Vysoká škola ekonomická v Praze. Diplomová práce Bc. Kateřina Navarová

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Diplomová práce 2013 Bc. Kateřina Navarová

2 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Studijní obor: Arts management Název diplomové práce: Orchestrální akademie jako speciální forma výchovy hudebních profesionálů Autor diplomové práce: Bc. Kateřina Navarová Vedoucí diplomové práce: prof. Václav Riedlbauch

3 P r o h l á š e n í Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Orchestrální akademie jako speciální forma výchovy hudebních profesionálů vypracovala samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji. V Praze dne 6. května 2013 Podpis

4 Tuto práci bych chtěla věnovat své dceři Alžbětě, která je mi věčnou inspirací. Poděkování Ráda bych poděkovala prof. Václavu Riedlbauchovi za odborné vedení práce, cenné připomínky a podněty. Za velmi vstřícný přístup děkuji také Mgr. Adéle Bartákové z České filharmonie, která mi poskytla potřebné informace. V neposlední řadě patří poděkování mé rodině, která mne podporovala po celou dobu mého studia.

5 NÁZEV DIPLOMOVÉ PRÁCE Orchestrální akademie jako speciální forma výchovy hudebních profesionálů ABSTRAKT Cílem diplomové práce je charakteristika průběhu studia budoucích profesionálních hudebníků včetně popsání způsobů prezentace jejich výkonů v sólové, komorní i orchestrální hře. Dále jsou přiblíženy možnosti uplatnění absolventů středních a vysokých hudebních škol v profesionálních orchestrálních tělesech a související platové podmínky. Poté jsou představeny tři zahraniční projekty orchestrální akademie a dva doposud zrealizované v České republice. Práci uzavírá pokus o vytvoření nového modelu orchestrální akademie v českých podmínkách a jeho popisu, organizaci, legislativní podobě a financování. Přílohou práce je dotazníkové šetření mezi současnými členy orchestrálních akademií v České republice. Klíčová slova orchestr, orchestrální akademie, Pražská komorní filharmonie, Česká filharmonie

6 THE TITLE OF THE MASTER'S THESIS: Orchestral academy as a special form of music professionals education ABSTRACT The aim of this thesis is to characterize the education of future professional musicians including the options of presenting their performances in solo, chamber and orchestral playing. Further the possibilities for graduates of secondary schools of music (conservatories) and music universities of in professional orchestras and salary related conditions are described. Then three foreign projects of orchestral academy and two so far implemented in the Czech Republic are presented. The final part of thesis concludes with an attempt to create a new model of orchestral academy in Czech conditions and its description, organization, financing and legislative form. Attached to the paper is a survey among the current members of the orchestral academies in the Czech Republic. Keywords: orchestra, orchestral academy, Prague Philharmonia, Czech Philharmonic

7 OBSAH Úvod Systém hudebního vzdělávání v České republice Základní umělecké školy Konzervatoře a hudební gymnázia Vysoké školy s hudebním zaměřením Možnosti uplatnění absolventů středních a vysokých hudebních škol Orchestrální akademie v německy mluvících zemích Orchestrální akademie Berlínských filharmoniků Gustav Mahler Jugendorchester Orchesterakademie des Schleswig-Holstein Musik Festivals Orchestrální akademie v České republice Předchůdce orchestrální akademie - Letní orchestr mladých Orchestrální akademie Pražské komorní filharmonie Orchestrální akademie České filharmonie Porovnání orchestrálních akademií v České republice a doporučení pro zlepšení Nový projekt orchestrální akademie pro Českou republiku Lokalizace SWOT analýza Podoba projektu Dirigenti Festivaly Koncerty pro děti Organizační struktura a právní forma Marketing a PR Marketingový mix Financování Rozpočet - varianta Rozpočet - varianta Rozpočet - varianta Rozpočet - varianta Závěr Seznam použité literatury a zdrojů Seznam použitých symbolů a zkratek

8 Seznam tabulek Seznam příloh Příloha: Dotazníkové šetření mezi Členy OA

9 ÚVOD Snad téměř každý obyvatel naší republiky někdy navštívil koncert některého orchestrálního tělesa. Mohlo to být formou tolik nepopulárního výchovného koncertu na základní či střední škole, orchestrálního vystoupení při nějaké mimořádné události, jako pravidelný návštěvník abonmá či v roli pyšného rodiče, který přišel povzbudit svou ratolest při získávání prvních zkušeností hráče orchestru. Při takových příležitostech všichni vidíme více či méně sehraný a ladící orchestr, jehož členové hrají s lehkostí, grácií a působí samozřejmým dojmem. Všichni vědí, že před koncertem proběhly nějaké zkoušky, na kterých se dirigent snažil hudební dílo ztvárnit co nejblíže svým představám. Někteří pak tuší, že zkouškami a koncerty práce muzikantů nekončí a že musí hře na nástroj věnovat i část svého volného času. Málokdo však doopravdy ví, kolik hodin reálného času musel hráč s nástrojem strávit, aby dosáhl úrovně, která mu umožní být profesionálním hudebníkem na pozici člena orchestrálního tělesa. Tato práce by měla čtenáři přiblížit vývoj orchestrálního hráče od prvotní fáze seznámení se s nástrojem na základní umělecké škole, přes studium na konzervatoři či hudebním gymnáziu až po případné studium vysokoškolské. Současně budou popsány možnosti získání praxe v sólové, komorní i orchestrální hře a pozdějšího uplatnění v hudební profesi. Jednou z takových možností získání orchestrální praxe na pomezí studentské a profesionální úrovně jsou projekty orchestrálních akademií. V České republice jsou tyto projekty několik let starou záležitostí, ale v zemích západní Evropy jsou věcí naprosto běžnou již po řadu desetiletí. V diplomové práci se na příkladu německy mluvících zemí pokusím popsat dvě základní formy orchestrálních akademií a způsob, jakým fungují. Dále se zaměřím na dva české orchestry, Pražskou komorní filharmonii a Českou filharmonii, kterým se jako jediným doposud podařilo ideu orchestrální akademie u nás zrealizovat. Bude popsán důvod jejich založení, způsob výběru jejich členů, forma práce s orchestrem a v neposlední řadě i organizační i finanční zajištění. Oba české projekty budou mezi sebou porovnány a budou dány návrhy na zlepšení, k čemuž poslouží i dotazníkový průzkum mezi současnými členy orchestrálních akademií, který bude tvořit přílohu této práce. 7

