VILÉMOVICKÉ. n o v i n y. Velikonocní vydání. Úvodní slovo OBČASNÍK OBCE VILÉMOVICE -- ČÍSLO 02/2016

Transkript

1 VILÉMOVICKÉ n o v i n y OBČASNÍK OBCE VILÉMOVICE -- ČÍSLO 02/2016 Velikonocní vydání Milí spoluobčané, v tomto mimořádném svátečním vydání našich novin vám předkládáme tak trochu obsáhlý průřez nadcházejících velikonočních svátků. Na první pohled se vám předloženého textu bude zdát příliš. Ale vzhledem k tomu, že Velikonoce patří mezi nejvýznamnější křesťanský svátek a myslím, že většina z nás jeho souvislosti se staletými tradicemi a zvyky nezná, tak nebude od věci se s nimi seznámit podrobněji. V podstatě, v drtivé většině občanů naše současné pojetí Velikonoc je především o pomlázce a to je tak asi vše. Alespoň u mladší generace. Nutno připomenout, že křesťanství je jako celek nejrozšířenějším světovým náboženstvím s více než 2 miliardami věřících. Mělo spolu s antickým kulturním dědictvím zásadní vliv na formování Západní kultury a do naší země přineslo gramotnost. Úvodní slovo foto - Mozart Proto takto obsáhle a podrobně. Padesát dní, od Neděle Zmrtvýchvstání Páně (Boží hod velikonoční, v letošním roce 27.3.) do neděle Seslání Ducha svatého (Boží hod svatodušní, 15.5.) se Velikonoce slaví s radostným jásotem jako jeden sváteční den. Přípravou na oslavu Velikonoc je čtyřicetidenní postní období, označováno jako Postní doba, která začíná Popeleční středou (v letošním roce 10.2.) a končí na Velký pátek (v letošním roce 25.3.). Bez ohledu na to, zda jsme věřící či nevěřící, není od věci o základu křesťanství něco vědět, nepohrdat jím, ale ochraňovat jej. O to více teď, kdy se nám do naší křesťanské kultury plíživě začíná nabourávat velmi nebezpečná až fanatická kultura muslimského náboženství. Přeji vám zajímavé a pěkné počtení. -st- VILÉMOVICKÉ NOVINY -- číslo 02/

2 Původ a význam Velikonoc Velikonoce (z lat. pascha přechod, přejití) jsou nejvýznamnější křesťanský svátek, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. K tomu podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování. Kristovo ukřižování se událo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví. V západní křesťanské tradici neděle Zmrtvýchvstání připadá na první neděli po prvním jarním úplňku, tedy na měsíc březen či duben. až do sobotní vigilie je vlastně součástí postní doby, tedy ne doby velikonoční, toto pojetí je tedy terminologicky ne zcela správné). V nejširším smyslu pak celá doba velikonoční, tedy 50denní období od neděle Zmrtvýchvstání do letnic. První týden Velikonoc se nazývá velikonoční oktáv. Nejstarším svědectvím o slavení křesťanských Velikonoc může být zmínka v listech apoštola Pavla (kolem roku 50). Nejstaršími mimobiblickými doklady jsou pak spory 2. století o datum slavení Velikonoc a Velikonoční homilii Melitona ze Sard z 2. století. Slavení Velikonoc se tedy v církvi objevilo velmi brzy a již od počátku je významově provázáno s židovskou oslavou Pesachu, jejíž prvky dodnes v sobě nese. Ježíšovo projití smrtí a vzkříšení křesťané chápou jako naplnění starozákonního obrazu přejití Izraelitů Rudým mořem při východu z Egypta. Lidové zvyklosti spojené s Velikonocemi se pochopitelně místně liší. Vzhledem k časové blízkosti křesťanských Velikonoc a jarní rovnodennosti mají tyto tradice pravděpodobně původ v pohanských oslavách příchodu jara. Velikonoční prázdniny V užším pojetí se Velikonocemi míní pouze slavnost Zmrtvýchvstání neboli Vzkříšení Krista (Boží hod velikonoční), respektive její vigilie. Velikonoční vigilie je bohoslužba v noci z Bílé soboty na neděli Zmrtvýchvstání). V širším pojetí se jimi myslí Velikonoční třídenní (přičemž období od Zeleného čtvrtka Každoročně o Velikonocích se mohou školáci radovat z prodlouženého víkendu v podobě velikonočních prázdnin. Pracující si užijí volného dne pouze na Velikonoční pondělí (ve firmách s nepřetržitých provozech však ani to ne). Zato dětem jsou velikonoční dny volna prodlouženy o Zelený čtvrtek a Velký pátek. Letos tedy připadají velikonoční prázdniny na dny od do Velikonoční svátky - data a struktura Popeleční Středa Květná Neděle Modré pondělí Šedivé úterý Sazometná Středa Zelený Čtvrtek Velký Pátek Bílá Sobota Boží hod velikonoční Velikonoční pondělí Bílá Neděle Nanebevstoupení Páně Boží hod svatodušní Svatodušní pondělí Postní doba Postní doba či půst je v křesťanství období přípravy na Velikonoce, která začíná Popeleční středou a trvá 40 dní (krom nedělí). Celá doba vrcholí Svatým týdnem, při němž si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista a končí velikonočním triduem. Celá postní příprava směřuje k radostné oslavě Velikonoc, které jsou pro křesťany svátky Kristova vzkříšení z mrtvých. Postní praxe byla v minulosti poměrně namáhavá, nejedlo se maso, ryby, vejce a mléčné produkty a bylo zvykem jíst jednou denně. Současná postní praxe katolické církve zavazuje katolíky od 16 do 60 let. Na Popeleční středu a Velký pátek jako dny přísného postu je dovoleno sníst pouze jedno velké jídlo denně. Krom toho existuje ještě půst od masa, předepsaný pro tyto dva 02 - VILÉMOVICKÉ NOVINY -- číslo 02/2016 dny a všechny pátky roku. Tento páteční půst je ale možné nahradit jiným skutkem pokání. Půst se v křesťanském smyslu netýká pouze zdržení se jídla a abstinence, ale může zahrnovat i jiné projevy jako např. almužnu či dobré skutky. Účelem postu má být soustředění věřícího na jeho duchovní růst v rámci přípravy na největší křesťanské svátky roku Velikonoce. V postní době má člověk pracovat na proměně a obnově svého života, aby mohl žít opět plně jako křesťan. Má v této době obnovit autentické vztahy, navázat znovu dialog s druhými, odpočinout si a vrátit se k tomu, co činí život křesťana křesťanským. Nemělo by ale jít pouze o lidské úsilí, neboť křesťanská teologie a spiritualita považuje půst za Boží milost, kdy člověk naslouchá Božímu slovu a svůj život podle něho uzpůsobuje. Popeleční Středa Je to první den postní doby. Následuje čtyřicetidenní půst spolu se šesti nedělemi. Neděle se do postní doby nezapočítávají, poněvadž se za postní dny nepovažují. Z časového hlediska tedy Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí. Pro každý rok platí jiné datum Velikonoc, což ovlivňuje i stanovení data Popeleční středy. V období raného křesťanství existovala praxe veřejného pokání po spáchání těžkého hříchu. Kajícník byl na začátku Postní doby biskupem vyzván, aby zahájil uložené pokání. Oblékl se do kajícího roucha a hlavu si posypal popelem. Obřadně byl vykázán z kostela a před vchodem až do Velikonoc žádal křesťany o modlitbu. Instituce veřejného pokání se ještě před koncem prvního tisíciletí postupně vytrácela, avšak výmluvné gesto kajícího sypání popela na hlavu se začalo uplatňovat u všech účastníků bohoslužeb.

