Kroniky a kronikáøi. Adresát pøi podání poštou: Zpravodaj pro obecní kronikáøe a vlastivìdné pracovníky. Tomáš Hromádka. U Bažantnice 13.

Transkript

1 Kroniky a kronikáøi Adresát pøi podání poštou: Zpravodaj pro obecní kronikáøe a vlastivìdné pracovníky Vážení kolegové! Dostává se vám do rukou zpravodaj, který vznikl z naší vlastní spoleènì potøeby. Nápad na jeho vznik vzešel pøi setkání kronikáøù obcí pøipojených k Praze v roce 1999, kdy vìtšina zde pøítomných kronikáøù nebyla spokojena s tím, jak jsou informováni o dìní v oblasti vlastivìdného (regionálního) bádání, o možnostech a psaní vlastní kroniky (využití poèítaèe v kronikáøovì práci, uchovávání pøíloh ke kronice atp.). Chybìla nám také vzájemná výmìna zkušeností (pøedchozí pražské setkání se uskuteènilo pøed ètyømi roky) z kronikáøské práce (jak hovoøit z pamìtníky, jak uchovávat zajímavý materiál, aby pøetrval po vìky, jak je možné spolupracovat s muzeem èi archivem). Jako jednu z možností navrhnul jeden z kronikáøù vydávání interního - nepùjde-li to jinak - samizdatového zpravodaje urèeného právì všem kronikáøùm (nejen obcí pøipojených ku Praze). 1 Výsledkem delšího rozmýšlení je právì tento sborníèek oznaèený jako Zpravodaj pro obecní kronikáøe a vlastivìdné pracovníky. Zda se uchytí, záleží na vás, jeho ètenáøích, na vaší pomoci, reakcích a hlavnì pøíspìvcích. Zatím se podaøilo tento Zpravodaj rozmnožit v cca 60 výtiscích. Uvítám budete-li jej rozšiøovat dál, do sousedních regionù svým kolegùm. Pak jedinì vznikne urèitá informaèní sí, prostøednictvím které si pak mùžeme vymìòovat informace, pøípadnì iniciovat i rùzné kroky - podle hesla více hlav, více ví. A dùležitá vìc na závìr: Pøíští Zpravodaj zašlu zdarma všem, kteøí se ozvou na níže uvedenou adresu a pøiloží známky na obálku a poštovné (pro pøíští Zpravodaj, který vyjde v zimì) v hodnotì 18 KÈ. Tìším se na vzájemnou výmìnu informací. Odesílatel: Tomáš Hromádka U Bažantnice 13 Praha Pøíjemné ètení a bøitké pero pøi psaní vašich kronik pøeje KONTAKTNÍ ADRESA: Tomáš HROMÁDKA, U Bažantnice 13, Praha 5 tel.: 02 / , kronikar@pha.inecnet.cz Tomáš Hromádka Kronikáø MÈ Praha - Velká Chuchle

2 OBSAH Kroniky DIGITÁLNÍ KRONIKA POHOØÍ Pochlubte se kolegùm Zákony pro kronikáøe Píše se o nás Naše informace Kronika mìsta Havíøova Zde se nachází kompletní pøepisy všech obecních kronik Kluèova, Skramníkù, Lstiboøe a Žher. Každá stránka kroniky je i naskenována (zatím kromì kluèovských kronik), takže vedle pøepisu mùžete vidìt i originál. Pochlubte se kolegùm! Zpravodaj by mìl sloužit pøedevším nám všem spoleènì, proto bychom se mìli i my vzájemnì informovat o novinkách, o tom jak se vlastnì kronika píše o organizacích, které jsou s námi spøátelené, tedy s námi komunikují, spolupracují, èi vytváøí pro nás urèité možnosti publikování a tvùrèí práce. Také bychom se mìli vzájemnì informovat o novinkách v oblasti regionální vlastivìdné literatury, èasopisù apod. Mnozí také již publikují kroniku na internetu, píší na poèítaèi, jiní zase pokraèují ve staré kronikáøské tradici a zapisují své zápisy do zažloutlých stránek kroniky... O tom všem bychom se mìli vzájemnì informovat... Proto prosím všechny kolegynì a kolegy: PIŠTE. Jenom na tom záleží, zda bude tento zpravodaj (zatím alespoò dvakrát roènì) vycházet. Psát mùžete na adresu: Tomáš Hromádka, U Bažantnice 13, Praha 5 kronikar@pha.inecnet.cz Chrastava Kronika období po 17.listopadu 1989 v Èeské Tøebové Roštín - publikace Napište prosím své názory na internet, pøípadnì i Vaše zkušenosti a odkazy: T. Hromádka, U Bažantnice 13, Praha 5 Kroniky a kronikáøi / Zpravodaj pro obecní kronikáøe a vlastivìdné pracovníky. Èíslo 1. vzniklo z iniciativy Tomáše Hromádky v srpnu Vychází nepravidelnì v nákladu podle zájmu kronikáøù. Kontaktní adresa: U Bažantnice 13, Praha 5 Kroniky a kronikáøi

3 Místo pro poznámky Zákony pro kronikáøe Kronikáøská èinnost v jednotlivých obcích naší republiky byla a je podpoøena nìkolika zákonnými opatøeními a vyhláškami. Pro potøebu kronikáøù zde nyní zveøejñujeme platné zákonné úpravy / 1920 Sb. ZÁKON ze dne 30. ledna 1920 o pamìtních knihách obecních. 1. Každá politická obec jest povinna založiti a vésti pamìtní knihu obecní. 2. K založení a vedení pamìtní knihy obecní zøízena budiž v každé obci komise. Zápisy provádí kronikáø, ustanovený obecním zastupitelstvem, za pøimìøenou odmìnu. 3. Provésti zákon ukládá se ministru školství a národní osvìty a ministru vnitra. 4. Zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení. T. G. Masaryk v. r. Tusar v. r. Habrman v. r. Švehla v. r. (dosud v platném znìní)

4 Vládní naøízení a vyhlášky Místo pro poznámky 169/1932 Sb.. VLÁDNÍ NAØÍZENÍ ze dne 17. listopadu 1932 o pamìtních knihách obecních. Vláda republiky Èeskoslovenské naøizuje podle zákona ze dne 30. ledna 1920, è. 80 Sb. z. a n., o pamìtních knihách obecních: 1. (1) Každá politická obec jest povinna poøíditi svým nákladem pamìtní knihu obecní, a to, nemá-li jí dosud, nejpozdìji do 1. èervence Této povinnosti jest obec zbavena jen tehdy, vede-li se tam již pamìtní kniha obecní a zabezpeèí-li se, že tomuto úèelu bude i nadále sloužiti podle pøedpisù tohoto naøízení, zejména za dozoru letopisecké komise ( 7). V mezích platných obecních zøízení mohou se dvì nebo nìkolik obcí téhož politického okresu spojiti k vedení spoleèné pamìtní knihy obecní po schválení nadøízených úøadù k tomu pøíslušných. Pamìtní knihu obecní nesmí obec zciziti a sluší ji oznaèiti peèetí obecní na titulním listì i na každé desáté stránce. (2) Listy musí býti v knihu pevnì sešity, oèíslovány a poèet jich potvrzen na titulním listì starostou a jedním èlenem obecní (mìstské) rady. Všechny svazky pamìtní knihy obecní musí býti øádnì vázány. 2. Úèelem pamìtní knihy obecní jest zachovati místní dìjiny pro pouèení budoucích. 3. (1) Kronikáø (letopisec) zapíše na poèátku zápisu své jméno a povolání. Úvodem k pamìtem podá popis stavu obce v tìch letech, kdy pamìtní kniha byla založena, potom zaznamenává v èasové posloupnosti pamìtihodné souèasné události místní, které výstižnì zobrazují obec po stránce hospodáøské, populaèní, sociální, veøejnì zdravotnické, kulturní, lidopisné, náboženské a po stránce života národního. (2) Události, týkající se okresu, zemì nebo státu, zaznamenává jen potud, pokud podstatnì souvisí se životem v obci. (3) V pamìtní knize obecní budiž též zaznamenáno, jaký ohlas

5 nického formuláøe na speciální internetové stránce zvané vyhledávaè (mediálnì známé jsou vyhledávaèe Atlas, Seznam a Centrum) a za nìkolik vteøin se mu na obrazovce monitoru objeví požadované informace. S potøebou zavádìní internetu na obecní úøady (i v souvislosti se známým zákonem o informacích, který zaèal platit v tomto roce) se nabízejh í kronikáøùm nové (netušené!) možnosti. A zdá se, kronikáøi tìchto možností využili a zvolna zaèínají prezentovat svoji èinnost na internetových stránkách. Na internetu vznikají celé opisy kronik a dokonce i tzv. digitální kroniky. Odpadá starost o to, aby kroniku (jako fyzickou knihu) nikdo nepoškodil, neznièil a ukradl. TEXT JE ZVEØEJNÌN NA INTERNETOVÉ SÍTI, zálohován (na úøadì, doma) na cédéèkách nebo na disketách (a to vèetnì obrázkù, zvukù a videí). Tak odpadá i starost o to, aby nìkdo text kroniky dodateènì upravoval, pøípadnì nièil. Odpadá i starost o fyzickou ztrátu kroniky. Pøepsaná kronika je pøístupná všem bez rozdílu, zatímco originál je pøístupný pouze archiváøùm a kronikáøi v archivu, kde je ostatnì nejlépe zabezpeèená... Nicménì práce v knihovnách, èítárnách a bibliografiích, stejnì tak jako badatelská èinnost v archivech zùstane i nadále pro kronikáøe nezbytností - zejména pro materiály starší roku 1995 (které nejsou obvykle umístìny na internetu). Pro kronikáøe je internet prostì pouze novým (zatím sice doplòkovým, ale v budoucnu hlavním) zdrojem informací. Doporuèuje se proto spolupráce s informatikem (pøípadnì s jiným èlovìkem povìøeným správou poèítaèù èi poèítaèové sítì a internetu)na obecním úøadì, který jistì rád zasvìtí do tajù internetu, pøípadnì i pomùže s vyhledáváním informací pro potøebu kronikáøe. Co také lze pro kronikáøskou èinnost na internetu nalézt? Vzory pro jmenování kronikáøe, letopisecké komise a zveøejnìní zápisù v kronice Soupis kronik okresu Pardubice Kronikáøi na Semilsku Vládní naøízení z r ZPRAVODAJ OKRESNÍHO ÚØADU ROKYCANY, Roè. IX. Èíslo Jak získávat informace pro kroniku? mìly v obci veliké události dìjinné, na pø. svìtová válka, vznik Èeskoslovenské republiky a pod. Zøetel budiž též vzat na jubilejní a jiné významné oslavy státní. (4) Kronikáø poznamenává si zpravidla látku pro pamìtní knihu obecní do pøíruèního sešitu a po nìjaké dobì, až se názory na události ustálí, èiní zápisy do pamìtní knihy obecní, vybíraje pouze vìci podstatné. Veøejné úøady a ústavy jsou povinny, aby kronikáøe v této èinnosti podporovaly, oznámily mu na požádání úøední data a podaly informace, pokud jest toho potøeba k úèelùm pamìtní knihy obecní a neodporuje to platným pøedpisùm nebo veøejným zájmùm. Jestliže kronikáø potøebuje dat nebo informací od místních spolkù, správ velkostatkù, prùmyslových podnikù a pod., a nedosáhne jich sám, jest na politické obci, aby smírnì zakroèila, po pøípadì požádala dozorèí úøad ( 10) o zprostøedkování. 4. Úkolem kronikáøe povìøuje obecní (mìstské) zastupitelstvo zpravidla jednatele místní komise osvìtové, uèitele, správce archivu, obecního (obvodního) notáøe a j., vždy však osobu, která má pochopení pro svùj vážný úkol, chce své poslání svìdomitì plniti, má pro to schopnosti, znalost místních pomìrù a zvláštì smysl pro pravdu. V obcích, èítajících více než obyvatelù, budiž úkol kronikáøe svìøen odborníku archivnímu, musejnímu nebo kvalifikovanému úøedníku obecnímu, zvláštì knihovníkovi. V obcích tìchto stará se kronikáø, aby byla soustavnì sbírána veškerá látka, vztahující se k dìjinám obce. Ukládá do obecního archivu úøední vyhlášky, úplné roèníky èasopisù, vycházející v místì nebo v okolí, monografie, týkající se místních dìjin, a pod. 5. Kronikáø je povinen zapisovati události pravdivì, vìrnì a vìcnì za bezprostøedního dozoru letopisecké komise ( 7) a dbáti pøi tom usnesení obecní (mìstské) rady, obecního (mìstského) zastupitelstva a toho, co dozorèí úøad ( 10) ustanoví. Má nárok na odmìnu, již urèuje obecní (mìstské) zastupitelstvo podle vykonané práce, pøihlížejíc k návrhu letopisecké komise. 6. Kronikáø vkládá pamìtní knihu do pevného a trvalého pouzdra a uschová ji do uzamèené skøínì, na místì bezpeèném a suchém,zpravidla ve škole, na obecním (mìstském) úøadì nebo na úøadì obecního (obvodního) notáøe, ve mìstech, která mají odbornì øízené archivy, v archivu mìstském. Pùjèiti ji domù není dovoleno. Popsaná pamìtní kniha obecní budiž bezpeènì uložena, na pø. v místním museu, v archivu nebo v obecní knihovnì.

