OBSAH 1. ÚVOD PŮSOBENÍ VNITŘNÍCH VLIVŮ 3. PŮSOBENÍ VNĚJŠÍCH VLIVŮ Výživa Proteiny Minerální látky

Transkript

1 OBSAH 1. ÚVOD PŮSOBENÍ VNITŘNÍCH VLIVŮ PŮSOBENÍ VNĚJŠÍCH VLIVŮ Výživa Proteiny Minerální látky Fosfor Sodík Hořčík Zinek Mangan Selen Měď Síra Fluor Vitamin A (retinol) Vitamin D (cholekalciferol) Vitamin E Biotin Cholin Vitamín C (kyselina askorbová) Vliv výživy na růst a vývoj hříbat Technologie odchovu a chovu Odchov hříbat Stáj, výběh, pastvina Výcvik koní Vliv tréninku Vliv povrchu Péče o kopyta Stavba kopyta a kopytní mechanismus Stavba kopyta Kopytní mechanismus Zdravé kopyto Tvar kopyta Kvalita rohoviny Začátek péče o kopyta Pravidelná péče o kopyta Mazání Kopytní náboje Chlazení kopyt Podkování Historie podkování Podkova Úprava kopyta před podkováním Vlastní podkování Nepříznivý dopad podkování na kopyto Péče o kopyta nepodkovaných koní

2 Péče o ostatní části končetin Spěnky Šlachy Masáž Bandážování Chrániče ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

3 8 1. ÚVOD Kůň je člověkem využíván necelé čtyři tisíce let. Je to velmi krátká doba vzhledem k tomu, že se do dnešní podoby vyvíjel asi tři a půl milionu let. Kůň se v průběhu evoluce vyvinul v živočicha našlapujícího na špičku jednoho prstu. Kopyto kdysi bylo nejkrajnější částí třetího prstu. Konec prstu koní (kopytní kost a část korunkové kosti) se obalil stabilním rohovým pouzdrem. Po rohovém kopytním pouzdru se kůň pohyboval (a pohybuje), takže požadavky na jeho vlastnosti už kladl samotný terén. Protože kůň existuje na Zemi několik tisíc let, rohové pouzdro tyto požadavky zcela splňovalo. Muselo být dostatečně tvrdé, aby si kůň při rychlém běhu nezpůsobil žádné poranění, odolné proti opotřebování, aby mohlo snášet neustálý pohyb nebo častý útěk, zdravé a muselo odolávat různým teplotám prostředí, aby chránilo vnitřní části kopyta v zimě před omrznutím a v létě před přehřátím. Stačilo však pár tisíc let využívání koní člověkem a několik století výrazných změn životního prostředí a kopyta koní ve své přirozené formě přestala dostačovat svému zatížení a opotřebování. Koňské končetiny, vyvinuté dlouhou evolucí k pohybu po měkkých pastvinách, začaly mít problémy především na člověkem vybudovaných a zpevněných površích. Navíc člověk domestikací eliminoval přirozený výběr a začal využívat i koně s problémy končetin, kteří by byli v přirozeném prostředí odsouzeni k zániku. Zdravé končetiny jsou pro koně jedním z nejdůležitějších,,orgánů, proto je nutné věnovat jim co největší péči. Bez zdravých končetin (hlavně kopyt) není zdravý kůň a naopak, kopyto a jeho funkčnost a zdravotní stav nelze posuzovat odděleně od zbytku organismu, vyskytne li se tedy nějaký zdravotní problém v organismu koně, odrazí se to dříve nebo později i na kopytech, proto je nutné dbát o celkově výborný zdravotní stav celého organismu. Na zdraví, správný růst a vývoj končetin působí celá řada vlivů. Patří mezi ně vlivy vnější (exogenní, prostřeďové) a vnitřní (endogenní). Do vnějších vlivů patří výživa, technologie odchovu a chovu, pohyb, intenzita pracovního využití, terén, na kterém se kůň pohybuje, roční období, ošetřování, péče o končetiny atd.. Vnitřní vlivy se uplatňují prostřednictvím dědičnosti. Cílem této práce je tedy popsat zásady a základy správné péče nejen o kopyta, ale o celé končetiny koní, aby bylo dosaženo jejich trvalého zdraví, aby se předcházelo různým

4 9 nemocem pohybového aparátu a aby tak kůň mohl být využíván po dlouhou dobu se zachováním co nejlepšího zdravotního stavu a tím i psychické pohody.

5 10 2. PŮSOBENÍ VNITŘNÍCH VLIVŮ Dědičnost je schopnost uchovávat a přenášet určité znaky a vlastnosti na další generace. Mezi jedinci jsou rozdíly, které se charakterizují jako proměnlivost, projevující se i v rámci druhu v důsledku vnějších změn (exogenních faktorů prostředí). Při hodnocení dědičnosti a proměnlivosti je nutné uvažovat vývojová a dynamická hlediska a rovněž komplex životního prostředí (jeho stabilitu či proměnlivost). Proto je přesnější vyjádření, že dědičnost je jev, při němž se rodiče a jejich potomstvo chovají ve stejných podmínkách podobným způsobem (DUŠEK et al., 1999). Dědičnost a plemenná příslušnost působí na kvalitu rohoviny, na správné utváření, ale i vady kopyt a stavby a postojů končetin. Stavba končetin a jejich funkce mají velký význam, protože končetiny koní jsou vystavené zvlášť velkému zatížení a často podlehnou onemocnění (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Mezi dědičné vady patří: 1) lehké dědičné vady: - měkké spěnky - mírně nepravidelné postoje (širší nebo užší postavení končetin podle šířky kopyta, tedy mírně sbíhavý nebo rozbíhavý postoj) - zástojný postoj - lehké vady kopyt 2) těžké dědičné vady: - velmi dlouhé končetiny - kožní vady na končetinách - luxace čéšky - velmi měkké spěnky - blížící se spěnkám medvědím - velké vady postojů - těžké vady kopyt - zvláště jejich strmost (DUŠEK et al., 1999). U chladnokrevných koní se navíc vyskytují dispozice k rachitidě, ekzematické dermatitidě a rakovině kopyt (DUŠEK et al., 1999). V širokém mezinárodním měřítku se ukazuje, že poznatky jak chovatelů, tak veterinární medicíny vyúsťují ve dva hlavní závěry: - zvýšit odolnost proti onemocnění chovatelskými metodami

6 11 - původ dispozic onemocnění zohlednit při selekci na určité plemenné znaky a výkonnostní vlastnosti (DUŠEK et al., 1999). Všem problémům s pohybovým ústrojím koní je nejlépe předcházet a jednou ze základních možností je důsledná plemenářská práce. Cílem každého chovu je kůň dobré konstituce se zdravými končetinami. Je nezbytně nutné věnovat zvýšenou pozornost vývoji končetin a tím následně stabilizovat genetickou základnu chovu tak, aby potomstvo splňovalo požadavky při hodnocení a testování užitkových vlastností (VINČÁLEK, 2006).

