SBORNÍK SNOWBOARDOVÝCH HER

Transkript

1 SBORNÍK SNOWBOARDOVÝCH HER Bakalářská práce Studijní program: Studijní obory: B7401 Tělesná výchova a sport 7401R014 Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání 7504R181 Geografie se zaměřením na vzdělávání(dvouoborové) Autor práce: Vedoucí práce: Jakub Hájek Mgr. Klára Kuprová Liberec

2

3

4 Prohlášení Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména 60 školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG. Datum: Podpis:

5 Poděkování Rád bych poděkoval Mgr. Kláře Kuprove za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce. Dále také svým kamarádům z fotbalového týmu FK Krásná Studánka, kteří mi pomohli s fotografováním Sborníku snowboardových her, přítelkyni a rodině za trpělivost a podporu.

6 Anotace Tato bakalářská práce byla napsána se záměrem vypracovat sborník snowboardových her, jehož cílem bylo inspirovat učitele tělesné výchovy na druhém stupni základní školy ke zlepšení výuky snowboardingu na zimních výcvikových kurzech. Sborník obsahuje 18 snowboardových her a je vyroben, tak aby se vešel do kapsy. Dále bylo v rámci této práce provedeno anketní šetření, týkající se kvality výuky na druhém stupni základních škol. Otázky v anketním šetření se týkaly především výuky na zimních výcvikových kurzech. Bakalářská práce navíc obsahuje kapitoly o historii snowboardingu, snowboardovém vybavení a metodice snowboardingu. Klíčová slova Alpine, freestyle, hry, metodika, snowboard, vybavení Abstract This Bachelor Degree Thesis was written with the intention to make a collection of snowboarding games; the aim was to inspire teachers of physical education at upper primary schools to improve teaching of snowboarding on winter training courses. The collection includes 18 snowboarding games and it is made in pocket size. The part of this thesis is a questionnaire that has researched the opinions about teaching snowboarding. The questions are focused mainly on the teaching of snowboarding on winter courses. In addition the bachelor thesis contains chapters about the history of snowboarding, snowboard equipment and methodology of snowboarding teaching. Key words Alpine, freestyle, games, methodics, snowboard, equipment

7 Obsah 1 Historie snowboardingu Historie snowboardingu ve světě Historie snowboardingu v ČR Základní vybavení Snowboard Vázání Boty Bezpečnostní vybavení Metody výuky snowboardingu Základní dovednosti na snowboardu Cíle práce Metodika výzkumu Metodika anketního šetření Metodika sborníku snowboardových her Výsledky anketního šetření Zhodnocení Závěr Literatura Přílohy

8 Úvod Adrenalin, panorama, rychlost, parta to všechno a mnohem víc nám nabízí v posledních letech rozvíjející se zimní sport nesoucí název snowboarding. Sport, který v sobě skýtá ladnost surfingu a kombinovanost skateboardingu, sport, který se provozuje na nejkrásnějších a nejvyšších místech světa, sport, u kterého se i divákům tají dech, přesně takový je snowboarding. Toto téma jsem si vybral, protože snowboarding již deset let provozuji a zajímám se o věci s ním spojené. V posledních dvou letech jsem se setkal i s učením snowboardingu dětí. Tato zkušenost mě nabudila k vytvoření něčeho, co by výuku snowboardingu mohlo zkvalitnit a hlavně učitelům ulehčit. Hlavním prostředkem pro zlepšení a zkvalitnění výuky je sborník snowboardových her do kapsy, který je přílohou této bakalářské práce. Na základě anketního šetření je dále v práci rozebírána současná výuka snowboardingu na druhém stupni základních škol. Celá práce je navíc doplněna kapitolami o historii snowboardingu, snowboardovém vybavení a metodikou snowboardingu. 7

9 1 Historie snowboardingu Snowboarding se považuje za poměrně mladý sport oproti ostatním sportovním činnostem. Počátky snowboardingu je možné sledovat v 60. letech dvacátého století, ovšem o naprostém počátku snowboardingu můžeme pouze spekulovat. Na mnoha místech na světě se našly důkazy v podobě kreseb, textů nebo archeologických nálezů, které poukazují na činnosti podobné tomuto sportu. Všeobecně je ovšem považován za začátek snowboardingu až rok Historie snowboardingu ve světě Historie snowboardingu ve světě je spojena se jménem Shermann Poppen. Právě on ve Spojených státech roku 1965 položil základ sportu, který nyní nazýváme snowboarding. Nápad vytvořit snowboard dostal Shermann Poppen, když uviděl svou dceru jezdit na saních ve stoje. Právě tento pohled ho inspiroval k vytvoření tzv. snurferu (snow + surfer). Jednalo se o dvě široké lyže, které byly sešroubovány k sobě. Ze špičky snurferu vedl provázek, za který se jezdec držel. V praxi Poppen zjistil, že v bočním postavení má jezdec lepší stabilitu a snurfer tomu přizpůsobil. Poppen si nechal svůj vynález patentovat a v roce 1966 se snurfer poprvé dostal do prodeje. Obrázek 1. Snurfer Zdroj: snow-fly, [online]. 8

10 V roce 1968 se začal o snurfer zajímat Jake Burton Carpentr z východního pobřeží USA. Tento vášnivý surfař, lyžař a skateboardista začal snurfer vylepšovat. Nejdříve začal přemýšlet o technice jízdy. Napadlo ho, že kdyby nohy byly upevněny, prkno by se dalo lépe ovládat. Tato myšlenka ho dovedla až k zrekonstruování posuvného vázání a následnému založení firmy Burton snowboards, která se zabývala výrobou snowboardů ve Vermontu. Firma Burton snowboards představuje i v dnešní době jednu z nejznámějších firem zabývající se nejen výrobou snowboardů, ale také širokého sortimentu oblečení a doplňků. Dalším významným propagátorem snowboardingu byl Tom Sims a Chuck Barfoot, kteří zkonstruovali prkno s laminátovou konstrukcí s dřevěným jádrem a kovovými hranami, které umožnilo jízdu na zledovatělém tvrdém sněhu (Binter a kol., 2012, str ; Frischenschlager, 1999, str. 8). Na začátku 80. let došlo v USA ve výrobě snowboardů ke značnému úpadku. Důvodem bylo zavedení bezpečnostních norem americkými úřady, které viděly chybu především v tzv. vypínacím vázání. Na základě těchto opatření začala lyžařská střediska snowboarding zakazovat. Tento úpadek vydržel až do poloviny 80. let. Koncem tohoto zákazu, se začaly vyrábět nové typy vázání, které držely nohu i při pádu a tedy lépe vyhovovaly normám stanovených úřady (Binter a kol., 2012, str ). Od roku 1982, kdy vznikla první snowboardová asociace v Japonsku (JSBA), začaly vznikat snowboardové asociace i v ostatních státech po celém světě. V roce 1987 vznikla Severoamerická snowboardová asociace (NASA) a Evropská snowboardová asociace (SEA), za účelem rozvoje snowboardingu a organizaci závodů na těchto kontinentech. Díky založení těchto organizací došlo rapidnímu rozvoji snowboardingu ve světě. V Evropě v 80. letech byl považován za nejvýznamnějšího průkopníka snowboardingu José Fernandéz, který vyhrál mnoho závodů ve světě, díky svému 9