6 7. (1) Letopiseckou komisi ( 2 zák. è. 80/1920 Sb. z. a n.) tvoøí starosta obce a dva obèané, ustanovení k tomu obecním (mìstským) zastupitelstvem, v pøípadì posledního odstavce ještì další obèané. Komise jest povinna dozírati na úpravu pamìtní knihy obecní a zápisy v ní, v pochybných pøípadech urèí zápis nebo naøídí zmìnu, doplnìní nebo opravu zápisu po stránce vìcné. Má-li kronikáø námitky proti pokynu komise, rozhodne obecní (mìstská) rada a v druhé stolici obecní (mìstské) zastupitelstvo s platností koneènou. Z rozhodnutí obecní (mìstské) rady mùže se odvolati i letopisecká komise. Tím není dotèeno právo dozoru podle 10. (2) Na konci každého roku podá komise obecnímu (mìstskému) zastupitelstvu zprávu o vedení pamìtní knihy. Sezná-li komise, že kronikáø neplní svých povinností, aèkoliv ho komise již pøed tím napomenula, jest obecní (mìstské) zastupitelstvo povinno zbaviti kronikáøe jeho úkolu a ustanoviti nového. (3) Každá národnost, jejíž pøíslušníci v obci obývající èiní aspoò 20 procent obyvatelstva obce podle posledního sèítání lidu, má nárok na zastoupení v letopisecké komisi dalším obèanem, a to své národnosti, pokud se jí nedostalo zastoupení už ve tøíèlenné komisi podle odst. 1. tohoto paragrafu. 8. (1) Èlenové letopisecké komise mohou kdykoliv nahlédnouti do pamìtní knihy obecní. Totéž právo pøísluší i zástupci dozorèího úøadu ( 10). (2) Jiným osobám mùže povoliti nahlédnutí obecní (mìstská) rada, vyslechnuvši pøed tím kronikáøe. Odpírá-li se toto povolení, mùže je udìliti dozorèí úøad ( 10), pokud jde o nahlédnutí v pamìtní knihu obecní za úèelem studijním. V obou pøípadech dìje se nahlédnutí za dozoru kronikáøe, jenž o tom vede zvláštní záznam. Naše informace Informace o nás a pro nás najdete èasto v èasopise VEØEJNÁ SPRÁVA. Jde o týdeník, který vydává Ministerstvo vnitra a odebírá jej vìtšiná mìstských, místních i obecních úøadù v Èeské republice. V rubrice Z obecních letopisù se objevuje vyprávìní o kronikách obcí èasto doplnìné dokumentaèním materiálem. V dalších èláncích a pøílohách tohoto èasopisu se obèas objevují zajímavé a dùležité informace pro kronikáøe. V rubrice Média - publikace - kroniky píše o kronikáøích a kronikáøské èinnosti èasopis MÍSTNÍ KUL- TURA. Èasopis vydává IPOS - Informaèní a poradenské støedisko pro místní kulturu. Z názvu èasopisu vyplývá, že se IPOS zabývá kulturním dìním v regionech. Ve své knihovnì (která je veøejnosti pøístupna!) má hezkou øádku místních zpravodajù a èasopisù z nichž tvoøí databázi èlánkové bibliografie. Z té pak vybírá nejzajímavìjší pøíspìvky právì do èasopisu Místní kultura. Èasopis lze pøedplatit (160,- Kè roènì) nebo získat výmìnou za zasílání vašeho místního èasopisu. Pro zájemce uvádíme kontaktní adresu: IPOS - Místní kultura, Blanická 4, Praha 2, tel.: 02 / , fax Uvedené dva èasopisy se vìnují jako jediné na celostátní úrovni kronikáøùm a jejich èinnosti. (thr) P. S. IPOS pøed èasem vydalo publikaci Na pomoc zaèínajícím kronikáøùm.. Tuto publikaci zdarma zaslalo též na všechny obecní, mìstské i místní úøady. Ti, kdo ji nemají, nemusí ovšem truchlit nebo celý text publikace lze stáhnou z internetu, z adresy 9. (1) Pamìtní kniha obecní budiž vyložena k veøejnému nahlédnutí na obecním (mìstském) úøadì nejménì jednou za tøi roky po ètrnáct dní jdoucích za sebou. Tuto okolnost jest vèas pøedem obvyklým zpùsobem veøejnì vyhlásiti. (2) Do osmi dnù po uplynutí lhùty uvedené v odst. 1. má každý obèan právo navrhnouti vìcnou zmìnu, doplnìní nebo opravu zápisu v pamìtní knize obecní. O návrhu rozhodne obecní (mìstská) rada a v druhé stolici obecní (mìstské) zastupitelstvo s platností koneènou. Tím není dotèeno právo dozoru podle 10. KRONIKY A INTERNET Sí sítí zvaná internet zaèíná pronikat do všech sfér lidského života. Tak je tomu i v pøípadì kronikáøství. Aè se zprvu mnozí domnívali, že využitelnost této poèítaèové sítì pro kronikáøe bude mizivá, opak je spíše pravdou. Kronikáø znalý práce na poèítaèi mùže na internetu vyhledávat èlánky o své obci vycházející v rùzných novinách a èasopisech, ale také napø. informace o firmách a podnikatelích pùsobících na území obce nebo i internetové stránky svých obèanù. Internet také tomu, kdo s ním dovede pracovat, znaènì urychlí práci - nemusí složitì listovat v novinách, bibliografiích a dalších tiskovinách, jednoduše zapíše požadované heslo do speciálního elektro-

7 dìjinami obce jako èlovìk, který vesnici velmi pomohl. Až pøišel malý šok. "Lákala nás pøedstava, že odhalíme, kdo vlastnì byl ten dosud neznámý pan Jeníšek," vzpomíná èlen Klubu rodákù Velimi na zaèátek pátrání, které hned od zaèátku provázel jeden velký otazník. A to, kde vlastnì leží. nebo ležela Nová Úpice, protože na mapì o takové obci není nikde ani zmínka. "Když jsme už nevìdìli, jak dál, napadlo nás vylézt na zvonici a podívat se znovu na ten nápis," øíká PetrBaláèek. Zašlé gotické písmo sice èlenové klubu nerozluštili, ale podaøilo se jim nalézt odborníka z Karlovy univerzity, který jednoznaènì urèil: vše byla jen legenda, žádný Jeníšek ani žádné 14. století. Zvon totiž Velimi ve skuteènosti vìnoval za vlády Jiøího z Podìbrad kutnohorský mincmistr Zdenìk z Postupte. "Ten už je ovìøenou historickou postavou," podotýká Baláèek. Jak ale mohla obec celých sto padesát let zacházet se jménem tajemného dobrodince pana Jeníška, aniž nìkoho napadlo podívat se, co je na zvonu napsáno? "To víte, co je psáno, to je dáno. A když to ještì napíše duchovní, tak kdo by o tom pochyboval?" usmívá se Petr Baláèek. Faráøùv zápis z kroniky prostì všichni vzali jako fakt, který se pak šíøil pøi každé pøíležitosti dál a dál. Jméno èlovìka, který nikdy nežil, se tak dnes objevuje nejen ve vìtšinì pojednání o dìjinách Velimi, ale zmínku o Jeníškovi je možné nalézt i na internetu. "Myslím, že to tehdejší faráø neudìlal schválnì. Urèitì se spletl pøi èteni toho nápisu. Jeho chyba bude stát historiky asi dost práce. Ale zase koneènì víme, jak to s tím tajemným mužem doopravdy bylo," øíká spokojenì Baláèek. Mladá fronta Dnes, datum: , autor: VOJTÌCH BLAŽEK (pozn. red. POZOR na jakékoliv uvádìní dat v kronikách, pøípadnì v pøepisovaných textech!) 10 Dozor nad provádìním zákona a tohoto naøízení pøísluší nadøízenému úøadu politickému, u nìhož buï veden zvláštní rejstøík o pamìtních knihách obecních. Tento úøad vede zvláštì dozor nad tím, aby v obcích byly vedeny øádnì pamìtní knihy obecní. Shledá-li závady, jest oprávnìn a povinen zjednati potøebnou nápravu. K témuž cíli mùže úøad uložiti obcím, aby urèitý zápis byl v pamìtní knize proveden nebo byl vyškrtnut, pozmìnìn, opraven, doplnìn nebo vùbec náležitì upraven tak, jak úøad stanoví. Nevyhoví-li obec pøíkazu dozorèího úøadu, aè upomenuta, mùže týž zjednati nápravu vlastními orgány na útraty obce. V tìchto pøípadech je obec povinna k žádosti zmínìného úøadu ustanoviti jiného kronikáøe na místo dosavadního. Výkonem dozoru, pokud neèiní tak sám, mùže úøad povìøiti dùvìryhodné osoby, které tento úkol plní jako úøad èestný. 11. Tímto naøízením se zrušuje vládní naøízení ze dne 9. èervna 1921, è. 211 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o pamìtních knihách obecních. Pøedpisy tohoto naøízení mají v zemi Podkarpatoruské platnost, dokud se její snìm v mezích své pùsobnosti neusnese na zvláštním zákonì o pamìtních knihách obecních. 12. Naøízení toto nabývá úèinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr školství a národní osvìty v dohodì s ministrem vnitra. Malypetr v. r. Èerný v. r. Dostálek v. r. Dr. Trapl v. r. Dr. Hodža v. r. Dr. Dérer v. r. Bradáè v. r. Dr. Meissner v. r. Dr. Czech v. r. Dr. Matoušek v. r. Dr. Spina v. r. Bechynì v. r. Dr. Franke v. r. Dr. Šrámek v. r.

8 Píše se o nás... (výbìr z denního tisku za poslední pùlrok) Dení tisk pøináší témìø každý den nìjakou zprávu o èinnosti èeských, moravských a slezských kronikáøù. Vybrali jsme na ukázku témìø všechny èlánky za poslední pùlrok, jenž se objevily na stránkách celostátního i regionálního tisku. V pøíštích èíslech rádi zveøejníme samotné pøíspìvky kronikáøù. Historii Štìtí píše architekt ŠTÌTÍ - Architekt Miloš Bílek, který už ètyøicet let tvoøí urbanistickou tváø mìsta Štìtí, pøipravuje na pøíští rok knihu o jeho historii od roku "Struènìjší publikace vyjde ve dvoutisícovém nákladu už na jaøe ke dvacátému výroèí festivalu FEDO," øekl architekt Bílek. "Do zimy vyjde kolem tisícovky publikací druhé obsažnìjší knihy, ve které budou veškeré historické dokumenty, pøeklady z kronik a obrazový materiál." Dùležitou souèástí kapitoly novodobé historie bude i budování zdejších papíren, které od padesátých let zásadnì ovlivòovaly chrakter života ve mìstì. Vìtší kniha, na které spolupracuje doktor Zdenìk Radvanovský z Purkyòovy university v Ústí n. L. a fotograf Jan Brodský z Roudnice, by mìla být v prodeji za cenu do 150 korun s tím, že se o vìtšinu nákladù podìlí mìsto a další sponzoøi. (Ústecký kraj, , autor: vap) Expozice vìnovaná tradici kronikáøství Dvùr Králové n. L. - Od 13. do 29. øíjna bude v budovì špýcharu mìstského muzea otevøena nová výstava. Muzeum a Státní okresní archiv Trutnov pøipravily expozici vìnovanou tradici kronikáøství na Královédvorsku a soustøedily v ní kroniky o- becní, mìstské, školní, farní i spolkové, ale také soukromé, fotokroniky, snímky apod. - to všechno si lze prohlédnout a prostøednictvím tìchto dokumentù se vrátit do historie. Výstava, jejíž vernisáž se koná v úterý 12. øíjna v 17 hodin, bude otevøena od pondìlí do pátku vždy od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin. (Hradecké noviny, ) Po kronikách Strakonic se slehla zem Strakonice - Nadìje, že by se nìkdy podaøilo nalézt kroniky mìsta z let 1980 až 1990, které pravdìpodobnì poèátkem 90. let záhadnì zmizely, se již definitivnì vzdali souèasní pøedstavitelé Strakonic. "Urèitì v tom byl zámìr. Ztratily se zápisy z urèitého období. Kolem kronik se pohybovalo nìkolik lidí, kteøí si je mezi sebou pøedávali. Kde ve skuteènosti skonèily, nevíme dodnes a už to asi nikdy nezjistíme," míní stávající starosta Pavel Vondrys. Také jeho pøedchùdce Josef Štrébl, který stál v èele pìtadvacetitisícového mìsta dvì volební období nevìøí, že šlo o náhodu. Podobný knih více za pøíspìvek dvanáct tisíc," citovala napøíklad z naneèisto napsané kroniky Anna Manová. Zmínìné zápisky, které obecní zastupitelstvo schválilo, budou pøepsány do chrobolské kroniky. Listy Prachaticka, datum: , autor: KATEØINA Š ASTNÁ V hlavì nosí rodinnou kroniku celé obce Kronikáøe Miroslava Švarce by v Chotýšanech nevymìnili za nic na svìtì. Zatím z èasových dùvodù vede kroniku v poèítaèi, ale jak mám øekl, rád by se vrátil ke klasickému ruènímu psaní do knihy. Této zodpovìdné èinnosti se ujal v roce 1993, a veškeré nápady na uspoøádání výstav s rùznou tematikou, které mapují hisorii obce, jsou z jeho hlavy. A nouzi o nì rozhodnì nemá. Jak se probíral starými kronikami a archivy, hromadily se mu doma rùzné materiály, a tak je tøídí do jednotlivých oblastí a pøíležitostnì pak uspoøádá výstavu. Zatím se nikdy neopakovala dvakrát ta samá. Vytváøet fotodokumentaci a kopírovat materiály také nìco stojí, proto s nìkolika lidmi založil Sdružení pøátel Chotýšan. V rámci nìj pak byla šance èerpat i dotace na èinnost. Zpoèátku bylo sdružení zamìøeno více na kulturní akce. Uspoøádalo nìkolik koncertù a také první výstavu na téma Jan Jeník z Bratøic. Brzy následovala další, zamìøená na 100. výroèí založení sboru dobrovolných hasièù. Jen tìžko si lze pøedstavit tu nesmírnou mravenèí práci pøi dohledávání potøebných údajù a dokladù. Aby nedošlo pøi výstavách k poškození starých kronik (mnohé byly vypùjèené z rodin), dal je pøefotit, právì tak vše, co se mu podaøilo dohledat v archivech. Obešel pamìtníky v obci, shánìl staré dobové fotografie i informace o lidech na snímcích. Sám poøídil spoustu fotodokumentace. A tak také mohly vzniknout i výstavy, které provází dnešní slavnost. Ocenìní u rodákù urèitì získá výstava na téma Grunty a jejich obyvatelé. Nevynechal jediný domek ve vsi i osadách, každému je v expozici vìnováno místo. Kromì dobové fotografie stavení a obyvatel lze na souèasné fotografii porovnat, jak se vše mìnilo. To je ještì doplnìno rodokmeny. Druhá výstava, ve škole, má samozøejmì školní tematiku. Zde lze nahlédnout do školních výkazù od roku 1900 a poèínaje rokem 1929 až do souèasné doby pak vidìt všechny skupinové školní fotografie s popisem. Ještì se nestaèil vzpamatovat z kolotoèe pøíprav této akce a už nosí v hlavì další. "Chtìl bych vybudovat síò tradic, takovou stálou expozici všech nynìjších i zaniklých spolkù. Založit podrobnou kroniku rodákù vesnice i osad. Podrobnì se tak také vìnovat popisu jednotlivých øemesel, která se na gruntech provozovala, vèetnì rodokmenù. Prostì taková rodinná kronika celé vesnice," dodává kronikáø. Benešovský deník, datum: , Autor: JITKA MÁLKOVÁ Šlechtický dárce zvonu nikdy nežil Velím - Tak trochu detektivní pátráni s historickou zápletkou má za sebou Klub rodákù ve Velimi na Kolínsku. Na jeho konci sice nebylo odhalení vraha ani pachatele velké loupeže, ale "jen" to, že obec žila celých sto padesát let v omylu ohlednì pùvodu starého zvonu na kostele. Od poloviny minulého století si každý, koho zajímala historie obce, mohl podle zápisu v místní kronice zjistit, že kostelní zvon vìnoval Velimi v roce 1406 jistý šlechtic Jeníšek z Nové Úpice. Jeden z místních faráøù pøed sto padesáti lety vylezl na zvonici, pøeèetl nápis na zvonu a vìnování zapsal do análù. Od té doby byl Jeníšek z Nové Úpice vždy oslavován v souvislosti s kostelem a s