7 12 3. PŮSOBENÍ VNĚJŠÍCH VLIVŮ Následkem nedostatečných znalostí o správném ustájení, péči a výcviku dochází k zanedbání zdraví zvířat. Mnoha onemocněním a poškozením lze předcházet správnou prevencí. K tomu výrazně přispívá dodržování určitých požadavků na ustájení a krmení. Pokud se kůň pohybuje pouze jednu hodinu denně a jinak žije v tmavém a zatuchlém boxu, kde mu chybí vzduch a dobré seno s lístky a květy, brzy začne mít zdravotní problémy (ENDE, ISENBÜGEL, 2006) Výživa Výživa je komplexním souborem vzájemně se ovlivňujících prvků, takže lze jen stěží očekávat, že jeden jediný prvek dokáže sám o sobě vyřešit či odstranit zdravotní potíže. Koni je třeba poskytnout takovou krmnou dávku, která splňuje všechny jeho nároky na jednotlivé složky (LEČÍKOVÁ, 2000). Pro dosažení dobrého zdravotního stavu koní je nutné, aby krmná dávka byla kombinována z takových krmiv, které zajišťují nejen potřebu energie, bílkovin a jejich optimální poměr, ale také dostatečné zásobení organismu aminokyselinami, minerálními látkami, vitaminy (PAPEŽOVÁ, POLÁŠEK, 1994). Kůň je živý organismus a proto pro něj platí, že vše souvisí se vším. Proto je důležité u krmiv pamatovat na důkladné vybilancování krmné dávky makroprvky, vitaminy a stopovými prvky (KOŘÍNEK, 2005). Vztaženo k problematice kvality kopyt, pak se na prvním místě musí zvážit celkový přísun energie/krmiva. Energii v koňském jídelníčku zajišťuje vláknina, škrob, tuk a v některých případech i protein. Kůň dokáže velké procento denního přídělu energie získat z krmiva bohatého na vlákninu (LEČÍKOVÁ, 2000) Proteiny Proteiny především poskytují aminokyseliny, které jsou základní stavební kameny části kostí, svalů a všech měkkých tkání, nezbytné pro růst a regeneraci organismu. Koně v růstu mají vyšší proteinové požadavky, než koně zralí (SKULINA, 1999). Protein patří k těm složkám bílkovin, které bývají špatně dávkovány (LEČÍKOVÁ, 2000). Dospělý kůň potřebuje pouze asi 10 % dusíkatých látek (bílkovin) v celkové krmné

8 13 dávce. Nadbytek bílkovin se formou amoniaku a močoviny vylučuje močí, tyto pak v podestýlce mají negativní vliv na kvalitu rohoviny (SLÍVOVÁ, 2006) Přebytek proteinů, který škodí hlavně u starších koní, pohlcuje důležitý vápník, nezbytný pro vývin a regeneraci kostí. Nedostatek proteinu způsobuje pomalý růst kopyt (SKULINA, 1999). Kopyto tvoří převážně nerozpustný protein nazývaný keratin. Z toho tedy plyne, že jakékoli zanedbání potřebného množství proteinu v jídelníčku koně jde na úkor růstu i kvality kopyta (LEČÍKOVÁ, 2000) Minerální látky Jednou z důležitých zásad racionální výživy koní je zabezpečení optimálního množství minerálních látek v krmných dávkách. Mají-li plnit své funkce v organismu, musejí být obsaženy v dostatečném množství, ale i v požadovaném poměru (DUŠEK et al., 1999). Minerální látky dělíme podle jejich zastoupení v živočišném organismu na makroprvky a mikroprvky. Makroprvky - vápník, fosfor, sodík, draslík, chlor a hořčík a síra jsou v živočišném organismu zastoupeny ve větším množství a kůň jich také více potřebuje, mikroprvky zaujímají v organismu podstatně menší množství ( cit ). Působení jednotlivých prvků je vzájemně propojeno. Ať už se jedná o podpůrné (synergické) nebo protichůdné (antagonistické) působení (KOŘÍNEK, 2005). Organismus koně se přetěžuje, když jsou jednotlivé minerální látky podávány v neodpovídajících nadměrných množstvích. Důsledkem nadměrného podávání jednoho prvku může vzniknout velmi rychle deficit jiných vzájemně antagonistických prvků, a to i tehdy, když se prvky zkrmují v odpovídajícím množství (DUŠEK et al., 1999). Pokud deficit určitého minerálu ovlivní zdraví koně obecně, pak o něco později určitě ovlivní i zdraví kopyt (LEČÍKOVÁ, 2000). Pro optimální metabolické pochody je nezbytné zastoupení všech potřebných mikroprvků. Přitom minerální látky si organismus neumí vyrobit, ale musí je dostávat v přiměřeném a vyváženém množství. (NOVÁK et al., 1996)

9 Vápník Je nepostradatelný pro činnost svalů, pro správný vývoj kostí. Kolem 99 % vápníku se nachází v kostech. Závisí na něm i síla kosti (KOŘÍNEK, 2005). Při nedostatku se mohou objevit křeče ve svalech, bolesti kloubů, poruchy chůze, zvýšená lámavost kostí, osteoporóza (KOŘÍNEK, 2005). Při přebytku vápníků a současném nedostatku fosforu dochází k lámavosti kostí, rachitidě (KOŘÍNEK, 2005). Zdroje: vápencová moučka, kostní moučka obsahuje správný poměr Ca:P = 2:1 (OTČENÁŠKOVÁ, 1995) Fosfor Kolem 80 % fosforu se nachází ve formě sloučenin s vápníkem v kostech. Projevy nedostatku: mizení vápníku z kostí, poruchy ve stavbě kostní hmoty (lámavost kostí) (KOŘÍNEK, 2005). Ca a P Hlavní role obou prvků v organismu je udržovat stabilitu a funkci kostní tkáně. Jestliže je v dietě nadměrné množství anionů (P, Cl, S) v porovnání s kationy (Ca, Mg, K, Na), může dojít k dlouhodobému vylučování vápníku z kostí a postupně k jejich odvápňování. Optimální poměr mezi nejdůležitějšími kationy (Na, K) a aniony (Cl) v krmné dávce (Na + K -Cl) se pohybuje v rozmezí 0,2-0,3 ekvivalentu na kg sušiny krmiva (COENEN, MEYER, 2003) Sodík Asi jedna třetina je uložena v chrupavkách a kostře (DUŠEK et al., 1999). Zdroje: sůl (450 kg kůň potřebuje denně g) (OTČENÁŠKOVÁ, 1995) Hořčík Má vliv na správný vývoj kostního aparátu. Je nutný pro správný metabolismus vápníku (KOŘÍNEK, 2005). Je nezbytný pro tvorbu kostí včetně zabezpečení funkční způsobilosti nervosvalového ústrojí. Z celkového množství hořčíku v těle je asi % uloženo v kostře. A přibližně 25 % je ve svalovině (DUŠEK et al., 1999).