11 deskovému rychlostnímu vázání charakteristické pro závodní snowboarding. Společně s Fernandézem patří mezi průkopníky snowboardingu v Evropě také Petra Mussigová a Peter Bauer, kteří zavedli různé trendy ve stylu jízdy (Gnad, 2008, str. 36). V roce 1987 se v italském Livignu a v americkém Breckenridge konalo historicky první neoficiální mistrovství světa. O propagaci a šíření snowboardingu ve světě se postarala Mezinárodní snowboardová asociace (ISA) založená v sezoně 1989/1990. V prvním roce tvořilo asociaci pět zemí a 120 závodníků. Roku 1990 byla založena asociace profesionálních závodníků (PSA), která hájila zájmy profesionálních závodníků. Roku 1991 vznikla sloučením národních svazů a profesionálních závodníků (PSA) Mezinárodní snowboardová federace (ISF), která nahradila (ISA). Kanceláře této organizace se nacházejí v USA, Japonsku a Evropě (Gibbins, 1996, str. 8; Louka, Večerka, 2007, str. 12). Mezníkem pro rozšíření snowboardingu byl rok 1994, kdy byl snowboarding představen jako ukázkový sport na Zimních olympijských hrách v norském Lillehammeru. Díky tomu se o tento sport začala zajímat široká veřejnost a byla jen otázka času, kdy bude snowboarding zařazen do stálého programu olympijských her. V těchto letech došlo k největšímu masovému nárůstu snowboardistů v lyžařských střediscích, která se díky tomu začala upravovat i pro potřeby snowboardistů. Začaly vznikat snowboardové parky, snowboardové školy a rozšířil se také servis a prodej věcí potřebných ke snowboardingu. V tom samém roce vytvořila mezinárodní lyžařská federace (FIS) vlastní Světový pohár závodníků na snowboardu a vzápětí si zajistila výhradní právo rozhodování o nominaci závodníků pro ZOH, čímž vyřadila z kvalifikace ISF. To samozřejmě vyvolalo vlnu nepokojů mezi tehdejší snowboardovou špičkou. Vyvrcholilo to neúčastí některých snowboardistů na ZOH, mezi nimiž byl i český, tehdejší nejlepší snowboardista Martin Černík. Dle předpokladů byl v roce 1995 snowboarding uznán Mezinárodním olympijským výborem jako oficiální disciplína na ZOH. Následující olympijské hry, které se konaly v Japonském Naganu, již zahrnovaly 10

12 závod v obřím slalomu a jednu z freestylových disciplín - U-rampu. Po tvrdém boji s FIS a nepříznivé finanční situaci ISF roku 2002 zaniká. Nástupcem této organizace se stala Světová snowboardová federace (WSF), která se snažila o udržení snowboardingu bez vlivu FIS. V roce 2005 byl prezidentem WSF zvolen prezident Asociace českého snowboardingu (AČS) Libor Votruba (Binter a kol., 2012, str ; Louka, Večerka 2007, str. 12). 1.2 Historie snowboardingu v ČR Do České republiky se dostal snowboarding v letech Mezi první průkopníky, propagátory a výrobce prken u nás patřil především Luděk Váša, který se podílel i na organizaci prvních závodů ve slalomu u nás. Tyto závody se konaly v Perninku v Krušných horách v roce 1984 a o rok později se zde konalo dokonce první Mistrovství Československé republiky. Mezi další významné osobnosti, které se postaraly o šíření snowboardingu u nás, patřily V. Rys, bratři Včelákové a Ivan Pelikán. Od roku 1986 byly organizovány závody Českého snowboardingu a jejich úroveň se značně zvyšovala. V těchto letech začínaly vznikat české snowboardové firmy jako Vasa, Rook, LTB, Frople a jiné. Největší nárůst zájmu o snowboarding u nás byl na začátku devadesátých let, kdy také vznikla Asociace československého snowboardingu (AČS). Tato organizace uspořádala seriál šesti závodů Československého poháru a Mistrovství Československa. V sezoně 1992/1993 se tato asociace rozdělila na Slovenskou asociaci snowboardingu (SAS) a Českou asociaci snowboardingu (AČS). Do snowboardového světa se roku 1997 dostal i Svaz lyžařů České republiky, který založil úsek snowboardingu při Svazu lyžařů. V současné době se (AČS) stará o organizaci závodů ve snowboard crossu a Freestylu a je také partnerem Mezinárodní snowboardové federace, zatímco Úsek snowboardingu Svazu lyžařů ČR se zabývá hlavně závody ve slalomových disciplínách a jen částečně snowboard crossu a freestyle snowboardingu a je partnerem Mezinárodní lyžařské federace. 11

13 O rozvoj snowboardingu v České republice a velmi dobré jezdce se řadí především Martin Černík a David Horvát, ale i celá řada jmen. Mezi nejznámější jezdce u nás se v současné době řadí určitě Šárka Pančochová, která reprezentuje Českou republiku i na olympijských hrách ve freestyle snowboardingu. Z mužské populace se v současné době řadí mezi nejlepší freestyle jezdce Honza Nečas, Roman Dlauhý, Martin Mikyska a spousta dalších (Binter a kol., 2012, str ; Gnad, 2008, str ; Louka, Večerka 2007, str ). Obrázek 2. Logo AČS Zdroj: Boček, FRedakce, 2008, [online]. 12

14 2 Základní vybavení Mezi základní snowboardové vybavení patří snowboard, vázání a snowboardové boty. Bez tohoto vybavení není možné tento sport provádět. V následujících kapitolách je stručně pospáno základní snowboardové vybavení. 2.1 Snowboard Podle Louky a Večerky se snowboard skládá ze speciálního prkna, které je zkonstruováno tak, aby se klouzalo po všech druzích sněhu a z vázání, které fixuje nohy snowboardisty k prknu. V současné době existují dvě hlavní skupiny snowboardů a to freestyle snowboardy a alpine snowboardy. Tyto skupiny se liší ve tvaru, tvrdosti a vynikají rozdílnými jízdními vlastnostmi prkna. V neposlední řadě je zde i jiné vázání. Tato kapitola se bude zabývat představením jednotlivých typů snowboardových prken. Obrázek 3. Typy prken Zdroj: Šmída, Blažek,