9 Pøíèovy- Malá obec Pøièovy na Pøíbramsku, v níž žije jen kolem dvou set obyvatel, prožila minulý týden vskutku historickou událost. Slavnostním rautem, pøípitkem chlazeným šampaòským a poté nìkolikahodinovým bujarým veselím pøi harmonice pokøtili Pøíèovšti v místní hospùdce U Šimku vlastní inter-netovou stránku. Tu pro obec vytvoøil jeden z nich, poèítaèový odborník Zdenìk Lerch. Na celém svìtì se tedy nyní budou moci lidé surfující po Internetu dozvìdìt, kde Pøíèovy leží, jaká je jejich historie a souèasnost, kteøí živnostníci v ní podnikají a co zajímavého mùže nabídnout turistùm. Staèit k tomu bude pouze jediné, a to na ukat si na klávesnici adresu http//pri-covy.aktualne.cz. "Pro nás je pøíchod Internetu do obce stejnì významnou události, jako byla svého èasu vùbec první televize, která se tu objevila, Tenkrát na to všichni taky koukali jako na zázrak. Kronikáø to bezesporu zapíše do obecní kroniky výrazným písmem," tvrdí starosta Pavel Nevlida, který ve svém úvodním proslovu pøed pøipitkem upozornil i na význam celosvìtové informaèní sítì pro každého obyvatele obce. "Až se balièek pøíležitostí skuteènì znovu zamíchá, dozajista spadneme na jednu èi druhou stranu, buï k tìm, jejichž možnosti diky intemetu podstatnì vzrostou, nebo do skupiny o- paèné," øekl všem pøítomným, kteøí jeho proslov velmi bedlivì sledovali. Význam internetu pochopilo v Pøíèovech okamžitì patnáct místních podnikatelù, kteøí využili nabídky obecního úøadu a na oficiální stránku obce dodali i kontakty na své firmy, ti bohatší, napøíklad hostinský a øezník, pak i fotografie. "Žádné peníze jsme po nich za to nepožadovali. Chceme, aby se co nejširší veøejnost pøesvìdèila, že ji mùžeme nabídnout nejen pøíjemné prostøedí k turistice, ale také šikovnost našich podnikatelù," øekl mistostarosta Jan Štìpánek. Pøíèovští podnikatelé však nechtìjí zùstat obci nic dlužní, a proto sponzorovali nejen slavnostní raut, ale nabídli ji také finanèní a materiální pomoc pøi øešeni jejich problémù. Obyvatelé obce Pøièovy, kteøí podle místostarosty Jana Štìpánka pochopili, že t o bez poèítaèù prostì už asi nepùjde, mají i jasnou pøedstavu, co by jim mìl Internet pøinést. "Podnikatelùm by se mìl zvýšit diky reklamì na internetu obrat, naši obec urèitì navštíví i více turistù a díky tomu všemu získáme i více penìz z tržeb a odevzdaných daní pro další rozvoj obce," plánuje starosta Nevlida. Nejpozdìji od podzimu pak chce obecní úøad ve svých prostorách zpøístupnit internet i široké veøejnosti na novém poèítaèi. Mladá fronta Dnes, , autor: Milan Hulínský Do obecní kroniky pøibydou události z dalšího roku Z MINULOSTI / V knize bude mimo jiné zmínka o zájmových službách, kultuøe a poèasí. Chroboly - O událostech, které se staly za uplynulý rok 1999, pøipravených k zapsání do obecní kroniky, se na zasedání zastupitelstva v Chrobolech zmínila kronikáøka Anna Manová. Podle svých záznamù se v kronice zmínila napøíklad o èinnosti pošty, sbìru šrotu, zájmových službách, školství, kulturním životì nebo poèasí. "Místní knihovna vlastní tøi tisíce tøi sta sedmdesát jednu knihu, za rok nashromáždila o sto sedmapadesát názor zastává ve Strakonicích øada lidí. "V kronikách byla zachycena o nìkterých lidech taková svìdectví, která v souèasné dobì nemohou potøebovat," míní souèasný strakonický kronikáø Vlastislav Toman, který se pustil do pátrání po zmizelých záznamech na vlastní pìst. Žádnou vìtší stopu se mu však najít nepodaøilo. "Nìkdo tvrdí, že zápisy zùstaly na mìstském úøadì, jiný, že skonèily v archivu. Na žádost bývalého starosty jsem se kromì souèasné kroniky pustil i do psaní kronik z pøedlistopadových let. Už jsem napsal období od roku 1980 do 1985 a rok 1990 a zbývající ètyøi léta mì teprve èekají. Snažím se vycházet z regionálních i podnikových novin a spolupracuji s archivem. Nedám na to, co kdo povídal, spíše stavím na faktech a podložených informacích. Psát však zpìtnì o událostech starých 15 let je velmi obtížné," pøiznává V. Toman. Celou vìcí se dokonce zabývala i policie, která šetøila trestní oznámení na neznámého pachatele. Jasno do celé vìci nevnesly ani výslechy desítek svìdkù a policistùm nakonec nezbylo, než celou vìc odložit. "Nepodaøilo se nám prokázat, že by se trestný èin vùbec stal. Nešlo totiž urèit místo ani dobu spáchání a dokonce ani zavinìní. Celý spis je velice obsáhlý, procházeli jsme dokonce seznamy urèené ke skartaci, ale nic jsme nezjistili. Spíše se pøikláníme k tomu, že šlo o nedbalost pøi manipulaci s uvedenými kronikami," míní vedoucí Obvodního oddìlení Policie ÈR ve Strakonicích major Miroslav Vávra. (ZN Zemské noviny, , autor: VLAÏKA HRADSKÁ) Ve vìku sedmdesáti tøí let rozhodl Vladislav Bura pøedat žezlo mladším. Ve vìku sedmdesáti tøí let rozhodl Vladislav Bura pøedat žezlo mladším. Jelikož už mu to prý nemyslí tak, jak by mìlo, a má i spoustu jiných závazkù, rozhodl se kronikáø vìnovat svùj volný èas už jen práci na rodinné kronice. Mimo to se prý bude i nadále vìnovat pøednášení smuteèních proslovù na pohøbech, které už praktikuje nìkolik let. V obci vede tøi kroniky - fotografií, písemnou, kam zapisuje vše co se v obci dìje nového, a tiskovou, ve které dokládá, jak o obci a jejím okolí píší novináøi. Vést takové tøi knihy je však, jak dodává, pøíliš nároèné, proto se rozhodl letos svou èinnost o- becního kronikáøe ukonèit. "Jelikož mi let pøibývá a už mi to taky tak nemyslí, jak mi to myslívalo, rozhodl jsem se pøedat tuto práci mladším. Ti však o ni moc nejeví zájem, protože je to docela fuška. Jsem tedy zvìdav, jestli se tohoto, pro mne už docela bøemena, nìkdo ujme a já se koneènì zaènu vìnovat rodinné kronice, kterou jsem kdysi založil, ale pro práci na té obecní už mi na ni nezbyl èas," uzavírá pøáním své povídání Bura. Historie novodobé kroniky Horní Suché podle nìj stojí za zmínku. "Pùvodní kronika zanikla pøidružením obce k Havíøovu. O okolních obcích pak havíøovští psali jen tak okrajovì a jen obèas. Po sametové revoluci se ale obec v referendu rozhodla, abychom se zase od Havíøova oddìlili a souèasnì obnovili i kroniku obce," vzpomíná na dobu znovuoživení obecní tradice Bura. Po vypsání konkurzu na nového kronikáøe se zkusil pøihlásit také, a nakonec byl vybrán z pìti kandidátù. Nemalou váhu pøi výbìru mìla podle nìj zøejmì i skuteènost, že dìlal kronikáøe již døíve v karvinských sportovních klubech Polonia a Baník. "Jelikož jsem ty kroniky klubùm vedl ètyøicet let, mìl jsem již jistou pøedstavu, odkud chci zaèít. Prvním krokem obnovení staronové kroniky bylo zmapování památek, kterých je v Horní Suché opravdu hodnì. Dostali jsme nìjaké prostøedky na tento úèel a podaøilo se nám vyfotit a zdokumentovat napøíklad nejstarší dùm, nejstarší strom èi nejstarší køíž na høbitovì. Ty fotky vyšly velice pìknì a byly dokonce vystaveny na vý-

10 stavì 690 let obce Horní Suchá. Zachytili jsme na nich památky, o kterých mnohdy nevìdìli ani místní lidé, a to byly sochy, pomníky z první svìtové války, èi osm pomníèkù popravených obèanù z druhé svìtové války, které nìmci zastøelili stejnì jako tenkrát obìti Životic," pøipomíná mezníky historie Horní Suché kronikáø. (Region Havíøov, , autor MAREK SLONINA) Ocenil èinnost Drachovského PORTRÉT A DÍLO/ Rodilý Táboøan vìnoval píli vìtšiny života psaní pøíbìhù z rùzných míst Podbrdska, nejvíce se zamìøil na Zbirožsko. Malé obce, samoty, život dnešních ruin - hlavnì v 16., 17. a 18. století zobrazoval Antonín Drachovský v èasopisech a publikacích s jejich postavami. Žil v letech "Kronikáø Podbrdska" jej v ocenìní èinnosti nazval básník Josef Václav Sládek. Po celý život úspìšným pedagogem Antonín Drachovský se narodil v Táboøe. Po vystudování uèitelského ústavu pùsobil od r v Jistebnici. Správcem školy v Terešovì se stal r. 1868, pak ve Švábínì. V Podmoklech vyuèoval od roku Pak byl jmenován øeditelem v Dobøívì, kde obdržel èestný øeditelský titul. Na odpoèinku ho pak ještì vyznamenali "Zlatým záslužným køížem s korunou". Vydal knižní práce Antonín Drachovský jako výborný kronikáø vydal mimo statí a materiálù v novinách a èasopisech samostatné knižní práce: Matèina hora, Zbirovská zámecká škola, Obrazy zbirovské (obsáhlejší dílo), Strašice, Kulturní obrázky ze Zbirovska (celkem v pìti dílech). Spolupracovníkem novin Trvale pøispíval do èetných èasopisù. Byly to: Národní škola, Beseda uèitelská, Vìstník, Budèe hoøovické, Veèerní noviny, Plzeòské listy, Lužnièan, Hospodáøské noviny, Žïár, Tábor a pøedevším Brdský kraj. Monografiemi usnadòoval práci pøíštím historikùm "Drobné mozaikové pøíbìhy i práce rozmìrnìjší poskytovaly úèinný obraz doby, zejména po kulturní stránce. V tom vidíme pøedevším význam øeditele Antonína Drachovského," píše redakèní èlánek Brdského kraje."tím pøinášel jako významný autor kraji pod Brdy a zejména Zbirožsku poznání jeho sama." Nejvíce však pochválil jeho práci kritik František Sekanina u pøíležitosti Drachovského sedmdesátin. (Rokycanský deník, , autor: Nav) li svùj každodenní život jejich pøedci. Magická èíslovka roku 2000 k tomu nabízí všem kronikáøùm neopakovatelnou možnost," uvedla øeditelka archivu Markéta Novotná. V okrese v souèasnosti píše kroniky 37 èinných kronikáøù, ètyøi obce je obnovují nebo zakládají. Plzeòský deník, , Autor: MARIE PODZIMKOVÁ Dìti nahlédly do historie EXKURZE/ Žáci si vyslechli i pøednášku o psaní kronik KARLOVY VARY - Žáci nìkolika karlovarských základních a støedních škol navštívili bìhem vèerejšího dne karlovarský Státní okresní archiv. V pøednáškovém sále pro nì byly pøipraveny kroniky Karlových Varù a nìkolika o- kolních mìst. "Zde jsou napøíklad Karlovarské noviny z let 1887 až 1921, které v této dobì vycházely jako týdeník, a tady je kniha dlužních úpisù obèanù obcí Karlovarska," vysvìtloval dìtem zamìstnanec archivu Petr Cais, který dokonce ocitoval nìkolik vìt z latinsky psané knihy. Dìti mohly nahlédnout nejen do psaných kronik, ale k dispozici mìly i fotografická alba historických budov v Karlových Varech, a prohlédnout si mohly i zprávu o udìlení èestného obèanství Karlových Varù Konrádu Henleinovi. Mnohé z nich jen tìžko poznávaly napøíklad karlovarskou nemocnici èi Základní školu Jana Palacha. Souèástí exkurze byl i struèný výklad o psaní kronik. Karlovarské noviny, , Autor: ROMAN KOØINEK Sbírka putovala do archívu Ledeè - Mìstská rada schválila odkoupení sbírky pohlednic mìsta Ledèe od svìtelského sbìratele Josefa Vincence, a to za maximální èástku 11 tisíc korun. Sbírka najde místo v archivu na Mìstském úøadì v Ledèi, jako souèást archivních dokumentù (kronik a další fotodokumentace) a bude rovnìž prùbìžnì doplòována. Noviny Vysoèiny, Podle rady je kronika kvalitnìjší Pardubice - Souèasným stavem kroniky mìsta se pøed èasem zabývalo jednání Rady mìsta Pardubic. Pro posouzení toho, nakolik je kvalitnì vedena, si dokonce mìsto nechalo vypracovat odborný posudek. Ten podle radních vyznívá pøíznivì. Podle námìstka primátora Michala Koláèka byl závìr posudku takový, že kronika je nyní kvalitnìjší než v pøedchozích letech. V prùmìru je dìní v Pardubicích za jeden rok popsáno na sto tøiceti stranách kroniky, která je vedena již po desítky let a má velkou tradici. V novodobých dìjinách kroniky je ovšem text zaznamenáván v elektronické podobì na poèítaèi, teprve pak je pøepsán inkoustem na klasický papír. "Teï je kronika v trochu jiné podobì než døíve," øíká Michal Koláèek. "Je více zamìøena na kulturu. Chceme více i statistické údaje." Pardubické noviny, Zavedení Internetu je pro malou obec Pøíèovy historickou událostí