10 Zinek Přispívá k udržení dobrého zdravotního stavu kopyt (PAPEŽOVÁ, POLÁŠEK, 1994) a zlepšení kopytní rohoviny (NOVÁK et al., 1996). Zinek je také v kostech ( cit ). Při jeho deficitu se objeví poruchy pohybu a zhoršení kopytní rohoviny (KOŘÍNEK, 2005). Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): mg denně ( cit ) Mangan Je nezbytnou složkou kostí, zesiluje účinek hořčíku v kostech (KOŘÍNEK, 2005). Zlepšuje vývin kostry (PAPEŽOVÁ, POLÁŠEK, 1994). Má význam pro tvorbu kostní tkáně (formování chrupavek) a svalů (DUŠEK et al., 1999). Při nedostatku manganu se mohou objevit bolesti kloubů, poruchy v koordinaci pohybů (ataxie) (KOŘÍNEK, 2005) Selen Vysoká koncentrace v kostní tkáni. Chrání před svalovou dystrofií (DUŠEK et al., 1999). Při jeho nedostatku se vyskytuje lomivost kopytní rohoviny (KOŘÍNEK, 2005). Tolerance koní vůči nadbytku selenu je nízká. Při množství od 2 g Se/kg sušiny krmiva se musí počítat s chronickou otravou, která se projevuje kroužkovitým zaškrcením kopyt a vyzouváním kopyt (COENEN, MEYER, 2003) Měď Nedostatek může zřídka způsobit osteochondrózu. Při nedostatku Cu u matky může být ve spojitosti zkrácení šlach povrchových a hlubokých ohybačů hříbat vzniklá ihned po porodu (COENEN, MEYER, 2003) Síra Důležitá je pro kvalitní kopytní rohovinu. Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): g. Do organismu je síra dodávána prostřednictvím kvalitních bílkovin s dostatečným množstvím sirných aminokyselin ( cit ).

11 Fluor Nejvíce fluoru se hromadí v kostech, zubech a chlupech. Nadbytečné množství fluoru se ukládá v kostech a zubech, vznikají tak exostózy a tvrdnutí pojivových tkání. Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): 500 mg denně ( cit ). Doporučené denní zásobení některých minerálních prvků důležitých pro končetiny a kopyta je uvedeno v tabulce číslo 1. Tab 1 Doporučené zásobení minerálními látkami u koní s rozdílným výkonem (500 kg ž. hm. g/den) (COENEN, MEYER, 2003). Ca P Mg Na Záchova, v dospělosti Práce: malá střední těžká Březost, měsíc Laktace 3. měsíc Růst, měsíc:

12 Vitaminy Vitaminy jsou nezbytné pro správnou funkci živého organismu (KOŘÍNEK, 2005). V organismu nejsou ani zdrojem energie ani stavebními látkami. Podílejí se na udržení normálních životních funkcí, pro které jsou nezastupitelné (DUŠEK et al., 1999). Většinou fungují jako katalyzátory nebo součást katalyzátorů biochemických reakcí buď samostatně, nebo ve spojení s jiným vitaminem, případně ve,,spolupráci s minerálním prvkem. Jsou nezbytné pro růst a obnovu nových tkání, působí jako prevence a léčba některých onemocnění. Až na vyjímky je živý organismus schopen syntetizovat vitaminy sám ve svém těle. Ovšem se stoupající zátěží narůstá potřeba některých vitaminů a tuto zvýšenou potřebu již nemůže organismus koně krýt z vlastních zdrojů (KOŘÍNEK, 2005). Potřeba vitaminů u koní závisí na jejich užitkovém typu, věku, zatížení, nemoci, obsahu vitaminů v krmivu a jejich mikrobiální syntéze ve střevě (COENEN, MEYER, 2003). Vitaminy se dělí na: 1) vitaminy rozpustné v tucích (A, provitamin A, D, E, K), které se ukládají v organismu a jejich zásoba vydrží několik týdnů až měsíců 2) vitaminy rozpustné ve vodě (C, B1, B2, B6, B12, niacin, kyselina pantotenová, kyselina listová a biotin), které se až na výjimku (vitamin B12) v organismu neukládají do zásoby, jejich aktuální přebytek se vylučuje močí a musí být proto průběžně doplňovány (KOŘÍNEK, 2005) Vitamin A (retinol) Je důležitý pro normální růst kostí ( cit ). Koně s dostatkem tohoto vitaminu v krmné dávce mají mnohem menší problémy s růstem kopytní stěny, což je dáno vlivem vitaminu A na dospívání buněk a na integritu vrstev kůže (LEČÍKOVÁ, 2000). Zdroje: Nejdůležitějším zdrojem vitamínu A je kvalitní čerstvá píce a vysoce kvalitní seno. Vitamín A se v těle syntetizuje z beta-karotenu, který je obsažen především v krmné mrkvi nebo řepě ( cit ).

13 18 Dále se beta karoten vyskytuje v zelené píci. Z 1 mg beta karotenu vzniká 400 m. j. (mezinárodních jednotek). Zdrojem je také rybí tuk (OTČENÁŠKOVÁ, 1995) Nedostatek: U dospělých koní se výraznější nedostatek vitaminu A projeví na rohovině kopyt, která se stane křehčí a náchylnější ke štěpení, a vysokou citlivostí šlach kolem kloubů končetin. Vitamin A je také důležitý pro látkovou výměnu probíhající v kostech. Při jeho nedostatku se zpomaluje fyziologicky nezbytné odbourávání vnitřních vrstev kostí, takže kanálky tvořící vnitřní strukturu kostí se neustále zužují (COENEN, MEYER, 2003). Nízký obsah vitaminu A může způsobit negativní změny na kloubech a kostech (PAPEŽOVÁ, POLÁŠEK, 1994). Dále jsou projevy nedostatku lámavá rohovina kopyt, tvoření senzibilní spěnkové šlachy, lámání kostí, kulhání (KARÁSKOVÁ, 1997). Přebytek: Jedním z projevů přebytku vitaminu A je zvýšená lámavost kostí (KOŘÍNEK, 2005). Dlouhodobé předávkování vitaminem A může vyvolat dekalcifikaci kostí, fraktury a hyperostózu (DUŠEK et al., 1999) Vitamin D (cholekalciferol) Je důležitý pro správný vývin a funkci pohybového aparátu, protože řídí absorpci a ukládání Ca a P (PAPEŽOVÁ, POLÁŠEK, 1994). Pro koně je zvlášť důležitý vitamín D 2 a D 3, vytvářejí se z předstupně v kůži působením slunečního záření (KARÁSKOVÁ, 1997). Vitamín D je důležitý pro střevní absorpci vápníku a pro jeho zabudování do kostí ( cit ). Zdroje: Vitamin D není běžně obsažen v krmné dávce. Prekurzory tohoto vitaminu jsou obsaženy v rostlinných krmivech a jsou také syntetizovány v organismu koně. tyto prekurzory se nacházejí v kůži koně a jsou přeměňovány na vitamín D vlivem slunečního záření ( cit ). Nedostatek: Může se u mladých zvířat projevit křivicí (rachitis), u dospělých osteomalácií (KOŘÍNEK, 2005). Poruchy růstu a špatný vývoj kosterní soustavy ( cit ).

14 19 Předávkování: kulhání (KARÁSKOVÁ, 1997) Vitamin E Ovlivňuje činnost svalů (DUŠEK et al., 1999). Nepostradatelný pro kosterní svalstvo. Chrání venkovní buněčnou stěnu a tuky před žluknutím (OTČENÁŠKOVÁ, 1995). Zdroje: pšeničné klíčky (OTČENÁŠKOVÁ, 1995) Nedostatek: změna svaloviny (kulhání) (KARÁSKOVÁ, 1997) Biotin Je nepostradatelný pro správnou kopytní rohovinu. Biotin chrání citlivé tkáně a zesiluje rohovinu spodních částí kopytní stěny (KOŘÍNEK, 2005). Dlouhodobé dávkování zlepšuje kvalitu kopytní stěny (KARÁSKOVÁ, 1997). Podle novějších zkušeností vysoké dávky (3 mg biotinu na 100 kg ž. hm. a den) působí příznivě u koní disponovaných k tvorbě měkké rohoviny a rozštěpů kopyt (COENEN, MEYER, 2003). Zdroje: Biotin je řídce rozšířen v některých rostlinách. Nejbohatší zdroje jsou: kvasnice, ořechy a olejnatá semena. Částečně je syntetizován střevní mikroflórou, avšak o absorpci a využitelnosti takto získaného biotinu se vedou spory ( cit ). Nedostatek: Projevuje se nekvalitní rohovinou kopyt, drolením rohoviny a slabou kopytní stěnou (KOŘÍNEK, 2005) Cholin Jeho nedostatek vyvolává deformace kloubů i kostí u rostoucích zvířat a zpomalení růstu (DUŠEK et al., 1999).

