem cyklických změn. Lze však předpokládat, ţe strukturální reformy prováděné členskými státy v rámci Lisabonské strategie mají své opodstatnění jako ochrana před cyklickým poklesem a slouţí jako nástroj, kterým se EU vyrovnává se změnami souvisejícími s globalizací. Úzce koordinované hospodářské a finanční politiky by měly být zaměřeny na zajištění makroekonomické stability. Je nutné aby se EU i nadále zaměřila na zjednodušení zahájení podnikatelské činnosti v členských státech, aby se sníţil počet osob, která předčasně ukončují školní docházku a mnohé další opatření. Tyto závěry potvrzují nutnost, aby se EU nespokojila s dosaţenými výsledky a aby pokračovala v reformním úsilí prostřednictvím úplného provedení národních programů reforem a integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost. EU musí umět vyuţít příleţitostí plynoucích z globalizace a řešení nadcházejících problémů, včetně stárnutí obyvatelstva, změny klimatu a energetiky. Pro zajištění větší stability finančních trhů jsou rovněţ nutná opatření k posílení jejich transparentnosti a fungování a k dalšímu zlepšení prostředí v oblasti dohledu a regulace, a to na úrovni členských států, EU i na celosvětové úrovni. 63

65 3.4. Národní programy reforem Na Integrovanou směrnici pro růst a zaměstnanost navazují národní programy reforem, které bez výhrad respektují priority stanovené revidovanou Lisabonskou strategií z roku Národní programy reforem (NPR) jsou závaznými stručnými politickými dokumenty o prioritách a opatřeních v makroekonomické a mikroekonomické oblasti a politice zaměstnanosti. První programy schválily členské státy na základě Integrovaných směrů pro růst a pracovní místa , jako soubor hospodářsko-politických opatření. Programy reforem vycházejí z jednotlivých národních strategií udrţitelného růstu a reflektují národní strategické referenční rámce a rozvojové plány. V kaţdém národním plánu jsou jasně pojmenovány priority hospodářské politiky, důraz na zlepšení kvality veřejných financí, důraz na kvalitnější podnikatelské prostředí a podporu vědy, výzkumu a vývoje. Plnění opatření NPR členských států je kaţdoročně vyhodnoceno ve Výroční zprávě o pokroku při plnění cílů revidované Lisabonské strategie, kterou Evropská komise předkládá na zasedání jarní Evropské rady. Součástí Výroční zprávy o pokroku pro jarní summit Evropské rady 2007 byly kapitoly hodnotící pokrok jednotlivých zemí EU po uplynutí prvního roku tříletého cyklu (období let ) 104, které byly posuzovány jednak na základě plnění opatření, které si stanovily v rámci svých národních programů reforem a dále ve vztahu k cílům přijatým jarní Evropskou radou v předchozím roce. Nově jsou součástí Výroční zprávy tzv. specifická doporučení členským zemím v oblasti hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti, která doplňují Integrované směry pro růst a pracovní místa. V prosinci roku 2007 Evropská komise zveřejnila svou Výroční zprávu o pokroku realizace strukturálních reforem, jejíţ součástí byl, kromě pravidelných hodnocení členských států, také aktualizovaný návrh Integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost (tzv. Integrated Guidelines IG) a návrh Lisabonského programu Společenství na období Zpráva konstatovala, ţe Lisabonská strategie díky implementaci strukturálních reforem skutečně přispívá k výraznému zvýšení výkonnosti hospodářství Evropské unie. Mezi hlavní úspěchy pak řadí zejména zrychlení celkového růstu HDP, nárůst počtu pracovních míst, sníţení rozpočtových schodků a veřejného dluhu. Naproti tomu nedostatečný pokrok je shledáván v oblasti investic do informačních a komunikačních technologií a jejich vyuţívání pro zvýšení produktivity, v provádění 104 Zpráva o plnění Lisabonského programu Dostupná z WWW < >[online]. [cit ]. 64

66 směrnic týkajících se vnitřního trhu a v případě zlepšování právního rámce pro ochranu duševního a průmyslového vlastnictví. Nedostatky jsou spatřovány také ve zlepšování podnikatelského prostředí, systému vzdělávání a mobility na trhu práce. Zpráva o pokroku také vyzvala k naplňování závazků vyplývajících z Kjótského protokolu a zasedání jarní Evropské rady v roce Současně pak definovala klíčová opatření pro nové období v rámci čtyř prioritních oblastí, kterými jsou: investice do lidských zdrojů a modernizace trhu práce; podnikatelské prostředí; investice do oblasti vzdělávání, výzkumu, vývoje a inovací; energetika a změna klimatu a zadala národním koordinátorům vypracovat Národní programy reforem pro období

67 4 Konkurenceschopnost evropské ekonomiky Konkurenceschopnost se od osmdesátých let 20. století objevuje jako jeden ze základních cílů vlád a nadnárodních uskupení. V USA vznikla řada analytických studií, jeţ alarmovaly proti ztrátě konkurenceschopnosti USA versus Japonsko a vyzývajících k přijetí opatření na obnovu a posílení americké ekonomiky, mezi nejznámější patří publikace Laury D Andrey Tyson 105, Who s Bashing Whom, v které se autorka detailně zabývá technologickou mezerou, ale i moţnostmi jejího odstranění, v této knize vytvořila známou definici konkurenceschopnosti: Konkurenceschopnost je naše schopnost produkovat zboží a služby, které jsou schopny úspěšně projít testem mezinárodní konkurence, přičemž se naši občané budou moci těšit z rostoucí a dlouhodobě udržitelné životní úrovně. Rovněţ v Evropě politici skloňují konkurenceschopnost ve všech pádech, první silnější zmínky o potřebě rozvoje konkurenceschopnosti přináší Delorsova zpráva v roce , kde Jacques Delors 107 přesvědčuje zástupce jednotlivých členských zemí, ţe příčinou nedostatečné konkurenceschopnosti EU ve vztahu k Japonsku a USA je nezaměstnanost a jako řešení vidí programové investice do infrastruktury a technologií. V roce 2000 je v EU přijata Lisabonská strategie, která klade EU za cíl stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnějším regionem světa, v polovině dekády byla tato smělá ambice EU přehodnocena z důvodu nedostatečného plnění kritérií. Evropská definice konkurenceschopnosti se zásadně liší od pouţívané definice Laury D. Tyson, více klade důraz na potřeby občanů, na růst ţivotní úrovně a na růst zaměstnanosti, zní takto: Konkurenceschopnost je schopnost země poskytovat svým občanům vysokou a stále rostoucí životní úroveň a zaměstnanost všem, kdo chtějí pracovat. V současnosti mají všechny členské státy EU vlastní program na posílení konkurenceschopnosti, kaţdoročně vlády členských států předkládají Zprávu u plnění Lisabonské strategie, které má část 105 Ředitelka Národní ekonomické Rady USA v období a předsedkyně Rady ekonomických poradců prezidenta B. Clintona v období Who s Bashing Whom 106 Zpráva skupiny expertů (včetně konkrétních návrhů, jak ve třech etapách dosáhnout cíle jednotné měny ES), vedené předsedou Komise ES Jacquesem Delorsem, z dubna 1989 o nezbytných podmínkách vybudování Hospodářské a měnové unie (HMU) států ES. Definice Dostupná z WWW < [cit ]. 107 Francouzský ekonom a politik, v období předsedou Evropské komise 66

68 mikroekonomickou, makroekonomickou a část o zaměstnanosti. Posuzování a hodnocení konkurenceschopnosti se stalo samostatnou doktrínou mnoha organizací. Za nejvýznamnější je však povaţována Zpráva o globální konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Report) 108, vydávána kaţdoročně Světovým ekonomickým fórem, rovněţ Mezinárodní institut pro rozvoj managamentu vydává Světovou ročenku konkurenceschopnosti. Rozvoj národních ekonomik i světových regionů hodnotí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, zrovna tak i Světová banka a Mezinárodní měnový fond. Evropská unie rovněţ kaţdoročně publikuje Zprávu o evropské konkurenceschopnosti. Kaţdá z institucí, kaţdý grant, kaţdá studie si zpravidla tvoří vlastní definici konkurenceschopnosti, kaţdá navazující studie bývá podrobnější neţ předchozí, zpravidla se přidávají další indikátory. Světové ekonomické fórum v roce 2006 měřilo konkurenceschopnost 125 zemí světa pomocí 90 indikátorů, z nichţ konstruovalo souhrnné indexy globální konkurenceschopnosti jednotlivých zemí a řadu indexů parciálních. Mezinárodní institut pro rozvoj managementu měří aktuálně konkurenceschopnost 60 zemí světa, ovšem pomocí téměř 300 indikátorů. Hodnocení konkurenceschopnosti je tedy velmi sloţitou disciplínou a často dochází ke zkreslení stavu vinnou honby za vysokým umístěním v ţebříčku. Výhodou této soutěţe ovšem je z toho plynoucí tlak na exekutivu porovnávaných zemí na provádění reformních opatření. Stejně tak neexistuje exaktně stanovená čára mezi konkurenceschopností a nekonkurenceschopností země, narozdíl od podniků, které usilují o zachování přízně zákazníků, podmíněné udrţením se na trhu zboţí nebo sluţeb a také splněním závazků vůči vlastníkům a zainteresovaným osobámů. Konkurenceschopnost podniku je mnohem snadněji měřitelná. Naproti tomu státy usilují o přízeň investorů, kteří vyhledávají země, které jim nabízejí různé výhody a příznivější podmínky pro podnikání. Vedení země se zodpovídá občanům, hodnocením je pak volební výsledek. Soutěţ o nejvyšší přitaţlivost země vůči zahraničním investorům, na druhé straně atribut maximální vstřícnosti vůči domácím podnikatelům vytváří nikdy nekončící tlak na jednotlivé státy reformovat institucionální rámec ve směru konvenujícím podnikové sféře, a to sniţovat postupně ve jménu posilování konkurenceschopnosti daňovou zátěţ (tedy přenášet zátěţ na zaměstnance a spotřebitele jako zdroj příjmu veřejných financí, potaţmo výdaje na podporu konkurenceschopnosti podniků), rovněţ sniţovat povinné příspěvky na sociální 108 Global Competitiveness Report. Dostupný z WWW < ]. [cit ] 67

