Antikvariáty. Část II.: Historie antikvariátů po roce 1989 až do současnosti

Transkript

1 Publikováno na Inflow.cz ( Antikvariáty. Část II.: Historie antikvariátů po roce 1989 až do současnosti Janošová Marta Druhá část článku pojednávajícího o antikvariátech, jejich historii a vývoji, činnosti a budoucnosti ve 21. století, je zaměřena na vývoj antikvariátů po roce Autorka dále popisuje stav antikvariátů v Brně a dokládá jej množstvím dobových fotografií. Pozn. redakce: jedná se o druhou část výtahu z bakalářské diplomové práce: JANOŠOVÁ, Marta. Antikvariáty, jejich historie, vývoj, činnosti a využití v moderní době. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, s. Vedoucí diplomové práce Ing. Zdeněk Kadlec, Dr. Historie antikvariátů po roce 1989 až do současnosti Vývoj, který jsem popsala, by pravděpodobně zůstal beze změny ještě několik let, ale rok 1989 změnil mnohé - i fungování antikvariátů. Před rokem 1989 neexistovaly samostatné obchody s antikvárními knihami, neboť všechny spadaly pod národní podnik Kniha. Po Sametové revoluci se situace začala velmi rychle měnit a to tak, že mnozí pracovníci dříve zaměstnaní ve státních antikvariátech se začali osamostatňovat a zakládali si své vlastní antikvariáty. Domnívám se, že začátek 90. let byla pro antikvariáty nejlepší doba za celých dvacet jedna let od převratu v roce V této době neměly antikvariáty nouzi o zákazníky, navíc přibylo i mnoho zahraničních zákazníků. Lidé měli zájem úplně o všechno, a to od starých knih psaných v němčině, české a zahraniční beletrie až po drahé sběratelské kousky. Internet byl ještě dalekou vizí budoucnosti, a proto, když někdo sháněl nějakou knihu, musel buď poctivě (a často) obcházet všechny antikvariáty ve svém okolí, aby hledanou knihu sehnal nebo do antikvariátu přímo zavolat. Příjemné na tomto období bylo především to, že se příliš nelišilo od doby před revolucí. Antikváři měli své zaběhnuté zvyky, které se nemusely změnou politiky příliš měnit. Druhá polovina devadesátých let však již přinesla určité změny. Změny nastaly především v tom, že se lidem rozšířily možnosti trávení volného času. Prosazovala se také více média, která nebyla před revolucí tolik rozšířena. Bylo téměř samozřejmostí, že každá domácnost vlastní alespoň jednu televizi. Televizní stanice začaly vysílat mnoho odpoledních seriálů ze zahraničí, což začalo ubírat