15 Vitamín C (kyselina askorbová) Je důležitý pro zdraví pojivových tkání, kostí, šlach a vazů ( cit ). Zdroje: Vitamin C se nachází především v čerstvé píci a krmných okopaninách. Koně mají schopnost syntetizovat si záchovné množství vitamínu C v játrech z glukózy. Doporučená denní dávka: 4,5-10 g denně. Pro intenzivně zatěžované dostihové koně jsou doporučovány dávky 5-20 g denně. Vitamín C je také doporučován pro léčbu a prevenci onemocnění kostí, kloubů, vazů a šlach ( cit ). Doporučené denní dávky některých vitaminů jsou uvedeny v tabulce 2. Tab. 2 Doporučení k zásobení určitými vitamíny (m. j., příp. mg/kg živé hmotnosti) (KARÁSKOVÁ, 1997) Dospělý kůň Hříbě Vysoce březí/kojící klisny Vit. A Vit. D 5-10, max , max , max. 150 Vit. E (mg/kg ž.h.) 1-2 (4) B 1 3 (5) B 2 2,5 2,5 2,5 Biotin 0,05 0,1 0,2 ( 1 ) = koně s vysokou výkonností

16 Vliv výživy na kvalitu rohoviny Výživa má největší vliv na kvalitu rohoviny (VINČÁLEK, 2006). Kvalita krmiva a složení krmné dávky znatelně ovlivňuje růst a kvalitu rohoviny. Důležité je také pravidelné rozložení krmné dávky a její velikost v poměru k zátěži koně. Největší vliv na kvalitu rohoviny má patrně složení krmné dávky (VINČÁLEK, 2005). Kvalita kopytní rohoviny velmi závisí na obsahu určitých látek v krmivu. Jsou to především vitaminy, ale i stopové prvky, minerální látky a biotin, které mají pro tvorbu rohoviny velký význam (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Velmi negativní vliv má nadměrný obsah bílkovin. Koně krmení vojtěškovým senem, velkým množstvím zeleného krmení a jádra mají zvláště v suchých letních měsících velmi rozpraskanou rohovinu stěny. Navíc většinou nadměrná hmotnost koně, získaná nadbytkem bílkovin, přispívá k destrukci rohové stěny. Naopak ke zlepšení kvality rohoviny kladně přispívají doplňkové preparáty s obsahem biotinu, který je vhodně kombinován se stopovými prvky. (VINČÁLEK, 2005). Biotin je důležitý pro tvorbu a udržení zdravé, odolné pokožky a rohoviny. Jeho nedostatek způsobuje výrazné zhoršení kopytní rohoviny. Přesné působení vysokých dávek biotinu na kvalitu kopytní rohoviny však není stále vysvětlené (ŠVEHLOVÁ, 2006). Kromě biotinu může kvalitu rohoviny a její růst ovlivnit také podávání některých vitamínů skupiny B a minerálů (zinek, jód, mangan) (JENÍK, 1998) Vliv výživy na růst a vývoj hříbat Extenzivní krmení hříbat zpomaluje jejich tělesný vývin. Vývoj kostry však není skromnějším krmením negativně ovlivněn. Intenzivně krmená hříbata lze dříve využít pro chov i práci, ale rychlý růst je spojen s určitými riziky. Zatímco přírůstek měkkých tkání, tj. svalstva, může být krmením podstatně stimulován, lze růst a vývoj kostí a chrupavek stejným způsobem ovlivnit jen v omezeném rozsahu. To znamená, že u intenzivně krmených hříbat musí ještě ne zcela vyvinutá kostra nést relativně vysokou hmotnost svalstva. To může být příčinou poškození organismu, které může ovlivnit dlouhodobé využití koně. Obecně dnes platí za hlavní příčinu poruch vývinu kostry příliš intenzivní krmení a rychlý růst (COENEN, MEYER, 2003).

17 22 Při prevenci poruch vývinu způsobených nadbytkem energie je třeba usilovat o to, aby během celé fáze zásobení energií a živinami odpovídalo skutečné potřebě odchovu při současně optimálních podmínkách odchovu (možnost pohybu) (COENEN, MEYER, 2003). Tradiční krmná dávka tvořená senem a ovsem nestačí zajistit odstaveným hříbatům optimální přísun esenciálních aminokyselin, následkem toho se mohou objevit poruchy tvorby rohoviny kopyt. Mezi krmením a růstem kopyt je k dispozici jen málo informací. Růst rohoviny závisí primárně na věku. Pro sající hříbata se počítá s růstem 1,5 u ročních 1,0 rohoviny za měsíc (u dospělých koní je to 0,9 cm rohoviny za měsíc) (COENEN, MEYER, 2003) Technologie odchovu a chovu Odchov hříbat Nejkritičtějším obdobím je věk do 1 roku jestliže se v tomto období hříběti něčeho nedostává, už to během pozdějšího vývinu nedožene (HANUŠOVÁ, 2006). Nedostatečný pohyb hříbat, zvláště v zimním období, je faktorem větší náchylnosti k poruchám pohybového aparátu, neboť adekvátní pohybová aktivita je prvořadým předpokladem pro stejnoměrný růst kostí. Při intenzivním pohybovém režimu během odchovu mohou být sníženy ortopedické poruchy vývinu. Na druhé straně tvrdá půda ve výběhu nebo na pastvě (např. při obdobích sucha) se jeví jako disponující pro vývoj poruch kostry, rovněž extrémní omezení v možnostech pohybu (úzké boxy, pastva). Dále působí negativně nadměrná hmotnost hříbat. Ta podporuje vznik degenerativních změn na citlivých, hmotnost nesoucích, ještě ne zcela mineralizovaných částech kostí (chrupavky), zvláště v souvislosti s anomáliemi postoje. U hříbat, kterým byla omezena během zimy možnost pohybu a která se po vyhnání na pastvu intenzivně pohybují, a tím silně zatěžují kostru, je výskyt výše jmenovaných poruch větší (COENEN, MEYER, 2003). Povrch, na němž hříbě tráví většinu času, má rozhodující vliv na vývoj kvality rohoviny i na tvar kopyta a na postoj končetin. Obecně lze říci, že měkký povrch vytváří široká a měkká kopyta, tvrdší povrch zase kopyta užší (RAU, RAU, 2004).

