Metodika vyšetřování vražd (vybrané problémy)

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Lucie Polívková Metodika vyšetřování vražd (vybrané problémy) Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: RNDr. Petr Štourač Katedra: Katedra trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): září 2013

2 Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Lucie Polívková

3 Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu mé diplomové práce, panu RNDr. Petru Štouračovi za trpělivost, odborné vedení, cenné rady a podnětné připomínky při zpracování této práce. V Praze dne Lucie Polívková

4 Obsah Úvod Charakteristika základních pojmů Vražda Vražda novorozeného dítěte matkou Další trestné činy proti životu Smrt Klinická smrt Mozková smrt Biologická smrt Zdánlivá smrt Posmrtné změny Posmrtné skvrny (livores mortis) Posmrtná ztuhlost (rigor mortis) Chladnutí mrtvoly (algor mortis) Vysychání mrtvoly Enzymová autolýza Hniloba a tlení Mumifikace a adipocire Nápad vražd v České republice - Statistika počtu vražd za období let Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů Kriminalistická charakteristika vražd Způsob páchání vražd Stupeň připravenosti Použití zbraně Způsob usmrcení Způsob utajování vraždy Osobnost pachatelů vražd Osobnost obětí vražd Motivy vražd Typické vyšetřovací situace Mrtvola byla nalezena Mrtvola nebyla nalezena Ohledání místa činu Zajištění místa nálezu, respektive místa činu Prvotní zásah na místě činu Příprava ohledání Vlastní ohledání a vyhodnocení výsledků ohledání Subjekty Účel Zásady ohledání Způsoby ohledání Dokumentace ohledání... 40

5 7.1. Účel ohledání Základní součinnost lékaře s Policií České republiky na místě nálezu těla Ztotožnění mrtvoly Soudní pitva Určení příčiny smrti Určení doby smrti Exhumace Zvláštnosti vyšetřovacích verzí Verze vytyčené na základě informací o místě činu Verze vytyčené na základě způsobu páchání a utajování Verze vytyčené na základě informací o oběti Stručné shrnutí následující etapy vyšetřování Příklady z praxe Houska jako jeden z důkazů v případě dvojnásobného pokusu vraždy Pád z okna s následkem smrti cizí zavinění neprokázáno? Vražda s podivným motivem Závěr Seznam použitých zkratek Použitá literatura Seznam příloh Přílohy Resumé v českém jazyce Resumé v anglickém jazyce Název práce v anglickém jazyce a klíčová slova v českém a anglickém jazyce

6 Úvod Vyšetřování násilné kriminality (zejména vyšetřování trestných činů vraždy, znásilnění a loupeže) věnuje laická veřejnost velkou pozornost. Je to dáno zejména závažností a nevratností následků a také tím, že média těmto trestným činům poskytují mnohem více prostoru než ostatním kriminálním činům. Pozornost veřejnosti se zaměřuje především na práci orgánů činných v trestním řízení. Veřejnost požaduje rychlé dopadení pachatele, který v ní vzbuzuje obavu o vlastní život a bezpečí, a negativně se staví k dlouho trvajícímu nebo neúspěšnému vyšetřování, ačkoli zpravidla vůbec netuší, jaké důvody za délkou nebo výsledným neúspěchem vyšetřování stojí. Velmi důležité je, aby vyšetřovatelé při vyšetřování postupovali nestranně a s náležitou péčí, nepodléhali tlakům veřejnosti nebo se nenechali ovlivňovat politikou, neboť policejní aparát, má-li mít výsledky, musí být stabilní bez ohledu na politickou situaci. Cílem diplomové práce je poskytnout stručný náhled do problematiky vyšetřování vražd, konkrétně do počáteční fáze vyšetřování. Zvolené téma práce Metodika vyšetřování vražd (vybrané problémy) je příliš obsáhlé na to, aby se v rozsahu požadovaném pro diplomovou práci dalo zpracovat podrobně celé. V rámci tématu se tedy zaměřím na některé vybrané aspekty počáteční etapy vyšetřování trestného činu vraždy. Práce se skládá ze tří částí. První část práce obsahuje dvě kapitoly. První vymezuje trestný čin vraždy a vraždy novorozeného dítěte matkou podle trestního zákoníku a stručně vymezuje další trestné činy proti životu, včetně lékařské definice smrti a popisu základních posmrtných změn. Druhou kapitolu tvoří stručná statistika vražd za období od roku 2000 do roku Druhá a nejrozsáhlejší část práce se zaměřuje přímo na počáteční etapu vyšetřování trestného činu vraždy. Je tvořena sedmi kapitolami, z nichž první (kapitola 3.) obsahuje stručný popis metodiky vyšetřování jednotlivých trestných činů (včetně vražd), druhá kriminalistickou charakteristiku tohoto trestného činu se zaměřením na způsoby jeho páchání. Další kapitoly pak popisují typické vyšetřovací situace, ohledání místa činu a ohledání mrtvoly, včetně stručného popisu spolupráce lékaře s Policií ČR na místě nálezu těla, a pokračují nástinem zvláštností vyšetřovacích verzí. Poslední kapitola této části je 1

7 stručným shrnutím průběhu další etapy vyšetřování, která z důvodu požadovaného rozsahu práce nemohla být rozpracována podrobněji. Třetí, závěrečná, část práce obsahuje tři případy z kriminalistické praxe, které se vztahují k tématu práce. Přestože jsem se obrátila na Policejní prezidium České republiky s žádostí o poskytnutí pomoci při zpracování praktické části práce, neměla jsem možnost seznámit se přímo s vyšetřovacími spisy. Praktické příklady jsem proto vyhledala v kazuistice Kriminalistického sborníku. Zaměřila jsem se zde na případy, které souvisí s některým z podrobněji zpracovaných problémů. Například případ Houska (podkapitola ) demonstruje důležitost důkladného a kompletního ohledání místa činu. Případ Pád z okna (podkapitola ) pak znovu demonstruje důležitost ohledání místa činu, možný přínos zapojení znalce do vyšetřování i rizika spojená s přenecháním ohledání místa činu řadovému policistovi namísto školeného odborníka. 2

8 1. Charakteristika základních pojmů 1.1. Vražda Vražda, respektive trestný čin vraždy, je upravena v 140 TZ. Je zařazena jako první trestný čin ve zvláštní části trestního zákoníku, což vzhledem k uspořádání skutkových podstat ve zvláštní části trestního zákoníku podle jejich společenské nebezpečnosti znamená, že je zákonodárcem považována za nejzávažnější a společensky nejnebezpečnější trestný čin. Trestný čin vraždy je zařazen do Hlavy I - Trestné činy proti životu a zdraví, do Dílu I - Trestné činy proti životu. Objektem trestného činu vraždy je lidský život. V nauce trestního práva i v soudní praxi je za počátek lidského života, kdy nová lidská bytost přestává být plodem, chráněným skrze zvýšenou ochranu matky, a stává se člověkem, považován začátek porodu. Za konec lidského života - smrt je považován okamžik biologické smrti mozku. Trestný čin vraždy je trestním zákoníkem definován následovně: 140 Vražda (1) Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let. (2) Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let. (3) Odnětím svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a) na dvou nebo více osobách, b) na těhotné ženě, c) na dítěti mladším patnácti let, d) na úřední osobě při výkonu nebo pro výkon její pravomoci, e) na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti, 3

9 f) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání směřujícího k záchraně života nebo ochraně zdraví, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost při ochraně života, zdraví nebo majetku vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, g) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, h) opětovně, i) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo j) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch nebo ve snaze zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin nebo z jiné zavrženíhodné pohnutky. (4) Příprava je trestná. Ustanovení 140 TZ obsahuje dvě základní skutkové podstaty, a to základní skutkovou podstatu tzv. vraždy prosté (odst. 1) a základní skutkovou podstatu vraždy spáchané s rozmyslem nebo po předchozím uvážení (odst. 2). Vražda prostá se vyznačuje o něco nižší mírou společenské nebezpečnosti, a proto je její spáchání postihováno mírnějším trestem než spáchání vraždy s rozmyslem nebo po předchozím uvážení. Třetí odstavec pak obsahuje tzv. okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, které se vztahují k oběma druhům vraždy. Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby poskytují zvýšenou ochranu určitých osob, jako například těhotných žen a dětí mladších patnácti let, a zároveň přísnějším postihem pamatují na pachatele, kteří trestný čin vraždy spáchají opětovně, na více osobách najednou, zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem či ze zavrženíhodné pohnutky. Spáchání trestného činu vraždy za okolností uvedených v ustanovení 140 odst. 3 TZ zvyšuje společenskou nebezpečnost činu. Poslední, čtvrtý odstavec, pak obsahuje ustanovení o trestnosti přípravy tohoto zvlášť závažného trestného činu. 4

10 1.2. Vražda novorozeného dítěte matkou 142 Vražda novorozeného dítěte matkou Matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí při porodu nebo bezprostředně po něm své novorozené dítě, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let. Jedná se o privilegovanou skutkovou podstatu k trestnému činu vraždy. Trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou se může dopustit jen matka, rodička, která své dítě usmrtí za současného splnění dvou podmínek. Za prvé musí své dítě usmrtit při porodu nebo bezprostředně po něm a za druhé, musí tak učinit v rozrušení způsobeném porodem. Pokud některá z výše uvedených podmínek není naplněna, dopustila se matka trestného činu vraždy dle ustanovení 140 TZ či trestného činu zabití dle ustanovení 141 TZ. Rozhodujícím podkladem pro posouzení jednání rodičky a jeho správnou právní kvalifikaci je zde posudek znalce z oboru porodnictví. Pouze on může odborně posoudit, zda matka jednala v rozrušení způsobeném porodem Další trestné činy proti životu Vedle trestného činu vraždy a trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou obsahuje trestní zákoník tři další trestné činy proti životu, a to zabití ( 141 TZ), usmrcení z nedbalosti ( 143 TZ) a účast na sebevraždě ( 144 TZ). Zabití je trestním zákoníkem definováno následovně: Kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody na tři léta až deset let. 1 Zabití je privilegovanou skutkovou podstatou k trestnému činu vraždy. V podstatě se tedy jedná o vraždu z částečně omluvitelné zákonem stanovené pohnutky, což se projeví ve výši trestní sazby, která je u základní odst. 1 TZ 5

11 skutkové podstaty tři až deset let, kdežto u základní skutkové podstaty trestného činu vraždy činí trestní sazba deset až osmnáct let. Usmrcení z nedbalosti je jediným nedbalostním trestným činem proti životu. Trestní zákoník jej definuje následovně: Kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. 2 Jak plyne již z citace, absence úmyslu se zde projeví výrazným snížením trestní sazby. To ovšem neplatí, pokud se pachatel daného činu dopustí proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, protože porušil povinnost, kterou mu ukládá zákon, případně proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce, dopravy anebo hygienické zákony. Zde jsou již trestní sankce podstatně přísnější, stejně jako v případě, že by takovýmto jednáním byla způsobena smrt dvou a více osob. Posledním, a relativně novým, trestním činem proti životu je účast na sebevraždě. Tuto skutkovou podstatu trestní zákon z roku 1961 neobsahoval a objevila se až v novém trestním zákoníku z roku 2009, který ji definuje následovně: Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody až na tři léta Smrt Pokud je vražda definována trestním zákoníkem jako úmyslné usmrcení jiného, je nutno uvést, kdy je možno z pohledu lékařské vědy označit člověka za mrtvého a tím odlišit dokonaný trestný čin vraždy od jeho pokusu. Smrt člověka je určována třemi skutečnostmi: 1. zastavením srdeční činnosti, 2. zastavením dýchání a 3. zánikem všech funkcí mozku a mozkového kmene. Zjednodušeně se dá říci, že smrt spočívá v trvalém a nezvratném ukončení základních životních funkcí organismu jako celku. Okamžik, v kterém zánik základních odst. 1TZ odst. 1TZ 6

12 životních funkcí organismu a jejich vzájemné koordinace nastává, je rovněž okamžikem, od nějž již nejde ani resuscitací, ani nasazením léčiv zvrátit nástup smrti. K ukončení základních životních funkcí může dojít náhle, kdy u zdravého organismu dojde k náhlému zastavení základních životních funkcí buď z přirozených příčin nebo v důsledku mechanického nebo jiného násilí, které způsobí zranění, jež není ani po krátkou dobu slučitelné se životem. Základní životní funkce mohou ustat i postupně. To je typické zejména pro úmrtí v důsledku nemoci. Období postupného zániku životních funkcí se nazývá agónie. Ta může trvat od desítek vteřin po několik dní Klinická smrt Klinická (nebo též parciální či kardinální) smrt spočívá v zastavení spontánní srdeční činnosti a dýchání. Tento stav je za příznivých okolností možno zvrátit bezodkladně zahájenou resuscitací. V případě, že je resuscitace zahájena a je neúspěšná, tedy nepodaří se jejím prostřednictvím obnovit spontánní srdeční činnost a dýchání, považuje se za okamžik smrti okamžik ukončení resuscitace. O ukončení resuscitace rozhoduje lékař zpravidla po 30 až 60 minutách neúspěšné resuscitace. Resuscitace je rovněž ukončována v případech, kdy při monitorování srdce prostřednictvím elektrokardiografu (EKG) během resuscitace srdeční sval po dobu 10 minut nevykazuje žádnou aktivitu. Klinická smrt je poměrně jednoduše stanovitelná pomocí vyšetření tepové aktivity na periferních tepnách končetin a na centrální krční tepně, případně pomocí EKG Mozková smrt Mozková smrt spočívá v izolovaném, trvalém a nezvratném poškození všech funkcí mozku a mozkového kmene. Tento stav může nastat i při zachování srdeční a dechové aktivity, byť podporované přístroji. Mozkovou smrt zpravidla stanovuje konzilium složené z ošetřujícího lékaře, neurologa, radiologa a anesteziologa. Mozková smrt je provázena svalovou atonií, ztrátou spontánního dýchání, kómatem s nepřítomností reflexů nad úrovní prvního krčního obratle, 7

13 nepřítomností oběhu krve mozkovým řečištěm a absencí pohybové reakce na všechny obvyklé podněty Biologická smrt Biologická smrt je také označována jako totální smrt. Biologická smrt nastává se začátkem fyzikálně - chemických změn probíhajících v mrtvém organismu. Začíná docházet k posmrtným (kadaverózním) změnám. Některé z nich, jako například posmrtné skvrny a posmrtná ztuhlost, jsou označovány za tzv. jisté známky smrti. Další změny, jako například posmrtná bledost, ochabnutí svalstva, ochladnutí těla, absence reflexů, nepřítomnost dýchacích pohybů a srdeční činnosti, jsou označovány za nejisté známky smrti, neboť k nim za určitých okolností může dojít i za života dané osoby (např. při podchlazení nebo v důsledku šoku) Zdánlivá smrt Jedná se o stav, kdy dochází k útlumu životních projevů do takové míry, že i lékařsky vzdělaná osoba může dojít k mylnému závěru, že vyšetřovaná osoba je mrtvá, ačkoli životní procesy v těle pokračují a za pomoci resuscitace je možné trvale obnovit základní životní funkce. Tento stav může nastat jak v důsledku vnějších příčin, jako následek podchlazení, zásahu elektrickým proudem, intoxikace utlumujícími látkami (alkohol, sedativa, hypnotika) a přitopením, tak z vnitřních příčin, například jako důsledek metabolické poruchy. 4 V terénu je k určení biologické smrti možno použít i tzv. Tonelliho příznak (příznak kočičího oka), který spočívá ve změně tvaru zornic při tlaku na oční bulvu. (Zornice se z kulaté změní na oválnou při tlaku dvěma prsty a na trojhrannou při tlaku třemi prsty.) U živého člověka se při tlaku na oční bulvu tvar zornice nezmění, kdežto u zemřelého je tento test s pozitivním výsledkem možno použít již několik minut po smrti. Jeho použitelnost je omezena ztuhnutím oční duhovky, ke kterému dochází v rozmezí jedné až dvou hodin po smrti. (TESAŘ, J. Soudní lékařství. 1. Vydání. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n. p., 1977 s. 50.) 8

14 1.5. Posmrtné změny Posmrtné změny jsou souborem fyzikálních a chemických změn, kterým tělo po smrti podléhá. Jejich rozsah a intenzita se mění v závislosti na čase, který uplynul od okamžiku smrti. Některé jsou patrné již v průběhu prvních minut a hodin po smrti, jiné se viditelně projevují až v průběhu dnů či týdnů. Z tohoto hlediska je možné jejich rozdělení na brzké a pozdní posmrtné změny. Brzkými posmrtnými změnami, které se projevují již krátce po smrti, jsou posmrtné skvrny, posmrtná ztuhlost, chladnutí a vysychání mrtvého těla. Pozdními posmrtnými změnami, které se projevují v řádu dnů, až týdnů, jsou enzymová autolýza, hniloba, tlení, mumifikace a skeletizace a jejich případné modifikace Posmrtné skvrny (livores mortis) Vznik posmrtných skvrn je způsoben zástavou krevního oběhu. Krev vlivem působení gravitačních sil stéká do nejníže položených částí těla, kde plní kožní kapiláry. Tento proces se nazývá hypostáza. Kožní kapiláry se neplní rovnoměrně, proto z počátku vznikají drobné roztroušené skvrnky, které postupně splývají v rozsáhlé posmrtné skvrny. První viditelné posmrtné skvrny se mohou objevit již přibližně půl hodiny po smrti, po dvou hodinách jsou obvykle dobře patrné a po šesti až dvanácti hodinách jsou zcela vyvinuté. 5 Posmrtné změny v důsledku hypostázy vznikají i na vnitřních orgánech, kdy níže položené orgány nebo jejich části bývají nahromaděnou krví zbarveny tmavěji, než je pro daný orgán obvyklé. Vznik posmrtných skvrn je postupným procesem. Pokud krátce 5 Posmrtné skvrny mohou být pro nezkušeného lékaře zaměnitelné s krevními podlitinami, vzniklými ještě za života. Mrtvolné skvrny bývají na rozdíl od krevních podlitin neostře ohraničeny, při naříznutí kůže je podkožní tkanivo bledé, ještě přibližně dvacet hodin po smrti je možné posmrtné skvrny vytlačit tlakem na oblast s posmrtnými skvrnami. Krev se vlivem tlaku přesune z kapilár v místě tlaku do kapilár v nestlačených oblastech a posmrtná skvrna nebo její část tak dočasně zmizí. Oproti tomu krevní podlitiny bývají ostře ohraničeny, podkožní tkanivo je překrvené a nelze je dočasně vytlačit. (ŠTEFAN, J., HLADÍK, J. Soudní lékařství a zdravotnicko-právní otázky. 1. Vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum, 1996 s. 10 a 11.) 9