69 zabezpečení či krátit zákonnou dovolenou. Paradoxem akcentování konkurenceschopnosti je, ţe k němu dochází právě v období globalizace 109. Metodologický problém je však v tom, ţe zpracovateli hodnocení konkurenceschopnosti zemí jsou různé mezinárodní organizace, které hájí někdy dokonce zcela otevřeně zájmy podnikové sféry, zejména zahraničních investorů. Přístup k hodnocení ukazatelů má tendenci paušalizovat, leckdy nezohledňuje, ţe přínos pro konkurenceschopnost podniku nemusí znamenat zvýšení konkurenceschopnosti země, dochází k omylu usuzování z části na celek. Pokud porovnáme doporučení formulovaná ve Zprávě o globální konkurenceschopnosti 110 a doporučení formulována Lisabonskou strategií a její implementací v Integrované směrnici pro růst a zaměstnanost a v národních programech reforem, najdeme četné průniky doporučení Zpráva o globální konkurenceschopnosti Multikriteriální hodnocení konkurenceschopnosti národních ekonomik spočívá v sestavování pořadí zemí podle mezinárodně stanovených a uznávaných indexů zachycujících postavení dané země v globální konkurenci. Hodnocení konkurenceschopnosti jsou určena především zahraničním investorům, ale současně jsou pro kaţdou zemi jakousi vizitkou její schopnosti čelit výzvám globalizovaného světa. Tato hodnocení zakládají soutěţ států o přízeň investujících ekonomických subjektů. V současnosti jsou ve světě nejvíce uznávána dvě pravidelná kaţdoroční multikriteriální hodnocení konkurenceschopnosti: Zpráva o globální konkurenceschopnosti vydávaná Světovým ekonomickým fórem společně s Harvardskou univerzitou a Světová ročenka konkurenceschopnosti vydávaná Mezinárodním ústavem pro rozvoj managementu (IMD) 111 v Lausanne. Hodnocení (vyjádřená pomocí indexů) jsou zaloţena jednak na údajích přebíraných z mezinárodních, národních a regionálních statistik a na datech získávaných na základě dotazníkových šetření (respondenti jsou top-manaţeři společností působících v dané zemi a vybraní experti). Zpráva o globální konkurenceschopnosti je zpracovávána pravidelně od roku 1979 pro kaţdoroční zasedání Světového ekonomického fóra. Uplatňovaná metodika je relativně sloţitá a je předmětem neustálého zdokonalování. 109 Klvačová, Eva. Konkurenceschopnost zemí a světových regionů: racionální cíl, nebo dobře ukrytá past? Dostupný z WWW < [online]. [cit ] 110 Více kapitola Domovská stránka 68

70 Konstrukce globálního indexu konkurenceschopnosti vychází z předpokladu, ţe celková konkurenceschopnost vychází z působení celé řady faktorů, jsou to zejména instituce, infrastruktura, makroekonomická stabilita, osobní bezpečnost, lidský kapitál, efektivnost fungování trhu zboţí a sluţeb, trhu práce, finančního trhu, technologická připravenost, otevřenost a velikost trhu, sofistikovanost podnikání a inovace. Autoři indexu vycházejí i z faktu, ţe pro nejméně rozvinuté země je zásadní základní vybavenost: kvalitní instituce, infrastruktura, dobrá makroekonomická stabilita, zajištění osobní bezpečnosti. Takovéto země se dle autorů nacházejí v tzv. faktorově orientovaném stádiu. Země na vyšším stupni rozvoje se nacházejí ve stádiu posilování efektivnosti a je pro ně prioritní mít k dispozici rozvinutý lidský kapitál, dobře fungující trh, rovněţ technická připravenost na přejímání nových poznatků a schopnost pohybovat se na otevřeném trhu. Pro nejrozvinutější země je nejdůleţitější sofistikovanost podnikání a schopnost inovace. Rozhodující pro zařazení země do jednoho ze stádií je výše HDP na obyvatele v paritě kupní síly 112. Základními ukazateli ţebříčků konkurenceschopnosti jsou například následující indexy: Index aktuální konkurenceschopnosti a index růstu konkurenceschopnosti. Souhrnný index růstu konkurenceschopnosti se počítá ze tří dílčích indexů: technologická úroveň ekonomiky, úroveň veřejných institucí a makroekonomická úroveň. Dílčí index technologické úrovně je sloţen ze tří subindexů: inovace 6 kritérií (4 anketní dotazy, 2 kvantitativní údaje); informační a komunikační technologie (ICT) 10 kritérií (5 anketních dotazů, 5 kvantitativních údajů); transfer technologií 2 kritéria (2 anketní dotazy). Technologická úroveň je tedy hodnocena celkem 18 kritérii. Dílčí index úrovně veřejných institucí zahrnuje 2 subindexy: právní prostředí 4 kritéria (4 anketní dotazy); korupce 3 kritéria (3 anketní dotazy). Dílčí index makroekonomické úrovně je sloţen ze dvou subindexů: makroekonomická stabilita 7 kritérií (2 anketní dotazy, 5 kvantitativních ukazatelů), účelnost veřejných výdajů 1 kritérium (1 anketní dotaz); do dílčího indexu makroekonomické úrovně je dále zahrnut investiční rating země 113. Slabou stránkou vypovídací hodnoty Zprávy je bezesporu kaţdoročně se měnící metodika, coţ sice umoţňuje lépe vystihnout nové stránky a faktory, které mají klíčový vliv na vývoj 112 KLVAČOVÁ, Eva. Potřebuje Evropská unie Lisabonskou strategii?. Eva Klvačová, Jiří Malý, Karel Mráček. Lisabonská strategie: Posílí, nebo oslabí evropskou konkurenceschopnost?. Str 36 69

71 produktivity a konkurenceschopnosti, ale výrazně ztěţuje tvorbu porovnávacích přesných časových řad. K dalšímu zkreslení dochází tím, ţe je většina indikátorů výrazně determinována velikostí země Metodika žebříčků konkurenceschopnosti Ţebříčky konkurenceschopnosti zemí jsou velmi oblíbenou relací současného porovnávání světové hospodářské politiky, na základě širokého spektra kritérií je kaţdé sledované zemi přiřazeno pořadí odpovídající jejímu hodnocení, celkové pořadí zemí je prezentováno jako objektivní hodnocení ekonomik. Ideovým východiskem všech hodnocení je paradigma neoliberalismu, tedy poţadavek na co největší otevřenost národních ekonomik a na minimalizaci role národních států. Země jsou hodnoceny tím, do jaké míry a jakými nástroji brání volnému vstupu zboţí kapitálu na své území, dle rozsahu regulační role státu, dle státních zásahů do podnikatelských aktivit, dle míry zdanění práce a kapitálu. Pragmatickým východiskem, které bývá s ideovým ve značném rozporu, je prospěšnost národního státu z pohledu uspokojení vlastních potřeb. Stát je v hodnocení vnímán pozitivně, pokud napomáhá uspokojení těchto potřeb, negativně, pokud tak nečiní či klade překáţky. Státní regulaci povaţují ţebříčky za prospěšnou, pokud chrání vlastnická práva akcionářů, za škodlivou, pokud chrání práva zaměstnanců nebo práva občanů na čistotu ovzduší. Státní výdaje jsou většinou povaţovány za negativní zejména kvůli riziku vytěsnění soukromé investice, avšak státní výdaje na pobídky pro zahraniční investory a na veřejné školství jsou hodnoceny velmi pozitivně z důvodu zabezpečování dostatku kvalifikované pracovní síly a na rozvoj vlastní výzkumné a vývojové základny 114. Faktem je, ţe pořadí ţebříčku lze snadno ovlivnit výběrem sledovaných zemí. Sledovaná kritéria se dělí na měkká a tvrdá data. Tvrdá data jsou exaktní statistická data za kaţdou zemi (např. HDP, inflace, počet obyvatel, saldo veřejných rozpočtů). Měkké techniky jsou hodnocení země na základě odpovědí respondentů na různé dotazy (např. spokojenost s právními předpisy, názor na korupci v politice a další). Dotazníková šetření doplňují statistická data hlubším a podrobnějším pohledem na danou zemi a její ekonomiku, dochází však i ke střetu subjektivity, ať uţ ţádoucí či neţádoucí zkreslení obrazu země, měkkých dat v multikriteriálních hodnoceních stále přibývá a dostává se jim stejné váhy jako datům tvrdým, statistickým. Zajímavý pohled na 113 Global competitiveness report 2005, výňatek Dostupný z WWW < > [online]. [cit ]. 114 Klvačová,. Eva. Ratingy národních ekonomik v roli akcelerátoru globalizačního procesu, Dostupný z WWW << [online]. [cit ]. 70