18 23 K odchovu jsou třeba prostorné pastviny, nejlépe kopcovité, kde se mladý kůň může bez omezení rozběhnout a posilovat vyvíjející se kosti a svalstvo (HANUŠOVÁ, 2006) Stáj, výběh, pastvina Pro koně jako pro původního obyvatele stepí je velmi důležité, aby byl ustájený v co nejvhodnější stáji, která co nejvíce odpovídá jeho požadavkům. Čím více se ustájení koně přibližuje podmínkám života ve stepi, tím méně bude nemocný. Stájová ulička nesmí klouzat, a to ani za mokra. Její ideální šířka je tři metry. Velký význam má kvalita vzduchu. Kůň potřebuje stále čerstvý vzduch, ne však průvan. Rovnoměrný, pomalý proud vzduchu přispívá k dobrému stájovému klimatu, protože CO 2 a NH 3 se odvětrají ven a dovnitř proudí čerstvý vzduch (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Správné ustájení nesmí škodit kopytům a zároveň má zajišťovat psychickou i fyzickou pohodu koní (REINBERGEROVÁ, 2006). Pro zdraví kopyt je důležité pravidelné odklízení hnoje a vlhkých míst z boxu a úprava výběhů a pastvin. Podestýlka ve stáji nebo povrch ve výběhu by měl být co nejsušší (STACHOVÁ, 1999). Kombinace trusu a moči poškozuje kopytní rohovinu. Proto je vhodné používat suchou podestýlku, ustájení na hluboké podestýlce je méně vhodné a často problematické. Ve stájích s hlubokou podestýlkou, která je vlhká, koně často trpí hnilobou kopyt (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Je dobré pohlídat okolí koně a odstranit nebezpečné předměty, o které by se kůň mohl škrábnout nebo jinak poranit (STACHOVÁ, 2000). U boxového ustájení je třeba myslet na to, aby z boxu nevyčnívaly žádné hřebíky (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Koně žijící v boxech mají často špatnou kvalitu rohoviny kopyt, takže je nutné jim i přes omezené využití poskytnout patřičnou ochranu (RAU, RAU, 2004). Kopyto s ideální kvalitou rohoviny se vytvoří tehdy, když se kůň nebude po celý rok pohybovat na ani příliš suchém, ani příliš mokrém povrchu, ale na povrchu pružném. Protože tyto téměř ideální podmínky nemůžeme koním zajistit napořád, bude pro jejich kopyta nejvhodnější proměnlivý povrch terénu - s místy tvrdými i měkkými, suchými i mokrými (RAU, RAU, 2004). Před vyhnáním koní na pastvinu se musí ohrazení pastviny prohlédnout a zkontrolovat jeho stabilita a neporušenost. Především pro mladé koně je potřebná dobře

19 24 viditelná ohrada, nejlépe ze širokých dřevěných prken nebo širokých pásek připevněných ke sloupkům. Tenké elektrické dráty koně ne vždy považují za překážku (RAU, RAU, 2004). Nebezpečné je také oplocení z ostnatého drátu (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Odchovávat mladé koně ve volnosti na pastvinách je zdravé a racionální. Trénovaný sportovní kůň si však může při neuváženém režimu pouštění do výběhu ublížit. Když se po hodinách klidu ve stáji vypustí, má tendenci odpálit to rovnou ve cvalu nebo v trysku a vyhazovat. Organismus na takové zatížení není připraven. Může tak docházet k poškození chrupavek, zlomeninám kostí a natržení šlach. Takový kůň by měl být do výběhu (příp. na pastvinu) vpouštěn po výcviku nebo alespoň po min. 15 minutovém provádění v kroku (HERSCH, 2000). Přechod ze stáje na pastvinu sebou přináší dramatickou změnu krmiva. Náhlá změna krmiva nedělá koním dobře. Zvláště citliví koně mohou podlehnout na začátku pastevní sezony schvácení kopyt. I proto je třeba s pastvou začínat pozvolna (RAU, RAU, 2004) Výcvik koní Vliv tréninku Tréninkem se pravidelným cvičením orgánů nebo tkání funkčně aktivních při pohybu zlepšuje jejich výživa zvýšeným přítokem krve a současně se jím podporuje růst. Systematickým tréninkem úměrným věku koní se retencí bílkovin zmohutňuje svalstvo a zpevňuje se kostra. Přemrštěné zátěžové požadavky působí na organismus negativně. Přeexponováním tréninkové přípravy, zvláště u mladého organismu, může být vyvolána akutní únava, vyčerpanost, chronická únava, schvácení, přetrénování. Na pohybovém ústrojí se může projevit poškození šlach, kostí i svalstva (DUŠEK et al., 1999). Často se po koních chce, aby prováděli činnosti a pohyby, pro které nejsou,,zkonstruováni. Při takové práci namáhají své klouby mnohem více, než je pro jejich zdraví dobré. A klouby na tuto nadměrnou či nesprávnou zátěž zareagují způsobem charakteristickým pro živou tkáň: zánětem (ŠVEHLOVÁ, 2005) Je důležité vědět, co se v organismu koně děje při tréninku a jak trénink na jeho organismus působí (MARLIN, NANKERVIS, 2002).

20 25 Organismus musí být zatěžován optimálně ve vztahu k věku, konstituci koně a jeho schopnostem. Při nutném zvýšení pracovní intenzity je nutné ji kompenzovat dostatečnou dobou k zotavení. Zvláště u jednostranně trénovaných koní je nutné určitý stav fitness dosáhnout i střídáním typu práce, intervalovým tréninkem, střídáním charakteru půdy, změnou prostředí atd., aby tak byla blokována fyziologická i psychická únava organismu. Oba aspekty přirozeně prolínají (DUŠEK et al., 1999) Pokud kůň není v odpovídající kondici a je po něm požadován nějaký výkon, vystavuje se tím jistému riziku poranění. Během tréninku koně se tedy také usiluje o snížení rizika poranění (MARLIN, NANKERVIS, 2002). Koně, kteří nemají pravidelný trénink, se mnohem snadněji poraní, než koně pravidelně a odpovídajícím způsobem pracující. Podobně jsou na tom koně na jaře, po zimním období klidu, nebo mladí koně, kteří začínají trénovat. U všech těchto zvířat není ještě vypracována řádná kondice a jsou proto mnohem náchylnější k zraněním kostí, šlach a vazů (STACHOVÁ, 2001). Jednotlivé struktury se musí během postupného tréninku adaptovat, tedy zesílí kosti, šlachy a vazy, takže se snižuje riziko poranění těchto struktur při stresu a zatížení. Ve srovnání se srdcem a cévami a se svaly se podpůrné struktury (kosti, chrupavky, vazy a šlachy) adaptují na zátěž mnohem pomaleji. Pokud je zátěž větší, než jsou tyto struktury schopny se přizpůsobit, může dojít k jejich poranění. Prakticky to znamená, že rychlost zvyšování zátěže se řídí podle schopnosti podpůrných struktur a musí se jim přizpůsobovat. Pokud začneme pracovat s absolutně netrénovaným koněm, jeho podpůrné struktury se adaptují až asi za 6 měsíců (STACHOVÁ, 2001). Pro adaptování chrupavek na trénink je důležité správné množství tréninku, které se zvyšuje postupně. Chrupavky mladých koní se lépe adaptují na působící mechanické zatížení než chrupavky koní dospělých (MARLIN, NANKERVIS, 2002). Sílu kostí zlepšuje tréninkový program, kdy se postupně zvyšuje délka práce, rychlost a počet opakování cvalu (STACHOVÁ, 2001). Optimální způsob, jak trénovat kosti, je vystavit je krátkým (10 minut) periodám zatížení o velkém dopadu tři až pětkrát za týden. V časných stádiích tréninkového programu se tak může dít například klusáním na cestách, později je vhodnější cválat na trávě nebo na jízdárně (MARLIN, NANKERVIS, 2002). O adaptaci šlach na zátěž se toho ví ještě stále příliš málo. Některé výzkumy zjistily, že šlachy dospělých koní mají jen omezenou schopnost adaptovat se na zátěž,

