přehledy a diskuse Vývoj vysokého školství na území České a Slovenské republiky

Transkript

1 Vývoj vysokého školství na území České a Slovenské republiky The development of university education at the territory of the Czech Republic and of the Slovak Republic Viera Vlčková vlckova@euba.sk Katedra verejnej správy a regionálneho rozvoja, Fakulta národohospodárska, Ekonomická univerzita v Bratislave Jana Kouřilová jana.kourilova@vse.cz Katedra regionálních studií, Národohospodářská fakulta, Vysoká škola ekonomická v Praze ABSTRAKT Příspěvek se zaměřuje na vývoj institucí vysokoškolského vzdělávání na území České a Slovenské republiky. Cílem tohoto příspěvku je popsat vývoj vysokého školství na území České a Slovenské republiky od r do současnosti (r. 2008). Autorky charakterizují vysokoškolské vzdělávání a jeho vývoj v Československu ( ) s využitím statistických dat o počtu škol a o počtu studentů, včetně žen, a to jak v předválečném období, tak i významný rozvoj institucí vysokoškolského vzdělávání ve druhé polovině 20. století. Podrobněji se autorky zabývají situací po rozpadu Československa, kdy došlo v obou zemích k dalšímu rozvoji vysokoškolského vzdělávání, a to i díky legislativě, která umožnila zakládání a rozvoj soukromých vysokých škol. V poslední části se autorky zaměřují na prostorové rozmístění vysokých škol na území obou států, včetně významu soukromých vysokých škol pro regionální dostupnost vysokoškolského vzdělávání. KLÍČOVÁ SLOVA Vzdělání, vysoké školy, regionální dostupnost KEY WORDS Education, universities, regional availability Úvod Lidské zdroje, lidský potenciál patří k základním faktorům, které ovlivňují socioekonomický rozvoj společnosti. V současnosti, v době znalostní ekonomiky, kdy se podle Druckera (1994:264) znalosti staly ústředním výrobním faktorem moderní vyspělé ekonomiky musí pracovník, který se chce odpovídajícím způsobem uplatnit na trhu práce disponovat určitými znalostmi, dovednostmi a schopnostmi, které lze celkově označit jako lidský kapitál 1. Lidský kapitál je v čase proměnlivý, především pomocí vzdělávání je možno ho dále rozvíjet. Vzdělání jako forma investice do budoucnosti jedince s dopady celospolečenského charakteru bylo po několik desetiletí zanedbávané, a to i přesto, že Smith (2002) uznal, že 1 Pojmy lidský kapitál a lidské zdroje jsou v odborné literatuře nejednotně vymezovány. V tomto příspěvku je používáno vymezení, která uvádí J. Kameníček (2003). vzdělání má přímý a navíc i pozitivní vliv na produktivitu pracovníků. Benčo (2002:57-59) uvádí, že účinnost vzdělávání je vlastně určení optimálního množství vzdělání, tzn. určení rozměru nebo velikosti vzdělávacího systému, který bude maximalizovat čistý společenský užitek. Při generalizaci je pak nutné identifikovat efekty poskytovaného vzdělávání ve formě nákladů a užitků. Becker (1993, in Dobeš, 2001) uvedl několik argumentů, jimiž podpořil důležitost využívání lidského kapitálu v ekonomice. Podle Beckera (1993) růst fyzického kapitálu vysvětluje pouze relativně malou část růstu příjmů ve většině zemí. To znamená, že pouhá agregace fyzického kapitálu v zemi nezajistí růst a konkurenceschopnost ekonomiky. Prakticky žádný stát nedosáhl trvalejšího období ekonomického rozvoje, aniž by podstatně investoval do své pracovní síly. Tento fakt hovoří ve prospěch toho, aby se ani v letech ekonomické recese nezapomínalo na investice do lidského kapitálu, které, i když nepřinášejí okamžitý zisk, jsou nezbytné z hlediska dlouhodobého udržení růstu a konkurenceschopnosti ekonomiky. V kontextu vzdělání a lidského kapitálu se objevují určitá očekávání ve vztahu k pracovní síle. Zahrnují její schopnost osvojit si odborné znalosti, vědomosti a aplikovat je, ale i schopnost zapojit se do celoživotního vzdělávání a vytvářet nové poznatky a znalosti. Odbornost a specializace podporují růst mobility pracovní síly jak v národním, tak mezinárodním měřítku a schopnost kvalitně spolupracovat s jinými zeměmi (Plavčan, 2006). Pro vznik znalostní společnosti je třeba rozvíjet a zkvalitňovat celý vzdělávací systém, zejména však vysoké školy, jejichž úlohu pro regionální rozvoj některé teorie vyzdvihují a zdůrazňují. Vysoké školy jsou chápány jako důležitá centra vzdělávání, a tím zdrojem inovací, která mohou napomáhat socioekonomickému rozvoji regionu a jeho konkurenceschopnosti (např. Lundvall, 2002) 2. Empirické výzkumy ukazují, že situace je poněkud složitější, protože ne každá vysoká, příp. vyšší odborná škola je schopna roli inovačního centra plnit, což je ovlivněno jednak jejím zaměřením, ale také schopností vytvořit a rozvíjet vzájemné vazby s ostatními 2 Problematikou vztahu institucí terciárního vzdělávání a rozvoje regionů se zabývají také další autoři, např. Robson B., Drake K., Deus I.(1997) nebo Saaravirta T., Consoli D. (2006). Pozitivní příklady z různých zemí uvádí ve své publikaci OECD (2005). 34

2 partnery v regionu a participovat na rozvojových aktivitách (Kouřilová, 2009). Cílem tohoto příspěvku je popsat vývoj vysokého školství na území České a Slovenské republiky od r do současnosti (r. 2008). V příspěvku chceme ukázat vývoj vysokého školství, vývoj počtu studentů i poukázat na regionální rozdíly v rozložení vysokých škol v obou státech a jejich dopady na dostupnost vysokoškolského vzdělání. V příspěvku nejsou zahrnuty pobočky zahraničních vysokých škol, které v obou zemích působí, ani jejich studenti. Tyto instituce nejsou zahrnuty do sítě vysokých škol podle platných právních předpisů; jejich absolventi musejí žádat o nostrifikaci diplomu stejně jako by studovali v zahraničí. Vysoké školy v Československu Po vzniku společného státu v r byly podmínky pro studium na vysokých školách značně odlišné, neboť na rozdíl od české části republiky na