2 čtenáře především mladší věkové generace. Do domácností také začaly pronikat i počítače, avšak zatím bez rozšíření internetu. Lidé přestávali mít o četbu zájem, což bylo způsobeno především televizním médiem a také nedostatkem času a klidu na čtení. Za úbytek zákazníků antikvariátů nemohly však jenom média a nedostatek času, dalším důležitým faktorem byla také nově vznikající nakladatelství. Do roku 1989 zde po čtyři desetiletí existovalo jen něco málo přes 40 poměrně velkých státních nakladatelství. (...) Po listopadu 1989 vznikly během krátké doby asi tři tisíce soukromých nakladatelství, jejichž konkurence stará nakladatelství brzy zlikvidovala. [1] Nově vzniklá nakladatelství často vydávala nové knihy od zvučných jmen zahraničních autorů píšících bestsellery, popřípadě díla autorů, kteří byli do roku 1989 zakázaní. Většina spisovatelů a děl, kterých byl dříve nedostatek a byli sehnatelní jen v antikvariátech jako podpultové zboží, byla nyní nabízena v běžné knižní distribuci. V druhé polovině 90. let se také začínají objevovat první velké knihkupecké domy a knihkupecké řetězce jako například Jan Kanzelsberger, Kma a další. Tyto nově vznikající knižní velkoobchody měly za následek, že zákazníci antikvariátů a malých knihkupectví se začaly přeorientovávat na tuto formu nabídky, protože nabízela daleko větší výběr knih a na rozdíl od antikvárního zboží se jednalo o knihy nové. Změny, které proběhly na konci dvacátého století v antikvářské oblasti, byly velké a antikváři se jim museli, pokud chtěli na knižním trhu přežít, přizpůsobit. Avšak změny, co přišly s novým tisíciletím, byly daleko větší. Knih začalo být velké množství a to z toho důvodu, že denně vycházelo (a stále vychází) několik desítek knižních titulů. Lidé se začali zbavovat starých knih, aby měli kam ukládat nové, popřípadě se jich chtěli zbavit z toho důvodu, protože je již omrzely nebo je zdědili a byly jim k ničemu. Jejich cesty často směřovaly do antikvariátů, které již byly knihami s podobnými osudy přeplněny. V tomto období nastal velký zlom v antikvářské praxi, neboť začala nabídka knih převyšovat poptávku. Obliba knih klesala a naopak stoupala popularita internetu a později sociálních sítí. Pro mnohé antikváře tento vývoj znamenal existenční problémy, a proto také mnoho antikvariátů v této době zkrachovalo. Trávení času na síti, hraní her a sledování filmů se stalo velkou konkurencí nejen antikvářů, ale všech, kteří se zabývali knižním obchodem. Paradoxně právě internet a sociální sítě mohou antikvářům velmi výrazně pomoci. V dnešní době se stal internetový obchod, který je součástí kamenných obchodů, nutností a to nejen pro antikváře, ale pro všechny podnikatele. Obchod s antikvárními knihami se velkou měrou přesouvá na internet a kamenné obchody přestávají hrát důležitou roli, [2] říká v rozhovoru pro Grand Biblio Tomáš Maděra, majitel pražské sítě antikvariátů. Díky tomu mnozí zákazníci, kteří dříve denně obcházeli své oblíbené prodejny antikvárních knih, se dnes pro změnu dívají každý den na internetové e-shopy těchto antikvariátů. V České republice je poměrně hodně antikvariátů, které se koncentrují hlavně do větších měst, a proto je jich také nejvíce soustředěno v Praze. U nás jsou prodejny antikvariátů nejčastěji umístěny

3 ve středu města, ale v poslední době převládá trend ze zahraničí, kdy se antikvariáty přesouvají na okraje větších měst. Internet totiž propojuje vzdálená místa a už je jedno, kde obchod je. [3] Objevují se také antikvariáty, které nemají kamenný obchod a prodávají pouze na internetu, mezi takové obchody patří například on-line antikvariát sídlící v Brně, jehož název zní Shiori antikvariát a majitelem je Jaroslav Dolejš. Internet má pro antikváře výhody, ale i nevýhody. Kromě možnosti mít svůj vlastní internetový obchod, umožňuje také antikvářům sledovat ceny knih u konkurence, což má často vliv na ceny knih. Antikváři totiž nasadí cenu, ostatní to opíšou a kniha se zdraží. [4] Novým internetovým fenoménem se staly servery, které nabízejí lidem možnost si své knihy prodat sami, a to prostřednictvím aukcí. Z toho důvodu mnohem méně lidí, oproti minulým rokům, navštěvuje antikvariáty, pokud chtějí nějakou knihu sehnat či prodat. Daleko jednodušší pro ně je využít možnost vydražit si a koupit knihu například na Aukru. Ale i Aukro má svá úskalí, mezi která patří především velikost cen. Na Aukru jsou často uměle vyhnané ceny, dva se dohodnou a cenu vyhodí. [5] Díky internetovým aukcím je stále běžnější, že antikvář přichází o každodenní naději, že mu někdo může přinést nějakou krásnou a vzácnou věc. Podle Aleše Tejkla, majitele pražského antikvariátu ALTE, je dnes téměř zázrak, když se do antikvariátu dostane nějaký skvost. [6] Tím pádem se dnes antikváři daleko méně poštěstí narazit na pěknou a starou knihovnu, kterou by děti a vnoučata prodávali po svých rodičích a prarodičích. Často to dají rovnou na nějakou internetovou aukci, protože se chtějí knih rychle zbavit. Málokterý z nich však tuší, co prodávají. Když se kniha dochová v naprosto neporušeném stavu, tak má pro sběratele stonásobnou cenu, což ti, co prodávají, mnohokrát nevědí, [7] říká Michal Hulla, majitel 1. Podzemního antikvariátu. Antikvariáty se dnes mezi sebou velmi liší, nelze je porovnávat dohromady. Rozdíly se nacházejí jak mezi městskými a maloměstskými, tak i v uspořádání jednotlivých prodejen. Většina antikvariátů bojuje s nadbytkem knih, se zmenšující klientelou a s trendem rostoucích cen. V dnešní době musí být antikvář bojovník, musí se zajímat o nové trendy, které mu mohou přitáhnout zákazníky. Obchod se starými knihami se totiž stává byznysem, na kterém se dá vydělat, jestliže se antikvář umí otáčet" a má hlavně štěstí. Pokud se antikvář brání novým technologiím nebo se nechá ukolébat klidnou mu vyhovující situací, tak to může také znamenat zánik jeho podnikatelské existence a to pouze z důvodu nepřizpůsobení nastalé situaci. Historie antikvariátů v Brně Historie brněnských antikvariátů se začala psát roku 1898, kdy 1. března tohoto roku otevřel své knihkupectví a antikvariát Arnošt Píša. Prodejna se během patnácti let dvakrát stěhovala, vždy do větších prostor, až se natrvalo usadila v roce 1913 na České ulici č. 28, kde současně sídlilo i nově vybudované knihkupectví. Podnik se tak skládal z velké části z knihkupectví, kde byla část