11 O kroniky byl zájem HISTORIE/ Písmáci z obcí pøedstavili svá díla PLZEÒ-JIH - I když má kronikáøství v naší zemi mnohaletou tradici, dlouho nebylo výsadou lidových vrstev. U nás nastalo rozšíøení kronikáøství až v první tøetinì dvacátého století. Mladá Èeskoslovenská republika pøijala v lednu 1920 zákon, kterým se obcím stanovila povinnost založit a psát obecní kroniky. Vznikl tak široký okruh písmákù - kronikáøù, kteøí po desetiletí zapisují dìní v obcích. Kronikáøi však kroniky nejen psali, ale pøíležitostnì je i vystavovali. Na tuto tradici navázal odbor kultury Okresního úøadu Plzeò-jih a muzeum v Blovicích. V Pøešticích, Blovicích, Nepomuku a Plzni se uskuteènila výstava kronik a jejich dokumentaèních pøíloh. Podobná akce nebyla poøádána již nìkolik let, proto byl zájem veøejnosti velký. Desítky kronik a jejich pøíloh vyprávìly nejen o dobì dávno minulé, ale i o souèasnosti. Kronikáøi dali letopisùm kus umu, nápaditosti a výtvarného umìní, ale hlavnì v nich vyjádøili svùj vztah ke své obci a spoleènosti. Plzeòský deník, , autor: FRANTIŠEK KÙS, Lisov Zase o nìco chytøejší jsou kronikáøi na Litomìøicku SEMINÁØ / Okresní úøad pro nì pøipravil jubilejní setkání a ocenìní LITOMÌØICE - O nìco chytøejší a vzdìlanìjší jsou od vèerejška kronikáøi z litomìøického okresu. Na Okresním úøadì v Litomìøicích se totiž vèera uskuteènil jubilejní semináø a setkání kronikáøù a jejich zøizovatelù. Zahajovací slovo pronesl pøednosta okresního úøadu Josef Pol. Ten také služebnì nejstarší kronikáøe ocenil pamìtním listem. Jaromír Kouba poté napøíklad seznámil s významem a psaním kronik po roce 2000, pøiblížil souèasné možnosti a zásady vedení kronik. Pracovníci okresního archivu pohovoøili o vztahu kroníkáøství a archivnictví. Podle slov vedoucí referátu kultury okresního úøadu Ivanky Tulisové se toto tradièní setkání spojené se sdìlováním poznatkù koná každé dva roky a je urèeno nejen odborníkùm, ale také zástupcùm obcí, vzhledem k závažnosti programu. Deník Litomìøicka, , autor: mc Kronikáøi Tachovska hodlají vytvoøit ojedinìlý dokument PROJEKT/ V okresním archivu se konal semináø TACHOV - Zanechejme svìdectví o tom, jak jsme žili - tak znìlo téma semináøe, k nìmuž se vèera sešli kronikáøi z celého Tachovska v sídle státního okresního archivu. Kronikáøi se dohodli, že pøíštím generacím zanechají jedineèný dokument z pøelomu století. Do konce roku zmapují na fotografiích v malých obcích všechny domy, ve velkých pak významné objekty, centra, památky, školy, sídla úøadù i firem a doplní je demografickým a popisným podkladem. "Naši potomci mají právo vìdìt, jak a kde ži- Jan Jáša Pøed 95 lety se narodil v Berounì uèitel, knihovnický inspektor, kronikáø Sušice a básník pošumavského kraje Jan Jáša. Po studiích na reálném gymnáziu a Pedagogickém ústavu v Praze byl v roce 1925 pøidìlen na obecnou školu ve Stachách. V roce 1928 nastoupil uèitelskou dráhu v Sušici, kde pùsobil až do své smrti 27. èervna Jako uèitel èeského jazyka a literatury dovedl Jáša probouzet v žácích hlubší zájem o literaturu, èeský jazyk a zvláštì o poezii. Snad to bylo i tím, že sám byl tvùrcem jemné lyriky. Umìlecky cenné jsou zejména lyrizované miniatury, z nichž jsem vybral i malou ukázku: Kdykoliv jdu po kraji lesa, slyším to jemné a neslyšné vzdychnutí. Tvé bolestné a tiché ach. Vím to, vím, Rusalko, že trpìlivì trpíš pro jediné lidské objetí. Ztratila jsi drahokam, sen, a to je jako bychom my lidé ztratili srdce. Proto nám tak záhy umíráš..." (Sasanka z cyklu Má setkání) Ètenáøi plzeòské Pravdy a Lidové demokracie èítávali jeho verše, povídky i èlánky pøibližující mistrným jazykem náš kraj a krásy šumavské pøírody. Jan Jáša byl rovnìž dlouholetým kronikáøem mìsta Sušice, a to od roku 1960 do roku Pøipomínámeli si v letošním roce Jášovo výroèí narození i úmrtí, rozhlížíme se po všem podnìtném, co ve škole i v kultuøe vykonal, a jak nám ve svém díle pøiblížil krásy Šumavy i mìsta na Otavì. Za všechno to si zaslouží naši trvalou úctu. (Klatovský deník, , autor: IVAN NIKL) OSOBNOST František Karel Rosùlek Narozen: 1859 Pardubice Zemøel: 1940 Pardubice Uèitel na nìkolika školách pardubického okresu, nakonec øeditel mìš anské dívèí školy na pardubickém Starém mìstì. Vynikající pedagog, kronikáø, dobrovolný muzejní pracovník, redaktor a spisovatel. Po celý život sloužil kultuøe a osvìtì. Od poèátku své kantorské práce se všestrannì pøièiòoval o jejich rozvoj na venkovì i ve mìstech. Poøádal pøednášky, zakládal Hospodáøské besedy, organizoval ochotnická divadla, agitoval pro èinnost v "Hospodáøském spolku pro okres pardubický, holický a pøelouèský", velkou práci odvedl pøi pøípravì odhalení pomníku bratrancùm Veverkových. V roce 1900 pøišel natrvalo uèit do rodných Pardubic. Ihned se stal kustodem archeologických a geologických sbírek mìstského muzea, dlouhá léta pùsobil v mìstském osvìtovém sboru, v mìstských komisích - letopisecké a památkové, byl èlenem mnoha pardubických spolkù. Souèasnì se vìnoval rozsáhlé práci literární. Jeho životním dílem se stala tøídílná monografie"pardubicko-holicko-pøelouèsko", kterou v letech redigoval a do které napsal vìtšinu historických studií. Z øady mnoha dalších Rosùlkových literárních prací nutno pøipomenout jeho pøekrásné "Povìsti a báje z Pardubicka". Byl pilným dopisovatelem (pamìtí, vzpomínek, historických obrázkù) do všech místních novin a èasopisù, ale také do Národních listù, Národní politiky, Zlaté Prahy, Uèitelských novin aj. Právem jmenovalo pardubické zastupitelstvo

12 F. K. Rosùlka za jeho celoživotní dílo v roce 1939 èestným obèanem rodných Pardubic. (Pardubické noviny, ) První ze dvou kronik uložených na dìkanství ve Vlašimi byla napsána v latinì Z HISTORIE/ Roku 1889 zaznamenává dìkan do kroniky novou nemoc, a to chøipku. Ta však nebyla jediným onemocnìním, které trápilo v devatenáctém století obyvatele našeho kraje. Mnohem závažnìjší však byla cholera. Novou nemoc - chøipku zaznamenává v kronice vlašimský dìkan Stanislav Rýgl. Narodil se v Chráš anech a zemøel v roce Dìkanem ve Vlašimi byl od roku 1878 a odhaluje tajemství vlašimské úmrtní matriky. Na dìkanství mají dvì kroniky Na dìkanství ve Vlašimi se uchovávají od roku 1755 dvì kroniky. V onom roce zaèal první z nich psát latinsky tehdejší dìkan p. Josef Arnošt Radimìøský, hned po svém nástupu do funkce. V dalších zápisech pak pokraèovali a dodnes pokraèují jeho nástupci. Pøi ètení zažloutlých stránek objevíme rùzné zajímavé zprávy i o nemocech, které tehdy sužovaly vlašimské obèany. Ale nejen tehdy a nejen je. V kronice zaznamenávají novou nemoc K roku 1889 zaznamenává dìkan P. Stanislav Rýgl, že se objevila nová nemoc - chøipka. Je to možné? Což naši pøedkové chøipku neznali? Je to možné. Chøipka je akutní infekèní onemocnìní zpùsobované celou øadou virù. Nemoc nás pøepadá náhle, netrvá dlouho a má pøíznaky celkového zaplavení krevního obìhu jedovatými látkami (toxiny) a katarálního onemocnìní dýchacích cest. Nejznámìjší je velká epidemie právì z roku 1889/1890 a pandemie 1918/1919, která pøešla z Èíny pøes Ameriku do Španìlska (proto Španìlská chøipka) a zahubila nìkolik desítek milionù lidí. Virus pochází z kachen a prasat - nepùsobí ale na èlovìka pøímo. Nejprve musí projít genetickými zmìnami. Teprve po nich dojde k nákaze a onemocnìní èlovìka, který šíøí infekci dále kapénkovou cestou. Imunita neexistuje vzhledem k množství druhù virù chøipky. Oèkování je možné. I když vzniku nemoci vždy nezabrání, pøece jen tato probíhá mírnìji, ku pøikladu bez vysokých teplot. Mnohem nebezpeènìjší byla cholera Chøipka nebyla ovšem jediným onemocnìním, které trápilo v 19. století vlašimské a okolní obyvatele. Objevila se tehdy ještì jedna mnohem nebezpeènìjší nemoc - cholera. Dnes ji známe ze zpráv, ale tehdy to byla u nás metla lidstva. Od roku 1883 víme, že ji pùsobí mikrob vibrio cholerae, objevený Robertem Kochem. Všechny evropské epidemie cholery byly zpùsobeny zavleèením nákazy z Indie. Pustošivá nemoc z pohledu kronikáøe Jak pùsobil pøíchod takového neštìstí i na vzdìlaného jedince a úøady vyèteme ze zápisku dìkana Wendera v dìkanské kronice. Z obsahu i formy lze vyèíst pohnutí pisatele, který odhaluje i jedno tajemství vlašimské matriky zemøelých, které pana dì- Právo, , Autor: Zdenìk Smíšek Klub pøátel historie chce ukázat význam kronik VÝSTAVA / Kronikáøi pomalu stárnou a nikdo nemá zájem pøevzít jejich štafetu. Veselí nad Lužnicí - Klub pøátel historie pøipravuje zajímavou výstavu nazvanou Kroniky a kronikáøi Veselska na pøelomu tisíciletí. Zahájena bude v klubovnì kulturního domu 16. èervna, v den, kdy ve mìstì zaèínají víkendové Veselské letní slavnosti - Benátská noc. K vidìní budou nejrùznìjší kroniky a dobové materiály, naplánována je beseda s kronikáøi a øeditelem Okresního archivu v Táboøe. Klub pøátel historie chce touto akcí poukázat na význam kronik a nadchnout pro nì a jejich psaní mladé lidi, nebo kronikáøi v obcích pomalu stárnou a o pøevzetí jejich štafety nemají lidé zájem. Táborské listy, autor: KATEØINA MENGLEROVÁ, Kronikáøi z Rokycanska chtìjí sepsat historii svých obcí za posledních sto let Zpracovat do konce roku nejvýznamnìjší události v historii svého bydlištì za posledních sto let, je úkolem kronikáøù tøiašedesáti mìst a obcí z Rokycanska. Vyplývá to ze závìrù jejich semináøe, který se vèera konal v budovì Okresního archivu (OA) v Rokycanech. Právu to uvedl øeditel OA Petros Cironis. "Chystáme se vydat publikaci, která bude mapovat nìj významnìjší mezníky života v obcích a mìstech na Rokycansku v období let 1900 až Bude napøíklad obsahovat jména starostù, kteøí šéfovali místním samosprávám. Ètenáøi se zde budou moci seznámit i s tím, kolik živností v dané obci v urèitém období bylo, kdy se zrušila škola èi kolik lidí zde žilo. Ještì letos by nám mìli své pøíspìvky pøedat a už nìkdy v polovinì pøíštího roku by kniha mìla vyjít," nastínil Právu podrobnosti projektu Cironis. Dodal, že na semináøi se také øešily podrobnosti dalšího projektu, na kterém již od loòska kronikáøi rovnìž pracují. Jako jediní v ÈR se totiž Rokycanští pustili do zpracováváni dokumentace stavu obci v okrese v roce "Jednotlivé domy fotografujeme a zjiš ujeme, kolik lidí v nich bydli, jak jsou staøí a jejich profesi, atd. Chceme tak zanechat pro potøeby pøíštích generaci kompletní údaje o nás." Všechny tyto akce však nejsou jedinými aktivitami, který OA vyvíjí. Nedávno vydal publikaci Èeskoslovenští legionáøi v Rusku, v Itálii a ve Francii, kde se mimo-jiné mùžeme doèíst, že z Rokycanska u legií sloužilo pøes tisíc lidí. OA se také pyšní tím, že veøejnosti nabízí v knižní podobì dvì z nejstarších a nejzdaøilejších obecních kronik z rokycanského regionu -Kroniku obce Hradištì z let 1834 až 1895 a Kroniku Mileèic od poèátku 18. století až do roku 1945., Perlou jejich depozitáøe je však ruènì psaná Kronika Rokycan z roku Právo, , Autor: Zbynìk Schnapka Fotografie: Zbynìk Schnapka Jeden z nejlepších kronikáøù Rokycanska, osmapadesátiletý Petr Prokùpek ze Strašic se podepisuje do pamìtní knihy okresního archivu. Historii obce mapuje již deset let.