Slovensku v té době slovenská vysoká škola neexistovala 3. V roce 1920 bylo podle údajů ČSÚ (2010) na území československého státu celkem 13 vysokých škol: Univerzita Karlova v Praze, Německá univerzita v Praze, Masarykova univerzita v Brně, České vysoké učení technické Praha, Německá technika v Praze, Německá technika v Brně, Komenského univerzita v Bratislavě, Vysoká škola báňská v Příbrami, Vysoká škola zemědělská v Brně, Akademie múzických umění Praha, Akademie výtvarných umění Praha, Vysoká škola zvěrolékařská Brno a Cyrilo-Metodějská fakulta, která se řadila k vysokým školám univerzitního typu 4, 5. V akademickém roce 1921/22 studovalo na těchto univerzitách celkem osob, z toho s československým občanstvím. Podíl žen na těchto studentech činil 9,1 %. Maximálního počtu studentů, , bylo v období první republiky dosaženo v ak. r. 1934/35. Z celkového počtu bylo Čechoslováků s podílem žen 13,9 % (ČSÚ, 2010). Slováci studovali na univerzitách převážně v Maďarsku, ale také v Rakousku a na českých vysokých školách. V roce 1919 byla na Slovensku založena Univerzita Komenského v Bratislavě, která se v letech nazývala Slovenskou univerzitou. V roce 1937 vznikla v Košicích Vysoká škola technická Dr. M. R. Štefánika, která se v r přemístila do Martina, a již v r se přesunula do Bratislavy pod novým názvem Slovenská vysoká škola technická, který získala během působení v Martině. V r byla založena Vysoká škola obchodní, dnešní Ekonomická univerzita v Bratislavě. 6 3 Např. v Bratislavě existovala maďarská královská Alžbětinská univerzita ( ). Jednalo se o čistě maďarskou univerzitu, která se v podmínkách nového státu nebyla schopná etablovat. Nařízením československé vlády byla Alžbětinská univerzita v roce 1921 zrušena a přesunula se i s většinou svých pedagogů do Pécsi. 4 Na území Československa působily také ukrajinské univerzity. 5 V roce 1919 byla na Slovensku založena Slovenská ev. a. v. teologická akademie v Bratislavě (Theologická vysoká škola ev. a. v. cirkvi na Slovensku) a Římskokatolická cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Bratislavě, k jejímuž erigování došlo až v r Vysoká škola obchodní se v letech nazývala Slovenskou vysokou školou obchodní. V letech změnila název na Vysokou školu hospodářských věd, v letech nesla název Vysoká ško- Po druhé světové válce obnovily vysoké školy v Československu svou vzdělávací činnost. Přehled počtu vysokých škol, fakult a jejich studentů od r do rozpadu společného státu dokumentuje následující Tabulka č. 1. Pro pochopení situace po 2. světové válce jsou v tabulce zahrnuta data za všech prvních 6 poválečných let, dále pak pokračují údaje po pěti letech poslední údaj zahrnuje stav před rozdělením Československa. Zdrojem dat pro tuto tabulku jsou dvě publikace Federálního statistického úřadu; do r Historická ročenka ČSSR (Praha 1985), v níž jsou data publikována za kalendářní roky, a pro zbývající data je zdrojem Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1992, v níž jsou data uvedena za akademické roky. Tabulka č. 1 ukazuje nárůst počtu československých vysokých škol a jejich fakult do r. 1960, kdy počet vysokých škol dosáhl 50, pak došlo ke snížení počtu škol, který se posléze stabilizoval v polovině 70. let na hodnotě 36. Tento počet vysokých škol mělo Československo ještě v r před rozdělením. Také počet fakult se do r zvyšoval na 108, nicméně pak se hodnota tohoto ukazatele pohybovala do 110. Značný nárůst počtu fakult lze pozorovat až mezi ak. roky 1989/90 a 1991/1992. Jak vyplývá z Tabulky č. 1, v poválečném období se počet studentů oproti předválečným letům zvýšil. K tomu přispěla také skutečnost, že v průběhu 2. světové války byly české vysoké školy zavřeny a studenti byli nuceni svá studia odložit a realizovat až po válce. Obecně lze říct, že počty studentů vysokých škol v Československu narůstaly, ale tento růst nebyl kontinuální. Na vývoji tohoto ukazatele lze pozorovat dopady politických událostí v r i v r. 1968, které znamenaly v obou případech propad počtu vysokoškolských studentů v bezprostředně následujících letech. V podstatě kontinuálně se po celé sledované období zvyšuje podíl žen studujících v denním studiu na vysokých školách, od 18,5 % v roce 1945 až po 45,7 % v ak. r. 1991/92. Pokud jde o studium při zaměstnání, dosahuje počet studentů nejvyšších absolutních i relativních hodnot v polovině 60. let, jak dokumentují údaje za r Pokud bychom sledovali zastoupení vysokých škol a jejich studentů podle české a slovenské části federace, pak lze zjistit, že počet vysokých škol a jejich fakult v České republice narůstal až zhruba do r. 1960, pak došlo ke snížení a stabilizaci na 24, od 1. poloviny 70. let na 23 vysokých škol s celkem 68 fakultami. Nárůst počtu vysokých škol byl ovlivněn jednak vznikem nových vysokých škol 7, jednak zřízením pedagogických institutů v r. 1959, které byly v r změněny na pedagogické fakulty, čímž došlo k opětovnému snížení celkového počtu vysokých škol. la ekonomická. Od roku 1990 je to Ekonomická univerzita v Bratislavě (webové stránky Ekonomické univerzity v Bratislavě dostupné on-line na 7 Např. v r vznikla Vysoká škola politických a hospodářských věd v Praze (nahradila zrušenou Vysokou školu věd hospodářských, dříve Vysokou školu obchodní), v r to byly Vysoká škola strojní v Ostravě (1950), Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzni a Vysoká škola chemicko-technologická v Pardubicích, v r pak Vysoká škola strojní a textilní v Liberci (ČSÚ, 2010). 35

