sborník příspěvků z konference the conference proceedings

Transkript

1 sborník příspěvků z konference the conference proceedings

2 Obsah ČESKÁ ČÁST Záštitu nad konferencí převzal MUDr. Zdeněk Fink, primátor Hradce Králové Garant projektu Ing. Anna Maclová, náměstkyně primátora Publikace neprošla jazykovou úpravou. Design a sazba: FiftyFifty kreativní agentura s.r.o., Tisk: Garamon s.r.o., Vydalo statutární město Hradec Králové Hradec Králové 2013 ISBN Úvodní slova: poděkování Ing. A.Synková (vedoucí odboru školství a volnočasových aktivit dětí a mládeže v HK) Ing. A.Maclová (náměstkyně primátora Hradec Králové) Ing. M.Soukup (náměstek primátora Hradec Králové) Příspěvky : 1. Charakteristika školského systému + výhled do roku PaedDr. J.Tichá (MŠMT) 2. Vzdělávací systém ve Slovenské republice - M.Bernátová, PhD. 3. Inovativní vzdělávání ve světle současných výukových strategií v Chorvatsku - Nevenka Maras, Stipe Božinović Mađor 4. Vzdělávání v Polsku -Z ygmunt Nowaczyk 5. Charakteristika školy a školského systému - Ing. A.Synková, Mgr. V.Springer 6. Školní vzdělávací program v mateřské škole - Bc. J.Vařáková, I.Staňková, Bc. Z.Švec, Mgr. L.Hamáková, Bc. J.Kouklíková 7. Den v mateřské škole Bc. P.Brokešová, J.Chocholáčková, S.Květová, Mgr. J.Mařáčková, R.Peterová, J.Klazarová 8. Projekty předcházející primárně patologickým jevům v MŠ K.Nováková, Mgr. M.Pozler, Mgr. E.Kotková 9. Public relations mateřské školy Bc. I.Struhařová, Mgr. E.Hrubá, G. Baranovičová, Dis., M.Josková, Dis., J.Šímová 10. Kompenzační pomůcky ve speciální MŠ Mgr.D.Holečková 11.Využívání speciálních pomůcek pro děti v MŠ L.Veselá 12. Spolupráce základní školy a mateřské školy Mgr. I.Andresová, Bc.D.Dvořáková, L.Hamplová, Mgr. E.Hitková, J.Svatoňová 13. Rozvíjení a podpora žáků základní školy v polské Wroclawi v kontextu globalizace K. Cichosz, M.Stachowiak, K.Jany, E.Zgud-Pawelec, A. Krzaczek, J. Osiniak 14. Den žáka v základní škole (videoukázka) Mgr.J.Bímová, Mgr.A.Hradílková, Mgr.J.Šimek, Mgr.R.Polda 15. Vzdělanost a vzdělávání Mgr.P.Cvrček, Mgr.J.Faltýnek, Mgr.P.Hebelka, Mgr.J.Otčenášek 16. Výchova a vzdělávání v kontextu soudobých globalizačních tendencí - Mgr.O.Fajfr, Mgr.H.Hájková, PaedDr.M.Karásková, Mgr.J.Kičmerová, Mgr.P.Lehký 17. Základní umělecké vzdělávání MgA.P.Fiala, Karel Šust 18. Zabezpečení volného času ve městě Hradec Králové PaeDr.I.Hojná, Mgr. E.Hlávka, Mgr.V.Horák, Mgr.M.Kučera, Mgr.F.Obr

3 Poděkování Dovolte, abych poděkovala vedení statutárního města Hradec Králové za možnost uspořádat mezinárodní konferenci na téma komparace vzdělávacích systémů. K uspořádání tohoto setkání nás vedla nejedna studijní cesta do partnerských měst, které každoročně absolvujeme s řediteli škol. Ve všech zemích, které jsme navštívili jsme se setkali vždy s porozuměním pro naše odborné zájmy, a to jak u kolegů v jednotlivých školách a školských zařízeních, tak u kolegů na městských úřadech. Vedle porovnávání vzdělávání v jednotlivých partnerských městech jsou neméně důležité také trendy, problémy a perspektivy vzdělávání ve světě, jenž ovlivňují rozvoj školství. Jsme přesvědčeni, že setkání s kolegy z jiných zemí nám poskytne prostor k zamyšlení a inspiracím, jak některé prvky přenést i do vývoje v oblasti školství v našem městě. Jsme přesvědčení, že konference otevírá pro naše školy bohatou spolupráci s partnerskými městy. Ing. Alena Synková vedoucí odboru školství 5

4 Vážení čtenáři, právě držíte v rukou ojedinělou brožuru sborník, který pro Vás připravilo Statutární město Hradec Králové pořadatel mezinárodní konference s názvem: Komparace vzdělávacích systémů v partnerských městech. Konference je součástí několikaletého projektu, v průběhu kterého ředitelky a ředitelé královéhradeckých mateřských a základních škol, vedoucí odboru školství a volnočasových aktivit dětí a mládeže a zástupci vedení města navštěvují postupně jednotlivá partnerská města Hradce Králové s cílem seznámit se s tamějšími kolegyněmi a kolegy, získat nové poznatky a vyměnit si zkušenosti právě z oblasti vzdělávání, výchovy a volnočasových aktivit. Hradec Králové v rámci mezinárodní spolupráce aktivně rozvíjí partnerství s devíti městy Evropy. Jsou to města: Alessandria (Itálie), Banská Bystrica (Slovensko), Černihiv (Ukrajina), Giessen (Německo), Kaštela (Chorvatsko), Metz (Francie), Montana (Bulharsko), Wroclaw a Walbrzych (Polsko). O tom, že tato partnerství nejsou formální a založena pouze na příležitostních zdvořilostních návštěvách představitelů jednotlivých měst, svědčí mimo jiné i výše uvedený projekt, a také tato konference. V oblasti vzdělávání existuje celá řada komparativních studií. I české školství je v celé šíři podrobováno srovnávání v mezinárodním měřítku Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Jde o komplexní hodnocení vzdělávacích systémů dle předem stanovených indikátorů (INES) spolu s řadou důležitých společenských a ekonomických souvislostí. Výstupy jsou každoročně zveřejněny v publikaci Education at a Glance (EaG). Kromě této publikace jsou dostupné i různé další komparativní studie obvykle dvou, tří zemí. Cílem naší konference není vyčerpávající porovnávání vzdělávacích systémů v jednotlivých zemích partnerů, ale především získání základních informací o primárním školství a hlavně vzájemná výměna zkušeností a inspirace, navázání nových kontaktů zástupců jednotlivých měst pro případnou další spolupráci, např. pro realizaci obdobných výměnných pobytů pedagogů i žáků, jaké praktikujeme již několik let společně s polskými partnery. Když mluvíme o vzdělávání, tak nelze na půdě této konference, když se navíc koná v České republice, nevzpomenout jednu osobnost, která je významná nejenom pro Čechy, ale v podstatě pro celou Evropu. Jan Amos Komenský pedagog, teolog, filosof, spisovatel, polyhistor, reformátor, Učitel národů. Žil v letech , narodil se na Moravě, s největší pravděpodobností v Uherském Brodě, je pohřben v Naardenu cca 20 km od Amsterodamu. V den jeho narození slavíme v České republice Den učitelů. Vzpomenu ho pouze v omezených souvislostech. Jan Amos Komenský po celý život usiloval o sjednocení veškerého lidského vědění a o jeho zpřístupnění všem lidem bez ohledu na jejich nadání a možnosti s tím, že vzdělávat se je potřeba začít již v raném dětství. Ve svém nejvýznamnějším díle v oblasti vzdělávání Velká didaktika (Didactica magna) položil základy novověké pedagogiky, vytvořil systém školství. Velký důraz kladl na výchovu. Zastával názor, že žádné dítě by nemělo být z výchovy vyloučeno bez ohledu na jeho dispozice, že každé dítě lze vychovat v rámci jeho možností a schopností. Výchova dítěte má podle něj sledovat tří cíle poznat sebe a svět prostřednictvím vzdělání ve vědách, uměních a řemeslech, ovládnout sebe skrze výchovu mravní a povznést se k Bohu skrze výchovu náboženskou. Komenský doporučoval, aby děti do 6 let byly vychovávány doma. Pro rodiče napsal příručku Informatorium školy mateřské. Děti ve věku od 6 do 12 let by měly navštěvovat obecnou školu pro chlapce i dívky. Ta by měla být dostupná v každém městě i vesnici. Zde se učí číst, psát, počítat, zpívat, dále mají předměty jako náboženství, reálie (učení o přírodě a společnosti), ruční práce. Poté by mladí lidé měli ve studiích pokračovat do věku přibližně18 let na škole latinské, která by 6 7

