MILOSLAV POLCAR. obrazy, grafika, objekty. Vedle, přes a skrz Vlašský dvůr, Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory

Transkript

1 MILOSLAV POLCAR obrazy, grafika, objekty Vedle, přes a skrz Vlašský dvůr, Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory Transfer Nová síň Pod Vysokou bránou, Rabasova galerie Rakovník

2 1983 jako pedagog na PedF UK Praha 1987 Průhledy, kresba, sbírka Národní galerie v Praze 1988 Posel, komb.tech., 100x70cm, sbírka PNP Praha Kráčíme po povrchu hlubin země, která uchovává veškeré stopy historie, naší i své vlastní. Prostřednictvím vědomí jsme schopni uvědomovat si vztahy, které nás s ní také spojují. Významným faktem je, že v naší vizuální kultuře je trvale usazen obraz archetypu. Je natolik silný, že je schopen nás ihned přenášet do jiných časových rovin a zprostředkovává obecně spojení s kulturou celého lidstva. Bylo řečeno, že umění má schopnost naznačovat duchovní obsah, jehož ekvivalent ve smysly vnímatelném světě neexistuje. Podle Martina Heideggera je umění dějinami v bytostném smyslu, protože je zakládá. Na počátku 21. století se zatím ukazuje, že jakkoliv byl vývoj civilizace a kultury strmý, jsme schopni se v umění obracet ke stále platným hodnotám i když s nimi zacházíme s jiným empirickým vědomím. Pokud bychom hledali zdrojové proudy, díky kterým získalo dílo Miloslava Polcara své podoby, sáhneme s největší pravděpodobností do několika kulturních oblastí, které spolu zdánlivě nesouvisí ani časově ani geograficky. Mluvíme teď o prehistorických formách evropských megalitických kultur a neolitu, šamanismu a totemismu evropském i americkém, mluvíme o umění ukijoe-e japonských dějin nebo o čínské kaligrafii. Vedle těch exotických měly stejný význam i zdroje domácí - jihočeské kořeny Miloslava Polcara a studium na vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde získával profesní zkušenosti a vědomosti v ateliéru profesora Zdeňka Sklenáře a profesora Václava Menčíka, posledního z asistentů prof. Emila Filly. Pro Miloslava Polcara měli ve své době jistě význam pedagogové oba. Zdeněk Sklenář, který výjimečným způsobem převáděl formu východní kaligrafie do abstraktního umění, byl ale s odstupem času pro Polcara vzorem rezistentnějším. K písmu měl Miloslav Polcar těsnější vztah i vzhledem k předchozímu odbornému školení typografickému. Uvědomoval si tak význam písma jako znaku, jeho samostatné estetické kvality a samozřejmě i jako nositele sdělení a základního prvku jazykového a komunikačního systému, který prochází naší kulturou až do současnosti. V osmdesátých letech se v Polcarově tvorbě objevuje fiktivní model strukturálního kaligrafického znaku záměrně odkazujícího ke svému základu v ideografickém písmu. Tyto znaky se v Polcarových obrazech vyskytují ve větších celcích řazených vertikálně i horizontálně usazeny v ploše dynamizované barevnými tahy štětce nebo otisky barvy z matrice, podle zvolené techniky. Leckdy bývá vyrytá struktura znaku nebo strukturální formy ponechána bez barvy a využívá pouze slepotiskové kvality nebo je s ní úsporně doplňována v kontrastu černé a bílé. V devadesátých letech jsou kaligrafické znaky více nahrazovány ústředním motivem archetypálního tvaru výrazně abstraktního typu, odkazujícího k totemickému obsahu. Pracuje tak se sym-