13 "Návštìva parlamentu byla obrovským zážitkem. Slavnosti se zúèastnili i zástupci dvou mìst a pìtaètyøiceti obcí z celé republiky. Pan pøedseda Klaus se po pøedání certifikátù nechal vyfotografovat do obecních kronik," popisovala archiváøka. Po aktu pak øeditel parlamentní knihovny Karel Sosna ukázal delegaci sbírku zákonù od 16. století do souèasnosti i moderní svìt internetu. "Vyzkoušeli jsme si také lavice v jednací místnosti parlamentu. Já bych tam pracovat asi nemohla," dodala Malinová. (Hradecké noviny, ) Obnovenou kroniku vrátili Pulickým Dobruška - Dvì desítky pulických pamìtníkù pøevzaly v nedìli odpoledne na staré radnici obnovenou pamìtní knihu Pulic, která byla pøi pøedloòské povodni ponièena. Poslední zápis rekapituluje velkou vodu a otevøení školy. "Kromì jiného jsme mìli pøíležitost oslavit i dokonèení popovodòových prací," upøesnil dobrušský starosta Oldøich Klobas. Orlické noviny, Kronikáø pøijde na zavolaní Šestapadesátiletý lánský rodák František Pošta je už v invalidním dùchodu, ale byl automechanik, jako táta. Dìd zase pracoval jako strojník na dole- Po obou pøevzal štafetu a i on je místním kronikáøem. V Lánech jej znají všichni, nejvíc pak jako zapáleného organizátora zøízeni výstavky pøipomínající život a dílo T.G.M. Když ta souèasná není otevøena, je na dveøích mapka s popisem cesty k jeho staveni. Na zavoláni pan Pošta pøijde a místnost otevøe. Na panelech je fotografie i jeho dìda Františka. Právì z jeho kronikáøských zápisù vnuk èerpal i pøi psaní textù provázejících nejednu fotografii èi jinou vzpomínku na Masarykùv život v Lánech. "Obecní kroniku píšu od roku Ale ve vztahu k historii jsem vyrùstal. Pokraèuji i v psaní rodinné kroniky. Od devadesátého roku jsem zaèal být aktivní, i proto, že jsem musel po úrazu do dùchodu. Ale zaèalo mì to bavit a chtìl jsem pokraèovat v už nìkolikrát zapoèatých pokusech nìco vybudovat panu prezidentovi Masarykovi. Pokusy tu byly v roce 1938, 1948 a V parku pøed zámkem mìla dokonce stát jeho jezdecká socha. Nepovedlo se. Vždycky se vybraly peníze a nìjak se ztratily. Naposled to bylo v osmašedesátém, kdy se posbíralo pøes milión korun. Známe èíslo konta a víme, kde byly uloženy, jen ty peníze nikde jaksi nejsou..." I jeho práce se nyní snad už podán' zúroèit ve velkém. Pøesto je nespokojen s tím, že expozice bude spadat pouze pod okresní muzeum. "Masarykovo muzeum by si zasloužilo spíše samostatnou instituci a nebýt jen nìjakou poboèkou. Pøesto by mì pøi prvních pokusech, kdy vìtšina vystavených fotografii byla po dìdovi, nenapadlo, že nakonec vznikne tak nákladná stavba" Lidé na Ministerstvu kultury a dalších úøadech se mìnili, ale pan Pošta se o muzeum zajímá stále. kana zøejmì pálilo. V kapitole s názvem "Cholera morbus" (nemoc cholera) píše: "Tato pustošivá nemoc vypukla v Asii a cizinou se v roce 1831 dostala do rakouského císaøství. V Rakousku smetla pøes , v Uhrách témìø pøes lidí. Ten, kdo byl zachvácen touto nemocí, pøežil sotva 24 hodin. Mnozí zemøeli náhle nebo po nìkolika hodinách. Koncem srpna 1831 vypukla ve Vídni. Až do té doby byly proti jejímu šíøení rozestavovány vojenské kordony. Ona je však pøeskoèila a tak byly jako zbyteèné zrušeny. Brzy se ukázala na Moravì - témìø všude nièivì. 28. listopadu 1831 zachvátila v Praze na Malé Stranì jednoho nádeníka a brzy se rozšíøila do nìkolika ulic. Pøiložené bulletiny ukazují, v jakém strachu se museli nacházet obyvatelé Prahy a Èech. Bylo jí zachváceno døíve èi pozdìji devìt èeských krajù. Cholera se nevyhnula ani Benešovsku Postižena cholerou ve Zdislavicích byla 28. ledna 1832 žena jdoucí ze Støechova do Naèeradce. Ve Zdislavicích zemøela a byla pøevezeno do Štìpánova. Tam zemøela jen služebná ranhojièe, která vyprala ranhojièovo nevyvìtrané prádlo. Ranhojiè totiž také zemøel. V bøeznu 1832 již bylo touto nákazou postiženo asi 13 krajù v Èechách. Ušetøeny zùstaly jen kraje loketský a žatecký. Ten však napadla cholera v èervnu a souèasnì i dosud jiné ušetøené kraje. Pøikládám sešit s naøízeními, recepty a modlitbami pro ty, kteøí k utrpení zdlouhavých válek, neúrody, zlehèených penìz, drahotì musí ještì snášet tuto strašlivou nemoc. Pøesto budiž jméno Pánì pochváleno. (pozn.: sešit se nezachoval) Každý podezøelý z nemoci musel být nahlášen Poèasí je neobyèejnì studené, bez bouøek. Pøesto èasto prší a jsou nesnáze. 15. èervence již nezùstal ušetøen ani jeden èeský kraj. Objevila se i ve Lhotì Hrazené, kde bìhem nìkolika hodin zemøelo nìkolik lidí. V srpnu se cholera objevila i v Louòovicích a v Lukavci. Zvláštní bylo, že celé záøí a zaèátek øíjna bylo velmi teplo a sucho. Na zaèátku vypuknutí nemoci musel být každý podezøelý pøípad ihned hlášen krajským úøadùm, aby mohla být rychle poøízena lékaøská pomoc. Pozdìji však vláda zakázala, aby se zabránilo vzbuzení pozornosti a zmenšil strach, úøadùm i lékaøùm nemoc pojmenovat s dodatkem, aby se u zemøelých na choleru uvádìla v ohledacích listech jiná choroba. Tak vypuklo zlo na nejvzdálenìjším konci mìsta Vlašimi v mìstské cihelnì u Pavlovic v noci dne 5. listopadu 1832 a dennì se šíøilo dále. V mìstských matrikách litera A No III str. 98, poèínaje koncem mezi jinými uvedenými nemocemi, jsou i první obìti cholery. Zemøely bìhem 24 hodin po svém onemocnìní. Lékaøi hledají pùvodce nemoci Jestliže tuto nemoc pøežiji chci pøipojit jména lidí i bydlištì. Je-li mnì urèen jiný o- sud nech tak uèiní mùj nástupce (následuje seznam jmen 23 osob zemøelých ve Vlašimi, jedné v Pavlovicích, 22 zemøelých v prosinci 1832). Následkem nervové horeèky zemøelo v listopadu 5 a v prosinci též 5 osob. Rok Bezprostøednì na dávivou úplavici zemøeli 4 lidé. Na její následky pak po šestitýdenní nemoci na vodnatelnosti František Novák, starý 15 let z èp. 238 ve Vlašimi. 13. bøezna. Jestliže se tato nemoc nevrátí a snad jako lidské neštovice nezdomácní, zmizí naše rozhoøèení. Tak to je asi u všech, a tak bude lidský rod vyhlazen. Bùh øídí svìt a lidé nechápou jeho cesty... Opatøení zùstala bez užitku, lékaøi hle-

14 dají miasma - látku pùsobící tuto nemoc, hned v povìtøí, hned v lidské potravì, hned v atmosféøe, nechápou prazvláštní skoky této nemoci z nejodlehlejších míst na jiné, nakažlivost a opìt nenakažlivost boøí všechna dogmata. Proè nechceme pøiznat, že Bùh poslal svého andìla, aby pøivedl oznaèené? Jedna nedùslednost následovala druhou, jedno naøízení vyvracelo druhé. Tak se lidí zmocnil strach. Po choleøe následovaly lidské neštovice. Ve Vlašimi na nì nezemøel nikdo aèkoliv onemocnìlo více lidí. Politujíli potomci nás, kteøí jsme museli svùj život prožít ve válce, hladu, tažení polovinou Evropy a nakonec v moru. Èlovìk je otrok zvyku a my jsme si na tuto bídu zvykli. Bùh nás chraò pøed tímto návykem a jeho pøíèinami. V zápisech pokraèuje další dìkan V 60. roce života, v 21. dìkanátu - Wender, dìkan: 7. záøí Dnes je v Praze korunovace krále Ferdinanda. Pod jakými auspiciemi? Cholera øádí v Praze, tato obluda zabíjí své obìti bìhem 2 Ä 3 hodin. Všemohoucí Bùh nech zabrání jejímu šíøení. Toho je nutné se obávat kvùli pøílivu lidí na korunovaèní slavnosti. Jestliže mne Bùh zachová, popíši zde další prùbìh nemoci. Den pøed korunovací se stal obìtí cholery i olomoucký kníže arcibiskup hrabì Chotek Ferdinand, pøítomný kvùli pøijetí léna." Následují opìt jména 19 osob zemøelých ve Vlašimi a v Domašínì na choleru. Vzhledem k falešným diagnozám nebyli zøejmì všichni zemøelí na choleru pohøebeni na zvláštním høbitovì, který se nalézal ve Vlašimi za obchodním domem Mana. (Benešovský deník, , autor: Jan SVOBODA) Ke kronikám pøistupují mìsta s rozdílnou zodpovìdností Pamìtní knihy zachycují hlavnì zajímavé události Již osmdesát let platí zákon, který ukládá obcím a mìstùm za povinnost vést kroniky, jež mají mapovat významné události a uchovávat tak odkaz pro další generace. Zákon, který v roce 1920 podepsal tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk, však nepoèítal s žádnými postihy pro ty, kdo jej nebudou plnit, a tak se s kronikami jednotlivá mìsta vypoøádávají po svém. Vìtšinou se však o historické záznamy starají øádnì. "Kronika mìsta Ostravy se zaèala vést tìsnì poté, co byl vydán zákon o pamìtních knihách, tedy nìkdy po roce 1920, a tradice tady pøetrvává dodnes. Kronika by mìla být vedena vždy za jeden rok. Takto to fungovalo až do roku 1987, za léta 1988 až 1995 se momentálnì tiskne hromadný zápis. Kvùli tìmto komplikacím a nìkterým personálním zmìnám nám zatím chybí nejnovìjší zápisy. Každý rok však vychází Ostravské kalendárium, které je vlastnì pøehledem událostí," øekla Blažena Przybylová z Archivu mìsta Ostravy, která dodala, že vlastní kroniky si vedou také jednotlivé mìstské obvody. Kromì kroniky má však Ostrava také pamìtní knihu, do níž se podepisují vzácní hosté z politické, kulturní èi sportovní oblasti. Ve Frýdku- Místku se zaèalo psát do kroniky v roce 1918, kdy ještì existovaly obì mìstské èásti zvláš. Od roku 1945 je kronika Frýdku i Místku vedena spoleènì. Do kroniky se zapisuje pravidelnì a je k dispozici na školském odboru mìstského úøadu. V archivu je zatím založeno pìt dílù, které vznikaly do roku Mìstskou kroniku si poctivì vede také mìsto Opava. "Musíme dokonèit pouze minulý rok a rok 1993, jinak musím øíct, že máme kroniku v poøádku. Zaznamenáváme do ní veškeré pro mìsto vý- pisuje, ale kroniku vést zatím nechce. Slíbil ale, že zápisy za chybìjící roky jednou zpìtnì dopíše," øekl starosta Krajl. Obce, které jsou bez pamìtních knih, podle historikù a kronikáøù o hodnì pøicházejí. "S kronikou se totiž pøedává i kulturní dìdictví. Když lidé znají minulost obce, ve které žijí, mají k ní urèitì i vìtší vztah. Jenže zájem o kronikáøství nelze nikomu nakázat," soudí Marek Laš ovka z Archivu hlavního mìsta Prahy. Poslanec Srdínko v roce 1920 prosazoval kroniky (Mladá fronta Dnes, Praha, , autor: rak) Praha(brr, rak) - Staèí si pøeèíst stenozáznam ze schùze Národního shromáždìní èeskoslovenského z 30. ledna 1920, abychom poznali, s jakým zaujetím prosazoval tehdejší poslanec Otakar Srdínko zákon o zavedení kronik do všech obcí i mìst. A zøejmì ani netušil, že jeho zákon bude platit i po dlouhých osmdesáti letech. "Slavné Národní shromáždìní! Myšlenka zakládati pamìtní knihy obecní není nová, a pronesena již byla na rùzných místech," oslovil poslanec své kolegy, které však musel kvùli velkému hluku svým hlasem pøekøièet. "Nyní, když v historii našeho národa nastal takový mezník dùležitý, jako jest pøevrat z øíjna 1918, jest to dostateèným vybídnutím, abychom od toho dne poèali zakládati pamìtní knihy obecní, tedy kroniky, v celé republice. Aby bylo jisto, že se tak stane bezpeènì všude - není možno se spoléhati na dobrou vùli jednotlivých obcí - pojal jsem myšlenku dokázati, že snad by se to mohlo provésti zákonem," pronesl v Národním shromáždìní èeskoslovenském univerzitní profesor Srdínko. Jeho návrh se u kolegù poslancù doèkal vøelého souhlasu a zákon Národním shromáždìním nakonec prošel. (Mladá fronta Dnes, Praha, , autor: brr, rak) Skøivany se po 640 letech mohou pyšnit svým znakem a praporem POCTA / Pøedseda Poslanecké snìmovny Václav Klaus pøedal ve ètvrtek certifikát s udìlením relikvií starostovi Vladimírovi Futerovi. Skøivany - Certifikát s udìlením znaku a praporu Skøivanùm pøevzal ve ètvrtek od pøedsedy Poslanecké snìmovny Václava Klause starosta Vladimír Futera. Obec se tak po 640 letech od svého vzniku relikvií doèkala. "Prapor a znak jsme získali po dvouletém úsilí. Návrh Zdeòka Linharta z Vrchlabí totiž musel schválit podvýbor pro heraldiku snìmovny," øekla archiváøka obce Jana Malinová. Obì relikvie, které by svìtlo svìta mìly uzøít nejpozdìji do podzimních oslav výroèí vzniku obce, nesou tøi symboly. Prvním z nich je øeka Cidlina, která obcí protéká. Na znaku i praporu je pak znázornìn i nedaleký romantický zámek z 19. století, kde dnes sídlí Ústav sociální péèe. Dále jsou tu také zobrazeny dvì zabalené homole cukru, které pøipomínají cukrovar, který však byl po sto patnácti letech od svého založení v roce 1862 pøetransformován na podnik Strojobal.