5 měla být dostupná v každém městě. Na té studenti vstupují do tajů sedmera svobodných učení (gramatiky, rétoriky, dialektiky, aritmetiky, geometrie, astronomie a muziky), objevují přírodní vědy, zeměpis, dějepis, matematiku, učí se jazyky latinu a řečtinu, případně další jazyky, aby se dobře dorozuměli s lidmi ze sousedních zemí. Další formou vzdělávání je akademie, která by měla být v každé zemi. Jde o vysokou školu, kde se studovalo zejména bohosloví, právo nebo medicína. Vzdělávat by se však člověk měl různým způsobem po celý život zdůrazňoval Komenský. A mladým lidem doporučoval také hodně cestovat, aby získali rozhled a zkušenosti. Komenský poprvé definoval pojem školní rok, školní prázdniny a školní týden. Doporučoval, aby ve třídách byli žáci stejného věku a stejné úrovně znalostí, aby každá třída měla svou místnost pro výuku, aby učitelé při výuce využívali učebnice a na jednotlivé hodiny se předem připravovali. Přímo revolučním počinem bylo stanovení obecně platných vyučovacích zásad, mezi které patří např. to, že se vzděláváním je potřeba začít od mládí, školní docházka má být povinná pro všechny děti, výuka má být přiměřená věku, názorná, zábavná, propojena s praxí, má se postupovat od jednoduššího ke složitějšímu a velice vhodné je zařadit průběžné opakování. U učitelů se předpokládá náležité vzdělání. Žák má být současně učitelem. Dílo Jana Amose Komenského je velice rozsáhlé. Vzpomenu alespoň některé související právě se vzděláváním. O důležitosti výuky cizích jazyků pojednal v díle Dvéře jazyků odevřené, vytvořil mimo jiné také učebnici latiny Grammatica latina, později i v jiných jazycích vydával Svět v obrazech (Orbis pictus), v Analytické didaktice vysvětlil základy pedagogické didaktiky, zavedl jako první do výuky média v díle Schola Pansophica, školskou reformu navrhl ve spise Navržení krátké o obnovení škol v Království Českém. K dalším dílům v oblasti vzdělávání patří ještě Škola na jevišti, Divadlo světa (Teatrum universitatis rerum), Škola hrou (Schola ludus), Všeobecná porada o nápravě věcí lidských, Sebrané pedagogické spisy (Opera didactica omnia) a další. Tolik alespoň krátká vzpomínka na tohoto velikána, z jehož celoživotního díla čerpáme dodnes, a to nejenom v České republice. Z jeho mnoha výroků vyberu alespoň dva: Má-li se člověk stát člověkem, musí se vzdělat, a Šťastný národ, který má hojnost dobrých škol a dobrých knih. Opět se vrátím k naší konferenci, která se zabývá systémem primárního školství zda máme dobrý systém, dobré školy Dobré školy mohou být pouze tehdy, když kromě dobrých knih a vhodného prostředí v nich učí kvalitní učitelé. Učitelství je jedno z mála povolání, které má v sobě doslova nádech poslání. Učitelé se totiž podílí na tvorbě nových osobností, nové generace, spolu s rodiči formují dětské bytosti, objevují a rozvíjejí dary, kterých se jim dostalo, učí je zorientovat se v životě a připravit se co nejlépe na profesní dráhu. Mají jasný podíl na úrovni jejich vzdělanosti, ale také lidskosti. Mám pocit, že v posledních letech naše společnost vůči tomuto povolání hodně otupěla a učitelům je za jejich velice náročnou práci rozhodně dlužna. A věřím, že i na toto téma na konferenci při přednáškových blocích nebo alespoň v kuloárech určitě narazíme. I v této oblasti je nutné se vzájemně inspirovat a prosadit zvýšenou pozornost vůči této profesi v kruzích politiků i široké veřejnosti. Kéž konference přinese účastníkům, ale také Vám, čtenářům tohoto sborníku, spoustu nových informací a podnětů, kéž je místem setkání a sdílení, místem vzájemného porozumění a podpory, místem navázání přátelství a odrazovým můstkem k budoucím společným aktivitám, které mohou přinést něco nového, něco dobrého i mnoha dalším lidem v jednotlivých partnerských městech. Své úvodní slovo si dovolím zakončit ještě jedním citátem Jana Amose Komenského: Síla pravdy vyzbrojená světlem poznání je nepřemožitelná. Ing. Anna Maclová, náměstkyně primátora 8 9