72 ţebříčky konkurenceschopnosti nabízí jejich porovnání 115. Například Ročenka světové konkurenceschopnosti, vydávaná Mezinárodním ústavem pro rozvoj managementu v Lausanne dokazuje, ţe konkurenceschopnost USA je zaloţena na velikosti země, nikoli na efektivitě ekonomiky. Je příznačné, ţe za silné stránky ekonomiky USA byly poţadovány zejména objem HDP, souhrnné výdaje na výzkum a vývoj, počet pouţívaných počítačů, počet Nobelových cen a vědeckých publikací, objem kapitalizace burzy cenných papírů, objem zásoby zahraničních investic a např. export obchodních sluţeb. Za slabé stránky americké ekonomiky z pohledu globální konkurenceschopnosti jsou v ročence uváděny např. deficit běţného účtu, portfolio investičních aktiv, nepříznivý vývoj směnných relací, malá otevřenost ekonomiky, nízké zahraniční investice k HDP. Z měkkých technik respondenti uváděli hlavně špatné imigrační zákony, špatné řízení veřejných financí státem, diskriminační praktiky, špatný vládní přístup k udrţitelnosti rozvoje a sociální kohezi EU vs. USA Existují četné dokumenty a studie dokazující převahu USA v konkurenceschopnosti nad Evropskou unií, například studie K. Aigingera Competitiveness of Europe in Comparision to US- Lessons from economic performance in the nineties ve které hodnotí severské země EU (Švédsko, Dánsko, Finsko) jako konkurenceschopnější sociální státy s otevřenými ekonomikami a dobře koordinujícími zájmy států, zaměstnavatelů a zaměstnanců. Studie EU versus USA zpracovaná Fredrikem Bergströmem 117 a Robertem Gidehagem 118 z Timbro z června 2004 měří konkurenceschopnost hrubým domácím produktem na obyvatele a klade si otázku, jak by si stály členské státy EU, pokud by byly součástí Spojených států. Studie dokazuje, ţe by evropské státy patřily k nejchudším členským státům, francouzský, italský nebo německý HDP na obyvatele je niţší neţ HDP na obyvatele v 45 státech USA, jako důvod uvádí vyšší daňové břemeno, evropské rovnostářské tendence, velký veřejný sektor a preferenci volného času před 115 Malý, Jiří. Ošidná vypovídací schopnost žebříčků konkurenceschopnosti. Eva Klvačová, Jiří Malý, Karel Mráček. Lisabonská strategie: Posílí, nebo oslabí evropskou konkurenceschopnost?. Str KLVAČOVÁ, Eva. Potřebuje Evropská unie Lisabonskou strategii?. Eva Klvačová, Jiří Malý, Karel Mráček. Lisabonská strategie: Posílí, nebo oslabí evropskou konkurenceschopnost?. Str Prezident Švédského výzkumného ústavu obchodu 118 Prezident Švédské asociace daňových poplatníků 71

73 pracovním 119. Lisabonská strategie je tedy logickým vyústěním těchto srovnání a implicitním vyjádřením snah dohnat a předstihnout Spojené státy. V poslední době se však objevuje stále více důkazů, ţe konkurenceschopnost USA není jednoznačně vyšší neţ konkurenceschopnost zemí EU, institucionální rámec USA se podrobuje časté kritice z pohledu tvorby závaţných problémů, bylo tedy zcela na místě při revizi v roce 2005 přehodnotit Lisabonskou strategii jakoţto projekt dohnat ekonomiku USA 120. Zpráva o globální konkurenceschopnosti patří k nejpouţívanějším materiálům hodnotícím konkurenceschopnost. Je kaţdoročně vydávána Světovým ekonomickým fórem od roku 1979 a ţebříček často vedly USA 121. Zpráva definuje konkurenceschopnost jako soubor faktorů, politik a institucí, které určují vývoj produktivity země a ekonomický růst. Šokující událostí byla Zpráva o globální konkurenceschopnosti V této zprávě se Spojené státy propadly z první pozice na šestou, na prvních pozicích se umístily Švýcarsko, Švédsko, Dánsko, Singapur. Jako důvody propadu USA jsou uvedeny neefektivita vyuţívání veřejných zdrojů, vzájemné propojení mezi státními úředníky a soukromým sektorem, rovněţ hodnocená zdravotnická kritéria posunuly USA na niţší pozici (např. výskyt HIV, horší zdravotní stav obyvatelstva a další), nejzásadnějším problémem však byla makroekonomická nestabilita- deficit veřejných financí v roce 2006 v USA překročil hranici 4% HDP, veřejný dluh vzrostl na 67%. Výsledky byly ovlivněny i hurikánem Katrina a v kontextu i očekávaným růstem výdajů na obranu a bezpečnost. Jak plyne z tabulky č. 1 plyne, ţe deficit veřejných financí USA je velmi vysoký, coţ se stává rysem světové ekonomiky, je to signál varující před finančním kolapsem dolaru a světovou recesí, rovněţ nárůst veřejného dluhu a velmi nízká míra úspor jsou alarmujícími ukazateli.. Takto špatné umístění lze pojmenovat jako zřetelný signál nadcházející krize na finančních trzích v USA. Opět zde vystává otázka, zda je i nadále ţádoucí a smysluplné v rámci lisabonské agendy přizpůsobovat institucionální rámec Evropské unie rámci USA jako nástroj na posílení evropské konkurenceschopnosti. 119 EU vs. USA Dostupný z WWW < [cit ]. 120 Klvačová, E.. Potřebuje Evropská unii Lisabonskou strategii? Lisabonská strategie:posílí, nebo oslabí evropskou konkurenceschopnost? Str

74 Tabulka č. 6 Makroekonomické parametry USA v mezinárodním porovnání (hodnoceno 125 zemí) Umístění USA Umístění USA Deficit veřejných financí Míra úspor Míra inflace Spread úrokové míry Veřejný dluh Zdroj: The Global Competitiveness Report, , Vlastní úprava 4.4. Společná obchodní politika EU Evropská unie přispívá svou společnou obchodní politikou (SOP) k vytváření příznivého podnikatelského prostředí, uvnitř Společenství to znamená ochranu před nekalými obchodními praktikami třetích zemí a také k zajištění zdravého konkurenčního prostředí. Cíle společné obchodní politiky byly v EU definovány v roce 2004, při příleţitosti ustanovení nového sloţení Evropské komise, tzv. Barrosovy komise 123. Hlavními cíly SOP jsou podpora prosperity, sociální spravedlnosti a udrţitelného rozvoje prostřednictvím otevřeného obchodu zaloţeného na pravidlech, včetně smírného řešení obchodní sporů, čemuţ by měly být podřizovány obchodní nástroje a opatření. Bilaterální nebo meziregionální dohody mají být uţívány pouze jako doplněk, navrţený jako nová generace dohod o volném obchodu. Tyto cíle se promítly i do koncepčního materiálu Evropské 121 Zpráva o globální konkurenceschopnosti. Dostupná z WWW < [online]. [cit ] 122 Zprávy Dostupné z WWW < [online]. [cit ] 123 Barrosova Komise zahájila své funkční období 22. listopadu Dostupný z WWW < > [online]. [cit ] 73