15 Alpine snowboardy Tento typ snowboardu je konstruován výhradně na upravenou sjezdovku a slalomové tratě pro řezané oblouky. Oproti freestyle snowboardu je výrazně užší a jeho konstrukce je tvrdší. Patka i špička je u tohoto typu prkna velmi odlišná od freestyle prkna. V současné době můžeme alpine snowboarding vidět jen velmi zřídka. Pro veřejnost je tento styl nepohodlný a v České republice není pro tento styl snowboardingu příliš mnoho vhodných lokalit (Binter a kol., 2012, str. 27; Louka, Večerka, 2007, str. 17). Freestyle snowboardy Freestyle snowboardy používá téměř většina snowboardistů na světě. Tato skupina snowboardů se dále dělí na podskupiny, a to freestylové, freeridové a univerzální snowboardy. Tyto podskupiny se od sebe liší především konstrukcí, která je přizpůsobena určitému druhu jízdy. Tyto typy snowboardů jsou oproti alpine prknu měkčí a širší (Binter a kol. 2012, str. 26). Freestyle snowboard Tento typ je velmi měkký a je určen především pro jízdu ve snowparku. Je vhodný pro jízdu na kovových, plastových či dřevěných překážkách, ale je vhodný i na skákání na skocích nebo jízdu v U-rampě. Freestyle prkna většinou poznáme na první pohled díky tomu, že má tail (patka prkna) stejně dlouhý, jako nose (špička prkna). Tato konstrukce je důležitá především při rotacích na skocích, ale i na sjezdovce nebo jízdě na switch (obrácená strana než, na které přirozeně jezdíme). V současné době existuje celá řada konstrukcí pro freestyle snowboarding. Vyrábějí se konstrukce speciálně pro jibbing (jízda po zábradlí), skoky, nebo U-rampu. Všechny tyto konstrukce se liší především svým tvarem, který dává prknu zcela odlišné jízdní vlastnosti (Binter a kol. 2012, str. 27; Louka, Večerka 2007, str. 16; Tomeš, Šíma, 2009). 14

16 Freeride snowboard Freeridová prkna jsou určena především pro jízdu v hlubokém sněhu nebo v terénu, který není upravován, ale jsou vhodná i pro jízdu na sjezdovce. Freeridové prkna jsou celkově delší, tužší a jejich vykrojení je menší než u freestylových prken. Tyto vlastnosti zapříčiňují horší ovladatelnost a točivost a proto nejsou příliš vhodná k jízdě do snowparku. Další odlišností je špička, která je o něco širší než patka. Specifickým prvkem jsou tzv. inzerty (díry pro uchycení vázání), které jsou posunuty od středu prkna k patce, což umožňuje jezdci menší námahu při jízdě v hlubokém sněhu (Louka, Večerka, 2007, str. 17; Tomeš, Šíma, 2009 [online]). Univerzální snowboard (Allround) Třetí podskupinou freestylových snowboardů je univerzální snowboard. Jak už plyne z názvu, tento typ snowboardů je určený pro všechny typy terénů. Univerzální snowboardy jsou určeny hlavně pro začínající nebo rekreační jezdce. Toto prkno je měkké až středně tvrdé, širší, má střední vykrojení a malý průhyb (Louka, Večerka, 2007, str. 17). 2.2 Vázání Tak jako k tenisové raketě potřebujeme míček, tak ke snowboardu potřebujeme vázání. Hlavní funkcí vázání je spojení nohou jezdce se snowboardem. Snowboardové vázání se od lyžařského vázání odlišuje především tím, že se při velkých tlacích, ani při pádu jezdci z nohy neuvolní. Takto je vázání vyrobeno především z bezpečnostních důvodů. Podle Bintera a kol., 2012, str. 33, existují dva základní typy vázání. Tvrdá vázání určená pro alpský styl a vázání měkké pro freestyle snowboarding. Oba druhy vázání jsou od sebe naprosto odlišné a to jak svými vlastnostmi, tak také konstrukcí. 15

17 Měkké freestylové vázání Tento typ vázání je určen pro freestyle snowboarding. Existuje několik typů vázání, které se od sebe liší především upínacím systémem. Každé měkké vázání se však skládá z opěrky, upínacího systému a spodní části s kruhovitým diskem, díky kterému můžeme nastavit libovolný úhel. Tímto diskem vedou čtyři šrouby, které drží vázání na snowboardu. Mezi nejpoužívanější upínací systém nohy patří pumpovací vázání. Tento typ je tvořen dvěma přezkami, které jsou z pravidla polstrované a dále dvěma ráčnama. Tato vázání se vyrábí nejčastěji z kovu a plastu, ale pro náročnější jezdce se vyrábí tento typ i z karbonu. Tento systém je poměrně rychlý a není problém manipulovat s ním i v rukavicích. Nejméně používaným typem je nášlapné vázání (step-in). I přes to, že tento typ upínání je z hlediska obsluhy a rychlosti nejpohodlnějším a nejrychlejším. Toto tvrzení platí však pouze za ideálních podmínek. Pokud se do systému dostane sníh je velmi náročné nohu do vázání připevnit. Další nevýhodou je nutnost nákupu speciální tvrdé boty, která je pro tento typ upínání specifická a pro budoucí využití na jiném vázání téměř nepoužitelná. V poslední době stále více oblíbeným typem upínacího systém je vázání speed entry od firmy Flow. Výhodou tohoto vázání je poměrně rychlé zapínání a odepínání pomocí odklopení patky, díky čemuž není problém s nastoupením na snowboard i v hlubokém sněhu. Výhodu je také stále stejné nastavení, které fixuje nohy v celé nártové části, díky čemuž nedochází k bolestem nebo nedokrvení nohou na úkor přetažení pásků (Binter, 2006, str. 19; Tomeš, 2011, [online]). 16

18 Tvrdé vázání Tento typ vázání se používá u alpine snowboardingu. K tvrdému vázání patří neodmyslitelně tvrdá skeletová bota. Tvrdé snowboardové vázání má velmi blízko k lyžařskému vázání, výjimkou však je, že při pádu na snowboardu se tvrdé vázání nevypne. Stejně tak jako u měkkého vázání obsahuje tvrdé vázání kruhovitý disk, který tvoří střed vázání a čtyři šrouby, které uchycují vázání ke snowboardu. U každého vázání můžeme nastavit úhel nohou, ale u tvrdého vázání by měly být obě nohy nasměrovány dopředu. U tvrdého vázání jsou navíc ještě dva klíny, kterými můžeme zvýšit patu nebo přiblížit kolena jezdce, dle potřeby. Špičku jezdce drží jednoduchá přezka a patu pevná kovová obruč. K zapnutí takového typu vázání musíme použít ruce, existuje však i tvrdé vázání na způsob lyžařské tzv. step-in, které je nášlapné a jezdec nemá žádnou námahu při zapínání a vypínání. Nášlapné vázání má však jisté nevýhody a to hlavně vyšší cenu a problémy se zapnutím při nepříznivém počasí. Nejméně používaným typem tvrdého vázání je bezpečnostní vázání. Tento typ vázání má za úkol vypnout nohy při vysokém tlaku (pádu). Používají ho nejvíce začátečníci a děti. Odborníci mají však rozporuplné názory na toto vázání a mnoho z nich ho považuje za nebezpečné (Binter, 2006, str. 21; Frischenschlager, 1999, str. 14). 2.3 Boty Podle výběru snowboardového prkna a vázání, musíme vybrat odpovídající snowboardové boty. Stejně tak, jako se rozděluje vázání na měkké a tvrdé, tak existuje měkká bota pro freestyle snowboarding a tvrdá bota pro alpine snowboarding. Tyto 17

