Mezinárodní kupní smlouva

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Mezinárodní kupní smlouva Bakalářská práce Autor: Hanušová Hana Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D. Praha Červen, 2015

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Sokolově dne Hanušová Hana

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat JUDr. Petru Dobiášovi, Ph.D. za efektivní spolupráci a vedení při zpracování této práce, za veškeré podněty, rady a připomínky, které mi byly poskytnuty.

4 Anotace Tato bakalářská práce se zabývá velmi významným dokumentem v oblasti práva mezinárodního obchodu, tím je Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboží (dále jen Vídeňská úmluva) Hlavním cílem práce je představit mezinárodní kupní smlouvu, její právní úpravu a to především přímou a kolizní metodu. Další část bakalářské práce je věnována Vídeňské úmluvě, kde je hlavním cílem uvést práva a povinnosti prodávajícího, kupujícího a jejich společná práva a povinnosti. V menším měřítku se také zabývám Úmluvou o promlčení při mezinárodní koupi zboží. Dále se věnuji obchodnímu termínu INCOTERMS, kde uvádím pravidla INCOTERMS Poslední část se zabývá řešením sporů mezi smluvními stranami, kde se po krátkém představení všech způsobů, věnuji podrobněji rozhodčímu řízení, který patří k nejčastějšímu způsobu řešení sporů vzniklých z mezinárodního obchodu. V závěru je zhodnocen význam Vídeňské úmluvy z hlediska její vhodnosti. Klíčové pojmy: Mezinárodní kupní smlouva, přímá metoda, kolizní metoda, hraniční ukazatelé, Úmluva OSN o mezinárodní kupní smlouvě, prodávající, kupující, Úmluva o promlčení při mezinárodní koupi zboží, INCOTERMS 2010, rozhodčí řízení

5 Annotation The topic of this bachelor thesis is a very important document in terms of international trade rights, which is the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods (Vienna Convention) The main aim of this work is to present international purchase contracts and the legislation that covers them, particularly the direct and collision method. The next part of this thesis is devoted to the Vienna Convention, with the main aim being to present the rights and obligations of the seller and the purchaser, as well as their joint rights and obligations. To a lesser extent I also look at the Convention on the Limitation Period in the International Sale of Goods, as well as the INCOTERMS commercial terms, where I specify the INCOTERMS 2010 rules. The last part deals with resolving disputes between contracting parties, where I briefly present all the different methods and then provide a detailed description of arbitration proceedings, which are one of the most common ways of resolving international trade disputes. The conclusion gives an evaluation of the importance of the Vienna Convention in terms of its suitability. Key words International purchase contract, direct method, collision method, boundary indicators, United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods, seller, purchaser, UN Convention on the Limitation Period in the International Sale of Goods, INCOTERMS 2010, arbitration proceedings

6 OBSAH ÚVOD HISTORIE KUPNÍ SMLOUVY Historie Vznik Úmluvy OSN o mezinárodní koupi zboží DEFINICE MEZINÁRODNÍ KUPNÍ SMLOUVY Náležitosti kupní smlouvy podle Vídeňské úmluvy Uzavírání kupní smlouvy PRÁVNÍ ÚPRAVY MEZINÁRODNÍ KUPNÍ SMLOUVY Přímá metoda Kolizní metoda Hraniční ukazatele ÚMLUVA OSN O MEZINÁRODNÍ KOUPI ZBOŽÍ Práva a povinnosti prodávajícího Dodání a předání zboží Zboží bez vad a nároky třetích osob Práva kupujícího při porušení smlouvy prodávajícím Práva a povinnosti kupujícího Placení kupní ceny Převzetí dodávky Práva prodávajícího při porušení smlouvy kupujícím Společná ustanovení o povinnostech prodávajícího a kupujícího Ohrožení plnění smlouvy a smlouvy s dílčím plněním Náhrada škody Úroky Vyloučení odpovědnosti Účinky odstoupení od smlouvy Zachování zboží ÚMLUVA O PROMLČENÍ PŘI MEZINÁRODNÍ KOUPI ZBOŽÍ Věcná ustanovení Předmět úpravy Začátek a trvání promlčecí lhůty Stavení a prodloužení promlčecí lhůty Změna promlčecí lhůty stranami Obecné omezení promlčecí lhůty Účinky uplynutí promlčecí lhůty Počítání promlčecí lhůty Mezinárodní účinky Provádění úmluvy Prohlášení výhrady Závěrečná ustanovení Dodatkový protokol INCOTERMS (International Commercial Terms)... 36