3 Popeleční středa je dnem přísného půstu a připomínkou pomíjivosti pozemského života. Znamenání popelem tzv. Popelec doprovází udělovatel slovy: Čiňte pokání a věřte evangeliu nebo Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš. Katolický křesťan je takto veden, aby zůstal nezávislý na skutečnostech pomíjivých a věnoval pozornost hodnotám trvalým duchovním. Svatý týden Je nazývám také Pašijový týden. Jde o významné období křesťanského liturgického roku, ve kterém křesťané téměř všech vyznání si připomínají poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení. Liturgický rok nebo též církevní rok je v křesťanském prostředí souhrn svátečních dnů a časových úseků sestavených do pevné struktury v období jednoho roku. OBČASNÍK OBCE VILÉMOVICE Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonocemi (nedělí Vzkříšení). Některé dny Svatého týdne jsou označeny zvláštním přívlastkem: Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Květná Neděle Květná neděle nebo též Pašijová neděle je označení pro šestou a zároveň poslední neděli postní. Připomíná jednak slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma a zároveň se při bohoslužbách předčítá zpráva o umučení Ježíše Krista tzv. Pašije (utrpení). Název svátku je odvozen od květů, jimiž bývají kostely vyzdobeny a které mají připomínat palmové větve, jimiž lid vítal Ježíše. Modré Pondělí Kostely se v tento den zdobily modrým, respektive fialovým suknem. Původ přívlastku "modré" je však nutné hledat jinde. Jedná se totiž o doslovný překlad německého "blauer Montag", kde se slovu "blau" připisuje také význam "podnapilý, neschopný práce (po nedělní pitce)". Podle tradice bylo v tento den lidem zapovězeno vykonávat jakoukoliv práci. Podobně jako v následující den se ani k Modrému pondělí nepojí žádné obřady. Podle látky, která se ten den vyvěšuje v kostele, může být pondělí nazýváno také žlutým. Šedivé Úterý O Šedivém úterý hospodyňky uklízely a vymetaly pavučiny. Jinak tento den nebyl v lidových zvycích nijak bohatý a ani z náboženského hlediska nehrál tak velkou roli jako dny nadcházející. Sazometná (škaredá) Středa Sazometná středa své jméno získala podle toho, že se tento den vymetaly komíny. Podle lidové pověry by se v tento den lidé neměli mračit, aby se nemračili všechny středy v dalším roce. Je to den, kdy Jidáš zradil Krista - škaredil se na něj. Velikonoční triduum Či třídenní umučení, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista. Jde o období tří dnů - Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota, které bezprostředně předchází Neděli Zmrtvýchvstání a připomíná umučení, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista. Zelený Čtvrtek Podle křesťanské tradice je to pátý den Svatého týdne (počítáno od Květné neděle včetně) a předvečer velikonočního tridua. Český přívlastek zelený vznikl zkomolením původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (zelený Čtvrtek). Podle pověry se v tento den jedla zelená strava (špenát, zelí atd.), aby byl člověk celý rok zdravý. Velký Pátek V křesťanském kalendáři je Velký pátek pátkem před Velikonocemi, součást Svatého týdne a velikonočního tridua. Tento den je připomínkou ukřižování Ježíše Krista. V lidových pověrách je spojován s magickými silami. Na Velký pátek se měly otevírat hory, které vydávaly své poklady a také se nic nemělo půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarovaná; nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčené do Kristovy krve. Velký pátek je jedním ze dnů přísného půstu. Asi čtyřicet států uznává Velký pátek jako den pracovního klidu, mezi nimi například Česká republika, Austrálie, Brazílie, Kanada, Německo a Spojené království. V Rakousku mají nárok na den volna pouze evangelíci, starokatolíci a metodisté. Ve většině německých spolkových zemí platí na Velký pátek (podobně jako v Den národního smutku) zákaz pořádání tanečních slavností a sportovních akcí. Bílá Sobota V křesťanském kalendáři je Bílá sobota dnem před Velikonoční nedělí, součást Svatého týdne a velikonočního tridua. Bílá sobota končí západem slunce. Nastupující noc už patří obřadům Velikonoční vigilie. Na Bílou sobotu končí postní doba. Svůj název den získal zřejmě od bílého roucha neofytů, kteří se po celý den intenzivně připravovali na křest o velikonoční vigilii (bohoslužbě). Název může také pocházet z lidových zvyků velkého úklidu a bílení, konaných tento den před nedělí Zmrtvýchvstání. Během dne se nekonají žádné obřady ani mše svatá. V západní církvi je zvykem během Bílé soboty konat tzv. "bdění u Božího hrobu". Ve východní církvi (a dnes i v některých východem inspirovaných katolických společenstvích) je také zvykem na Bílou sobotu slavit liturgii připomínající pomazání Kristova těla, uložení do hrobu a rozvíjející tajemství Kristova "sestoupení do říše mrtvých Velikonoční oktáv Je to týden, který začíná nedělí Zmrtvýchvstání Páně a končí Bílou neděli, tj. 2. neděli velikonoční (o 8 dní později, proto oktáv). V křesťanství jsou Velikonoce coby slavnost Kristova vítězství nad smrtí největším svátkem, a proto samotný den slavnosti je prodloužen do osmi dní, kdy si věřící má uvědomit velikost a význam Kristova vzkříšení pro svůj život. Oktáv je charakterizován radostí z vykoupení člověka Ježíšem Kristem, který v člověku působí skrze křest, ostatní svátosti a dalšími způsoby.v dnešní době je běžné, že se slavnostnost velikonočního oktávu odráží pouze v druhém z těchto dní, totiž ve Velikonočním pondělí, které je dnem pracovního klidu a kdy se též dopoledne pořádají slavnosti. Boží hod velikonoční Též Zmrtvýchvstání Páně (nebo Velikonoční neděle) je největší slavností křesťanského církevního roku, při níž se slaví Kristovo vzkříšení a vítězství nad smrtí. Neděli Zmrtvýchvstání předchází Velikonoční vigilie, bohoslužba noci, v níž byl Ježíš vzkříšen. Oslava Velikonoc bezprostředně trvá po celý velikonoční oktáv, avšak velikonoční doba jako taková končí až 50. dne, slavností Seslání Ducha svatého (Letnice). Velikonoční Pondělí Někdy též Červené pondělí je dnem, který následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. Církev oslavuje Velikonocemi Kristovo vítězství nad smrtí (tj. vzkříšení) základní bod celého křesťanství. V našem prostředí je spojeno s nejrůznějšími tradicemi a zvyklostmi, které lze zařadit k přechodovým rituálům končící zimy a nastávajícího jara a je také dnem pracovního klidu. V České republice i na Slovensku je zvykem chodit s pomlázkou. Pomlázka je z několika většinou 6-12 nejčastěji vrbových proutků pletený šlehací nástroj, se kterým chlapci chodí na koledu a mrskají děvčata z okolí. Mrskut přes hýždě doprovází odříkávání různých koledních říkanek. Velikonoční mrskání děvčat jim má předat část jarní svěžesti vrbového proutí (Mrskut a mrskání jsou názvy zažité především na Moravě, kde má zvyk velmi silnou VILÉMOVICKÉ NOVINY -- číslo 02/