4 prodejny vyčleněna antikvariátu, dále obrazárně, bylo zde i místo pro vydávání knih a přípravu na exportování knih v balících a kanceláře vedoucích. Prodejna byla vybavena velkými mramorovými pulty, které poskytovaly dostatek místa pro vystavené zboží. Do rozvoje podniku neblaze zasáhla první světová válka, neboť většina mužských zaměstnanců musela odejít na frontu. Pan Píša měl to štěstí", že se narukování na frontu vyhnul, ale to jen proto, že ho před ní zachránila náhlá operace. Po válce nastoupilo do podniku, který také vydával knihy, mnoho nových zaměstnanců, kteří přispěli k celkovému rozvoji obchodu. Další změny nastaly v 30. letech, kdy dům na České ulici č. 28 koupila Slovanská pojišťovna a přestavěla jej do modernější podoby. Celá prodejna byla vybavena jednotnými kovovými portály. Roku 1935 předal sedmdesátiletý Arnošt Píša podnik svému synovi Miloslavovi, který pokračoval v knihkupecké a antikvářské tradici. Prodejna vzkvétala a těšila se velké oblibě, ale blížící se druhá světová válka přinesla komplikace i do obchodu na České. Prodejnu několikrát navštívilo gestapo a oba dva Píši vyslýchalo. Miloslav Píša byl dokonce gestapem odveden a strávil v jejich péči" na Kounicových kolejích přibližně čtvrt roku. Mnoho pracovníků obchodu bylo nasazeno v Říši nebo byli nuceni pracovat pro brněnské podniky. Při osvobozování Brna v roce 1945 byla většina výloh rozbita, ale prodejna se brzy vzpamatovala a obnovila provoz. Po válce Miloslav Píša poznal, že bude zájem o obchody, které se zabývají prodejem antikvárních knih, a proto z toho důvodu roku 1949 nabídl podnik nakladatelství Orbis, které bylo pověřeno organizací všech antikvariátů. Díky tomuto rozhodnutí mohl vzniknout největší antikvariát na Moravě, který fungoval až do roku [8] Pravděpodobně to bylo od M. Píši prozřetelné rozhodnutí, protože antikvariátu na České se dařilo a těšil se velké oblibě u zákazníků, v čemž mu samozřejmě pomáhalo také jeho výhodné umístění. Obchod se mohl chlubit dvaceti třemi bohatě vyzdobenými výlohami a velkou nabídkou knih v regálech prodejny, které bylo možné si volně prohlížet (foto viz příloha č. 1). To, že se jednalo o obrovský podnik, potvrzuje i fakt, že jeho roční obrat v osmdesátých letech 20. století překračoval hranici čtyř miliónů korun. Stejně jako pražské antikvariáty, tak i brněnské spadaly pod národní podnik Kniha. Vedoucím antikvariátu na České byl v 70. a 80. letech Luboslav Pálka, pod nímž pracovalo mnoho kvalifikovaných pracovníků specializovaných na určité oblasti. V této době vzkvétalo především oddělení grafiky pod vedením Karla Sedláčka a jeho spolupracovníka J. Janoše. Toto oddělení sousedilo s částí prodejny, která byla vymezena pro hudebniny, o jehož modernizaci se zase zasloužil Stanislav Krejčí. Dnes má pan Krejčí svůj vlastní specializovaný antikvariát na hudebniny, o němž se ještě zmíním. Stejně jako v pražských antikvariátech, tak i v brněnských byl seznam zakázaných knih a autorů (viz příloha č. 2). V Brněnském večerníku z roku 1990 pan Petr Bouda, majitel prvního soukromého antikvariátu v Brně, vysvětluje, jaké knihy (například Žert od Kundery nebo Benešovy paměti) se musely vykupovat a kam pak putovaly: Měli jsme instrukci právě tuhle literaturu skupovat. (...) Všechny seznamy nakoupených knih musely ovšem nejdřív projít rukama obvodních instruktorů z podnikového ředitelství Knihy, který z nich uvolňoval k prodeji výtisky nezávadné. [9] Knihy, které byly označeny jako závadné, tak končily ve sklepě na České ulici. Naštěstí málokterou