3 Tabulka č. 1: Počty vysokých škol v Československu a jejich studenti v letech v tom ve studiu Rok Studenti Školy Fakulty denním Ak.rok celkem při zaměstnání čsl.st.příslušnosti z toho % žen cizinci , , ** , *22 55 ** , *25 54 ** , * , ** , , , , , , / , / , / , Zdroj: vlastní zpracování podle Historické ročenky ČSSR, Praha 1985, Statistické ročenky České a Slovenské federativní republiky 1992 Pozn.: * vč. samostatných poboček fakult, uvedených jako samostatné vysoké školy, ** vč. tzv. mimořádných posluchačů Tabulka č. 2: Počty vysokých škol v Česku a jejich studenti v letech Rok Ak.rok Školy Fakulty Studenti celkem v tom ve studiu denním čsl.st.příslušnosti z toho % žen cizinci při zaměstnání , , ** , * , *18 34 ** , * , ** , , , , , , / , / , / , Zdroj: vlastní zpracování podle Historické ročenky ČSSR, Praha 1985, Statistické ročenky České a Slovenské federativní republiky 1992 Pozn.: * vč. samostatných poboček fakult, uvedených jako samostatné vysoké školy, ** vč. tzv. mimořádných posluchačů 36

4 Akad. rok Tabulka č. 3: Vysoké školy na Slovensku, Počet Denní studium Studium při zaměstnání Absolventi škol fakult studující celkem z toho ženy cizinci studující celkem z toho ženy denního studia studia při zam. 1945/ / / / / / / / / / / Zdroj: vlastní zpracování podle Historické ročenky ČSSR, Praha 1985, Statistické ročenky České a Slovenské federativní republiky 1992 Počet studentů vzrostl od poválečných let, kdy se pohyboval kolem 50 tisíc osob, na tisíc osob na začátku 90. let před rozpadem společného státu (FSÚ, 1985; FSÚ, 1993). Podobně jako na federální úrovni, lze i na počtu studentů českých vysokých škol pozorovat negativních dopady politických událostí v letech 1948 a V akademickém roce 1991/1992, tj. před rozdělením společného státu, studovalo na českých vysokých školách celkem studentů, z toho v denním studiu s podílem žen 44,8 %, což je méně než činil československý průměr (FSÚ, 1992). Jak vyplývá z Historické ročenky ČSSR (FSÚ, 1985), na Slovensku v ak. r. 1945/46 existovaly 3 vysoké školy s 12 fakultami, na nichž studovalo slovenských studentů, z toho 18,6 % žen. Do ak. r. 1960/61 se počet vysokých škol na Slovensku zvýšil na 16 (s 33 fakultami), což bylo nejvíc v období Důvodem tohoto vysokého počtu bylo otevření pedagogických institutů v Trnavě, Nitře, Banské Bystrici, Martině, Košicích a Prešově v r. 1959, které existovaly jako samostatné instituty až do ak. r. 1963/64. Potom byly začleněny do univerzit (jako fakulty), a tím se počet vysokých škol na Slovensku opět snížil na 12. V poválečné době až do ak. r. 1965/66 výrazně vzrostl počet studujících na Slovensku (téměř čtyřnásobně) a také podíl žen (osminásobně). V r zde studovalo osob, z toho téměř 47 % žen (viz Tabulka č. 3). Před rozdělením společného státu v r studovalo na 13 vysokých školách a jejich 50 fakultách na Slovensku v denním studiu studentů, z toho žen (47 %), a ve studiu při zaměstnání osob, z toho žen (63 %). V tomto roce studovalo na slovenských vysokých školách cizinců, z toho 338 žen. Podíl studujících na vysokých školách na Slovensku na celkovém počtu vysokoškolských studentů v Československu se v období zdvojnásobil. Zatímco v r činil podíl studentů na Slovensku 15,7 %, před rozpadem společného státu bylo 30,4 % vysokoškolských studentů v Československu, jak lze dopočítat podle údajů výše uvedených tabulek. Po rozdělení Československa se vysoké školství v nástupnických státech vyvíjelo poněkud odlišně. České a slovenské vysoké školy po r Po změně politického režimu přibyly k již existujícím vysokým školám a univerzitám na území České republiky nové vysoké školy, z nichž většina vznikla rozšířením stávajících vysokých škol, např. z Vysoké školy strojní vznikla Technická univerzita v Liberci, podobně i v dalších krajských městech vznikla Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Západočeská univerzita v Plzni, Ostravská univerzita v Ostravě, Univerzita Pardubice; Vysoké škola zemědělská v Brně se transformovala v r na Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně apod. Bez historické návaznosti vznikla v r Slezská univerzita v Opavě. Významnou změnou, která měla dopad na rozšíření sítě vysokých škol, bylo přijetí zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen zákon ). V r tvořilo síť vysokých škol v České republice 23 veřejných vysokých škol (VVŠ), které vznikly podle tohoto zákona ze státních k a jsou uvedeny jmenovitě v příloze tohoto zákona, a 4 státní vysoké školy (StVŠ), z nichž 3 byly v působnosti ministerstva obrany a jedna v působnosti ministerstva vnitra. Na základě zákona byly zakládány soukromé vysoké školy (SVŠ). Podle údajů MŠMT byl k udělen státní souhlas 4 soukromým neuniverzitním vysokým školám, z nichž Bankovní institut v Praze, Evropský polytechnický institut, s. r. o., v Kunovicích 37

5 a Vysoká škola hotelová, s.r.o., v Praze zahájily ještě v roce 1999 výuku (MŠMT, 2000) 8. V dalších letech se síť vysokých škol postupně rozšiřovala, vznikaly nejen soukromé, ale i veřejné vysoké školy (např. Univerzita T. Bati ve Zlíně 2001, neuniverzitní Vysoká škola polytechnická Jihlava 2004 či nejmladší Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích 2006) a nové fakulty v rámci již existujících univerzit. V r. 2008, tj. 10 let po přijetí zákona o vysokých školách č. 111/1998 Sb., se síť vysokých škol v ČR podle údajů MŠMT (2009) skládala ze 74 vysokých škol, z toho 26 veřejných, 2 státních a 46 soukromých (k to bylo 44 SVŠ 9 ). Obě státní, dvě soukromé vysoké školy (Univerzita Jana Amose Komenského a Metropolitní univerzita Praha) a 24 veřejných vysokých škol bylo univerzitního typu. 44 SVŠ a 2 VVŠ (Vysoká škola polytechnická Jihlava a Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích) bylo neuniverzitního typu (MŠMT, 2009). S rozšiřováním nabídky vysokoškolského vzdělání rostl také počet studentů v ČR. V ak. roce 1993/94 studovalo podle údajů ČSÚ (2010) na 23 českých vysokých školách a jejich 105 fakultách celkem studentů, z toho v prezenční formě studia občanů ČR s 44 % podílem žen a 3,3% podílem cizinců. V r studovalo v ČR ve všech formách studia celkem studentů (MŠMT, 2000), v r už se jednalo o osob, z toho studentů (88,2 %) na veřejných a studentů (11,9 %) na soukromých vysokých školách. Podíl cizinců na celkovém počtu studentů v ČR činil 8,4 %, přičemž jedna čtvrtina cizinců studovala na soukromých VŠ (MŠMT, 2009). Z celkového počtu studentů veřejných škol ve všech studijních programech v r bylo 23,7 % studentů distančního a kombinovaného studia, na soukromých vysokých školách naopak studenti distanční a kombinované formy převládali a podíleli se na celkovém počtu studentů 66,1 %. V roce 2008 absolvovalo vysoké školy v České republice studentů. Z celkového počtu absolventů bylo 89,5 % absolventů veřejných VŠ a 10,5 % absolventů soukromých škol. Jak na veřejných, tak na soukromých školách byly nejvíce zastoupeni absolventi ekonomických oborů (26,6 %, resp. 49,2 %) (MŠMT, 2009). Na Slovensku bylo v letech založeno 19 nových univerzit a vysokých škol, z toho 10 soukromých, které začaly vznikat až po r (blíže viz Tabulka č. 5 v příloze). Po přijetí zákona č. 131/2002 Sb., o vysokých školách se zjednodušilo zakládání soukromých vysokých škol na Slovensku. Před přijetím tohoto zákona totiž musela jakákoliv 8 Čtvrtou soukromou vysokou školou se státním souhlasem byla Vysoká škola finanční a správní v Praze. (MŠMT, 2000) 9 Jak uvádí Výroční zpráva o stavu vysokého školství za rok 2008 (MŠMT, 2009) K vyvíjí svou činnost 44 SVŠ. Dne byl Pražskému technologickému institutu, o.p.s. (PTI Praha) odňat státní souhlas k působení jako SVŠ, Vysoká škola v Plzni se stala součástí veřejné vysoké školy Západočeské univerzity v Plzni v září 2008 a Vysoká škola cestovního ruchu a teritoriálních studií v Praze, spol. s r. o. (VŠCRTS Praha) nemá t.č. žádný akreditovaný studijní program. Třetí SVŠ Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. (VŠFS Praha) získala v průběhu roku 2009 také statut univerzitní soukromé vysoké školy. vysoká škola vzniknout ze zákona, což znamenalo, že ji musel schválit parlament. 10 V lednu 2010 evidovalo Ministerstvo školství SR 19 veřejných, tři státní a 10 soukromých vysokých škol. Zatím poslední soukromé vysoké školy vznikly v r. 2006, kdy vláda M. Dzurindy vydala souhlas se zřízením Vysoké školy bezpečnostního manažerství v Košicích a Bratislavské mezinárodní školy liberálních studií. S nárůstem počtu vysokých škol se zvyšuje také počet studentů ve SR. Podle Plavčana (2006:94) v r studovalo na vysokých školách na Slovensku studentů denního studia a 9434 při zaměstnání, v r už to bylo studentů v denním studiu a při zaměstnání. Na nestátních 11 školách v r studovalo 817 osob v denním studiu a 561 při zaměstnání. Podle údajů MŠ (2009) se v akademickém roce 2008/2009 jednalo o studentů, z toho bylo občanů SR, což je 97,2 % z celkového počtu. Na veřejných a státních vysokých školách studovalo 86,4 % studentů, na soukromých vysokých školách pak 13,6 %. V ak. roce 2009/2010 absolvovalo na Slovensku studium na 20 veřejných vysokých školách (bakalářský a magisterský stupeň) studentů denního studia a při zaměstnání, na 3 státních VŠ v denním studiu 349 a při zaměstnání 1348 studentů. Na 10 soukromých školách to bylo 972 absolventů denního studia a při zaměstnání. Lze tedy konstatovat, že v obou republikách existují jak školy veřejné, tak státní nebo soukromé. 12 Podle údajů výročních zpráv (MŠMT, 2009, MŠ SR, 2009) byl v r podíl studentů na soukromých školách na Slovensku vyšší než v České republice, vyšší je i podíl studentů v distanční a kombinované formě studia na soukromých školách ve Slovenské republice. V České republice studovalo více cizinců (8,4 %) než na Slovensku(2,8 %). Regionální rozdíly v rozmístění vysokých škol v ČR a SR Pro účely tohoto článku rozumíme regionální dostupností blízkost vysoké školy k místu bydliště rodiny studenta vzhledem k nákladům spojeným s vysokoškolským studiem a vzhledem k sociálním vazbám mladých lidí v obci či v regionu, které mohou sehrávat významnou roli při rozhodování o studiu na vysoké škole. V konečném rozhodování o místě studia se projevují i další faktory, jako jsou např. prestiž vysoké školy, snadnost/obtížnost studia, tradice vybraného oboru studia v rodině apod. Pokud se budeme zabývat vztahem vysoké školy a regionu jejich lokalizace, pak vysoké školy mohou mít vliv na rozvoj regionů ve dvou směrech: 10 Podle současné legislativy (podobně jako v ČR) stačí státní souhlas daný vládou SR na doporučení akreditační komise. 11 Soukromé školy se až do r označovaly jako nestátní. 12 V obou zemích působí i pobočky zahraničních vysokých škol; jejich absolventi však musejí žádat o nostrifikaci diplomu, jakoby studovali v zahraničí a nejsou tedy zahrnuti do údajů v tomto příspěvku. 38

6 vychovávají kvalifikované odborníky nejen pro své regiony, ale zpravidla i pro celou ekonomiku a případně i pro zahraničí, koncentrují kvalifikační potenciál v jednotlivých centrech, v nichž jsou lokalizovány a tím umožňují šíření (difúzi) znalostí uvnitř i vně regionu a tím se mohou podílet na vzniku klastrů uvnitř regionu i v rámci meziregionálních vztahů. Z pohledu podpory regionálního rozvoje uvedený druhý směr přímo ovlivňuje rozvoj regionu, v němž je vysoká škola lokalizovaná. První směr je z hlediska podpory regionálního rozvoje mnohem problematičtější z několika důvodů: jednak univerzita nevzdělává studenty pouze z regionu, v němž sídlí, ale zpravidla i z jiných regionů, příp. jiných zemí. Dále absolventi vysokoškolského studia o lokalizaci místa svého pracovního uplatnění rozhodují individuálně, a proto neexistují dostatečně spolehlivé statistické informace o tom, jaký počet absolventů zůstal pracovat v regionu, v němž studoval, a jaký počet se rozhodl působit v