4 tradici. V jiných regionech je možné se setkat s odlišnými výrazy pro totéž, např. šupání, vyšupat). Velikonoční koleda je spojena s odměnou pro mrskáče. Tradičně to jsou především malovaná vajíčka neboli kraslice. Velikonoční koledování nabírá krajově rozličných podob. Bílá Neděle je posledním dnem velikonočního oktávu. Název této neděle pochází ze zvyku, že novokřtěnci naposledy nosili bílé roucho, do něhož byli oblečeni při křtu o velikonoční vigilii (bohoslužbě). Nanebevstoupení Páně Nanebevstoupení Páně je jednou z velkých slavností křesťanského kalendáře a připomíná výstup Ježíše Krista na nebesa 40 dní po jeho vzkříšení (Velikonoční Neděle). Nanebevstoupení Páně připadá vždy na čtvrtek, avšak v některých oblastech se slaví až následující neděli (na kterou jinak připadá 7. neděle velikonoční). Svátkem začíná devítidenní období (svatodušní novéna) před Letnicemi (tedy slavností Seslání Ducha svatého). Bohoslužba tohoto dne se zaměřuje především na skutečnost, že Ježíšovi je podle křesťanské víry jeho návratem k Otci dána veškerá moc na nebi i na zemi. V mnoha zemích s křesťanskou tradicí je Nanebevstoupení Páně státním svátkem a dnem pracovního klidu. Letnice Letnice, Seslání Ducha Svatého či Svatodušní svátky označují křesťanské svátky slavené 50 dnů po Velikonocích a 10 dnů po Nanebevstoupení Páně - vždy dva dny, v neděli a v pondělí a jsou vyvrcholením Velikonoc. V křesťanství se slaví jako den seslání Ducha svatého, ve starém zákoně se padesátý den po Velikonocích vzpomínal jako den, kdy Mojžíš na hoře Sinaj obdržel Desatero. Výpočet data slavení svatodušních svátků je závislý na výpočtu data Velikonoc, který se však liší v západní a východní církvi. Letnice připadají na padesátý den po slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, počítaje v tom po starověkém způsobu i tento den; Seslání Ducha Svatého je tak osmou nedělí velikonoční doby, kterou tato doba končí. Po Velikonocích se v západní církvi staly Letnice druhým svátkem, v němž dříve bylo možno světit křestní vodu a udělovat svátost křtu. Letnice i Velikonoce mají mnoho společného, například oslavují přírodu (Velikonoce jsou svátky jara, Letnice začátkem sklizně). Pro křesťany jsou Velikonoce svátkem vzkříšení Pána Ježíše a Letnice svátkem seslání Ducha. Letnice také navazovaly na tradici předkřesťanských svátků. Český kronikář Kosmas psal roku 1092 o knížeti Břetislavovi II., že vyháněl ze země čarodějníky, věštce a hadače pohanské. Boží hod svatodušní Též. Seslání ducha svatého či svatodušní neděle. O svatodušní neděli byly všechny oltáře bohatě zdobeny květy, především růžemi (proto se v lidovém prostředí letnicím říkalo také rozálie). Lidé zdobili své domy čerstvou zelení, dávali březové a bukové větvičky do váz, aby se na nich mohl usadit duch svatý. Čerstvé ratolesti měly domu přinést štěstí. Také se věřilo, že posvěcené větvičky ochrání dům a dobytek před pohromou. Pokud větvičky ve vodě uvadly či uschly do svátku Božího těla, měl v tomto roce někdo z rodiny zemřít. Letnice byly také svátkem pastýřů. Každý pastýř se o Letnicích snažil vyhnat dobytek na pastvu co nejdříve. Když se některý opozdil, ostatní se mu vysmívali. Stejně tak se stal terčem posměchu ten, kdo na Letnice dlouho spal. V některých oblastech byl dobytek před vyhnáním na pastvu ověnčen a postříkán vodou. Kromě církevních oslav doprovázely letnice od středověku bujaré oslavy, hostiny, tanec a zpěv, proti kterým marně brojili mravokárci. Se svatodušními svátky se také spojovaly nejrůznější pověry, především zápas proti nečistým silám čarodějnicím. V podvečer vycházeli chasníci na náves a práskali biči, aby hřmotem zahnali zlé čarodějnice. Svatodušní Pondělí Zatímco neděle měla ráz především oslav církevních, v pondělí dominovaly rozmanité lidové obyčeje. Rozšířeným obyčejem byl zvyk mládeže strojit se za krále, královnu a jejich družinu (slavné jízdy králů se dodnes uchovaly na Slovácku). Průvod s králem chodil po vsi, vtipkoval, chválil nebo káral hospodáře a čeleď, předříkával rozmanité verše; za to dostávali od hospodářů dárky. Obvykle to skončilo pronásledováním krále, vhozením některého člena průvodu do vody, závody na koních a podobně. To bylo základní schéma, obměňované v různých variantách, s rozličnými maskami a dalšími podrobnostmi. Ve staročeských městech existoval zvláštní zvyk, zvaný střílení ku ptáku. Zábava přišla z ciziny, ve 13. století jsou o ní zmínky v Německu, v Čechách se stala po husitských válkách velmi oblíbená. Na dlouhou dřevěnou tyč se upevnil původně živý, později dřevěný pták, na kterého se střílelo z kuše, později z pušky. Kdo sestřelil ptáka jako první, stal se králem. Mezi německým obyvatelstvem na Šumavě byl oblíbeným zvykem zpěv vodního ptáka, přinesený nejspíše přistěhovalci z Bavorska v 17. století. Chlapci ze vsi se sešli a zvolili jednoho, který byl označen za vodního ptáka. Potom chodili dům od domu a zpívali předem připravené písně, obsahující žertovné posměšky na jednotlivé členy domácnosti; za to obdrželi výslužku. Beránek SYMBOLY VELIKONOC V židovské tradici představoval beránek Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé na Velikonoce pojídali beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť obrazně podle křesťanské víry on je beránek, obětovaný za spásu světa. Kříž Je nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Tento trest patřil k trestům nejvíce krutým a ponižujícím. Velikonoční oheň a svíce Bohoslužba velikonoční vigilie začíná zapálením velikonočního ohně, který symbolizuje vítězství Ježíše Krista nad temnotou a smrtí. Od tohoto ohně se pak zapaluje velikonoční svíce (paškál). Ta je v mnoha kulturách chápána jako znamení života. Takto zapálená svíce se v průběhu velikonoční bohoslužby noří do křestní vody, je ozdobena znamením kříže a symboly Α a Ω, tj. začátku a konce věků, jimiž je Kristus. Tato svíce se potom zapaluje po celou velikonoční dobu až do letnic a při každém křtu, 04 - VILÉMOVICKÉ NOVINY -- číslo 02/2016 -