75 komise Global Europe Competing in the World (říjen 2006) 124, který byl zpracován v návaznosti na Lisabonskou strategii. Argumentem pro další otevření trhu EU se stalo heslo Evropa potřebuje dovoz pro zajištění vývozu". Nová opatření by měla napomoci sníţení pasiva obchodní bilance EU. Zároveň byla také vypracována Strategie pro otevření zahraničních trhů pro podniky 125 z EU, coţ by mělo být zajištěno nejen rozšířením moţností pro přístup na tyto trhy, ale také propracovanějšími pravidly, především v nových obchodních oblastech jako jsou práva k duševnímu vlastnictví, sluţby, investice, veřejné zakázky a hospodářská soutěţ. Strategie doprovází celá série souvisejících iniciativ, například Market Access Strategy- strategie vstupu na trh, která je zaměřena na netarifní překáţky obchodu a na identifikaci klíčových sektorů a nejváţnějších problémů (sluţby, normy, standardy, veřejné zakázky, omezený přístup ke zdrojům a další regulace). V EU jiţ řadu let fungující nástroj pro exportéry Trade Barriers Regulation, který umoţňuje upozorňuje na obchodní překáţky ze strany třetích zemí s cílem eliminovat je na vládních úrovních, překáţky v jednotlivých sektorech a v přístupech na jednotlivé trhy se shromaţďují v databázi Market Access Database 126. Vývoj společné obchodní politiky byl znatelně ovlivněn rozšířením EU v letech 2004 a Uplatněním jednotného celního sazebníku vůči třetím zemím v 27 státech se v některých případech otevřel trh EU pro zahraniční podnikatele, v některých jednotlivých případech však došlo v nových zemích k jeho přivření oproti období před vstupem do EU. Tyto případy se staly předmětem jednání o kompenzacích s ostatními členskými státy EU podle článku XXIV dohody GATT 128 a článku V dohody GATS. GATS stanoví obecný právní a operační rámec pro liberalizaci a postupné odstranění bariér mezinárodního obchodu se sluţbami za účelem nevratnosti těchto změn. Má tři hlavní součásti: rámec všeobecných principů a povinností, časový program závazků jednotlivých zemí na poskytnutí přístupu na svůj trh ve specifických sektorech a přílohy konkretizující jak bude dohoda fungovat v některých odvětvích 124 Global Europe. Evropská komise. Dostupný z WWW < >[online]. [cit ] 125 Společná obchodní politika EU. Dostupný z WWW < >[online]. [cit ] 126 Market Access Databáze. Dostupná z WWW < [cit ] 127 V roce 2004 přistoupilo 10 států (Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko) a v roce státy (Bulharsko a Rumunsko) 128 Regionální obchodní dohody. Světová obchodní organizace. Dostupný z WWW < [cit ] 74

76 sluţeb 129. Pravidla GATS dodrţují princip nediskriminace, který je rovněţ základem obchodu se zboţím. Je třeba zmínit, ţe vnitřní vývoj v EU a vývoj ostatních politik EU v souvislosti s opatřeními plynoucími z lisabonské agendy se zrcadlí v SOP velmi intenzivně. Jsou zaváděna další podpůrná opatření SOP k naplnění ambicí Lisabonské strategie, vedoucí především ke konsolidaci vnitřního trhu, která zajišťuje další zlepšení evropského podnikatelského prostředí, a to jak pro podniky z EU, tak i ze třetích zemí. Jedná se například o následující směrnice: Směrnice o sluţbách 130 z prosince 2006, její implementace do právních řádů členských států znamená odstranění přetrvávajících překáţek volného pohybu sluţeb v rámci ES. Sluţeb se také týká tzv. Bílá kniha- Politika finančních sluţeb (White Paper for Financial Sevices ) 131, který vede k odstranění překáţek v jednotné platební oblasti (Single Payment Area) do roku Pro investory je významným materiálem Směrnice o přeshraničních fúzích 132, usnadňující spolupráci a restrukturalizaci podniků působících na vnitřním trhu. V rámci ochrany proti finanční kriminalitě a na základě negativních zkušeností byl akcentován proces auditu (Statutory Audit Directive) 133, vybrané společnosti jsou povinny nyní aplikovat mezinárodní účetní standardy. Další směrnice se zabývají např. ochranou před legalizací výnosů z trestné činnosti, elektronickými komunikacemi, právy k duševnímu vlastnictví, veřejnými zakázkami aj Small Business Act Směr vedoucí ke znalostní ekonomice je pro EU jednou ze zásadních výzev, plynoucích z Lisabonské strategie. Úspěch agendy garantuje konkurenceschopnou, dynamickou ekonomiku s vysokým počtem lepších pracovních míst a s vysokou mírou sociální koheze. 129 Všeobecná dohoda o obchodu a službách (GATS). Dostupné z WWW < > [online]. [cit ] 130 Směrnice 2006/123/ES o službách ve vnitřním trhu, také nazývána jako "Směrnice o službách", implementuje základní právo volného pohybu služeb vyplývající ze Smlouvy o evropských společenstvích 131 Bílá kniha- Politika finančních služeb. Dostupný z WWW < >[online]. [cit ] 132 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/56/ES, o přeshraničních fúzích kapitálových společností ze dne 26. října 2005 (ÚV [2005] L 310) 75

77 Dynamičtí podnikatelé umí vyuţít příleţitostí, které nabízí globalizace a zrychlování technologických změn. Pro budoucí prosperitu Společenství je zásadní schopnost vyuţívat růstového a inovativního potenciálu malých a středních podniků, proto jsou potřeby MSP zakotvené v jádru Lisabonské agendy 134. Sílí tendence vytvořit podnikatelské prostředí světové úrovně pro MSP. Nyní je čas jednou provţdy pevně zařadit potřeby malých a středních podniků do popředí politiky EU a přeměnit vizi hlav států a vlád EU z roku 2000 ve skutečnost učinit z EU prostředí světové úrovně pro malé a střední podniky, a tak v červnu 2008 předloţila Evropská komise na svém zasedání dokument Small Business Act pro Evropu 135, který je vrcholením aktivit Komise v oblasti malých a středních podniků. Dokument obsahuje kombinaci legislativních opatření, politických závazků a konkrétních praktických kroků, stěţejních pro růst MSP, zlepšení jejich přístupu na trhy a k finančním prostředkům. Mezi jeho cíle patří zjednodušení přístupu MSP na vnitřní trh EU i na trhy třetích zemí, přístupu ke kapitálu, inovacím a eko-inovacím a ke sníţení administrativní zátěţe. Zásadami pro podporu MSP je naprostý respekt rozličnosti prostředí, kde MSP působí, stejně tak odvětvová pestrost a respekt zásady subsidiarity. Revize moderní politiky podpory malých a středních podniků ukázala 136, ţe členské státy i sama EU učinily v budování podnikatelského prostředí příznivějšího pro MSP pokrok, zejména při sníţení byrokratické zátěţe. Členské státy čerpaly inspiraci z osvědčených postupů vyměňovaných v rámci Evropské charty pro malé a střední podniky 137 podepsané ve Feiře v roce 2000, a prováděly závěry jarního zasedání Evropské rady v roce 2006, např. zaváděním centrálních kontaktních míst pro registraci podniků a omezováním času a nákladů nutných k zahájení podnikání. Navzdory tomuto povzbudivému pokroku však EU musí přijmout další významná opatření v zájmu uvolnění plného potenciálu malých a 133 Direktiva 2006/43/EC, Dostupná z WWW < >[online]. [cit ] 134 Plnění Lisabonského programu Společenství moderní politika malých a středních podniků pro růst a zaměstnanost, KOM(2005) 551 v konečném znění, 10. listopadu Dostupný z WWW < >[online]. [cit ] 135 Small Business Act pro Evropu. Dostupný z WWW < >[online]. [cit ] 136 Malé a střední podniky klíč k zajištění vyššího růstu a zaměstnanosti. Přezkum moderní politiky malých a středních podniků v polovině období, KOM(2007) 592 v konečném znění, 4. října Dostupný z WWW < [cit ]. 137 Evropská charta pro malé a střední podniky. Dostupná z WWW < [cit ] 76