19 snowboardové boty jsou konstruovány z kvalitních materiálů, jako jsou kůže, vulkanizovaná guma, umělá kůže, a špičkové tkaniny (Louka, Večerka, 2007, str. 22). Měkká bota Měkká bota je díky větší pohyblivosti v kotníku a většímu citu pro skoky, triky a skluz určena pro freestyle snowboarding. Z hlediska polstrování existují dva typy bot a to jednobotičkové a dvoubotičkové. Jak už vyplývá z názvu dvoubotičková bota se skládá z vnitřní a vnější botičky, zatímco jednobotičková tvoří jeden celek. V současné době je více používaná dvoubotičková verze a to především díky většímu pohodlí a bezpečí pro kotníky. Každá freestylová bota by měla přesahovat kotník a zároveň i opěrku vázání. Celá bota je potom polstrovaná a je zde zabudován chránič proti vyvrtnutí kotníku. Aby si jezdec mohl dokonale užít jízdu na snowboardu, musí mít boty řádně utaženy. Existuje několik typu dotažení bot. Nejčastější způsob dotažení je klasické šněrování, které je v některých případech doplněno přezkou nebo suchým zipem. Nejnovějším typem je dotažení bot přes ocelové lanko, které se stahuje kolečkem umístěným v přední části boty. Tento typ je velmi pohodlný, ale ze všech variant nejvíce finančně nákladný. Z hlediska tuhosti boty existují dva typy bot. Každá bota je určena pro jiný typ jízdy. Pro rychlou jízdu ve volném terénu a na sjezdovce je určena tvrdší bota s větší oporou přes jazyk boty a v oblasti kotníku. Pro jízdu ve snowparku, u-rampě nebo na skocích jsou určeny měkčí boty, protože umožňují větší volnost a rozsah pohybu přes jazyk boty. Mezi měkké boty se zařazují také boty s nášlapným mechanismem určené pro nášlapné vázání (step-in). Nevýhodou měkkých bot je celkem necitlivý přenos sil na hrany snowboardu, silová náročnost jízdy a relativně vysoké riziko zranění hlezenních kloubů. Všechny snowboardové boty by měly být navíc, alespoň částečně voděvzdorné 18

20 (Binter a kol., 2012, str ; i-snowboard, [online]; Louka, Večerka, 2007 str ). Tvrdá bota Tvrdé boty pro alpine snowboarding se používají především při slalomových disciplínách a k jízdě na upravených sjezdových tratích. Tento typ bot se vyvinul z klasických sjezdových lyžařských bot, od kterých se odlišují jen větší flexibilitou v příčném i podélném směru. U dražších tvrdých snowboardových bot je navíc možnost nastavení nákleku vpřed a do strany. Tvrdá bota se skládá z vnitřního tvrdého skeletu, na kterém jsou nejčastěji čtyři posuvné přezky, a kterými stahujeme v botě nohu. U dětských bot můžou být přezky i tři nebo dvě. Ve skeletové botě je měkká vyndavací bota, která by měla dodat noze pohodlí a teplo. Tato bota je velmi často stahovaná páskou na suchý zip. Rozdílnost vlastností od měkkých snowboardových bot je hlavně v přenosu síly na snowboard a mnohem větší působení tlaku na hranu při oblouku, což umožňuje jezdci nižší silovou náročnost při působení hrany. Nevýhodou těchto bot je větší riziko zranění kolen, díky přenášení síly a nepohodlí při chůzi nebo na vleku. Další nevýhodou těchto bot je poměrně velká hmotnost. Boty pro nášlapné vázání mají navíc speciálně upravený vnitřek boty, který obsahuje mechanický systém. Tvrdá snowboardová bota by měla být alespoň částečně voděvzdorná (Binter a kol., 2012, str ; i- snowboard, [online]). 19

21 3 Bezpečnostní vybavení Stejně tak, jako u ostatních sportů, tak i ve snowboardingu je velmi důležité bezpečnostní vybavení, do kterého můžeme zařadit helmu, páteřní a jiné chrániče, snowboardové brýle, ochranný krém a při jízdě v neznámém terénu i lavinový vyhledávací přístroj (pípák). Helma Jedna z nejdůležitějších a nejpoužívanějších bezpečnostních vybavení je helma. V současné době prodávají bezpečnostní helmy skoro v každém obchodě se sportovními potřebami. Nabídka sortimentu je velmi pestrá, a proto je velmi důležité vybrat si helmu, která je vyhovující, jak z hlediska pohodlí, tak designu. Doporučením pro všechny, co kupují helmu je vybrat si helmu, která má certifikát kvality vyhovující normám Evropské unie. Pro malé děti je lepší vybrat helmu svítivé barvy, abychom je na sjezdovce lépe viděli. Helma musí účastníkovi sedět dobře na hlavě, z bezpečnostních důvodů by neměla být volná. Kromě bezpečnosti má helma také funkci tepelného izolantu (Gnad, 2008, str. 158; Louka, Večerka, 2007, str. 27). Páteřní chránič Dalším velmi důležitým bezpečnostním vybavením je chránič páteře (páteřák). Tuto pomůcku využívají především děti a začátečníci, ale také zkušení jezdci, kteří objevují nové neupravené terény. Chránič páteře je také hojně využíván jezdci, kteří jezdí ve snowparku na překážkách či skocích. Při koupi chrániče je dobré, poradit se zkušenými prodejci, protože výběr nevhodného páteřáku například svou velikostí, může být pro jezdce nebezpečným. Páteřáky se vyrábějí buď měkké, nebo tvrdé, které se od sebe liší především konstrukcí a váhou. Stejně tak, jako u helmy, je nutné si při koupi všímat, zda má výrobek certifikaci Evropských parametrů (Louka, Večerka, 2007, str ; mountainski.cz, [online]). 20

22 Ostatní chrániče V menší míře jsou využívány také chrániče zápěstí, které jednoduchou výztuhou zabraňují poranění ruky v zápěstním kloubu. U začátečníků a jezdců na slalomovém snowboardu jsou také využívány chrániče loktů a kolen. Pro snowboardisty, kteří se nebojí připlatit si, jsou k dostání také chrániče hýždí v podobě vyztužených trenek nebo chrániče hrudníku, ramen a zad v podobě vyztuženého trička (Binter a kol. 2012, str. 47). Obrázek 4. Chránič páteře Zdroj: snowboard4all, [online]. Brýle Mezi bezpečnostní vybavení se zařazují i snowboardové brýle, které jsou nedílnou součástí výbavy. Brýle chrání oči před prouděním chladného vzduchu, který může poškodit sítnici, zejména při vysoké rychlosti, ale i před slunečním zářením, sněhem nebo proti dešti. Brýle se vyrábějí s různě barevnými skly, na určitý druh počasí, s jednou vrstvou skla nebo dvěma vrstvami a dokonce i třemi vrstvami, jejichž výhodou je, že se méně mlží. Nevýhodou brýlí s více skly, je vysoká cena. 21