5 aby se naznačilo, že křest patří k Velikonocům. Tato svíce se též rozžíhá při křesťanském pohřbu na znamení toho, že zemřelý stejně jako Kristus prošel branou smrti; a církev se za něj modlí, aby vstal k novému životu s Bohem. Vejce Dalším z velikonočních symbolů je vajíčko, symbol nového života, neboť samo zárodek života obsahuje. V mnoha kulturách je vejce symbolem plodnosti, života a vzkříšení. V souvislostí s lidovou tradicí vznikl zvyk tato vejce malovat. Důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že vejce se nesměla jíst v postní době. V křesťanství se vejce vykládá jako symbol zavřeného hrobu, z něhož vstal Kristus, jako symbol nesmrtelnosti. Pravděpodobně jako první zavedli zvyk darování vajec v období svátků jarní rovnodennosti Egypťané. Vejce se pak odpradávna zdobila nejen u Slovanů, ale i u Litevců, Němců, Švédů, na Kavkaze, v Asii i u jiných národů. Nejstarší nalezená kraslice je prý stará 2300 let. U nás dávaly dívky chlapcům vajíčka odměnou za šlehání a za odříkání hezké koledy. Vajíčka musela být plná a barevná. Časem se začala zdobit i prázdná vyfouknutá vejce (tzv. pouchy nebo vejdumky), která sloužila především jako dekorace. Tradice malování kraslic se v našich krajích rozvinula jako nikde jinde na světě. Nyní je zvykem koledníkům dávat i dárky a starším hlavně alkohol. Kočičky Symbolizují palmové ratolesti, kterými vítali obyvatelé Jeruzaléma přicházejícího Krista. Tradičním křesťanským zvykem je jejich svěcení na Květnou neděli a pálení v příštím roce o Popeleční středě. Zajíček Ačkoli mnoho nenáboženských tradic má své kořeny v křesťanské symbolice, některé velikonoční symboly můžeme vystopovat až z předkřesťanské doby. Například zajíček má zřejmě původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara, avšak např. v byzantské ikonografii představoval zajíc Krista. Symbolika zajíce pochází z tradice oslav svátku pohanské bohyně plodnosti Eostre. Z jejího jména je odvozeno slovo Easter, anglický název křesťanských Velikonoc. Podle legendy bohyně Eostre proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíce. On pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce jako pták. Hry V době Velikonoc se dříve také hrály různé hry, dnes již víceméně zapomenuté. Jednou z nich bylo házení kudly na kudrnu a vejce. Chlapci celou zimu pečlivě střádali volské chlupy, z nichž na jaře vytvořili míč (kudrnu) a házeli na něj nožem. Komu se podařilo nůž zabodnout nejblíže kudrny, jako první se pak kudrnou strefoval do natvrdo uvařených vajec rozestavěných na trávníku do řady. Kdo jich zasáhl nejvíce, mohl jich také nejvíce sníst. Také se ťukalo vejcem o vejce a komu dříve prasklo, ten prohrál a musel dát své vajíčko vítězi. Nebo se vajíčky koulelo po nakloněné ploše "na valbisku" a vyhrával ten, komu se odkoulelo nejdále. Velikonoční dárečky Lidé se obdarovávají i o Velikonocích, to aby je prý "nepokakal beránek". Toto obdarovávání mělo být výrazem radosti nad Ježíšovým vzkříšením. Měly se odpouštět dluhy a neměla se vyžadovat otrocká práce. Posílala se také různá přání spolu s různými dárky (například pomlázky z proutí nebo jídla mazance, beránci, vajíčka, jidášky s medem...). Velikonoční koleda Podobně jako mnoho jiných křesťanských svátků, i Velikonoce se přenesly i mimo církev. Už od jejich vzniku jsou časem oslav a veselí. Dnes jsou i komerčně důležité, protože se na ně váže mnoho zvyků, k jejichž uskutečnění je třeba vynaložit nějaké úsilí nebo jen tak zajít na nákup. Prodávají se například velikonoční pohledy, ozdoby nebo cukroví v podobě velikonočních vajíček, beránků nebo zajíčků. Pučálka Celé velikonoční období provázel naklíčený hrách zvaný "pučálka". Jeho příprava byla taková: v široké nádobě se hrách zalil na dva prsty vlažnou vodou a nechal se stát dva dny na teplém místě, až napučel. Potom se slila přebytečná voda jen tak, aby byly hrášky částečně ponořeny. Po třech dnech mu začínaly rašit klíčky. Takto připravená pučálka se pak nejčastěji zprudka opékala na rozehřátém másle v pánvi. Jídala se hlavně solená a pepřená, ale také na sladko s rozinkami to když byl v postním velikonočním období očekáván k námluvám ženich. Vysévání obilí Vysévání obilí znamená počátek zemědělských prací. Lidé si obilí vysévají i doma, do misek a talířů, aby rostoucí zelená travička přivedla přicházející jaro i do jejich domovů a společně s dalšími jarními květinami a ozdobami navodila tu pravou jarní atmosféru. Zelená je barvou jara, a tak spolu s dalšími hřejivými a jásavými odstíny žluté, oranžové, a jasně modré příjemně oživí po zimě ještě prochladlé byty. Velikonoční kaktus Snad každý zná vánoční kaktus, kvetoucí právě o svátcích vánočních. Avšak slyšeli jste už i jeho bratranci? O kaktusu velikonočním? Ten má narozdíl od vánočního červené nebo oranžovočervené pravidelné květy a jeho zelené články listů jsou obroubené nápadným červeným lemem. Pochází z Brazílie, ze státu Santa Catarina. Roste na stinnějších místech, v pralesích, často i v korunách stromů. VILÉMOVICKÉ NOVINY -- číslo 02/

6 Jidáše Název jidáše označuje pečivo z kynutého těsta stáčené do různých motaných tvarů. Nejčastěji se s tímto pečivem však setkáme ve tvaru válečku, který symbolizuje provaz, na kterém se oběsil zrádce Jidáš. Toto pečivo se totiž peče na Zelený čtvrtek jako připomínka na apoštola Jidáše, který Krista před jeho popravou zradil. Mazanec Je symbolem slunce, zadělává se na Bílou neděli, dělá se ze stejného těsta jako vánočka. Dříve to však bývalo pečivo nesladké - "koláč syrnej k veliké noci" - připravoval se ze strouhaného sýra a většího množství vajec (žádoucí byl žlutý mazanec). Sladká varianta tohoto obřadního pečiva si však ponechala původní okrouhlý tvar a znamení kříže. V jiných koutech naší země se nesladkým mazancovým koláčům říkalo následovně: baba, babůvka, plecovník, šoldr, svěceník. ZVYKY A TRADICE Lidové zvyklosti spojené s Velikonocemi se pochopitelně místně liší. Vzhledem k časové blízkosti křesťanských Velikonoc a jarní rovnodennosti mají tyto tradice pravděpodobně původ v pohanských oslavách příchodu jara. Sazometná Středa Na Sazometnou (škaredou) středu se vymetaly komíny. Podle lidového obyčeje se nesmíte škaredit a mračit, jinak se budete mračit po všechny středy v roce. Zelený Čtvrtek Na Zelený čtvrtek musíte časně vstát a omýt se rosou, aby nebyli nemocní. Hospodyně musí zamést dům ještě před východem slunce a smetí odnést na křižovatku - nebude mít pak v domě blechy. V Orlických horách se házel do studny chléb s medem, aby se v ní držela voda po celý rok. Také jidáše (pečivo) s medem zaručovaly zdraví, ochranu před uštknutím hadů a před žihadly vos. Velký Pátek Na Velký pátek se lidé chodili mýt do potoka, aby se jim vyhýbaly choroby. Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy uchopit ze dna vody kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, aby je pak nebolely zuby. Textilníci předli pašijové nitě, těmi udělali několik stehů, které pak rodinu chránily před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá pašijovými nitěmi chránila před bleskem. Nesmělo se prát prádlo, protože by se namáčelo místo do vody do Kristovy krve. Nesmělo se pracovat v sadu ani na poli, aby se nehýbalo se zemí. Nesmělo se nic půjčovat ani se s nikým hádat, aby se Vám všechny hádky vyhnuly a naopak peníze si k Vám našly cestu. Bílá Sobota Na Bílou sobotu se z ohořelých dřívek vytvářely křížky a nosily se do pole, aby bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly louky. Někde se uhlíky dávaly za trám do domu, aby ho chránily před požárem. Na Bílou sobotu se také uklízelo, bílilo. Připravovalo se a chystalo na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční, obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletly se pomlázky z vrbového proutí a nebo vázaly březové metličky a zdobila se vajíčka. Boží hod velikonoční Na Boží hod velikonoční se provádělo svěcení velikonočních pokrmů - beránek, mazanec, vejce, chleba, víno. Na Chodsku se posvěcené jídlo jedlo v kostele ve stoje. Každá návštěva dostala kousek z posvěceného jídla. Ve východních Čechách dal hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce. Pečou se velikonoční beránci Velikonoční pondělí a pomlázka V Česku je prastarou tradicí velikonoční hodování a pomlázka (mrskut). Na Velikonoční pondělí ráno muži a chlapci chodí po domácnostech svých známých a šlehají ženy a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí. Pomlázka je spletena až z dvaceti čtyř proutků a je obvykle od půl do dvou metrů dlouhá a ozdobená pletenou rukojetí a barevnými stužkami. Podle tradice muži při hodování pronášejí koledy. Nejznámější velikonoční koledou je tato krátká říkanka: "Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný. Ačkoli může být vyšlehání bolestivé, není cílem způsobovat příkoří. Spíše je pomlázka symbolem zájmu mužů o ženy. Nenavštívené dívky se mohou dokonce cítit uražené. Vyšupaná žena dává muži barevné vajíčko jako symbol jejích díků a prominutí. Pověst praví, že dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok zdravé a uchovaly si plodnost. V některých oblastech ženy mohou pomlázku oplatit odpoledne, kdy vylívají na muže a chlapce kbelíky studené vody. Zvyk se napříč českými zeměmi mírně mění. Jiný výklad pomlázky odvozeno od pomlazení, tj. omlazení. Proto muži používají mladé proutí s největším podílem životní síly kterou jakoby předávají vyšlehané osobě. Z téhož důvodu ženy dávají jako odměnu za omlazení vajíčko, prastarý symbol nového života. Jinak v Čechách nejsou tradicí hody, ale koleda (hody jsou spíše pomístní název), přičemž koleda probíhala v průběhu roku vícekrát, ne jen v období velikonoc a jejím původním smyslem byla ochrana před špatnými vlivy a posílení těch dobrých. Za toto byli koledníci odměňováni. V průběhu doby se původní smysl vytrácel a vlastně se stala lepší formou žebroty chudší části obyvatelstva. MALOVÁNÍ VAJEC (KRASLICE) Velikonoční kraslice je natvrdo uvařené nebo vyfouknuté, duté vejce ozdobené různými výtvarnými technikami. Sloužilo ženám a dívkám o Velikonocích jako odměna pro koledníka za tzv. pomlazení, čili vyšlehání pomlázkou. Už od pradávných dob bylo vejce symbolem zrození a života. V dávné historii se vejce vkládala do hrobů zemřelých. Zlatě obarvené vejce bylo objeveno v královské hrobce v Sumeru. Věřilo se v magickou moc vajec a k jejímu posílení se pomalovávala různými magickými ornamenty. Magie postupně vymizela, zůstaly jen ornamenty převážně abstraktní nebo rostlinné a zvířecí motivy symbolizující přírodu probouzející se k životu. V symbolice se výrazně uplatňovala červená barva. Od ní je i nejčastěji odvozován původ slova kraslice (ze staroslovanského krasnyj, krasniti). Červenou kraslici si dívka nechávala pro hocha, na kterého si tajně myslela. Vejce darované z lásky muselo být nejen červené, ale také plné. Prázdné bílé skořápky byly spolu s prázdnými ulitami šneků symboly smrti a sloužily ke zdobení Morany. Duté malované kraslice (tzv. výdumky) jsou k vidění až v moderní době, kdy jsou výhodným komerčním artiklem. Aby se stihlo namalovat dostatek vajec, malovaly se průběžně po celý rok, a nebylo tudíž možné malovat vajíčka plná, protože by se zkazila VILÉMOVICKÉ NOVINY -- číslo 02/2016 -

7 Legenda o malování vajec Při svém putování po světě jednou přišel Ježíš se svatým Petrem do statku, kde poprosili hospodyni o kousek chleba. Nešťastná hospodyně však neměla ani skývu, ale chtěla pocestné pohostit. V tom uslyšela kdákání slepice, a tak seběhla do kurníku a našla zde vejce. Upekla ho v teplém popelu a nakrmila jím pocestné. Když odešli, chtěla smést ze stolu skořápky, ale spatřila, že byly zlaté! Každému pocestnému potom dávala vejce, avšak žádná skořápka se už ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných. Barvení vajec Za typické barvy pro Velikonoce se považují červená, žlutá, zelená, červenohnědá, hnědá a černá, protože se daly získat z přírodních zdrojů. Koncem 19. století tyto zdroje nahradila chemie. Červená barva ochraňovala podle pověr před démony a zároveň symbolizovala lásku a život. A právě červeně obarvená vejce se původně označovala za kraslice. Potřeme-li hotová (obarvená a nazdobená) vajíčka špekem, jsou krásně lesklá. Přírodní barvy: Velikonoční koledy Hody, hody doprovody Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný! Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný. Pletení pomlázky Řezám proutky u potoka, hastrmanka na mě kouká, hastrman se rmoutí, že mu řežu proutí. Vylez hastrmane z vody, budeme plést pamihody, utáhnu Ti jednu, potopíš se ke dnu. Pletu pletu pamihody, polez hastrmane z vody. Upletu je z osmi proutků, dáš mi vejce ze dvou žloutků, ze dvou žloutků, ze dvou bílků, pak Tě šlehnu přes kobylku. Dejte O srdce jediný, propuk se čas, dejte mi vajíčko, sic přijdu zas. Slepička Kropenatá slepička snesla bílá vajíčka, obarvím je, vymaluji, všechny chlapce podaruji, pentličky si nastříhám, na pomlázku jim je dám. Vajíčko Slepička běhá po dvoře, vajíčko se kotálí v komoře, slepička kdák! Vajíčko křáp! Máte mi ho panímámo dát. Zajíčkova koleda Hody, hody doprovody, žlutá - odvar z cibulových slupek (ale jen krátce); šafrán červená - odvar ze slupek červené cibule a octa; červené zelí nebo šťáva z červené řepy; šťáva z borůvek nebo bezinek světle zelená - lipový květ; kmín; šafrán tmavě zelená - mladé žito; voda ze špenátu; odvar z olšové kůry fialová - lipový květ; kmín; šafrán hnědá - odvar z dubové nebo olšové kůry; odvar z cibulových slupek (déle); čaj černá - roztok sazí, na jehož dně je několik rezavých hřebíků; odvar z olšové kůry Techniky zdobení Technik zdobení vajec existuje řada, od nejjednodušších, jakými je reliéfní kresba voskem nebo jednoduché batikování, přes složitější, jako je vícebarevná batika či leptání, až k nejobtížnějším, kterými jsou polepování slámou či sítinou a vyškrabování, neboli gravírování. Další, poměrně komplikovanou technikou je drátování, patrně nejkomplikovanější