21 26 opakované přetížení nebo úrazy zvyšují riziko jejich poškození. Naopak šlachy koní mladších dvou let se zátěži přizpůsobují velice dobře. Podle těchto výzkumů je nejlepší trénovat právě mladé koně, jejichž podpůrné struktury se vyvíjejí odpovídajícím způsobem a umožní koni lépe snášet pozdější zátěž a závody (STACHOVÁ, 2001) Avšak dokonce i při správné přípravě se poranění šlachy může objevit po banálním špatném došlápnutí, a to buď jako následek únavy, nebo vinou nerovného terénu (MARLIN, NANKERVIS, 2002). Reakce pojivových tkání na trénink je závislá na plemeni, typu práce a asi i na věku, kdy trénink probíhá. V této oblasti je však třeba provádět další výzkumy, protože poranění pohybového aparátu je hlavní příčinou opotřebení a špatné výkonnosti závodních koní (MARLIN, NANKERVIS, 2002). Živý organismus, který je vystaven přiměřené, dané situaci odpovídající zátěži, posílí všechny součásti těla tak, aby dokázal této zátěži odolávat. Jestliže přicházejí zátěžové situace postupně, s dostatečným časem na zotavení umožňující napravení škod, tak se jednotlivé části těla posílí a stanou se více odolné vůči poraněním (MACH, 2005). Také je potřeba koně před tréninkem nebo závodem důkladně zahřát (MACH, 2005). Čím je požadovaný výkon intenzivnější, tím je příprava organismu před startem nutnější (DUŠEK et al., 1999). To znamená, že se musí minimálně deset minut chodit krokem, pak se nechá kůň asi pět minut klusat a nakonec se oběhne několik koleček ve cvalu na obě ruce. V klusu a cvalu by měl jezdec během zahřívací fáze zůstávat v lehkém sedu, aby koni odlehčil (WEIDNEROVÁ, 2006). Po náročném tréninku nebo cvičení je důležité zklidnění koně při delším cvalu nebo klusu a následné vykrokování (MACH, 2005) Vliv povrchu Protože ježdění na zpevněných cestách namáhá kopyta koní mnohem více než volné běhání po přirozeném měkčím povrchu, je třeba se o ně starat se zvýšenou pozorností. Bez podkov by se kopyta na tvrdých cestách nebo asfaltu opotřebovala rychleji, než kolik narostou. Opotřebováním nosného okraje kopyta více naléhá na povrch země chodidlo a střel a více se opotřebovávají, následkem čehož může kůň začít kulhat (ENDE, ISENBÜGEL, 2006).

22 27 Správný jízdárenský povrch je vlastně směs křemičitých písků. Je však potřeba zvolit správný typ a správnou zrnitost, jelikož písek působí přímo na kopyto koně. Existují typy písků, které mají hodně polámaných zrn, jsou z principu ostrohranné, nebo byly předrceny, a ty pak kopyto výrazněji opotřebovávají. Je potřeba najít správnou skladbu jak z hlediska zrnitosti, tak z hlediska kvality a čistoty písku. Zrnitost by měla být od 0,01 do 0,1 mm (MALINOVSKÝ, 2006) 3.4. Péče o kopyta Stavba kopyta a kopytní mechanismus Stavba kopyta Kopyto jako takové není jednolité, ale skládá se z několika vrstev, které jsou složené z různých zrohovatělých buněk, a ty zase mají různé vlastnosti (RAU, RAU, 2004). Stavba kopyta je znázorněna na obrázku 1. U jednotlivých částí kopyta rozlišujeme: - "podkoží" - "kožní - lépe řešeno kopytní - škáru" - "pokožku, čili epidermis" (ŠVEHLOVÁ, 2003). Rohové kopytní pouzdro se skládá z následujících segmentů: - obruba - korunka - kopytní stěna - chodidlo - patka - střelka (neboli střel) (ŠVEHLOVÁ, 2003).

23 28 Úlohou rohového kopytního pouzdra je ochrana citlivých živých tkání před mechanickými, chemickými a biologickými vlivy prostředí, na druhé straně přebírá a rozkládá síly, které působí na dolní část končetiny při pohybu nebo v klidu. To vše rohové pouzdro dokáže díky své promyšlené a vysoce organizované struktuře (rourky a mezirourková hmota, popř. lístky) (ŠVEHLOVÁ, 2003). Obr. 1 Stavba kopyta (ŠVEHLOVÁ, 2003) Kopytní mechanismus Jedná se o změnu tvaru kopytního rohového pouzdra v závislosti na zatížení a odlehčení kopyta. Oblast patek se při zatížení rozšíří, jiné oblasti se zároveň zužují. Má funkci tlumení a krevní pumpy. Podílí se na vypuzení krve ze žilní pleteně nacházející se nad střelovým polštářem. Kopytní mechanismus je součástí jakéhosi zařízení ke tlumení nárazu. Absorbuje až 4 % energie nárazu, která vzniká při dopadu končetiny na zem. Tato energie se přemění v pohyb kopytního pouzdra. Tvrdé a nepohyblivé kopytní pouzdro by prasklo. Kromě pohybu kopytního pouzdra se část energie nárazu přemění v teplo. Teplo

24 29 umožňuje dobré prokrvení v systému vlásečnic a tím i dobré zásobení všech oblastí kopytní škáry krví a energií. Kopytní pouzdro má mírně flexibilní strukturu a může vyrovnat nerovnost povrchu. Kopytní mechanismus podporuje odtok krve ze systému vlásečnic do žil, které se nacházejí nad střelovým polštářem (RAU, RAU, 2004). Intenzita kopytního mechanismu závisí na mnoha faktorech: - tvrdost povrchu, na kterém se kůň pohybuje: čím je povrch měkčí, tím méně kopytní pouzdro mění svůj tvar, protože energie nárazu je absorbována poddajným povrchem - tvar kopyta: plochá kopyta mění tvar více, úzká kopyta se mění jen nepatrně, kopyta těsná v patkách se v oblasti patek při zatížení místo rozšíření zúží - tvrdost kopytní rohoviny: tvrdá rohovina mění tvar omezeně - hmotnost koně a jezdce: čím vyšší je hmotnost dvojice, tím více energie je třeba absorbovat a tím se aktivita změny tvaru kopyta zvyšuje - stoupání povrchu: při pohybu do kopce bylo zjištěno větší rozšíření na kopytech pánevních končetin, při pohybu z kopce zase větší rozšíření na kopytech hrudních končetin - ochrana kopyta: ovlivňuje výraznost kopytního mechanismu, neokovaným kopytům se nejvíce podobají kopyta opatřená podkovami bez podkováků (podkovy nalepené nebo připevněné sponami), u všech podkov, které se připevňují podkováky, je patrné napínání kopytní stěny v oblasti podkováků (RAU, RAU, 2004) Špatně udržovaný, zakrnělý střel způsobuje, že se chodidlo příliš zploští. Na druhé straně může střel také zakrnět tehdy, když na něho působí příliš velký tlak ze stran, jako je tomu například u kopyt těsného v patkách (RAU, RAU, 2004) Zdravé kopyto Jak pravidelné, tak nepravidelné kopyto má mít vlastnosti zdravého kopyta. Rohová stěna je na celé ploše hladká, lesklá, pružná, probíhá přímočaře, nejsou známky prstenců, rozštěpů, doupat, štěrbin a jiného porušení celistvosti. Rohovina je dobře zbarvená, jsou patrné fyziologické pravidelné, vodorovné prstence. Korunkový okraj je dobře spojený s kůží bez patrných jizev a poškození, nosný okraj je pevný, celistvý, přiměřeně ostrý,