jiných regionech nebo v zahraničí. Specifickým problémem je otázka, zda absolvent působí v oboru, který vystudoval nebo vykonává jinou kvalifikovanou či případně méně kvalifikovanou práci. V současnosti jsou v České republice veřejné vysoké školy lokalizovány ve všech krajských městech s tím, že nejvýznamnější roli v systému terciárního vzdělávání i nadále sehrávají tradiční centra, především Praha a Brno. Většina krajských měst disponuje vysokou školou univerzitního typu s poměrně širokou nabídkou studijních oborů. Nicméně z minulosti přetrvává určitá specializace těchto univerzit. Výjimku tvoří Jihlava, krajské město kraje Vysočina, kde byla založena neuniverzitní Vysoká škola polytechnická Jihlava teprve v r. 2004, a Karlovy Vary, kde veřejná vysoká škola není umístěna (pouze zde probíhá částečně výuka na Ekonomické fakultě ZČU). Současný přehled vysokých škol v ČR zachycuje Tabulka č. 4 v příloze. Pokud jde o soukromé vysoké školy (SVŠ), lze konstatovat (viz Tabulka č. 4 v příloze), že více než polovina soukromých vysokých škol je lokalizována v hlavním městě Praze (celkem 24, přičemž v Praze v r studovalo zhruba 75 % studentů SVŠ), dalším významným centrem podle počtu soukromých vysokých škol je s relativně výrazným odstupem Brno (6 soukromých vysokých škol, ale pouze necelých 5 % studentů SVŠ), následují České Budějovice se 2 soukromými vysokými školami (ale pouze 1,3 % studentů SVŠ). V Ostravě je sice jen 1 soukromá vysoká škola, ale v r se podílela na celkovém počtu studentů SVŠ 6,7 %. Státní vysoké školy jsou v ČR dvě, v Praze se nachází Policejní akademie a v Brně sídlí Univerzita obrany. Rozmístění vysokých škol na území Slovenska zůstává nerovnoměrné, což může být jedním z důvodů regionálních rozdílů ve vzdělanostní základně a v dosažené úrovni vzdělání obyvatel. Dalším problémem je nepružná struktura studijních oborů, která většinou zaostává za požadavky vyplývajícími z rozvojových potřeb regionů a trhu práce (Vlčková, 2010). Podobně jako v České republice, i na Slovensku jsou v současnosti vysoké školy sice ve všech krajích s tím, že největší koncentrace je v hlavním městě Bratislavě (v Bratislavském kraji). Zde se v r nacházelo 5 veřejných vysokých škol (Ekonomická univerzita v Bratislave, Univerzita Komenského, Slovenská technická univerzita, Vysoká škola múzických umení a Vysoká škola výtvarných umení). Tři vysoké školy mají kraje Košický (Technická univerzita v Košiciach, Univerzita veterinárneho lekárstva, Univerzita Pavla Jozefa Šafárika) a Banskobystrický (Univerzita Mateja Bela, Akadémia umení, Technická univerzita vo Zvolene), v ostatních krajích jsou 2 vysoké školy (viz Tabulka č. 5 v příloze). První soukromou vysokou školou na Slovensku byla Vysoká škola manažmentu v Trenčíně, založená v r Další soukromé VŠ přibyly až od r V roce 2008 bylo na Slovensku 10 soukromých vysokých škol a studenti mohli studovat na 14 fakultách různého zaměření. V Bratislavském kraji se nacházejí 4 soukromé vysoké školy, v Trenčianském kraji a Trnavském po 2 (Tabulka č. 5), v Košickém, Prešovském kraji po jedné soukromé vysoké škole. Na soukromých školách se studuje nejvíce v Bratislavě (66,5 % studentů), dále jsou významnými centry Dubnica (9,6 %), Sládkovičovo a Košice (obě města cca 7,2 %). Podíl studentů v externí formě studia na soukromých vysokých školách je vyšší než v ČR, 74 % v ak. roce 2008/2009. Státní vysoké školy na Slovensku jsou vojenského, policejního nebo zdravotnického zaměření. Dvě státní VŠ se nacházejí v Bratislavském kraji Akadémia policajného zboru a Slovenská zdravotnícka univerzita (nejmladší ze státních VŠ založená 2002). Třetí státní VŠ je v Žilinském kraji Akadémia ozbrojených síl v Liptovském Mikuláši. Koncentrace soukromých škol v České republice do hlavního města Prahy je poněkud výraznější než na Slovensku. Navíc soukromé vysoké školy v ČR většinou zvolily za svá sídla tradiční centra vzdělávání, jen výjimečně některé z nich expandují do regionů. I když se i na Slovensku projevuje koncentrační efekt ve vztahu k hlavnímu městu, není tak výrazný jako v ČR. Soukromé školy zde zvolily i jiná než tradiční centra vysokoškolského vzdělávání (Dubnica, Sládkovičovo). Otázkou v obou zemích zůstává zajištění kvality výuky, ať už na soukromých nebo na dále se rozšiřujících veřejných vysokých školách, neboť ne každý region či město disponuje lidmi s odpovídající kvalifikací. Přes rozšíření vzdělávacích možností v regionech obou republik i nadále přetrvává zájem studentů o studium na univerzitách, které mají tradici a prestiž v celorepublikovém, příp. středoevropském, výjimečně i evropském měřítku. V České republice se jedná např. v Praze o Univerzitu Karlovu, České vysoké učení technické nebo Vysokou školu ekonomickou, v Brně o Masarykovu univerzitu či Vysoké učení technické. Na Slovensku jsou to především vysoké školy v Bratislavě Univerzita Komenského, Slovenská technická univerzita a Ekonomická univerzita v Bratislavě, v menší míře pak Technická univerzita a Univerzita P. J. Šafárika v Košicích, Univerzita Mateja Belu v Banské Bystrici či Technická univerzita ve Zvolenu. 39