6 Konference o komparaci vzdělávacích systémů otevírá dveře k další spolupráci měst a škol Hradec Králové má devět partnerských měst. Odbor školství a volnočasových aktivit dětí a mládeže v uplynulých letech uspořádal do většiny z nich zahraniční cesty, kde měli ředitelé našich základních a mateřských škol možnost porovnat, jak vypadá školství u nás a jinde. Právě na základě těchto zkušeností jsme se rozhodli uspořádat konferenci, abychom mohli srovnat a veřejnosti přiblížit výchovněvzdělávací systémy v našich partnerských městech. Porovnat jednotlivé výchovně-vzdělávací systémy od předškolního po základní vzdělání je velmi zajímavé. Ředitelé našich škol již navštívili školská zařízení v Polsku, Německu, ve Francii, Itálii, na Slovensku a na Ukrajině, přičemž další návštěvy se plánují. Uspořádat konferenci o komparaci vzdělávacích systémů nás napadlo při návštěvě italské Alessandrie. Od myšlenky k realizaci uběhly zhruba dva roky, nicméně je důležité si uvědomit, že rozdíly ve vzdělávacích systémech jsou mnohdy markantní a je dobré umět je správně pojmenovat. Vždy záleží na dané zemi, ale kdo nevycestuje nebo se o to cíleně nezajímá, rozdíly vnímat nemusí. Z tohoto důvodu jsem rád, že konference ukáže i to, jaké ke vzdělávání mají děti v jednotlivých zemích podmínky. Jsem rád, že se o tomto tématu začne více mluvit. Při návštěvě každého partnerského města jsme s nadšením porovnávali, jaké jsou podmínky v Hradci Králové a jaké v dané zemi a se zástupci škol a vedení měst jsme si vždy vzájemně vyměňovali zkušenosti, což považuji za velmi přínosné. Osobně jsem tak poznal několik přátel, se kterými jsem dodnes v kontaktu i když většinou jen přes nebo Facebook. Když jsme byli s řediteli základní škol v Alessandrii, volal mi novinář, se kterým jsem mluvil právě o návštěvě italských škol. Tehdy jsem mu řekl, že rozdíly jsou natolik velké, že se pokusíme uspořádat konferenci o komparaci vzdělávacích systémů. Podařilo se to, stejně jako realizace řady dalších záměrů v Hradci Králové se nám například postupně úspěšně daří výrazným způsobem rekonstruovat jednotlivé budovy hradeckých mateřských a základních škol, rovněž rekonstruujeme školní hřiště a vybavujeme učebny moderními multimediálními přístroji. Znalost školských systémů je přínosná nejen pro ředitele a ředitelky škol, ale zejména také pro pedagogy a v neposlední řadě může mít přínos i pro širokou veřejnost. Hlavním cílem námi pořádané mezinárodní konference je tedy ukázat, jak a za jakých podmínek jsou v jednotlivých zemích vychovávány a vzdělávány děti. Problematika školství je mi velmi blízká, protože jsem měl v gesci oblast školství po celá dvě volební období, tedy osm let. Ani teď mi není oblast školství vzdálena, s jednotlivými školami řešíme například, jak jsem již předeslal, drobné i rozsáhlé rekonstrukce budov a to také za využití dotací z evropských zdrojů. Rád bych zdůraznil, že vedení našich škol je otevřeno ke spolupráci. Pokud budou mít ředitelé škol v našich partnerských městech zájem o spolupráci s hradeckými školami či o další výměnu zkušeností například v rámci správy majetku, mohou mě kontaktovat na u martin.soukup@mmhk.cz. Při návštěvě každého partnerského města vždy zdůrazňuji, že danou návštěvou možnost spolupráce teprve začíná v případě zájmu lze pořádat výměnné pobyty, společné akce a podobně. To platí i o konferenci, která otevírá možnost k navázání nových kontaktů. Těším se na další spolupráci. Ing. Martin Soukup, náměstek primátora města Hradec Králové pro správu majetku a městské organizace 10 11

7 1 blok Preprimární a primární vzdělávání v České republice stav roku 2013 s výhledem do roku 2020 Autoři: pracovníci MŠMT a přímo řízených organizací Abstrakt: Vzdělávací systém v České republice je vícestupňový a jeho chod je zajišťován orgány veřejné správy. Odpovědnost je rozdělena mezi Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, kraje a obce. Preprimární vzdělávání je dobrovolné, přesto se ho účastní většina dětí příslušného věku. Není chápáno pouze jako zástupná péče o dítě v pracovní době rodičů, ale též jako soustavná příprava na povinné vzdělávání. Tradičně se drží na vysoké úrovni. Povinné vzdělávání je rovněž tradičně na dobré úrovni. V uplynulých dvaceti letech prošlo velkými změnami, které pokračují i v současnosti. Jejich výsledky bude možné komplexně zhodnotit až s větším odstupem času. Financování je vícezdrojové a založené na principu peníze jdou za žákem. Klíčová slova: veřejná správa, právní subjektivita, preprimární vzdělávání, primární vzdělávání, decentralizace, deetatizace (odstátnění), diverzifikace, populační ročník, odklad, povinná docházka, zřizovatel, školský zákon, školské poradenské zařízení, Rámcový vzdělávací program, Školní vzdělávací program, logopedická prevence, gramotnost, kurikulární model Vzdělávací systém ČR celkový obraz V České republice jsou školy spravovány v rámci veřejné správy, pravomoci jsou rozděleny mezi ústřední řídící orgány, kraje a obce. Rámcovou státní vzdělávací politiku určuje a zajišťuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále MŠMT). Kraje odpovídají za vzdělávání na svém území, jsou zřizovateli středních a vyšších odborných škol. Obce odpovídají za předškolní a povinné základní vzdělávání. Všechny školy mají právní subjektivitu. Vysoké školy jsou zřizovány ze zákona. Preprimární vzdělávání poskytují dětem ve věku 3 až 6 let mateřské školy, které jsou součástí vzdělávacího systému a mají v České republice dlouhou tradici. Docházka není povinná, účast je však velmi vysoká. Primární vzdělávání se zpravidla uskutečňuje v základních školách v rámci jednotné struktury. Toto vzdělávání však mohou poskytovat i víceletá gymnázia a osmileté konzervatoře. Povinná školní docházka je devítiletá, věk žáků je obvykle 6 až 15 let. Vyšší sekundární vzdělávání poskytují střední školy ve všeobecných i odborných oborech a konzervatoře. Absolventi dosahují středního vzdělání s maturitní zkouškou, středního vzdělání s výučním listem, či středního vzdělání. Věk žáků je obvykle 15 až 18/19 let. Terciární vzdělávání se uskutečňuje na vyšších odborných školách a v programech prvního, druhého a třetího cyklu na školách vysokých. Vzdělávání dospělých zahrnuje všeobecně vzdělávací programy a odborné, zájmové a jiné vzdělávání. Přehled organizace, správy a řízení vzdělávání Vzdělávací soustava České republiky zahrnuje mateřské školy (dále MŠ), základní školy (dále ZŠ) a základní umělecké školy (dále ZUŠ), střední školy (dále SŠ), konzervatoře, vyšší odborné školy (dále VOŠ) a vysoké školy (dále VŠ). Povinná školní docházka se zahajuje obvykle v 6 letech a trvá 9 let. Většina populace se účastní vzdělávání před i po tomto období. Školy od mateřských po vyšší odborné se řídí školským zákonem, který platí i pro ZUŠ, jazykové školy a školská zařízení. VŠ podléhají zákonu o vysokých školách