15 po smrti, přibližně do pěti či šesti hodin, dojde ke změně polohy těla, utvoří se posmrtné skvrny dle nové polohy. Pokud mezi změnou polohy těla a smrtí uplyne šest a více hodin, dojde k vytvoření dalších posmrtných skvrn (sekundárních posmrtných skvrn) dle nové polohy těla. Pokud dojde ke změně těla s velkým časovým odstupem zhruba dvaceti a více hodin, kdy jsou posmrtné skvrny již fixovány, nové posmrtné skvrny se již nevytváří. Posmrtné skvrny se nevytváří na místech, kde na tělo působí tlak podložky či oděvních součástí, neboť tento tlak vede ke stlačení kapilár, do kterých pak nemůže vtéci krev. Tak například při poloze na zádech, nebudou posmrtné skvrny na lopatkách, hýždích a lýtkách, na kterých spočívá většina váhy těla. Skvrny se nevytvoří rovněž na místech, kde na tělo tlačí utažený pásek, gumy od spodního prádla apod. Významným faktorem, zejména co se určení příčiny smrti týče, může být i barva posmrtných skvrn. Typická barva posmrtných skvrn je modrofialová. Při otravě oxidem uhelnatým mohou být posmrtné skvrny v závislosti na koncentraci karbonylhemoglobinu 6 v krvi jasně červené až višňově červené Posmrtná ztuhlost (rigor mortis) Lidské svaly potřebují k udržení své elasticity dostatek kyseliny adenozintrifosforečné. Pokud koncentrace této kyseliny poklesne pod osmdesát pět procent výchozí hodnoty, dochází ke ztuhnutí svalů. Tuhnutí příčně pruhovaného a hladkého svalstva se začíná projevovat jednu až dvě hodiny po smrti. Plně nastává po šesti až dvanácti hodinách a přetrvává dvacet čtyři až osmdesát pět hodin. Pak ustupuje s nástupem hnilobných změn ve svalech. Mrtvolná ztuhlost dle tzv. Nystenova pravidla obvykle postupuje odshora dolů. První podlehnou posmrtné ztuhlosti žvýkací svaly, následují svaly šíje a mimické svaly obličeje, poté pletenec horních končetin, svaly horních končetin, trup a nakonec svalstvo dolních končetin. Je to dáno tím, že v malých svalech (mimické a žvýkací svaly) je v porovnání s velkými svaly (stehenní sval) malé množství adenozintrifosforečné kyseliny, která se tak vyčerpá rychleji. 6 Vzniká navázáním oxidu uhelnatého na krevní barvivo hemoglobin. Oxid uhelnatý se na hemoglobin váže mnohem lépe než kyslík. Karbonylhemoglobin není schopen vázat a přenášet kyslík. ( 10

16 Při násilném porušení ztuhlosti v prvních dvanácti hodinách po smrti může dojít k jejímu částečnému obnovení, později se již posmrtná ztuhlost neobnovuje Chladnutí mrtvoly (algor mortis) Tvorba a udržování stálé tělesné teploty je závislé na látkové výměně metabolismu. V okamžiku smrti dojde k zastavení látkové výměny, tělo přestane produkovat tělesné teplo a teplota těla se postupně vyrovnává s teplotou okolního prostředí. To v našich klimatických podmínkách znamená, že tělo zchladne. Odevzdávání tepla okolí neprobíhá rovnoměrně zejména proto, že tělo není homogenní hmotou. Rychleji chladnou okrajové části těla, jako končetiny a hlava, pomaleji trup. Tělo vydává teplo hlavně povrchem, proto vznikají tepelné rozdíly mezi povrchem těla a vnitřkem těla. Rychlost předávání tepla není konstantní, v prvních dvou hodinách po smrti probíhá velmi pomalu a teplota těla klesne jen nepatrně, poté se proces urychlí. Když se teplota těla přiblíží teplotě okolního prostředí, proces předávání tepla se opět zpomalí. V průběhu úseku rychlejšího předávání tepla okolnímu prostředí chladne tělo o jeden až dva stupně celsia za hodinu. Rychlost chladnutí je velmi ovlivněna teplotou okolí. V letních měsících trvá vyrovnání teplot přibližně osm až dvanáct hodin, v zimě za extrémně nízkých teplot může celý proces proběhnout i za méně než hodinu. Dalšími faktory ovlivňujícími rychlost chladnutí těla je i váha těla, množství tělesného tuku, oblečení či jiné zakrytí těla, proudění okolního vzduchu, podložka, na níž tělo spočívá, zejména její schopnost vést teplo, integrita mrtvého těla a okrajově i příčina smrti Vysychání mrtvoly Vysychání mrtvoly je důsledkem dvou fyzikálních jevů, a to působení gravitace a odpařování tekutin z povrchu těla. Tento proces začíná na vlhkých místech, tedy na oční kouli, na rtech, na místech odřenin apod. Vysychají i vnitřní orgány, zejména blány jako osrdečník, pohrudnice, poplicnice. Rychlost vysychání je ovlivněna venkovní teplotou, vlhkostí, rychlostí proudění vzduchu a velikostí mrtvého těla. 11

17 Enzymová autolýza K enzymové autolýze neboli k samonatrávení orgánů dochází v důsledku ničím neregulovaného působení enzymů přirozeně se vyskytujících v lidském těle na orgány a tkáně. Po smrti ztrácí tělo schopnost udržovat rozdílné hladiny látek uvnitř a vně buněk. Enzymy z buněk pronikají do okolí, kde působí na tkáně a orgány. Enzymové autolýze snadno podléhá zejména žaludek, žlučník a střevo. Žaludeční kyselina začne rozleptávat sliznici žaludku, dochází k jejímu oslabení či dokonce k proděravění a úniku žaludeční kyseliny do břišní dutiny. Podobný proces probíhá i ve žlučníku v důsledku působení enzymů obsažených v žluči, a ve střevech Hniloba a tlení Hniloba je pokračováním enzymové autolýzy, kdy dochází k rozkladu těla působením hnilobných bakterií, které do těla vnikly z venkovního prostředí (kůží, dýchacími cestami) nebo které se v těle přirozeně vyskytují (hnilobné bakterie ze střev). Rozlišujeme ascendentní (vzestupný) typ hniloby, kdy hniloba začíná v oblasti břicha, a descendentní (sestupný) typ hniloby, který se vyskytuje zejména u mrtvých těl vytažených z vody a u těl, ke kterým neměl přístup vzduch (těla zabalená či hodně oblečená). Hnilobné bakterie se tělem šíří zejména krevním řečištěm a způsobují zelené až hnědočerné zbarvení žilní sítě, kůže a vnitřních orgánů a postupně rozkládají strukturu vnitřních orgánů. Hniloba je dlouhodobý proces. V průběhu jednoho týdne dochází k rozšíření zeleného zabarvení kůže, v průběhu druhého týdne vznikají hnilobné puchýře, po dvou až třech týdnech dochází k olupování pokožky a odpadávání vlasů. Proces pokračuje úplným vymizením tělesných tekutin v horizontu dvou až tří měsíců. Poté hnilobný proces přechází v tlení, kdy působením aerobních bakterií a plísní dochází k oxidačním procesům ve zbylých měkkých tkáních. Celý proces hniloby a tlení je ukončen po přibližně deseti letech, kdy z těla zůstanou jen kosti a vlasy. Rychlost procesu může být značně ovlivněna 12

18 okolními podmínkami, jako je teplota a vlhkost vzduchu, i léky užívanými před smrtí, zejména antibiotiky, a rovněž působením hmyzu, hlodavců a jiné zvěře Mumifikace a adipocire Za vhodných podmínek může dojít k přerušení rozkladných procesů a k přirozené konzervaci těla mumifikaci, nebo k takzvanému zmýdelnění - adipocire. Pokud se tělo nachází v suchém, teplém a dobře větraném prostoru, vysychá a nastává takzvaná mumifikace. Mumifikace těla dospělého člověka trvá několik let. Vysychající orgány ztrácí na objemu, kůže šedne, smršťuje se, pevně přiléhá ke kostem a tvrdne. Po úplné mumifikaci váží tělo dospělého člověka pět až sedm kilogramů. Oproti tomu tělo nacházející se na vlhkém, vzduchu nepřístupném místě zmýdelní. Tělesný tuk se mění na palmitovou a stearínovou kyselinu a jejich vápenaté a hořečnaté soli. Celé tělo se směrem od kůže do středu těla mění na šedobílou mazlavou hmotu se šedobílou zvápenatělou krustou na povrchu těla. Za vhodných podmínek nastává úplná adipocire po dvou až třech letech. 13

19 2. Nápad vražd v České republice - Statistika počtu vražd za období let Vražda 7, respektive trestný čin vraždy, patří bezesporu mezi nejzávažnější trestné činy, které český trestní řád zná. Ačkoli vražd se v České republice stane v porovnání s jinými trestnými činy relativně málo (v průměru 210 vražd za rok oproti cca 250 tisícům majetkových trestných činů), je jim pro jejich závažnost věnována mnohem větší pozornost jak ze strany orgánů činných v trestním řízení, tak ze strany sdělovacích prostředků a veřejnosti. Širokou veřejností jsou chápany jako závažná a netolerovatelná forma trestné činnosti, neboť vědomí o tom, že se ve společnosti volně pohybuje vrah, vzbuzuje v lidech obavy o vlastní bezpečnost stejně jako obavy z opakování trestné činnosti. Společností a sdělovacími prostředky je proto vyvíjen tlak na Policii ČR, aby pachatelé těchto trestných činů byli co možná nejdříve dopadeni, postaveni před soud a ideálně i usvědčeni a odsouzeni. Dle statistických přehledů kriminality zpracovávaných každoročně Policií ČR se počet zjištěných vražd v ČR od roku 2000 pohybuje mezi 173 (v roce 2010 a 2011) a 279 (v roce 2000) případy za rok. Pokud vezmeme v úvahu, že ČR má dle posledního sčítání lidu obyvatel, znamená to, že jen v letošním roce z každých 50 tisíc obyvatel ČR vzejde jeden vrah. Objasněnost vražd se pohybuje mezi 82 % (v roce 2000) a 93 % (v roce 2012), přičemž průměrná objasněnost činí 87 %. Každoročně je navíc tzv. dodatečně objasněno několik starých případů vražd, takže lze říci, že celková objasněnost se pohybuje kolem 90 %, což je v porovnání s jinými druhy trestné činnosti velmi vysoké procento objasněnosti. Níže uvedený graf ukazuje počet zjištěných vražd (modré sloupce), počet objasněných vražd (červené sloupce) a počet dodatečně objasněných vražd (zelené sloupce). Oranžová linka představuje průměrný počet vražd na rok za období od do , který činí 210 vražd na kalendářní rok. Z grafu lze vyčíst, že počínaje rokem 2007 je patrná ustálená tendence podprůměrného výskytu vražd ve společnosti. 7 V rámci kapitoly 2. nerozlišuji mezi dokonaným trestným činem vraždy a trestným činem vraždy ve stadiu pokusu a mnou používaný pojem vražda v sobě zahrnuje, jak dokonané, tak nedokonané trestné činy vraždy. 8 Údaj převzat ze stránek Českého statistického úřadu, kde byl zpracován na základě sčítání lidu z roku

20 Tento trend trvá, ačkoli hned následující rok 2008 se svými 202 případy vražd zaostal za třináctiletým průměrem 210 vražd ročně jen o pouhých osm vražd. (Podrobnější údaje viz statistická příloha č. 1.) Pokud se na spáchané vraždy podíváme z pohledu motivu pachatele, kdy budeme rozlišovat pět základních motivů, a to motiv loupežný, sexuální, pramenící z mezilidských vztahů, na objednávku a vraždu novorozeného dítěte matkou a dále jeden tzv. jiný motiv, který v sobě bude zahrnovat všechny výše nejmenované motivy, zjistíme, že vraždy 15

21 novorozeného dítěte matkou, vraždy sexuální a vraždy na objednávku se u nás vyskytují poměrně vzácně. S výjimkou let 2000 a 2003, kdy v součtu počet těchto vražd dosáhl 15 a 11 případů za rok, nepřesahuje jejich počet 10 případů ročně. Jejich zastoupení v celkovém počtu vražd nepřesahuje 5 % ročně. (Podrobněji viz statistická příloha č. 3.) O něco častější jsou loupežné vraždy, jejichž počet kolísá mezi 11 (v roce 2011) a 53 (v roce 2003) případy ročně a představují v třináctiletém průměru 13 % z celkového počtu vražd. S průměrným 33 % zastoupením co do četnosti následují vraždy s tzv. jiným motivem. Jejich počet kolísá od 60 (v roce 2007) do 98 (v roce 2006) případů za rok. Nejčastěji se pak vyskytují vraždy, jejichž motiv má původ v mezilidských vztazích. Počet těchto vražd kolísá od 87 (v roce 2009) do 125 (v roce 2000) případů ročně a tvoří v třináctiletém průměru 51 % všech vražd, ačkoli v roce 2011 jejich podíl na celkovém počtu vražd činil dokonce 62 %. Následující graf, pro snadnější představení výše popsaného, názorně ukazuje minimální zastoupení sexuálních vražd, vražd novorozeného dítěte matkou a vražd na objednávku (červená pole) v porovnání s vraždami loupežnými (modrá pole), ale zejména s vraždami s jiným motivem (oranžová pole) a vraždami s motivem v mezilidských vtazích (zelená pole). 16

22 3. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů je systémem tvrzení o kriminalistických charakteristikách jednotlivých druhů trestných činů, o jejich stopách a o vyšetřovacích situacích vytvářejících se při jejich vyšetřování a systémem metod, doporučených pro odhalování, vyšetřování a kriminalistickou prevenci trestných činů určitého druhu. 9 Velká různorodost trestné činnosti a velká různorodost stop vznikajících při trestné činnosti vyžaduje, aby se univerzální kriminalistické metody přizpůsobovaly okolnostem, za nichž dochází k páchání trestné činnosti. Ačkoli je trestná činnost velmi pestrá, lze trestné činy a jejich stopy rozdělit do skupin na základě jejich vzájemné podobnosti. Pro každou takto vzniklou skupinu je pak možné vytvořit metodiku vyšetřování, kdy jsou použité metody upraveny tak, aby co nejlépe vyhovovaly podmínkám odhalování, vyšetřování a prevence trestných činů zařazených do dané skupiny. Při úpravě obecných kriminalistických metod pro potřeby metodiky vyšetřování té které skupiny trestných činů nedochází ke změně podstaty obecných kriminalistických metod. Tyto metody jsou pouze upravovány tak, aby odpovídaly specifickým okolnostem páchání a odhalování daného druhu trestných činů. Jednotlivé metodiky jsou tedy jakýmsi modelem, podle kterého vyšetřovatel postupuje při odhalování, vyšetřování a prevenci příslušných trestných činů. Kriminalistika vytvářením dílčích metodik vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů plní svou aplikační funkci. Vytváření dílčích metodik vyšetřování umožňuje využít při vyšetřování vedle poznatků kriminalistické vědy i zobecněné zkušenosti předcházející vyšetřovatelské praxe. Vyšetřovatel tak má hned od začátku vyšetřování k dispozici návod, podle něhož může rychle sestavit konkrétní program vyšetřování, který aplikuje na svůj konkrétní případ. Existence takového návodu má neocenitelnou hodnotu v případech, kdy vyšetřovatel jedná v časové tísni, pod tlakem či při nedostatku informací. Byla by ovšem chyba chápat metodiku vyšetřování daného druhu trestných činů jako konečný návod 9 MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s

23 pro vyšetřování. Metodiky vyšetřování obvykle obsahují ke každému kroku více variant a je na vyšetřovateli, aby z nich vybral tu, která je pro daný případ nejvhodnější. Tato pluralita kroků umožňuje vyšetřovateli metodiku přizpůsobovat konkrétním okolnostem a konkrétním vyšetřovacím situacím. Pro rozdělení trestných činů do skupin a pro samotnou tvorbu metodik je rozhodujícím hlediskem kriminalistická charakteristika trestného činu, zejména pak způsob jeho páchání, neboť je to právě způsob páchání trestného činu, který podstatně ovlivňuje proces tvorby stop. Pro snadnou a rychlou aplikaci jednotlivých dílčích metodik je nutné tyto metodiky vytvářet jako komplexní systém, který pokryje vyšetřování ve všech jeho etapách, a nikoli jako pouhý soubor výjimek oproti obecné části kriminalistiky. Tvorba metodik není uzavřenou disciplínou. Způsoby páchání trestné činnosti, vědecká a technická úroveň, struktura policejních orgánů, legislativa, to vše se postupem času mění. Vznikají nové formy trestné činnosti. Na to vše musí metodika vyšetřování reagovat a měnit se tak, aby dokázala držet krok se změnami v páchání trestné činnosti. 18

24 4. Kriminalistická charakteristika vražd Musil a kol. 10 definuje kriminalistickou charakteristiku trestného činu jako popis kriminalisticky relevantních vlastností trestného činu, což jsou takové vlastnosti, které mají vliv na proces tvorby stop, a tím i na proces poznání trestného činu. O kriminalistické charakteristice můžeme hovořit buď na její nejobecnější úrovni, která zahrnuje veškerou trestnou činnost, nebo na druhové úrovni, která zahrnuje konkrétní skupiny trestných činů. S kriminalistickou charakteristikou na úrovni jednotlivých trestných činů, tzv. případovými studiemi zvlášť závažných trestných činů, se setkáváme jen výjimečně. Obecnými komponentami kriminalistické charakteristiky jsou způsob spáchání trestného činu, kriminální situace, osobnostní rysy pachatele, osobnostní rysy oběti trestného činu, motiv činu. Tyto komponenty zajímají kriminalistiku tím více, čím více ovlivňují vnik stop trestné činnosti, proto je nejdůležitější komponentou způsob spáchání trestného činu, neboť nejvyšší měrou ovlivňuje vznik stop. Kriminalistická charakteristika vražd se v kriminalistické praxi uplatňuje zejména v počátcích vyšetřování, kdy vyšetřovatel nemusí mít k dispozici dostatek informací o konkrétním vyšetřovaném trestném činu, a je to právě kriminalistická charakteristika daného druhu trestných činů, z níž může čerpat chybějící informace a za pomoci analogie vytvářet vyšetřovací verze Způsob páchání vražd Ke spáchání trestného činu vraždy je vždy zapotřebí určité jednání, které má v každé konkrétní situaci množství variant. A právě varianta, kterou zvolí při daném jednání konkrétní pachatel, rozhoduje o tom, jaké stopy po trestném činu zůstanou. Způsob spáchání trestného činu vraždy může navíc mnohé vypovědět o okolnostech, za kterých se čin stal, neboť pachatel vždy a za všech okolností musí své jednání přizpůsobovat jednak svým schopnostem a možnostem, jednak okamžité situaci. 10 MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s