15 název Chuchle a okamžitì se zobrazí všechny èlánky o obci. Navíc bych rád na webové stránky umístil i elektronickou verzi naší kroniky," konstatuje Hromádka. Pøesto jádro práce kronikáøe zùstává i za desítky let nezmìnìné zapisování dìní v obci, setkávání se s pamìtníky èi fotografování souèasného vzhledu ètvrtì. "Celý rok sbírám materiály a pak najednou vše vlastní rukou zapíši do kroniky speciálním dokumentním inkoustem. Ještì jednou pak informace uložím do poèítaèe," pøipomíná mladík, který napsal a vydal padesátistránkovou brožuru s názvem Prùvodce historií Malé a Velké Chuchle, kterou pøipravoval témìø dva roky. A co se vlastnì do kroniky zapisuje? "Dùležitìjší než informace o zasedání zastupitelstva je údaj o tom, kolik druhù piv se toèí v místních hospodách. Prostì drby," pøiznává Hromádka. RADEK KEDROÒ (viz Øada obcí... strana dvì) (Mladá fronta Dnes, Praha, , RADEK KEDROÒ ) Vyjádøení k tomuto èlánku (aneb pouèení pro nás všechny): Èlánek jsem neautorizoval. Redaktor mì zpovídal témìø dvì hodiny a místo dùležitých vìcí (že máme napø. novou Základní školu Charlotty Masarykové, a že Chuchle - to nejsou jenom dostihy...) vypsal z rozhovoru jenom marginálie a nepodstatné vìci, které úèelovì upravil, patrnì proto, aby jeho èlánek byl ètivý. Mj. poslední vìta byla øeèena jinak a v jiném kontextu! Pozor na to, co redaktorùm øíkáte a jakou formou! Tomáš Hromádka, kronikáø Velké Chuchle. Øada obcí nemá svého kronikáøe, aèkoliv jim to pøikazuje zákon Praha(rak) - Nìkteré místní úøady v metropoli nevedou pamìtní knihy, i když tato èinnost má v mnoha obcích úctyhodnou tradici, a navíc ji ukládá zákon z roku Pražští starostové se hájí jediným argumentem - nejsou lidi. Kronikáøi, kteøí knihy vedli léta, umírají, a mladým lidem se do této èinnosti pøíliš nechce. Stanislav Dvoøáková z Muzea hlavního mìsta, jež má všechny kronikáøe v metropoli na starosti, potvrdila, že v nìkterých mìstských èástech na povinnost psát kroniky zapomínají. "V roce 1990 byli kronikáøi v padesáti dvou obvodech, nyní jsou již jenom v tøiceti šesti," posteskla si. Zákon o pamìtních knihách z roku 1920, který platí ještì dnes, pøitom hovoøí o tom, že v každé obci musí mít osobu povìøenou psaním kroniky. "Zástupci obvodních úøadù však vìtšinou tvrdí, že na to nemají peníze. A když je upozoròuji, že ze zákona kroniku mít musí, je to jako když hrách na stìnu házím. Pochopitelnì žádné páky, jimiž bych je pøinutila, nemám," doplòuje Dvoøáková. Jedním z obvodù, kde kronikáøe nemají, a dìní v obci tak nikdo systematicky nezaznamenává, je i Místní úøad Praha-Libuš. "Kroniku máme, ale kronikáøe ne. Pøiznávám, že knihu nikdo poøádnì nevede," uvedl Tomáš Hejzlar, tajemník radnice. "Èlovìk, který mìl pamìtní knihu na starosti, nìkdy v devadesátých letech zemøel. Hledali jsme jeho nástupce, jenže se nikomu do toho nechce. Je nám to líto a doufáme, že jednoho krásného dne na nìkoho vhodného narazíme," dodal s tím, že vìtšinu zájemcù odrazuje minimální odmìna za tuto práci. Kronikáøe postrádají rovnìž ve Vinoøi, i tam narážejí na nezájem lidí. "Bohužel kronikáøe nemáme, poslední záznamy v pamìtní knize lze nalézt nìkdy v roce 1988," pøiznal starosta Místního úøadu Vinoø Jaroslav Krajl. Zdùraznil však, že má vyhlédnutého vhodného kandidáta na tuto funkci. "Nemohu pøesvìdèit jednoho místního dùchodce, který si sice øadu vìcí za- znamné události, dùležité stavby èi návštìvy vzácných hostù," øekl tajemník opavského magistrátu Tomáš Elis. Cenné zápisy se získávají kuriózními zpùsoby Knihy pamìtí si ale nevedou pouze velká mìsta, ale i jejich místní èásti s nìkolika stovkami lidí. "Hlavní kronika Kopøivnice samozøejmì obsahuje i údaje z místních èástí Lubina, Mniší a Vlèovice, ale i tam si vedou své kroniky. Více se však zamìøují na kuriozity a zprávy, jež by v mìstské kronice nemìly místo," vysvìtlila Vendula Sopúchová z kopøivnické radnice. Jak uvedla, do jedné mìstské kroniky se pøibližnì vejdou ètyøi roky a po deseti letech se pøedává okresnímu archivu. Cenné zápisy se v kronikách èasto objeví kuriózním zpùsobem. Napøíklad vloni v srpnu získala starostka Studénky na Novojièínsku Kateøina Huvarová podpis prezidenta Václava Havla jen díky své pohotovosti. Protože mìstská kronika se právì vázala, pùjèila si pøed prezidentovým pøíjezdem do místního podniku Vagónka èistý list papíru i tužku a Havla požádala o podpis s vìnováním. "Ani se nedivil. Nyní si cenný úlovek do kroniky vlepíme," radovala se tehdy starostka z památky na první prezidentskou návštìvu v historii mìsta. Podle Lenky Kubicové z Okresního archivu Karviná je kronikáøství na Karvinsku stále živé. "Všechny obce mají svého kronikáøe a odevzdávají nám k úschovì své starší kroniky. Mnoho studentù nebo i obèanù do nich nahlíží, protože dávají ucelený obraz o dané dobì," tvrdí Kubicová. Kroniky jsou vìtšinou doplnìny fotografiemi nebo èlánky z novin. "Dají se z nich dovìdìt i informace, jaké byly napøíklad v daném roce ceny masa a piva, jaké bylo poèasí, èasto ilustrují hospodáøský nebo prùmyslový vývoj," dodává Kubicová. Karvinský archiv má k dispozici také kroniky škol, odborových organizací, rùzných sportovních nebo zájmových spolkù. K nahlédnutí je také kronika, která ukazuje dìjiny Orlové od 12. století do padesátých let 20. století. Nejvìtší problém je sehnat kvalitního kronikáøe Ne každá obec na Bruntálsku má každoroènì vedenou kroniku. Není totiž snadné nalézt vhodného kronikáøe, který by mìl chu, dostatek èasu a literárního umu k vedení kroniky. Zpravidla se do záznamù v kronikách dávají dùchodci nebo uèitelé. Vìtšina obecních pokladen navíc zeje prázdnotou, takže není z èeho obecní letopisce honorovat. Výjimkou je napøíklad mìsto Krnov, kde je kronikáøem øadu let Vladimír Blucha. "Radní si zakládají na peèlivì vedené kronice. Studují zápisy a nešetøí na zaplacení kronikáøe. Dokonce pan Blucha dostal za dobrou práci vìtší èástku, než pù-

16 vodnì byla smluvena," uvedl Otakar Válek z Mìstského úøadu v Krnovì. Jak ovšem podotkl, i Krnov se bude brzy potýkat se shánìním nového kronikáøe. "Pan Blucha totiž již nìkolikrát naznaèil, že bychom se mìli pohlédnout po nìkom mladším," øekl Válek. (Moravskoslezský den, Autor: ZPRAVODAJOVÉ DNE) Farník objevil kroniku Býkova s tøi století starými záznamy BÝKOV (vr) - Zøejmì jen málokdo dnes ví, že Býkov byl kdysi pomìrnì významnou obcí. Dokládá to i témìø tøi sta let stará býkovská kronika, kterou po létech zapomnìní nedávno objevil úvalenský farník Ladislav Martikán. Kronika je podle nìj z historického hlediska velmi hodnotná, nebo nejstarší zapsané údaje pochází z první poloviny osmnáctého století. "Kroniku jsem nalezl náhodou mezi starými knihami v úvalenském farním inventáøi. Její úvodní èást je napsána v nìmèinì a zcela jistì nebyla nikdy pøeložena," øíká Martikán. Kronika podle nìj obsahuje dosud neznámé skuteènosti o dávno zapomenutých osadách i o Býkovì samotném. "Nyní ji pøekládá bývalý opavský uèitel Rudolf Kostøiba do èeštiny. Zápisky jsem si proèítal zatím jen letmo, ale pøedpokládám, že poskytne spoustu cenných historických informací," míní Martikán a dodává, že Býkov, v nìmèinì Pickau, byl v minulosti významnou obcí s øemesly i selským stavem. (Region Krnov, ) Parta nadšencù chce otevøít v Kvildì pro turisty muzeum NÁPAD / "Jsem velikou obdivovatelkou melancholické a pøekrásné Šumavy," øíká o sobì ve své publikaci "Kapitoly z minulosti Kvildy" Jaroslava Vávrová. Kvilda - Jestliže si nìjaká obec zaslouží vlastní muzeum, pak je to rozhodnì šumavská Kvilda. Statisíce návštìvníkù, kteøí tudy roènì procházejí, by se možná rádi pøiuèili lecèemu z dìjin obce, která poci ovala všechny politické zmìny v zemi mnohem více, než její vnitrozemské "kolegynì". Odsun Nìmcù po druhé svìtové válce, vztyèení železné opony, její následný pád, o všem se zde vìdìlo hned z první ruky. "Budeme zakládat obèanské sdružení pro rozvoj Kvildy a veškeré úsilí a finance vìnujeme na projekt muzea, obnovu místního høbitova a na další "nadstavbovou" èinnost v obci," øíká iniciátorka vzniku muzea Jaroslava Vávrová. Ta se historii nejvýše položené obce Èeské republiky vìnuje již nìkolik let a vlastním nákladem vydala publikaci "Kapitoly z minulosti Kvildy". Stálá expozice by mìla vzniknout v budovì staré školy, postavené roku 1892 a tedy nutnì volající po rekonstrukci. "Mezi vystavenými exponáty návštìvníci najdou jednak fotografický materiál, staré pohledy Kvildy a eventuelnì i Buèiny, která patøí do katastrálního území Kvildy, ale i podmalby na skle," prozrazuje Jaroslava Vávrová. Nebudou chybìt ani skláøské výrobky, selský nábytek a staré mapy, z nichž nejstarší pochází z roku Na pùdì jednoho starého domu byly pøed nìkolika mìsíci objeveny dvì nìmecky psané kroniky, které mapují historii Kvildy a Buèiny od roku "Doèetla jsem se, že pøi požáru roku 1889 jedna kronika shoøela a vìdìla jsem, že nìkde ještì tedy musí být další," vysvìtluje objevitelka cenných knih. V jedné z kronik chybí pøibližnì sto listù, které by mìly podle Jaroslavy Vávrové popisovat události po roce Trutnov - Na trutnovské radnici zaèal od dubna pracovat odborník na historii. "Bude úzce spolupracovat s okresním archivem a bude zpracovávat historické èásti projevù ke slavnostním pøíležitostem," uvedl starosta Trutnova Ivan Adamec. Mìstský historik se prý bude zabývat i digitálním zpracováním trutnovské kroniky, kterou by mìl v budoucnu také sám psát. (van) KRÁTCE Z OBCÍ (Mladá fronta Dnes, Z východních Èech, , autor: van) BÌŠINY Pøed Velikonoci se plánuje v Bìšinech svoz nebezpeèného odpadu. O této skuteènosti nás informoval starosta obce ing. František Vlèek. ÈACHROV Na veøejném jednání místního zastupitelstva, které se uskuteèní ve ètvrtek 20. dubna, bude hlavní bodem programu, podle slov Anny Vítovcové, zápis do obecní kroniky za rok PØEDSLAV Veøejné jednání zastupitelstva, podle slov Anny Hrdinové, se zde uskuteèní ve ètvrtek 20. dubna od 18 hodin v Makovì v místním hostinci. Následnì v sobotu 22. dubna v Pøedslavi plánují svoz nebezpeèného odpadu.(vl) (Klatovský deník, , autor: vl) Internet usnadòuje práci, øíká jeden z nejmladších kronikáøù Velká Chuchle- Když zaèal v roce 1995 psát chuchelskou kroniku, bylo mu sedmnáct let - v té dobì byl nejmladším kronikáøem v metropoli. A možná i v celé zemi. Dvaadvacetiletého Tomáše Hromádku již od mládí zajímala historie, postupem èasu mu uèarovaly hlavnì dìjiny Velké Chuchle, ve které bydlí. "Ve tøinácti letech jsem v lidové knihovnì našel desetistránkový spisek Struèné dìjiny Velké Chuchle, který mì doslova uchvátil. Velkou roli sehrála i stínadelská trilogie od Jaroslava Foglara. Když jsem zaèal v knihovnách pátrat po tom, kde se Stínadla vlastnì nacházejí, uvìdomil jsem si, že jsou vlastnì všude kolem. Èlovìk se musí jenom lépe dívat, dobrodružství lze zažít i pøi hledání v historických pramenech," popisuje svùj vztah k d ìjinám Tomáš Hromádka, jenž na Univerzitì Karlovì studuje zemìpis a dìjepis. Jeho cesta k chuchelské kronice, která zaznamenává dìní v mìstské èásti již od roku 1921, byla však krkolomná. "Velmi mì zajímala obecní pamìtní kniha, jenže mì nechtìli do ní nechat nahlédnout. Jedinou možností, jak se k ní dostat, bylo vzít funkci kronikáøe," vzpomíná. Zatímco døíve museli kronikáøi spoléhat pøi získávání potøebných informací jenom na tradièní zdroje, Hromádka dnes už využívá i moderní techniku. "Bìžnì pracuji s internetem, což mi velmi usnadòuje práci. Døíve jsem se v knihovnách musel probírat kvanty novin, dnes však staèí v internetovém vyhledávaèi zadat