78 středních podniků 138, které mají stále niţší produktivitu a rostou pomaleji neţ jejich protějšky ve Spojených státech, kde přeţívající podniky zvyšují do sedmého roku své existence svou zaměstnanost v průměru o 60%, zatímco přírůstky zaměstnanosti v Evropě se pohybují v řádu 10% aţ 20%. MSP se stále potýkají se selháními trhu, která narušují podmínky, v nichţ tyto podniky působí a konkurují ostatním subjektům v oblastech, jakými jsou například finance (zvláště rizikový kapitál), výzkum, inovace a ţivotní prostředí. Zhruba 21% malých a středních podniků uvádí, ţe přístup k financování je obtíţný 139, v mnoha členských státech je toto procento u mikropodniků daleko vyšší. V porovnání s velkými podniky také méně evropských malých a středních podniků dosahuje úspěchu v oblasti inovací. Situaci zhoršují strukturální obtíţe, například nedostatek řídících a technických dovedností a přetrvávající nepruţnost na trzích práce na vnitrostátní úrovni. Smyslem SBA je přesvědčení, ţe dosaţení nejlepších moţných rámcových podmínek pro MSP závisí především na společenském uznání podnikatelů, klima ve společnosti by mělo jednotlivce motivovat k tomu, aby moţnost zahájení vlastního podnikání povaţoval za atraktivní, a mělo by respektovat, ţe MSP značně přispívají k růstu zaměstnanosti a k hospodářskému růstu. Akt se snaţí zlepšit obecný přístup politiky k podnikání a zaloţit zásadu Zelenou malým a středním podnikům do tvorby politik od regulace po veřejnou sluţbu a podporu růstu MSP tím, ţe jim pomůţe zvládnout přetrvávající obtíţe, které jejich rozvoji brání. Základem je zmíněná Evropská charta pro malé podniky a moderní politika malých a středních podniků. Výše uvedené předpoklady zakotvuje i Small Business Act, soubor 10 zásad platných pro přípravu a provádění politik na úrovni členských států i EU (kapitola 4), které jsou nezbytné pro evaluaci přidané hodnoty na úrovni EU, pro vytvoření rovných podmínek pro MSP a zlepšení právního a správního prostředí v celé EU: zajistit, aby čestní podnikatelé, kteří čelili úpadku, dostali rychle druhou šanci; navrhnout pravidla v duchu zásady Zelenou malým a středním podnikům vytvořit prostředí, ve kterém budou podnikatelé a rodinné podniky moci vzkvétat a podnikání bude odměňováno přimět státní správy, aby reagovaly na potřeby malých a středních podniků 138 Posouzení dopadů iniciativy Small Business Act, SEK(2008) Dostupný z WWW < [cit ] 139 Šetření malých a středních podniků v EU z r Dostupný z WWW < [cit ] 77

79 přizpůsobit nástroje veřejné politiky potřebám malých a středních podniků: usnadnit účast malých a středních podniků na veřejných zakázkách a lépe vyuţívat moţnosti státní podpory pro malé a střední podniky usnadnit přístup malých a středních podniků k financování a rozvinout právní a podnikatelské prostředí podporující včasné úhrady v obchodních transakcích pomoci malým a středním podnikům více těţit z příleţitostí, které nabízí jednotný trh podporovat zvyšování kvalifikace v malých a středních podnicích a všechny formy inovací umoţnit malým a středním podnikům, aby výzvy ochrany ţivotního prostředí přeměnily na příleţitosti povzbuzovat a podporovat malé a střední podniky při vyuţívání výhod růstu trhů Na podporu SBA budou vypracovány podpůrné návrhy, například legislativní návrh na další modernizaci, zjednodušení a harmonizaci stávajících pravidel pro fakturaci DPH v zájmu zmírnění zátěţe podniků, Nařízení o všeobecné blokové výjimce pro státní podpory, změna směrnice 2000/35/ES o opoţděných platbách, která zajistí, aby malé a střední podniky dostávaly za veškeré obchodní transakce zaplaceno včas, čímţ vznikne soubor nových politických opatření, která budou uvedených 10 zásad provádět podle potřeb malých a středních podniků na úrovni Společenství i členských států CIP Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace 140 (Competitiveness and Innovation Framework Programme - CIP) na léta 2007 aţ 2013 se zaměřuje na potřeby malých a středních podniků (MSP), pro které je vedle strukturálních fondů jedním ze zásadních asistenčních nástrojů EU na podporu naplňování cílů stanovených lisabonskou agendu. Intervence programu jsou doplňkové také k dalším hlavním politikám EU na podporu výzkumu a technologického rozvoje (7. rámcový program) a celoţivotního vzdělávání (Comenius, Erasmus, Leonardo da Vinci, Grundtvig). Finanční krytí na provádění celého 140 CIP je definován v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace ( ). Dostupný z WWW< 78

80 rámcového programu je stanoveno na 3 621,3 mil.eur. Jednotlivé finanční poloţky, které jsou k dispozici na jednotlivé roky, schvaluje rozpočtový orgán v intencích finančního rámce. Rámcového programu se mohou účastnit subjekty ze zemí Evropského sdruţení volného obchodu (ESVO), které jsou členy Evropského hospodářského prostoru (EHP) - kromě EU-27 téţ Norsko, Lichtenštejnsko a Island, týká se i zemí přistupujících a kandidátských, na něţ se vztahuje předvstupní strategie, zemí západního Balkánu a dalších třetích zemí, umoţní-li to dohody a postupy. Gesčním orgánem EU je Evropská komise, která má v této oblasti k dispozici následující výbory: Řídící výbor programu pro podnikání a inovace (EIPC), Řídící výbor pro informační a komunikační technologie (ICTC), Řídící výbor programu Inteligentní energie-evropa (IEEC). CIP má stanoveny tyto základní cíle: posílení konkurenceschopnosti MSP, podpora inovací ve všech formách, včetně ekologických inovací, urychlení vývoje udrţitelné, konkurenceschopné, inovativní informační společnosti přístupné všem, podpora energetické účinnost a nových a obnovitelných zdrojů energie ve všech odvětvích včetně dopravy. Z těchto cílu CIP vyplývají tři hlavní části programu: 1. Program pro podnikání a inovace (Entrepreneurship and Innovation Programme - EIP) 2. Program na podporu politiky informačních a komunikačních technologií (ICT Policy Support Programme) 3. Program Inteligentní energie - Evropa (Intelligent Energy-Europe Programme - IEE) Tabulka č. 7 Indikativní rozdělení rozpočtu rámcového programu Program mil. euro Program pro podnikání a inovace z toho ekoinovace 430 Program na podporu informačních a 728 komunikačních technologií Program Inteligentní energie - Evropa

81 Program mil. euro Celkem Zdroj: Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace, Vlastní Dostupný z WWW Jak plyne z výše uvedené tabulky je největší část rámcového programu CIP program pro podnikání a inovace, který se na celkovém rozpočtu podílí 60% (= milionů euro). Součástí tohoto programu jsou intervenční akce, které byly dříve prováděny v rámci Víceletého programu pro podnik a podnikavost na jedné straně a environmentálních programů LIFE na straně druhé. Program navazuje na inovační aktivity, které byly dříve součástí 6. rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj. Smyslem programu je podpora podniků, zejména MSP, podnikavosti, inovací (včetně ekoinovací) a průmyslové konkurenceschopnosti. Tento program pomáhá MSP inovovat zjednodušením přístupu k financím přes sdílení rizika, investování do fondů rizikového kapitálu orientujících se na MSP, poskytování garancí, apod. Nefinančním nástrojem je vyuţívání podnikatelských informací shromáţděných v Euro Info Center (EIC), Inovativních center IRC nebo organizací podnikatelských sítí sdílejících nejlepší příklady z praxe, apod. Finanční prostředky pro zahájení podnikání a růst MSP a do inovačních investic Intervenční akce v této oblasti mohou zahrnovat- zvyšování objemů investic fondů rizikového kapitálu a investičních nástrojů podporovaných investory typu business angels", zvyšování potenciálu dluhových nástrojů pro financování malých a středních podniků, zlepšování finančního prostředí pro malé a střední podniky a jejich připravenosti k investicím. Všechny formy inovací v podnicích Intervenční akce v této oblasti mohou zahrnovat podporu inovací specifických pro určitá odvětví, klastrů, inovačních sítí, partnerství pro inovace mezi veřejným a soukromým sektorem (PPP), spolupráce s příslušnými mezinárodními organizacemi, jakoţ i řízení inovací, podporu celostátních a regionálních programů pro inovace v hospodářské oblasti, podporu zavádění inovačních technologií a koncepcí a inovačního vyuţití stávajících technologií a koncepcí, podporu sluţeb pro nadnárodní přenos znalostí a technologií a pro ochranu a správu duševního a průmyslového vlastnictví, vývoj a zkoumání nových typů inovačních sluţeb, podporu technologií a vědomostí prostřednictvím archivace a přenosu dat. Ekoinovace mohou zahrnovat podporu zavádění environmentálních technologií a ekologických inovací, společné investice do fondů rizikového kapitálu, které poskytují vlastní kapitál mimo jiné 80