7 6.1. Pravidla INCOTERMS EXW ze závodu FCA vyplaceně dopravci CPT přeprava placena do DAT s dodáním do překladiště DAP s dodáním v místě určení DDP s dodáním clo placeno FAS vyplaceně k boku lodi FOB vyplaceně loď CIF náklady a přepravné CFR náklady, pojištění a přepravné ŘEŠENÍ SPORŮ Z MEZINÁRODNÍ KUPNÍ SMLOUVY Vztah mezi soudním řízením a rozhodčím řízením Řešení sporů v rozhodčím řízení Právní úprava rozhodčího řízení v České republice Rozhodčí smlouva Rozhodčí nález ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM ZKRATEK SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY... 1

8 ÚVOD Současný mezinárodní obchod je uskutečňován prostřednictvím velmi složitých operací, kde součástí těchto operací je již dlouhou dobu transakce koupě prodej. Ta je uskutečňována mezinárodní kupní smlouvou. Mezinárodní kupní smlouva je nejčastější způsob, kterým vzniká závazkový vztah v mezinárodním obchodě. Vzhledem k tomu, že mezinárodní obchod se neustále rozvíjí a obchody mezi sebou mohou uzavírat strany z různých kontinentů, bylo potřeba vytvořit právní úpravu v oblasti mezinárodní kupní smlouvy. Mezinárodní organizace se snažily o sjednocení kupní smlouvy. Nejvýznamnějším úspěchem bylo přijetí Úmluvy OSN o mezinárodní koupi zboží (dále jen Vídeňská úmluva) a to v roce O významu a kvalitě této Vídeňské úmluvy svědčí fakt, že na rozdíl od předchozích úmluv sjednaných v oblasti mezinárodní koupě zboží ji ratifikovalo nejvíce států. Vznikem Vídeňské úmluvy je v mezinárodních obchodních vztazích alespoň nějaká právní jistota, která stanoví pravidla pro uzavírání mezinárodní kupní smlouvy. V úvodu své bakalářské práce popisuji historický vývoj mezinárodního obchodu a důvody jeho vzniku. Plynule přecházím k vysvětlení nutnosti vzniku Vídeňské úmluvy a procesem jejího přijetí, kde signatářem je i Česká republika. Pro pochopení tématu detailněji, se věnuji rozboru institutu mezinárodní kupní smlouvy, zde zmiňuji její náležitosti a způsobu jejího uzavírání. Další část bakalářské práce pojednává o právní úpravě mezinárodní kupní smlouvy, zejména se zaměřuje na přímou a kolizní normu, včetně hraničních ukazatelů. Nedílnou součástí bakalářské práce, kterou považuji za nejdůležitější je popis Vídeňské úmluvy OSN o mezinárodní koupi zboží, kde se zabývám otázkami práv a povinností prodávajícího, kupujícího a jejich společnými právy a povinnostmi. Považuji za nezbytné k této Úmluvě informovat o existenci Úmluvy o promlčení při mezinárodní koupi zboží a jejím obsahu. Před samotným závěrem se zabývám pravidly INCOTERMS 2010 a popisuji charakteristiky dílčích pravidel, v rámci kterých je uveden přechod rizik, nákladů a povinností na druhou smluvní stranu. Práci zakončuji řešením sporů, které vznikají na základě uzavření mezinárodní kupní smlouvy, kde se po obecném vymezení řešení sporů zabývám nejčastějším způsobem, čímž je rozhodčí řízení. 8