17 Uèitelská praxe Pedagogickou dráhu zahájil Alois Kropáèek ve školním roce na Chebsku, následujících osm let strávil ve školách v okolí Žatce a v období Protektorátu uèil v Budyni nad Ohøí. V r byl pøeložen do našeho kraje, který si velmi oblíbil a jenž se mu stal trvalým domovem. Po kratším pùsobení na školách v Hoøicích, v Miletínì ( ) a v Ostromìøi ( ) byl ustaven v r jako u- èitel èeského jazyka a dìjepisu na ZDŠ Na Habru v Hoøicích, na níž pùsobil od r.1959 až do svého odchodu do penze v r Ani potom však nesložil ruce do klína, a bylo-li tøeba, ochotnì zastupoval za dlouhodobì chybìjící kolegy na hoøických školách. Turistika Volný èas dìlil Alois Kropáèek mezi rodinu a své dvì velké lásky, jimiž byly turistika a sborový zpìv. Radost z toulek pøírodou i smysl vnímat krásno jej v r pøivedly do øad hoøických turistù. Stal se aktivním èlenem KÈST a v letech byl zvolen pøedsedou odboru. Stál u zrodu povìstných Poutí na Zvièinu a spolu s Janem Peterou se v r stal duchovním otcem známého jarního pochodu "Žižkùv štít". V letech , tedy do svých 81 let, vykonával záslužnou èinnost znaèkovaèe turistických tras. Nesmíme zapomenout ani na to, že v 60. letech pod jeho vedením úspìšnì pracoval turistický kroužek na haberské škole. Pan uèitel se svými žáky èasto a rád podnikal nedìlní výlety na zajímavá místa v okolí Hoøic (Chlum u Sadové, Kumburk apod.). Jeho svìøenci se úspìšnì úèastnili i orientaèních závodù. Alois Kropáèek je za své celoživotní zásluhy nositelem nejvyššího turistického vyznamenání - medaile Vojty Náprstka. Sborový zpìv Jeho druhou zálibou se stal sborový zpìv. Již jako student státního uèitelského ú- stavu v Èáslavi byl èinným èlenem pìveckého sboru Hlahol ve svém rodišti, pozdìji PSSU v Mostì ( ) a Bivoje v Budyni nad Ohøí ( ). V r se stal èlenem smíšeného pìveckého sboru Ratibor-Vesna v Hoøicích, jemuž zùstal vìrný témìø pùl století. V r pøevzal vedení spolkové kroniky, jež byla do té doby psána spíše mezerovitì. Na základì dochovaných dokumentù zpracoval zpìtnì historii spolku pro léta a od r již vedl pravidelné záznamy. Kroniku psal peèlivì, èasto až s puntièkáøskou pøesností. Jeho zápisy konèí rokem 1993, tehdy mu již zdravotní stav nedovoloval úèastnit se pravidelnì pìveckých zkoušek. Píšeme-li o pìvecké èinnosti pana uèitele Kropáèka, nesmíme zapomenout ani na jeho pùsobení mezi mládeží. Bìhem své dlouholeté uèitelské praxe byl èasto povìøován výukou hudební výchovy, pøi níž pøenášel na své žáky lásku k èeské písni. Na nìkterých školách vedl dokonce recitaèní a pìvecké kroužky, napø. v Postoloprtech, v Budyni nad Ohøí, v Miletínì i v Hoøicích. Pan uèitel Kropáèek žije již rok v hoøickém domovì dùchodcù, kde tráví èas zaslouženého odpoèinku. Jeho pøátelé a spolupracovníci na nìj však nezapomínají. Nezapomínají na nìj ani èlenové pìveckých sborù Ratibor a Vesna v Hoøicích, kteøí mu k jeho životnímu jubileu pøijdou poblahopøát, jak jinak než s písnièkou. Koncert na poèest pana uèitele Kropáèka se uskuteèní v hoøickém domovì dùchodcù v pondìlí. (Noviny Jièínska, ) Trutnov zamìstnal historika Jedno muzeum Kvildy již existuje, a to v nìmeckém Mauthu. "S tamním muzeem jsme se také spojili. Jsou ochotni s námi spolupracovat. To je také jedna možná cesta k získání nìkterých podkladù z historie Kvildy, které nám dosud nebyly pøístupné," doufá obdivovatelka Šumavy. Pøání všech, kteøí na projektu spolupracují, bylo otevøít expozici již na letní sezónu. Bohužel i v tomto pøípadì úspìch celého projektu závisí na finanèních prostøedcích, ale parta nadšencù se nevzdává. Vždy pøání bývá èasto otcem myšlenky. (Listy Prachaticka, , Autor: PETRA KARKOŠOVÁ) Koníèkem Jaroslava Jaroše je historie jeho rodného kraje OD MINULOSTI K DNEŠKU / Dávám jen dohromady dostupné záznamy, pracuji s kronikami, procházím archivy, øíká skromnì autor publikací o dìjinách regionu. Èeèelice - Historie kraje, který je jeho domovem, je nejvìtším koníèkem Jaroslava Jaroše. Sešli jsme se v domì, kde se narodil a ve kterém dnes sídlí èeèelický obecní úøad. Jaroslav Jaroš je autorem nìkolika publikací o dìjinách vesnice, od jara roku 1252, ze kterého pocházejí první zmínky o Èeèelicích, až do souèasnosti. "Dávám jen dohromady dostupné záznamy, pøi tom pracuji pøedevším s kronikami, procházím archivy," øíká skromnì Jaroslav Jaroš, který nyní pracuje na další publikaci, jež ponese název Kropáèova Vrutice v historii. Podle jeho slov by mìla vyjít asi letos na podzim. "Je to sice už mladoboleslavský okres, jsme ale blízcí sousedé," pøipomíná autor. Kromì publikací o té "své" vesnici, mezi kterými je napøíklad Vlastivìdný prùvodce okolím Èeèelic nebo Sedmdesát let fotbalu v Èeèelicích, vyšla už i knížeèka Košátky, Slivna a okolí od historie k dnešku. Zítra v 17 hodin podepisuje Jaroslav Jaroš na byšickém obecním úøadu svou další publikaci Obecná a mìš anská škola v Byšicích spolu s autorem druhého dílu Osmiletá a základní škola v Byšicích Oldøichem Lachmanem, bývalým øeditelem a uèitelem byšické školy. O spolupráci s Jaroslavem Jarošem mají zájem i další vesnice v okolí Èeèelic, ponoøit se do archivních materiálù je ale èasovì nároèné, a pøestože je autor dnes už v dùchodu, nemùže se svému koníèku vìnoval naplno. "Uèím na základní škole v Byšicích," øíká o své práci. Jaroslav Jaroš pùsobil pìtadvacet let na pedagogické fakultì, kde pøipravoval na budoucí povolání uèitele. Mezi jeho žáky byla pøed lety i øeditelka a uèitelé školy v Byšicích. Tenkrát je zøejmì ani ve snu nenapadlo, že budou jednou s Jaroslavem Jarošem uèit na stejné škole. (Mìlnický deník, , Autor: PETRA ŠPITÁLSKÁ) Vršoviètí radní založí kroniku Vršovice(pdk) - Novou kroniku desáté mìstské èásti hodlá založit vedení vršovické radnice. Pùvodní kniha se záznamy o dìní v obvodì se podle Antonína Langra z tamního úøadu ztratila na podzim roku Desátá èást proto žádá všechny obyvatele obce a pøíznivce Prahy 10, kteøí mají zájem kroniku spoluvytváøet, aby se ozvali na èíslo radnice Langer podotkl, že úøad shání zejména data, fakta, u- dálosti, jména osob, jež se zasloužily o obec, a data postavení nejrùznìjších budov v desátém obvodì. Zájem mají vršoviètí radní rovnìž o fotografie. "Nejvíce bychom pøivítali jakékoli informace od roku 1960, kdy se hlavní mìsto dìlilo do deseti èástí. Pokud však bude nìkdo informovat o událostech staršího data, budeme rádi také," u-

18 vedl Langer. Kroniku chtìjí pøedstavitelé vršovické radnice psát v elektronické formì tak, aby byla k vidìní na internetu. (Mladá fronta Dnes - PRAHA, , Autor: pdk) Mšecký urbáø pøedstavuje dobovou kroniku obce ODKAZ MINULOSTI / Kniha ze 17. století je peèlivì uložena v archivu MŠEC - Obec Mšec leží na staré královské silnici, která spojovala Prahu s Karlovými Vary. Byla a je pøirozeným centrem slánského a rakovnického Podlesí ve východním Džbánu. Mšeci se zachoval významný urbáø ze 17. století. Od roku 1662 byla Mšec nejstarším majetkem a sídlem knížecího Schwarzenbergského panství v severních Èechách. Øeditelství a správa mšeckého panství sídlila v zámku, který choval bohatý a uspoøádaný archiv, poèínající se záznamy po tøicetileté válce, kdy panující rodina Schwarzenbergù Mšec se zám-kem koupila. Odtud byla vydávána naøízení o dodržování a vzorném vedení archivù a ú- øedních registratur na všech knížecích statcích. V archivu byl uložen i objemný urbáø (soupis panství a dražebnosti) panství Mšeckého, jehož pøedmluva pochází z roku Kniha je i pøes svou neúplnost dùležitá tím, že je posledním dokumentem slavné kdysi správy èeské a dokazuje, že ú- øední vnitøní jazyk velkostatku Mšec v oné dobì byl èeský, kdežto všechna následující vnitøní akta úøední byla psána již nìmecky. Mšecký urbáø ze 17. století má nejen historický význam majetkoprávní, ale je i dobovou kronikou rodu a obce. (Deník Luèan, , Autor: jh) Kronikáøova publikace poslouží i žákùm O b ø í s t v í - Svoji novou publikaci oficiálnì v sobotu pøedstavil ètenáøùm spisovatel, novináø, básník a kronikáø tøiasedmdesátiletý Miroslav Sígl. V knize Osobnosti a osudy obce zpracovává historii Obøíství, svého rodištì. Síglovu knihu vydal Obecní úøad Obøíství v nákladu šesti set výtiskù. "Za prvních deset dní jsme už pìt set kusù prodali," hlásil spokojený starosta obce Obøíství Jaroslav Polívka, který zvažuje dotisk dalších nìkolika set kusù. "Záleží na finanèních možnostech, zatím jsme do tohoto projektu z obecní pokladny vložili sto dvacet tisíc korun," øekl starosta. Smysl a význam Síglovy práce potvrdil nejen zájem o knížku, ale také úèast lidí na její sobotní slavnostní prezentaci. Do spoleèenského sálku obøístevské základní školy pøišlo více než sto lidí. Autor historické publikace posluchaèùm vyprávìl zajímavosti ze sbírání podkladù. Za tøi roky prolistoval stohy dokumentù, kronik, zápiskù a fotografií. Obcházel úøady i archivy, navštìvoval pamìtníky. "Bohužel, všechno se do knížky nevešlo," zalitoval Sígl. "Napøíklad táta fotbalisty Pavla Verbíøe má šest objemných kronik fotografií a výstøižkù z kariéry syna od jeho poèátkù v obøístevských žácích až po souèasné ligové úspìchy." Zmínka o nejznámìjším obøístevském sportovci vyprovokovala vzápìtí neèekanou reakci. "Já tady pokládám pìt set korun a vyzývám, aby se další podle svých možností pøidali na podporu žákovských fotbalistù, aby zde vyrostl další Verbíø," vyhlásil spontánní sbírku Petr Burda, pamìtník Verbíøových zaèátkù. Než se lidé ze sobotní prezentace Síglovy publikace rozešli, bylo na hromádce 1750 korun a obøístevský starosta slíbil, že z obecní pokladny dodá potøebnou èástku na zakoupení dresù pro fotbalové žákovské družstvo. V budovì obøístevské školy v sobotu panovala výborná nálada. "Už pøi slavnostním otevøení nového objektu vena pec, bylo vlastní ohništì pro vytápìní pece a na pøípravu jídel. Až pozdìji byla síò rozdìlená na malou pøedsíòku a vchodem do jizby na vlastní kuchyò. V rohu kuchyòské síòky bylo mezi dvìma silnými zdmi ohništì. Bylo postavené z hlinìných cihel. Stávala na nìm trojnožka, pod kterou hoøel oheò, na ni se stavìla nádoba s jídlem. Pec byla rozdìlená na dvì èásti. V jedné se pekl chleba, druhá sloužila k vytápìní jizby. K té byla pøipojena kachlová kamna se vsazeným litinovým hrncem, zvaným kamnovec, ve kterém se ohøívala voda. Každá usedlost potøebovala mít vlastní zdroj vody. Døív neexistovala žádná kanalizace ani vodovod a každý si musel vodu zajistit sám. Dobytek se myl a napájel užitkovou vodou, která se zachycovala do u- mìle vyhloubené jámy, kam stékala povrchová a deš ová voda. Této prohlubni se øíkalo luža. Aby voda v luži nevyschla, byly okolo nasázené vrby, které ji svým stínem chránily pøed vypaøováním. Pitná voda se brala z pøirozených studánek v okolí usedlosti. Studny se kopaly až pozdìji. Byla to nákladná investice, a tak bylo studní málo. OVOCE SE SUŠILO VŠUDE Snad za každým stavením se døív rozprostíral ovocný sad. Ovoce totiž bývalo dùležitým zdrojem pøíjmù. Sušilo se v sušírnách. Lidé ve zlínském kraji pìstovali hlavnì "trnky" - švestky, z kterých se vaøila povidla a pálila slivovice. Pìstovali a zpracovávali také jablka, hrušky nebo špendlíky. Sušírna ovoce bývala nezbytnou souèástí každého selského stavení. Stávala za humny nebo na pasekách. Jako stavební materiál se používaly nepálené cihly nebo trámy, støechu kryl šindel nebo tašky. Sušírna byla rozdìlena na nìkolik èásti. V nejmenší se skladovalo topivo a v nejvìtší se sušilo ovoce. To se kladlo na takzvané lésy - sušicí pláty vyrobené z proutí, které byly jeden metr široké a dva metry dlouhé. Kladlo se na nì pøes ètyøicet kilogramù ovoce. Doba sušení byla rùzná, stejnì tak i úprava. Jablka se sušila rozkrájená, švestky a hrušky celé. MINULOST NAJDETE VE SKANZENU V souèasné dobì už ve Hvozdné nestojí žádný pùvodní selský grunt, zmizela i sušírna ovoce. Stejnì je tomu v ostatních obcích. A tak pokud nìkdo chce vidìt, jak žili lidé pøed sto lety, musí se vydat do nìkterého z moravských skanzenù. Každý týden pøipomínáme na stránkách pøílohy MF DNES pro jihovýchodní Moravu nìkteré ze zapomenutých míst regionu. Díky vzpomínkám pamìtníkù, kronikám a fotografiím z archivu se v nìm vracíme na místa, která už dávno zmizela nebo zmìnila svùj vzhled. Na podobná místa nás mùžete upozornit na adrese: Redakce MF DNES, Bartošova 45, Zlín, nebo poslat zprávu pøes svetlana. zakova@mafra.cz. Pøipojte heslo "Zapomenutá místa". (Mladá fronta Dnes, Jihovýchodní Morava, , autor: S. ŽÁKOVÁ) Písnièka pro Aloise Kropáèka jako blahopøání k jubileu Podtitulek: PORTRÉT / Požehnané 90. narozeniny oslaví v dubnu oblíbený u- èitel, dlouholetý èlen pìveckého sboru Ratibor a pøedseda odboru Klubu èeských turistù v Hoøicích. Hoøice - Uèitel Alois Kropáèek se narodil 21. dubna 1910 v Golèovì Jeníkovì v o- krese Havlíèkùv Brod. Tam také navštìvoval obecnou a mìš anskou školu a v letech absolvoval uèitelský ústav v Èáslavi.