82 společnostem investujícím do ekologických inovací, podporu sítí a klastrů ekologických inovací a partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem v oblasti ekologických inovací, rozvoj inovačních podnikatelských sluţeb a usnadnění nebo podporu ekologických inovací, podporu nových a integrovaných přístupů týkajících se ekologických inovací v oblastech, jako jsou environmentální řízení a navrhování ekologicky šetrných výrobků, postupů a sluţeb, s přihlédnutím k jejich celému ţivotnímu cyklu. Další součástí je podpora kultury podnikavosti a dále hospodářská a správní reforma, související například se sběrem údajů. Finanční mechanismy pouţívané v CIP: Finanční mechanismus pro MSP inovativní a s vysokým růstem (GIF - Growth and Innovative SME Facility), Záruční mechanismus malých a středních podniků (SMEG - SME Guarantee Facility), Finanční mechanismus pro budování kapacit (CBS - Capacity Building Scheme). Ostatními podpůrnými nástroji jsou Podpůrné sluţby ve prospěch podniků a inovací, Finanční podpora partnerům účastnícím se na sítích, a to zejména za účelem poskytování informací, zpětné vazby, sluţeb pro obchodní spolupráci a internacionalizaci, sluţeb pro inovace, přenos technologií a předávání vědomostí, sluţeb podporujících účast malých a středních podniků na 7. rámcovém programu pro výzkum a rozvoj. Pilotní projekty a projekty trţní replikace týkající se inovací a ekologických inovací, u nichţ jiţ proběhly úspěšné technické demonstrace, avšak které z důvodu zbytkového rizika zatím významně nepronikly na trh. Tyto projekty jsou určeny k podpoře širšího vyuţití takových technik, výrobků nebo praktik v rámci zúčastněných zemí a k usnadnění jejich zavedení na trh. Analýzy, rozvoj a koordinace politik a twinning: studie, sběr údajů, průzkumy a publikace, jeţ se pokud moţno opírají o úřední statistiky, twinning a porady odborníků, včetně odborníků z veřejných institucí, odborníků vyslaných malými a středními podniky a jinými zúčastněnými stranami, konference a další akce, vedoucí ke zvyšování povědomí, vytváření sítí a další související činnosti, referenční srovnávání celostátní a regionální výkonnosti a práce na osvědčených postupech, včetně jejich šíření a zavádění. Mezi další podpůrné nástroje patří analýza a sledování konkurenceschopnosti a odvětvových otázek, včetně výroční zprávy Komise o konkurenceschopnosti evropského průmyslu, příprava posuzování dopadů opatření EU, jeţ mají zvláštní význam pro konkurenceschopnost podniků, a jejich zveřejnění za účelem zjištění oblastí, ve kterých je třeba zjednodušit stávající právní předpisy nebo připravit nová legislativní opatření, jeţ by inovace více zatraktivnily, hodnocení specifických hledisek nebo specifických prováděcích opatření ve vztahu k programu pro podnikání a inovace, šíření vhodných informací ve vztahu k programu pro podnikání a inovace. Další část rámcového programu 81

83 CIP je program na podporu politiky informačních a komunikačních technologií (ICT), který volně navazuje na předchozí programy e-ten, Modinis, e-content a zasazuje se o naplnění nové integrované strategie Evropské informační společnosti do roku 2010, cílem programu je stimulovat nové trhy elektronických sítí, digitálního obsahu a technologií či najít řešení na odstranění překáţek rychlejšímu pouţívání elektronických sluţeb v EU. Program také podporuje modernizaci sluţeb veřejného sektoru s konečným cílem zvýšit zde produktivitu práce a zlepšit nabízený servis. Pro celé sedmileté programovací období má určen rozpočet ve výši 728 milionů euro. Program má tři hlavní oblasti činnosti: Jednotný evropský informační prostor a posilování vnitřního trhu pro výrobky a sluţby z oblasti ICT, jehoţ intervenční akce se zaměřují na odstraňování překáţek v přístupu ke sluţbám zaloţeným na informačních a komunikačních technologiích a stanovení vhodných rámcových podmínek pro rychlé, vhodné a účinné sbliţování digitálních komunikačních technologií a sluţeb, uţívání otevřených standardů a hledisek bezpečnosti a důvěry, zlepšování podmínek pro vývoj digitálně šířeného obsahu zohledňujícího mnohojazyčnost a kulturní rozmanitost, sledování evropské informační společnosti prostřednictvím sběru údajů a analýzy vývoje, dostupnosti a vyuţití sluţeb digitální komunikace, včetně rozšiřování internetu, přístupu k širokopásmovému připojení a jeho zavádění, jakoţ i vývoje obsahu a sluţeb. Další částí programu jsou Inovace prostřednictvím širšího přijetí informačních a komunikačních technologií a investic do nich, jejichţ intervence se zaměří na podporu inovací v postupech, sluţbách a výrobcích umoţňovaných informačními a komunikačními technologiemi, zejména v MSP a veřejných sluţbách, při zohlednění nezbytných poţadavků na příslušné schopnosti, - usnadňování spolupráce veřejného a soukromého sektoru, jakoţ i partnerství pro urychlování inovací informačních a komunikačních technologií a investic do nich, podporu a zvyšování povědomí o moţnostech a přínosech, jeţ z informačních a komunikačních technologií a jejich nových aplikací vyplývají pro občany a podniky, včetně posilování důvěry v nové ICT a otevřenosti vůči nim, a podněcování diskuze na celoevropské úrovni o nových trendech a vývojích v oblasti informačních a komunikačních technologií. Třetí částí je Informační společnost přístupná všem, úspornější a účinnější sluţby v oblastech veřejného zájmu a zlepšení kvality ţivota, jejichţ intervence se zaměří na rozšíření přístupnosti informačních a komunikačních technologií včetně digitálně šířeného obsahu a digitální gramotnosti, posílení důvěry v pouţívání informačních a komunikačních technologií, jakoţ i jejich podpory, přičemţ se zvláštní pozornost zaměří na otázky soukromí, zlepšování kvality, účinnosti a dostupnosti 82

84 elektronických sluţeb v oblastech veřejného zájmu a přístupu k nim a dále účasti, jeţ informační a komunikační technologie umoţňují, včetně případných interoperabilních celoevropských nebo přeshraničních veřejných sluţeb, jakoţ i vytváření dílčích základních oblastí společného zájmu a sdílení osvědčených postupů. Program na podporu politiky informačních a komunikačních technologií lze provádět prostřednictvím projektů, akcí týkajících se osvědčených postupů atematických sítí. Poslední částí CIP je program Inteligentní energie Evropa, který byl realizován v letech 2003 aţ 2006 s rozpočtem 220 milionů. Druhý program na roky je součástí širšího rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace a na uvedené období disponuje indikativním rozpočtem 727 milionů euro. Smyslem programu je podporovat širší vyuţívání nových a obnovitelných zdrojů energie, zvyšovat energetickou účinnost, diverzifikovat energetické zdroje a slaďovat energetický regulatorní rámec v EU. Celkovým cílem programu je tak přispívat k zajištění bezpečné a udrţitelné energie pro Evropu a současně posilovat její konkurenceschopnost. Program by měl zvyšovat úroveň investic do nových a výkonnějších technologií a překlenovat mezeru mezi úspěšnou demonstrací inovační technologie a jejím efektivním uvedením na trh v širokém měřítku. Program má tyto hlavní oblasti činnosti: SAVE - podpora energetické účinnosti a racionálního vyuţívání zdrojů energie, ALTENER - podpora nových a obnovitelných zdrojů energie a podpora diverzifikace energie, STEER - podpora energetické účinnosti a vyuţívání nových a obnovitelných zdrojů energie v dopravě. Akce spojující jednotlivé oblasti (SAVE, ALTENER, STEER) mohou zahrnovat začlenění energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie do různých odvětví hospodářství, spojování různých opatření, nástrojů a účastníků v rámci stejné akce nebo projektu. Jednotlivé programy v rámci rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace jsou prováděny prostřednictvím tzv. ročních pracovních programů. Ty pro kaţdý rok ze sedmiletého programovacího období 2007 aţ 2013 vyhlašuje Evropská komise a detailně definuje konkrétní oblasti intervence, které se uskuteční či zahájí v daném roce. Roční pracovní programy samozřejmě musí být v souladu s oblastmi činnosti jednotlivých programů. Vyhlášený roční pracovní program pro kaţdý ze tří programů stanoví prováděcí opatření, priority, kvalitativní a kvantitativní cíle, vhodná hodnotící kritéria a kvalitativní a kvantitativní ukazatele k analýze účinnosti při dosahování výsledků, které přispějí ke splnění cílů zvláštních programů a rámcového programu jako celku, provozní harmonogramy, pravidla pro účast, kritéria pro výběr a hodnocení opatření. Roční pracovní program pro provádění opatření, tam kde je to účelné, stanovuje i podobu jejich vyhlášení, nejčastěji formou výzvy k předkládání projektu či 83

85 výzvy k účasti v tendru. Ze všech tří programů je nejdále rozpočtově nejobjemnější Program pro podnikání a inovace. Cílem CIP není konkurovat" strukturálním fondům, které nadále zůstávají z finančního hlediska nejvýznamnější formou podpory Evropské unie sektoru malých a středních podniků, ale spíše je vhodně doplňovat. Většina opatření v rámci tohoto rámcového programu není určena přímo malým a středním podnikům, ale spíše zprostředkovatelským organizacím (banky, ostatní finanční instituce, organizátoři konferencí a setkání, autoři expertních studií, provozovatelé informačních center, apod.), jejichţ poskytované sluţby jsou důleţitým předpokladem rozvoje celého malého a středního podnikatelského stavu. Moţná také proto si tento podpůrný program s rozpočtem přesahujícím 3,6 miliard euro v období dosud nezískal takovou popularitu mezi cílovou skupinou, jakou by si vzhledem ke své uţitečnosti zasluhoval. 84