9 1.1. Historie 1. HISTORIE KUPNÍ SMLOUVY Kupní smlouva je jedním z nejstarších smluvních typů v soukromoprávním vztahu. Již od pravěku, kdy muselo docházet k výměně zboží, jelikož nikdo nebyl schopen vyprodukovat vše, co bylo potřeba a bylo tedy třeba směnit něco vlastního za potřebné cizí. Postupem času se místo směny za cizí zboží začala objevovat směna za nějaké předměty, které měli funkci prvních platidel. Ať už se jednalo o kamínky, či drahé kovy. První peníze ve formě platidla se objevily poprvé ve Starověkém Řecku a Římě. Jelikož se i v hospodářství ve státech vyvíjelo jinak, začala směna zboží mezi státy. Výhody byly především v tom, že se státům dostane zboží, které například nemohou vyrobit či vypěstovat a smění tedy zboží se státem, který má pro výrobu či pěstování určitého zboží lepší podmínky. V římském právu se začala také poprvé objevovat kupní smlouva, a ta od té doby prošla velkým rozvojem Vznik Úmluvy OSN o mezinárodní koupi zboží Unifikace je výsledek záměrného sjednocování práva, kde je účel, aby unifikující subjekty (státy) vytvořily jednotný text právních norem, ty budou obvykle vytvořeny sjednáním mezinárodní smlouvy. 1 Instituce, které se zabývají unifikaci práva v oblasti mezinárodního obchodu, jsou Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní (UNCITRAL) a také Mezinárodní ústav pro sjednocení soukromého práva v Římě (UNIDROIT). První vážnější snahu o sjednocení kupní smlouvy lze spojovat s Mezinárodním institutem pro sjednocení soukromého práva se sídlem v Římě, kdy jedním z prvních úkolů tohoto institutu bylo sjednocení práva regulujícího kupní smlouvy v mezinárodním obchodě. I přes obrovský význam tohoto projektu, se návrh nestal platnou mezinárodní smlouvou. Snaha o větší iniciativu na unifikaci práva se začíná objevovat pro 2. Světové válce. V roce 1951 bylo Haagskou konferencí mezinárodního práva soukromého doporučeno zabývat se problematikou, která se týká uzavírání mezinárodní kupní smlouvy. Byl tedy odstartován vývoj unifikačních prací, kde byla oddělena fáze uzavírání smlouvy od fáze účinků, neboli od regulace obsahu smlouvy. 1 KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Mezinárodní právo soukromé. 8. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk 2015, 430 stran. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN

10 Práce na unifikaci práva probíhaly jak na unifikaci přístupu k právu, tak i na úrovni hmotného práva. 2 V průběhu 50. let byly přijaty úmluvy, které se zabývaly problematikou kupních smluv. První úmluva byla Úmluva o právu rozhodném pro mezinárodní koupi hmotných věcí movitých. Druhou úmluvou byla Úmluva o právu rozhodném pro přechod vlastnického práv při mezinárodní koupi hmotných věcí. Avšak ani jedna ze smluv nevstoupila z důvodu nízkého počtu smluvních stran v platnost. V roce 1964 byly v Haagu na mezinárodní diplomatické konferenci projednány návrhy dvou mezinárodních úmluv, které ale vstoupily v platnost až na počátku 70. let 20. Století Jednotný zákon o mezinárodní koupi zboží 2. Jednotný zákon o uzavírání smluv o mezinárodní koupi zboží To, že budou úmluvy neúspěšné, se předpokládalo už při jejich vzniku. Výhrady k úmluvám měly jak USA, tak skupina socialistických států. V roce 1976 vznikl tzv. Ženevský návrh. Ten byl s určitými změnami přijat jako podklad pro další jednání na zasedání UNCITRALu, kde dále proběhly změny, např. v předpisech atd. Tento návrh, tzv. Newyorský návrh, pak sloužil jako podklad pro jednání na Diplomatické konferenci ve Vídni v roce Nejvýznamnější úmluvou je úmluva podepsaná v roce 1980, a to Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, která byla podepsána ve Vídni a je ratifikována více než 60 státy. Tato smlouva, jejíž vytváření probíhalo v rámci Komise pro mezinárodní právo obchodní (UNCITRAL) vstoupila v platnost až po přístupu deseti smluvních států a to v roce Přijetí této úmluvy je považováno za velmi důležitý zlom na cestě k postupné unifikaci práva v mezinárodním obchodním styku. 2 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. Praha: Wolters Kluwer, ČR, a.s., ISBN , str Tamtéž, str Tamtéž, str