19 ZAPOMENUTÁ MÍSTA: Selské usedlosti dávno zmizely Zlínský kraj - Nedílnou souèástí každé moravské obce byly ještì na zaèátku dvacátého století velké selské statky, takzvané grunty. Vìtšina staveb bývala døevìných, èást domu mohla také být postavena z nepálených cihel. Postupem doby, jak se na gruntech støídaly generace, mìnil se také vzhled stavení. Dnes se ještì možná najde pamìtník, který pøesnì ví, kde stával dùm nejvìtšího obecního sedláka a jak vlastnì pùvodnì vypadal. Jeho tvrzení však nejspíš nebude možné nijak dokázat. Pùvodní stavbu totiž už dávno vystøídal dùm z tvárnic a cihel. GRUNTOVNÍ KNIHA Z HVOZDNÉ Podrobný popis toho, jak vypadal pùvodní selský statek v obci Hvozdné na Zlínsku, se však dochoval v takzvané Gruntovní knize. V té jsou zápisy ještì z první poloviny sedmnáctého století. Dozvídáme se z ní, že se lidé ve zdejším kraji živili hlavnì obilnáøstvím, ovocnáøstvím a chovem dobytka. Proto si blízko obytné budovy stavìli také chlévy, stodoly, sušírny ovoce a jiné hospodáøské stavby. "Obytný dùm netvoøil s hospodáøskými budovami uzavøený dvùr, ale byl ústøední stavbou, vedle které vyrùstaly ostatní budovy. Pùvodní výstavba vesnice zachovávala dlouho ráz dvorcové výstavby a usedlosti byly od sebe dost vzdálené," vybral ze starých zápisù v Gruntovní knize kronikáø Hvozdné Josef Navrátil. Obytná chalupa se bìhem let pøíliš nemìnila. Vnitøní uspoøádání bývalo dlouhou dobu stejné, u selských gruntù i u menších chalup domkaøù. Rozdíl byl jen v tom, že u gruntù byly hospodáøské budovy postaveny oddìlenì, domkáøi je však pøistavovali k obytnému stavení. Jako stavební materiál se používalo výhradnì døevo. Snadno se zpracovávalo, a pokud bylo vhodnì vybráno, vydržely stavby až dvì stì let. DÌTI SPÁVALY V JIZBÌ NA PECI Stavba domu zaèínala vykopáním mìlkého základu, který byl hluboký asi dvacet centimetrù. Ten pak vyplnili kameny a spojili je hlinìnou maltou. Kámen se vybíral schválnì tak, aby nepotøeboval velké opracování. Na tuto kamennou zídku se položily srubové trámy, nazývané podešve. Na nì se kladly další srubové trámy pøitesané a spojované v rozích a zpevòované pøíènými trámy, které rozdìlovaly stavbu na jednotlivé místnosti. Nepoužívaly se žádné železné høebíky. Srubová stavba držela pohromadì vzájemnou dokonalou vazbou. Celá chalupa byla rozdìlena na tøi èásti, jizbu, síò a komoru. "Jizba byla v chalupì jedinou obytnou místností, a proto byla nejvìtší. Velkou èást v ní zabírala pec. Místnost bývala zaøízená prostì a jednoduše. Mezi okny stával prádelník, kterému se øíkávalo kostn, pøikrytý plachetkou. Na nìm obvykle byla soška Panny Marie, sváteèní hrníèky a sklenièky. Postele byly obvykle dvì, na rùzných místech. Byly vysoko zastlány peøinami a sloužily ke spaní rodièùm. Dìti spávaly na peci nebo na zemi. V rohu místnosti pøi zdi byla lavice s opìradly, stùl se židlemi. V rohu za dveømi vìšák nebo truhla na šaty, pozdìji se objevuje skøíò - almara. Podlaha bývala z udusané hlíny a její vzhled se obnovoval jednou týdnì kravincem rozøedìným vodou. Strop byl trámový, do mezer se ukládaly drobnosti z domácnosti. Vzhled døeva se obèas obnovoval nátìrem ze zvíøecí krve," popisují kronikáøi v Gruntovní knize obce Hvozdná. Samostatná kuchyò døív v chalupách neexistovala. Vchodem do domu se vešlo do sínì, kde ve zdi, ke které byla v jizbì posta- jsme si pøáli, aby nebyl jenom školní budovou, ale stal se i kulturním centrem naší obce," pochvalovala si øeditelka místní základní školy Jitka Kašová. Potvrdila, že Síglova knížka se stane vhodnou uèebnicí pro seznamování místních školákù s minulostí obce a jejími významnými osobnostmi. "To mì strašnì tìší, na to jsem pøi psaní vùbec nepomyslel," dojatì reagoval autor, pro kterého byla práce na knížce o historii rodné obce evidentnì srdeèní záležitostí. "Takovou publikaci bych nemohl dát dohromady èistì z komerèních pohnutek. Osobní vztah ke zdejšímu prostøedí a místním lidem byl rozhodujícím motivem. Možná, že o nìkteré z obcí Mìlnicka, kterou znám, bych dokázal napsat podobnì jako o Obøíství, ale o úplnì cizím prostøedí asi ne," vyznal se Sígl, který v poslední dobì dokonèil i další regionální projekt. Spolu se známým kralupským historikem Oldøichem Špecingerem zpracovával charakteristiky osobností Mìlnicka. Okresní úøad v Mìlníku výsledky jejich bádání využívá na prezentaci mìlnického regionu v internetové síti. "S pracovníky okresního úøadu, muzea a knihovny zvažujeme jejich knižní vydání," prozradil Sígl. (Mladá fronta DNES, Støední Èechy, , autor: JAN FIDLER) Kronikáøi se sešli v Plasích SEZNÁMENÍ/ Øeditel Petr Hubka je seznámil s novou budovou okresního archivu PLASY - Na sedmdesát obecních kronikáøù se sešlo v nové budovì Státního o- kresního archivu Plzeò-sever v Plasích. "Jde o první spoleèné setkání po velmi dlouhé dobì," øíká vedoucí referátu kultury okresního úøadu Vlasta Frauzová. "Øeditel archivu Petr Hubka seznámil kronikáøe s novou budovou, vysvìtlil jim, za jakých podmínek si mohou pùjèovat archiválie k bádání," pokraèuje V. Frauzová. S kronikáøi se také setkala Irena Bukaèová, øeditelka Muzea a galerie severního Plzeòska v Mariánské Týnici. "Kronikáøi byli od 1. bøezna pøesunuti pod metodické vedení právì této instituce," podotýká V. Frauzová. "Jejich práce je pro region nesmírnì dùležitá a právì muzejní pracovníci jí velmi èasto využívají," zdùvodòuje a dodává, že nešlo pouze o pracovní setkání: "Chtìli jsme kronikáøùm zároveò podìkovat za jejich obìtavou práci, kterou dìlají pouze za minimální finanèní odmìnu." (Plzeòský deník, , Autor: HANKA JOSEFOVÁ) Cenný zdroj informací OBECNÍ KRONIKY: cenné a svérázné doklady dìjin Obecní kroniky jsou vedle starších farních a školních kronik ve 20. století nepostradatelným zdrojem informací o dìjinách mìst a vesnic. K zavedení kronik v minulosti významnì pøispìl zákon z roku 1920 o pamìtních knihách obecních. Dnešní vedení kronik upravuje instrukce z roku 1956, která stanovuje: 1. U každého obecního úøadu musí být vedena kronika. 2. Do obecní kroniky se zaznamenávají všechny záznamy a údaje, jimiž se popisuje obraz života v obci. 3. Funkcí kronikáøe povìøuje rada obecního úøadu osobu, která zaruèuje øádné vedení a která k záznamùm pøi-

20 stupuje objektivnì a nestrannì. 4. Povinností kronikáøe je pravdivì a vìrnì zapisovat události v obci. Je oprávnìn žádat výkonné orgány obecního úøadu a jiné orgány státní správy, dobrovolné a jiné organizace o poskytování zpráv a údajù potøebných pro zápisy do kroniky. Kronikáø pøedkládá obecnímu úøadu koncept kroniky vždy zpìtnì za minulý rok, obecní rada jej posoudí a pøipomínkuje. Schválený koncept pøepisuje kronikáø jako èistopis do kroniky (Mladá fronta DNES, Z jihovýchodní Moravy, , autor: mat) Inspirací byly staré obecní kroniky Tìšovice - Podle historických záznamù obecních kronik v Tìšovicích, Bìlèi a Bìleèské Lhotì se nedávno rozhodl tìšovický obecní úøad u pøíležitosti stého výroèí vydat zajímavou publikaci o životì v obci a pøilehlých osadách v prùbìhu právì konèícího století. Pøi sestavování dnes již existujícího materiálu Malá procházka stoletím bylo èerpáno napøíklad z kroniky Tìšovic sepisované již od roku (Listy Prachaticka, ) Kniha o historii Brumova a Valašských Klobouk je pøíliš zastaralá 29. bøezna 2000 uplynulo sto let od úmrtí Františka Saleše Pluskala Moravièanského ( ), èestného obèana brumovského. V bøeznu se shodou okolností dostalo na pulty regionálních knihkupectví nové vydání Pluskalovy práce Památky hradu, mìsta a panství Brùmova na Moravì (poprvé vyšlo v roce 1878), a to v jedné knize spolu s dalším prùkopnickým textem regionálních dìjin jižního Valašska - dílem Antonína Ugwitze ( ) Místopis a dìjiny mìsta Valašských Klobouk (poprvé vyšlo také v roce 1878). Obì práce mìly velký význam pøedevším v dobì svého vzniku. Dnes je zajímavé pøedevším sledovat úroveò tehdejšího poznání, ale také mnohé dobové aktuality. Cenné jsou i pøepisy nìkterých dokumentù. Budiž ovšem øeèeno, že tento nakladatelský poèin pøedkládaný ètenáøùm na sklonku dvacátého století je velmi rozporuplný. Jubileum Františka Saleše Pluskala vybízí zmínit jeho osobnost trochu podrobnìji. Jak vzpomíná Pluskal ve svých Životopisných pomnìnkách, do Brumova pøišel jako statkáøský a mìstský lékaø na žádost "pana Barona" Šimona svobodného pána Siny roku Mìstská rada brumovská mu tehdy oznámila, že bude povinen "nejen chudým obèanùm lékaøskou pomoc zdarma udìlovati, nýbrž také pøehled mrtvol na sebe pøijmouti". A jelikož v celém soudním o- krese nebyl tehdy ani zvìrolékaø, byl navíc od poèátku svého pùsobení v Brumovì c. k. policejním úøadem zamìstnáván pøi všech nákazách dobytka (až roku 1880 byl jmenován zástupcem zvìrolékaøe pøi komisi pro chov dobytka v okrese klobouckém). Publikoval øadu zpráv "o neobyèejnìjších pøípadech" z jeho lékaøské i veterináøské praxe, zabýval se i botanikou a mineralogií (k roku 1863 mìl jeho herbáø 2105 e- xempláøù, sbírka minerálù èinila 900 exempláøù), "pùdoznalstvím" a polním hospodaøením (zvláštì se zabýval nákazami brambor a orbou), sepsal dìjiny hospodáøského spolku velehradského, dále dìjiny Velehradu, hradu Buchlova, bádal i v dìjinách Slovanù a církve. Je také autorem zmínìných vzpomínkových Životopisných pomnìnek (1887). Pro Valašskokloboucko jsou nejcennìjší jeho, dnes ovšem již v mnohém zastaralé, práce Památky hradu, mìsta a panství Brùmova na Moravì (1878) a Památky mìsta Klobouk v kraji hradiš ském (rukopis uložený v Mìstském muzeu ve Valašských Kloboukách). Antonín Ugwitz pùsobil jako uèitel na øadì škol mocnáøství Františka Josefa I., mimo jiné právì ve Valašských Kloboukách. Kromì spisu Místopis a dìjiny mìsta Valašských Klobouk vydal i práce vìnované Moravskému Krumlovu a Tovaèovu. Zemøel v Praze. Úvodní poznámka vydavatelù informuje o jejich "závažných pochybnostech", nebo vydávaná díla "obsahují z hlediska dnešního kritického pohledu množství nepøesností, èi dokonce omylù". Nakonec však zvítìzila snaha "obohatit knihovny místních ètenáøù o dnes už jen obtížnì dostupné pùvodní publikace". Jakousi záštitou projektu snad má být jméno spisovatele Ludvíka Vaculíka, s nímž o vìci bylo "pøed ètyømi lety" diskutováno. Zarážející na celém poèinu je skuteènost, že pøes vìdomí závažných faktografických omylù nemá publikace žádný kritický dodatek s poznámkami a vysvìtlivkami (potøebovala by to pøedevším Pluskalova práce). Více než sto dvacet let staré chyby jsou nabízeny místním obèanùm, mnohdy patriotùm, bez jakékoliv snahy obsahovì text zhodnotit. Odborné literatury, s jejíž pomocí by se takový kritický dodatek dal zpracovat, je bezesporu dostatek. Lajdáctví, lenost, neschopnost, prostá snaha vydìlat? Asi všechno, ale to poslední zøejmì nejvíc: regionální publikace se v regionu díky patriotismu vždy dobøe prodávají, cena na pultech je navíc oproti výrobní hodnotì témìø dvojnásobná. Ve zprávì MF DNES z 25. bøezna se uvádí v této souvislosti kuriózní paradox: jeden z vydavatelù si nejprve libuje, že "Klobuèané i Brumovští si rádi poètou o svých dìjinách", pøi obhajobì nekomentovaného vydání se pak dozvídáme, že jde vlastnì o "vydání pro fajnšmekry"! Dùsledky? V místních rodinách, protože tìm je kniha urèena, se dozví, že "pra pradávno pøed Nìmci, kteøí se mezi nás teprv v 12. stol. vtírati poèali, byla celá Morava hrady, mìsty, dvory a jinými osadami poseta" (strana 8) a že pùvod Keltù je rozluštìn - šlo totiž o oznaèení èeledníkù (strana 9). Brumovský hrad je starší než "Privina, kníže moravskonitranský", ten jej kolem roku 830 pouze "obnovil, opravil neb rozšíøil" (strana 11), Brumov je od roku 1500 "mìstem v novovìkém smyslu slova toho" (strana 32) a Klobouky ještì v 18. století "mìsteèkem" (strana 20). První zmínka o Kloboukách je z roku 1241 (strana 112), chyba sazeèe z roku 1878 je "peèlivì" zopakována, takže spojení Starých a Nových Klobouk se dìje "dvì léta na to", tedy v roce 1453 (strana 116), hrdelní soud zasedal ètyøi sta let ve stejném složení (strana 132). Výèet omylù by byl dlouhý, vìtší èást by se týkala, jak již bylo naznaèeno, díla Františka Saleše Pluskala. Peèlivý editor by se také pokusil øešit duplicitu nìkterých pasáží: oba texty uvádìjí prakticky stejné (se stejnými nedostatky) pøehledy vlastníkù a uživatelù brumovského panství, dvakrát tøi strany knihy zabírá i opis takzvané Kráèalíkovy kroniky. Drobným nedostatkem publikace je i barevnì mdlá a nevýrazná, formálnì roztøíštìná a pøekombinovaná obálka, která kontrastuje s prostì a vìcnì upraveným textem. Suma sumárum: podnikatelská etika dnešní doby se zase jednou dravì zhmotnila. Ètenáø je ošizen, nikoli však nakladatelé. Autor je vedoucím Mìstského muzea ve Valašských Kloboukách PETR ODEHNAL (Mladá fronta Dnes, Jihovýchodní Morava , autor: PETR ODEHNAL)