25 Způsob páchání je tak ovlivněn společenskými podmínkami (makro a mikro sociálními faktory apod.), předmětem útoku a jeho vlastnostmi (možnostmi napadené osoby se bránit apod.), vztahem mezi pachatelem, předmětem útoku, obětí a místem činu (zejména jak dobře je pachatel zná a nakolik je schopen v daném prostředí působit nenápadně apod.), místem činu a podmínkami na něm panujícími (přístupnost, přehlednost, možnost místo rychle opustit, skrýt se na něm apod.), dobou spáchání činu (za světla, za tmy, v době výskytu minimálního počtu lidí na daném místě apod.), dostupností pomůcek (zbraní, dopravních prostředků apod.) a v neposlední řadě i existencí, nebo neexistencí spolupachatelů. Ze strany pachatele je způsob páchání ovlivněn zejména jeho fyzickými a psychickými vlastnostmi (silou, tělesnou stavbou, inteligencí, psychomotorickými schopnostmi, temperamentem apod.), jeho věkem (s věkem obvykle stoupá rafinovanost a celková promyšlenost trestných činů i způsobů minimalizace rizika odhalení či dopadení a klesá výskyt vandalismu, neadekvátního násilí a spolupachatelství), pohlavím (ženy páchají trestnou činnost spíše impulzivně, příležitostně, muži naopak své činy plánují a připravují). Vliv mají i pachatelovy předchozí kriminální zkušenosti (recidivisté se opakováním zdokonalují, učí se z předchozích chyb i z kontaktů s policií a soudy) a úroveň jeho vzdělání a pracovních dovedností Stupeň připravenosti Podle toho, zda existuje přípravné jednání či nikoli, rozlišujeme vraždy nepřipravené a vraždy předem připravené. Stach 11 navíc vraždy připravované dále dělí na vraždy připravované jednou osobou a vraždy připravované skupinou osob. Poměr vražd připravovaných a vražd nepřipravovaných je přibližně 1:1. Znakem, kterým se odlišuje vražda nepřipravovaná od vraždy připravované, je skutečnost, zda pachatel čin předem plánuje a činí přípravná jednání, či nikoli. Vraždy nepřipravované jsou obvykle vraždy spáchané v důsledku osobnostního konfliktu mezi pachatelem a obětí. Tyto vraždy jsou sice často důsledkem dlouhodobých 11 STACH, J. Metodika vyšetřování vražd. Praha: Vydavatelství PA ČR,

26 stupňujících se konfliktů mezi budoucím pachatelem a jeho obětí, ale chybí zde detailní plánování a přípravné jednání. Pachatel, zpravidla během dalšího vyhrocení konfliktu s obětí, pojme úmysl oběť usmrtit a tento úmysl zrealizuje ihned nebo velmi krátce poté, co se takto rozhodl. Patří sem ale i vraždy, kdy pachatel má sice již delší dobu v úmyslu oběť usmrtit, ale na čin se nijak nepřipravuje, nýbrž ho spáchá v reakci na vyhrocení svého vztahu s obětí. O vraždu nepřipravovanou jde i u tzv. vražd z afektu, kdy je vražda důsledkem neadekvátní reakce pachatele na podnět v emočně vypjaté situaci. Vraždy nepřipravované se vyznačují zejména tím, že jsou často páchány za podmínek nepříznivých pro pachatele, bez použití zbraně nebo za pomoci předmětů, které byly na místě činu tzv. po ruce. Je používáno zbytečné násilí, neboť pachatel obvykle jedná v silném rozčilení a často v útoku pokračuje i poté, co oběť usmrtí, neboť si v důsledku rozčilení nevšimne, že oběť již zemřela. Vražedný nástroj zpravidla zůstává na místě činu, pachatel si předem nepřipravuje alibi ani obhajobu, dokonce čin často sám oznamuje policii a přiznává se k němu. Pachatelé nepřipravovaných vražd někdy po činu páchají sebevraždy nebo se o ně alespoň pokouší. Vraždy nepřipravované jsou často páchány v rámci užší nebo širší rodiny. Při jejich páchání často hraje důležitou roli alkohol. Vraždy připravované jsou takové vraždy, kdy mezi okamžikem, kdy pachatel pojme úmysl usmrtit oběť, a samotným činem uplyne delší časový úsek, v kterém pachatel promýšlí, jak čin spáchá, aby zanechal co nejméně stop a minimalizoval tak možnost svého odhalení. Příprava vraždy může spočívat ve vytipování si oběti a seznámení se s jejími zvyky, ve vyhlédnutí si místa činu a vylákání oběti na toto místo, v opatření si zbraní, dopravních prostředků a dalších pomůcek ke spáchání a utajení činu, v zajištění si rychlých únikových cest z místa činu, v zajištění si falešného alibi apod. Vraždy připravované se vyznačují zejména tím, že jsou páchány za okolností příznivých pro pachatele. Pachatelé mají tendenci vybírat si opuštěná či málo frekventovaná místa a denní dobu, kdy je pohyb osob v okolí místa minimální. Pachatelé těchto vražd jednají chladnokrevně podle předem připraveného a důkladně promyšleného scénáře. U vražd předem připravených (zejména sexuálních a loupežných) je poměrně 21

27 vysoké riziko, že pachatel čin zopakuje. Tyto vraždy jsou páchány účinnými, dopředu opatřenými a z místa činu odnášenými zbraněmi. Pachatel po činu provádí úkony směřující k utajení činu a má předem promyšlený způsob své obhajoby, často obsahující i falešné alibi. Může se stát, že pachatelé zůstanou neodhaleni Použití zbraně Dalším aspektem způsobu páchání vražd, zejména co se vzniku stop na těle oběti týče, je použití zbraně. Vraždy jsou páchány se zbraní nebo beze zbraně. Zbraní v užším kriminalistickém smyslu se rozumí jakýkoli předmět (nástroj, zařízení, prostředky), který při mechanické interakci (destruktivním působení) je způsobilý učinit útok proti lidskému organismu důraznější než bez použití tohoto předmětu. 12 Kriminalistické pojetí zbraně se tak kryje s pojmem zbraň, jak ho chápe trestní zákoník, který stanoví, že zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. 13 Výše uvedené pojetí zbraně tedy podstatně omezuje způsoby, kterými je možno spáchat vraždu, která by spadala do kategorie vražd beze zbraně, de facto pouze na případy zardoušení, utopení, ubití rukama či ukopání, rozbití hlavy o zem či jiný pevný předmět. Do kategorie vražd spáchaných beze zbraně spadá rovněž otrávení, kdy ke způsobení smrti pachatel sice užívá určitý prostředek - jed, ale nedochází zde k mechanické interakci prostředku s tělem oběti, nýbrž k interakci chemické. Vraždy páchané se zbraní jsou pak páchány za použití nejrůznějších bodnořezných, sečných či střelných zbraní, různých škrtidel od provazů přes šátky až po punčochy, i za pomoci zcela obyčejných předmětů jako je železná trubka, žehlička na prádlo či kámen. Zda se jedná o vraždu spáchanou se zbraní nebo beze zbraně je obvykle jasné již po ohledání mrtvoly a místa činu. Skutečnost, že byla použita zbraň, druh zbraně a způsob jejího použití významně ovlivňuje vytyčování vyšetřovacích verzí o pachateli, neboť jeho 12 PORADA, V. a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 2001, s věta za středníkem zákona č. 40/2009Sb. Trestní zákoník. 22

28 schopnost si danou zbraň opatřit a to, jak dobře s ní dokázal pracovat, umožňuje vyšetřovatelům odvodit některé vlastnosti pachatele, jako je například prostředí, v němž se pohybuje, úroveň jeho odborných znalostí apod Způsob usmrcení Smrt oběti vraždy nastává v důsledku poranění, jež může být způsobeno faktory fyzikálními, chemickými, biologickými a psychickými. Smrtelná poranění nejčastěji způsobují fyzikální faktory, které můžeme dále dělit na faktory mechanické, tepelné a elektrické. 14 Tepelné a elektrické faktory způsobující smrt nejsou jako způsoby páchání vražd příliš časté, proto se v následujícím textu zaměřím na mechanické faktory. Mechanická poranění, zejména sečné, řezné, bodné a střelné rány a rány způsobené tupým nástrojem, vznikají v důsledku působení pohybujícího se předmětu na nehybné, nebo pomalu se pohybující lidské tělo, nebo v důsledku působení nehybného předmětu na pohybující se lidské tělo. Druhá varianta se vyskytuje zřídka a patří sem případy poranění v důsledku pádu, skoku či nárazu na předmět při běhu. Velikost, tvar, hloubka i závažnost poranění je ovlivňována velikostí, tvarem, váhou, kinetickou rychlostí i úhlem dopadu předmětu, který poranění způsobil. Mechanickým poraněním jsou tak modřiny a drobné oděrky či řezné ranky, stejně jako hluboké řezné rány, roztříštěné kosti i tělo. Právě tvar poranění umožňuje soudním lékařům a kriminalistům poměrně přesně určit druh zbraně a podle velikosti, váhy, rychlosti a úhlu dopadu odhadnout i některé fyzické dispozice pachatele, jako je například výška a přibližná tělesná konstituce. Úhel, jakým byly rány zasazeny, může rovněž odpovědět na otázku, zda smrt byla způsobena jinou osobou, nebo zda se jednalo o sebevraždu. Tak například u smrti v důsledku podříznutí hrdla svědčí o vraždě skutečnost, že rána směřuje zepředu zdola dozadu a nahoru, protože v těchto případech stojí vrah zpravidla za svou obětí, neboť podříznout oběť zepředu je mnohem těžší. Rány obvykle vedou zleva doprava a nahoru (z pohledu oběti). Je-li pachatel levák, pak vedou opačně zprava doleva. Naproti tomu 14 Dělení faktorů způsobujících smrt je převzato z BÁRTA, B., POLÁČEK, J., POUPĚ, J. Metodika vyšetřování vražd, sebevražd a podezřelých úmrtí. 1. Vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 1968 s

29 u sebevraždy vedou rány ze strany ze shora směrem dopředu a dolů a nikdy ne až pod ucho na opačné straně krku, než byl řez započat. Rány obvykle vedou zleva doprava a směrem vpravo klesají. Je-li sebevrah levák, vedou zprava. O sebevraždě svědčí i skutečnost, že byl z místa řezu předem odstraněn oděv, aby nepřekážel, a na hrdle se vyskytuje více ran nebo jsou rány stupňovité, což svědčí o nutnosti řez opakovat. K chemickým faktorům patří zejména užití nejrůznějších jedů, léčiv a dalších chemikálií schopných ohrozit život nebo zdraví člověka bez ohledu na způsob užití. K biologickým faktorům patří zejména odepření tekutin či potravy na tak dlouho, než nastane smrt Způsob utajování vraždy S utajováním vražd se setkáváme zejména v případech předem připravovaných vražd. Utajování má pro pachatele nesporné výhody, neboť čím později je tělo nalezeno, tím větší je šance, že na něm nezbude mnoho použitelných stop, bude složitější nalézt místo činu i pachatele. Na druhou stranu je ovšem utajování časově a někdy i fyzicky či technicky náročné, vznikají při něm nové stopy a vzniká zde riziko, že při něm bude pachatel přistižen. Pachatelé se pro utajování vražd rozhodují zejména v případech, kdy nejsou v časové tísni a kdy je mezi nimi a obětí či místem činu bližší vztah, neboť jsou to právě osoby s bližším vztahem k oběti a k místu činu, které jsou v případě vraždy prvními podezřelými. Nejčastějšími způsoby utajování vražd jsou přemístění mrtvoly, ukrytí mrtvoly, rozčlenění mrtvoly, zničení mrtvoly, ničení stop, ztěžování identifikace mrtvoly a inscenace jiných skutečností. Přemístění, ukrytí a rozčlenění mrtvoly se často vyskytuje společně. Pachatele k přemístění těla oběti na jiné místo zpravidla vede skutečnost, že má k místu, kde k činu došlo, nějaký vztah, který by z něj záhy po nalezení těla učinil podezřelého. Druhým důvodem pro přemístění těla je úmysl pachatele tělo ukrýt na místo, kde bude obtížně k nalezení. Přemístění těla poskytne čas zahladit stopy a opatřit si alibi. Například při přemístění těla na pozemek osoby, se kterou měla oběť spory, o kterých se mezi známými 24

30 oběti dobře vědělo, je nasnadě, že v daném případě by byla prvním podezřelým právě tato osoba. Vzhledem k tomu, že tělo je často příliš velké a těžké, aby ho pachatel mohl sám nepozorovaně přemístit, uchylují se pachatelé někdy k rozčlenění těla na menší části. Jejich přeprava je snazší a méně nápadná. Úplné zničení mrtvoly je v praxi takřka neproveditelné. Častěji se vyskytuje snaha pachatele ztížit identifikaci těla. Nejjednodušeji tak pachatelé činí odebráním dokladů, šperků a snadno identifikovatelných oděvních součástí. Méně často se vyskytuje zohavení obličeje a pořezání, popálení či poleptání, nebo dokonce úplné odstranění posledních článků prstů za účelem znemožnění identifikace dle otisků prstů. Častým způsobem utajování vražd je inscenování jiných okolností smrti. Inscenací se rozumí vědomé jednání pachatele, které zasahuje do důkazní situace, vzniklé v důsledku spáchaného skutku, s cílem zakrýt pravý stav a vzbudit nesprávnou představu o průběhu vyšetřovaného skutku, o osobě, která ho spáchala, nebo o motivech jeho spáchání. 15 Inscenují se nenásilné smrti, nešťastné náhody, nutná obrana, sebevraždy a nepravé motivy. Pachatelé se při inscenacích v důsledku rozrušení a neznalosti kriminalistických metod a mechanismů usmrcení často dopouštějí chyb, které je z inscenací usvědčují. Neuvědomují si, že manipulace s mrtvým tělem se pozná dle porušené mrtvolné ztuhlosti a dle posmrtných skvrn, že soudní lékař pozná, zda rány na těle oběti vznikly ještě za života, nebo i jen pár minut po její smrti. Při inscenaci nutné obrany nemyslí na to, že rány musí odpovídat útoku, tedy být zasazeny v odpovídajícím úhlu podle toho, kde měla útočící oběť údajně stát, zda byla levák, nebo pravák apod Osobnost pachatelů vražd Osobností pachatelů vraždy se zabývají převážně kriminologické výzkumy, z kterých vyplývá, že typickým vrahem je muž mezi osmnácti a třiceti lety věku, nepříliš vzdělaný, v přibližně polovině případů jednající pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, často trpící duševní poruchou či slabomyslností, obvykle žijící mimo manželství. 15 MUSIL. J. a kol. Kriminalistika. 4. vydání. Praha: Naše vojsko 1990, s

31 Osobnost obětí vražd Stručně definovat typickou oběť vraždy je o něco složitější. Ve většině případů je obětí vraždy osoba, kterou s pachatelem pojí blízký vztah. Tomu odpovídá i skutečnost, že k mnoha vraždám dochází v rámci užší či širší rodiny. U vražd na objednávku tento vztah mezi pachatelem a obětí chybí a nahrazuje ho blízký vztah mezi obětí a objednatelem vraždy. Pro objasnění činu má význam i chování oběti před činem a v jeho průběhu. Oběť svým chováním může přispět ke vniku kriminogenní situace, případně vražedný útok přímo vyprovokovat. Chování oběti, zejména její případné provokace, má později v trestním řízení před soudy význam i pro stanovení výše trestu. Oběť trestného činu se rovněž podílí na tvorbě stop, a to zejména v případech, kdy má příležitost k obraně. Děje se tak zejména u vražd nepřipravovaných. Přeživší oběti pak obvykle spolupracují s orgány činnými v trestním řízení při odhalování a dokazování trestného činu. Výjimku tvoří oběti trestných činů spojených s organizovaným zločinem, které ze strachu z trestu ze strany skupin organizovaného zločinu spolupráci s orgány činnými v trestním řízení odmítají Motivy vražd Motivem trestného činu se rozumí důvod či příčina, která vedla pachatele ke spáchání daného činu. Odhalením motivu vraždy vyšetřovatelé odpovídají na otázku, proč byla ta která konkrétní oběť zavražděna. Odhalení konkrétního motivu je zejména u vražd, které jsou páchány z mnoha různých motivů, velmi důležité a slouží k následnému vytyčení vyšetřovacích verzí. Jak již bylo uvedeno výše, vraždy jsou páchány z mnoha různých motivů. Motivy někdy vyplývají z osobních konfliktů mezi obětí a vrahem, motivem je pak například msta, nenávist, nebo žárlivost. U loupežných vražd je motivem získání majetkového prospěchu, hovoříme tedy o zištném motivu. Některé vraždy jsou zapříčiněny sexuálními motivy, ať již se jedná o vraždy, kdy smrt oběti je prostředkem sexuálního uspokojení pachatele tzv. vraždy z vilnosti, nebo o vraždy, kdy se pachatel usmrcením oběti pouze snaží zabránit 26

32 odhalení předcházejícího činu, zpravidla znásilnění. Zvláštní kategorii pak tvoří vraždy politické, páchané zpravidla na objednávku, a tzv. euthanasie neboli vraždy z útrpnosti. Dalším motivem může být snaha pachatele vyhnout se trestní odpovědnosti například zabitím svědka vraždy. Zde hovoříme o tzv. vraždách krycích. Ve spojení s organizovaným zločinem se v posledních letech objevují častěji než dříve vraždy na objednávku vedené motivy, jako je odstranění konkurence, vynucování poslušnosti, odstranění osob, které pro objednatele v minulosti dělaly špinavou práci a které by ho mohly v případě zatčení udat orgánům činným v trestním řízení apod. Fenoménem poslední doby jsou rovněž vraždy motivované rasovou a národnostní nesnášenlivostí. 27

33 5. Typické vyšetřovací situace Při vyšetřování vražd nejčastěji nastávají tři typické počáteční vyšetřovací situace, které lze v nejobecnější rovině charakterizovat takto: 1. Zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin vraždy, mrtvola nebo její části jsou nalezeny, totožnost mrtvoly není známa (podrobněji viz podkapitola 5.1.). 2. Zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že došlo ke spáchání trestného činu vraždy, mrtvola nebo její části jsou nalezeny, totožnost mrtvoly je známa (podrobněji viz podkapitola 5.1.). 3. Zjištěné informace dovolují vyslovit podezření, že došlo k vraždě, mrtvola nebyla nalezena (podrobněji viz podkapitola 5.2.). 16 Tyto tři základní situace jsou dále modifikovány tím, zda je znám pachatel, nebo se teprve zahajuje tzv. vyšetřování ve věci za účelem zjištění dosud neznámého pachatele, případně tím, jak nalezený pachatel s vyšetřovateli spolupracuje. Pachatel může s vyšetřovateli spolupracovat a k činu se plně nebo částečně doznat, vyšetřovatelé pak porovnávají soulad jeho výpovědi se zjištěnými skutečnostmi a důkazy a soustřeďují se na vyřešení rozporů. Rovněž může čin popírat a to buď úplně, kdy popírá už samotnou přítomnost na místě činu, nebo částečně, kdy sice přiznává, že na místě činu v době, kdy se čin měl stát, byl, ale uvádí, že se nejednalo o vraždu, a úmrtí oběti vysvětluje jako nehodu, náhodu či nutnou obranu apod. Pachatel rovněž může spolupráci s vyšetřovateli odmítnout a zcela odepřít poskytnutí jakékoli výpovědi Mrtvola byla nalezena Počáteční vyšetřovací situace, kdy je totožnost mrtvoly známa, je pro vyšetřovatele nejpříznivější. Znají-li totožnost oběti, odpadá nutnost složité a často i zdlouhavé identifikace těla. Vyšetřovatelé se mohou rovnou zaměřit na zjišťování informací o oběti, 16 dělení počátečních vyšetřovacích situací převzato z: MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004 s