11 2. DEFINICE MEZINÁRODNÍ KUPNÍ SMLOUVY Přes velký rozvoj nových, netradičních způsobů a forem obchodování, si zachovává kupní smlouva zásadní význam, ať už ve styku vnitrostátním či mezinárodním, kdy je hlavním účelem koupě nebo prodej zboží. Kupní smlouva je velice důležitým právním nástrojem v mezinárodním obchodním styku. Mezinárodní kupní smlouva se aplikuje, mají-li strany místo podnikání v různých státech, nebo se zboží bude odesílat z jednoho státu do druhého. Kupní smlouva uzavírána v mezinárodním obchodním styku by měla mít zvláštní hmotně právní úpravu. Mezinárodní kupní smlouvy pro koupi zboží jsou upraveny Vídeňskou úmluvou. Tyto obchody neboli transakce, mohou probíhat jako přímý nebo nepřímý obchod. Přímým obchodem je situace, kdy výrobce či dovozce jedná sám přímo se zahraničním partnerem a kupní smlouva je uzavírána přímo mezi nimi. Nepřímý obchod je situace, kdy do smluvního vztahu vstupuje třetí osoba. Tato osoba pak plní funkci zprostředkovatele při uzavírání smlouvy až po konečné podepsání konkrétní smlouvy, jejichž předmětem je koupě. Posláním třetí osoby je též podílení se na splnění smlouvy. Také existují různé pohledy na transakci koupě - prodej. První je z pohledu realizace. V tento moment se jedná o samostatnou transakci nebo o transakci s vazbou na další, jinou transakci. Pokud se na transakci podíváme z pohledu časového, můžeme hovořit o jednorázovém nebo opakujícím se plnění. Časový pohled je z hlediska realizace transakce důležitým hlediskem. Forma úpravy smlouvy o koupi může být uzavřena rámcově, kde jsou zohledněny jednotlivé dílčí kupní smlouvy. Na mezinárodní kupní smlouvu musíme tedy nahlížet ze dvou hledisek Z hlediska subjektivního a z hlediska objektivního. Z hlediska subjektivního je mezinárodní kupní smlouvou ta smlouva, kdy smluvní strany, které uzavírají kupní smlouvu, nemají bydliště, sídlo, popř. místo podnikání na území téhož státu. Z tohoto hlediska tedy nezáleží na tom, jakou státní strany mají občanství. Subjektivní hledisko se prosadilo ve všech normách, které upravují mezinárodní koupi zboží i tedy v kolizních normách, kde 11

12 je navazování na místo závodu nebo bydliště jedné ze stran kupní strany běžné. 5 (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, Řím I). Se subjektivním hlediskem jsou spojeny obtíže, například při určení, kdy je místo podnikání, bydliště nebo sídlo rozhodující nebo když má některá strana místo, bydliště nebo sídlo podnikání na více místech, z toho jedno na stejném území, jako má druhá strana. To, že má být zboží odeslané z jednoho státu do druhého je z hlediska objektivního. Významnou částí obsahu je předmět plnění kupní smlouvy. Za mezinárodní kupní smlouvy se tak budou považovat i takové kupní smlouvy, které byly uzavřeny mezi osobami, majícími sídlo nebo bydliště, popřípadě místo podnikání, na území téhož státu, ale zboží které je předmětem takové smlouvy, má být odesláno z místa, kde se nacházelo v době uzavírání smlouvy, do jiného místa, ležícího na území jiného státu. 6 Podle Vídeňské Úmluvy u kupní smlouvy nezáleží na státních občanstvích smluvních stran. 7 Dále je zde uvedeno, že by mohla být kupní smlouva smlouvou mezinárodní, nekupuje-li kupující zboží za účelem jeho spotřebování, ale za účelem dalšího využití. 8 Za kupní smlouvu se považují i smlouvy, kde je předmětem smlouvy dodávka i takového zboží, které ještě nebylo vyrobeno. 9 Podle Antonína Kandy lze tedy mezinárodní kupní smlouvu definovat tak,,,že jde o kupní smlouvu uzavíranou mezi stranami, které nemají sídlo (bydliště), resp. místo podnikání, na území téhož státu, anebo zboží, které je předmětem této smlouvy, má být 5 KANDA, Antonín. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku: (úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží). Praha: Linde, 1999, 307 s. ISBN , str Tamtéž, str Článek 1 Vídeňské úmluvy,, Při určování použitelnosti této Úmluvy se nepřihlíží k státní příslušnosti stran a ani k tomu, zda strany nebo smlouva mají občanskoprávní nebo obchodní povahu. 8 Článek 2 Vídeňské úmluvy a.,, zboží kupovaného pro osobní potřebu, potřebu rodiny nebo domácnosti, ledaže prodávající před uzavřením smlouvy nebo při jejím uzavření nevěděl a ani neměl vědět, že zboží je kupováno k takovému účelu 9 Článek 3 Vídeňské úmluvy,, Smlouvy o dodávce zboží, které má být vyrobeno nebo vyhotoveno, se považují za smlouvy o koupi zboží, ledaže strana, která zboží objednává, se zavazuje dodat podstatnou část věcí nutných pro jejich výrobu nebo zhotovení. 12