7 Dříve ustavené i nově vzniklé fakulty a celé vysoké školy mimo tradiční vysokoškolská centra se mohou stát pozitivním faktorem rozvoje regionů. 13 Zpravidla se však jedná o veřejné vysoké školy, kdežto soukromé vysoké školy, jak již bylo výše uvedeno, vznikají v ČR spíše v tradičních vysokoškolských centrech, kde sice sehrávají pozitivní roli v konkurenci mezi školami, ale jejich význam pro rozvoj regionů zatím nelze prokázat (ale ani vyvrátit). Na druhé straně je ale potřeba konstatovat, že do regionů stále více pronikají veřejné vysoké školy, které vytvářejí své pobočky a detašovaná pracoviště i mimo území kraje, v němž mají své sídlo. Na Slovensku je situace poněkud jiná, což je ovlivněno i tím, že některé soukromé školy se lokalizovaly do regionů bez tradice vysokoškolského vzdělávání. Co je podobné v obou zemích, je převaha oborů společenských věd a nauk (včetně ekonomie) na soukromých vysokých školách. Výrazný podíl ekonomicky zaměřených studijních programů může svědčit na jedné straně o ne zcela uspokojené poptávce po absolventech, ale na straně druhé ukazuje na relativně jednodušší zajištění výuky v těchto programech (nejsou potřeba laboratoře apod.). Soukromé vysoké školy jdou tedy snadnější cestou a dosud až na vzácné výjimky nenabízejí vysokoškolské vzdělání v potřebných technických oborech či přírodních vědách apod. (Kouřilová, 2009). Současným problémem veřejných vysokých škol v obou státech je neustále narůstající podíl ekonomických oborů i na vysokých školách technického, přírodovědného či zemědělského zaměření, kterými se školy snaží nalákat a získat studenty. Znovu se vynořuje nejen otázka ohledně kvality této výuky, ale i uplatnění absolventů na trhu práce a vůbec celkové koncepce vysokoškolského vzdělávání. Lze konstatovat, že obecně se dostupnost vysokoškolského vzdělání v regionech České i Slovenské republiky výrazně zlepšila v posledních cca deseti letech po přijetí nového vysokoškolského zákona v obou zemích, který umožnil, resp. v případě Slovenska zjednodušil, mimo jiné i vznik soukromých vysokých škol. Nicméně jak vyplývá z výše uvedeného, zásadní roli z hlediska regionální dostupnosti vysokoškolského vzdělání v obou zemích sehrává spíše rozvoj stávajících a zakládání nových veřejných vysokých škol; soukromé vysoké školy v tomto smyslu nemají tak významné postavení. Závěrečné poznámky Ve vývoji i současné situaci vysokých škol v České i Slovenské republice můžeme najít jak společné, tak i odlišné rysy. V obou zemích za posledních 20 let vznikly nové a rozšířily se stávající veřejné a státní vysoké školy. Na začátku nového tisíciletí po přijetí nových zákonů o vysokých školách v obou státech významně narostl podíl soukromého vysokého školství. Společným problémem vztahujícím se k soukromým školám je jejich zaměření především na společenské vědy, 13 Roli terciárního vzdělávání pro rozvoj inovací v regionech zdůrazňuje také Malinovský (in Wokoun, Malinovský, Blažek, Damborský et al., 2008). zejména ekonomii. Shodným rysem je také vysoký podíl studentů distančního a kombinovaného studia na soukromých vysokých školách. Pokud se týká regionální dostupnosti institucí vysokoškolského vzdělávání, lze konstatovat, že v současnosti ve všech krajích České i Slovenské republiky sídlí alespoň jedna vysoká škola nebo její fakulta, což znamená, že se obecně dostupnost vysokých škol výrazně zlepšila. Není to však u všech oborů a specializací, např. v obou státech došlo k výraznému rozšíření možností ekonomických a společenských oborů studia. 14 Vysoké školy se navíc snaží přiblížit svým studentům tím, že vytvářejí nové pobočky a detašovaná pracoviště, což může být problematické z hlediska zajištění kvality poskytovaného vzdělání. Přitom kvalita poskytovaného vzdělání patří v současnosti k důležitým otázkám, které oba státy řeší. Ve Slovenské republice v souladu s 82 odst. 7 zákona č. 131/2002 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění některých zákonů a po vyjádření Akreditační komise a orgánů reprezentujících vysoké školy schválilo ministerstvo školství dne kritéria pro zařazení vysokých škol do tří kategorií: univerzitní vysoké školy, vysoké školy a odborné vysoké školy 15. Vysoké školy jsou rozděleny do uvedených kategorií podle míry plnění či neplnění následujících kritérií: a) výsledky vysoké školy v oblasti výzkumu, b) výsledky vysoké školy při realizaci studijních programů třetího stupně (doktorské studium), c) podmínky vysoké školy při realizaci studijních programů prvního (bakalářského) a druhého (magisterského) stupně a jejich personální zabezpečení. Zařazení vysokých škol do uvedených kategorií by se mělo odrazit nejen při hodnocení úrovně vysoké školy, ale i kvality jejích absolventů a jejich uplatnitelnosti na trhu práce. V České republice takové rozlišení vysokých škol zatím neexistuje. V současnosti se připravuje novela zákona o vysokých školách a předpokládá se, že v rámci této novely bude podobný systém zaveden i v České republice. Podobně jako na Slovensku se očekává, že takový systém přispěje ke zkvalitnění vysokého školství. Nicméně stále zůstává otázka či problém studia některých oborů, jejichž absolventi, vzhledem k velkému počtu, nacházejí uplatnění na trhu práce jen obtížně, případně vůbec. Dalším problémem, který vyplývá z údajů o oborové struktuře studentů a který v obou zemích přetrvává, je možnost a schopnost společnosti motivovat mladé lidi ke studiu potřebných technických, technologických a přírodovědných oborů, bez nichž se moderní ekonomika v současnosti neobejde. Tento příspěvek jsme zaměřily na vývoj vysokých škol na území České a Slovenské republiky. Vzhledem k tomu, že se jedná o problematiku ve vztahu k regionálnímu rozvoji zatím málo řešenou, bude potřeba se v dalším výzkumu zaměřit na problémové okruhy, které umožní toto téma hlouběji zkoumat. Jedná se např. o prostorové souvislosti rozmístění vysokých škol, včetně oborů, které lze na nich studovat, vy- 14 Jiná situace je např. u lékařských nebo technických oborů. 15 Kritéria platí od