je pak prořezávání. Tyto dvě techniky ovšem nepatří ke klasickým, ale jedná se o vcelku moderní způsoby. Stále častěji se vyskytuje polepování vajíček obtisky či samolepkami s různými obrázky. Velikonoční koledy, pranos ky a přání já jsem malý zajíček, utíkal jsem podle vody, nesl košík vajíček. Potkala mě koroptvička, chtěla jedno červené, že mi dá lán jetelíčka a já říkal: Ne, ne, ne. Na remízku mezi poli, mám já strýčka králíčka, tomu nosím každým rokem, malovaná vajíčka. Ťuky ťuk Ťuky ťuky kdo to ťuká, kdo to ťuká na vrátka, To slepičce z vajíček vylíhla se kuřátka. Píp, píp, pípají, křídýlkama třepají a těší se světu, vždyť zima už je dávno pryč a jaro už je tu. Nohy bosý Já jdu na pomlázku, nohy bosý mám, posaďte mě na lavici, ať se zvohřejvám. Pomlázky mně dejte, nic se mi nesmějte, ať jdu zas jinam. Pomlázka Upletl jsem pomlázku, je hezčí než z obrázku, všechny holky, které znám, navštívím a vymrskám. Než mi dají vajíčko, vyplatím je maličko. Koledníček Já jsem malý koledníček, tetičko přišel jsem si pro červený vajíčko. Pro vajíčko červený, pro koláč bílý, jsem-li já vám,tetičko, koledníček milý? Mrskut Na velikonoční Pondělí čekám, co pomlázka mi nadělí. Malované vajíčko anebo zajíček. víte, kolik tady znám holčiček? U každé zazvoním, vyšlehám zadeček. na velikonoční pondělí se těším jsem přece chlapeček. Jaro Přišlo jaro, slunce svítí, v zahradách je plno kvítí. Co to ptáci štěbetají? Že mi tady rádi dají, malovaná vajíčka, co jim snesla slepička. Darujte vajíčka Panimámo zlatičká, darujte nám vajíčka, nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička do horního rybníčka a z rybníčka do louže kdo jí odtud pomůže? Koleda koleda Koleda, koleda proutek z vrby, mlsný jazýček mě svrbí. Koleda, koleda holoubek. dejte něco na zoubek. Kmotra Pani kmotra, slyšte chásku, přicházíme na pomlázku, opentlené žilky máme, kdo nám nedá uhlídáme! Pani kmotra, nemeškejte, barevná vajíčka dejte. Blechy Ben, ben, ben, blechy ven a vajíčka do košíčka sem, sem, sem. a vajíčka do košíčka sem, sem, sem. Vstávaj Vstávaj ráno Marijáno, hned dostaneš našlaháno, dávaj vajca, vyplácaj sa. Bum Bum bum bum, dejte vejce nebo rum! Babička Pomlázka se čepejří, babička mi nevěří. Vystrčte, dědečku, babičku ze dveří! Tatar Tatar, tatar na tatarec, dejte, tetko, kopu vajec, nedáte-li kopu vajec, vhodíme vám dívku na pec a pacholka do komína, uudí se jak slanina. Bukú Bukú, bukú, bukú, otevřete ruku, panímámo zlatá, vyjděte před vrata, koledy nám dejte, nic se nám nesmějte! Panák Hody,hody doprovody, já mám boty plné vody, vejce už mně neláká, nalejte mi panáka. VILÉMOVICKÉ NOVINY -- číslo 02/

8 Pranos ky Pranostika je žánr lidové slovesnosti. Jde o rčení, které se snaží dávat do souvislosti určité meteorologické jevy a roční dobu, založená na dlouhodobé lidské zkušenosti. Slovo pranostika je odvozeno z latinského slova prognosis tedy předpověď. Pojí se s každým měsícem. Popeleční Středa Na Popeleční středu fouká-li vítr svěží, úrodný rok nato běží. Jaké je počasí o Popeleční středě, takové se drží celý rok. Zelený Čtvrtek Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé. Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej! Co je na Zelený čtvrtek vyseto, vše se vydaří. Velký Pátek Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda. Velký pátek deštivý - dělá rok žíznivý. Velký pátek vláha - úrodu zmáhá. Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí. Kdo na Velký pátek orá, tomu se chleba nedostává. Omrzne-li na Velký pátek stromový květ, neurodí se ovoce. Bílá Sobota Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní. Prší-li na Bílou sobotu, bude v létě nouze o vodu. Když prší do božího hrobu, bude žíznivý rok. Jestli před Velikou nocí ten den aneb v Bílou sobotu prší, bude hojně pršet mezi Velikou nocí a svatým Duchem. Sobota bílá, to je den, který jest Jeho hrobem. Boží hod velikonoční Když na velikonoční neděli prší, na každé pondělí až do svatého Ducha pršeti bude. Jasné počasí o Velikonocích - nastane léto o letnicích. Velikonoční a velkopáteční déšť zřídka přináší žním požehnání. Prší-li o velikonočním Hodu, bude v létě nouze o vodu. Hezky-li na Boží hod velikonoční, s prací na poli zčerstva počni. Na Velikonoce jasno - bude laciné máslo. Déšť velikonoční suchou potravu přináší, ale čas pěkný, hojně sádla a potrav. Vítr, který od Velikonoc do svatého Ducha panuje, drží se celý rok. Na Boží hod prší, sucho úrodu vysuší. Velikonoce krásné úrodu nám dají, pakli slunce hasne, louky sucho mají. Kdo na Velikonoce nesní ani jedno vajíčko, smutný bude brzičko. Letnice Máme-li na Velikonoce k obědu husu, dá ti pěkný kluk pusu. Kolik ros spadne před Velikonocemi, tolik po Velikonocích lze ještě očekávat mrazů. O svatém Duše choď ještě v kožiše. Na Svatého Ducha nesvlékej kožicha. Po svatém Duchu nezbavuj se kožichu. Déšť o letnicích slunce na Boží tělo. Na Svatého ducha bláto bude laciné mláto. Prší-li na Svatého Ducha, jsou klepána žita. Prší-li o svatém Duše, bývá po něm málo suše. Na Svatý Duch do vody buch! Svatý Duch přinese plný pytel much. Pohoda na svatodušní pondělí slibuje úrodu. Když prší v pondělí svatodušní, bude zkáza na sena. Velikonoční přání Hody, hody doprovody, já jsem ten váš zajíček, co vám vždycky na jaře nosil spoustu vajíček. Letos nikde po okolí není žádná slípka, protože je skolila nejspíš ptačí chřipka, takže na mě nečekejte, nemám s čím bych chodil, budu ležet v pelíšku a vypnu si mobil. Vajíčko si obarvíte, travičku si zasadíte. Až k Vám příjde zajíček, nadělí Vám balíček. Veselé slunečné, kouzelné a usměvavé velikonoční svátky Vám všem naši drazí přejí... Kdyby se mě Bůh zeptal, co si přeju na tyto svátky, řekla bych: "s láskou opatruj ty, kdo čtou tyto řadky." Přejeme krásné Velikonoce Hody, hody, doprovody, pijem všechno, kromě vody. Vezmeme si chlebíček, pár barevných vajíček. Za to, že jste přející, zmalujem vám zadnici. Ještě kousek čokolády a za rok jsme zase tady. Svátky jara, ty jsou prima, hlavně, že už není zima. Veselé Velikonoce! Beránek se pase v trávě, na svou milou čeká právě. Chce jí popřát, pusu dát, protože jí má moc rád. Tak jako beránek své milé, my taktéž přejeme Vám svátky klidné. Krásné, Velikonoční, barevné, sluníčkové svátky plné nadílky Vám všem srdečně přejí... Kuřátka pípají, sluníčko jásá, jaro je tady, to bude krása. Roztomilý zajíček,zapomněl si košíček, přesto dostal vajíčko a ty od nás přáníčko. Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody. Dalo si tam frťana, tancovalo do rána. Veselé Velikonoce Všem přejí... Veselého zajíčka, ať je svižná metlička, hodně pestrých vajíček, zmalovaných zadniček, pro krásu a pro zdraví, jak tradice vypráví. Veselé a hezky prožité Velikonoce vám přeje... Jaro je tady! Pastelkami barev rozkreslila se příroda, slepičky vejce ostošest snáší, chlapci pomlázkou děvčata straší, návrat slunce radost do života vnáší. Krásné Velikonoce 08 - VILÉMOVICKÉ NOVINY -- číslo 02/2016 -