13 odesláno z jednoho státu do jiného, přičemž strany věděly nebo zřejmě vědět musely, že zboží má být dále prodáno, popř. kupujícím využito k obchodím účelům. 10 Kanda Antonín ve své knize cituje článek od Ph. Kahny, který uvádí, že dále stačí, aby se zboží, které je předmětem smlouvy nacházelo v době uzavření smlouvy v jiné zemi, než ze které bude odesláno, i v takovém případě se dá označit kupní smlouva jako kupní smlouva mezinárodní. Zboží, které je předmětem kupní smlouvy, jsou věci movité, kupní smlouvy se tedy nevztahuje na nemovitosti. Úmluva se nepoužije ani při koupi zboží, které je pro vlastní potřebu, potřebu rodiny nebo domácnosti, ledaže prodávající před uzavřením smlouvy nebo při jejím uzavření nevěděl a ani vědět neměl, že zboží je kupováno k takovému účelu, dále se nepoužije na dražbách, při výkonu rozhodnutí nebo podle rozhodnutí soudu, při koupi cenných papírů nebo peněz, člunů, vznášedel, letadel a elektrické energie. 11 Dle Úmluvy OSN o mezinárodní koupi zboží není stanoveno, zda musí mít kupní smlouva písemnou formu, nestanovuje ani žádné formální náležitosti, lze ji tedy prokazovat jakýmikoli prostředky, včetně svědků. 12 Ovšem článek 12 Úmluvy OSN toto vylučuje v situacích, kdy alespoň jedna ze smluvních stran učinila prohlášení podle článku 96 Úmluvy, jelikož tyto státy považují za velmi významnou součást veřejného pořádku to, že uzavření, veškeré změny a zrušení smlouvy musí být provedeny písemně Náležitosti kupní smlouvy podle Vídeňské úmluvy Z Vídeňské úmluvy přímo nevyplývají podstatné náležitosti, které by měla kupní smlouva mít, ale je možné je nepřímo odvodit z článku 14 Úmluvy, který stanoví náležitosti, které jsou nutné k tomu, aby návrh na uzavření smlouvy byl dostatečně určitý. 14 Je potřeba, aby v návrhu bylo označeno zboží, které je předmětem kupní 10 KANDA, Antonín. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku: (úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží). Praha: Linde, 1999, 307 s. ISBN , str Článek 2 Vídeňské úmluvy 12 Článek 11 Vídeňské úmluvy 13 KANDA, Antonín. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku: (úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží). Praha: Linde, 1999, 307 s. ISBN KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Mezinárodní právo soukromé. 8. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk 2015, 430 stran. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN , str

14 smlouvy a byla nepřímo nebo výslovně stanovena cena, množství, nebo aby návrh obsahoval ustanovení, podle kterého se dá cena určit. Podle článku 55 Úmluvy se vychází z možnosti, že pokud cena není určena nebo nebyla stanovena nepřímo, odpovídá výše kupní ceny kupní ceně, která se všeobecně účtovala v době uzavření smlouvy Uzavírání kupní smlouvy Ustanovení o uzavírání kupní smlouvy jsou obsažena v občanských a obchodních zákonících a v ustanovení o závazkových vztazích. Návrh na uzavření mezinárodní kupní smlouvy musí mít podle Vídeňské úmluvy tyto náležitosti: 1. Musí být určen jedné nebo několika osobám 2. Musí být dostatečně určitý musí být označeno zboží, nepřímo nebo výslovně označená kupní cena a množství, nebo musí obsahovat ustanovení, které umožní jejich určení 3. Musí projevovat vůli navrhovatele, aby byl zavázán v případě, že návrh bude přijat. 15 Pokud jsou v návrhu všechny tyto náležitosti, je označen za nabídku. K uzavření kupní smlouvy dojde v momentě, kde se přijetí nabídky stane účinné. Přijetí nabídky znamená, že druhá strana s návrhem souhlasí a oznámí tuto skutečnost navrhovateli. Souhlas může být vyjádřen i jiným způsobem než je odeslání projevu o přijetí. Například v případě, že z praxe, kterou mají mezi sebou strany, je možné, že strana může souhlas vyjádřit provedením nějakého úkonu, jako je třeba odeslání zboží nebo zaplacení kupní ceny. Je ovšem důležité vědět, že mlčení neznamená přijetí. 15 KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Mezinárodní právo soukromé. 8. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk 2015, 430 stran. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN , str