86 5 Ekonomika EU v době krize a výhled po r Finanční krize způsobena turbulencemi na světových trzích je od druhé poloviny roku 2008 zásadním politickým tématem ve všech mezinárodních organizacích zabývajících se ekonomickou problematikou, krizi řeší odborníci i politici na všech úrovních. Na podzim roku 2008 zatlačila v EU do pozadí i jednání o Lisabonské smlouvě a stala se hlavním tématem summitu Evropské rady v Bruselu. Summit schválil tzv. Záchranný plán 142 pro finanční sektor, který zahrnuje poskytnutí potřebné likvidity bankám, vládou garantované vklady a mezibankovní výpůjčky a podporu ohroţených bank Ekonomická krize a EU Evropská rada však zdůraznila, ţe opatření na podporu finančních institucí, které se ocitly v nesnázích by měla být doplněna opatřeními, která umoţní ochranu nových poplatníků, odpovědnost managementu, akcionářů a ochranu legitimních zájmů ostatních subjektů na trhu. Na garanci úvěrů a vkladů a na opětovné získání kapitálu bank by měly státy EU uvolnit více neţ 2 biliony EUR. Některé členské státy však měly k návrhu výhradu, týkající se např. porušování pravidel hospodářské soutěţe, neomezených garancí vkladů v některých zemích 143. Dokument byl se změnami schválen. Závěry summitu zdůrazňují, ţe pro zajištění důvěry ve finanční a bankovní systém a pro ochranu zájmů vkladatelů a investorů je potřeba provádět doporučení týkající se transparentnosti jejich závazků i rizik. Například odměny managementu by měly odpovídat jejich skutečnému přínosu a výkonu společnosti, dále aby výnosy z akciových opcí nebo systém odměňování, zejména ve finančním sektoru, nevedly k nadměrnému riziku a zaměření se na krátkodobé cíle. Evropská rada vyzvala k urychlenému posouzení několika legislativních návrhů EK, např. 141 Měsíční vývoj událostí v EU, Dostupný z WWW < [cit ]. 142 Rada EU řešila finanční krizi a klimatické změny, Dostupný z WWW < >[online]. [cit ]. 143 Francie svolává mimořádný summit EU kvůli finanční krizi. Dostupný z WWW < [cit ]. 85

87 návrhu který má za cíl posílit rámec pro ratingové agentury a dohled nad nimi na úrovni EU, návrh, který řeší pravidla týkající se zabezpečení vkladů, rozhodnutí o účetních standardech platných pro finanční instituce. Summit téţ vyzval k posílení regulace finančních institucí a k urychlení práce na Směrnici o kapitálové přiměřenosti, která spočívá v přeskupení pravomocí jednotlivých národních regulátorů. Dle závěrů summitu musí EU usilovat o úplnou reformu finančního systému, zaloţenou na zásadách transparentnosti, spolehlivosti bank, odpovědnosti, integritě a globálním řízení. Zástupci souhlasili s vytvořením tzv. Krizového finančního centra, které bude poskytovat informace, hodnotit problémy na finančních trzích a vydávat včasná varování a hlavně bude napomáhat vzájemné koordinaci kroků mezi členskými zeměmi. Centrum bude zaloţeno na existujících administrativních a institucionálních strukturách. Evropská rada vyzvala Komisi, aby vypracovala příslušné návrhy, ohledně nezbytných kroků na podporu poptávky a investičních zakázek, zejména na podporu evropského průmyslu. Evropská rada upozornila na nutnost pokračování strukturálních reforem, které by přispěly růstu zaměstnanosti v EU, rovněţ uvítala iniciativu EIB 144 zmobilizovat 30mld. EUR na podporu MSP. Evropská Rada zdůraznila, ţe by členské státy měly pokračovat v rozpočtové politice v intencích Paktu o stabilitě a růstu, ale při realizaci politiky by měly zohlednit mimořádnou ekonomickou situaci EU, jak stanovují pravidla Paktu 145. Dalším významným setkáním, zabývajícím se finanční krizí je jednání ECOFIN dne 2. prosince 2008, kdy ECOFIN vyzval Komisi, ať urychleně přijme Směrnici o rekapitalizačních opatřeních, která by stanovila principy a podmínky pro jednotlivé typy rekapitalizace, která má za cíl rozlišovat mezi zdravými a problémovými bankami, která by brala v úvahu doporučení ECB a byla konzistentní s cílem zajistit dostatečné financování reálné ekonomiky. ECOFIN rovněţ dosáhl politického konsensu při zvýšení garance vkladů z EUR na EUR a vyzval Komisi, ať neprodleně zreviduje tato opatření v legislativě jednotlivých členských států. Rovněţ došlo ke shodě k přístupu ke dvěma směrnicím, Směrnici o kapitálové přiměřenosti v bankovních sektoru (CRD) a Směrnici II v pojišťovnictví, které by měly být na jaře roku 2009 schváleny v EP. Evropská Rada na svém zasedání ve dnech prosince vyzvala členské státy 144 Evropská investiční banka je institucí EU a zároveň bankou s vlastní právní subjektivitou. 145 Závěry předsednictví, 14368/08. Dostupný z WWW < >[online]. [cit ]. 86

88 v souladu s rámcem schváleným Radou ECOFIN k úplnému a rychlému provedení navrţených opatření a k rychlému přijetí legislativních rozhodnutí, u nichţ se Rada dohodla na obecném přístupu, tedy Směrnici o kapitálových poţadavcích na banky, o solventnosti pojišťoven, o subjektech kolektivního investování do převoditelných papírů a o ochraně vkladů střadatelů. Téţ vyzvala k rychlému přijetí opatření, která stanovila jako prioritní, zejména týkajících se ratingových agentur, finančního dohledu a účetních standardů. Evropská rada téţ potvrdila Evropský plán hospodářské obnovy, schválený Sdělením Komise ze dne 26. listopadu 2008, který reprezentuje soudrţný rámec pro rozhodování na úrovni EU i v jednotlivých členských státech 146. Co se týč činnosti EU podpořila Evropská rada následující opatření: - navýšení intervencí EIB ve výši 30mld. EUR na období , ve prospěch MSP, zaměřených na obnovitelnou energii a čistou dopravu, jakoţ i vytvoření Evropského fondu 2020 pro energii, změnu klimatu a infrastrukturu, tzv. Fond Marguerite - zjednodušení postupů a rychlejší provádění programů financovaných z Fondu soudrţnosti, ze strukturálních fondů nebo z Evropského zemědělského fondu rozvoj venkova s cílem posílit investice do infrastruktury a v oblasti energetické účinnosti - posílení investic ES do rozvoje vysokorychlostního internetu - zavedení doplňkových opatření na podporu zaměstnanosti, hlavně zranitelných skupin, pomocí podpory Evropského sociálního fondu, se zaměřením na malé podniky, a to sniţováním nemzdových nákladů na práci - mobilizace prostředků ve prospěch zaměstnanosti v klíčových odvětvích EU prostřednictvím Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci - sníţené sazby DPH v některých odvětvích - dočasné překročení podpory de minimis po dobu dvou let v souvislosti se státní podporu pro částky do EUR - úplné provedení akčního plánu pro iniciativu Small Business Act 146 Závěry předsednictví.17271/1/1.dostupný z WWW< [cit ]. 87

89 Vzhledem k tomu, ţe se světová krize prohlubuje a citelně se dotýká evropské ekonomiky navrhla Komise na svém jednání ve dnech 26.a v Bruselu 147 Plán na obnovu evropské ekonomiky, balík koordinovaných opatření, v rámci kterých by bylo vynaloţeno 200 miliard EURr na zvýšení kupní síly a na podporu růstu a zaměstnanosti. Plán byl podpořen Evropskou radou na jejím prosincovém zasedání. Prostředky, které by byly na krátkodobá i dlouhodobá opatření obsaţená v balíku k dispozici, představují 200mld EUR jako okamţitý rozpočtový impulz, tedy 1,5% HDP celé Evropské unie. Dle Komise je vzhledem k rozsahu krize nutné jí čelit dostatečně silným koordinovaným přístupem na úrovni celé EU. Cílem plánu je chránit zaměstnance, domácnosti a podnikatele, kteří jsou postupným prorůstáním krize do různých odvětví ohroţeni. Těmto skupinám by se podle plánu EK mělo dostat více podpory a mělo by dojít k obnově důvěry mezi spotřebiteli a podnikateli. Rovněţ by měly tyto investice pracovníkům pomoci zvyšovat jejich kvalifikaci, udrţet si práci, případně najít novou práci. Plán evropské hospodářské obnovy navrhuje proticyklickou makroekonomickou reakci na krizi ve formě ambiciozního souboru opatření na podporu reálného hospodářství s cílem předejít hluboké recesi. Plán je zakotven v Paktu o stabilitě a růstu a Lisabonské strategii pro růst a zaměstnanost. Plán EK urychluje rozdělování sociální a regionální podpory, celkem ve výši 3,6 miliard eur, navrhuje poskytnutí pobídek podnikům ve stavebnictví a v automobilovém průmyslu, aby mohly nadále vyvíjet budovy s vysokou energetickou účinností a auta šetrná k ţivotnímu prostředí. Evropská investiční banka (EIB), která poskytuje dlouhodobé úvěry, by měla mít podle návrhu větší podíl na financování velkých projektů, jiţ připravila balík, v rámci kterého bude k dispozici 30 miliard EUR 148 na pomoc malým podnikům, které mají potíţe při získávání půjček. Zvýšení finanční aktivit EIB má být umoţněno rozhodnutím členských států o začlenění rezerv EIB za účelem posílení jejího kapitálového základu na 60 mld. EUR jako pozitivního signálu trhům a zvýšení úvěrové činnosti banky. Plán vyuţívá flexibility, kterou předpisy EU poskytují v oblasti schodků vnitrostátních rozpočtů, coţ vládám umoţňuje během ekonomického poklesu dočasné vyšší půjčky. Nastartování ekonomiky dle Plánu EK proběhne formou investic do infrastruktury, enviromentálních technologií, energetické účinnosti a inovací, čímţ by měl balík uspíšit 147 Usnesení č. COM(800). Dostupný z WWW< [cit ]. 148 EIB přichází s novými úvěry pro MSP. Dostupný z WWW < [cit ]. 88