5 knihu potkal takový nezáviděníhodný osud, většinou se totiž vedoucí dohodl se zákazníkem na prodeji, a to bez papíru". Pro některé autory a jejich díla platila speciální pravidla,... například jsem mohl prodávat Hanzelku se Zikmundem, pouze do výlohy jejich knihy nesměly, [10] dodává v článku ještě pan Bouda. V Brně, jak už bylo výše naznačeno, bylo více antikvariátů, než jen antikvariát na České ulici, i když ten měl v moravské metropoli téměř centrální funkci. Dalším antikvariátem byl antikvariát na dnešní Rašínově ulici (dříve na ulici 9. Května), jehož vedoucím byl Vladimír Dundr. Po něm funkci vedoucího převzala Blanka Sobotková. Antikvariát U Jakuba" nebo také U Jakubské věže", jak se mu dnes říká, zůstal na Rašinově ulici dodnes, jen se přestěhoval o dům blíže ke kostelu Sv. Jakuba a na jeho původním místě je dnes textilní galanterie. Do roku 1989 mělo Brno dva antikvariáty, ale těsně po revoluci, v roce 1990, vznikl další antikvariát v Brně a to na Kounicově ulici (dříve Leninova ulice), jehož majitel byl již zmiňovaný pan Petr Bouda. Tento antikvariát byl dokonce v roce 1992 pár měsíců jediným antikvariátem v Brně. Toto prvenství mu vydrželo do té doby, než vznikly nové antikvariáty bývalých zaměstnanců Knihy. Prvenství antikvariátu na Kounicove ulici nastalo díky tomu, že v roce 1992 ukončil svou činnost národní podnik Kniha a tím pádem skončila i éra největšího antikvariátu na Moravě. Zákazníci mohli ještě pár týdnů začátkem roku 1992 knihy nakupovat, ale výkup knih byl již zastaven. Prodej se definitivně zastavil v únoru téhož roku, kdy zaměstnanci dostali výpověď. Po skončení prodeje antikvariátu byla budova zbourána a na jejím místě byla postavena budova nová. Místo, které platilo sedmdesát devět let za kulturní centrum, nahradila banka (foto viz příloha č. 1). Mnoho bývalých zaměstnanců antikvariátu si založilo své vlastní prodejny s antikvárním zbožím, z nichž mnohé fungují do dnes. Jmenovat mohu například pana Petra Vintrlíka, který se snažil pokračovat v tradici započaté na České ulici. Svůj antikvariát si otevřel na Masarykově ulici a nazval ho Píšův". Název však nevydržel dlouhou dobu, protože byl za krátkou dobu přejmenován na Antikvariát Vintrlík, což bylo a je pro majitele rozhodně praktičtější. Antikvariát Petra Vintrlíka také několikrát od svého založení změnil adresu, až se nakonec natrvalo usídlil pod Zelným trhem na Kapucínském náměstí. Dalším bývalým zaměstnancem byl Libor Chloupek, který si založil antikvariát Alfa. Tento obchod se nacházel v Alfa-pasáži na Poštovské ulici, podle čehož vzniklo i pojmenování. Po pár letech se však přestěhoval na ulici Veselou, kde se nachází stále. Jménu, které antikvariátu dal, zůstal věrný. Pan Stanislav Krejčí, který byl ve starém antikvariátu odborníkem přes hudebniny, má dnes také svou vlastní prodejnu na Kobližné, kterou nazval Musica. Jedná se o jedinečný obchod, který se zaměřuje na noty, zpěvníky, gramodesky, CD, kazety a mnoho dalšího spojeného s hudbou. V antikvariátu na České měl Pan Jindřich Janoš na starost hlavně oddělení s grafikou. Po zrušení antikvariátu si pan Janoš v roce 1993 založil se svým známým, Jiřím Petržilkou, antikvariát Janoš & Petržilka na Kopečné ulici. Koncem roku 2008 se však po vzájemné domluvě rozhodli oddělit a od má každý vlastní antikvariát. Pan Janoš nyní pracuje na ulici Kotlářské. Aktuálně má Brno deset kamenných antikvariátů a jeden on-line antikvariát, jehož majitelem je