3 bolem hlavy nebo tvaru, kterému přiřazuje konkrétní význam (Posel, 1988). Do jeho práce vstupuje termín osobní archeologie, který je výstižný pro její obsahové zaměření. Plné zaujetí vizuálním archaismem vychází také ze studia archetypálního neolitického tvarosloví. Princip dodržování kompozice se zřetelným hlavním motivem totemického obrysu akcentuje koncentraci při čtení díla. Tvar bývá vyplněn změtí šrafur a ornamentů. Nejsme schopni ale identifikovat jeho identitu a definovat ho jakkoliv geograficky či etnicky. Stávají se tak konfiguracemi přírodních sil a vytváří spojnici mezi současností a minulostí. Využívá li Polcarovo umělecké dílo východního a prehistorického dekorativismu, je zároveň poučené z forem moderního umění. Bylo ve svých počátcích spřízněno s meditativním proudem českého umění a ovlivněno znaky lettrismu, ve svých polohách soudobých se přiklonilo k polohám strukturální abstrakce. Opírá se ve svém základu o kresbu a grafické cítění a to se projevilo ve všech disciplínách, jimiž se Miloslav Polcar vyjadřuje - v grafice, kresbě, malbě i objektové tvorbě. Studium v ateliéru monumentální tvorby pražské vysoké uměleckoprůmyslové školy v letech 1967 až 1973 přispělo jistě k Polcarově inklinování k rozměrnějším formátům. Disciplína malby i grafiky se vzájemně propojuje, když Polcar otiskuje strukturální podklad z ryté dřevěné matrice na silnou plstěnější papírovou podložku a tisk barvy z plochy doplňuje malířsky i kresebně barevnou vrstvou při tvorbě obrazů na papíře. Se stejným principem se setkáme i v jeho grafických listech (vyjma litografie), které ale vyžadují využití speciální barvy hlubotiskové popřípadě ofsetové. Polcarův projev se vždy vyznačuje kultivovanou tlumenou barevností, která se výjimečně rozsvětluje, opouští-li charakteristické kombinace černé, hnědé, okrů a běloby a v poslední době dokonce sahá více k monochromatičtějším sdělením (Hlava, 2008; Strážce, 2008). V posledních letech došlo u Polcara k očistění barvy nejen v grafice ale i v prostorové tvorbě, kterou můžeme chápat buď samostatně nebo jako logické vyústění předchozí fáze tvorby. Zájem o prostor a jeho vyjádření je evidentní v původních reliéfních tiscích. Zaznamenáme ho v prvních objektech monumentálních knih pokrytých strukturami a kresbou vystavených v Památníku písemnictví (1992), v kovových stélách instalace na Staroměstské radnici (1998) a nejsoučasněji ho dokládá cyklus instalací Model prostorové situace I-V (2008), z dřevěných prvků a ploch, na jejichž stěnách je přenesena kresba a malba. Forma dvourozměrná se zde rozvinula a propojila s trojrozměrnou a vešla do prostoru. Aleš Rezler, listopad výstava kresby grafika, PNP Praha 1989 Instalace, Koloděje 1989 Instalace, Koloděje 1990 detail kaligrafie tisk