10 Praktickou částí mé diplomové práce bude pokus o vytvoření nového modelu orchestrální akademie pro české hudebníky a orchestry. Projekt bude lokalizován, podrobněji popsán a zakotven po organizační, právně-legislativní i finanční stránce. Smyslem práce by mělo být přesvědčit čtenáře, že projekty orchestrální akademie mají význam nejen pro jejich členy, ale i pro orchestry, které je zřizují, případně regiony, ve kterých působí. V České republice tyto projekty nemají dlouholetou tradici jako v německy mluvících zemích, proto je tu velký prostor pro další rozvoj. Vzhledem k tomu, že se problematice orchestrálních akademií zatím nevěnuje žádná dostupná literatura, rámcově jsem čerpala z obecných poznatků z oblasti ekonomiky, managementu, marketingu a PR. Při popisu vzdělávacího systému v hudební oblasti jsem využila svých zkušeností z pedagogického působení na základní umělecké škole a studia na konzervatoři. Pro přiblížení způsobu fungování projektů orchestrální akademie v německy mluvících zemích jsem informace získávala především z internetových stránek projektů, které jsou obvykle dobře zpracované a poskytují potřebné informace. U orchestrálních akademií v České republice nabízejí internetové stránky příslušných orchestrů spíše jen základní informace o svých projektech. Bylo proto nutné oslovit konkrétní osoby, které chod akademií zajišťují a formou osobních rozhovorů, případně ové korespondence či telefonické komunikace zjistit informace o způsobu fungování projektů, finančního zajištění a záměrů do budoucna. Všichni účastníci obou orchestrálních akademií byli požádáni o vyplnění dotazníků, díky kterým bylo možné získat jejich pohled na účast v projektu a podněty ke zlepšení. V praktické části vytvoření nového projektu orchestrální akademie vycházím především z vlastní zkušenosti s orchestrální praxí a znalosti kulturního prostředí místa, kam bude mnou navržený projekt lokalizován. 8

11 1 Systém hudebního vzdělávání v České republice 1.1 Základní umělecké školy Většina dětí přichází do prvního většího kontaktu s hudebním nástrojem na základní umělecké škole. Tu je po úspěšném vykonání talentové zkoušky možné většinou začít navštěvovat společně s nástupem do 1. třídy základní školy, ve výjimečných případech i dříve. Děti většinou začínají hrou na klavír, housle nebo zobcovou flétnu, u které je po získání základů více možností, kterým nástrojem pokračovat. Současně s výukou nástroje navštěvují hodiny přípravné hudební výchovy a později hudební nauky, kde se formou přiměřenou jejich věku seznamují se základy hudební teorie, která by měla odpovídat i jejich stupni hry na hudební nástroj. Na některých základních uměleckých školách je také možnost v rámci hry na nástroj dítě přihlásit do dětského sboru, kde získá základy hlasové výchovy a naučí se pod vedením sbormistra spolupracovat s ostatními členy sboru. Osobnost učitele hry na nástroj v tomto počátečním období hraje podle mého názoru klíčovou roli. Dítě může mít velký talent, ale když bude hodiny hry na nástroj navštěvovat u učitele, který nebude talent aktivně rozvíjet a podněcovat, žáka i přes jeho nejlepší předpoklady hra na nástroj přestane bavit a dříve či později s ní skončí. Naopak i u dítěte, které se dá zařadit spíše mezi průměrné, lze správným přístupem pedagoga dosáhnout velmi dobrých výsledků. Záleží také na rodičích dítěte, jak moc se o jeho hudební vzdělávání zajímají, zda s ním hodiny navštěvují a doma pak dítěti věnují čas, pozornost a v neposlední řadě trpělivost při (v ideálním případě každodenním) cvičení na nástroj. Ve velké míře samozřejmě také záleží na osobnosti žáka, jeho povaze a motivaci. Jestliže základní uměleckou školu navštěvuje jen z povinnosti nebo na přání rodičů, ale raději by volný čas věnoval jiným aktivitám, je málo pravděpodobné, že z něj vyroste budoucí profesionál. Jsou ale i děti, u kterých je již v prvních letech hry na hudební nástroj znát nadšení a motivace, a při správném pedagogickém vedení mohou právě tito žáci ve studiu hry na nástroj pokračovat na odborných středních a vysokých školách. Stejně klíčový jako je osobnost učitele i žáka a jeho motivace, je i správný výběr nástroje. Každý hudební nástroj je specifický a vyžaduje různé fyzické, psychické a povahové 9

12 předpoklady. Dle Ataraha Ben-Tovima, autora knihy Hudební nástroj a naše dítě, přestane hrát devět z deseti dětí, kterým byl nástroj vybrán na základě náhody, zatímco při správném a cíleném výběru nástroje devět z deseti dětí ve hře pokračuje. 1 Maximální možná doba, po kterou může dítě základní uměleckou školu navštěvovat, je 13 let, což přesně odpovídá délce základního a středoškolského vzdělání. První rok či dva jsou věnovány přípravné hudební výchově, na kterou poté naváže I. stupeň trvající 7 let. I. stupeň by měl být ukončen současně s docházkou do základní školy a záleží pak na žákovi, jestli se rozhodne v docházce do základní umělecké školy pokračovat. Jestliže se rozhodne pro pokračování, stane se žákem II. stupně, který trvá 4 roky a měl by být tedy uzavřen souběžně s maturitou (či jinou formou ukončení čtyřletého středoškolského studia). Po celou dobu docházky do základní umělecké školy by mělo být dítě již od počátku vedeno k veřejné prezentaci naučených skladeb. Nejčastěji se jedná o 2 veřejná vystoupení ročně, na kterých se představují všichni žáci daného učitele, a to formou vánočních besídek a červnových koncertů u příležitosti konce školního roku. Pro dítě by tato vystoupení neměla být nadměrně stresující, ale zároveň by si mělo uvědomovat, že svým výkonem ukazuje své půlroční (ne li celoroční) úsilí a píli. Současně mu je k veřejnému vystoupení přidělen korepetitor, takže se musí učit vnímat i jiný hudební nástroj a snažit se o souhru. Na konci každého školního roku se na základních uměleckých školách konají postupové zkoušky, kde žák před komisí složenou z pedagogů příslušného oddělení prokáže svou práci v průběhu školního roku přednesením stupnic, etud a sólové skladby s doprovodem klavíru. Na základě předvedeného výkonu (a většinou i práce v průběhu školního roku) je žákovi udělen stupeň hodnocení, který se objeví i na závěrečném vysvědčení. V praxi se většinou 1 BEN-TOVIM, Atarah; BOYD, Douglas. Hudební nástroj a naše dítě. 1. vyd. Praha: Portál, 2007, s. 9 10