34 o prostředí, v němž se pohybovala, a o vztazích oběti s okolím a tyto informace následně použít při vytyčování vyšetřovacích verzí o motivu a pachateli. Vytyčení vyšetřovacích verzí o motivu a pachateli je důležité zejména v případech, kdy není pachatel znám. Vyšetřování tzv. od oběti k pachateli se zaměřuje na zjištění relevantních informací o oběti, o jejích majetkových a interpersonálních vztazích a z nich plynoucích motivech, o způsobu spáchání činu apod. Takto získané informace se používají při vytyčování vyšetřovacích verzí. Zároveň dochází k porovnávání dosud nevyřešených vražd s právě vyšetřovanou vraždou, zda nevykazují shodné rysy, které by mohly svědčit o tom, že je spáchal tentýž pachatel. V některých případech policie pachatele ani hledat nemusí, neboť je od počátku znám (dopaden při činu nebo bezprostředně po něm, sám čin oznámil apod.). V takovém případě je možné pachateli rovnou sdělit obvinění a vyšetřovatelé se de facto soustředí pouze na to, aby ověřili soulad výpovědi obviněného se zjištěnými okolnostmi, nebo v případě, že pachatel čin popírá, prokázali, že se skutečně jednalo o vraždu a nikoli např. o nešťastnou náhodu či nutnou obranu, jak tvrdí obviněný. Zcela odlišná situace nastává v případě, že totožnost nalezené mrtvoly není známa. U těl ve vysokém stupni rozkladu je identifikace velmi obtížná. V úvahu přichází jen identifikace pomocí DNA či zubních záznamů, kdy je ovšem nutné mít k dispozici srovnávací materiál. Pokud se k neznámé totožnosti těla přidá i skutečnost, že tělo bylo nalezeno na místě, které není místem činu, je vyšetřování velmi obtížné a tyto vraždy zůstávají často nevyřešeny Mrtvola nebyla nalezena Situace, kdy okolnosti svědčí o tom, že pravděpodobně došlo k trestnému činu vraždy, ale chybí tělo oběti, je pro vyšetřovatele značně nepříznivá. Vyšetřování je ztíženo tím, že chybí jeden z nejdůležitějších zdrojů informací - tělo oběti, z něhož je možno vyčíst, zda byla při smrtícím útoku použita zbraň a případně jakého druhu, jaká byla intenzita útoku apod. Tyto vraždy zůstávají často neobjasněny. Okolností nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin vraždy, není pouhá nezvěstnost potenciální oběti. K nezvěstnosti se musejí přidat i další skutečnosti, jako jsou 29

35 například stopy boje a krve v bytě oběti, skutečnost, že si nezvěstný s sebou nevzal žádné osobní věci, nezvěstný měl spory s jinou osobou, bylo mu vyhrožováno, byl vydírán, nejsou známy žádné důvody, proč by měl odcestovat, skrývat se či dokonce páchat sebevraždu. V dané situaci je pro vyšetřovatele prioritou najít nezvěstného či jeho tělo, zjistit, zda úmrtí nastalo zaviněním jiné osoby (došlo k trestnému činu vraždy) a činit kroky k nalezení pachatele. Zcela ojediněle nastává situace, kdy policie má pachatele vraždy, ale nemá tělo oběti. V takovém případě je nutné výslech pachatele (osoby, která se k vraždě doznala) zaměřit na zjištění, kde se nalézá tělo oběti, případně na popis místa, které je místem činu. 30

36 6. Ohledání místa činu Ohledání je definováno jako specifická kriminalistická metoda, kterou se na základě bezprostředního pozorování zkoumá, hodnotí a podchycuje materiální situace nebo stav objektů majících vztah k prověřované události za účelem jejího poznání a získání důkazů, jakož i dalších informací důležitých pro trestní řízení 17. Ohledání tedy spočívá v přímém pozorování konkrétního objektu (místa, věci nebo osoby) určitou osobou. Tato osoba prostřednictvím svých smyslů poznává skutečnosti týkající se ohledávaného objektu, zkoumá je, hodnotí a podchycuje je. Na kvalitě ohledání závisí jak rozhodnutí o prvotních a neodkladných úkonech, tak často i úspěšné vyřešení celého případu. Podle charakteru objektu, který je předmětem ohledání, můžeme rozlišovat ohledání místa činu, místa mimořádné události, jiných kriminalisticky významných míst, mrtvoly a místa jejího nálezu, předmětů, stop, dokumentů, výpočetní techniky, zvířat a ohledání těla živé osoby 18. V následujícím textu se budu zabývat převážně ohledáním místa činu a okrajově i ohledáním místa nálezu mrtvoly. Ohledání místa činu má čtyři fáze: 1) provedení prvotních a neodkladných úkonů 19, 2) příprava ohledání, 3) vlastní ohledání, 4) vyhodnocení výsledků ohledání NĚMEC, M. a kolektiv. Ohledání a práce na místě činu. Policejní akademie ČR v Praze, 2010 s dělení převzato z NĚMEC, M. a kolektiv. Ohledání a práce na místě činu. Policejní akademie ČR v Praze, 2010 s Zde je třeba vzít do úvahy, že pojmy neodkladný a neopakovatelný úkon tak, jak jsou chápány z pohledu kriminalistiky, nemusí být a zpravidla ani nejsou totožné s tím, jak tyto pojmy chápe nauka a praxe trestního práva procesního. Neodkladným úkonem z pohledu trestního práva procesního je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání (za určitých podmínek zejména domovní a osobní prohlídka, pozdržení zásilek, odběr pachové stopy a další), (tečka, nová věta) a neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést jako např. výslech umírajícího svědka (definice převzaty z DOLEŽEL, J., NOVÁK, M. Kriminalistické minimum 1. část Základy práce policistů na místě činu. 1. Vydání. Praha: MV ČR, sekce personální práce a vzdělávání, 1995, s. 36 a 37). Kdežto z pohledu kriminalistiky se neodkladnými úkony rozumí i řada dalších činností, které nemají přímý odraz v následujícím trestním řízení, jako je například poskytnutí první pomoci oběti trestného činu a zabránění vzniku dalších škod. 20 NĚMEC, M. a kolektiv. Ohledání a práce na místě činu. Policejní akademie ČR v Praze, 2010 s

37 6.1. Zajištění místa nálezu, respektive místa činu Místem činu v užším slova smyslu rozumíme místo, kde byl trestný čin spáchán. V širším slova smyslu je místem činu místo činnosti pachatele 21, tedy nejen místo, kde byl trestný čin spáchán, ale i místa, kde se uskutečňovala veškerá přípravná jednání jako např. plánování činu, příprava potřebných nástrojů, tipování oběti apod. Na všech těchto místech se pachatel pohyboval a zanechával zde stopy. Proto je třeba podrobit kriminalistickému ohledání i tato místa, jsou-li známa. Od samotného místa činu je třeba odlišit místo nálezu a místo zjištění. Místem nálezu je místo, kde bylo tělo, nebo jeho část, nalezeno. Může, ale nemusí být místem činu. Jedním z prvních úkolů pro orgány činné v trestním řízení je proto stanovit, zda místo nálezu je, nebo není místem činu. Pokud není, je třeba místo činu najít a zajistit na něm se nalézající stopy. Faktory svědčící o tom, že místo nálezu není místem činu, jsou například absence přiměřeně velkých krevních stop či stop zápasu, ačkoli by se s přihlédnutím k povaze útoku měly na místě nalézat, přítomnost stop po vlečení mrtvoly, stop dopravních prostředků, úplné, nebo částečné ukrytí mrtvoly (např. zakopání, zaházení listím apod.). O přemisťování mrtvoly svědčí též narušená posmrtná ztuhlost, přemístění mrtvolných skvrn či oděrky bez známek vitální reakce, což jsou skutečnosti, kterých by si měl všimnout soudní lékař při ohledání mrtvoly. Místo zjištění je pak zvláštním označením místa, kde došlo ke zjištění trestného činu, které se uplatňuje zejména u trestných činů páchaných na přepravovaných osobách Prvotní zásah na místě činu Bezprostředně po příjezdu na místo činu je třeba provést tzv. neodkladná zajišťovací opatření 22. Tato opatření spočívají zejména v překažení probíhajícího trestného jednání, poskytnutí první pomoci a zajištění lékařského ošetření pro na místě se nalézající zraněné osoby a provedení dalších opatření nutných k odstranění či zmírnění škodlivých následků 21 NĚMEC, M. a kolektiv. Ohledání a práce na místě činu. Policejní akademie ČR v Praze, 2010 s Nebo také úkony prvotního zásahu. 32

38 činu, zjištění totožnosti všech účastníků (včetně poškozených a případných svědků), zajištění místa činu, provedení tzv. pátrání po horké stopě apod. Pořadí výše zmíněných úkonů je dáno situací na konkrétním místě činu, kdy bez výjimky platí, že přednost má vždy ochrana života a zdraví osob 23. V případě vraždy je jedním z prvních úkonů Policie České republiky po příjezdu na místo činu jeho vymezení a zajištění, které spočívá v jeho vyklizení od nepovolaných osob, v zabránění vstupu nepovolaných osob na místo činu, v zamezení poškození předmětů a stop na místě se nacházejících. Zároveň je třeba těmito opatřeními co nejméně narušit provádění obvyklých činností v okolí místa činu (například provozu na přilehlé pozemní komunikaci při nálezu těla ve škarpě apod.) Při zajištění místa činu je vždy třeba počítat s tím, že pachatel mohl záměrně se stopami manipulovat, tedy ničit skutečné stopy a vytvářet falešné. Současně je třeba vyvinout maximální úsilí na zachování trasologických stop 24 příchodu a odchodu pachatele z místa činu. Vedle místa činu může být vyhrazen další prostor, na němž jsou dočasně zadrženy osoby, jichž je pro objasnění činu třeba (zejména případní svědci vraždy), a to do doby, než je bezpečně zjištěna jejich totožnost. Dokud není ohledání místa činu ukončeno výjezdovou skupinou, platí přísný zákaz na něm provádět jakékoli činnosti, které by mohly provedení ohledání ztížit nebo zcela zmařit jeho účel, zejména je zakázáno používat předměty na něm se nalézající, konzumovat zde potraviny nebo nápoje, kouřit apod. Policisté mimo výjezdovou skupinu, kteří jsou na místě zpravidla první, nejsou oprávněni se na místě činu čehokoli dotýkat, pokud to není bezpodmínečně nutné k ochraně života, zdraví nebo k zabránění vzniku závažnějšího následku. 23 NĚMEC, M. a kolektiv. Ohledání a práce na místě činu. Policejní akademie ČR v Praze, 2010 s Tedy stop bosých a obutých nohou, dopravních prostředků a dalších stop podobného druhu (MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004 s. 215). 33

39 Příprava ohledání Bezprostřední příprava ohledání místa činu 25 spočívá v organizačních opatřeních činěných z části před výjezdem na místo činu a z části po příjezdu na místo činu. 26 Do organizačních rozhodnutí činěných před výjezdem na místo činu patří zejména analýza výchozích informací a na ni navazující rozhodnutí o tom, zda se výjezd uskuteční, či ne a co bude jeho objektem. Pokud není určena stálá výjezdová skupina, je třeba vybrat osoby, které ohledání provedou, rozhodnout, jaké technické prostředky budou třeba k provedení ohledání, a zajistit jejich přítomnost na místě činu apod. Po příjezdu na místo činu je třeba poskytnout pomoc zraněným osobám, vykázat z místa ohledání nepovolané osoby, zajistit před zničením stopy na místě se nacházející, pokud to situace vyžaduje, rozhodnout o personálním posílení výjezdové skupiny, v rámci možností zlepšit podmínky ohledání například zajištěním vhodného osvícení apod Vlastní ohledání a vyhodnocení výsledků ohledání Vlastní ohledání se skládá ze tří základních fází. V první fázi dochází k orientačnímu ohledání, jehož účelem je získat základní informace o podobě a charakteru ohledávaného místa. Na základě těchto informací se rozhodne o hranicích ohledávaného místa, o způsobu ohledání, o přizvání dalších specialistů (např. psovoda se psem), o přizvání nezúčastněné osoby apod. V druhé fázi následuje detailní ohledání vymezeného místa, které může probíhat koncentrickým (ve spirále od vnějšího okraje směrem ke středu ohledávaného místa, typicky používán u krádeží vloupáním), excentrickým (ve spirále od středu směrem k okraji ohledávaného místa, typicky u násilných trestných činů, kdy středem ohledávaného místa je mrtvola), frontálním (v rojnici) nebo rajonovým (ohledání po předem stanovených sektorech, používáno zejména ve členitém terénu) způsobem 27. Zároveň dochází 25 Vedle ní existuje ještě tzv. perspektivní příprava ohledání místa činu, která v sobě zahrnuje již samotnou teoretickou přípravu policistů na ohledání v rámci vzdělávacích programů a získávání zkušeností pod vedením zkušenějších policistů. 26 NĚMEC, M. a kolektiv. Ohledání a práce na místě činu. Policejní akademie ČR v Praze, 2010 s Další autoři zmiňují ještě kruhový a paprskovitý způsob ohledání. (STACH, J. Metodika vyšetřování vražd. 1. vydání. Praha: Policejní akademie ČR, 2005, s. 45.) 34

40 k dokumentaci ohledávaného místa a jednotlivých objektů, jakož i k dokumentaci samotného ohledání. V případě trestného činu vraždy jsou předmětem ohledání zejména mrtvola a tzv. lože mrtvoly, které jsou také ohledávány jako první. Další postup ohledání závisí na tom, zda se ohledává uzavřený prostor (místnost, byt apod.) nebo volný terén. V uzavřeném prostoru se ohledávají první podlahy, pak teprve ostatní předměty. Ve volném terénu se využívá excentrický způsob ohledání, kdy se postupuje ve spirále od mrtvoly k vnějším okrajům vytyčeného místa činu. Vražedné zbrani, krevním stopám, stopám pachatele a stopám zápasu, tedy tzv. uzlovým bodům, se při ohledání věnuje zvýšená pozornost. Při nálezu částí těla se při ohledání zajišťují obaly, v nichž byly tyto části nalezeny, a zároveň se v okolí nálezu pátrá po chybějících částech mrtvoly. Ve třetí, závěrečné fázi ohledání dochází ke kontrole úplnosti ohledání a ke zkoumání a vyhodnocování výsledků ohledání místa činu. Dokončuje a kompletuje se dokumentace ohledání, sepisuje se protokol o ohledání, který musí poskytovat úplný a věrný obraz předmětu ohledání; mají se proto k němu přiložit fotografie, náčrty a jiné pomůcky 28. Zajištěné stopy se balí a připravují na převoz na expertní pracoviště, zajišťuje se převoz mrtvoly k soudní pitvě, a pokud je to možné, zajišťuje se ohledávané místo před vniknutím nepovolaných osob, aby bylo možné v ohledání pokračovat nebo je opakovat Subjekty Ohledání místa činu, jako procesní úkon, v praxi provádí zásadně policejní orgán, ačkoli oprávněn provést ohledání místa činu je každý orgán činný v trestním řízení, tedy vedle policejního orgánu i státní zástupce a soudce. Za určitých podmínek (např. ohledání těla mrtvoly) ho může provést i soudní znalec. Ohledání v rámci policejního orgánu může být prováděno jednotlivcem nebo skupinou. Tato skupina může být vytvářena ad hoc, kdy její složení závisí na druhu a rozsahu ohledání. Vhodnější je vytvoření stálé výjezdové skupiny, která má oproti skupině vytvářené ad hoc řadu výhod, zejména co do větších odst. 2 TŘ 35

41 odborných zkušeností jejích členů, rychlosti zásahu, odborného zvládnutí technických aspektů ohledání a vysoké míry koordinovanosti mezi jejími členy 29. Státní zástupce je tzv. zvláštním subjektem ohledání. Ustanovení 174 odst. 2 písm. c) TŘ státního zástupce opravňuje účastnit se provádění úkonů policejního orgánu, rovněž ho opravňuje osobně provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv věci. Přitom musí postupovat v souladu s ustanoveními trestního řádu. K ohledání mohou být přizvány i tzv. nezúčastněné osoby. Pokud jsou přibrány, působí jako prvek demokratické kontroly nad provedením ohledání a mají právo zúčastnit se celého ohledání. O jejich přizvání rozhoduje policejní orgán, který řídí ohledání místa činu. Tyto osoby podepisují protokol o ohledání, stejně jako ostatní subjekty. Účastníky ohledání mohou být rovněž poškozený, svědek, podezřelý a obviněný. Je nutné pečlivě zvážit, zda jejich účast (zejména u obviněného a podezřelého) nemůže vést ke zmaření účelu ohledání, případně i ke zmaření celého dalšího vyšetřování Účel O účelu ohledání, jakožto jednoho z důkazních prostředků, se velmi stručně zmiňuje ustanovení 113 odstavec 1 TŘ, které stanoví, že: Ohledání se koná, mají-li být přímým pozorováním objasněny skutečnosti důležité pro trestní řízení. K ohledání se zpravidla přibere znalec. K úspěšnému objasnění trestného činu je třeba najít odpověď na následující otázky: - Co bylo spácháno? Ideálně už při ohledání místa činu bezpečně rozlišit, zda se skutečně jedná o vraždu, sebevraždu, nešťastnou náhodu apod. - Kdy byl čin spáchán? Tato skutečnost je důležitá jak pro samotné vyšetřování, tak i pro následné posouzení činu v trestním řízení. - Kde byl čin spáchán? Zejména je třeba zjistit, zda místo nálezu je i místem činu. O tom, že místo nálezu není místem činu, svědčí zejména tzv. negativní okolnosti CHMELÍK, J. Ohledání místa činu. 2. Přepracované vydání. Praha: PČR Úřad vyšetřování pro Českou republiku, Ministerstvo vnitra, odbor personální práce a vzdělávání, 1999 s Negativní okolnosti jsou takové změny na ohledávaném objektu, které jsou v logickém rozporu s jinými informacemi získanými ohledáním a které spočívají buď v neexistenci změn, které by vzhledem k ostatním 36

42 - Kdo čin spáchal? - Jak byl čin spáchán? Rekonstrukce průběhu činu podle zjištěných stop může pomoci k určení míst, kde by se mohly nacházet další stopy, a k určení modu operandi pachatele. - Čím byl čin spáchán? Z charakteru použitého nástroje lze někdy usuzovat na okruh osob, mezi nimiž je třeba hledat pachatele. - Proč byl čin spáchán? Zejména u násilných trestných činů je odhalení motivu či pohnutky k činu velmi důležité, neboť může ukázat na konkrétního pachatele nebo alespoň výrazně zúžit okruh osob, mezi kterými je třeba pachatele hledat. Lze jej přibližně dovodit ze stop na místě činu a z negativních okolností Zásady ohledání Ohledání se řídí zásadami ohledání, které můžeme rozdělit na obecné a specifické. Mezi obecné zásady ohledání se řadí zásady aktivnosti, rychlosti, objektivnosti a úplnosti ohledání. Při ohledání místa činu v souladu se zásadou aktivnosti není možné, aby technici čekali s provedením jednotlivých úkonů ohledání na pokyn vedoucího ohledání, ale je třeba jejich aktivní samostatný a iniciativní přístup k vyhledávání, odhalování a zajišťování stop. Základem zásady rychlosti ohledání je, že by ohledání mělo být prováděno ihned po příjezdu výjezdové skupiny na místo. Jakékoli časové prodlevy jsou nežádoucí, zejména pro riziko narušení místa činu a znehodnocení stop. Rychlost ohledání nesmí být na úkor jeho kvality a odborného provedení. Podstatou zásady objektivnosti je provedení ohledání místa činu v souladu se zákonem a kriminalistickými doporučeními tak, aby všechny stopy nalézající se na místě činu byly stanoveným způsobem vyhledány a zajištěny. změnám měly být na místě nalezeny, nebo existence takových změn, které se ve vztahu k ostatním jeví nelogické, rozporné, protichůdné a podle předpokladů by na místě vůbec být neměly. Přitom je třeba odlišit, zda se jedná o negativní okolnosti vzniklé neodbornou či nedůslednou prací policistů, přirozenými změnami na místě činu, nebo nepřirozenými změnami na místě činu negativní okolnosti uměle vytvořené pachatelem. (CHMELÍK, J. Ohledání místa činu. 2. Přepracované vydání. Praha: PČR Úřad vyšetřování pro Českou republiku, Ministerstvo vnitra, odbor personální práce a vzdělávání, 1999 s 15, 35.) 31 CHMELÍK, J. Ohledání místa činu. 2. Přepracované vydání. Praha: PČR Úřad vyšetřování pro Českou republiku, Ministerstvo vnitra, odbor personální práce a vzdělávání, 1999 s