4 1992 autorský knižní objekt s kresbou, Wendlingen, Německo 1992 klášter Knechtsteden-vernisaz 1992 obchod s výtvarnými potřebami, Koln am Rhein 1992 na tvůrčím pobytu s A.Rezlerem, Kloster Knechtsteden, Německo MIROSLAV POLCAR / Dosavadní tvorba Miloslava Polcara, docenta na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, je jednoznačně motivovaná fenoménem písma a knihy jako primárních symbolů lidské civilizace. Vztahu písma a obrazu byly věnovány i dvě poslední výstavy - v roce 1993 v Mánesu, kterou umělec příznačně nazval Hlasy a sloupy - a další ve Středoevropské galerii pojmenoval Hlasy naznak. I současná prezentace v Bonnu dokládá Polcarův zájem o písmo a písemný znak v rovině dvou kulturních systémů - statického obrazového znaku archaické kultury a s ním spojeného vícedimenzionálního mýtického myšlení a na druhé straně alfanumerické znakové soustavy lineárního latinského myšlení Západu. Nutno dodat, že v Polcarově grafické tvorbě převažuje zájem práce o enigmatičnost archaického znaku v podobě totemu, v jehož intencích vznikla řada megalitických plastických objektů, především autorských knih a rotulů vyzařujících obsesí papírovým materiálem zemitých barev a rituálních přírodních pigmentů s nadsazenou plasticitou vysokého reliéfního slepotisku. Kromě lyrické reflexe s hlubokými sociálními a kulturními konotacemi oživovanými navíc současnými postmoderními tendencemi je tu však jiná závažná motivace, kterou umělec a teoretik konkrétní poezie Franz Mon nazval zvědavostí k prostoru prostírajícím se mezi písmem a obrazem, zvědavostí, která provokovala fantazii Ernstovu a Dubuffetovu, ale již předtím futuristů a dadaistů nebo celého konstruktivního umění či lettrismu. Dnes se stávají znovu aktuálními v kontextu nově nastupující postindustriální společnosti a nového způsobu myšlení digitální civilizace stavějící problém lidské identity do nových významů. V kovových stěnách, které začaly v umělcově ateliéru vznikat asi před třemi lety, přispívá Miloslav Polcar k této problematice individuální variantou divoké kaligrafie a univerzálního písma. Do kovové desky ryje, zarývá a kreslí a škrtá a znovu a znovu vymazává vlastní texty a parafrázuje vehementní odmítání vnější, doslova megalomansky rozbujelé vizuální masové kultury. Upíná se na původní význam prvně zaznamenaného slova s celou dimenzí spirituálního etosu jakoby vyvěrajícího z temnot probouzejícího se lidského bytí. Simeona Hošková, 1995 (Zastupitelství ČR, Bonn) HLASY A SLOUPY / Papír se ukazuje jako neobyčejně tvárný materiál podvolující se nejrozmanitějším nárokům a způsobům práce. Miroslav Polcar s ním pracuje od samých počátků své tvůrčí cesty. Nejprve to byla jenom čistá plocha, připravená pro grafické techniky, k nimž časem však přibývaly postupy méně

5 tradiční a k tomu, že se papír proměnil z prostého podkladového materiálu grafika ve stavební materiál prostorových, trojrozměrných děl. Jak rostla řada grafických listů, často spojená nějakým způsobem s užitím písma, tak se téměř samozřejmě vynořovala představa knihy - objektu, nevybízejícího ke čtení zápisu řeči vázané gramatikou, ale knihy vybavující představu jakési sumy vědění, jenž se nezprostředkovává učením, nýbrž vyzařováním přijímaným tím, kdo se podvoluje. Polcarova grafická tvorba, práce s písmem, nezřetelným textem a konečně i objektem - knihou, prozrazuje jeho vazby na domácí tradici umění 60. let, nejspíše a směřování strukturální abstrakce. Jeho projev však neinklinuje tolik k manifestaci osobního traumatizujícího existenciálního zážitku. Zdá se, že jeho tvorba se pokouší o hledání nové pozice před evropským individualismem, místa, kde umění nebylo rozuměno jako zvláštnímu, osobnímu estetickému zážitku, jako oddělené výpovědi individua. - Naznačili to i trojrozměrné obrazy, opět na papíře, totemických figur, většinou centrální hieratizované kompozice i závěsné objekty, před jejichž zřejmou křehkostí měl vytanout na mysli nález v prach se měnící sarkofágu. Tato osobní archeologie dala vyniknout i dalším rozměrnějším objektům - stavbám, opět z papíru. Ten však tady, přesto, že je sám tak ohrožen zánikem, suploval kámen megalitických staveb, třeba chodbových hrobů v Bunias u Montmajour ve Francii, pokryt záhadnými abstraktními obrazy nepochybně posvátného významu. Neodbytně se tehdy v jeho tvorbě hlásí svět mýtu zahalený pro nás nánosem evropské, dnes už technizované civilizace. Polcar se netváří jako ten, kdo mýtus oživuje, aby v něm přebýval, ale pokouší se vynést tuto zasutou paměť, jakýsi již neuvědomovaný fundament dneška. Nevytváří novou mytologii, natož ritus, ale táže se po tajemství, jež pro nás skrývá neustále přítomná minulost. Táže se po kontinuitě nebo diskontinuitě mysli. Smíme a můžeme umění ještě rozumět jinak než jen jako společenské události, sociálnímu fenoménu? - Těžko dešifrovatelný záznam sdělení v prehistorickém písmu, nebo snad záznam emanace energetických kvant v sinusoidách na tmavých kovových deskách (zákona). Polcar se opět vrací instalací Sloupy ke své osobní archeologii. Jakoby jeho bizardní papírové sloupy z hloubky času pomáhaly nést tíhu snižujícího se stropu naší soudobé stavby světa. Jakoby rozpomínání, pokus o ohlédnutí pomáhaly zastavit zmenšování duchovního prostoru moderního industriálního světa informace a účelu. - Současnost stále obnovuje pokusy změnit úhel pohledu, a to nejen inspirací v mimoevropských kulturách, ale pokusy o návrat před zkušenosti avantgard evropské moderny, dokonce 1992 na tvůrčím pobytu, Kloster Knechsteden, Německo 1992 privátní galerie, Koln am Rhein 1993 Instalace, Náprstkovo muzeum, Praha 1993 Instalace Hlasy a sloupy, Mánes Praha