13 známkou hodnotí hlavně žákova snaha a píle a stupeň hodnocení by pro něj měl být motivací k další práci. Příležitost k veřejnému vystupování na základních uměleckých školách je také na koncertech, na kterých se již představují vybraní žáci z celé školy. Opět to mohou být vánoční koncerty a závěrečné koncerty na konci školního roku. Na nich školu prezentují nejlepší žáci a vedení se snaží v jejich rámci předvést všechny obory a nástroje, jejichž výuku základní umělecká škola nabízí. Pro vybrané jedince jsou také možností k předvedení hudebních výkonů soutěže základních uměleckých škol, které se každoročně konají. Soutěže vyhlašuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy každý rok pro jiné skupiny nástrojů. 2 Větší základní umělecké školy mohou uspořádat školní kolo soutěže, odkud má žák příležitost postoupit do kola okresního. V případě umístění v okresním kole postupuje žák do kola krajského, odkud je možnost postupu do celostátního, ústředního kola. Poroty těchto soutěží jsou složeny z pedagogů, jejichž odbornost odpovídá úrovni kola soutěže. V krajských a ústředních kolech v porotě zasedají i pedagogové konzervatoří, kteří tak mají možnost poznat talentované žáky a případně je oslovit s nabídkou studia na konzervatoři. Základní umělecké školy obvykle přikládají těmto soutěžím velkou pozornost a dlouhodobě na ně žáky připravují. Dobré výsledky a umístění žáků školy jsou pak využívány k pozitivnímu PR školy. Na konci každého cyklu (tedy po 9 a 13 letech docházky do základní umělecké školy) je žák považován za absolventa a má možnost se buď samostatně, nebo společně s jiným absolventem prezentovat na absolventském koncertu. Těmto koncertům je ze strany základních uměleckých škol připisována velká důležitost. Na absolventském koncertu by měl žák předvést to nejlepší, co se za dobu docházky do základní umělecké školy naučil. Jestliže se jedná o absolventa II. cyklu, znamená absolventský koncert i jakési neoficiální rozloučení se základní uměleckou školou. 2 BOREK, Lubor. Zveřejnění propozic soutěží ZUŠ ve šk. roce 2012/2013. [online]. [cit ]. Dostupné z URL: < 11

14 V rámci základních uměleckých škol vznikají i komorní soubory nejrůznějších velikostí a obsazení. Nejmladší flétnisté většinou navštěvují soubor zobcových fléten, ve kterém získávají první zkušenosti ohledně souhry s ostatními hráči a snaží se docílit přijatelného ladění. Hrané písně či skladby jsou většinou upraveny do vícehlasu, takže si hudebníci musí navyknout, že ne vždy hrají hlavní melodii a držet se té své i když vedle stojící kolega hraje jiný hlas. Kromě souborů zobcových fléten na základních uměleckých školách často vznikají soubory příčných fléten, soubory kytarové, smyčcové, saxofonové a jiné. Velmi cenné zkušenosti žák může získat, stane li se členem souboru, ve kterém jsou obsazeny nástroje různých skupin. Často to bývají například smyčcové soubory doplněné dechovými nástroji. Všechny komorní soubory, které jsou součástí základních uměleckých škol, se kromě veřejných koncertů mohou prezentovat i na soutěžích, kde jsou rozděleny do kategorií podle převažujících nástrojů. Další možnost uplatnění žáků základních uměleckých škol představuje členství ve školním orchestru. Orchestr však není součástí všech základních uměleckých škol. Aby bylo možné ho sestavit, je potřeba mít k dispozici co nejvíce hráčů na nástroje, které jsou součástí tělesa. Problém bývá většinou s obsazením některých dechových nástrojů (hoboje, lesní rohy, pozouny). Jestliže se ale podaří orchestr sestavit, žák jeho navštěvováním získává vynikající zkušenost a zároveň se seznamuje s vybranou hudební orchestrální literaturou a procesem jejího nacvičování. Důležitou roli zde hraje dirigent školního orchestru, který by měl umět žáky pro danou činnost zaujmout, aby zkoušky nenavštěvovali jen z povinnosti. Vystoupení orchestru základní umělecké školy pak většinou představuje vrcholný bod závěrečných koncertů, nebo mají koncert samostatně. Tyto orchestrální koncerty mají v oblibě jak samotní žáci, tak i publikum. Jedním z důvodů velké obliby může být i to, že program koncertů se často skládá z velmi efektních skladeb, které ale zároveň nejsou obtížné natolik, aby je orchestr nedokázal nacvičit na potřebné úrovni. Význam orchestrů základních uměleckých škol spočívá dle mého názoru především v tom, že si žák uvědomí, že nástroj, na který hraje, není využitelný pouze při sólové či komorní hře, ale i ve hře orchestrální. Zkušenost s orchestrální hrou žákům dává kromě možnosti uplatnění i schopnost pohotově reagovat na požadavky dirigenta, souhry s ostatními nástroji a zlepšení schopnosti intonace. 12

15 1.2 Konzervatoře a hudební gymnázia Žáci, kteří se po absolvování základní umělecké školy rozhodnou pokračovat ve studiu hudby na odborné střední škole konzervatoři nebo hudebním gymnáziu-obvykle v posledním roce svého působení na základní umělecké škole současně navštěvují příslušného pedagoga na vybrané konzervatoři. Ten nejdříve určí, jestli má žák potřebný potenciál studia na konzervatoři a v případě, že ano, tak se mu pedagogicky věnuje a připravuje ho na přijímací zkoušky. Dříve bylo obvyklé, že naprostá většina studentů přicházela na konzervatoře rovnou ze základních škol (po absolvování I. stupně základní umělecké školy). Tímto jasně určeným úzkým profilem pak byly značně omezeny i možnosti jejich budoucího uplatnění. V posledních letech je stále častější, že student přichází na konzervatoř až po absolvování gymnázia či střední odborné školy. Má tedy ukončené buď všeobecné, nebo odborné vzdělání a konzervatoř studuje jako svůj druhý obor. Také se stává, že student začne během studia konzervatoře navštěvovat (většinou dálkově) vysokou školu a vlastně tak naváže na své původní vzdělání. Je pak otázkou času, jestli se rozhodne profesně se věnovat hudbě nebo uplatní své nehudební vzdělání a hudba mu zůstane jako způsob trávení volného času s možností občasného přivýdělku hudebníka tzv. na volné noze. 3 Kromě teoretických předmětů je student na konzervatoři prakticky hudebně vzděláván ve třech oblastech sólové, komorní a orchestrální hře. Největší pozornost je věnována hře sólové. Student absolvuje 3 až 4 vyučovací hodiny týdně se svým pedagogem, během kterých procvičí stupnice, etudy nutné pro rozvoj techniky a sólovou přednesovou skladbu, většinou koncert nebo sonátu. Součástí hodin s pedagogem jsou také korepetice, při kterých studenta v prvních ročnících doprovází student hry na klavír a později pedagog na korepetice určený. V případě, že student hraje jako sólový přednes koncert určený pro sólový nástroj a orchestr, korepetitor pomocí tzv. klavírního výtahu supluje celý orchestr. Korepetitor studenta doprovází i při veřejných vystoupeních, soutěžích či přijímacích zkouškách na vysokou školu. 3 Správně: hudebník ve svobodném povolání 13