8 Vzdělávání dospělých je realizováno školami, vysokými školami i dalšími institucemi (např. resortními vzdělávacími institucemi, kulturními institucemi, soukromými vzdělávacími subjekty atd.). České školství bylo organizováno jako systém z historického hlediska velmi časně, od druhé poloviny 18. století. Bylo silně centralizované, rozhodující úlohu měl stát a tento stav v různé podobě přetrvával i v následujících obdobích. Od r prochází organizace školského systému četnými a hlubokými změnami, jejichž obsahem je decentralizace, deetatizace a diverzifikace systému. Decentralizace regionálního školství proběhla v mimořádně krátké době dvou let ( ). MŠMT si podrželo především koncepční kompetence, zatímco zřizovatelské a běžné správní kompetence jsou v pravomoci krajů a obcí. Školství vysoké bylo vždy organizováno a spravováno odlišně od zbytku školské soustavy. Veřejné VŠ jsou zřizovány zákonem a mají vysokou míru autonomie. Ministerstvo pouze v součinnosti s Akreditační komisí akredituje studijní programy, přiděluje na ně školám prostředky a plní kontrolní funkci. Soukromé a v menší míře církevní školy se uplatňují na všech vzdělávacích úrovních. V oblasti vzdělávacích programů či materiálního a personálního zajištění vzdělávání platí pro soukromé školy stejná pravidla jako pro školy veřejné, odlišné podmínky mají zejména ve věcech organizačních a finančních. Preprimární vzdělávání V ČR je předškolní vzdělávání tradiční součástí vzdělávací soustavy jako školské zařízení, s účinností školského zákona je od roku 2005 zařazeno do vzdělávací soustavy jako škola, je dobrovolné, přesto je navštěvuje převážná většina příslušných populačních ročníků. V předškolním vzdělávání se vzdělávají zpravidla děti ve věku od tří do šesti let, ale je umožněna i účast mladších dětí (cca 25 % dětí ve věku 2 3 roky). Některé děti naopak setrvávají v předškolním vzdělávání i po dosažení věku šesti let (cca 1/5 populačního ročníku), pokud nejsou dostatečně vyspělé pro zahájení povinného základního vzdělávání a byl jim udělen odklad školní docházky. Děti v posledním ročníku před zahájením povinné školní docházky jsou ze zákona přijímány přednostně, aby byla zajištěna možnost vyrovnat případné rozdíly v komunikačních dovednostech a úrovni rozvoje myšlení a předcházelo se tak problémům při jejich přechodu do základního vzdělávání. Podmínky pro provoz MŠ jsou stanoveny zákonem a dalšími právními předpisy. Síť MŠ pokrývá celé území České republiky a pro většinu dětí je zajištěna dostupnost tohoto vzdělání. Snížení jeho dostupnosti v některých lokalitách v posledních letech je podrobněji rozebráno v kapitole 2.8. Vzdělávání v posledním ročníku před nástupem do povinné školní docházky je garantováno obcemi, je nárokové a na rozdíl od jiných ročníků je poskytováno v MŠ zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí bezplatně (po dobu maximálně 12 měsíců). Instituce Nejrozšířenější vzdělávací institucí, v níž probíhá předškolní vzdělávání, je mateřská škola. Organizačně se dělí na třídy, do kterých je možno zařazovat děti stejného nebo i různého věku. Do běžných tříd MŠ je možné integrovat i děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Vzdělávání v MŠ je veřejnou službou podle školského zákona. Zvýšený zájem o předškolní vzdělávání odráží i zavádění nových forem vzdělávání. V současnosti bylo ukončeno pokusné ověřování modelu lesních tříd při MŠ, kde je nosným prvkem pedagogického 14 15

9 konceptu maximalizace délky pobytu dětí v přírodním prostředí. Po vyjádření příslušných institucí se počítá s jejich zapojením do rejstříku škol a školských zařízení. Uvažuje se také o rozšíření péče o předškolní děti mimo vzdělávací soustavu (dětské skupiny apod.). Ke zřizování MŠ jsou motivováni zaměstnavatelé, a to formou nároku na dotaci v případě zřízení vlastní MŠ. V předškolním věku je možno zahájit také základní umělecké vzdělávání a to v ZUŠ. Přípravný ročník ZUŠ mohou navštěvovat děti od 5 let věku. Vývoj počtu dětí ve věkové skupině, docházejících dětí, počtu škol, tříd Počet dětí navštěvujících předškolní vzdělávání v posledních letech roste v průměru o 4 % ročně. Ve školním roce 2011/12 navštěvovalo MŠ dětí, v roce 2012/2013 pak dětí. Průměrný počet dětí na třídu byl ve školním roce 2011/12 23,7 dítěte. To se velmi blíží limitu danému zákonem 24 dětí na třídu (s možností zřizovatele povolit výjimku až o 4 děti navíc). MŠ navštěvuje aktuálně 76,7 % tříletých dětí, což je setrvalý stav posledních let. Procento dětí čtyřletých však mírně klesá z 91 % v roce 2007/8 na aktuálních 86,5 % všech čtyřletých dětí v školním roce 2011/12. Stejný trend je i u dětí pětiletých, kde současná hodnota 90,6 % všech pětiletých představuje mírný pokles oproti stavu ve školním roce 2007/8, který byl 93,2 %. Pokles je dán silnými populačními ročníky (děti narozené v období ) a možností docházky do přípravných tříd zřizovaných při základních školách. MŠ navštěvují i děti mladší tří let, jejichž podíl na odpovídající věkové skupině má naopak mírně rostoucí tendenci z 23,0 % ve školním roce 2007/08 na 26,4 % v roce 2011/12. Podíl dětí s odkladem nástupu do povinné školní docházky (obvykle starších šesti let) navštěvujících MŠ se dlouhodobě pohybuje kolem 21 % v daném populačním ročníku (ve školním roce 2011/12 to bylo dětí). Zřizovatelé Většina MŠ (94,5 %) je zřizována obcemi, což zajišťuje jejich dobrou dostupnost. Dalšími zřizovateli MŠ jsou kraje, svazky obcí nebo soukromé právnické nebo i fyzické osoby dle obchodního zákoníku, obecně prospěšné společnosti nebo školské právnické osoby. MŠ zřizované církvemi jsou zřizovány často formou školské právnické osoby. Novela školského zákona z roku 2011 umožňuje zařizovat MŠ též zaměstnavatelům. Organizace předškolního vzdělávání MŠ jsou zřizovány jako samostatné, s více pracovišti i jako součást společného právního subjektu zpravidla se ZŠ. Ve školním roce 2011/12 bylo v ČR provozováno celkem 4931 MŠ všech zřizovatelů, což představuje, i přes probíhající slučování MŠ do větších subjektů, mírný nárůst oproti předchozímu roku. Děti jsou do MŠ přijímány ředitelem, který rozhoduje o přijetí s možností udělení zkušebního pobytu v délce maximálně tří měsíců. Speciální péče v předškolním vzdělávání Speciální vzdělávání může probíhat ve třídách či školách samostatně zřízených pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. V roce 2011/12 bylo celkem 108 MŠ samostatně zřízených pro žáky se SVP a navštěvovalo je dětí. Dalších dětí pak navštěvovalo třídy samostatně zřízené pro děti se SVP v běžných MŠ. Kromě speciálních tříd však mohou být děti se SVP integrovány také do běžných tříd