23 Snowboardové brýle mohou používat i lidé, kteří mají dioptrické brýle (Binter a kol., 2012, str. 48). Ochranné krémy Do bezpečnostního vybavení je možné zařadit i ochranné krémy. Sluneční paprsky ve vyšších polohách jsou opravdu velmi silné, i přes to, že si to často neuvědomujeme. Ochranných krémů existuje celá řada a jsou k dostání v každé drogérii (Binter a kol., 2012, str. 48). Lavinový vyhledávací přístroj Tento přístroj je využíván především snowboardisty, kteří jezdí freeride. Přístroj je naladěn na mezinárodní frekvenci 457 MHz. Horská služba zachycuje sílu signálu podle zvukových, světelných či digitálních signálů vycházející z laviny. Při koupi lavinového přístroje není dobré se ohlížet na cenu a je doporučováno si za kvalitní přístroj připlatit (tatry, [online]). 22

24 4 Metody výuky snowboardingu Metod výuky snowboardingu je několik. Na snowboardu se může jedinec naučit sám, nebo pod vedením instruktora, známého nebo rodičů. Jak se správně učit jízdě na snowboardu je popsáno v mnoha publikacích, ale je možné se také inspirovat instruktážními videi na internetu. Tempo výuky je individuální a záleží na každém jedinci, jak rychle bude postupovat. Existuje ovšem mnoho faktorů, které k tomu přispívají, jako je sklon svahu, kvalita a výška sněhu, počasí, množství lidí v areálu, kvality snowboardového vybavení a spousta jiných. Tato kapitola se bude zabývat základní metodikou výuky snowboardingu pro začátečníky (Binter a kol., 2012, str. 54). Protažení, zahřátí Před každým protažením je důležité, aby byly svaly zahřáté. Pro zahřátí dospělého stačí krátký běh. V případě dětí je ideální snowboardová hra. Sborník snowboardových her na zahřátí je přílohou této bakalářské práce. Pro zahřátí svalů stačí pár minut, proto nehrajeme více jak dvě hry. Po zahřátí svalů následuje jednoduché protažení na rovině mimo frekventovaná místa. Pro začátečníka je snowboarding velmi namáhavý sport, proto je protažení velmi důležité (Louka, Večerka, 2007, str. 36). 4.1 Základní dovednosti na snowboardu Tato kapitola se bude zabývat základními dovednostmi, jako je manipulace se snowboardem, nastupování na snowboard a jeho zapínání, správným vstáváním a padáním. Dále se bude zabývat představením a vysvětlením základních dovedností pro naučení se jízdy na snowboardu. 23

25 Manipulace se snowboardem I přes to, že to mnoho lidí nepovažuje za důležité, správná manipulace se snowboardem je z hlediska bezpečnosti velice potřebná. Snowboardisté by měli nosit snowboard co nejblíže k tělu, nejlépe vertikálně v podpaží. K přemístění snowboardu na delší vzdálenosti je ideální speciální batoh s přezkami pro upevnění prkna. Pokud snowboard pokládáme na sjezdovku, je důležité, aby nebyl skluznicí na sněhu, v takovém případě by mohlo dojít k ujetí snowboardu (Gnad, 2008, str. 89; Louka, Večerka, 2007, str. 36). Nastupování na snowboard Pro někoho, kdo přejde z lyží na snowboard je nejvýraznější změnou nastupování na snowboard. Tato činnost je výrazně zdlouhavější, než na lyžích. Pokud to terén umožňuje, je dobré zkusit si na snowboard nastoupit nejdříve ve stoje na rovině. Při nastupování na snowboard ve svahu sedíme čelem z kopce. Jako první bychom si měli zapínat přední nohu. Při nastupování na snowboard vybíráme vždy úsek, který není frekventovaný. Nastupovat na snowboard bychom měli při kraji sjezdovky na dobře viditelném místě. Naprosto špatné je nastupovat na snowboard pod horizontem, na takovém místě hrozí velké riziko srážky (Gnad, 2008, str. 89; Louka, Večerka, 2007, str. 37). Vstávání a padání Vstávání a padání je důležitá snowboardová dovednost, bez které se hlavně v začátcích neobejdeme. Vstávání je činnost, při které se snaží jezdec zvednout na nohy bez cizí pomoci. Vstávat ze země se může dvěma způsoby a to buď na backside nebo na frontside. Pro začátečníky je jednoduší vstávat na frontside, což znamená vstávání čelem k zemi z kleku. Druhý způsob na backside, znamená vstávání ze sedu. 24

26 Mezi další důležitou činnost patří také padání. I přes to, že učit se padat může někomu připadat směšné, tak z hlediska bezpečnosti je to velmi důležité. Pády se nacvičují na místě se snowboardem na nohou. Stejně tak jako u vstávání, existují dva typy padání a to buď na frontside a nebo na backside. Při pádu na frontside padáme čelem dopředu. U tohoto pádu je důležité nezachycovat pád pouze rukama a koleny, ale rozložit náraz do celé plochy těla. Hlava by měla být natočena do strany, aby nedošlo kontaktu obličeje se zemí. Při kontaktu se zemí se prkno díky pokrčení nohou zdvihne nad zem. Při pádu na backside, tedy směrem dozadu na záda, je důležité včasné snížení těžiště, ohnutí v trupu a přitisknutí brady k hrudní kosti, čímž vytvoříme jakousi kolébku. Díky těmto činnostem se nám snowboard odlepí od země a tím nedojde k překroucení nohou (Gnad, 2008, str. 90; vyuka-snowboardingu, [online]). Základní postavení Ze základního postavení se odvíjí celá jízda a další činnosti na snowboardu a proto je dobré nácvik nepodceňovat a důkladně se mu věnovat. Pro začátečníka je prvotní určit, zda jezdí regular, což znamená levou nohou dopředu, nebo goofy, tedy pravou nohou dopředu. Nácvik základního postavení se nejčastěji trénuje na rovině se snowboardem, ale je možné nácvik provádět i bez něj. Postoj by měl být uvolněný s tím, že obě končetiny jsou mírně pokrčeny a na každé noze by mělo být padesát procent váhy. Osa ramen je natočena mírně dopředu a hlava směřuje ve směru jízdy. Dalším pravidlem je, že paže jezdce by měly být obě před tělem. Při učení základního postoje u dětí je vhodné využít formou hry (Gnad, 2008, str. 91; Louka, Večerka, 2007, str ). Nácvik rovnováhy Než jezdec vyrazí na svah, je dobré vyzkoušet si průpravná cvičení na rovnováhu. U dětí je možné provést nácvik opět formou hry. Příklad takové hry je 25