6 1994 Ryté a leptané kovové stély, Středoevropská galerie Praha 1998 instalace kovových stél, Staroměstská radnice, Praha 2008 foto autora na plenéru v Břevnově 2008 v plenéru se studenty ještě před čas uměleckého díla vůbec. Chtěla by znovu nalézt schopnost prvotního údivu, jenž je jediný s to otevřít svět. Je ovšem nejvýše pravděpodobné, že výsledek takového úsilí bude vnímán jako umělecký čin, dílo, na rozdíl od času, k němuž se odvolává. Současnost již nezahlédne skutečnost jinak, než uměleckým dílem. A i tomu se pohlcující každodennost užitečnosti vzpírá. Ivan Neumann, 1993 (Hlasy a sloupy, výstavní síň Mánes, Praha) MILOSLAV POLCAR / Miloslav Polcar užívá ve své tvorbě rozmanitých výrazových prostředků. Důležitá je pro něho kresba a malba, z níž vychází další, jako je grafika nebo prostorové objekty. Také papír se ukazuje v jeho tvorbě Jako neobyčejně tvárný materiál, podvolující se nejrozmanitějším nárokům a způsobům práce. Miloslav Polcar s ním pracuje od samých počátků své tvůrčí cesty, jak dokazují jeho předešlé výstavy např. v galerii Mánes, nebo v Náprstkově muzeu. Obrazce reliéfně vystupující z plochy jeho děl skrývají v sobě překvapivá tajemství. Kontrast syrovosti a kultivovanosti vyvolává stale napětí. Formy jsou většinou uzavřené, doplňují se v harmonicky vyvážených soustavách, promítají se do nich archetypální motivy, které odhalují iracionální hlubiny paměti jednotlivců i celých generací. V jeho projevu tak nabývají stejné důležitosti různé výtvarné prostředky, za jejichž souznění dochází zároveň k názorovému vyzrání. Všechny složky se vzájemně ovlivňují a obohacují, jedna působ na druhou a dovoluje rozvíjet umělcův názor v několika liniích. Často převládá výrazná struktura, jindy se zkušenost ukládá do kaligrafických znaků, které s nesmírnou křehkostí a kultivovaností rozdělují plochu i prostor. Někdy vystupují z hloubky archetypální tvary, jindy se do jeho projevu vtiskují volné představy odvíjené z pozorovaní přírodních dějů. Na některých pracech jsou tvary sevřený přesnou kompozici, na dalších se svobodně rozvíjejí a překračují svými siločarami do okolního prostoru. Polcarovo dílo je možno beze zbytku považovat za syntetické nejen pro všestranné vzájemné prostoupení rozmanitých technických postupu, ale i pro prolínaní několika výtvarných oblastí a zároveň pro organické spojení vlivu několika názorových proudů. Umělcův výraz, který nabyl osobitosti ve složité souhře všech svých prvků, vychází ze starších i novějších tradic, aniž by ztrácel souvislosti se soudobými výtvarnými tendencemi. Jiří Machalický, (výňatky z textů)