10 S určitým zdravotním postižením bylo v MŠ v roce 2011/12 celkem dětí (tj. 2,8 % z celkového počtu dětí v MŠ) a z toho jich bylo individuálně integrováno v běžných třídách MŠ. K dětem se speciálními vzdělávacími potřebami může být přidělen asistent pedagoga na základě doporučení školského poradenského zařízení a po udělení souhlasu krajského úřadu. Prostupnost směrem k primárnímu vzdělávání Školský zákon ukládá zákonným zástupcům dítěte zapsat je k plnění povinné školní docházky ve věku šesti let. Rámcové vzdělávací programy pro předškolní vzdělávání a pro základní vzdělávání (RVP PV a RVP ZV) jsou vydávány Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy. Jsou konstruovány tak, aby na sebe navazovaly. Konkrétní dítě tráví v předškolním vzdělávání rozdílnou dobu. Navíc se velmi liší socioekonomická situace jednotlivých rodin a individuální vývoj každého dítěte. Na připravenost pro povinnou školní docházku působí příliš mnoho faktorů, které lze jen obtížně ovlivnit, některé nelze ovlivnit vůbec, jsou objektivní příčinou speciálních vzdělávacích potřeb budoucích žáků plnících povinnou školní docházku. Zákonní zástupci části dětí tento individuální deficit řeší ve spolupráci se školským poradenským zařízením odkladem nástupu k plnění povinné školní docházky. Silné stránky Mezi silné stránky předškolního vzdělávání patří dlouhodobá nepřerušená tradice tohoto typu vzdělávání zahrnující několikátou generaci. Pro rodiče je víceméně samozřejmou, i když není docházka povinná. S tím souvisí i vysoké procento dětí v předškolním věku, které se alespoň po určitou dobu vzdělávaly v MŠ nebo přípravných třídách pro žáky se sociálním znevýhodněním. Vzdělávaným dětem je zaručen vysoký hygienický standard prostředí MŠ, který je dán předpisy v oblasti ochrany veřejného zdraví a je kontrolován příslušnými institucemi rezortu zdravotnictví. Tradiční je rovněž zajištění kvalitní, pestré a vyvážené teplé stravy podávané k obědu. Specifické problémy Mezi vážné problémy posledních let souvisejícími s mírně zvýšenou porodností a s rozsáhlou výstavbou na periferiích velkých měst, patří skutečnost, že je stále více žádostí o přijetí do MŠ odmítáno: v roce 2007/08 bylo odmítnuto žádostí; v roce 2008/09 se jednalo o odmítnutých žádostí; v roce 2009/10 činil počet žádostí o přijetí do MŠ, jimž nebylo vyhověno, a v roce 2010/11 již V roce 2011/12 bylo odmítnuto žádostí o přijetí do MŠ, což je 3,7 krát více, než v roce než v roce 2007/08. Tato čísla jsou ve skutečnosti o něco nižší z toho důvodu, že někteří rodiče ve snaze dítě úspěšně do MŠ zapsat je přihlašují do více MŠ a žádají o přijetí dětí podstatně mladších tří let. Na tuto situaci reaguje soukromý sektor, který využívá možnosti poskytovat péči o děti v jiném režimu mimo rejstřík škol a školských zařízení. Kapacita veřejných i jinými subjekty zřizovaných MŠ však přesto nedostačuje rostoucímu zájmu zákonných zástupců o předškolní vzdělávání. Specifikem poslední doby vyžadujícím řešení je nárůst problémů souvisejících s vývojem řeči. I tato skutečnost má vliv na připravenost dětí k povinné školní docházce, která předpokládá určitou úroveň řečových dovedností. Pro její zvýšení bude vyhlášen rozvojový program, který se zaměří na proškolení předškolních pedagogů v logopedické prevenci. Pro růst kvality předškolního vzdělávání je důležité rozvíjet pedagogické dovednosti předškolních pedagogů zejména v oblasti rozvoje řeči, předčtenářské a předmatematické gramotnosti a uměřeněji využívat možnost odkladu školní docházky

11 Vzdělávací program Vzdělávání v MŠ a přípravných třídách základních škol je realizováno podle rámcového vzdělávacího programu, na základě kterého si školy rozpracovávají podmínky a obsah vzdělávání do svých školních vzdělávacích programů (ŠVP) Své ŠVP musí vytvořit všechny předškolní vzdělávací instituce, které jsou zařazeny v rejstříku škol a školských zařízení. RVP PV byl vydán s účinností od a školy podle něj povinně postupují od Kontrolu souladu školních vzdělávacích programů mateřských škol s RVP PV kontroluje Česká školní inspekce ( dále ČŠI). Koncepce předškolního vzdělávání je založena na stejných zásadách vycházejících ze strategických dokumentů školství, jako ostatní úrovně vzdělávání. Je zaměřena na rozvoj klíčových kompetencí již od raného věku a vytvoření základu pro úspěšné školní i celoživotní vzdělávání. V posledních letech je stále více doceňována a akcentována nezastupitelná role předškolního vzdělávání a jeho význam pro jednotlivce i společnost. Monitoring a evaluace Vzdělávání dětí v MŠ zařazených v rejstříku škol a školských zařízení je monitorováno zřizovateli škol a ČŠI. Hodnocení vývoje v tomto segmentu vzdělávání je předmětem zpráv ČŠI i MŠMT. Veřejně dostupné jsou ŠVP jednotlivých škol a inspekční zprávy ČŠI. Financování MŠ jsou financovány vícezdrojově. Provozní prostředky zajišťují zřizovatelé a částečně je pokrývá krajský normativ, podle něhož se pak přidělují prostředky na osobní a provozní výdaje; chybějící prostředky může doplnit například obec nebo jiná veřejná instituce. Vzdělávání v MŠ může být poskytováno za úplatu (s výjimkou posledního ročníku, viz výše). Provoz lze dofinancovávat také z dotací z veřejných nebo soukromých zdrojů. Prostředky na investiční akce poskytuje vždy zřizovatel, popřípadě soukromá osoba se souhlasem zřizovatele. Primární vzdělávání Primární vzdělávání je v ČR dlouhodobě organizováno jak součást základního vzdělávání, ve kterém žáci plní povinou školní docházku v délce 9 let. Toto základní vzdělávání zahrnuje z hlediska třídění ISCED jednak primární vzdělávání (ISCED 1), tak nižší sekundární vzdělávání (ISCED 2). Primární vzdělávání se realizuje v základních školách a je s výjimkou škol zřízených pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami prakticky jedinou etapou vzdělávání, kdy se naprostá většina žáků vzdělává v přirozené vrstevnické skupině. Do primárního vzdělávání nastupují žáci po dosažení šesti let věku. Výjimečně mohou být na žádost zákonných zástupců a se souhlasem školského poradenského zařízení a odborného lékaře přijati i žáci mladší. Primární vzdělávání se v ČR kryje s prvním stupněm ZŠ, který je pětiletý, u žáků vzdělávajících se v ZŠ speciální je první stupeň šestiletý. Vstup do základního vzdělávání Na vstupu do základního vzdělávání je hlavní úlohou pedagogů vyrovnávat rozdíly v úrovni žáků a individualizovat přístup ke každému žákovi. Ty jsou dány jednak rozdílným rodinným zázemím, ale i tím, že se v jedné třídě mohou setkat žáci věkově rozdílní (od pětiletých zařazených na základě indikovaného mimořádného nadání až po žáky s odloženým nástupem do ZŠ, i starších 7 let). Rozdíly v připravenosti žáků na školní vzdělávání se v poslední době spíše zvětšují, což klade velké nároky obecně na práci pedagogů i organizaci výuky. Instituce Primární vzdělávání je poskytováno především v ZŠ v případě žáků se zdravotním postižením v ZŠ speciálních. Někteří žáci se zdravotním postižením se vzdělávají ve školách samostatně zřízených pro takové žáky