90 přechod směrem ke znalostní společnosti a nízkouhlíkovému hospodářství, coţ je plně v souladu s ambicemi Lisabonské strategie 149. Příspěvek členských států by měl mít dle EK pozitivní a rychlý dopad na evropské hospodářství a zaměstnanost a měl by doplnit úlohu automatických stabilizátorů. Výdaje a/nebo sniţování daní, jeţ jsou součástí tohoto dočasného stimulu by měly být v souladu s Paktem o stabilitě a růstu a měly by posílit strukturální reformy Lisabonské strategie. Krom měnových a rozpočtových stimulů, které mají takřka okamţitý dopad na růst a na zaměstnanost je nutné, aby se EU zaměřila na agendu strukturální reformy a na uplatnění ekologického hlediska investic Komise pravidelně zveřejňuje hospodářské prognózy čtyřikrát ročně (na jaře a na podzim komplexní, v únoru a v září předběţné), vzhledem ke světová ekonomická krizi rozšířila EK poslední prozatímní prognózu 150 a na svém jednání dne aktualizovala prognózu a uvádí zde, ţe růst hospodářství bude niţší, protoţe se začíná plně projevovat závaţnost finanční krize a globální hospodářský propad, do aktualizace bylo zahrnuto více členských států, byl brán na zřetel větší počet faktorů a vztahuje se na období dvou let. Odhady Komise říkají, ţe v roce 2008 klesl hospodářský růst na zhruba 1% v EU i v celé eurozóně v roce 2007 činil necelá 3%. Podle poslední prognózy má reálný HDP v obou regionech v roce 2009 poklesnout o téměř 2%. V následujícím roce by se měl zvýšit asi o 0,5%. Tyto odhady jsou oproti údajům z podzimu minulého roku značně pesimističtější. V Evropské unii pravděpodobně přijde o práci okolo 3,5 milionu lidí, čímţ se citelně zvýší nezaměstnanost. Odhady komise tvrdí, ţe letos dosáhne 8,75% v EU a 9,25% v eurozóně, hodnoty roku 2010 by měly být ještě vyšší. Světová krize zasáhne i oblast veřejných financí, souhrnný schodek členských států (dle hrubých odhadů schodků jednotlivých rozpočtů) se v roce 2009 pravděpodobně zdvojnásobí. V roce 2008 činil 2% HDP, letos má dosáhnout 4,5% (v eurozóně se má zvýšit z loňského 1,75% na 4%). V důsledku toho se očekává, ţe některé členské státy překročí nebo zůstanou nad hranicí schodku EU (3% HDP). V roce 2010 lze předpokládat další zhoršení rozpočtové situace. Dalším výrazným jevem je prudký pokles inflace v souvislosti se stagnujícími cenami surovin. Dle komise Závěry předsednictví.17271/1/1.dostupný z WWW< [cit ]. Prozatímní prognźa- Interim forecast. Evropská komise. Dostupný z WWW < [online]. [cit ]. 89

91 se očekává, ţe inflace ve spotřebitelských cenách letos v EU klesne z loňských 3,7% (3,3% v eurozóně) na 1% a v roce 2010 by měla v obou regionech činit necelá 2% 151. Graf č. 3 Prognóza hospodářského růstu v Evropské unii a Eurozóně Zdroj: Evropská komise, EU interim forecasts for : sharp downturn in growth Dostupný z WWW article13727_en.htm Vlastní úprava Jak plyne z výše uvedeného grafu, EK předpokládá, ţe hospodářský růst Evropské unie i eurozóny bude díky přijatým fiskálními a monetárními opatřeními nastartován aţ ve třetím kvartálu roku 2009 a do konce prognózovaného období (2010) si udrţí rostoucí tendenci. 151 Na hospodářství EU těžce doléhá světová krize, Dostupný z WWW < > [online]. [cit ]. 90

92 Graf č. 4 Prognóza vývoje HDP a zaměstnanosti v Evropské unii a Eurozóně Zdroj: Evropská komise, EU interim forecasts for : sharp downturn in growth Dostupný z WWW article13727 _en.htm Vlastní úprava Z výše uvedeného prognostického grafu EK vyplývá, ţe EK počítá s výrazným propadem zaměstnanosti v prvním kvartále 2009, jako odůvodnění uvádí ve Zprávě informace o odhadech nezaměstnanosti v EU z konce roku 2008, kdy došlo k nejvyššímu propadu za deset let v odvětví výroby a sluţeb jako reakce na sníţenou poptávku způsobenou celosvětovou ekonomickou krizí a očekávané propouštění. Ve třetím kvartálu 2009 by dle EK měla začít fungovat přijatá opatření a mělo by dojít k růstu zaměstnanosti. 91

93 Graf č. 5 Prognóza vývoje spotřebitelských cen a inflace Eurozóně Zdroj: Evropská komise, EU interim forecasts for : sharp downturn in growth Dostupný z WWW article13727_en.htm Vlastní úprava Ekonomická krize má silně negativní dopad do veřejných financí EU. V roce 2008 stoupl dluh veřejných financí na 2%HDP, předpověď pro rok 2009 je velmi nepříznivá, a to prudký nárůst o 2,5% na 4,5% HDP EU, na rok 2010 dokonce o dalších 5%, čímţ by se schodek veřejných financí mohl dostat na historicky nejvyšší hodnoty. Nárůst deficitu v roce 2008 EK zdůvodňuje cyklickými a strukturálními faktory. Na základě těchto alarmujících prognóz připravují vlády znatelná fiskální diskreční opatření na řešení ekonomických dopadů krize. Z níţe uvedeného grafu vyplývá, ţe výše schodku rozpočtů členských států EU by měla v roce 2009 přesáhnout čtyři procenta HDP a měla by tak být nejvyšší za posledních 15 let, coţ je podstatně sloţitější výzvou, která EU čeká. Náprava rozpočtových schodků, jeţ se během hospodářského útlumu a nákladného boje s projevy krize prohloubily bude tématem pro všechny vlády členských států. V Evropské unii v současnosti platí, ţe rozpočtový deficit by neměl překročit tři procenta HDP, hospodářská krize a nutnost sanovat některé finanční ústavy ale hospodaření řady zemí podstatně zhoršila. Evropská komise přitom očekává, ţe stanovený limit letos prolomí 12 členských států Evropské unie. 92

94 Graf č. 6 Prognóza vývoje rozpočtového schodku Evropské unie Zdroj: Evropská komise, EU interim forecasts for : sharp downturn in growth Dostupný z WWW article13727_en.htm Vlastní úprava V souvislostí s ne příliš pozitivními prognózami evropské ekonomiky pro rok 2009, způsobené plným projevením se krize dochází v Evropské unii k zatěţkávací zkoušce všech nástrojů, mechanismů, institucionálních pravidel. Lisabonská strategie je velmi ostře sledovaným dokumentem a je zcela na místě zabývat se otázkou udrţitelnosti této agendy i po roce Plán hospodářské obnovy EU ve čtyřech prioritních oblastech Lisabonské strategie Některá opatření navrhovaná v Plánu hospodářské obnovy EU mají za cíl přímo urychlit financování EU a přispět tak ke stimulaci hospodářského růstu fiskálními opatřeními a pomoci tak členským státům s prováděním jejich politik s důrazem na zlepšení rámcových podmínek pro budoucí investice, niţší administrativní zátěţ a urychlení inovací. Opatření lze rozdělit do čtyř skupin. 93