9 Přišlo jaro a s ním svátky, radujme se se zvířátky. Veselé Velikonoce přeje... Přišel ke mně zajíček, hodil po mně košíček. Košíček byl plný přání, které zmizely v nenadání. Proto mi řekl, ať Vám vyřídím, že Velikonoce jsou svátkem přežitým. Krásné Velikonoce Vám přeje... Jarní slunce, pohoda, k tomu dobrá nálada. Malované vajíčko, pomlázkou pak maličko..! K svátkům jara tohle patří, ať se vám všem dobře daří! Běží bílý králíček, v tlapičce má košíček, v něm barevná vajíčka, co mu dala slepička. Koho potká,tomu praví, že mu přeje štěstí,zdraví, hezky se naň usměje, srdíčko mu zahřeje. Veselé Velikonoce. Hody, hody doprovody, jaro už je vskutku tady. Se sluníčkem najdem sílu, do žil vlijem novou mízu. Pomlázka a kraslice, k svátkům patří nejvíce. A tak přejem ze srdce pěkné Velikonoce! Posílám porci svěží jarní nálady, hojnost zdraví, pohody, štěstí a přání klidných, šťastných a požehnaných Velikonočních svátků. Láska Zeleného čtvrtku, víra Velkého pátku, naděje Bílé soboty a požehnanost Velikonoční neděle, ať Vás posílí a naplní klidem a důvěrou. Příjemné prožití Velikonočních svátků přejí... Velikonoční zajíček nese plno vajíček, nese je na Velikonoce,skončily mu v potoce. Chudák zajíc pláče,pláče, ouška v řece přitom máče. Zajíc vejce nedonesl, lidem štěstí však přinesl. Když k nám běžel zajíček, na zádech měl balíček. V ruce nesl vajíčka - to je pěkná písnička. Když přiběhl před dveře, čekal kdo je otevře. Otevřela hospodyně, ta ho vzala do kuchyně a tam plno dětiček otvíralo balíček. Dětem se však zdálo málo, že zněj vyskočilo jaro. Veselé Velikonoce celé rodince srdečně přejí... Mám čest být to vajíčko, co přináší Ti přáníčko, snad potěší Tě maličko. Veselé Velikonoce přeje... Barevné kraslice, zahrada kvítí, ať jsou tu pro Tebe k šťastnému žití. Krásné Velikonoce! Veselé Velikonoce, spoustu sluníčka, radost, smích a krásná malovaná vajíčka. Při barvení vajíček, skočil na mě zajíček. Po aktu se svalil na bok, řekl: "Čau a zase za rok". Hezké svátky, lásky více, ale pozor na zajíce. Nemají-li náladu, útočí i zezadu... Sluníčko nám občas svítí, na zahrádkách jarní kvítí. A co bude za krátko? vylíhne se kuřátko. Taky malá housátka, utečou nám za vrátka. Uvaříme vajíčka, velká i ta maličká. Beránka si upečeme, polevou ho polijeme. Krásné Velikonoce přejí... Velikonoce ve světě Slovensko Slovensko má velikonoční zvyky velmi podobné s Českou republikou. Hospodyňky mají nad hlavu práce s jarním úklidem, domácnosti se zdobí velikonočními dekoracemi a do váz se dávají větvičky. O Velikonočním pondělí chodí mladíci po domech a mrskají ženy pomlázkou. Na východním Slovensku polévají dívky studenou vodou nebo je rovnou vykoupou v potoce, což jim má zajistit svěžest a energii. Koledníci dostávají ručně malované kraslice, sladkosti nebo peněžité odměny. Tradice polévání dívek a žen má zajistit, že budou plodné. Její kořeny sahají do předkřesťanských časů. Muži za to, že své příbuzné a známé něžného pohlaví postříkají parfémem, dostávají velikonoční vajíčka, koláče nebo alkohol. Maďarsko V této silně křesťanské zemi jsou Velikonoce nejdůležitějším svátkem v roce. Na Bílou sobotu si zástupy věřících chodí do kostela nechat posvětit potraviny (požehnaný košík), na nichž si pochutnají se svými blízkými na Boží hod velikonoční. Po postním období mezi nimi nesmí chybět maso nebo uzeniny, velikonoční tabule má být z celého liturgického roku nejbohatší. Z kynutého těsta se pečou bábovky nebo beránci. Polsko Na velikonoční pondělí chlapci mrskají děvčata vrbovou větvičkou, polévají je vodou a voňavkou. Děvče, které je polité, se dle pověry do roka vdá. V Rusku oslavují pravoslavné Velikonoce podle starého juliánského kalendáře, tedy všechny církevní svátky se slaví se zpožděním. Rusové si nechávají v kostele požehnat vajíčka a pak je vařená konzumují k velikonočnímu obědu. K tomu pečou ruské kuliči - neozdobený chléb politý sněhem z bílků. Veselé a radostné svátky jara mají i zde řadu tradic a obyčejů tradiční barvení a zdobení vajíček, které si přátelé darují na důkaz vzkříšení a třikrát se políbí na tvář. Rusko Dominantní barvou při dekorování Velikonočních vajíček je v Rusku červená, jako symbol Kristovy krve. Navíc, na rozbíjení skořápek se používají hřebíky, pro připomenutí Kristova ukřižování. Velikonoční oběd je velice přepychová slavnost, u které se obvykle sejde celé příbuzenstvo. Ukrajina V Ukrajině je tradičně na Velký pátek pečen ukrajinský velikonoční chléb pascha, a to hned v několika různých velikostech, pro každého člena rodiny a jeden velký pro celou rodinu. Pascha je zdoben různými ornamenty - osmiramennými kříži, věnci, květinami a ptáčky z téhož těsta. I tímto se liší od ruské kuliči - neozdobeného chleba politého sněhem z bílků. Pro pečení paschy se používají speciálně vytvořené keramické formy, v mnoha domácnostech se využívají i různě široké hrnce. Německo V Německu mají kořeny moderní tradice o velikonočním zajíčkovi, který schovává vajíčka a zde také vznikl zvyk zdobit velikonoční strom vajíčky a jinými velikonočními dekoracemi. V předvečer Velikonoc děti vyrábějí slaměná hnízda, která pak jejich rodiče schovají doma nebo na zahradě. Do nich velikonoční zajíček snese různobarevná vajíčka. Ráno na velikonoční pondělí je děti vyrážejí hledat. Také se vyměňují dárky ukryté v obalu ve formě vajíčka. Tuto tradici proslavila značka Kinder a její vajíčka s překvapením. Němci také znají malování nebo barvení vajec, v různých částech jejich země se ale tradice liší. Například v Horní Lužici na pomezí s Polskem a Českem se konají nedělní velikonoční jízdy. Stovky jezdců na koních v místních městečkách a vesnicích zvěstují zprávu o ukřižování Krista. V Bavorsku je známé třeba házení vajec, kdy se majitel domu pokouší přehodit střechu, přičemž někdo z rodiny může vejce na druhé straně chytat. Takový hod prý stavení ochrání před bleskem. Německou neobvyklou tradicí je tzv. velikonoční oheň. Na jedno místo se svezou Vánoční stromky, ze kterých se udělá velký oheň na znamení očištění se od znaků uplynulé zimy a přípravy na příchod jara. Rakousko (Vídeň) V Rakousku hrají na Velikonoce ozvláštněnou hru koulení vajíček, jejímž cílem je co nejvíce rozbít skořápku vajíček protivníků. Na Zelený čtvrtek preferují k jídlu něco zeleného. Sníst vejce, které slepice snese na Zelený čtvrtek, prý přináší štěstí a VILÉMOVICKÉ NOVINY -- číslo 02/