15 3. PRÁVNÍ ÚPRAVY MEZINÁRODNÍ KUPNÍ SMLOUVY Právní úprava mezinárodní kupní smlouvy se řídí mezinárodním právem soukromým. Mezinárodní právo soukromé upravuje soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem. Existují dva způsoby úpravy. Prvním způsobem je metoda přímá a druhým metoda kolizní. Metoda přímá má předost před metodou kolizní, ta se použije jen tehdy, nelze-li použít hmotněprávní přímé metody. 16 To znamená, jsou-li strany, které uzavírají kupní smlouvu ve smluvním státě Úmluvy, použije se metoda přímá. Pokud nejsou, musí se podle čl. 3 nebo 4 nařízení Řím I., popřípadě čl. 3, nebo 4 nařízení Řím II. určit rozhodné právo Přímá metoda Přímá metoda upravuje soukromoprávní poměry s mezinárodním prvkem. Prostředkem přímé metody jsou přímé normy. Přímá norma upravuje přímo práva a povinnosti účastníků.,,jejich funkcí je tak bezprostřední hmotněprávní úprava vymezených druhů soukromoprávních poměrů s mezinárodním prvkem. 18 Tyto normy obvykle mezi sebou sjednávají státy a stávají se tak součástí právních řádů smluvních států nejčastěji na základě mezinárodní smlouvy způsobem, které předepisují jejich ústavní předpisy. 19 Aby odpadla problematika, která je spojená s používáním zahraničního práva, jsou přímé normy aplikovány jako normy tuzemského práva, ty se stanou na základě postupu 16 KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Mezinárodní právo soukromé. 8. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk 2015, 430 stran. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN , str Tamtéž, str ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné, soukromé, obchodní. 5. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 491 s. Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Mezinárodní právo soukromé. 8. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk 2015, 430 stran. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN , str

16 předepsaného ústavními předpisy zúčastněných států součástí právních řádů jednotlivých států Hlavními znaky přímé normy jsou: 1. bezprostřednost úpravy samy obsahují hmotně právní úpravu obsahu právních vztahů, a tedy neodkazují na jiné hmotněprávní normy 2. bezprostřednost použití jejich použití nepředchází použití kolizní normy 3. upravují pouze soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem 20,,V současném právním vývoji jsou zřídka obsaženy v právních normách vnitrostátního původu, pravidlem jsou přímé normy sjednané zainteresovanými státy formou mezinárodních smluv. 21 Přímé normy jsou obvykle mezinárodního původu, ale občas se vyskytnou i přímé normy, které jsou původu vnitrostátního, které vydává stát svými vlastními předpisy, upravují otázky, na kterých je zvláštní zájem Kolizní metoda Kolizní norma je zvláštní případ právní normy v soukromém právu, pomocí které stát upravuje problematiku soukromoprávních poměrů s mezinárodním prvkem. Kolizní metodou se vybírá právní řád, kterým se bude právní poměr, který vzniká na základě kupní smlouvy řídit. Slouží tedy k výběru rozhodného práva. Je založena na kolizních normách. Kolizní norma nestanovuje práva a povinnosti účastníků právního poměru, ale určuje, kterými věcnými normami se vztah bude řídit. Nezjistíme tedy obsah práv a povinností účastníků právního vztahu např., které nároky a v jakých lhůtách může uplatňovat kupující, anebo jaká práva má vlastník věci. Dále kolizní norma přikazuje použití jiných norem a odkazuje na ně 23 (,,odkazující normy jsou např. v občanském zákoníku, 20 Wikipedia: přímá norma Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation [cit ]. Dostupné z: 21 KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Mezinárodní právo soukromé. 8. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk 2015, 430 stran. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN , str Tamtéž, str KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Mezinárodní právo soukromé. 8. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk 2015, 430 stran. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN , str