8 mezení jejich spádových oblastí, specifikaci skupin faktorů, které jsou pro volbu vysoké školy zásadní, uplatnění absolventů v regionu či mimo něj a další. English summary (abstract) The paper is aimed at the development of university education at the territory of the Czech Republic and of the Slovak Republic. The objective of this paper is to describe development of universities in the territory of the Czech Republic and Slovakia from 1918 to The authors characterize university education and its development in Czechoslovakia ( ) with usage of statistical data such as number of universities and number of students, including women, not only in the pre-war period but also in the 2 nd half of the 20 th century with significant development of university education. More detail attention is given to the situation after the Czechoslovakia disintegration when the other development of universities occurred in both established states, namely with a view to new legislation enabling a foundation and development of private universities. The last part is aimed at spatial distribution of universities within the territory of both countries, including importance of private universities for regional availability of university education. Acknowledgement Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu GA ČR 402/09/0179 Konkurenceschopnost regionů v rámci ČR a EU a VEGA č. 1/0254/10/13 Inovatívne koncepty a prístupy v rozvoji územných samosprávnych celkov v podmienkach znalostnej ekonomiky. Literatura: BENČO, J. (2002): Ekonómia vzdelávania, Bratislava: IRIS, 2002, s., ISBN ČSÚ (2010): Historie a vývoj vysokého školství. dostupné on-line na FF001EC365/$File/ [citace ] DOBEŠ, M., (2001): Ľudský kapitál a výkonnosť ekonomiky, Bratislava, dostupné online na: < stredisko/ludsky_kapital.pdf >, [citace ] vlastní překlad DRUCKER, P. F.(1994): Věk diskontinuity. Obraz měnící se společnosti. Management Press, Praha 1994, str. 264, ISBN Federální statistický úřad (1985): Historická ročenka ČSSR, Praha Federální statistický úřad (1993): Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1992, Praha KAMENÍČEK, J. (2003): Lidský kapitál. Úvod do ekonomie chování. Karolinum, Praha, ISBN KOUŘILOVÁ, J. (2009): Vývoj vysokých škol v ČR po r a jejich regionální dostupnost. In: Regionálna a miestna správa v znalostnej ekonomike. Recenzovaný sborník z mezinárodní konference, Bratislava , ISBN (CD-ROM) LUNDVALL, B. A.(2002): The University in the Learning Economy, DRUID Working Paper no 0206, ISBN MŠMT (2000): Výroční zprávy o stavu vysokého školství za r. 1999, MŠMT, Praha on-line dostupné na msmt.cz/vzdelavani/vyrocni-zprava-msmt-o-stavu-vysokehoskolstvi-za-rok-1999, [citace ] MŠMT (2009): Výroční zpráva o stavu vysokého školství za r. 2008, MŠMT, Praha on-line dostupné na msmt.cz/vzdelavani/vyrocni-zprava-o-cinnosti-vysokych-skolza-rok-2008, [citace ] MŠ SR (2009): Výročné správy o stave vysokého školstva. dostupné on-line na [citace ] OECD (2005): Building Competitive Regions. Strategies and Governance. Report. OECD 2005, ISBN PLAVČAN, P. (2006): Vedomostná spoločnosť v Slovenskej republike. Bratislava: Merkury, s.r.o., ISBN ROBSON B., DRAKE K., DEUS I. (1997): Higher Education and Regions. Report 9, Centre for Urban Policy Studies, University of Manchester, on-line dostupné na educol/ncihe/report9.htm [citace ] SAARAVIRTA T., CONSOLI D. (2006): Regional Development, Education and Innovation: A Case Study on University Graduates in Finland, on-line dostupné na fi/chapter_images/304_ref_a28_toni_saaravirta.pdf [citace ] SMITH, A. (2000): Ethnicity, Economic Polarization and Regional Inequality in Southern Slovakia. Growth nad Change, Journal of University of Kentucky. Volume: 31 VLČKOVÁ, V. (2010): Vývoj a rozmiestnenie vysokých škôl na Slovensku odraz v regionálnej štruktúre vzdelania ekonomicko aktívneho obyvateľstva. Bořetice: KVS a RR EU-NHF, WOKOUN, R., MALINOVSKÝ, J., DAMBORSKÝ, M., BLA- ŽEK, J. et al.(2008): Regionální rozvoj (východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování, Linde, Praha, s ISBN

9 Přílohy: Tabulka č. 4: Přehled vysokých škol v ČR podle Výroční zprávy o stavu vysokého škol školství za r (MŠMT, 2009) název sídlo Veřejná vysoká škola 1. Univerzita Karlova v Praze Praha 2. České vysoké učení technické v Praze 3. Akademie výtvarných umění v Praze 4. Akademie múzických umění v Praze 5. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze 6. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze 7. Česká zemědělská univerzita v Praze 8. Vysoká škola ekonomická v Praze 9. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích České Budějovice 10. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (neuniverzitní) 11. Západočeská univerzita v Plzni Plzeň 12. Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Ústí nad Labem 13. Technická univerzita v Liberci Liberec 14. Univerzita Hradec Králové Hradec Králové 15. Univerzita Pardubice Pardubice 16. Vysoká škola polytechnická Jihlava (neuniverzitní) Jihlava 17. Vysoké učení technické v Brně Brno 18. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 19. Masarykova univerzita 20. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně 21. Janáčkova akademie múzických umění v Brně 22. Univerzita Palackého v Olomouci Olomouc 23. Vysoká škola báňská -Technická univerzita Ostrava Ostrava 24. Ostravská univerzita v Ostravě 25. Slezská univerzita v Opavě Opava 26. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Zlín Státní vysoká škola 1. Policejní akademie České republiky v Praze Praha 2. Univerzita obrany Brno Soukromá vysoká škola 1. Anglo-americká vysoká škola, o.p.s. Praha 2. Bankovní institut vysoká škola, a.s. 3. Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého), s.r.o. 4. Mezinárodní baptistický teologický seminář Evropské baptistické federace, o.p.s. 5. Newton College, a.s. 6. Pražský technologický institut, o.p.s. * 7. Pražská vysoká škola psychosociálních studií, s.r.o. 8. Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s.r.o. 9. Univerzita Jana Ámose Komenského, s.r.o. 10. University of New York in Prague, s.r.o. 42