27 zobrazen v přiloženém sborníku snowboardových her. Pro dospělé existují jednotlivá cvičení, jako je například přenášení váhy z nose (špička prkna) na tail (zadek prkna) nebo překlápění snowboardu z frontsidové hrany na backsidovou. Další cvičení na trénink rovnováhy mohou být různé poskoky nebo otočky. Všechny rovnovážné cviky vycházejí ze základního postavení (Gnad, 2008, str. 91; Louka, Večerka, 2007, str. 39). Koloběžka Koloběžka je jedna z nejpoužívanějších činností ve snowboardingu. Tak jako lyžaři používají hůlky při plochých přejezdech nebo při přemisťování či posouvání mezi vleky, tak snowboardisté používají tuto činnost tzv. koloběžku. Jak již plyne z názvu, jezdec se při této činnosti pohybuje jako na koloběžce. Přední noha je připevněna k vázání a zadní nohou se jezdec odráží od země. Po zvládnutí odrážení jezdec kombinuje odrážení s jízdou ve skluzu, při kterém po odrazu dává nohu do střední části snowboardu blíže k zadnímu vázání. Aby se zadní noha na prkně neklouzala, existují protiskluzové gumy, které se na snowboard nalepí a slouží jako jakási podrážka. Na osvojení si jízdy na koloběžce je v přiloženém sborníku znázorněna řada her (Gnad, 2008, str ; Louka, Večerka, 2007, str. 41). Sesouvání svahem Sesouvání svahem po spádnici je prvek, který můžeme vidět na svahu velmi často. Je to základní prvek při učení snowboardingu. Cílem je naučit se sešupovat svah kolmo ke svahu. Tak jako většinu dovedností, tak i sesouvání svahem můžeme provádět buď po frontsidové nebo backsidové straně. Při sesouvání svahem je váha nohou rozložena rovnoměrně na pravou i levou nohu. Pokud rozložení váhy nedodržíme, dochází k rychlejšímu ujíždění špičky nebo patky. Horní končetiny a trup jsou natočeny po směru, jakým sesouváme, to znamená při backside směrem ze svahu a při frontside směrem do svahu. Hlava je natočena vždy ve směru sesouvání. Rychlost 26

28 sesouvání regulujeme nakláněním se na strany (Binter a kol., 2012, str. 63; vyukasnowboardingu, [online]). Padající list Padající list je cvičení na zdokonalování rovnováhy a seznámení s jízdními vlastnostmi snowboardu. Pokud jezdec ovládá toto cvičení, tak je schopen zvládnout i celou sjezdovku. Padající list je možno provádět opět na frontside i backside. Pro začátečníka je jednodušší backside, protože nestojí ze svahu zády, ale čelem. Celé cvičení spočívá v sesouvání svahem s přenášením těžiště střídavě na pravou a levou nohu, čímž měníme směr sesouvání. Cvik provádíme v základním snowboardovém postavení viz. obrázek číslo 4 (Louka, Večerka, 2007, str. 47). Obrázek 5. Padající list Zdroj: sport.ihned, [online]. Jízda šikmo svahem Cílem tohoto cvičení je jízda šikmo svahem, kde po svahu nesmykáme, ale snažíme se jet po hraně snowboardu. Jízdu šikmo svahem provádíme jak na backside tak na frontside. Protože u tohoto cvičení přejíždíme velký kus sjezdovky, je důležité trénovat na mírném a hlavně málo frekventovaném kopci, abychom se vyhnuli 27

29 možnosti srážky. Jízdu šikmo svahem začínáme na kraji sjezdovky v základním snowboardovém postavení s váhou na přední noze. Po rozjezdu na druhou stranu sjezdovky, regulujeme rychlost plynulým zatěžováním hrany, která je blíže k svahu a mírnou rotací celého trupu ke svahu sjezdovky. Po dopravení se na druhou stranu sjezdovky nezatáčíme, ale zastavíme, přetočíme se a jedeme totéž na opačnou stranu. Pokud je jízda šikmo svahem zvládnuta na obě strany, je možné cvičení obohatit Girlandama. Girlandy jsou názvem pro jízdu šikmo svahem, do které se přidávají navíc vlnovky (Louka, Večerka, 2007, str. 48). Oblouky Pokud zvládáme jízdu šikmo svahem, přijde na řadu jedna z nejobtížnějších činností na naučení a tím jsou oblouky. Jako u všech základních dovedností je důležité vybrat pro výuku dostatečně široký a málo frekventovaný mírný svah. Podle techniky provedení existují oblouky smykové anebo řezané, které budou vysvětleny v následující kapitole. Oblouk smykový Smykovým obloukem navazujeme z počátku na sesouvání šikmo svahem, proto je důležité tuto dovednost zvládat. Cílem smýkaného oblouku je navázání jednotlivých oblouků přes spádnici, což tvoří jízdu se zvládnutými oblouky, u které dokážeme volit směr jízdy a regulovat rychlost. Oblouk provádíme jak z frontsidové, tak backsidové strany. Při oblouku zaujímáme základní snowboardové postavení s váhou na převážně na přední noze. Směr regulujeme rotací celého těla ve správně načasovaný okamžik a přenášením váhy na hranu. K nácviku rotace existuje celá řada cvičení. Při zvládnutí smýkaného oblouku je jezdec schopen sjet celý kopec a zdokonalení už je jen o dostatečném trénování (Gnad, 2008, str ; Louka, Večerka, 2007, str. 53). 28

30 Oblouk řezaný Dalším typem oblouku je oblouk řezaný. Při řezaném oblouku je snowboard veden jen po hraně prkna. Na tento typ oblouku je nutné mít přiměřeně prudký svah, protože oblouk není možné dělat v malé rychlosti. Předpokladem pro zvládnutí řezaného oblouku je zvládnutí oblouku smykového. Nácvik řezaného oblouku provádíme vždy v základním snowboardovém postavení. Stejně tak, jako u smykového oblouku, spočívá provedení řezaného oblouku v přenášení váhy a správné rotace tělem. Zároveň je velmi důležitý vertikální pohyb dolních končetin. Při největší odstředivé síle jezdec vede snowboard po hraně. Jezdec může regulovat rychlost větším přenesením váhy do hrany snowboardu (Binter a kol., 2012, str ; Louka, Večerka, 2007, str. 57). Doprava na kopec K dopravení se na kopec využíváme lanovky, vleku nebo vlastních nohou. Pro začátečníka je nejlepší si kopec několikrát vyjít, aby si snowboard účastník trochu osvojil. Pokud je však jezdec schopen nějakým způsobem sjet kopec, je začít na čase využívat prostředek pro dopravení na kopec, který nám šetří čas a hlavně sílu. Jedinou nevýhodou lanovek a vleků je poměrně vysoká cena. Existuje několik typů vleku a lanovek. Pro začátečníka je nejjednodušší kabinová, nebo sedačková lanovka, u které je problémový jen výstup. Když zvládáme základní oblouk, je dobré učit se i jízdě na tažném vleku, což je kotva, poma nebo tažné lano, které je využíváno především dětmi. Tažný vlek je pro dopravu obtížnější, protože jezdec smýká snowboard v upravené stopě. Při jízdě na tomto vleku je jedna noha upnutá do vázání a zadní noha je volná. Problémy s rovnováhou nebo nervnosti ve stopě, vyrovnáváme vertikálním pohybem dolních končetin (Louka, Večerka, 2007, str ; sportovniweb [online]). 29

31 5 Cíle práce Hlavním cílem bakalářské práce je vytvoření uceleného přehledu sborníku snowboardových her, který bude sloužit jako příručka do kapsy. Dílčí úkoly: Pomocí anketního šetření zjistit úroveň výuky snowboardingu na druhém stupni Základních škol v Libereckém kraji. Zpracovat historii snowboardingu ve světě a v České republice. Zpracovat popis technologie snowboardu, vázání a bot. Zpracovat metody výuky snowboardingu. 30