17 obchodním zákoníku apod., příklad 731, občanského zákoníku,,pro zánik příkazní smlouvy se použijí přiměřené ustanovení o zániku plné moci ) 24 a ohraničuje oblast použití jiných norem 25. Podle článku 3 a 4 nařízení Řím I. se bude kupní smlouva řídit právem státu prodávajícího. Z kolizní normy musí být patrné, na které právní vztahy či otázky se kolizní norma vztahuje a jaký právní řád se určí pro jejich úpravu. Kolizní normy mají specifickou strukturu, která se skládá: 1. z rozsahu vymezuje okruh právních poměrů, na které se použije daná kolizní norma, někdy se mluví o právních poměrech. 26 Jak uvádí Zdeněk Kučera, tato formulace není zcela přesná, u některých kolizních norem jako je například kolizní norma o věcných právech, kupní smlouva atd. tomu tak skutečně je, ale některé kolizní normy zahrnují svým rozsahem jen určité složky právního poměru. Proto je přesnější používat pojem,,právní otázka z navázání tím se určuje právní řád, který se použije pro úpravu právního poměru a to s pomocí tzv. hraničního určovatele (hraničního ukazatele). U kolizní normy jde především o zachování tzv. kolizní spravedlnosti, vybírá se tedy pro zachování zákonitosti a právní jistoty účastníků. Pro tento výběr je charakteristické, že při něm nezáleží na obsahu hmotně právních norem, které budou použity. Kolizní normy můžeme dělit na jednostranné a kolizní normy dvoustranné (oboustranné). Kolizní normy jednostranné jsou starší. Odkazují vždy na jeden právní řád a to tuzemský. Kolizní metoda, která je jednostranná je obrácena jen vůči jednomu právu, jedná se tedy vlastně o neúplnou kolizní normu. I přesto, že vymezuje použití jediného tuzemského práva, musí i ona plnit základní funkci kolizní normy a to, že provádí výběr mezi právními řády. 28 Dvoustranné naopak obsahují navázání na 24 KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Mezinárodní právo soukromé. 8. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk 2015, 430 stran. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN , str Tamtéž, str Tamtéž, str Tamtéž, str KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Mezinárodní právo soukromé. 8. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk 2015, 430 stran. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN , str

18 kterýkoliv právní řád, je tedy obrácena do tuzemska i do ciziny. K určení rozhodného práva používají kolizní normy dvoustranné hraniční ukazatele Hraniční ukazatele Jak bylo uvedeno v předchozím odstavci, hraniční ukazatele se používají u dvoustranných kolizních norem k určení rozhodného práva. Hraničním určovatelem je,,určitá skutečnost, významná pro daný druh právních úkonů nebo otázek označených k rozsahu kolizní normy, která rozhoduje o určení práva, jehož se má použít pro jejich úpravu. 29 Jde tedy o to, aby stanovením této skutečnosti bylo použito právo, ke kterému má příslušný právní poměr nebo otázka vztah. 30 Skutečnost, která bude použita jako hraniční ukazatel by měla být stanovena pevně. Je to dáno z důvodu právní jistoty, měla by být tedy stanovená bez možnosti nahrazení. Ve výjimečných případech jsou ovšem možné odchylky od již stanoveného ukazatele. Hraniční ukazatele můžeme rozlišovat podle toho: 1. Zda souvisí s některým prvkem soukromoprávního poměru s mezinárodním prvkem a to v souvislosti s prvky: a. právního poměru b. se skutečností, kterou vznikl právní poměr c. s chováním účastníků, jež je předmětem právního poměru d. s věcí nebo hodnotou, jež je předmětem právního poměru e. s obsahem právního poměru, k němuž se přidružují další otázky téhož poměru 2. skutečnost, která byla použitá ke konstrukci, může být jinak významná pro právní poměr například shodný projev vůle účastníků o volbě práva KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Mezinárodní právo soukromé. 8. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk 2015, 430 stran. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN , str Tamtéž, str Tamtéž, str

19 4. ÚMLUVA OSN O MEZINÁRODNÍ KOUPI ZBOŽÍ Úmluva z roku 1980, č. 160/1991 sb. byla, jak je uvedeno v první kapitole podepsána ve Vídni a ratifikována více než 60 - ti státy. K dnešnímu dni již tuto Úmluvu ratifikovalo 83 států. Z důvodu výhrady, kterou učinila Česká republika podle článku 95 Vídeňské úmluvy, není vázána, aby použila Vídeňskou úmluvu v případě, který uveden pod písmenem b. 32 Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboží (dále jen Vídeňská úmluva nebo Úmluva) je tvořena 101 články a rozdělena do čtyř částí. První část, článek 1 až 13 vymezuje předmět úpravy a obecná ustanovení, společná pro celou Vídeňskou úmluvu. Druhá část, článek 14 až 24 se zabývá problematikou, která vzniká při uzavírání mezinárodní kupní smlouvy. Část třetí, která je zřejmě nejdůležitější částí Vídeňské úmluvy, tvoří ustanovení o právech a povinnostech prodávajícího, právech a povinnostech kupujícího, která vznikají na základě vzniku mezinárodní kupní smlouvy a na základě jejího porušení 33 a společná ustanovení o povinnostech prodávajícího a kupujícího. Poslední čtvrtá část, článek 89 až 101 obsahuje závěrečná ustanovení, kde nejdůležitějším je ustanovení, které umožňuje vyslovit různé výhrady při podpisu Vídeňské úmluvy, aby se zajistil co největší počet smluvních států Práva a povinnosti prodávajícího Povinností prodávajícího je dodat zboží, předat veškeré doklady, které se zboží týkají a převést vlastnické právo, za podmínek stanovených smlouvou nebo Úmluvou. 35 Toto je hlavní a základní povinnost. Předání zboží, doprava a doba dodání se budou dále odvíjet od ustanovení, které se tímto zabývá. 32 Článek 95 Vídeňské úmluvy -,,Kterýkoli stát může prohlásit při uložení svých listin o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu, že nebude vázán ustanovením článku 1 odst. 1 písm. b) této Úmluvy. 33 KANDA, Antonín. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku: (úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží). Praha: Linde, 1999, 307 s. ISBN , str Tamtéž, str Článek 30 Vídeňské úmluvy 19