10 zdraví. Na Bílou sobotu jsou zejména v oblasti Alp oblíbené velikonoční ohně, které mají spálit zimu. Tento zvyk se udržuje i v některých částech Německa. Francie Ve Francii zvou kostelní zvony každý den v roce věřící ke mši. Výjimkou jsou Velikonoce, kdy od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty oněmí. Říká se, že odletěly do Říma, nesouc zármutek z Kristova ukřižování, aby tam byly požehnány a zpátky se vrátily s vajíčky a sladkostmi pro hodné děti. Když se v neděli vrací do Francie, všechny ty dobroty k velké radosti dětí pouštějí dolů. Děti je pak v zahradách a domech sbírají. Rodinnou tradicí je také válení vajíček z mírného svahu. Ty, které "přežijí", symbolizují kameny odvalené z Kristovy hrobky. Některé rodiny jedí k obědu jehněčí, v Alsasku se peče beránek. Bulharsko V Bulharsku se podle tradice barví vajíčka načerveno a peče se Velikonoční chléb. Pár dní před Velikonocemi posílají křesťanské rodiny bochník chleba a červená vejce svým tureckým přátelům, ale také příbuzným, kteří tento dar považují za čest. Posel, který dar doručuje je obvykle obdarován menší peněžní částkou jako poděkování. O Velikonocích je v Bulharsku také zvykem ťukání vařených vajíček jedno o druhé. Lidé postupně mezi sebou bouchají o sebe vajíčka, z nichž jedno pukne pod nárazem toho druhého. Komu zůstane neprasknuté vajíčko, ten bude mít šťastný rok. Chorvatsko Stejně jako u nás jsou symbolem Velikonoc v Chorvatsku malované kraslice. Jedním ze zvyků je přiťukávání si vajíčkem. Ten, komu zůstane skořápka celá, vyhrává. Další tradicí je požehnání jídla. Chorvaté také pletou pomlázky, nikoli však z vrbového proutí, ale z větví olivovníku. Na Bílou sobotu nosí lidé do kostela jídlo, aby bylo požehnáno. Řecko V den pravoslavných Velikonoc se v rodinách koná vajíčková bitva. Účastníci se snaží házením svého vajíčka rozbít vajíčko protivníka. Itálie V Itálii se náboženské tradice a oslavy prožívají velice silně, pořádají se veliká procesí a lidé se modlí. Mnohými vesnicemi procházejí velikonoční procesí, věřící se vydávají také na křížovou cestu, během níž si připomínají Kristovo utrpení.kněz požehná velikonoční vajíčka, která pak hospodyně umístí doprostřed stolu a okolo nich rozmístí nádoby s jídlem. Z kynutého těsta se pečou velikonoční holoubci ozdobení mandlemi. K snídani na Velikonoční pondělí se podává torta rustica, slaný koláč se zeleninovou a vaječnou náplní. Tradičním velikonočním jídlem je pečené jehně. Španělsko Ulicemi procházejí procesí se sochami Ježíše Krista a svatých. Jejich účastníci mají často na hlavě špičaté kapuce, někteří z nich mají na výraz pokání kovové řetězy. Irsko Velký pátek je v Irsku posvátným dnem. Nesmějí se zabíjet žádná zvířata, nesmí se ani rybařit, pálit nebo opracovávat dřevo. Nikdo se v tento den nesmí stěhovat nebo začínat jakoukoliv práci. Vejce, která jsou v tento den nakladena, jsou označena křížem a každý by měl alespoň jedno takové vejce o Velikonocích sníst. O velikonoční neděli lidé tančí v ulicích a tak soutěží o velikonoční koláč. Oblíbenou zábavou je také kutálení vajíček z kopce. Ráno v den velikonoc se pojídají vajíčka, aby se tak uzavřel půst. Anglie (Velká Británie) Ve Velké Británii o Velikonocích otevírají muzea, historické památky, zámky, hrady a zahrady. V některých místech přetrval velmi zvláštní zvyk. Ženy přivážou muže k židlím a vymáhají výkupné. Muži jim to hned druhý den oplatí. Přivážou je k židlím a vymáhají výkupné. Výkupné však už nejsou peníze, ale sladký polibek. Vajíčka k těmto svátkům patří i v Británii, i když jinak než u nás. Kromě slepičích a křepelčích zahrnuje velikonoční nabídka i vejce krocaní, bažantí, a dokonce i pštrosí. Nejvíc se ovšem objevují vajíčka čokoládová. Malované kraslice zde nenajdeme. V Anglii ohlašuje příhod velikonoc již masopustní úterý, spíše známé jako palačinkový den, kdy ženy napečou spoustu palačinek a všichni je poté konzumují s javorovým sirupem, cukrem, citronem a nutellou. Avšak nikdo přesně neví, proč jsou s tímto dnem spjaty právě palačinky. Snad proto, aby se zkonzumovaly všechny zbytky potravin v domácnosti. Zbytky tuku, másla a vajec. Tedy jídel o nadcházejícím přísném, tradičním půstu zakázaných. Jednou z největších velikonočních tradic je v Anglii, stejně jako v Americe i Austrálii, tzv. Egg hunt,neboli hon na vajíčka. Velikonoční zajíc, který je zde symbolem velikonoc, v neděli naděluje čokoládová vajíčka, která poschovává různě po domě a hlavně po zahradě. Děti, jakmile se ráno vzbudí, na ně pořádají hon. Při hledání vajíček se pořádají také různá společenská setkání. Anglické školy udržují velikonoční tradici velikonočních klobouků, které by se měly především nosit na nedělní bohoslužbu. Pořádají soutěže o nejkrásnější velikonoční klobouk. Amerika (Spojené státy americké) Ve Spojených státech jsou velikonoční svátky spíše nenáboženským svátkem, takže mnoho amerických rodin se mimo návštěv kostela schází v sobotu večer u zdobení velikonočních vajíček a pořádají oslavy. V neděli ráno se koná lov na vajíčka. Podle dětských pohádek byla vajíčka během noci přinesena Velikonočním zajíčkem a poschovávaná po domě a zahradě. V hlavním městě USA, Washington, D.C., soutěží děti mladší osmi let ve hře kutálení vajíček - Egg Rolling. O Velikonočním pondělí mohou přijít do zahrady Bílého domu a pomocí tyče před sebou postrkují v trávě vajíčko. Kanada Kanaďané oslavují tyto svátky podobně jako Američané pořádá se Egg hunt (hon na vajíčka). Děti si ve školách nebo doma barví velikonoční vajíčka. Na velikonoční pondělí má většina lidí volno a jí velikonoční vajíčka smíchaná s javorovým sirupem. Jednou z největších součástí oslav Velikonoc je zde zimní festival pořádaný v Quebecu. Austrálie Jediným dnem, kdy jsou všechny obchody v Austrálii zavřené, je Velký pátek. V den Velikonoc hledají děti v zahradách schovaná vajíčka, která jim nadělil velikonoční zajíček. Filipíny Do vesnice San Pedro Cutud se sjíždějí věřící, kteří po vzoru Ježíše Krista nesou kříž a nechají se na něj krátce přibít (ukřižovat) jako pokání. Těmto scénám tradičně přihlížejí turisté. Katolická církev tento rituál kritizuje. Mexiko V předvečer Velikonoc po setmění se tisíce lidí vydává do ulic. Mají s sebou obrázky nebo papírové krabice s obrázkem Jidáše naplněné bonbony a pamlsky. Ty se věší, pálí nebo se do nich mlátí holí tak dlouho, až se obal protrhne a k zemi se snese záplava sladkostí. Norsko Kromě lyžování v horách a malování vajíček je v Norsku tradicí řešení vražd. Všechny velké televizní stanice vysílají kriminální a detektivní příběhy. Také noviny otiskují články, ze kterých mohou čtenáři zkusit odvodit, kdo je pachatelem. Samozřejmě také vychází mnoho knih. V těchto dnech bývají dokonce i krabice od mléka potištěny detektivními příběhy VILÉMOVICKÉ NOVINY -- číslo 02/2016 -