7 JEDNA Z DRUHÉ / Už v názvu jsem chtěl, aby bylo patrné, že vytvořené práce se stávají řetězcem koncepčních úvah a aktivit a prodělávají neustálou změnu. Pohybují se sice v tradičním transferu, matrice, barva, papír, ale netrvají na výsledné podobě ani v jedné sféře. V některých plošných dílech, jsem se snažil o zachycení pohybu a různého pohledu na jeden a ten samý objekt nebo vyjádřit hmotnou existenci prostřednictvím reliéfních tisků. Oproti tomu, jsem chtěl zdůraznit odlehčení, vykročením a průnikem do prostoru, prostřednictvím nainstalovaných a upevněných fragmentů grafických listů na různých prostorových nosičích. Prostorová díla tak dostala další rozměr a význam, a ztotožňují se tak s pocitem současného vnímání prostoru, kde vše obíhá vedle sebe, přes sebe a skrze sebe (jako v síti). Rozřezané a jinak sestavené fragmenty celkového otisku původní matrice na prostorových objektech mi tak nejlépe demonstrují pocit změny vnímání řádu a inspirují mne k tvorbě. Miloslav Polcar (Motto k výstavě Jedna z druhé květen 2009, Praha, Vedle, přes a skrz, prosinec 2009, Kutná Hora, Transfer leden-březen 2010, Rakovník)

8 Model prostorové situace I., 2009

9 Model prostorové situace II., 2009

10

11

12 Figura, 2009

13 Detail

14 Figura, 2009

15 Detail

16 Model prostorové situace III., 2009

17

18 2009, Jedna z druhé, Galerie Chodovská tvrz, Praha

19

20 Rotace I., 2009

21 Rotace II., 2009

22 Rotace III., 2009

23 Rotace IV., 2009

24 Kaligrafie, 2008

25 Hadí síla I., 2004

26 Hadí síla II., 2004

27 Hadí síla III., 2004

28 Kresba I., 2009

29 Kresba II., 2009

30 Ležící figura, 2008

31

32 Trn, 2008

33 Bouřka, 2008

34 Maskovaná krajina, 2008

35 Hlava, 2008

36 Pankáčka, 2008

37 První sníh, 2008

38 Znaky, 2009

39

40 Odraz, 2009

41

42 Vegetace, variace II., 2001

43

44 Strážce, 2008

45 MILOSLAV POLCAR nar.: , České Budějovice STUDIA Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha, atelier monumentální malby (prof. Zdeněk Sklenář, prof. Václav Menčík); 1992 jmenován Docentem na Karlově Universitě Věnuje se volné tvorbě /malba, kresba, grafika, objektová tvorba/. Žije a tvoří v Praze Kolovratech SAMOSTATNÉ VÝSTAVY 1983 Malá galerie Čs. Spisovatele, Praha 1988 Památník národního písemnictví, Praha 1989 Galerie Mladá Fronta, Praha 1990 Klášter Plasy (s J.Kornatovským) 1992 Galerie Knopiáda UK, Praha Kunstverein Bayer Dormagen, Kloster Knechsteden, Německo 1993 Galerie Zlatá Lilie, Praha; Náprstkovo muzeum (s J.Dvořákem), Praha Galerie Mánes, Praha 1994 Středoevropská galerie Praha 1995 Zastupitelství ČR, Bonn, Německo Kulturní centrum Steinfurt; Městská galerie Wedlingen (s I.Šebestíkem) 1996 Siegen Galerie am Alten Garden, Německo 1997 Český rozhlas, Praha; 1998 Staroměstská radnice (s L.Vilhelmovou), Praha 2009 Jedna z druhé, Chodovská tvrz, Praha SKUPINOVÉ VÝSTAVY Výstavy mladých, Galerie Mladá Fronta, Praha Galerie U Řečických, Praha Kramářova galerie, Praha Galerie Hollar, Praha 1980 Současná Česká kresba, Dům umění, Brno 1981 výstava pedagogů Kvv, Karolinum, Praha Mail Art Show, Austrálie, Los Angeles, USA, Itálie 1982 International Art Show Mail Art, New Jersey, USA