16 Nejčastější způsob, kterým se student konzervatoře představuje jako sólový hráč, jsou tzv. interní večery. Jedná se o jedno odpoledne (či podvečer) v týdnu, pro které je vytvořen program, během něhož se studenti prezentují se svým sólovým programem. Publikum interních večerů je tvořeno studenty prvních a druhých ročníků konzervatoře, kteří mají účast povinnou a většinou se tento způsob trávení odpoledne netěší veliké oblibě. Na interním večeru student obvykle přednáší nově nastudovanou skladbu poprvé veřejně a ověří si tak, jak se změní úroveň kvality interpretace při hře před publikem. Zjistí, která místa ve skladbě mu činí problémy a je potřeba na nich více pracovat. Se svým sólovým programem může student vystupovat i mimo půdu konzervatoře. Často jsou pedagogy konzervatoře nebo samotnými studenty organizovány koncerty na základních uměleckých školách či v kulturních domech a centrech. Kromě zajištění koncertního sálu s klavírem je u těchto koncertů nutné věnovat jisté úsilí jejich propagaci, aby byl zajištěn dostatek zájemců na straně publika. Vrcholem prezentace studenta jako sólisty jsou pro většinu posluchačů konzervatoře maturitní a absolventské koncerty. Na nich studenti vystupují v nejlepší možné formě s pečlivě vybraným a nastudovaným repertoárem. Student může mít maturitní nebo absolventský koncert samostatně a pro možnost odpočinku mezi jednotlivými skladbami programu si pozvat řadu hostů. Obvyklejším řešením je uspořádání koncertu dvěma studenty, kteří se v programu střídají a mají tak příležitost k odpočinku mezi jednotlivými výstupy. Součástí programu také často bývá jejich společné vystoupení v podobě dua nebo komorního souboru, kdy jsou hlavní aktéři koncertu doplněni dalšími hráči. Součástí maturitní i absolventské zkoušky na konzervatořích je kromě teoretických předmětů i praktická zkouška ze hry na nástroj. Záleží pak na studentovi, jestli termín maturitního resp. absolventského koncertu zvolí před nebo až po této praktické zkoušce. Jestliže se student rozhodne uspořádat koncert před praktickou zkouškou, je to výhodné v tom, že si repertoár ke zkoušce vyzkouší před publikem, což může mít pozitivní dopad na výsledek praktické zkoušky. Rozhodne li se student pro druhou možnost, tedy uspořádání koncertu až po praktické zkoušce, má již většinou celou maturitní či absolventskou zkoušku vykonanou a koncert se pak nese v uvolněné atmosféře a je pak spíše jen třešničkou na dortu za celým studiem. 14

17 Dalším způsobem, kterým má student možnost reprezentovat jak sebe, tak konzervatoř, jsou soutěže a soutěžní přehlídky. Podobně jako soutěže základních uměleckých škol je soutěžní přehlídka konzervatoří a hudebních gymnázií každoročně vyhlašována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s tím, že pokaždé soutěž organizuje jiná škola a jednotlivé soutěžní obory se střídají v tříletých cyklech. Studuje li student konzervatoř standardní dobu, tedy 6 let, má během studia příležitost dvakrát se zúčastnit soutěžní přehlídky konzervatoří a hudebních gymnázií. Kromě této přehlídky existuje pro každý nástroj ještě množství soutěží pořádaných jinými subjekty v České republice i v zahraničí a konzervatoře ve většině případů finančně podporují účast svých studentů na těchto soutěžích. Případný úspěch studenta a jeho umístění mezi laureáty pak přispívá k šíření dobré pověsti školy a pozitivnímu PR. Pro studenty mladší 18 let je například velmi prestižní Mezinárodní rozhlasová soutěž Concertino Praga, jejíž vítězové na národní úrovni poté reprezentují Českou republiku v mezinárodním měřítku. Studenti, kteří budou konzervatoř reprezentovat na celostátní úrovni, jsou vybíráni prostřednictvím tzv. školních kol soutěže. Porota těchto školních kol je složená z pedagogů a vedení konzervatoře, kteří rozhodují o postupu do celostátního kola. Považuji za vhodné zmínit, že ne každý student je tzv. soutěžní typ. Může se jednat o kvalitního hráče, který má dobrou technickou vybavenost i muzikalitu, ale jakmile má svůj výkon předvést před odbornou porotou a ví, že budou vybráni jen ti nejlepší, předvede průměrný či podprůměrný výkon. Je dobré nenechat se odradit neúspěchem a na soutěžní vystoupení se připravovat nejen po hudební, ale i psychické stránce. On i totiž pozdější konkurz do orchestru je vlastně jistý druh soutěže, kde ale nejsou udělována tři ocenění, nýbrž vyhrává jen ten nejlepší. Soutěžní povahu mají i tzv. konkurzy o orchestr. Studenti posledních ročníků se během nich snaží získat příležitost představit se na absolventském koncertu jako sólový hráč za doprovodu orchestru. Například konkrétně na Konzervatoři Pardubice je šance získat toto místo poměrně veliká, protože se sestavují rovnou tři koncertní programy se třemi různými orchestry. Ti nejlepší získají možnost prezentovat se za doprovodu Komorní filharmonie Pardubice. Studenti, kteří se umístili hůře nebo jejich program vyžaduje větší obsazení orchestru, se představí společně s Filharmonií Hradec Králové. Studenti, jejichž výkon 15

18 nepatřil mezi nejlepší, ale stále stojí za pozornost, mají možnost program nastudovat s pomocí orchestru konzervatoře. Koncerty, na nichž se v rolích sólistů objevují absolventi konzervatoře za doprovodu orchestru, patří mezi vrcholné okamžiky školního roku, těší se vysoké oblibě ze strany studentů i diváků a většinou na nich panuje velmi pozitivní a povzbuzující atmosféra. Další oblastí, které se věnuje při studiu konzervatoře pozornost, je komorní hudba. Ve druhém a třetím ročníku studia student povinně absolvuje předmět, během kterého je ze studentů nástrojů patřících do stejné skupiny sestaven soubor (např. soubor dechových nástrojů, soubor smyčcových nástrojů atd.). Náplň tohoto předmětu je především v poznání významné hudební literatury určené konkrétnímu typu souboru a v pokusech o její interpretaci, často formou hry z listu. Ve vyšších ročnících pak studenti musí být povinně členy komorního souboru, jehož složení a velikost je už více variabilní a nezáleží pouze na počtu studentů daného nástroje v ročníku. Na konzervatořích tak vznikají dua, tria i soubory s vyšším počtem členů a často i originálním a méně tradičním obsazením. Způsoby veřejné prezentace těchto komorních souborů jsou prakticky shodné s možnostmi prezentace hráče jako sólisty. Nejčastější volbou jsou interní večírky, na kterých je vystoupení komorního souboru ze strany publika (studentů) vnímáno jako příjemné zpestření. Samozřejmě se nabízí i možnost reprezentace komorního souboru na koncertech mimo půdu konzervatoře. Často jsou pak tyto koncerty koncipovány tak, že členové komorního souboru se nejprve postupně představí se svým sólovým programem a poté koncert uzavřou společně komorní skladbou. Spolu se soutěžemi a soutěžními přehlídkami pro sólové nástroje jsou vypisovány i kategorie pro komorní hru. Soubory se tedy mohou prezentovat stejně jako sóloví hráči i formou soutěží. Poslední hudební oblastí, ve které jsou studenti konzervatoře vzděláváni, je orchestrální hra. Přestože cílem většiny posluchačů konzervatoří je stát se profesionálním hráčem orchestru, této oblasti není při studiu věnována odpovídající pozornost. Během prvních třech let studia student konzervatoře prakticky nepřichází do kontaktu s orchestrální hrou. Až od čtvrtého ročníku má povinnost navštěvovat orchestr složený ze studentů konzervatoře. Tuto povinnost mají studenti až do konce studia, orchestr je tedy složen ze studentů čtvrtých až šestých ročníků. Orchestrální praxi je věnováno 5 vyučovacích hodin 16