32 6 Metodika výzkumu V následující kapitole bude podrobně vysvětlena metodika a cíle anketního šetření a postup při tvorbě sborníku snowboardových her, který je přílohou této bakalářské práce. 6.1 Metodika anketního šetření V rámci bakalářské práce bylo vyhotoveno anketní šetření výuky snowboardingu na druhém stupni základní školy v Libereckém kraji. Hlavním cílem ankety bylo zjistit kvalitu a rozsah výuky snowboardingu na druhém stupni základních škol. Dílčím úkolem bylo zjistit metodu výuky. Při anketním šetření bylo osloveno prostřednictvím u 90 Základních škol v Libereckém kraji. Ankety byly určeny učitelům, kteří na škole učí tělesnou výchovu, bez ohledu na jejich aprobaci. Pokud nebyl sehnán kontakt na učitele, byl poslán na sekretariát nebo řediteli školy s prosbou o předání u učiteli tělesné výchovy. Anketu vyplnilo celkem 68 respondentů z 90 oslovených. Z těchto odpovědí byly vyhotoveny výsledky. Anketa se skládá z patnácti otázek, týkajících se výuky snowboardingu. V anketě se nacházejí dva rozcestníky. První rozcestník je po první otázce, která se dotazuje respondentů na pořádání zimních kurzů. Pouze dvě školy z celkového počtu dotázaných odpovědělo záporně, a tedy pro ně anketní šetření skončilo. Další rozcestník se nachází u otázky číslo čtyři. Respondenti, kteří zde odpověděli ANO, pokračovali až do otázky číslo jedenáct. Tyto otázky se týkají výuky snowboardingu na zimních výcvikových kurzech. Respondenti, kteří v otázce číslo čtyři zvolili možnost NE, pokračovali od otázky číslo dvanáct až do otázky číslo čtrnáct. Tyto otázky se zabývají důvody nezařazení výuky snowboardingu do zimních výcvikových kurzů. Poslední otázka číslo patnáct byla společná pro obě skupiny respondentů. 31

33 6.2 Metodika sborníku snowboardových her Přílohou této bakalářské práce je sborník snowboardový her. Tento sborník byl vymyšlen autorem této bakalářské práce. Inspirací k zpracování průpravných snowboardových her byla neefektivnost výuky z vlastní zkušenosti. Tento sborník by měl sloužit jako inspirace pro učitele snowboardingu, instruktory nebo rodiče. Sborník byl zpracován tak, aby se vešel do kapsy a majitel si ho mohl vzít přímo na vyučovací lekci. Sborník obsahuje 18 snowboardových her. Každá hra má krátký popisek a fotografii, která byla pořízena při hře této hry. K rychlému hledání her obsahuje sborník také obsah. Titulní a závěrečná strana je z tvrdého lesklého papíru, aby byla menší možnost rozmočení. Fotky, které jsou ve sborníku znázorněny, byly pořízeny 9. února v roce 2014 v Hraběticích v Jizerských horách za velmi slunečného počasí. Fotografování se zúčastnily čtyři děti (tři chlapci a jedna dívka) ve věku let. Všechny čtyři děti patřily k začátečníkům, které mají se snowboardem velmi malé zkušenosti. Zkouška všech osmnácti snowboardových her trvala, asi hodinu a třicet minut. Jelikož jsem se všech her účastnil, s fotografováním mi pomohl kamarád. Fotky byly vyfoceny fotoaparátem Nikon D5100 a outdoorovou kamerou GoPro hero 2. Obrázek 6. Účastníci fotografování sborníku Zdroj: Vlastní 32

34 7 Výsledky anketního šetření První otázka zjišťuje, zda dotazovaná základní škola pořádá zimní výcvikové kurzy. Na tuto otázku odpovědělo 66 respondentů, že kurzy pořádají. Pouze 2 základní školy z dotazovaných nepořádají zimní výcvikové kurzy, a tudíž pro ně další šetření skončilo. Další otázky byly určeny 66 respondentům, kteří zimní výcvikové kurzy pořádají. Celkový výsledek první otázky dopadl nad očekávání a je velmi dobré, že se tímto způsobem snaží základní školy o rozvoj nejen tělesné zdatnosti, ale i sociální rozvoj dětí. Obrázek 7. Poměr procent škol, které pořádají zimní výcvikové kurzy. Zdroj: Vlastní 33

35 V otázce číslo dvě bylo zjišťováno, v jaké lokalitě školy pořádají zimní výcvikové kurzy. Jelikož se anketa zabývala Libereckým krajem, byl výběr z lokalit: Krkonoše, Jizerské hory a Ještěd. Byla zde také možnost vybrat variantu zahraničí, nebo kolonka jiné, kde mohly školy vyplnit jinou lokalitu. Podle očekávání, Základní školy v Libereckém kraji, nejvíce pořádají zimní výcvikové kurzy v Krkonoších, kam jezdí 37 respondentů. Dalším místem, kde školy nejvíce pořádají zimní kurzy, jsou Jizerské hory. Tuto možnost zvolilo 27 respondentů. Na Ještědu i přesto, že je nejblíže k největším okresnímu městu v tomto kraji Liberci, nepořádá ani jedna škola zimní výcvikové kurzy. Stejně jako Ještěd dopadlo i zahraničí. Dva respondenti zvolili možnost jiné. Z toho jedna škola pořádá kurzy na Javorníku, který se nachází na kraji Liberce v Dlouhých mostech a druhá škola jezdí na rozhraní západních Krkonoš a Jizerských hor. Obrázek 8. Poměr procent lokalit, kde základní školy v Libereckém kraji pořádají zimní výcvikové kurzy. Zdroj: Vlastní 34

36 Třetí otázka se týkala časové náročnosti zimních výcvikových kurzů. Nejvíce se pořádají týdenní výcvikové pobyty, tuto možnost zvolilo 42 respondentů. Možnost pořádání kurzu trvajícího méně než týden zvolilo 13 respondentů. U této odpovědi můžeme předpokládat, že se jedná o pět nebo šest dnů, kratší pobyty by ztrácely smysl. Denní dojíždění na hory vybralo 11 respondentů. Žádná základní škola nepořádá zimní výcvikový kurz delší než jeden týden. Tuto odpověď si můžeme vysvětlit vysokou finanční nákladností zimních kurzů, velkou náročností a odpovědností pro pedagogy a v neposlední řadě vysokou fyzickou náročností pro studenty. Obrázek 9. Poměr procent časové struktury zimních výcvikových kurzů. Zdroj: Vlastní 35

37 Otázka číslo čtyři se tázala respondentů, zda mají žáci možnost účastnit se výuky snowboardingu na zimních výcvikových kurzech. Pokud zvolili možnost ano, pokračovali v anketě až do otázky číslo jedenáct. Pokud zvolili možnost ne, pokračovali v anketě od otázky číslo dvanáct. Možnost učit se snowboardingu na zimních kurzech umožňuje studentům 37 základních škol. 29 základních škol nezařazuje výuku snowboardingu do zimních výcvikových kurzů. Z průzkumu vyplývá, že téměř polovina škol nenabízí žákům výuku snowboardingu. Pro žáky, kteří jezdí pouze na snowboardu, může být lyžařský výcvik velký problém. Obrázek 10. Poměr procent škol, které umožňují žákům výuku snowboardingu na zimních výcvikových kurzech. Zdroj: Vlastní 36