12 Na žádost rodičů se mohou žáci v primárním vzdělávání vzdělávat také doma, individuálně. Toto vzdělávání se uskutečňuje bez pravidelné docházky do školy, žáci přichází do příslušné ZŠ jednou za půl roku na přezkoušení. Tato skupina však zahrnuje jen malou část (cca. 0,13 %) žáků. Je analogií v zahraničí a v minulosti i u nás známého domácího vzdělávání. Vývoj počtu škol, tříd, dětí a pedagogů v primárním vzdělávání Ve školním roce 2011/12 poskytovalo primární vzdělávání základních škol. Počet těchto škol se v posledních letech téměř neměnil. V nich se vzdělávalo ve školním roce 2011/12 celkem žáků ve třídách. Tyto žáky vzdělávalo celkem učitelů (přepočteno na plné úvazky). Trend nárůstu počtu žáků v primárním vzdělávání, který oproti předchozímu školnímu roku vzrostl o žáků, bude pravděpodobně pokračovat, což je způsobeno mírně zvýšenou porodností v ČR na počátku 21. století. Průměrný počet žáků na třídu v primárním vzdělávání je dlouhodobě stabilní a posledních pět let je na hodnotě 18,8 žáků na třídu. Nepatrně rostoucí trend má hodnota průměrného počtu žáků na učitelský úvazek, která za posledních pět let vystoupila z 16,6 na aktuálních 16,9 ve školním roce 2011/12. Zřizovatelé Zřizovateli základních škol, ve kterých probíhá primární vzdělávání, jsou především obce, ale rovněž soukromé subjekty a církve. Podíl neveřejných ZŠ na celkovém počtu ZŠ je nízký. U soukromých škol činí 1,9 % a u církevních škol 0,8 %. Podíl žáků soukromých ZŠ činí 0,8 %, církevních 0,7 % z celkového počtu všech žáků ZŠ. Přesto představují pro některé rodiče vítanou alternativu. Specifickým zřizovatelem v oblasti základního vzdělávání jsou kraje, které zřizují některé školy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Organizace základního vzdělávání Většina ZŠ poskytujících primární vzdělávání je samostatnými právními subjekty. V posledním desetiletí dochází k nenásilnému slučování více škol do jednoho právního subjektu, vznikají školy, sdružující do jednoho právního subjektu MŠ, ZŠ, školní jídelnu, někdy i základní uměleckou školu. Svazky obcí zřizují jako jeden právní subjekt ZŠ s více pracovišti. Legislativa umožňuje zřizovatelům organizovat vzdělávání tak, aby odpovídalo optimálně prostorovým podmínkám, vzdálenostem, potřebám občanů i požadavkům na efektivitu provozu. Ověřeným a hojně používaným modelem jsou málotřídní školy, které jsou zřizovány především v menších obcích, kde jsou v jedné třídě vzděláváni žáci z více ročníků. Speciální péče v základním vzdělávání Vzdělávání žáků se zdravotním postižením, kterých je v populaci žáků v základním vzdělávání stabilně kolem 9 %, je nedílnou součástí vzdělávacího systému, tedy i primárního vzdělávání. Vzdělání těchto žáků probíhá formou individuální integrace v běžných třídách ZŠ (preferovaná forma) nebo jako integrace skupinová, ve speciálních třídách ZŠ. Někteří žáci se zdravotním postižením se vzdělávají ve školách samostatně zřízených pro takové žáky. Od školního roku 2010/11 je více žáků se zdravotním postižením individuálně integrováno v běžných třídách ZŠ

13 Prostupnost směrem k sekundárnímu vzdělávání Vzdělávání na ZŠ se uskutečňuje podle Školních vzdělávacích programů (ŠVP) vytvořených na základě Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání (RVP ZV), který je vytvořen jako jeden systémový celek pro primární vzdělávání. Tak je systémově zajištěna návaznost primárního a nižšího sekundárního vzdělávání v ČR. Podobně i vzdělávání žáků se středně těžkým a těžkým mentálním nebo kombinovaným postižením se uskutečňuje podle ŠVP vytvořených na základě Rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělání základní škola speciální (RVP ZŠS), který zajišťuje návaznost mezi prvním a druhým stupněm. Silné stránky Primární vzdělávání je typické minimálním odchodem žáků ze vzdělávání. Můžeme konstatovat nejvyšší míru absolvování ze všech stupňů těsně se blížící 100 %. Dlouholetá tradice tohoto vzdělávání z něho činí pevnou součást kulturního dědictví. Je obecně přijímáno jako zásadní etapa vzdělávání. Jako klad je rovněž hodnocen fakt, že hustá síť škol umožňuje většině žáků docházku do školy v místě bydliště nebo v přijatelné vzdálenosti se zajištěním dopravy. Pro pedagogy v primárním vzdělávání je v ČR předepsáno zákonem vysokoškolské vzdělání magisterského stupně. Podobně jako v preprimárním vzdělávání je i v primárním vzdělávání zaručen žákům vysoký hygienický standard vzdělávacího prostředí. Národním specifikem je také nabídka kvalitní teplé stravy poskytované za zvýhodněné ceny ve školních jídelnách. Specifické problémy Jako problém jsou v současnosti vnímány výsledky žáků v oblasti gramotností i když v primárním vzdělávání jsou tyto výsledky lepší než ve vzdělávání sekundárním. Nicméně primární vzdělávání je vzhledem ke své roli při vytváření vzdělávacího základu vnímáno jako možný zdroj zlepšování ve vyšších stupních. Mezinárodní srovnání i zkušenosti ze škol ukazují na velký vliv rodinného zázemí na vzdělávací výsledky žáků, resp. na skutečnost, že škole se nedaří tyto rozdíly dostatečně účinně vyrovnávat. Pedagogové se potýkají především se dvěma okruhy problémů. Jednak nedořešeným systémem jejich dalšího vzdělávání a dále nedostatečně motivujícím systémem kariérního postupu. Nedostatečná praxe absolventů fakult vzdělávajících učitele, nedostatky v oblasti didaktik a metodik vyučovacích předmětů. Nedostatečně rychlá adaptace studijních programů na změny ve školství, jsou však předmětem kritiky praxe směrem ke vzdělavatelům pedagogů. Vzdělávací program Primární vzdělávání se v ČR aktuálně uskutečňuje s využitím dvoustupňového kurikulárního modelu. Ten na jedné straně zaručuje úroveň vzdělávací nabídky, rovnost šancí ve smyslu srovnatelnosti a na druhé straně ponechává dostatek prostoru školám a pedagogům pro využití jejich specifik, tvořivosti a rozmanitosti vzdělávací nabídky. Rámcový vzdělávací program (dále RVP) základního vzdělání byl schválen v roce 2004 s účinností od Školy měly podle zákona 24 měsíců na zpracování ŠVP (povinnost vyučovat podle ŠVP byla v základním vzdělávání od ). Jeho součástí je příloha pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Od té doby MŠMT několikrát RVP ZV doplnilo nebo upravilo