19 týdně, které jsou rozděleny do dvou dnů. Za největší problém školních orchestrů považuji to, že díky množství studentů, kteří mají docházku do orchestru povinnou, nemá orchestr stabilní obsazení a je tedy velmi obtížné kvalitně nastudovat koncertní program. Mají li například účast v orchestru povinnou 4 hobojisté a v orchestru jsou potřeba jen 2, záleží jen na jejich domluvě, jak budou do orchestru docházet. Ze 4 hobojistů je možné vytvořit 6 různých variant dvojic, ve kterých mohou v orchestru hrát. Jestliže si podobné (a větší) možnosti představíme u všech nástrojů orchestru, je zřejmé, že je prakticky nemožné, aby se orchestr scházel ve stejném obsazení. Je sice možné stanovit, v jakém složení se bude konkrétní program hrát, ale toto řešení je v praxi těžko uplatnitelné. Prvním důvodem je to, že by byli z orchestrální hry zcela osvobozeni někteří hráči, což je vzhledem k časové náročnosti orchestrální praxe (téměř 4 hodiny čistého času týdně) nespravedlivé vůči těm, kteří orchestr navštěvují. Druhým důvodem je právě nezanedbatelný časový požadavek na účast v orchestru, který studenti kvůli svým mimoškolním aktivitám (například pedagogické činnosti na základní umělecké škole) často nemohou splnit. Z těchto důvodů se tedy nechává obsazení orchestru pouze na domluvě mezi studenty. Debaty mezi nimi jsou ohledně účasti v orchestru mnohdy poměrně vášnivé a studenti při nich překvapivě často projevují i jistý druh obchodního talentu. Z výše popsaných důvodů je pak pro dirigenta těžké se studenty kvalitně nastudovat ucelený koncertní program. Když se na jedné zkoušce orchestru podaří dosáhnout určitého pokroku, na druhou zkoušku přijde orchestr v jiném složení a s prací se začíná téměř od nuly. Tento zdlouhavý a nesystematický postup je demotivující jak pro studenty, tak i pro samotného dirigenta. To vše se odráží i v atmosféře, která při zkouškách panuje. Dalším demotivačním faktorem je i fakt, že orchestr skladby nacvičuje s vědomím, že je pravděpodobně nebude veřejně prezentovat. Prvotním cílem orchestrální hry na konzervatoři je sice seznámení se základní orchestrální literaturou a způsobem práce v orchestru, ale možnost veřejné prezentace by jistě zvýšila zájem i motivaci studentů k orchestrální hře. Jako konkrétní příklad bych uvedla situaci, kdy studenti pardubické konzervatoře po většinu školního roku nacvičovali Dvořákovu Symfonii č. 9 Z nového světa, která měla zaznít na koncertě k oslavám 40 let založení konzervatoře. Přímo se tedy nabízela možnost nechat symfonii na koncertě zahrát školní orchestr, který v tu chvíli byl schopný interpretace odpovídající úrovni studentů konzervatoře. Realita však byla taková, 17

20 že symfonii provedla Komorní filharmonie Pardubice pouze doplněná o hrstku studentů konzervatoře, kteří do obsazení komornímu orchestru chyběli. V rámci studia konzervatoře ještě posluchač navštěvuje vyučovací hodiny, jejichž náplní je studování orchestrálních partů stěžejních pro daný nástroj. Kvalitně vedená výuka tohoto předmětu (jedná se o 2 vyučovací hodiny týdně) může pak studentovi značně pomoci při případném konkurzu do orchestrální akademie či orchestru. Hra ve školním orchestru samozřejmě není jedinou možností, jak se při studiu uplatnit jako orchestrální hráč. Z počátku hodně záleží na pedagogovi hlavního oboru, jeho praxi a kontaktech. Je li pedagog sám aktivním hráčem a členem orchestrálního tělesa, může v případě potřeby studenta do orchestru doporučit jako výpomoc. Pro studenta má tento způsob získávání orchestrální praxe obrovskou výhodu v tom, že má možnost být součástí již sehraného tělesa a současně hrát po boku svého pedagoga, který v případě potřeby studentovi poradí, případně s ním problematické části procvičí na hodině. Tato možnost hry v orchestru se ale týká pouze těch studentů, jejichž pedagogové v orchestru aktivně působí a sami studenta ke spolupráci navrhnou. Ostatní studenti mají možnosti získání orchestrální praxe mimo školní orchestr podstatně omezenější. Díky doporučení pedagoga či jiného studenta se mohou stát součástí nestálých orchestrů, sestavených pouze za účelem jednorázového koncertu či turné. Kvalita těchto orchestrů se individuálně diametrálně liší. Nebývá výjimkou, že se před koncertem (především v zahraničí) nestihne program nazkoušet v plném rozsahu a hudebníci pak na koncertě některé pasáže hrají prakticky z listu. To se samozřejmě zásadně podepisuje na úrovni interpretace hudebního díla, která se často s provedením profesionálního orchestru nedá porovnat. Často se stává, že za účelem zvýšení dojmu publika z koncertu se investují nemalé finanční prostředky do vizuálních efektů (light show, živá zvířata atd.), ale o to slabší pak bývá hudební úroveň. Hudební díla bývají často prezentována v neúplném rozsahu a jsou z nich vyjímány nejznámější motivy či témata, která jsou pak často opakována v místech, na kterých nejsou v původní partituře uvedeny. Takové veřejné produkce jsou pak často příkladem toho, jak by orchestrální praxe neměla vypadat a s originálním hudebním dílem mají pramálo společného. 18