25 30 patkové hrany jsou od sebe vzdáleny jednu pětinu obvodu nosného okraje, obě patky jsou stejně vysoké, chodidlová plocha je lehce vyklenutá dovnitř, bílá čára je dobře patrná, celistvá, není vydrolená, je bez poškození, rohový střel je celistvý, patřičně tuhý, pružný, řádně vyvinutý, kopytní chrupavky jsou dobře hmatné, dobře anatomicky uložené, pružné. Celkově je kopyto při pohybu pružné, přizpůsobující tvar (DUŠEK et al., 1999) Tvar kopyta Tvar kopyta je výsledkem působení mnoha různých faktorů. Podílí se na něm tělesná stavba koně, způsob jeho využití, ustájení, výživa a také nemoci. Nepravidelné tvary kopyt mohou být příčinou onemocnění, nebo naopak způsobeny onemocněním (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Pravidelný tvar kopyta se vyskytuje velmi zřídka a je spojený s pravidelným postojem končetin. Přední část rohové stěny svírá se zemí úhel u předních kopyt 45-50, u zadních Patkové hrany jsou rovnoběžné s přední částí rohové stěny a na předním kopytě jsou asi o 2/3 a na zadním o ½ kratší než přední stěna. Úhel, který svírá kopyto v největší šířce se zemí, měří asi a výška stěny na tomto místě je vně i uvnitř kopyta stejná. Šířka kopyta mezi nosným okrajem patek tvoří 1/5 obvodu nosného okraje (VINČÁLEK, 2001). Základní tvar kopyta je v zásadě jednotný, ale u každého jedince existují zvláštnosti. Jen velmi málo koní má všechna kopyta naprosto stejná. Podstatně ovlivňuje tvar kopyta postoj končetin a postavení prstu. Tvar kopyta může mít i plemenné zvláštnosti. Chladnokrevní koně mají většinou široká kopyta, lehcí a ušlechtilí koně mají kopyta úzká. Také půdní podmínky, za kterých kůň dospívá, se podílí na determinaci vlastností rohoviny. Těžká vlhká zem podporuje vývoj kopyt širokých. Funkční zatížení se podílí jak na utváření tvaru kopyta, tak postoje a postavení prstu. Tvar kopyta je velmi stabilní po dobu života koně, ale nemusí být neměnný (VINČÁLEK, 2002).

26 Kvalita rohoviny Kvalitní rohovina je přizpůsobená různým funkcím jednotlivých částí kopyta a je schopná plnit své úkoly dobře i v nepříznivých podmínkách prostředí (ŠVEHLOVÁ, 2003). Jednou z funkcí kopytní rohoviny, je nepropustit ke škáře a potažmo ke krevním cévám vodu a ani jiné molekuly; a naopak - nepustit vodu potřebnou pro správnou funkci rohoviny ven (ŠVEHLOVÁ, 2006). Kvalita rohoviny závisí na mnoha faktorech. Ovlivňují ji vnější faktory, jako je roční období a počasí. Také životní prostředí koně vytvořené lidmi působí na vývoj kopyt a kvalitu kopytní rohoviny. Nejdůležitějším vnějším faktorem, který však působí zevnitř, je výživa (podrobněji popsáno v kapitole Výživa, podkapitole Vliv výživy na kvalitu rohoviny). Velmi důležité jsou také vnitřní vlivy (RAU, RAU, 2004) jako je kvalita škáry a její zásobení krví, plemenná příslušnost a genetické vlivy (STRASSER, 2004). Vliv ročního období na rohovinu je také velký. Vlivem rozdílné skladby potravy, teplot a rozdílné intenzity slunečního záření narůstá v zimě méně kvalitní rohovina než v létě (VINČÁLEK, 2005). U koní žijících v přirozených podmínkách mají jednotlivá roční období i měnící se klimatické podmínky na kvalitu kopytní rohoviny větší vliv; koně žijící ve stájích se však nacházejí po celý rok v téměř konstantních podmínkách, takže změny na jejich kopytech jsou mnohem méně nápadné. V létě je rohovina kopyt z celého roku nejtvrdší. Tvrdá rohovina umožňuje kopytnímu mechanismu menší působení, než by tomu bylo u měkké rohoviny. Vysušená kopyta koně se více lámou či štípou. Na podzim kopyta sají vodu a měknou. Jsou méně odolná proti otírání. V zimě rostou kopyta mnohem pomaleji. Na jaře se kopyta mnohem méně opotřebovávají, než kolik narostou. Rohovina, která rychle roste, je na jaře ideální. Je dostatečně vlhká, aby byla pružná, kopytní stěny jsou hladké a lesklé (RAU, RAU, 2004). Na rohovinu působí také různé chemické sloučeniny. Z nichž kopyta nejčastěji přijdou do kontaktu s močůvkou a močovinou. Nejvíce je chemikáliemi ovlivněná rohovina patek, nejméně rohovina stěny, vždy však chemikálie více poškodí rohovinu nekvalitní než kvalitní (ŠVEHLOVÁ, 2006).

27 Začátek péče o kopyta S péčí o kopyta se začíná již v hříběcím věku. Nejlépe ihned po narození je potřeba hříběti vštěpit návyk na zvedání končetin, protože se tím v pozdějším věku usnadní práce. Nepravidelná kopyta koně se nevyvinou sama od sebe, ale vlivem nevhodného zatížení, které způsobuje nepravidelný postoj končetin. Právě v hříběcím věku lze významným způsobem postoje končetin ovlivnit. Důležité je začít před 3 měsíci stáří hříběte, protože v této době je již na korekturu postoje pozdě. Nepravidelnosti postojů lze nejlépe opravit před uzavřením růstových zón dlouhých kostí končetin, a to je v době od 3. do 6. týdne stáří hříběte. Vrozené deformity lze v tomto časovém období poměrně lehce napravit správnou korekturou kopýtek, nebo extenzí proti směru vychýlení. Stav se kontroluje denně a korektura se musí provádět každé 2-4 dny. Jestliže se nepodaří v tomto časovém rozmezí postoje končetin vyrovnat, je další možností poměrně jednoduchá operace. Po půl roce věku již nelze vrozené deformity končetin změnit, pouze pravidelnou odbornou korekturou v tomto stavu udržovat. Od 18 měsíců je již potřeba chovat se ke končetinám,,dorostence jako u dospělého koně a plně respektovat ty jejich problémy, které se nepodařilo odstranit (VINČÁLEK, 2006). Velké nepravidelnosti postoje jsou příčinou nesprávného zatěžování svalů, šlach a kloubů, což dříve nebo později vede k chorobným procesům na končetinách. Všechny klouby, které se odchylují od ideálu jsou nerovnoměrně a patologicky zatěžovány, stejně jako vazy, které je stabilizují. Ne všechny odchylky od normy musí nutně snížit výkonnost koně nebo způsobit poškození (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Kdy poprvé okovat: Podle stavu končetin a následného zatížení kopyt se zvolí i doba prvního podkování. Koně s pravidelnými kopyty se okovou, až když je to nezbytně nutné pro jejich využití. Některé koně s velmi špatnými postoji končetin je potřeba okovat již ve druhém roce stáří. Podkování částečně omezuje kopytní mechanismus, ale někteří jedinci nejsou schopni bez podkov existovat. Na první podkování je vhodné koně od hříběcího věku připravovat pravidelným zvedáním končetin, čištěním kopyt a poklepáváním na ně. Nejsou potom tak vyděšeni ranami do kopyta při zatloukání podkováků (VINČÁLEK, 2006).