14 Pro žáky se středně těžkým a těžkým mentálním postižením byl vydán RVP ZŠS. Podle ministerstvem vydaných RVP si školy vytváří vlastní ŠVP, do kterých promítají své tradice, podmínky, specifika, zaměření a podle kterých probíhá vzdělávání žáků. ŠVP vydávaný ředitelem školy je kolektivním dokumentem pedagogů příslušné školy. Soulad ŠVP s RVP ZV hodnotí Česká školní inspekce (ČŠI). ZUŠ poskytují základy vzdělávání podle ŠVP vytvořených v souladu s RVP základního uměleckého vzdělávání účinným od v jednotlivých uměleckých oborech hudebním, tanečním, výtvarném a dramatickém. Řádně ukončené základní umělecké vzdělávání není považováno za samostatný stupeň vzdělání. Monitoring a evaluace Vzdělávání žáků v primárním vzdělávání je monitorováno jednak zřizovateli škol a jednak ČŠI. Hodnocení vývoje v tomto segmentu vzdělávání je předmětem zpráv ČŠI i MŠMT. Veřejně dostupné jsou školní vzdělávací programy jednotlivých škol, inspekční zprávy ČŠI i výroční zprávy základních škol. Od roku 2011/12 se žáci ZŠ účastní pilotního projektu testování v 5. a 9. ročnících, jehož účelem je zajistit zpětnou vazbu školám o naplňování RVP ZV. V současné době probíhá toto testování pilotně v rámci individuálního projektu národního hrazeného z ESF. Financování Primární vzdělávání je financováno normativním způsoben (určitá částka na jednoho žáka) ze strany státu prostřednictvím krajských úřadů (náklady na pedagogické pracovníky a náklady přímo související s poskytovaným vzděláváním). Další případné finanční prostředky související se zajištěním provozu poskytuje zřizovatel. Prostředky na investiční akce veřejných ZŠ poskytuje vždy zřizovatel, popřípadě soukromá osoba se souhlasem zřizovatele. Primární vzdělávání je poskytováno žákům bezplatně na školách zřizovaných obcemi, svazkem obcí nebo krajem. Vzdělávání ve školách jiných zřizovatelů může být poskytováno za úplatu. U soukromých subjektů také přispívají rodiče formou školného. Výzvy do budoucna Významnou prvkem systému, který má potenciál napomoci zvýšení jeho kvality, je široce pojatý systém monitoringu a evaluace nejen vzdělávacích výsledků, ale i podmínek a průběhu vzdělávání. Stále jasněji se ukazuje, že koncept klíčových kompetencí byl zvolen správně a i v budoucnu bude jedním z nosných prvků systému i v primárním vzdělávání. Jednou z možností, jak dosáhnout zlepšení v primárním vzdělávání je široce pojatá standardizace, jak v oblasti výsledků vzdělávání, tak vzdělávací nabídky, tak i pedagogických profesí. Specifickým tématem pro budoucí rozvoj vzdělávání je vyvinout a zaplatit systém odborné supervize praxe ať už na konci vysokoškolské přípravy učitelů a na začátku jejich pedagogické praxe, který by vedl k upevnění učitelského sebevědomí a identity každého z pedagogických pracovníků. Vyrovnání vzdělávacích příležitostí dětí z různého socioekonomického prostředí na úrovni primárního vzdělávání je jednou z podmínek celkového zlepšení úrovně vzdělávání. Podpora primárního vzdělávání je očekávána jak ve Strategii vzdělávání 2020+, tak v připravovaném OP VVV

15 2 blok Závěr Teorie výchovy a vzdělávání navazuje na myšlenky a odkaz Jana Ámose Komenského. Vzdělávací soustava garantovaná státem a otevřená všem vrstvám společnosti má v České republice dlouhou tradici počínaje Janem Ámosem Komenským, dále sahající až k památnému Školnímu řádu královny Marie Terezie z roku 1774, a rovněž dlouhodobě vysoký standard, nastavený rozkvětem školství po zavedení Hasnerových školských zákonů v roce Hluboké změny ve společnosti a v politické sféře po roce 1989 se nutně promítly do dvou desetiletí zásadních změn ve školství, které aktuálně pokračují. Jejich společným jmenovatelem bylo odstranění řízení z jednoho centra, částečné odstátnění a rozrůznění, přizpůsobení nabídky rozmanitým potřebám žáka. Podstatnou změnou posledních let je kurikulární reforma, odvíjející se od školského zákona č. 561/2004, účinného od roku Jejím smyslem je nahrazení pevně daných osnov, tedy pevně předepsaného učiva pro konkrétní ročník, rámcovými vzdělávacími programy, které předepisují jen očekávané výstupy, a které si škola rozpracuje po svém do školních vzdělávacích programů. V současné době se pracuje na minimálních standardech vzdělávání, které jednotně stanoví minimální dosaženou úroveň klíčových kompetencí, a které do budoucna umožní testování očekávaných výstupů v uzlových bodech vzdělávacího procesu. Použitá literatura: zprávy a analýzy MŠMT a NÚV, veřejné zdroje Systém vzdělávání ve Slovenské republice Autor: Magdaléna Bernátová, PhD. Charakteristika systému školství a vzdělávání ve Slovenské republice V průběhu uplynulého století prošel systém vzdělávání ve Slovenské republice významnými změnami. Na počátku 20. století žilo v této zemi žil velké množství negramotných obyvatel. Střední školy byly nedostatečně vyvinuté. Zřizovaly je především církve. Po založení Československé republiky v roce 1918 byla zavedena povinná osmiletá školní docházka. Také se rozvíjely střední školy se všeobecným zaměřením gymnázia. Následně se v 50. a 60. letech 20. století uskutečnil další rozvoj systému školství. V roce 1970 činil podíl vzdělaných osob 3,0 %, podobně jako v České republice (3,4 %). K významným změnám došlo po listopadu 1989 (Sametová revoluce v Československu). Kromě veřejných (státních) škol mohou být zakládány i soukromé a církevní školy, přičemž všechny typy škol dostávají od státu příspěvky na žáky. Veřejné (státní) základní školy zřizují místní orgány státní správy. Finanční prostředky však získávají od státu, prostřednictvím rozpočtů místních orgánů státní správy. Naproti tomu takzvaná školská zařízení, jako jsou školky, školní kluby (které organizují odpolední zájmové činnosti pro žáky ve školách), střediska volného času (která také organizují zájmové činnosti pro děti, avšak ve vlastních prostorách mimo školní budovy) a základní umělecké školy (zajišťují odpolední hodiny vzdělávání v uměleckých oborech ve vlastních budovách), jsou zřizována místními orgány státní správy a financována z rozpočtů místních orgánů státní správy