43 Při ohledání místa činu je rovněž třeba zajistit systematické a úplné ohledání místa činu, jakož i všech objektů na něm se nalézajících, což je podstatou zásady úplnosti ohledání. Z tohoto důvodu je stanoveno několik způsobů ohledání (viz podkapitola ). Konkrétní způsob ohledání (u trestného činu vraždy zpravidla excentrický) je stanoven vedoucím výjezdové skupiny při přípravě ohledání a prvotní obhlídce místa činu a později by se již neměl měnit. Nesystematické a neúplné ohledání může vést ke špatnému vyhodnocení situace na místě činu a tím i k nesprávnému posouzení toho, co se na místě odehrálo. (Např. v příkladu z praxe uvedeném v podkapitole Pád s okna s následkem smrti, neúplné ohledání málem způsobilo, že případ vraždy byl uzavřen jako nešťastná náhoda.) Specifickými zásadami ohledání je zásada řízení ohledání jediným vedoucím, zásada neodkladnosti, neopakovatelnosti a nezastupitelnosti ohledání. Práce výjezdové policejní skupiny, stejně jako práce jakéhokoli jiného kolektivu, musí být někým řízena. Každé místo činu je odlišné a na konkrétním místě činu se mohou vyskytnout i neplánované úkoly, které je třeba splnit. O koordinaci prací a rozdělení mimořádných úkolů na místě činu se stará vedoucí výjezdové skupiny, kterým by měl být nejzkušenější z přítomných policistů. Kvalitní vedení ohledání jediným vedoucím je důležité zejména u ad hoc vytvořených pracovních týmů. 32 Zásada neodkladnosti ohledání úzce souvisí se zásadou rychlosti ohledání. Každé místo činu by mělo být ohledáno bezprostředně poté, kdy vyšel trestný čin najevo, neboť řada stop s časem ztrácí svou vypovídací hodnotu nebo zcela zaniká. Pokud je najednou oznámeno více trestných činů, mají přednost závažnější před méně závažnými. (Např. v příkladu z praxe uvedeném v podkapitole Houska jako jeden z důkazů v případě dvojnásobného pokusu vraždy mohl být při delší časové prodlevě mezi činem a ohledáním místa činu zkonzumován holuby jeden z důkazů.) Struktura místa činu se s časem mění, a to v neprospěch orgánů činných v trestním řízení. Některé stopy (zejména pachové) zanikají, další se (zejména biologické stopy) 32 Pokud se na místě činu nachází služebně nadřízená osoba, která sice není členem výjezdové skupiny, ale vstoupí na místo činu a začne zde členům výjezdové skupiny udílet pokyny týkající se ohledání, stává se tato osoba odpovědnou za ohledání místa činu, což se uvede do příslušné dokumentace včetně času, kdy tato osoba převzala svým jednáním odpovědnost za ohledání. 38

44 znehodnocují a ztrácejí vypovídací hodnotu. Největší vypovídací hodnotu má místo činu bezprostředně po odchodu pachatele. Tato zásada neopakovatelnosti ohledání je prolomena institutem opakovaného a doplňujícího ohledání (podrobněji viz podkapitola 6. 5.). Zásada nezastupitelnosti ohledání spočívá v tom, že ohledáním zjištěné informace nelze získat jinak, než právě ohledáním místa činu. Z toho plyne, že nedostatky v ohledání se táhnou celým následujícím vyšetřováním, často nejdou odstranit ani provedením opakovaného ohledání a mohou vést dokonce k tomu, že případ zůstane neobjasněn Způsoby ohledání Ohledání místa činu obvykle zahrnuje i základní ohledání dalších objektů, jako jsou stopy, dokumenty, předměty a další. Na místě je u těchto objektů prováděno pouze tzv. ohledání za účelem zjištění taktických informací, tedy takových informací, které jsou třeba k zahájení pátrání po pachateli nebo k zajištění důkazů trestného činu. Zajištěné předměty mrtvola, stopy, výpočetní technika, dokumenty, střelné zbraně a další jsou pak detailněji zkoumány na příslušných odborných pracovištích. Podle posloupnosti ohledání můžeme rozlišovat ohledání prvotní, opakované a doplňující. Prvotní ohledání je prvním ohledáním daného místa, věci nebo osoby v souvislosti s konkrétním trestným činem. Pokud je totéž místo, předmět nebo osoba ohledávána znovu, ovšem pro potřeby vyšetřování jiného trestného činu, nejedná se o ohledání opakované, ale znovu o ohledání prvotní. Správně provedené prvotní ohledání by mělo být také ohledáním konečným. Ohledání opakované spočívá ve druhém a každém dalším ohledání místa činu v původním rozsahu (tedy v kompletním ohledání) při vyšetřování stejného trestného činu. Provádí se v případech, kdy první ohledání nebylo provedeno kvalitně. Ohledání doplňující spočívá v ohledání určitého předmětu, který nebyl ohledán v rámci prvotního ohledání, neboť nebyla známa jeho souvislost s vyšetřovaným případem. Podle postupu ohledání rozlišujeme ohledání prováděné koncentrickým, excentrickým, frontálním, rajonovým, kruhovým nebo paprskovitým způsobem (podrobněji viz podkapitola ). 39

45 6.6. Dokumentace ohledání Mají-li být informace zjištěné při ohledání využity v následujícím vyšetřování nebo jako důkazy před soudem, je třeba důkladně zdokumentovat průběh ohledání i jeho výsledky. Z právního hlediska je zde důležitá zejména tzv. návaznost důkazů, kdy musí být přesně a podrobně zmapována historie každého důkazu 33. Základními požadavky na každou kriminalistickou dokumentaci je věrné zobrazení materiální situace na kriminalisticky významném místě, které umožňuje utvoření názorné představy o zadokumentovaných skutečnostech, případně obnovení zadokumentované situace, a zároveň poskytuje přesné informace o průběhu a výsledcích prováděných úkonů, jakož i o použitých metodách a prostředcích. 34 Tomu odpovídají i základní zásady dokumentace, mezi které patří zejména včasná a hlavně trvalá fixace informací, nenahraditelnost, objektivnost, účinnost použitých dokumentačních metod a úplnost a komplexnost zpracované dokumentace. 35 Základními formami fixace informací je protokol 36 spočívající v přesném a podrobném popisu dokumentovaných skutečností, obrazová dokumentace zejména ve formě fotografií, videozáznamů apod., topografická dokumentace ve formě nejrůznějších plánků a náčrtků, zvuková dokumentace, která v praxi spočívá zejména ve zvukových záznamech výslechů, a pak některé zvláštní druhy dokumentace, které se objevují zejména u expertizní činnosti, a patří sem různé grafické výstupy z laboratorních přístrojů, jako jsou plynový chromatograf, spektrofotometr apod. 33 Z visačky nebo štítku připojeného k důkazu musí být vždy jasně patrné, kdo, kde, kdy a jak daný důkaz odebral. Stejně tak se zaznamenává kompletní historie důkazu, tedy každé jeho předání od jedné osoby druhé, například když je důkaz předáván orgánem činným v trestním řízení specializovanému pracovišti k forenznímu zkoumání a následně zpět orgánu činnému v trestním řízení. Tento na první pohled zdlouhavý postup má minimalizovat riziko ztracení nebo záměny důkazu. 34 MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004 s MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004 s Náležitosti protokolu obecně stanoví ustanovení 55 odstavce 1 (TŘ). Toto ustanovení říká, že: Nestanoví-li zákon jinak, o každém úkonu trestního řízení se sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol... a dále stanoví obsahové náležitosti protokolu, jako je označení orgánu, který úkon provedl, místo, čas a předmět úkonu, jména a příjmení úředních i jiných osob, které se úkonu účastnily, stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu a další. 40

46 Zásady, jimiž se zpracování dokumentace (zejména protokolu) řídí, jsou především jasnost a jednoznačnost, jednotné označení předmětu (pokud je na místě více druhově shodných předmětů, odlišují se čísly např. křeslo č. 1, křeslo č. 2), shodnost jednotlivých částí dokumentace navzájem, jakož i shodnost dokumentace se situací na ohledávaném místě, přesnost a určitost. Zjednodušeně lze říci, že základním účelem dokumentace je zachytit pomocí dokumentačních metod situaci na ohledávaném místě tak, aby si kdokoli, kdo ji prostuduje, mohl utvořit přesnou a skutečnosti odpovídající představu o situaci panující na místě ohledání v době ohledání. Přesná a úplná dokumentace je rovněž podkladem pro další kriminalistické metody (např. rekonstrukce, vyšetřovací pokus). Kvalita zpracování dokumentace má rovněž významný vliv na hodnotu ohledání, jakožto důkazního prostředku při projednávání činu před soudem. Proto musí být autentická a nesmí být následně nijak upravována. 41

47 7. Ohledání mrtvoly Na místo nálezu těla zpravidla po občanech, kteří nález oznámí, nedorazí jako první lékař, nýbrž policisté. Ti jsou povinni dle svých schopností zjistit, zda se skutečně jedná o mrtvolu a nikoli např. o osobu v bezvědomí, které by bylo třeba poskytnout první pomoc. Pokud dojdou k závěru, že se jedná o nález mrtvoly, musí počkat na příjezd lékaře, neboť jen lékař je oprávněn konstatovat smrt. Následné ohledání mrtvoly na místě činu provádí orgán činný v trestním řízení zpravidla ve spolupráci s přizvaným soudním znalcem z oboru soudního lékařství nebo alespoň ve spolupráci s lékařem. 37 Ohledání mrtvoly nebo její části můžeme rozdělit na prvotní a následné. Prvotní ohledání mrtvoly nebo její části se provádí na místě nálezu (viz podkapitola 7. 2.), následné podrobné ohledání pak při soudní pitvě (viz podkapitola 7.4.) Účel ohledání Účelem ohledání je nalézt odpovědi na následující otázky: - Jaká je příčina smrti? - Nastala smrt v důsledku zavinění jiné osoby, nebo se jedná o sebevraždu, nebo o nešťastnou náhodu? - Je, v případě vraždy, místo nálezu těla i místem spáchání činu? - Jaká zranění oběť utrpěla, která z nich jsou smrtelná, která byla způsobena během života a která až posmrtně? - Jaký byl mechanismus usmrcení, jakým směrem, jakou silou a jakým nástrojem byly vedeny rány a zda lze podle jejich umístění určit vzájemné postavení útočníka a oběti? - Jaké stopy zanechal pachatel na mrtvole a jaké stopy mohla zanechat oběť na pachateli? - Jaká doba uplynula od smrti do ohledání? 37 CHMELÍK, J. Ohledání místa činu. 2. Přepracované vydání. Praha: PČR Úřad vyšetřování pro Českou republiku, Ministerstvo vnitra, odbor personální práce a vzdělávání, 1999 s

48 - Jakým způsobem a jakým prostředkem byla nalezená část mrtvoly oddělena od těla oběti? 38 Pokud není nalezeno kompletní tělo, ale jen jeho část nebo části, musí soudní lékař při ohledání těla zodpovědět i další otázky: - Jsou nalezené části skutečně lidského původu? - Jakého pohlaví je oběť? - Pochází nalezené části z jednoho těla, nebo se jedná o části více mrtvol? - Jak stará a vysoká oběť pravděpodobně byla, měla nějaké zvláštní znaky (např. tetování) apod.? Základní součinnost lékaře s Policií České republiky na místě nálezu těla Pro postup lékaře a Policie České republiky, jakož i pro jejich případnou součinnost, je rozhodující charakter úmrtí. Charakter úmrtí je dán zejména příčinou smrti, kdy můžeme rozlišovat smrt přirozenou a smrt násilnou, a místem smrti, kdy rozlišujeme smrt ve zdravotnickém zařízení a smrt mimo zdravotnické zařízení. Pro další obsah práce má význam zejména násilná smrt mimo zdravotnické zařízení, a proto se o ní zmíním podrobněji. Postup při úmrtí osoby mimo zdravotnické zařízení, bez ohledu na příčinu smrti, upravuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví. Tato vyhláška obsahuje mimo jiné i oznamovací povinnost při úmrtí osoby mimo zdravotnické zařízení nebo při nálezu mrtvého těla. Vyhláška byla vydána v roce 1988 s účinností od 1. dubna 1988 a novelizována pouze zákonem 256/2001 Sb. o pohřebnictví a o změně některých zákonů. Tento zákon nově a podrobněji upravil materii vyhlášky, jež se týkala pohřebnictví, a vyhlášku v této části zrušil. Postup při úmrtí osoby mimo zdravotnické zařízení tedy zůstal od roku 1988 beze změny. Není proto příliš překvapující, že vyhláška operuje s orgány jako územní 38 STRAUS, J. a kol. Kriminalistická metodika. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008 s PORADA, V. a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 2001 s. 685 a

49 obvodní lékař či Sbor národní bezpečnosti, které již byly zrušeny. S ohledem na výše uvedené lze očekávat, že vyhláška bude časem novelizována či nahrazena zcela novou vyhláškou. Oznamovací povinnost při úmrtí osoby mimo zdravotnické zařízení nebo při nálezu mrtvého těla je dána vůči praktickému lékaři pro dospělé, který má praxi v blízkosti místa úmrtí či místa nálezu (případně vůči lékaři rychlé záchranné služby). V případě podezření, že k úmrtí došlo v důsledku trestného činu nebo sebevraždy, je nutné bezodkladně informovat rovněž Policii České republiky. V praxi tak mohou po oznámeních nastat dvě situace. V první situaci se na místo jako první dostaví hlídka Policie České republiky, která následně přivolá praktického lékaře. V případě dopravních nehod a jiných neštěstí je obvykle na místě přítomen lékař rychlé záchranné služby. Ten může provést zevní prohlídku mrtvé osoby a s tím související úkony, ovšem zákon mu tuto povinnost, na rozdíl od praktických lékařů, výslovně neukládá. V druhém případě je první na místě praktický lékař, který má v případě podezření na násilnou smrt nebo sebevraždu povinnost bezodkladně informovat Policii České republiky. Tuto povinnost má rovněž v případě, že provede prohlídku mrtvého neznámé totožnosti nebo mrtvého vyloženého z dopravního prostředku. Z hlediska soudního lékařství je ovšem vhodné zajistit příjezd Policie České republiky i v dalších případech. Jedná se zejména o tyto případy: - úmrtí z vnějších příčin, případně při podezření, že se jedná o úmrtí z vnějších příčin, - úmrtí z vnitřních, chorobných příčin, pokud při zevní prohlídce není možné stanovit bezprostřední příčinu smrti, - úmrtí kojence, dítěte nebo mladé osoby, - úmrtí osamělé osoby, - úmrtí, ke kterému došlo na veřejně přístupném a frekventovaném místě, - úmrtí cizího státního příslušníka DVOŘÁK, M., KLÍR, P. Spolupráce lékaře a Policie ČR na místě nálezu mrtvé osoby. In Kriminalistika na prahu XXI. století. Uspoř. M. Němec. Praha: Policejní akademie ČR

50 Praktický lékař má za povinnost konstatovat smrt osoby, provést zevní prohlídku těla zemřelé osoby a během ní systematicky pátrat po známkách nasvědčujících skutečnosti, že smrt mohla být způsobena trestným činem, stanovit přibližnou dobu úmrtí, předběžnou příčinu smrti, vyplnit příslušnou zdravotnickou dokumentaci a rozhodnout o pitvě. Lékař může nařídit pouze tzv. zdravotní pitvu, soudní pitvu může jen doporučit, její provedení nařizuje Policie České republiky formou opatření. V případě, že je prováděna zdravotní pitva a během ní pitvající lékař zjistí okolnosti nasvědčující spáchání trestného činu nebo vznikne podezření, že se nejednalo o přirozenou smrt, je povinen pitvu okamžitě přerušit a informovat o této skutečnosti Policii České republiky. Ta pak nařídí soudní pitvu. Žádný právní předpis neobsahuje povinnost přivolávat na místo úmrtí nebo nálezu těla soudního lékaře. V praxi ho na místo nálezu těla přivolává Policie České republiky na základě svého uvážení nebo na žádost prohlížejícího praktického lékaře. Soudní lékař by měl být přivolán na místo nálezu těla v případech: - podezření, že smrt nastala v důsledku protiprávního jednání jiné osoby, - smrtelných střelných poranění, pokud nelze jednoznačně vyloučit sebevraždu, - úmrtí více osob najednou, pokud se nejedná o dopravní nehodu, - úmrtí chodce při dopravní nehodě, pokud řidič ujel z místa nehody, - mrtvé osoby nalezené v požářišti, - kosterního nálezu v případě podezření, že se mohlo jednat o trestný čin. 41 Předběžné údaje vyslovené soudním lékařem mohou být sice podrobnější než od praktického lékaře, nicméně závěrečné slovo má až následná pitva Ztotožnění mrtvoly Na ztotožnění neznámé mrtvoly spolupracují soudní lékaři a policie. Postup ztotožnění je závislý na stavu nalezeného těla. V případě, že je mrtvola nalezena krátce po smrti a není poškozena hnilobnými procesy ani devastujícími poraněními, provádí se její fotodokumentace. Poté, co je mrtvola na místě nálezu prvotně ohledána, je převezena 41 DVOŘÁK, M., KLÍR, P. Spolupráce lékaře a Policie ČR na místě nálezu mrtvé osoby. In Kriminalistika na prahu XXI. století. Uspoř. M. Němec. Praha: Policejní akademie ČR