38 Pátá otázka se ptala, kolik učitelů má oprávnění k vyučování snowboardingu. Tato otázka je z hlediska výuky velmi důležitá, protože učitelé, kteří neznají správnou metodiku výuky snowboardingu, mohou žákům ublížit, co se týče technické stránky. Jelikož, byla předešlá otázka rozcestníkem, odpovídali zde pouze respondenti, co vyučují snowboarding na zimních výcvikových kurzech, tedy 37 respondentů. Pouze jednoho učitele s oprávněním k výuce snowboardingu má celkem 16 škol. U menších škol to můžeme chápat, protože na škole je často pouze jeden učitel tělesné výchovy. Dva učitele s oprávněním k výuce snowboardingu má 14 škol. Tři a více učitelů s oprávněním má pouze jedna škola. Ani jednoho učitele s oprávněním má 6 škol. U těchto škol můžeme předpokládat, že výuka nebude dostatečná a děti se zde nenaučí správnému stylu jízdy na snowboardu. Obrázek 11. Poměr procent počtu instruktorů na základních školách. Zdroj: Vlastní 37

39 Otázka číslo šest se zabývala využitím průpravných her při výuce snowboardingu. Průpravné hry jsou důležité zejména k zahřátí a protažení svalů, ke zpříjemnění a pobavení dětí při výuce, ale můžou také sloužit k osvojení technik, základních dovedností jako je balanc, upínání snowboardu, správné padání apod. Cílem této otázky bylo zjistit, zda učitelé na základních školách používají snowboardové průpravné hry při výuce. Z 37 základních škol používá snowboardové průpravné hry 27 škol. Deset škol se obejde ve výuce bez snowboardových her a začínají výuku hned nácvikem metodiky. Obrázek 12. Poměr procent využití průpravných snowboardových her na zimních výcvikových kurzech. Zdroj: Vlastní 38

40 Sedmá otázka se ptala respondentů, zda mají pokročilí žáci možnost naučit se něco více, než jízdu na sjezdovce. Snowboarding má velké možnosti a je tedy škoda, pokud je studenti úplně nevyužijí. Určitě není pro učitele jednoduché naučit na týdenním pobytu i něco více, ale odpovědi byly více než překvapující. Na 14 školách se žáci mohou naučit širším možnostem snowboardingu. To je velmi dobrý výsledek a pro děti velký přínos. Devět škol učí děti pouze jízdu na sjezdovce, protože jim nepřijde důležité vyučovat jiné aspekty snowboardingu. 8 škol vyučuje pouze jízdu na sjezdovce, protože nemají lektory, kteří by ovládali skoky nebo freestyle snowboarding. Poslední možnost zvolilo šest respondentů, kteří tvrdili, že nemohou vyučovat jiné aspekty snowboardingu z důvodu lokality (středisko nenabízí podmínky pro danou výuku) nebo počasí na českých horách, které je velmi nestálé. Obrázek 13. Poměr procent škol, které nabízejí možnosti rozšířené výuky snowboardingu. Zdroj: Vlastní 39

41 Otázka číslo osm se zabývá servisem snowboardu. Snowboard potřebuje pravidelný servis, ten zahrnuje voskování skluznice, aby nebyla vysušená, popřípadě zahlazení rýh a děr a také nabroušení hran. Toto všechno nám samozřejmě udělají v odborném servisu, ale cena takového servisu není malá a proto je dobré umět základy údržby snowboardu. Měli bychom si umět upravit a namontovat vázání, vědět co uděláme se snowboardem po zimě apod. K údržbě snowboardu bychom určitě měli znát i teorii. Vědět, jak se nazývají jednotlivé části snowboardu a kde se nachází, podle čeho si vybírat snowboard při nákupu, nebo jaké odvětví snowboardingu existují. Osmá otázka se ptala, zda učitelé učí teorii a údržbu snowboardu na zimních výcvikových kurzech. V průzkumu se ukázalo, že naprostá většina, tedy 60 % vyučuje teorii snowboardingu i servis snowboardu a její částí. Obrázek 14. Poměr procent škol vyučující teorii a údržbu snowboardu. Zdroj: Vlastní 40

42 Devátá otázka této ankety se ptala respondentů, zda jsou žáci rozděleni při výuce snowboardingu na zimních výcvikových kurzech do skupin dle výkonnosti. Pokud jsou lyžaři a snowboardisté odděleni, je možné se jim více věnovat a je dosaženo lepších výsledků. Výsledky ukázaly, že na šesti školách mají lyžaři společnou výuku se snowboardisty. V tomto případě můžeme předpokládat minimální přínos pro obě skupiny. Postup učení na snowboardu je zcela odlišný než na lyžích a není možné skloubit výuku dohromady. Na dvaceti školách jsou snowboardisté odděleni od lyžařů, ale snowboardisté nejsou rozděleni do skupin dle výkonnosti a tvoří jeden celek. Se skupinou, která je oddělena od lyžařů, už se dá pracovat, zvláště pokud není skupina příliš početná. Jedenáct škol má snowboardisty odděleny od lyžařů a zároveň jsou snowboardisté rozděleny do skupin dle výkonnosti. U těchto skupin můžeme předpokládat největší pokroky v učení jízdy na snowboardu a ostatním dovednostem se snowboardingem spojené. Obrázek 15. Poměr procent rozdělení žáků do skupin na zimních výcvikových kurzech. Zdroj: Vlastní 41

43 Otázka číslo deset se ptá na možnost studentů zapůjčení si snowboardového vybavení od své školy. Snowboarding patří mezi sporty, které jsou velmi nákladné. Má velmi vysoké náklady na vybavení, provozování, ale i účast ve snowboardové škole je drahá. Pořízení základního vybavení na snowboarding, čímž je na mysli prkno s vázáním a boty pořídíme nejméně za pět tisíc korun a to v té nejhorší kvalitě. Hodně lidí, kteří na snowboardu začínají, si vybavení půjčují ve ski půjčovnách, které najdeme v každém lyžařském areálu, ale i v centrech města. Odpovědi byly jednoznačné. Žádná škola tuto možnost pro žáky nenabízí a jen jediná škola z dotazovaných tuto možnost plánuje do budoucna. Obrázek 16. Poměr procent nabídky vypůjčení snowboardu na základních školách v rámci zimních výcvikových kurzů. Zdroj: Vlastní 42

44 Jedenáctá otázka se ptala respondentů, kolik procent dětí jezdí na zimních výcvikových kurzech na snowboardu. V posledních letech se stal snowboarding hodně populární. Tento sport dělají hlavně děti a mladiství, ale zajímavost vyzkoušení něčeho nového a odlišného od lyží láká i starší generaci. Na osmnácti školách jezdí na snowboardu % dětí. Na dalších osmnácti školách jezdí na snowboardu méně jak 30% dětí. Pouze na jedné škole jezdí na snowboardu % dětí. Na žádné škole nejezdí víc jak 80% dětí na snowboardu. Obrázek 17. Poměr procent dětí, které jezdí na zimních výcvikových kurzech na snowboardu. Zdroj: Vlastní 43