46 Fantastic art, Teatro contadino muse arbortorio, Itálie 1983 Současná česká grafika, Frágnerova galerie, Praha 1984 Volná tvorba ilustrátorů SPN, Galerie Metro Hradčanská, Praha 1985 Paper art, Institut průmyslového designu, Praha 1988 Bruselský pavilon /salon/, Praha 1989 Galerie Čs. Spisovatele, Praha 1989 Výtvarníci na podporu OF, Dům U Kamenného Zvonu, Galerie hl.m.prahy, Praha Grafika, Musaion, Praha 1990 České současné umění, Galerie Victor Hugo, Paříž, Francie 1991 Nachbärn, Norimberk, Německo 1992 Česká grafika, Berlín 1993 International Biennale of Grafic Art, Ljubljana, Slovinsko Mezinárodní grafika, Saga, Francie 1994 Česká grafika SČUG Hollar, Národní galerie, Bratislava Čs. grafická tvorba, Graz, Rakousko 1995 Biennale grafiky, Bělehrad 1996 Poselství znaku, Inter-Kontakt-Grafik (putovní výstava), Abu Dhabi, Spojené arabské emiráty; Ankara, Istanbul, Turecko; Teherán, Irán; Rijád, Saudská Arábie; Tel Aviv, Izrael; Hefa, New Delhi, Indie; Manila. Filipiny; Peking, Čína; Soul, Korea; Yokohama, Japonsko 1996 Mezinárodní výstava grafiky, Dublin, Irsko Ilustrace k Máchovu Máji, Galerie Hollar, Praha Divadlo Labyrint, Praha Jičín Mini Print, Galerie Hollar, Praha Černá a bílá, Čapkova galerie, Praha Grafika roku, Staroměstská radnice, Praha Grafika roku laureáti ceny, Středoevropská galerie, Praha Bienále grafiky, Ostrava 1997 Současná česká grafika, Vilnius, Litva Grafika, Tubingen Mini Print International, Cadaqués, Portugalsko Mezinárodní bienále grafiky, Ljubljana, Slovinsko Čs. Grafika, Varšava, Polsko Mezinárodní trienále grafiky, Krakow, Polsko Mistři světové grafiky, Györ, Maďarsko Liege, Belgie měst, Polsko Česká a slovenská současná grafika, Institute of technology, New York, USA Bienále současného umění, Trevi Flasch Art Museum, Itálie