10 název sídlo 11. Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., bývalá Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze, o.p.s. ** Praha 12. Vysoká škola aplikovaného práva, s.r.o. 13. Vysoká škola cestovního ruchu, hotelnictví a lázeňství, s.r.o. 14. Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 15. Vysoká škola hotelová v Praze 8, s.r.o. 16. Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s. 17. Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha, o.p.s. 18. Vysoká škola obchodní v Praze, o.p.s. 19. Vysoká škola regionálního rozvoje, s.r.o. 20. Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o. 21. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. 22. CEVRO Institut, o.p.s. 23. Unicorn College, s.r.o. 24. Vysoká škola cestovního ruchu a teritoriálních studií v Praze, spol. s r.o.*** 25. AKCENT College, s.r.o. 26. Vysoká škola ekonomie a managementu, o.p.s. 27. Academia Rerum Civilium Vysoká škola politických a společenských věd, s.r.o. Kolín 28.Středočeský vysokoškolský institut, s.r.o. Kladno 29. Škoda Auto, a.s., Vysoká škola Mladá Boleslav 30. Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku, o.p.s. Písek 31. Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s. České Budějovice 32. Vysoká škola aplikovaných ekonomických studií v Českých Budějovicích, s.r.o. 33. Vysoká škola v Plzni, o.p.s. Plzeň 34. Vysoká škola Karlovy Vary, o.p.s. Karlovy Vary 35. Západomoravská vysoká škola Třebíč, o.p.s. Třebíč 36. Akademie STING, o.p.s. Brno 37. B.I.B.S., a.s., Brno International Business School 38. Rašínova vysoká škola, s.r.o. 39. Vysoká škola Karla Engliše v Brně, a.s. 40. Vysoká škola obchodní a hotelová, s.r.o., Brno, 41. Vysoká škola realitní Institut Franka Dysona, s.r.o., 42. Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, s.r.o. Znojmo 43. Moravská vysoká škola Olomouc, o.p.s. Olomouc 44. Vysoká škola logistiky, o.p.s. Přerov 45. Vysoká škola podnikání, a.s. Ostrava 46. Vysoká škola sociálně-správní, Institut celoživotního vzdělávání Havířov, o.p.s. Havířov 47. Evropský polytechnický institut, s.r.o. Kunovice 43

11 Pozn.: * Pražský technologický institut, o.p.s. (PTI Praha) nezískal v r. 2007znovu akreditaci svého jediného studijního programu, který vyučoval bakalářského SP Inženýrská ekologie. Mimo jiné proto, že škole chyběli kvalitní učitelé. Původní akreditace školy pozbyla platnosti 29. října Akreditační komise nevyhověla žádosti PTI o reakreditaci SP ani na začátku dubna Státní souhlas k působení jako SVŠ byl PTI odňat dne ** Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze, o.p.s., změnila dne 30. dubna 2008 svůj název na Metropolitní univerzita Praha, o.p.s. (MU Praha) MŠMT registrovalo podle 36 odst. 2 a odst. 4 a 41 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) pod č. j. 9130/ Statut Metropolitní univerzity Praha, o.p.s. **** Statut univerzitní soukromé vysoké školy k získaly pouze Univerzita Jana Ámose Komenského, s.r.o. a Metropolitní univerzita Praha, o.p.s. V průběhu roku 2009 statut univerzitní soukromé vysoké školy získala rovněž Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. (VŠFS Praha). Ostatní SVŠ byly a dosud jsou neuniverzitní. Vysoká škola ekonomie a managementu, o.p.s. (VŠEM) přenesla své sídlo z Ústí nad Labem do Prahy v prosinci Vysoká škola v Plzni, o.p.s. (VŠ Plzeň) se stala součástí veřejné vysoké školy Západočeské univerzity v Plzni v září Vzdělávací institut Franka Dysona, s.r.o., Brno (VIFD) se z v prosinci 2008 měnil na Vysokou školu realitní Institut Franka Dysona, s.r.o. a v březnu 2009 přenesl své sídlo z Prahy do Brna *** Vysoká škola cestovního ruchu a teritoriálních studií v Praze, spol. s r. o. (VŠCRTS Praha) nemá t. č. žádný akreditovaný studijní program a v průběhu roku 2009 bude s touto SVŠ zahájeno řízení o odnětí státního souhlasu k působení jako soukromá vysoká škola. 44

12 Tabulka č. 5: Přehled vysokých škol v SR podle Výroční zprávy o stavu vysokého školství za r. 2009, (MŠ SR, 2010) Název Sídlo vznik Veřejná vysoká škola Univerzita Komenského Bratislava 1919 Slovenská technická univerzita 1937 Ekonomická univerzita v Bratislave 1940 Vysoká škola múzických umení v Bratislave 1949 Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave 1949 Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre Nitra 1959 Slovenská poľnohospodárska univerzita 1946 Univerzita J. Selyeho v Komárne Komárno 2004 Žilinská univerzita Žilina 1953 Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici Banská Bystrica 1992 Akadémia umení v Banskej Bystrici 1997 Technická univerzita vo Zvolene Zvolen 1946 Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka Trenčín 1997 Trnavská univerzita v Trnave Trnava 1992 Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave 1997 Katolícka univerzita v Ružomberku Ružomberok 2000 Prešovská univerzita Prešov 1997 Univerzita Pavla Jozefa Šafárika Košice 1959 Technická univerzita v Košiciach 1952 Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie 1949 Státní vysoká škola Slovenská zdravotnícka univerzita Bratislava 2002 Akadémia Policajného zboru v Bratislave 1992 Akadémia ozbrojených síl generála Milana Rastislava Štefánika Liptovský Mikuláš 1973 Soukromá vysoká škola Bratislavská medzinárodná škola liberálnych štúdií Bratislava 2006 Paneurópska vysoká škola (Bratislavská vysoká škola práva) 2004 Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy 2004 Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety 2003 Vysoká škola bezpečnostného manažérstva Košice 2006 Vysoká škola medzinárodného podnikania ISM Slovakia Prešov 2005 Vysoká škola manažmentu v Trenčíne Trenčín 1999 Dubnický technologický inštitút Dubnica nad Váhom 2006 Stredoeurópska vysoká škola v Skalici Skalica 2005 Vysoká škola v Sládkovičove Sládkovičovo