51 na pracoviště soudního lékaře, kde jsou zajištěny na ní se nacházející stopy. Teprve pak lze mrtvole sejmout otisky prstů (pokud to stav prstů dovoluje) a upravit ji pro potřeby vytvoření identifikační fotografie. Mrtvola se umyje, v rámci možností se ošetří tržné a jiné rány v obličeji (sešije se poškozená pokožka obličeje), učeše se, přiměřeně nalíčí. Mrtvola se fotografuje vsedě, zády opřená o zeď a s otevřenýma očima tak, aby její oči a objektiv fotoaparátu byly ve stejné rovině. Na základě údajů o věku, pohlaví, výšce, přibližné době smrti apod. jsou mezi pohřešovanými osobami vytipováni ti, kdo by mohli být nalezenou mrtvolou, a jejich fotografie jsou následně porovnávány s identifikační fotografií mrtvoly. Identifikace tedy probíhá formu rekognice. Pokud je k dispozici lebka oběti, je možno provést tzv. superprojekci 42, případně též plastickou rekonstrukci obličeje podle lebky. Identifikace je pak potvrzována za pomoci porovnávání údajů z lékařských a stomatologických záznamů a z rentgenových snímků domnělé oběti se zjištěními soudního lékaře, případně analýzou DNA. Při pitvě je rovněž proveden podrobný popis mrtvého těla. Tělo je změřeno, zváženo, popsáno co do barvy, délky a hustoty vlasů, vousů, barvy očí, přítomnosti výrazných mateřských znamének, poúrazových nebo pooperačních jizev a tetování. Detailně je popsán chrup oběti, který je důležitým identifikačním znakem. Na základě chrupu je možné přibližně určit věk oběti 43. Dalším krokem může být u nedávno zemřelých sérologické vyšetření k určení krevní skupiny zemřelého a analýza DNA. Lékař provádějící soudní pitvu a posléze policejní technici důkladně prohlížejí oděv mrtvého. Všímají si zejména přítomnosti monogramů a visaček, u oblečení na míru i označení výrobce. Pozornost věnují i obsahu kapes. Dalším vodítkem k určení totožnosti mohou být šperky, zejména snubní prsteny s vyrytým datem svatby a šperky atypické. 42 Metoda kriminalistické antropologie spočívající v antropologické komparaci nalezené lebky s fotografií konkrétní osoby. STRAUS, J. a kol. Kriminalistická technika. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008 s Stáří oběti je určováno za pomoci tzv. Gustafsonovy metody, kdy je zkoumán stupeň abraze, ukládání sekundárního dentinu v dřeňové dutině, parodontální změny, ukládání cementu, resorbce hrotu zubního kořene a transparence kořene. (KVAPILOVÁ, H., DOGOŠI, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2007.) 46

52 Odlišná situace nastává u kosterních pozůstatků. Identifikace kosterních nálezů 44 je záležitostí kriminalistické antropologie. Při nálezu kosterních pozůstatků je v prvé řadě třeba zjistit, zda se jedná o kosti lidské, nebo zvířecí, což vzhledem k velkým odlišnostem v anatomické stavbě kostí obvykle odborníkům nečiní problémy. V případě, že se jedná o lidské kosti, je třeba zjistit, zda se jedná o kosti jedné, nebo více osob. Za tímto účelem se zjišťuje, zda se některá kost nevyskytuje v nálezu opakovaně (to ovšem není zcela směrodatné u drobných kostí rukou, neboť je třeba počítat s polydaktylií více než pět prstů na ruce). Dále se zjišťuje, zda byly kosti nalezeny na původním místě uložení (kosti na sebe anatomicky navazují), nebo zda s pozůstatky bylo manipulováno (kosti jsou zpřeházené), v případě nálezu nezahrabaných kostí je ale třeba vzít v úvahu, že kosti mohla zpřeházet zvěř. Dalším krokem je určení pohlaví. To se provádí zejména zkoumáním anatomické stavby lebky a pánve, která je u mužů a žen výrazně odlišná. Následně se zjišťuje stáří oběti v době smrti. To se provádí zkoumáním osifikace kostí, srůstů lebečních švů, stavu zubů apod. Při tom platí, že poměrně přesně lze určit stáří u obětí cca do dvaceti pěti let věku. S vyšším věkem přesnost určení věku oběti v době smrti klesá. Podle dlouhých kostí se zjišťuje výška oběti. Jako poslední se zjišťuje, jaká doba uplynula od smrti oběti. Zodpovězení této otázky je velmi složité, neboť vliv na stav kosterních pozůstatků může mít celá řada vnějších (přítomnost rakve nebo jiného obalu, složení, vlhkost a ph zeminy v místě uložení apod.), ale i vnitřních faktorů (zejména pokud byla příčinou smrti otrava toxickými látkami nebo bylo-li s ostatky manipulováno). Kriminalisticky relevantní jsou takové kosterní nálezy, kde od smrti oběti uplynulo maximálně cca sedmdesát až sedmdesát pět let 45. Při identifikaci kosterních pozůstatků se vychází zejména z nálezů týkajících se příčiny smrti (závažná poškození lebky a páteře neslučitelná se životem apod.), známek po prodělaných nemocech (takových, které se projeví na kostech, jako je např. TBC, některá nádorová onemocnění, křivice, příjice apod.), úrazech (u zlomenin je třeba odlišit zlomeniny vzniklé během života od posmrtných) a lékařských zákrocích (nejrůznější 44 STRAUS, J. a kol. Kriminalistická technika. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008 s To je dáno průměrnou délkou lidského života. U kosterních pozůstatků starých sedmdesát pět let je stále ještě možné, i když nepravděpodobné, že je zde pachatel, kterého by bylo možné stíhat. 47

53 implantáty apod.). Pokud je nalezena kompletní lebka, přispívá k identifikaci i porovnání jejího chrupu se stomatologickými záznamy osoby, u níž je podezření, že by jí mohly patřit nalezené kosti. Další možností je provedení analýzy DNA, zjištění skupinových vlastností krve z kostí a, je-li k dispozici, vhodná fotografie možné oběti, tzv. superprojekce Soudní pitva Trestní řád v ustanovení 115 odstavec 1 46 stanoví, že mrtvola musí být prohlédnuta a pitvána vždy, vznikne-li podezření, že smrt byla způsobena trestným činem. Jedná se o tzv. soudní pitvu 47. Tu nařizují a její náklady, včetně nákladů na převoz těla, hradí orgány činné v trestním řízení 48. Orgány činné v trestním řízení rovněž nařizují znalcům provedení pitvy a vypracování písemného znaleckého posudku. Pitvu je možné provést nejdříve dvě hodiny poté, co prohlížející lékař konstatoval smrt. Soudní pitvu musí provádět dva lékaři (znalci z oboru zdravotnictví) se specializací soudní lékařství, což stanoví přímo 105 odst. 4 TŘ. Ti vypracovávají znalecký posudek, v němž odpovídají na předložené otázky jako např. na popis úrazových změn, příčinu smrti, výsledky toxikologického rozboru apod. Zároveň sepisují tzv. pitevní protokol a pitevní diagnózu, které tvoří přílohu znaleckého posudku. Obsahem pitevního protokolu je podrobný popis stavu mrtvého těla. Soudní lékař přímo během pitvy nahlas diktuje svá zjištění buď zapisovateli, nebo je zaznamenává na diktafon, aby mohla být následně přepsána do protokolu. Jeho součástí jsou osobní data zemřelé osoby, podrobný popis oděvních součástek a cenností, zevní popis mrtvého těla (zejména co se viditelných poranění, jizev, tetování, malformací apod. týče) a zjištění učiněná při samotné pitvě (nálezy na orgánech, zjištěná krvácení, vnitřní poranění apod.). K pitevnímu protokolu patří i konečná pitevní diagnóza, záznam o výsledcích všech odst. 1 TŘ: Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v takových případech jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhodne státní zástupce s největším urychlením. 47 Vedle soudních pitev, se provádí na pracovištích patologie nebo v anatomických ústavech i pitvy, jejichž účelem je určit nemoci, zdravotní komplikace příčiny úmrtí osob k ověření lékařské diagnózy, ke zjištění příčin úmrtí při náhlých nebo neočekávaných úmrtích a pro vědecké, výzkumné a výukové účely. 48 Vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví, 4 odst

54 provedených laboratorních vyšetření a případně i zdravotnická dokumentace, která byla dodána spolu s tělem. Součástí bývá zpravidla i fotodokumentace důležitých pitevních nálezů. Přílohu tvoří tzv. list o prohlídce mrtvého, který zčásti vyplňuje prohlížející lékař a z části lékař provádějící pitvu Určení příčiny smrti Součástí každého pitevního protokolu je určení bezprostřední příčiny smrti. Těch může být celá řada. Můžeme je však rozdělit do pěti kategorií: 1. Mechanické násilí tedy smrt v důsledku nejrůznějších řezných, bodných, bodnořezných, střelných a jiných poranění a v důsledku udušení. Bezprostřední příčinou smrti pak je například poškození životně důležitých orgánů (zejména mozku), fyziologická porucha neslučitelná se životem (např. oboustranný pneumotorax znemožňující dýchání jako následek bodného poranění hrudníku), značná s životem neslučitelná ztráta krve (vnější nebo vnitřní vykrvácení 50 ), dále např. vzduchová, krevní nebo tuková embolie či zastavení srdeční činnosti a dýchání v důsledku šoku. 2. Fyzikální násilí tedy smrt způsobená vystavením velmi vysoké, nebo naopak nízké teplotě, změnám atmosférického tlaku a nejrůznějším druhům záření (zejména radioaktivnímu) a smrt v důsledku zásahu elektrickým proudem a bleskem. 3. Působení chemických látek - smrt v důsledku akutní nebo chronické otravy. 4. Kombinace fyzikálního a chemického násilí smrt v důsledku zásahu jedem napuštěného šípu. 5. Smrt hladem. 49 HOTTMAR, P. Soudní lékařství (vybrané kapitoly). Praha: Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum, 2003 s Při vnitřním vykrvácení není rozhodující jen množství ztracené krve, ale i to, kam krev vytéká. Pokud dojde ke krvácení např. do dutiny břišní, postižený umírá v důsledku ztráty krve, pokud ale dojde ke krvácení např. do osrdečníku, dochází ke smrti v důsledku tzv. tamponády (selhání) srdce, kdy hromadící se krev v osrdečníku stlačuje srdce a velké cévy. Srdce se v důsledku tlaku krve není schopno roztáhnout a nemůže tak plnit svou funkci pumpy. 49

55 7.6. Určení doby smrti Určení přesné doby smrti pouze na základě prohlídky mrtvoly je velmi obtížné. I ten nejzkušenější lékař je chopen stanovit pouze přibližnou dobu smrti, na kterou usuzuje na základě svých odborných znalostí. Obecně platí, že čím delší doba od smrti uplynula, tím obtížnější je stanovit přibližnou dobu smrti. Určení přibližné doby smrti lze provést na základě posmrtných změn, délky vousů u mužů, kteří se holí, a z obsahu žaludku. Při určování přibližné doby smrti na základě posmrtných změn je nutno vzít v úvahu zejména chladnutí mrtvoly, posmrtné skvrny, posmrtnou ztuhlost a postup hniloby. Je třeba zohlednit i faktory, jako jsou teplota prostředí, v němž se mrtvola nacházela, a látky obsažené v těle. V případě nedávné smrti (smrt podle všeho nastala před několika hodinami až dny) měří vyšetřovatelé okolní teplotu vzduchu, neboť teplota okolního prostředí značně ovlivňuje rychlost, s jakou mrtvé tělo chladne. To je důležité zejména v uzavřených prostorech, kde jsou rozdíly teplot během dne a noci relativně malé. Stejně důležité je i zjistit, zda mrtvý neužíval léky či jiné látky, které mohou ovlivnit posmrtné procesy, jako například antibiotika, která zpomalují postup hniloby. K určení přibližné doby smrti slouží i řada chemických a fyzikálních metod zaměřených převážně na stanovení obsahu určitých látek v organismu či určení vlastností těchto látek, jako je například zjišťování schopnosti vázat CO 2, ph krve, množství bílkovin v krvi, množství amoniaku v těle apod. Ani pomocí těchto metod ovšem není možné určit dobu smrti naprosto přesně. Jednak proto, že není známo přesné množství zkoumaných látek ve zkoumané mrtvole v okamžiku smrti, a také proto, že zvýšení, nebo snížení množství těchto látek není zcela pravidelné. Určení doby smrti na základě délky vousů u mužů, kteří se pravidelně holí, vychází z ověřeného faktu, že vous roste rychlostí asi 0,021 mm za hodinu. Vousy po smrti již nerostou. Poměrně rozšířený mýtus o tom, že vousy a nehty rostou ještě nějakou dobu po smrti, je dán tím, že pokožka mrtvého těla sesychá a smršťuje se, tudíž je vidět i malá část nehtu či vousu, která je za života dotyčného skryta pod pokožkou. 50

56 K určení doby smrti na základě obsahu žaludku je třeba znát alespoň přibližnou dobu trávení jednotlivých potravin. Například tekutiny jako voda, čaj a káva jsou stráveny do 1 hodiny po požití, luštěniny, mrkev a některé druhy ovoce přibližně do 3 hodin, uzené maso, švestky, rozinky, mandle, slupky jablek a hrušek do 5 hodin. Dobu trávení ovšem ovlivňuje i stav žaludeční sliznice, množství požité potravy a rovněž i psychika dané osoby. Silné rozrušení jako například strach, může trávicí procesy značně zpomalit. Určení přibližné doby smrti je možné i na základě vzájemného vlivu mrtvoly a okolního prostředí. Například leží-li tělo na trávě, dochází v létě po cca 8 dnech k tomu, že tráva pod tělem vlivem nedostatku světla ztrácí chlorofyl (žloutne) a zpomaluje se její růst. Stejně tak teploty okolního prostředí kolem 0 o Celsia vedou k úplnému promrznutí těla až v rozmezí 36 až 60 hodin. Ani jedna z výše uvedených metod nevede sama o sobě k přesně a spolehlivě určené době smrti, ale jejich vzájemnou kombinací je zkušený soudní lékař schopen stanovit přibližnou dobu smrti v rozmezí několika málo hodin Exhumace Ustanovení 115 TŘ upravuje nakládání s mrtvolou osoby, u níž je podezření, že její smrt byla způsobena trestným činem. Odstavec 1 stanoví povinnost takovou mrtvolu prohlédnout a pitvat. Provedení pitvy nemohou příbuzní mrtvého zabránit, a to ani poukazem na náboženské důvody. Pohřeb takové osoby je podmíněn souhlasem státního zástupce. Ten má zákonem stanovenou povinnost rozhodovat o pohřbu oběti trestného činu s největším urychlením. Odstavec 2 pak obsahuje úpravu možnosti nařídit exhumaci mrtvoly. O exhumaci pro potřeby vyšetřování, respektive trestního řízení, rozhoduje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce. Exhumace je zpravidla prováděna vždy, pokud vzniklo podezření, že smrt osoby nastala v důsledku trestného činu. Při rozhodování o nařízení, či nenařízení exhumace je třeba zvážit zejména dobu, která uplynula od smrti dané osoby, a také to, co má být exhumací zjištěno. Anorganické jedy v těle zemřelého je možno nalézt i několik let po smrti, k prokázání některých z nich není ani třeba, aby se uchovaly měkké tkáně, stačí jen kosti. Organické jedy je možno prokázat v řádu měsíců. Při podezření na otravu jsou 51

57 odebírány vzorky zeminy z okolí rakve, aby se vyloučila případná kontaminace těla látkami z okolního prostředí, odebírá se i vzorek dřeva z rakve. Prohlídku a pitvu exhumovaného těla by měl provádět soudní lékař, který má již zkušenosti s posmrtnými, zejména hnilobnými změnami. Pitva by měla být prováděna na místě exhumace či v nejbližším okolí, neboť při převozu mrtvoly může dojít k jejímu poškození, a tím i zničení případných stop násilí na těle TESAŘ Jaromír, Soudní lékařství Zdravotnické nakladatelství AVICENUM, Praha Vydání, str

58 8. Zvláštnosti vyšetřovacích verzí Po provedení počátečních vyšetřovacích úkonů, jakými jsou zejména ohledání místa činu a ohledání mrtvoly, mají vyšetřovatelé zpravidla k dispozici základní informace o činu, které jsou podkladem pro vytyčení vyšetřovacích verzí. Vyšetřovací verze je kriminalistická metoda, kterou se hledají neznámé vztahy mezi existujícími kriminalistickými stopami. 52 Její podstatou je vytvořit (domyslet si) na základě zjištěných skutečností a indicií reálně možné a v praxi ověřitelné domněnky o vztazích mezi zjištěnými skutečnostmi, jakož i o průběhu celého činu. Je tak vytvořena pravděpodobná rekonstrukce činu. Na jejím základě je možné dovozovat, jaké další stopy by po takto provedeném činu musely zákonitě zůstat, stejně jako jaké následky by musel mít. Pokud se existence takto předpokládaných stop a následků potvrdí, je potvrzena i pravdivost vyšetřovací verze. Vyšetřovací verze ovšem může být informacemi získanými v průběhu dalšího vyšetřování i zcela nebo z části popřena (nejsou nalezeny stopy, které by zde zákonitě být musely) a musí být pozměněna v souladu s nově získanými informacemi. Vyšetřovací verze se vytyčují na základě informací o místě činu, o způsobu páchání a utajování činu a o oběti Verze vytyčené na základě informací o místě činu Základem pro vytyčení vyšetřovací verze na základě informací o místě činu je zjištění odpovědí na dvě otázky: 1. Proč se oběť zdržovala na místě činu? Chodila tudy pravidelně, byla sem vylákána, přivezena apod.? 2. Proč si toto místo vybral jako místo činu pachatel? Zvolil ho náhodně, když se mu zde naskytla příležitost, znal ho a vytipoval si ho předem apod.? Pokud byla oběť zavražděna na místě, na kterém neměla žádný racionální důvod se nacházet, lze mít za to, že sem byla pachatelem vylákána. Lze tedy vytyčit vyšetřovací 52 KRAJNÍK, V. a kol. Kriminalistika. 1. Vydání. Bratislava: Akadémia Policajného zboru v Bratislave, 2005, str (Pro jazykovou jednotnost práce citováno v ČJ.) 53

59 verzi, že oběť pachatele znala a důvěřovala mu, neboť cizího člověka by stěží následovala na neznámé místo, aniž by o tom někomu řekla. Z povahy místa, zejména z jeho odlehlosti, opuštěnosti a vhodnosti pro spáchání vraždy, lze usuzovat, že pachatel místo znal buď proto, že v okolí žije nebo pracuje (nebo zde v nedávné minulosti žil nebo pracoval), anebo si místo předem vytipoval a seznámil se s poměry panujícími v jeho okolí. Lze tedy vytyčit vyšetřovací verzi, že pachatel se v blízkosti místa činu musel pohybovat a mohl zde být viděn. Pokud je místem činu byt oběti a jsou zde známky, že oběť svého vraha do bytu pustila a např. si s ním dala skleničku, lze vytyčit verzi, že mezi pachatelem a obětí je blízký vztah. Na základě stop zanechaných na místě činu, jako jsou například stopy přípravného jednání, otisky prstů, obuvi a nástrojů, lze zahájit proces identifikace pachatele a vytyčit verze ke zjištění totožnosti pachatele Verze vytyčené na základě způsobu páchání a utajování Způsob páchání vraždy má přímý vliv na to, jaké stopy po činu zůstanou. Na základě zjištěných stop lze vytyčovat verze o motivu jednání. Následně, po zjištění motivu, lze na jeho základě vytyčit verze o osobě pachatele. Pokud se tedy prokáže sexuální motiv vraždy, lze vytyčit verzi, že pachatelem je někdo, kdo už v minulosti projevoval sklony k sexuální agresi či deviaci. Ze způsobu útoku lze odvodit některé vlastnosti pachatele, jako například jeho tělesnou konstituci, výšku, zručnost v zacházení se zbraní apod. Podle použité zbraně (zda byla na místo donesena pachatelem, nebo bylo jako zbraň použito něco, co se na místě vyskytovalo) lze vytyčit verzi, že se jedná o předem plánovanou a připravovanou vraždu, nebo naopak o vraždu nepřipravovanou, příležitostnou. Stejně tak, pokud se pachatel nepokusil vraždu utajit a nebyl při tom v časové tísni, lze předpokládat, že nemá žádný vztah k oběti, ani k místu činu a nemá proto obavu, že by ho vyšetřovatel zařadil do okruhu podezřelých osob. Naproti tomu pachatel se vztahem k oběti nebo k místu činu se zpravidla pokouší čin utajit, aby se vyhnul podezření. 54