21 Samozřejmě ale existují i orchestry sestavené za komerčním účelem, kde je zkoušení věnován alespoň nějaký čas a výsledná interpretace se pak více či méně přibližuje úrovni výkonu profesionálního orchestru. Účast na těchto orchestrálních projektech dává studentům možnost přivýdělku při studiu, poznání kolegů z jiných škol a získání kontaktů pro případnou další účast na projektech podobného typu. Současně by si ale měl student být vědom toho, že profesionální orchestrální praxe funguje na zcela jiném principu a snažit se proto získávat zkušenosti v co nejprofesionálnějším prostředí. Další možností, jak získat při studiu konzervatoře praxi v orchestrální hře, je v případě potřeby vypomáhat v některém z amatérských orchestrů. Tyto orchestry samozřejmě nedosahují interpretační úrovně profesionálních orchestrů ani orchestrů posluchačů konzervatoře, ale jejich členové provozují hudbu s radostí a studentských výpomocí si velmi váží. Amatérské orchestry bývají často smyčcové, takže se možnost výpomoci týká především hráčů na dechové nástroje. Pro studenty konzervatoře může být spolupráce s amatérským orchestrem cennou zkušeností, která je sice minimálně nebo vůbec honorována, ale student má šanci rozšířit si znalosti orchestrální literatury. Při dlouhodobější a oboustranně spokojené spolupráci se také stává, že amatérský orchestr pozve studenta jako sólistu při provedení sólového koncertu s orchestrálním doprovodem. 1.3 Vysoké školy s hudebním zaměřením Většina studentů konzervatoře, kteří se hudbě chtějí věnovat profesionálně, se v maturitním nebo posledním ročníku konzervatoře snaží složit přijímací zkoušky na některou z hudebních vysokých škol. V České republice je výběr studijních možností poměrně omezený a zahrnuje 3 vysoké školy. Jsou to Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze (HAMU), Janáčkova akademie múzických umění v Brně (JAMU) a Fakulta umění Ostravské univerzity. Studium hry na hudební nástroj se dá zkombinovat i s pedagogickým zaměřením, a to například na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy (pouze klavír nebo housle) nebo na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové (klavír, varhany, housle, viola, sólový zpěv). 19

22 V momentě, kdy se student rozhodne, na které z vysokých škol bude skládat přijímací zkoušky, většinou kontaktuje některého z pedagogů příslušného studijního oboru a domluví si s ním konzultaci. Tento krok je velmi důležitý, protože pedagog pak u přijímací zkoušky studenta zná, ví, jaké jsou jeho silné i slabé stránky a dokáže určit, jestli má studium na vysoké škole smysl. Naproti tomu v případě instrumentálních oborů student díky konzultacím pozná požadavky vysokoškolského pedagoga na způsob interpretace daných skladeb, tónovou a intonační kulturu a technickou úroveň. Opakované konzultace spolu se snahou vyhovět nárokům pedagoga pak mohou zvýšit šanci na přijetí ke studiu. Studium na vysoké škole s hudebním zaměřením je, stejně jako studium na konzervatoři, orientováno na 3 oblasti sólovou, komorní a orchestrální hru. Pozornost je však věnována především prvním dvěma kategoriím, protože je vzhledem k limitovanému počtu studentů často obtížné sestavit orchestr v požadovaném obsazení. Při sólové hře se studentovi věnuje pedagog, který je obvykle buď bývalým či současným členem některého z předních českých orchestrů 4 a zároveň hráčem sólovým nebo komorním. Náplň studia je již méně zaměřena na technickou úroveň, které byla větší pozornost věnována na konzervatoři, ale spíše na rozšíření sólového repertoáru a dosažení nejvyšší možné kvality interpretace přednesových skladeb. Se svým sólovým repertoárem má student možnost reprezentace na ročníkových zkouškách, které se podle konkrétního nástroje konají jednou či dvakrát za akademický rok. Na jeho konci musí student kromě zkoušky v rámci příslušné katedry složit po prvním roce i zkoušku děkanskou před kolegiem děkana či jiným celofakultním grémiem. Výsledná známka ale není závislá pouze na výkonu u zkoušek, ale i na úrovni hry na ročníkovém koncertu. Tyto koncerty jsou povinné od 2. ročníku výše (ve 3. ročníku se koncert nazývá bakalářským a v 5. magisterským nebo absolventským) a minimální časový limit, který musí student naplnit, závisí na ročníku, ve kterém se student právě nachází. Například hobojista musí ve 2. ročníku na koncertě překročit limit 30 minut a o rok později, na bakalářském koncertě, je 4 Týká se především hráčů na dechové a bicí nástroje, na kontrabas a na harfu, v menší míře pak houslistů, violistů a violoncellistů. 20

23 už tento limit zdvojnásoben. Na těchto koncertech je vždy přítomno několik pedagogů příslušného oboru (v případě nepřítomnosti mají možnost poslechu záznamu koncertu) a na základě hudebního výkonu na koncertě spolu s výsledky zkoušek určí výslednou známku za absolvovaný rok studia. Všichni studenti hudebních i pedagogických fakult s hudebním zaměřením mají možnost účasti na mnoha interpretačních soutěžích u nás i v zahraničí. Za všechny bych jmenovala naši nejvýznamnější soutěž, a to Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro. Tato soutěž je vypisována každý rok jen pro určité nástroje, konkrétně pro ročník 2013 to jsou lesní roh a varhany. 5 Do soutěže se může přihlásit hudebník jakékoliv národnosti mladší 30 let, který doposud v příslušném oboru na této soutěži nezískal 1. cenu. Finálové kolo soutěže probíhá vždy jako koncert, který je součástí programu festivalu, za doprovodu profesionálního orchestru. Letos se této role zhostí Pražská komorní filharmonie pro obor lesní roh a Komorní orchestr Pražských symfoniků pro obor varhany. Když se v této soutěži podaří českému účastníkovi obsadit některé z prvních třech míst, nebo si svým výkonem zasloužit čestné uznání poroty, je toto umístění v mezinárodní konkurenci vždy považováno za veliký úspěch a pomáhá nadanému umělci v rozvoji jeho profesionální kariéry. Studenti bakalářských a magisterských ročníků a studenti, kteří získali cenu na některé ze soutěží, mají příležitost zúčastnit se konkurzu o orchestr a prezentovat se tak na půdě školy jako sólisté v programu některého z orchestrálních koncertů fakulty. Úspěšným uchazečům je přiděleno buď profesionální orchestrální těleso (v případě HAMU např. Komorní filharmonie Pardubice nebo Plzeňská filharmonie, JAMU spolupracuje např. s Moravskou filharmonií Olomouc a jinými moravskými orchestry), nebo orchestr složený z posluchačů hudební fakulty. Studenti hudebních vysokých škol jsou hlouběji vzděláváni i v komorní hře. Každý semestr musí být členy komorního souboru, jehož složení i velikost jsou libovolné. Povinností studentů je složit s komorním souborem na konci každého semestru zkoušku. Jestliže si komorní soubor z vlastní iniciativy zajistí účinkování na některém z koncertů pořádaném 21