28 Pravidelná péče o kopyta Pravidelná péče o kopyta spočívá v každodenním vybírání z kopyt, kontrole chodidlové části i stěny kopyta a ošetření každého poranění před i po práci. Z drobných poranění se mohou vyvinout mnohem komplikovanější problémy, které pak potřebují odborné ošetření. Po kontrole kopyta, odstranění všech nečistot a omytí je vhodné kopyto ošetřit mazáním prostředky určenými přímo k mazání kopyt (JENÍK, 1998) Mazání Mezi vnější vlivy působící na kvalitu rohoviny patří především vlhkost. Kopyto potřebuje udržovat vlhkost (VINČÁLEK, 2006). Kopyto tedy mažeme vždy vlhké, abychom docílili uzavření vlhkosti v kopytě a tím zamezili nadměrnému vysychání rohoviny (JENÍK, 1998). Aby bylo kopyto dostatečně pružné, musí obsahovat rohovina dostatek vody. Kopytní stěna a chodidlo %, střel %. Obsah vody ve stěně kopyta pod 25 % způsobuje křehkost a drobivost rohoviny. Také rychlé střídání promáčení a vysychání má za následek praskání rohoviny. V mokrých podzimních měsících je lépe namazat kopyto před vyjížďkou, abychom zabránili přílišnému rozmáčení rohoviny (VINČÁLEK, 2006). Důležité je také namazat kopyta ihned po kování nebo vystrouhání. Tak se otevřené rourky uzavřou, ven neutíká vlhkost a dovnitř se nedostanou bakterie (BURDOVÁ, 2001). U koní chovaných na pastvině, kteří mají po celý rok možnost volného pohybu, se kopyta tukem nemažou, protože mohou přijmout dostatek vlhkosti díky rose a dešti. Kdyby se namazala, vodu by naopak odpuzovala (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Podle použitého prostředku je nutné vždy mazat kopyto: a) celé - prostředky podporující růst kopyta, vyživující s obsahem vitamínů b) chodidlo a rohový střel - prostředky vysušující a obsahující dehet (JENÍK, 1998). Dobré mazání nesmí obsahovat minerální tuky, které dráždí kopyta. Proto je lépe preferovat oleje před pevnými tuky, protože pevná mazání se bez obsahu minerálních tuků v teple špatně stabilizují, do se týče tuhosti. Ostatní přísady v mazání jsou většinou komerční záležitost, protože ani lanolin, propolis nebo včelí vosk není schopen do kopytní

29 34 stěny proniknout. Obsah dehtu má mírně baktericidní účinky, ale naopak zase způsobuje tvrdnutí rohoviny. Jediné místo, kde lze mazáním ovlivnit růst rohoviny, je korunka. Zde pozitivně působí obsah vavřínového oleje. Ten působí jako slabý blistr a podporuje odrůstání rohoviny (VINČÁLEK, 2006). Pokud nejsou k dispozici tyto běžně dostupné prostředky, dobrou službu udělá i domácí sádlo nebo olivový olej (BURDOVÁ, 2001) Kopytní náboje Jestliže má kopyto v suchých měsících nedostatek vlhkosti, je nezbytné dávat nejméně 3x týdně náboje z cihlářské hlíny. Ty dobře drží v kopytě a pojmou velké množství vody. Protože kopyto nasává vodu velmi pomalu, je vhodné náboje ponechat alespoň hodin. Naopak odpaření vody z kopyta je velmi rychlé, a zvláště na podestýlce z pilin již za dvě hodiny trpí kopyto nedostatkem vlhkosti. Proto se musí ihned po odstranění náboje kopyto ošetřit vhodným mazáním, abychom tukem ucpali póry a zabránili odpařování vody. Bývá také dobrým zvykem dát náboje do kopyt před kováním (VINČÁLEK, 2006) Chlazení kopyt Pokud se po delší vyjížďce udělá krátká přestávka, kůň po ní často začne lehce kulhat na obě hrudní končetiny. Je to následek nadměrného zatěžování vnitřních struktur kopyta (škára), které vede k zánětu kopytní škáry. Pokud se kopyta ihned po zastavení ochladí vodou, kulhání obvykle opět rychle ustoupí (ENDE, ISENBÜGEL, 2006) Podkování Při pravidelné práci na různém půdním podkladu dochází k různému stupni opotřebení kopytní rohoviny a též i k jejímu poškození. To snižuje pracovní výkonnost koní a má za následek pracovní absenci. Takovému opotřebení zabraňuje řádné a správné podkování podkovou (DUŠEK et al., 1999).

30 Historie podkování Lidé se naučili pečovat o koňská kopyta a již v dávných dobách je chránili různou,,obuví. První zmínka o kovové podkově je přibližně z 5. století př.n.l., tedy z období tzv. keltské kultury. Na území Čech se vyvíjelo podkování koní od 3. století n. l.. Principy podkování koní jsou od vzniku železné podkovy po staletí stejné, avšak moderní technika přivedla podkovářství a péči o kopyta k větší dokonalosti (VINČÁLEK, 2006) Podkova Hlavním kritériem rozlišování různých typů ochrany kopyt je způsob jejich připevnění na kopyto, zda se připevňuje podkováky nebo ne. Dále je důležitý požitý materiál a doba, po kterou zůstává ochrana na kopytě (permanentně nebo se po použití sundá) (RAU, RAU, 2004). Charakteristika podkovy Podkova je speciálně upravený pás oceli, který se připevňuje na kopyto pomocí hřebíků - podkováků. Kopyto se opatřuje podkovou za účelem ochrany před nadměrným pracovním opotřebením, pro práci v různém terénu a z léčebných důvodů u nepravidelných a nemocných kopyt (DUŠEK et al., 1999). Kromě ocelových podkov se podle technických možností používají i podkovy vyrobené z různých materiálů jako hliníku, slitin kovů, nekovů, gumy. Dále podkovy z chemických hmot, pryskyřic apod. Tyto podkovy se dají tepelně upravit podle velikosti kopyta, připevňují se na kopyto podkovákem nebo speciálním tmelem (DUŠEK et al., 1999). Ochrana může být trvalá nebo dočasná (nazouvací podkovy) (RAU, RAU, 2004). Hmotnost podkovy Je dána výběrem materiálu, velikostí kopyt, pracovním využitím koně. Pohybuje se v rozsahu od několika desítek gramů po jeden kilogram (DUŠEK et al., 1999). Velikost podkovy Je dána délkou obvodu kopyt, a to asi od 300 do 400 mm a více, velikostí kopyta a jeho zdravotním stavem, ale i pracovním využitím koně. Má být tak dlouhá, aby horní plocha pokryla plně rozpěrovou a patkovou část. Podkovy jsou malé, střední a velké (DUŠEK et al., 1999).