60 8.3. Verze vytyčené na základě informací o oběti V případě, kdy je totožnost oběti známa nebo se ji podaří dodatečně identifikovat, je možno na základě informací o jejím osobním i profesním životě vytyčit verzi, že pachatelem je osoba, která má ze smrti oběti majetkový nebo jiný pospěch. K vytyčení takovýchto verzí je ovšem třeba dopodrobna zmapovat majetkové poměry oběti, rodinné a pracovní vztahy oběti, jakož i její vztahy k jiným osobám, její zvyky, záliby apod. a zjistit, jaké další osoby jsou s těmito skutečnostmi obeznámeny. Verze na základě informací o oběti se vytyčují zejména v případech pohřešovaných osob, kdy nejsou k dispozici informace o místě činu, ani informace o způsobu spáchání a utajování činu a nelze tedy vytyčit vyšetřovací verze dle bodů 8.1. a 8.2. této práce. 55

61 9. Stručné shrnutí následující etapy vyšetřování Ve své práci jsem se zaměřila na dva okruhy problémů. Prvním byl čistě teoretický popis toho, co to vlastně vražda je, na základě čeho se určuje, že nastala smrt, jako nutný předpoklad existence dokonané vraždy, stručný nástin spolupráce lékaře s Policií ČR a krátký statistický exkurz (kapitoly 1. a 2.). Druhý okruh se týkal počáteční etapy vyšetřování vražd od nálezu mrtvoly přes její ohledání po vytyčení vyšetřovacích verzí. Vytyčením vyšetřovacích verzí samotné vyšetřování pochopitelně nekončí. Proto považuji za vhodné na tomto místě alespoň velmi stručně nastínit následný postup vyšetřování. Následnými vyšetřovacími úkony jsou zejména výslech obviněného, výslechy svědků. U výslechu obviněného je nutné mít na paměti, že pod hrozbou vysokého trestu odnětí svobody může mít pachatel tendenci popírat svůj podíl na vraždě nebo alespoň snižovat míru své odpovědnosti na ní například vymýšlením si okolností nutné obrany apod. Pachatelé předem připravovaných vražd si často již před vraždou důkladně promýšlejí nejen utajení svého činu, ale i svou případnou obhajobu a za tímto účelem si zajišťují falešná alibi apod., takže i zcela nepravdivá výpověď se na první pohled může jevit věrohodná, bez vnitřních rozporů a nelogičností. U výslechů svědků, zejména pak obětí trestného činu vraždy ukončeného ve stadiu pokusu, je třeba mít na paměti, že výpověď může být do značné míry ovlivněna nejen zdravotním stavem vyslýchaného, ale i strachem z pachatele nebo naopak nenávistí k němu, přítomností amnézie v důsledku fyzických poranění nebo utrpěného psychického otřesu. Dalšími úkony pak může být např. rekognice, rekonstrukce činu, vyšetřovací pokus, různé odborné expertizy, prověrka výpovědi na místě, domovní prohlídky a další. Vedle výše rozebrané soudně-lékařské expertizy je možné provést například znalecké zkoumání duševního stavu obviněného se zaměřením na skutečnost, zda byl pachatel v době činu příčetný (zkoumají psychiatři), a jaké zde byly pohnutky k činu a jaká je možnost resocializace obviněného (zkoumají psychologové). Pokud se jedná o vraždu ženy spáchané mužem a není zde zřejmý motiv, přibírá se zpravidla sexuolog, aby pomohl odhalit případný skrytý sexuální motiv. U vraždy novorozeného dítěte matkou pak znalci 56

62 z oboru zdravotnictví zejména zkoumají, zda se jednalo o porod nebo o potrat, zda se dítě narodilo živé a jak s ním po porodu bylo zacházeno. Dále připadají v úvahu zejména expertizy z oblasti trasologie, toxikologie, balistiky, mechanoskopie, biologie apod. U vražd jako jedné z nejzávažnějších forem trestné činnosti je časté zapojení veřejnosti do vyšetřování formou nejrůznějších pátracích relací ve sdělovacích prostředích, v nichž orgány činné v trestním řízení jednak varují veřejnost před pachatelem a zároveň ji žádají o pomoc při pátrání po něm, například formou podání svědectví, identifikace pachatele dle kamerového záznamu nebo pomocí svědků vytvořeného portrétu apod. 57

63 10. Příklady z praxe Houska jako jeden z důkazů v případě dvojnásobného pokusu vraždy 53 Níže popsaný případ z policejní praxe demonstruje důležitost důkladného, úplného a odborně provedeného ohledání místa činu, neboť nebýt přiznání pachatele, mohla se usvědčujícím důkazem stát na první pohled nedůležitá nakousnutá houska zajištěná techniky právě při ohledání místa činu 54. Dne krátce po půl čtvrté ráno oznámil svědek telefonicky na Integrované operační středisko Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje v Brně napadení a následné poranění dvou osob střelnou zbraní, ke kterému mělo dojít v ulici Nádražní. Policejní hlídka Obvodního oddělení Brno-střed na místě nalezla dvě osoby se střelným poraněním břicha, které byly následně rychlou záchrannou službou převezeny do nemocnice. Při šetření na místě činu policie ztotožnila čtrnáct osob, které zároveň v souladu s ustanovením 158 odst. 3 a 5 vyzvala k podání vysvětlení. Tyto osoby jí poskytly popis krátkého sporu, následné střelby a popis pachatele. Mezi osobami podávajícími vysvětlení byl i zaměstnanec rychlého občerstvení s provozovnou ve výše uvedené ulici, který vypověděl, že pachateli těsně před střelbou prodal housku s gyrosem. Během pátrací akce v okolí místa činu byl v nedalekém baru zajištěn kamerový záznam s mužem, který odpovídal popisu pachatele, a zapalovač, který tam tento muž zapomněl (fotografie z ohledání viz obrazová příloha). Ještě téhož dne byly zahájeny úkony trestního řízení pro spáchání zločinu vraždy podle 140 odst. 1, 3 písm. a) ve stadiu pokusu podle 21 odst. 1 trestního zákoníku. Následně byla na místo střelby vyslána výjezdová skupina, která dosud volně přístupné místo ohradila páskou a provedla jeho ohledání. Při ohledání místa činu byla 53 MATOUŠEK, V., POSTŮVKOVÁ, Š., VEJNÁROVÁ, L. Houska jako jeden z důkazů v případu dvojnásobného pokusu vraždy. Kriminalistický sborník. 2012, ročník LVI, číslo 5, s V obrazové příloze je k popisovanému případu k dispozici několik fotografií z ohledání místa činu. 58

64 vedle dvou nábojnic, krevních stop, několika krvavých otisků obuvi (tzv. trasologických stop), nedopalků cigaret a dalších stop zajištěna i nakousnutá houska, částečně rozklovaná holuby (fotografie z ohledání viz obrazová příloha). Z housky byla sejmuta pachová stopa a udělán stěr za účelem zajištění biologické stopy. Při expertizním zkoumání zajištěných stop bylo u stěru z nakousnuté housky z důvodu minimálního množství biologického materiálu upuštěno od zkoumání v odvětví biologie a bylo upřednostněno zkoumání genetické, konkrétně stanovení profilu DNA. V Národní databázi DNA ale nebyla zjištěna shoda. Zároveň byl stanoven profil DNA ze stěru ze zapalovače zajištěného v nedalekém baru. Oba profily se shodovaly. Obrazové záznamy pořízené kamerovým systémem v baru byly zveřejněny v policejní pátrací databázi a v České televizi. Na základě oznámení policisté dne zjistili, že pachatelem by mohl být jistý M. T. z Velkého Meziříčí, který byl tou dobou bez zaměstnání a neznámého místa pobytu. M. T. byl zadržen dne ve večerních hodinách. Při výslechu střelbu do dvou jemu neznámých mužů přiznal s tím, že je rozhodně zabít nechtěl. Údajně se měli hádat a navzájem napadat a poté, co je napomenul, na něj něco křikli a vydali se k němu. Na základě jeho výpovědi byla rovněž zajištěna i střelná zbraň, jíž mělo být při střelbě použito. Z úst M. T. byl kriminalistickým technikem proveden stěr za účelem získání jeho profilu DNA. Při porovnání s profilem DNA ze zajištěné housky i ze zapalovače byla zjištěna individuální shoda. Shodu přineslo i balistické zkoumání zajištěné zbraně a nábojnic z místa činu, stejně jako pachová identifikace uskutečněná na základě pachové stopy z místa činu a pachového vzorku M. T. Byl tak zajištěn dostatek důkazů pro případ, že by M. T. své přiznání následně odvolal. M. T. byl později odsouzen za trestný čin nedovoleného ozbrojování a za trestný čin vraždy ve stadiu pokusu odsouzen k 12,5 letům vězení. Tento rozsudek potvrdil i odvolací soud. 59

65 10.2. Pád z okna s následkem smrti cizí zavinění neprokázáno? 55 Tento příklad ještě jednou demonstruje důležitost ohledání, neboť nebýt šťastné shody náhod, mohla v důsledku nedůkladného a napůl laicky provedeného ohledání projít pachateli vražda, maskovaná jako nešťastná nehoda 56. Dne oznámil lékař rychlé záchranné služby na MOP ČR Košíře úmrtí ženy později identifikované jako N. R., která vypadla z kuchyňského okna svého bytu v 7. patře. Na místo nebyla vyslána stálá vjezdová skupina. Hlídka provedla pouze neúplné ohledání místa činu (pouze ohledání kuchyně) a pořídila fotodokumentaci kuchyně a místa dopadu těla. Bývalý manžel mrtvé, žijící s ní ve společné domácnosti, při výslechu uvedl, že napínala nové prádelní šňůry na věšáku přidělaném zvenku k rámu okna a klečela přitom na stolku u otevřeného okna. On byl v kuchyni a povídal si s ní. Najednou uslyšel výkřik a viděl už jen nohy své bývalé ženy, jak mizí v okně. Zavolal záchranku a sešel dolů. Věc byla následující den ve svodce událostí uvedena jako pád z okna s následkem smrti. Přítomný lékař nařídil zdravotně bezpečnostní pitvu. V rámci metodické pomoci případ prostudoval vyšetřovatel úřadu vyšetřování hlavního města Prahy, který ve spise narazil na řadu nedostatků: - nebylo ohledáno místo dopadu těla, - nebyla zaměřena poloha těla, - nebylo provedeno šetření v domě za účelem zjištění případných svědků události a stavu soužití bývalých manželů, Za spolupráce zasahujících policistů bylo znovu ohledáno místo činu a zaměřena poloha těla. Mrtvá dopadla kolmo k domu, hlavou směrem k domu, přičemž hlava byla ve vzdálenosti 1.9 metru od zdi, ruce i nohy natažené, paže podél těla. Provedlo se šetření v domě a okolí, znovu byl vyslechnut bývalý manžel mrtvé a bylo rozhodnuto o prověrce jeho výpovědi na místě činu za účasti znalce z oboru forenzní biomechaniky. 55 MAREŠ, J. Pád z okna s následkem smrti cizí zavinění neprokázáno? Kriminalistický sborník. 2003, ročník XLVII, číslo 3, s V obrazové příloze je k popisovanému případu k dispozici několik fotografií z prováděných vyšetřovacích pokusů a rekonstrukcí. 60

66 Výslechem dvou již dospělých dětí N. R. a jejího bývalého manžela V. R. bylo zjištěno, že od roku 1991, kdy V. R. prodělal mozkovou příhodu a zůstal ochrnutý na levou polovinu těla, bylo soužití N. R. a V. R. značně konfliktní. V. R. musel opustit své zaměstnání strojního inženýra, pokusil se podnikat, ale nadělal si jen dluhy, začal pít, byl agresivní na ženu, měl psychické problémy. Na žádost N. R. bylo manželství v roce 1993 rozvedeno, oba však i nadále žili ve společném bytě. V době smrti N. R. podle všeho soužití spělo k úplnému rozchodu a ke zrušení společného bydlení. N. R. začala s V. R. řešit jeho dluhy, aby je nemusela všechny splácet sama. Naopak nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo možným sebevražedným úmyslům N. R. K případu byla zjištěna svědkyně, obyvatelka bytu v 2. patře, která k věci vypověděla, že zaslechla ženský výkřik a pak viděla něco padat kolem okna. Myslela, že někomu ulétlo prádlo, ale když vyhlédla ven, volala hned záchranku a běžela ven. Ženu na zemi poznala a po chvíli přišel i ženin bývalý manžel, který tvrdil, že žena vyskočila z okna. Přišlo jí divné, že se vůbec nezajímal o to, zda jeho bývalá žena žije a ani neprojevoval žádnou lítost nad tím, co se stalo. V. R. při opakovaném výslechu připustil, že měl s N. R. jisté rozpory, nicméně bylo zjevné, že se je před policisty snaží bagatelizovat. Zároveň bylo potvrzeno, že N. R. dlužil částku 55 tisíc korun, kterou by ze svého invalidního důchodu pravděpodobně nebyl schopen splatit, a také, že se N. R. zajímala o výměnu jejich bytu za dva menší. To vše vedlo k podezření, že by V. R. mohl mít na smrti N. R. podíl. Případ si převzal úřad vyšetřování hlavního města Prahy a přistoupil k prověrce výpovědi V. R. na místě, v rámci které bylo provedeno i několik vyšetřovacích pokusů. Při vyšetřovacím pokusu bylo za pomoci figurantky, se stejnými tělesnými proporcemi jako měla N. R., ověřeno, že napínání šňůr je vkleče na stolku pohodlnější, než ve stoje u okna. Zároveň bylo konstatováno, že z pozice, v jaké se měla N. R. dle výpovědi V. R. nacházet těsně před vypadnutím, z okna vypadnout nemohla, neboť její těžiště se nalézalo cca 60 cm uvnitř místnosti. Těžiště figurantky by se nedostalo ven z místnosti, ani kdyby klečela těsně u rámu okna a pokoušela se připevnit šňůru na vzdálený konec věšáku. Vyšetřovatel proto figurantce bez předchozího upozornění lehce zatlačil rukou na hýždě, zatímco ji druhou rukou jistil proti vypadnutí. Snadno tak docílil jejího vychýlení z rovnováhy. Překvapená 61

67 figurantka se nezmohla na jakýkoli odpor. Vyšetřovací pokus tedy prokázal, že N. R. z okna vypadnout nemohla, ale mohla z něj být za použití i malé síly vystrčena. Když byl s tímto výsledkem seznámen V. R., prohlásil, že tedy snad musela skočit. V. R. se následně na návrh vyšetřovatele podrobil fyziodetekčnímu vyšetření, jehož výsledky zpochybnily pravdivost jeho výpovědi. Výsledkem bylo podezření, že V. R. svou bývalou ženu zavraždil. Zároveň zde byla minimální šance, že by se k činu doznal, neboť pokud by vyšlo najevo, že N. R. zabil, přestaly by se s ním jeho děti stýkat a on by zůstal sám, neboť žádné přátele už dávno neměl. Zlomovým bodem bylo vypracování posudku z oboru biomechaniky. Znalec uvedl, že při pádu z výšky 23,69 metru by poškozená dopadla hlavou od domu. Hlavou k domu a na záda mohla dopadnout pouze v případě, že byla z okna vystrčena, k čemuž by stačila i síla kolem 60 N, kterou by byl schopen vyvinut i na půl těla ochrnutý V. R. Na základě toho bylo V. R. sděleno obvinění z trestného činu vraždy podle 219 odst. 1 trestního zákona, zároveň byl naplánován výslech obviněného a na něj přímo navazující rekonstrukce a vyšetřovací pokusy na místě. Vzhledem k tomu, že vyšetřovatel chtěl přímo na místě činu úplně vystrčit figuranta z okna, pomáhali s rekonstrukcí členové Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy, kteří dodali jak figuranta, tak technické zabezpečení celé akce. Zároveň byli k rekonstrukci přizváni odborníci z oddělení videoexpertizy a kriminalistické dokumentace, aby celou rekonstrukci úplně a bez chyb zadokumentovali. Jako první byla se svědkyní, sousedkou z 2. patra, která byla první u těla, provedena prověrka její výpovědi o tom, kde a v jaké poloze se tělo N. R. po dopadu nacházelo. Následně se figurant jištěný ze střechy lany pokusil z okna vypadnout, což bylo opětovně prokázáno jako nemožné. Na výzvu, aby demonstroval skok z okna, si musel na stolek stoupnout, odhrnout si záclonu a udělat krok na parapet okna, čehož by si V. R., který se dle své neměnné výpovědi nacházel v době úmrtí N. R. spolu s ní v kuchyni, musel všimnout. Rovněž by v takovém případě podle znalce z oboru biomechaniky poloha těla a místo dopadu nekorespondovaly s polohou těla a místem dopadu N. R. Nakonec bylo do klečícího figuranta lehce strčeno rukou a ten po hlavě vypadl z okna. To bylo několikrát opakováno, přičemž byla dána státnímu zástupci, obviněnému i jeho obhájci možnost 62

68 vyzkoušet si, jak malá síla k tomu stačí. Znalec z oboru biomechaniky se v dodatku k protokolu vyjádřil v tom smyslu, že výsledky vyšetřovacího pokusu, kdy byl figurant z okna vystrčen, jsou zcela v souladu se závěry jeho posudku. Po znaleckém přezkoumání duševního stavu obviněného, kdy byla diagnostikována organická podmíněná porucha osobnosti, která ale nemohla ovlivnit jeho schopnost rozpoznat společenskou nebezpečnost jeho jednání ani jeho schopnost toto jednání ovládnout, byl podán návrh na jeho potrestání. V. R. byl nakonec za vraždu odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 10 let Vražda s podivným motivem 57 Tento případ jsem vybrala proto, že to podle všeho byla jen náhoda, informace získaná z kriminálního prostředí, která přivedla policisty na stopu vraha a umožnila jim vytyčit vyšetřovací verzi vedoucí ke zdárnému uzavření celého případu. Dne přijala Policie ČR na lince tísňového volání oznámení, že v lese u obce Hlinné hoří osobní automobil. Po uhašení vozidla policisté Obvodního oddělení policie z Nového Města na Moravě za přispění vyšetřovatele Hasičského záchranného sboru zjistili, že požár byl založen úmyslně v interiéru vozidla toho dne kolem 13:15 hodin. Na místě nebyly zjištěny žádné osoby ani svědci události, zajištěno bylo několik ohořelých kusů oděvu. Dále bylo zjištěno, že vůz je v evidenci motorových vozidel veden na jistého P. G., který při výslechu uvedl, že v inkriminované době měl vozidlo zapůjčeno Mgr. R. K., spolupracovník jeho otce. Ten si vozidlo měl vypůjčit už podruhé, přičemž poprvé, když si vozidlo půjčil společně s neznámým mužem a ženou, jej v pořádku vrátil. I tentokrát si vozidlo půjčil ráno společně s neznámým mužem s tím, že odpoledne panu P. G. telefonicky oznámí, kdy auto vrátí. Neozval se a nereagoval ani na telefonáty a SMS od pana P. G. K ohořelým kusům oděvu uvedl, že nejsou jeho a patří patrně Mgr. R. K. 57 MATOUŠEK, V., HOFMAN, R. Vražda s podivným motivem. Kriminalistický sborník. 2012, ročník LVI, číslo 3, s