6 Jaroslav Dolejš. Obrazová příloha 1) Dobové fotografie antikvariátu na České ulici č. 28: Většina fotografií antikvariátu pochází z doby těsně před ukončením prodeje. Záběr na venkovní výlohy

7 Záběr na vnitřní výlohy v průchodu, kde byl boční vstup do antikvariátu Vnitřní uspořádání prodejny pár dnů před ukončením prodeje

8 Na záběrech si lze povšimnout, že regály jsou již téměř prázdné Záběr na oddělení hudebnin a grafiky. V popředí stojí pan Stanislav Krejčí, v pozadí pan Jindřich Janoš

9 Barevná fotografie zabírající oddělení grafiky (J. Janoš nalevo), ještě dlouhou dobu před tím, než se měl antikvariát zavírat Pan Krejčí (napravo) a jeho království, jímž bylo oddělení hudebnin

10 Dobový novinový ústřižek sdělující konec prodeje v antikvariátu Dobový novinový ústřižek oznamující zbourání budovy, kde stával antikvariát 2) Seznam literatury nevhodné k dalšímu rozšiřování:

11 Použité zdroje PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha. 1. vydání. Praha: Paseka, s. ISBN MADĚRA, Tomáš. Jak jsem se stal antikvářem. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3, č. 3, str. 8-9, 50 s. ISSN

12 KAŠPAR, Lukáš. Byznys s příchutí nostalgie. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010, str , 48 s. ISSN KAŠPAR, Lukáš. Poslední dobré časy přišly s revolucí. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010, str , 48 s. ISSN Brněnský večerník (?). (Novinový ústřižek zapůjčený ze soukromé sbírky J. Janoše) H + Z: Do výlohy ne. Brněnský večerník, leden 1990, 24. ledna 1990, roč. 21. č. 17, str (Novinový ústřižek zapůjčený ze soukromé sbírky J. Janoše) Poznámky [1] str. 32, PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha. 1. vydání. Praha: Paseka, [2] str. 9, MADĚRA, Tomáš. Jak jsem se stal antikvářem. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3, č. 3. [3] str. 18, KAŠPAR, Lukáš. Byznys s příchutí nostalgie. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března [4] str. 19, KAŠPAR, Lukáš. Poslední dobré časy přišly s revolucí. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března [5] str. 19, Tamtéž. [6] str. 18, KAŠPAR, Lukáš. Byznys s příchutí nostalgie. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března [7] str. 19, KAŠPAR, Lukáš. Poslední dobré časy přišly s revolucí. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března [8] Brněnský večerník (?). (Novinový ústřižek zapůjčený ze soukromé sbírky J. Janoše) [9] str 1, H + Z: Do výlohy ne. Brněnský večerník, leden 1990, 24. ledna 1990, roč. 21, č. 17. (Novinový ústřižek zapůjčený ze soukromé sbírky J. Janoše) [10] str. 1, Tamtéž. Štítky: nakladatelé, antikvariát, historie antikvariátů, knihkupectví, písemnictví