24 hudební fakultou (například jako hostující soubor), povinnost skládat zkoušku odpadá a známka je udělena na základě výkonu na koncertě. Za účelem zlepšení koordinace výuky komorní hry studentů z různých kateder byl na HAMU založen Kabinet komorní hry. Tento kabinet se snaží nejen o spolupráci mezi jednotlivými katedrami (strunnou, klávesovou, dechovou, bicích nástrojů, případně i pěveckou), ale podporuje a motivuje komorní soubory, které překračují běžný rámec výuky a mají ambice uplatnit se na profesionální koncertní úrovni. Poslední složkou vysokoškolského hudebního vzdělání je orchestrální praxe. Všichni studenti, kteří studují hru na nástroj, který je v běžném orchestru uplatnitelný, mají po celou dobu studia povinnou účast na školních orchestrálních projektech. Každý student se každý semestr musí jako člen orchestru zúčastnit minimálně jednoho orchestrálního projektu. Projekt trvá jeden pracovní týden, kdy se od pondělí do čtvrtka konají zkoušky a v pátek se nazkoušený program veřejně prezentuje. Program se většinou skládá jak z orchestrální tvorby (většinou symfonie), tak ze sólového koncertu, při kterém orchestr sólistu doprovází. Tyto orchestrální programy se vždy odehrávají pod taktovkou některého ze studentů (či studentek) dirigování, který tak má možnost nastudovat skladby přímo s živým tělesem. 6 Mnoho studentů hudebních fakult je již při studiu zaměstnáno na částečný či dokonce plný úvazek v některém z českých profesionálních orchestrů. Od sezóny 2008/2009 mají také studenti možnost být členy Orchestrální akademie Pražské komorní filharmonie, 7 od sezóny 2012/2013 i Orchestrální akademie České filharmonie. 8 Tato zkušenost je samozřejmě nejlepší možnou orchestrální praxí a velmi pak usnadňuje přechod ze studia do zaměstnání. Proto se ve většině případů školy snaží těmto studentům vycházet vstříc 5 Webové stránky Pražského jara. [online]. [cit ]. Dostupné z URL: < 6 Popisovaný systém platí zejména pro současnou praxi na HAMU. 7 Webové stránky Pražské komorní filharmonie. [online]. [cit ]. Dostupné z URL: < 8 Webové stránky České filharmonie. [online]. [cit ]. Dostupné z URL: < 22

25 a dávají jim možnost přizpůsobit pracovním povinnostem harmonogram vlastního studia, v případě potřeby i formou individuálního studijního plánu. Další možností, jak získat orchestrální praxi mimo rámec studia, je stát se členem některého z orchestrů sestavovaného na jednorázové akce či zájezdy nebo časově omezené projekty (např. muzikály, Opera Mozart atd.). V posledních letech jsou také velmi populární projekty rockové hudby, u kterých je symfonický orchestr používán spíše jako kulisa a podkreslení. U těchto projektů se student podle časové náročnosti a svých možností může rozhodnout, zda nabídku přijmout. Student by měl také zvážit, jestli mu nevadí, že hlavním cílem těchto projektů často není poskytnout posluchači kvalitní hudební zážitek, ale vytěžit z něj co nejvíce peněz bez ohledu na kvalitu hudební produkce. Je také možné, že pedagog hlavního oboru, který se často sám účastní různých hudebních produkcí mimo rámec orchestru, přizve nebo doporučí svého studenta k účasti na významnějších projektech. Student má pak možnost přivýdělku v kvalitním projektu a současně získává zkušenosti v orchestrální hře přímo od svého pedagoga. 23

26 2 Možnosti uplatnění absolventů středních a vysokých hudebních škol Student, který právě ukončil studium střední či vysoké školy s hudebním zaměřením, má za sebou velmi specifickou formu vzdělání a předpokládá se, že bude hledat profesní uplatnění v hudební oblasti. V případě instrumentalistů může být toto uplatnění pedagogické, jako aktivní hráč či kombinace obou možností. Pro studenty, kteří absolvovali konzervatoř a rozhodli se ve studiu dále nepokračovat (nebo nebyli ke studiu na vysoké hudební škole přijati), není většinou problém získat plný pracovní úvazek na některé ze základních uměleckých škol. Je běžné, že studenti na těchto školách pedagogicky působí již v posledních ročnících studia konzervatoře, takže ve výuce již mají praxi a zkušenosti. Částečný úvazek v některé ze základních uměleckých škol mají většinou i studenti vysokých škol a někteří členové profesionálních orchestrů. Problém se získáním úvazku na základní umělecké škole může nastat ve větších městech, kde jsou místa obsazena členy orchestrů či pedagogy s dlouholetou zkušeností. Absolventi v těchto případech mají možnost uplatnění spíše na školách v menších okolních městech či obcích, kde jsou vítaní a vedení je často vděčné za získání kvalifikovaného pedagoga. Absolventi konzervatoře mají i bez následného studia vysoké školy možnost vykonat konkurz a uplatnit se v profesionálním orchestru. Bude se ale spíše jednat o orchestr mimo velká města, kde není vysoká škola s hudebním zaměřením, ze které by se studenti o místo v orchestru ucházeli. Jsou i studenti, kteří po skončení konzervatoře dále nechtějí žádným způsobem působit v hudební oblasti a snaží se profilovat jiným směrem. K tomu jim může pomoci studium nehudebního oboru na vysoké škole. Vzhledem k úzké předchozí profilaci ale nebývá snadné na takové obory vykonat přijímací zkoušky a je potřeba důkladné přípravy. Jestliže se chce absolvent hudebního oboru rovnou uplatnit na pracovním trhu, vzhledem k tomu, že se dlouhou dobu připravoval na profesi hudebníka a zpravidla se mu nepodařilo získat vzdělání ani praxi v jiném oboru, má šanci na uplatnění na nižších pozicích v sektoru služeb. V poslední době nejsou výjimečné ani případy, kdy se absolventi nejen středních, ale i vysokých hudebních škol či dokonce členové orchestru rozhodnou pro změnu oboru 24