69 Dne byly zahájeny úkony trestního stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu poškozování cizí věci podle 257 odst. 1, 2 trestního zákona. Po Mgr. R. K. bylo dne vyhlášeno celostátní pátrání jako po pohřešovaném, neboť se nepodařilo zjistit, že by jej od kdokoli viděl. K pátrání se postupně připojily další útvary, které proti Mgr. R. K. vedly trestní stíhání (OOP Jihlava, kam se nedostavil podat vysvětlení, OSZ Brno venkov spolu s OOP Rajhrad, kde byl podezřelý ze zanedbání povinné výživy, MS v Brně, který vydal příkaz k zatčení pro řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a pro maření výkonu úředního rozhodnutí). V policejních evidencích bylo k pohřešovanému zjištěno, že: - Dne byl zadržen při dopravní kontrole za řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a za maření výkonu úředního rozhodnutí (měl uložen zákaz řízení motorových vozidel). - Dne na něj Finanční úřad Brno I. podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, neboť nepodal daňové přiznání za 4. čtvrtletí roku 2007 za společnost, jíž byl statutárním orgánem, ačkoli společnost v daném období provedla práce, za které inkasovala DPH. - Dne dal státní zástupce OSZ Brno-venkov souhlas s jeho zadržením pro trestný čin zanedbání povinné výživy. Pohřešovaný měl tedy více důvodů opustit místo trvalého i přechodného pobytu a skrývat se na neznámém místě. Výslechem známých Mgr. R. K. bylo zjištěno, že od s ním nikdo z nich nebyl v kontaktu. Když mu volali, jeho telefon vyzváněl, ale nikdo ho nebral. Dokonce obvolávali nemocnice, zda se mu něco nestalo. Dne obdrželi dva z jeho známých z neznámého čísla SMS zprávu podepsanou R. K. s informací, že je údajně v Rakousku a ozve se, jak bude moci. Jeho známý M. M. byl na policii, kde mu bylo sděleno, aby ještě den nebo dva počkal a pak jej nahlásil jako pohřešovaného, což M. M. učinil poté, co se od P. G. dozvěděl o požáru auta. Dále bylo zjištěno, že těsně před svým zmizením se sešel s bývalým spolužákem 64

70 J. Š, kterému se zmínil o tom, že mu nevyšlo něco s jistým I. D. a že pojede do Jihlavy. Rozešli se na sídlišti Lesná v Brně. Od muže z kriminálního prostředí získali policisté z KŘP Jihomoravského kraje informaci, že pohřešovaný v den zmizení odjel na základě SMS výzvy za J. Š., s kterým se měl v minulosti dopustit loupežného přepadení, do Adamova, kde se měl s J. Š. setkat údajně kvůli nějaké loupeži. O J. Š. prý kolují zvěsti, že se dopustil čtyř vražd a který vlastní údajně samopal Škorpion a nějakou pistoli. Muž dále uvedl, že J. Š. je podle něho psychopat schopný všeho. Poté, co se od P. G. dozvěděl o požáru auta, se domníval, že J. Š. mohl pohřešovaného zavraždit a tělo skrýt někde u Adamova. Obdobnou informaci, že J. Š. mohl pohřešovaného zavraždit, získali i policisté z ÚOOZ, expozitura Brno a kriminalisté z OOK ÚO SKPV Brno-město. Spoluprací tří výše zmíněných útvarů policie bylo o J. Š. zjištěno, že se společně s dalšími osobami dopouští vloupání do bankomatů v Jihomoravském kraji. Dne získali policisté z kriminálního prostředí informaci, že by tělo pohřešovaného mohlo být zahrabáno v lese u obce Křtiny. Tam bylo tělo muže neznámé totožnosti skutečně nalezeno. Na místě nálezu byly zajištěny nábojnice a později při pitvě i střely vyjmuté z těla. Při balistickém zkoumání byla použitá zbraň identifikována jako samonabíjecí pistole československé výroby ČZ vzor 70, ráže 7,65 mm, Browning. Byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu vraždy. Při soudní pitvě byla mrtvola ztotožněna jako pohřešovaný Mgr. R. K. a jako příčina smrti bylo určeno střelné poranění hlavy a hrudníku. Dále bylo zjištěno, že tělo mohlo na místě nálezu ležet i více než čtyři týdny. Dne byli zadrženi podezřelí J. Š., D. D. a M. M. (tentýž M. M., který na Policii nahlásil zavražděného jako pohřešovaného). D. D. při výslechu vypověděl, že se na přelomu května a června spolu s J. Š. vydal do Adamova, kde se u čerpací stanice sešli se zavražděným a společně vozem jeli hledat bankomat vhodný k vyloupení. V lese u Adamova mu J. Š. řekl, aby vystoupil a počkal, sám pak se zavražděným pokračoval v jízdě. Asi po půl hodině se z lesa ozvaly výstřely. Po hodině přijel J. Š vozidlem zpět sám. Na dotaz D. D., kde je Mgr. R. K., mu J. Š. odpověděl, že se 65

71 pohádali a on ho zastřelil. Dne mu pak J. Š. měl dát mobilní telefon a papírek se dvěma telefonními čísly a textem: Jsem v Rakousku a ozvu se, jak budu moci, R. K., měl odjet do Mikulova, tam dát do telefonu baterii a odeslat text jako SMS na uvedená telefonní čísla, což udělal a na zpáteční cestě telefon u Věstonic vyhodil z okna auta. D. D. a J. Š. se při výslechu doznali i k další trestné činnosti. Dne byly zahájeny úkony trestního stíhání proti J. Š. pro trestné činy vraždy, nedovoleného ozbrojování, poškozování cizí věci, neoprávněného užívání cizí věci, krádeže a pokusu krádeže a proti D. D. pro trestné činy neoznámení trestného činu, poškozování cizí věci a pokusu krádeže formou spolupachatelství. J. Š. se při výslechu doznal k trestné činnosti, a to ke vloupání do bankomatu a k pokusu o vloupání do bankomatu, kterého se dopustil společně se zavražděným a jistým I. D. K vraždě Mgr. R. K. uvedl, že se k němu dostala nahrávka, na které Mgr. R. K. tvrdí, že se ho chce zbavit, a to tím, že ho dostane do vězení, nebo že skončí v kopřivách. Za tím účelem si zavražděný měl opatřit vzorky vlasů a nedopalky cigaret J. Š. Tyto u něj J. Š. později skutečně našel. Poté, co v lese D. D. vysadil z vozu, se zavražděného zeptal na nahrávku, začali se hádat a došlo k fyzické potyčce, při které vytál zbraň a čtyřikrát po zavražděném vystřelil. Třikrát jej zasáhl do hrudi, a když spadl na zem, střelil ho počtvrté do hlavy. Tělo pak ukryl mezi kameny a nahrnul na něj listí. Cestou z lesa nabral D. D. zpět do vozu. Na základě jeho výpovědi byla rovněž zajištěna vražedná zbraň. J. Š. byl následně odsouzen za vraždu a další majetkovou trestnou činnost k trestu odnětí svobody v trvání 12 let a 7 měsíců. 66

72 Závěr Předložená diplomová práce pojednává o metodice vyšetřování vražd se zaměřením na počáteční etapu vyšetřování. Vražda je jedním z nejhorších trestných činů, jakého se člověk vůči člověku může dopustit. Jeho mimořádná závažnost se odráží i v systematice současného trestního zákoníku, kde trestný čin vraždy, jako vůbec první trestný čin, otvírá jeho zvláštní část. Vražda ovšem není jediným trestným činem proti životu, jak je podrobněji rozepsáno v první kapitole práce, nicméně jako společensky nejnebezpečnější z nich si zaslouží zvláštní pozornost. V rámci práce jsem, vyjma úvodního rozboru trestného činu vraždy a statistické druhé kapitoly, nerozlišovala mezi vraždou prostou a vraždou spáchanou s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, stejně jako jsem nerozlišovala mezi vraždou sexuální, loupežnou apod., neboť na všechny tyto vraždy se aplikuje stejná metodika vyšetřování. Je to dáno tím, že se často až v průběhu vyšetřování podaří odhalit motiv činu i to, zda se jednalo o vraždu prostou nebo vraždu spáchanou s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, kdy tyto skutečnosti mají vliv na vytyčení konkrétních vyšetřovacích verzí pro daný případ. Metodika vyšetřování vražd proto byla vypracována jako ucelený komplex obecných metod a postupů aplikovatelný na jakýkoli případ vraždy, který ovšem může obsahovat i řadu zvláštních metod a postupů, používaných jen u některých typů vražd. Z těchto metod a postupů se v práci blíže věnuji zejména těm souvisejícím s ohledáním místa činu a ohledáním mrtvoly, jakožto úkonům, které mají nevyšší informační hodnotu. Součástí práce je vedle teoretických rozborů jednotlivých trestných činů proti životu, posmrtných změn, obecné kriminalistické charakteristiky vražd apod. i stručný statistický přehled znázorňující vývoj počtu vražd v letech 2000 až 2012 a jejich složení z hlediska nejčastějších motivů. Vzhledem k požadovanému rozsahu práce na jedné straně a rozsahu kompletní metodiky vyšetřování vražd se všemi jejími aspekty na straně druhé jsem se v práci zaměřila pouze na počáteční etapu vyšetřování trestného činu vraždy a následující úkony pouze stručně zmínila v jedné ze závěrečných kapitol práce. Snažila jsem se práci obohatit i o konkrétní příklady z praxe. Dva z vybraných příkladů jasně dokládají, že důkladné a úplné ohledání, provedené zkušenými a odborně 67

73 způsobilými osobami může být základem pro zdárné a správné vyšetření celého případu. Třetí příklad pak dokládá, že jindy ani sebedůkladnější ohledání nepostačuje a někdy je třeba i jisté dávky štěstí, nebo naopak velké dávky trpělivosti a mravenčí práce při skládání jednotlivých kousků informací tak, aby výsledný obraz odkryl jak motiv činu, tak i jeho pachatele. V úvodu deklarovaným cílem práce bylo poskytnout stručný náhled do problematiky vyšetřování vražd, což, jak doufám, se mi podařilo a výsledný text tak dokáže i laickému čtenáři poskytnout základní informace a představu o dané problematice. 68

74 Seznam použitých zkratek MOP - Místní oddělení Policie ČR OOP - Obvodní oddělené Policie ČR OSZ - Okresní státní zastupitelství MS - Městský soud KŘP - Krajské ředitelství policie ÚOOZ - Útvar pro odhalovaná organizovaného zločinu OOK - Oddělení obecné kriminality OOK ÚO SKPV - Oddělení obecné kriminality, územní odbor služby kriminální policie a vyšetřování TZ - Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů TŘ - Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) ve znění pozdějších předpisů

75 Použitá literatura Monografie 1. BÁRTA, B., POLÁČEK, J., POUPĚ, J. Metodika vyšetřování vražd, sebevražd a podezřelých úmrtí. 1. Vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, BELAŇ, M. Kriminalistika Miesto činu a jeho ohliadka v grafoch. Bratislava: Stredná odborná škola PZ Bratislava, predmetová skupina kriminalistiky, DOLEŽEL, J., NOVÁK, M. Kriminalistické minimum 1. část Základy práce policistů na místě činu. 1. vydání. Praha: MV ČR, sekce personální práce a vzdělávání, DVOŘÁK, M., KLÍR, P. Spolupráce lékaře a Policie ČR na místě nálezu mrtvé osoby. In Kriminalistika na prahu XXI. století. Uspoř. M. Němec. Praha: Policejní akademie ČR HÁJEK, Fr. Soudní lékařství v praksi. Praha: Sfinx, HLAVA, J., HUPKA, S. Kriminalistickotechnické zabezpečení procesu odhalování a vyšetřování trestných činů. 1. Vydání. Bratislava: Vysoká škola SNB, HOFMANOVÁ, J. Jak se vraždí v Česku - Studie vražd spáchaných v letech vydání. Praha: Jaroslav Hofman, HOTTMAR, P. Soudní lékařství (vybrané kapitoly). Praha: Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum, CHMELÍK, J. Ohledání místa činu. 2. Přepracované vydání. Praha: PČR Úřad vyšetřování pro Českou republiku, Ministerstvo vnitra, odbor personální práce a vzdělávání, JAGER, J. Kriminalistika - Místo činu. 1. vydání. Brno: MV ČR, sekce personální práce a vzdělávání, JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1 vydání podle nové právní úpravy účinné od Praha: Leges, 2009, s KOVÁČ, P. a kol. Súdne lekárstvo pre právnikov.1. vydanie. Bratislava: IURA EDITION, spol. s r.o., 2005, s

76 13. KRAJNÍK, V. a kol. Kriminalistika. 1. Vydání. Bratislava: Akadémia Policajného zboru v Bratislave, KVAPILOVÁ, H., DOGOŠI, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, NĚMEC, M. a kolektiv. Ohledání a práce na místě činu. Praha: Policejní akademie ČR v Praze, NĚMEC, M. Kriminalistická taktika pro policisty. 1. Vydání. Praha: EUROUNION, s.r.o., PJEŠČAK, J. a kol. Kriminalistika: Učebnice pro právnické fakulty. 2. vydání. Praha: Naše vojsko, PORADA, V. a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., STACH, J. Metodika vyšetřování vražd. 1. vydání. Praha: Policejní akademie ČR, STRAUS, J. a kol. Kriminalistická metodika. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., STRAUS, J. a kol. Kriminalistická taktika. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., STRAUS, J. a kol. Kriminalistická technika. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ŠIMOVČEK, I. a kol. Kriminalistika. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ŠTEFAN, J., HLADÍK, J. Soudní lékařství a zdravotnicko-právní otázky. 1. Vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum, TESAŘ, J. Soudní lékařství. 1. Vydání. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n. p., VIKTORYOVÁ, J. a kol. Metodika vyšetrovania trestných činov I. část (Vybrané druhy násilných a mravnostných trestných činov). 1. Vydání. Bratislava: Akadémia Policajného zboru v Bratislave, 2002

77 Časopisy 28. MATOUŠEK, V., POSTŮVKOVÁ, Š., VEJNÁROVÁ, L. Houska jako jeden z důkazů v případu dvojnásobného pokusu vraždy. Kriminalistický sborník. 2012, ročník LVI, číslo 5, s MATOUŠEK, V., HOFMAN, R. Vražda s podivným motivem. Kriminalistický sborník. 2012, ročník LVI, číslo 3, s MAREŠ, J. Pád z okna s následkem smrti cizí zavinění neprokázáno? Kriminalistický sborník. 2003, ročník XLVII, číslo 3, s Právní předpisy: 31. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů 32. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) ve znění pozdějších předpisů 33. Vyhláška MZ ČSR č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví Další zdroje: 34. KLOUBEK, M. Střežení místa činu. Policista.cz. Publikovaný Dostupný na WWW < 35. KLOUBEK, M. Neodkladné a neopakovatelné úkony související s ohledáním místa činu. Policista.cz. Publikovaný Dostupný na WWW < 36. Statistické přehledy kriminality za roky 2000 až 2012 dostupné na www < a na www < 37. Článek Karbonylhemoglobin dostupný na www <

78 Seznam příloh 1. Statistická příloha č. 1 - Statistika počtu spáchaný a objasněných vražd na území ČR v letech 2000 až Statistická příloh č. 2 - Model spáchaných vražd na území ČR v letech 2000 až 2012 z pohledu motivu pachatele 3. Statistická příloha č. 3 - Zastoupení vybraných motivů v celkovém počtu vražd spáchaných na území ČR v letech 2000 až Superprojekce promítnutím fotografie možné oběti přes fotografii lebky 5. Superprojekce plně počítačově digitalizovaná 6. Identifikační foto bezhlavé metvoly pro identifikaci oběti podle tetováže 7. Policejní fotografie z ohledání místa činu a ohledání kriminalisticky významného místa k případu Houska 8. Policejní fotografie z vyšetřovacího pokusu a rekonstrukce činu k případu Pád z okna

79 Statistická příloha č. 1 Statistika počtu spáchaných a objasněných vražd na území ČR v letech 2000 až 2012 Rok Celkem zjištěno vražd Objasněno vražd Objasněno dodatečně Průměr: 210,46

80 Celkový počet vražd Vraždy se sexuálním motivem Vraždy na objednávku Vraždy novorozeného dítěte matkou Vraždy se sexuálním motivem, na objednávku a novorozeného dítěte matkou celkem Vraždy s loupežným motivem Vraždy s motivem v mezilidských vztazích Vraždy s jiným motivem Statistická příloh č. 2 Model spáchaných vražd na území ČR v letech 2000 až 2012 z pohledu motivu pachatele Rok

81

82 Superprojekce promítnutím fotografie možné oběti přes fotografii lebky (Fotografie převzata z: STRAUS, J. a kol. Kriminalistická technika. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008, s. 108.)

83 Superprojekce plně počítačově digitalizovaná (Fotografie převzata z: STRAUS, J. a kol. Kriminalistická technika. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008, s. 109.)

84 Identifikační foto bezhlavé metvoly pro identifikaci oběti podle tetováže (Fotografie převzata z: KVAPILOVÁ, H., DOGOŠI, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2007.)

85 Policejní fotografie z ohledání místa činu a ohledání kriminalisticky významného místa k případu Houska (Fotografie převzaty z: MATOUŠEK, V., POSTŮVKOVÁ, Š., VEJNÁROVÁ, L. Houska jako jeden z důkazů v případu dvojnásobného pokusu vraždy. Kriminalistický sborník. 2012, ročník LVI, číslo 5, s ) Obr. 1: Fotografie uzavřeného místa činu.

86 Obr. 2: Nábojnice nalezená a zajištěná na místě činu. Obr. 3: Nedojedená houska s DNA pachatele nalezená a zajištěná na místě činu.

87 Obr. 4: Fotografie z ohledání baru, kde se pachatel zdržoval před činem. Obr. 5: Pachatelův zapalovač nalezený a zajištěný při ohledání baru.

88 Policejní fotografie z vyšetřovacího pokusu a rekonstrukce činu k případu Pád z okna (Fotografie převzaty z: MAREŠ, J. Pád z okna s následkem smrti cizí zavinění neprokázáno? Kriminalistický sborník. 2003, ročník XLVII, číslo 3, s ) Obr. 1: Pohled z okna na místo dopadu těla.

89 Obr. 2: Figurantka při vyšetřovacím pokusu, který zpochybnil výpověď pachatele, že obět z okna sama vypadla, případně vyskočila.

90 Obr. 3: Schéma pádu těla z výšky při působení vnější síly (F), tedy při vystrčení z okna (zaoblená trajektorie pádu s dopadem těla cca 2,8 m od zdi domu) a bez působení vnější síly, tedy při vypadnutí po vysunutí těžiště vně z okna (svislá trajektorie pádu s dopadem těla těsně u zdi domu).

91 Obr. 4: Prověrka výpovědi na místě se sousedkou (viděla oběť padat a byla první u těla).

92 Obr. 5,6,7: Fotografie ze závěrečných vyšetřovacích pokusů s hasičem - figurantem, zavěšeným na laně. Obr. 5

93 Obr. 6 Obr. 7