47 Inter-Kontakt-Grafik, Staroměstská radnice, Praha 1999 Mezinárodní Trienále grafiky, Rio de Janeiro, Brazílie Československá grafika, Johanesburg, Jižní Afrika Československá grafika, Pretoria, Itálie 2000 Československá grafika, Národní Galerie Morélie, Mexiko 2001 Československá grafika, Univerzitní institut,,capella Pappacod, Neapol, Itálie Museo de Bellas Artes (Národní galerie Argentiny), Buenos Aires, Argentina Galerie Foyer Radnice, Ottawa, Kanada Canbera, Austrálie 2002 Jubilanti, Galerie Hollar, Praha Půl století proměn moderní grafické tvorby, galerie Mánes, Praha Hosté, Trnava, Slovensko 2003 Grafika roku, Staroměstská radnice, Praha Sdružení Hollar, Jihočeské muzeum, České Budějovice Ze sbírek Památníku národního písemnictví, Letohrádek Hvězda, Praha 2004 České současné umění, Audobiac, Francie 2005 Grafické techniky 2, Galerie Hollar, Praha 2006 Rytina, Městský palác Templ, Mladá Boleslav Litografie, Galerie Hollar, Praha 2007 Mladá Boleslav Jubilanti, Festival grafiky, Galerie Hollar, Praha Hollar-pocta, Clam-Gallasův palác, Praha Grafika, Muzeum Mariánské Týniště 2008 Autorská kniha v prostoru, Horizonty myšlení, Galerie Hollar, Praha CENY 1991 Silver prize, Mezinárodní trienále grafiky, Praha 1995 Grafika roku, cena Asociace volné grafiky 1997 Grafika roku, cena hlavního sponzora ZASTOUPENÍ VE SBÍRKÁCH Národní galerie Praha odd. malby, kresby, grafika Památník Národního písemnictví, Praha Muzeum moderního umění, Gyor, Maďarsko Universita Karlova Praha a soukromé sbírky - Itálie, Německo, Francie, Švýcarsko, Anglie, Irsko, USA, Spojené arabské emiráty, aj.

48 SEZNAM VYSTAVENÝCH PRACÍ 1 Červená figura, 1992 kresba, 100x70cm 2 Vegetace-variace II komb.tech, 100x70cm 3 Bez názvu, 2002 komb.technika, 100x68cm 4 Hadí síla 1, 2004 komb.technika, 115x76cm 5 Hadí síla 2, 2004 komb.technika, 115x76cm 6 Hadí síla 3, 2004 komb.technika, 115x76cm 7 Ulita, 2005 komb.technika, papír, 109x76cm 8 Bouřka, 2008 dřevořez, papír, 114x75cm 9 Dřevořezová matrice, 2008 dřevo, 150x140cm 10 Hlava, 2008 komb.technika na papíře, 128x101cm 11 Kaligrafie, 2008 komb.technika na papíře, 132x91cm 12 Ležící figura, 2008 komb.technika na papíře, 97x132cm 13 Maskovaná krajina, 2008 dřevořez, 100x70cm 14 Pankáčka, 2008 komb.technika, papír, 122x91cm 15 První sníh, 2008 komb.tech.na papíře, 130x97cm 16 Rotace 1, 2008 komb.technika na papíře, 121x123cm 17 Rotace 2, 2008 komb.technika na papíře, 121x123cm 18 Rotace 3, 2008 komb.technika na papíře, 121x123cm 19 Rotace 4, 2008 komb.technika na papíře, 121x123cm 20 Strážce, 2008 komb.tech, 120x86cm 21 Trn, 2008 komb.tech.na papíře, 125x114cm 22 Čmelák, 2009 dřevořez, 94x54cm 23 Kola, 2009 dřevořez, 92x59cm 24 Krajina, 2009 dřevořez, 73x60cm 25 Kresba 1, 2009 kresba, 100x70cm 26 Kresba 2, 2009 kresba, 100x70cm 27 Odraz, 2009 dřevořez, 70x39cm 28 Země voda, 2009 dřevořez, 98x59cm 29 Znaky, 2009 dřevořez, 63x78cm 30 Model prostorové situace, instalace I., 2009 dřevěná matrice, tisk, dřevořez, 150x150x150 cm 31 Model prostorové situace, instalace II., 2009 dřevěná matrice, tisk, dřevořez, 150x150x150 cm 32 Model prostorové situace, instalace III., 2009 dřevěná matrice, tisk, dřevořez, 150x150x150 cm 33 Model prostorové situace, instalace IV., 2009 dřevěná matrice, tisk, dřevořez, 150x150x150 cm 34 Model prostorové situace, instalace V., 2009 dřevěná matrice, tisk, dřevořez, 150x150x150 cm