27 a stanou se finančními poradci v některé z poradenských společností. Tyto společnosti jim nabízejí zaškolení a možnost úspěchu i bez předchozího vzdělání v oblasti financí či ekonomie. V případě, že na sobě budou pracovat a stanou se úspěšnými, mají při této činnosti možnost vyšších výdělků než v hudební profesi a současně odpadají různé stresové faktory spojené s předchozím zaměstnáním. Pro tyto absolventy pak hudba zůstává koníčkem, ke kterému se při vhodné příležitosti rádi vrací. Rozhodne li se absolvent hudební školy (konzervatoře nebo některé z hudebních či pedagogických fakult) uplatnit v praxi jako orchestrální hráč, má možnost přihlásit se ke konkurzu do některé z orchestrálních akademií nebo sledovat volná místa v orchestrech a zúčastnit se konkurzu do orchestru. Před vznikem projektů orchestrální akademie byla pouze možnost vykonání konkurzu přímo do orchestru. Zájem o volná místa v orchestru (i na částečné úvazky) je ze strany hudebníků vždy veliký a ke konkurzu se hlásí nejen absolventi hudebních škol, ale i zkušení orchestrální hráči, kteří se chtějí stát členy orchestru významnějšího, než ve kterém působí doposud. Konkurence u konkurzu je tedy obvykle veliká a volné místo může získat jen ten nejlepší. Pozitivním faktorem při konkurzu může být předchozí zkušenost uchazeče s orchestrem, při které má výhodu v tom, že ho již orchestrální hráči znají a vědí, jak dokáže reagovat na požadavky dirigenta a přizpůsobit se orchestrální souhře. Konkurzy do orchestru jsou buď jednokolové, nebo dvoukolové. V případě dvoukolového konkurzu se první kolo odehrává anonymně (za plentou) a teprve ve druhém kole zná porota jména postupujících. V obou případech je uchazeč hodnocen na základě 2 oblastí sólové hry a hry orchestrálních partů. Jako sólový přednes je požadován klasický koncert stěžejní pro daný nástroj. Orchestrální party jsou vybírány na základě obtížnosti a sólových míst nástroje. Když se jednomu z uchazečů podaří na základě vykonaného konkurzu získat místo hráče orchestru, obvykle se ocitá v roli čekatele. Počátky v novém orchestru nemusí být vždy jednoduché a hudebník musí svou pozici obhájit dobrými hudebními výkony. Po určité době, většinou jednom roce zkušebního období, rozhodne šéfdirigent s přihlédnutím k mínění příslušné nástrojové skupiny a k názoru umělecké rady tělesa, zda hráče přijmout natrvalo nebo na delší časový úsek, a navrhne řediteli organizace uzavřít s ním v tomto 25

28 smyslu pracovní smlouvu. Teprve tímto krokem se hudebník stává stálým členem orchestru. 9 Jestliže se absolventovi hudební školy nepodaří vykonat konkurz do žádného ze stálých profesionálních orchestrů a přesto se chce hudbou živit, stává se z něj hudebník ve svobodném povolání (freelancer). Je nutné zmínit, že tuto možnost občas volí i hráči, kteří již byli členy některého orchestru. Na počátku tohoto způsobu profesionálního působení je nutné přes doporučení známého nebo pedagoga získat kontakty na organizace či jednotlivce, kteří projekty s orchestrem organizují. Jestliže se hudebník takového projektu zúčastní a osvědčí se, nebývá problémem stát se součástí dalších takových projektů a postupně rozšiřovat síť kontaktů. Jestliže je hudebník ochotný se projektům časově přizpůsobit a nevadí mu jejich komerční povaha, jeho výdělky mohou být i podstatně vyšší než jako člena stálého orchestru. Obecným problémem všech českých orchestrů (s výjimkou České filharmonie) jsou podprůměrné platové podmínky členů orchestru. Pozice člena orchestru vyžaduje mnohaleté specializované hudební studium, při kterém hudebník stráví mnoho času mimo výuku cvičením na nástroj. I jako člen orchestru musí často věnovat několik hodin denně nad rámec oficiální pracovní doby tělesa individuální hudební přípravě či činnosti s ní bezprostředně související (hobojisté například výrobě strojků, koncertní mistři osmykování partů smyčcových nástrojů apod.). Výše platu orchestrálního hráče v České republice těmto vysokým nárokům absolutně neodpovídá. Samozřejmě problém platového podhodnocení se netýká pouze orchestrů, ale celé kulturní sféry. Když byly v polovině roku 2012 výrazně zvýšeny platy hráčům České filharmonie, problém se možná zdál být pro někoho vyřešen, ale ve skutečnosti bylo pouze poukázáno na nesystematický postup Ministerstva kultury a rozdíly v oblasti jím přímo podřízených organizací (v hudební oblasti se tento problém týká členů operního souboru Národního divadla a Státní opery Praha, pěvců a instrumentalistů dvou dosud existujících souborů, a dále Pražského filharmonického sboru) byly ještě prohloubeny. Velmi podstatný je také dopad tohoto kroku Ministerstva kultury na všechna ostatní stálá orchestrální tělesa v České republice. 9 Tato praxe je běžná i v zahraničí. 26

29 Tabulka 1: Srovnání hrubých mezd členů vybraných orchestrů s celorepublikovým průměrem Průměrná Průměrná Průměrná Průměrná hrubá mzda hrubá mzda hrubá mzda hrubá mzda v roce 2009 v roce 2010 v roce 2011 v roce 2012 Česká republika Česká filharmonie nezveřejněno Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK Filharmonie Brno nezveřejněno Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín nezveřejněno ve VZ nezveřejněno zdroj: autorka na základě výročních zpráv orchestrů a statických údajů (ČSÚ) Z tabulky č. 1 vyplývá, že pouze některé pražské orchestry jsou schopny vyplácet svým hráčům hrubé mzdy ve výši, která se pohybuje lehce nad celorepublikovým průměrem. Naopak i hráči významného tělesa, jakým je brněnská filharmonie, se musí spokojit s hrubou mzdou o více než 2000 nižší než je celorepublikový průměr. Špatné finanční podmínky orchestrálních hráčů v České republice jsou příčinou toho, že z nutnosti uživit rodinu musí hudebníci hledat ještě jiné možnosti výdělku. Mnoho z nich učí na základních uměleckých školách, konzervatořích, hudebním gymnáziu (v Praze) i na vysokých hudebních školách. Kromě toho ještě využívají možnosti občasných přivýdělků při jednorázových orchestrálních projektech. Časová koordinace těchto činností vyžaduje značné úsilí a věnovat všem potřebným projektům dostatečnou pozornost i energii není často jednoduché. Orchestry také často pro zlepšení jejich finanční situace přijímají nabídky koncertů zaměřených primárně na turisty nebo koncertů v rámci různých komerčně pojatých společenských událostí. Na tom samo o sobě není samozřejmě nic špatného, ale na programech těchto koncertů se stále dokola opakují stejná světově proslulá hudební díla, která jsou pro turisty a vybranou klientelu nejvíce zajímavá. A i když je Dvořákova Symfonie č. 9 Z nového světa dílem mimořádně kvalitním, stojí alespoň za zamyšlení, jestli ho hudebník podesáté za sezónu bude hrát se stejným nadšením jako poprvé. 27