16 Školní docházka je na Slovensku povinná od 6 do 16 let a na všech stupních vzdělávání je plně hrazena státem. Spektrum státních škol rozšiřují církevní a soukromé školy, které dostávají dotace od státu. Míra gramotnosti dosahuje téměř 99 %. Struktura vzdělávacího systému Regionální vzdělávací instituce Orgány místní a obecní správy jsou oprávněny: - Zřizovat a rušit předškolní a jiná školská zařízení základní školy, základní umělecké školy, všechny typy školních klubů, střediska zájmové činnosti, školní kuchyně a jídelny, jazyková střediska při základní školách; - Jmenovat a odvolávat ředitele škol a školských zařízení; - Kontrolovat dodržování povinné školní docházky na základních školách; - Kontrolovat hospodaření škol a jejich nakládání s finančními prostředky a majetkem; - Přidělovat prostředky soukromým a církevním školám a školským zařízením a kontrolovat hospodaření s těmito prostředky; - Schvalovat smlouvy, které se týkají školních budov a prostor. Systém se skládá z následujících složek: Předškolní vzdělání: Předškolní zařízení se skládají z jeslí a mateřských školek. Jesle se starají o děti do 3 let věku, převážně o děti zaměstnaných matek. Školky jsou určeny pro děti ve věku od 3 do 6 let. Jejich hlavní náplní, kromě péče o děti, je příprava dětí na vstup na základní školu. Základní škola: Základní školy poskytují všeobecné vzdělání, etickou, estetickou, polytechnickou, zdravotní, environmentální a tělesnou výchovu. Rovněž poskytují náboženskou výchovu. Základní vzdělávání trvá 9 let a vzdělávací programy se liší zvláště ve vyšších ročnících. Střední škola: Středoškolské vzdělávání se skládá ze třech typů středních škol: gymnázií, středních odborných škol a středních odborných učilišť. - Gymnázia poskytují všeobecné středoškolské vzdělání a připravují studenty na další studium ve vysokoškolských institucích. Studium trvá čtyři roky a je završeno závěrečnou zkouškou. Tuto zkoušku absolvují studenti po završení alespoň 12 let celkové školní docházky. Plánují-li studenti pokračovat ve studiu na univerzitě nebo vyšší odborné škole, musí úspěšně složit tuto zkoušku. - Střední odborné školy připravují studenty zejména na povolání v technických a ekonomických oborech, a dále v oborech předškolního vzdělávání, pečovatelské služby, výtvarných umění a designu. Studenti na těchto školách musí skládat maturitní zkoušku jak ze všeobecných, tak z odborných předmětů. Absolventi jsou připraveni na výkon povolání ve vystudovaném oboru, případně mohou pokračovat v dalším studiu. - Konzervatoř poskytuje studium v oborech jako například zpěv, hudba, tanec nebo divadelní umění. Studium na střední odborné škole zpravidla trvá 4 roky. - Střední odborná učiliště připravují studenty na různá povolání a pracovní činnosti, které mohou, ale nemusí, vyžadovat absolvování praxe a složení maturitní zkoušky. Studium na středních odborných učilištích trvá 2 4 roky a je poskytováno studentům, kteří nesplňují 30 31

17 nároky přijetí na střední školu. Studenti, kteří úspěšně završí učební obor a složí maturitní zkoušku, mohou nicméně pokračovat ve vyšším odborném či vysokoškolském studiu. Vyšší odborné vzdělávání: Mnohé střední školy nabízejí absolventům možnost pokračovat ve studiu ve 2 až 3letých studijních programech. Tato forma vzdělávání je zaměřena na rozšíření dosud získané kvalifikace, osvojení si dalších znalostí a nových vědeckých a praktických poznatků ve stejném studijním oboru, nebo na praxi a vzdělání v odlišném studijním oboru. Po ukončení studia získají absolventi osvědčení, které je opravňuje stát se diplomovým specialistou v příslušném oboru. - Speciální školy jsou určeny dětem a mládeži, kteří nemohou navštěvovat běžné školy kvůli tělesnému nebo mentálnímu postižení. Vzdělávací program se významně neliší od ostatních středních škol, ale jsou uplatňovány jiné vzdělávací metody. Speciální školy existují na úrovních od školky pro střední školu. Vzdělávání ve vysokoškolských institucích Zákon o vysokoškolském vzdělávání, schválený Parlamentem, definuje vysokoškolské instituce jako právnické osoby, které ve Slovenské republice zajišťují vzdělávání a výzkum. Podle charakteru a rozsahu činnosti mohou být rozděleny na instituce univerzitního typu a instituce neuniverzitního typu (odborné vysoké školy). Poradním orgánem slovenské vlády je Akreditační komise, která sleduje a hodnotí vzdělávací a vědeckou činnost slovenských univerzit a odborných vysokých škol z hlediska udělování titulů a stupňů studia. Akreditační komise rovněž doporučuje zřizování veřejných vysokoškolských institucí a jejich fakult a může udělovat souhlas se zřizováním soukromých vysokoškolských institucí atd. Jejími členy jsou významné osobnosti z akademických, vědeckých a dalších společností. Členy AK navrhuje Ministerstvo školství a schvaluje slovenská vláda. Ve Slovenské republice existují čtyři typy vysokoškolských institucí: 1. Veřejné vysoké školy jsou zřizovány v souladu se Zákonem o vysokoškolském vzdělávání. Rozhodují o organizaci, činnosti a správě instituce. Jsou financovány převážně ze státního rozpočtu. Prostředky jsou institucím poskytovány prostřednictvím rozpočtu Ministerstva školství jako granty nebo dotace na správu. Instituce mohou nezávisle spravovat svůj majetek a získávat finanční prostředky z dalších zdrojů. 2. Státní vysoké školy zřizují ministerstva Slovenské republiky. Příslušné ministerstvo stanoví pravidla pro daný typ studia, způsob správy finančních prostředků, regulaci počtu studentů, zaměstnance atd. Příslušná ministerstva kontrolují tyto vysoké školy: - policejní vysoké školy (zřizovány a kontrolovány Ministerstvem vnitra); - vojenské vysoké školy (zřizovány a kontrolovány Ministerstvem obrany); - lékařské a zdravotnické vysoké školy (zřizovány a kontrolovány Ministerstvem zdravotnictví). Tyto instituce nemají vlastní majetek ani finanční prostředky. Finanční zdroje jsou jim přidělovány přímo ze státního rozpočtu a jsou kontrolovány příslušným ministerstvem. 3. Soukromé vysoké školy jsou zřizovány nestátními organizacemi nebo zakladateli, vzdělání a výzkum však mohou poskytovat na základě udělení souhlasu Ministerstva školství. Souhlas Ministerstva je udělován na základě souhlasu Akreditační komise. Vysoká škola si musí zajistit vlastní finanční prostředky, nicméně získá-li souhlas Ministerstva a Akreditační komise, může požádat o udělení částečného grantu na rozvoj akreditovaných programů, výzkum a rozvoj vysoké školy