20 Dodání a předání zboží Jak už bylo řečeno, povinností prodávajícího je předat zboží. Pokud není přesně stanoveno místo předání, existují dva případy předání zboží. Buďto se předpokládá použití dopravních prostředků nebo existují jiné způsoby dodání zboží. V prvním případě, kdy se předpokládá použití dopravních prostředků, se má za to, že místem splnění předání zboží je místo, kde se zboží předá prvním dopravci. V druhém případě závisí místo předání na místě, kde předá prodávající zboží, to může být, buď výrobní závod, nebo sklad. Podle článku 32 Úmluvy musí prodávající, který odeslané zboží, které předá dopravci, neoznačil značkami, dopravními doklady nebo jinak, musí kupujícím zaslat oznámení o tom, že zboží odeslal a zboží specifikovat. Pokud je prodávající podle kupní smlouvy povinen obstarat přepravu zboží, musí uzavřít smlouvy, které jsou potřebné pro takovou přepravu. Pokud není dopravní prostředek pro přepravu zboží určen přímo ve smlouvě, je na prodávajícím, aby vybral ten nejlepší a nejbezpečnější s ohledem na zboží a délku přepravy. Tyto povinnosti nemusí vyplývat jen ze smlouvy nebo z ustanovení Úmluvy, ale i z obchodních zvyklostí, které jsou zejména v doložkách INCOTERMS. 36 Pokud podle smlouvy není prodávající povinen pojistit dopravu zboží, musí poskytnout kupujícím všechny údaje, které jsou dostupné a jsou potřebné k uzavření pojištění. Povinnost pojistit zboží se může sjednat i v dodacích podmínkách. U termínu dodání zboží jsou tři možnosti. Termín je přímo stanovený ve smlouvě, nebo je ve smlouvě stanovená dodací lhůta (je tedy možné zaslat zboží kdykoliv během této lhůty, pokud z okolností nevyplývá, že dodací lhůtu určuje kupující) 37, anebo v přiměřené lhůtě po uzavření smlouvy. 38 Pokud ovšem bude zboží dodané předčasně, kupující nemá povinnost ho převzít. Článek 34 Úmluvy stanovuje, že pokud je povinností prodávajícího předat kupujícím doklady, které se vztahují ke zboží, je prodávající povinen předat je v době, místě a takovým způsobem jak je uvedené v kupní smlouvě. Pokud tyto údaje nejsou ve smlouvě stanoveny, bude se místo, doba a způsob odvozovat od místa, doby a způsobu předání zboží. Tato povinnost nemusí vyplývat jen ze smlouvy, ale i z obchodních zvyklostí či z praxe. Těmito doklady se myslí především zbožové listiny, jako jsou např. konosamenty, skladové listiny, daňová 36 KANDA, Antonín. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku: (úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží). Praha: Linde, 1999, 307 s. ISBN , str Tamtéž, str Článek 33 Vídeňské úmluvy 20

21 potvrzení, doklady o pojištění, potvrzení o původu zboží, doklady o váze a kvalitě zboží, atd Zboží bez vad a nároky třetích osob Článek 35 Úmluvy stanovuje povinnost prodávajícím dodat zboží v množství, jakosti a provedení, tak, jak určuje smlouva a musí být podle smlouvy i zabaleno. Zboží musí tedy splňovat všechny vlastnosti, které jsou určeny ve smlouvě. Pokud ve smlouvě není ustanovení o vlastnostech zboží, bere se pak v úvahu Úmluva odst. 2 čl. 35 a podle ní se stanoví zboží, které se považuje za zboží bez vad. Tento článek Úmluvy také stanovuje pomocná kritéria, podle kterých lze určit, kdy se zboží za takové zboží považuje. Například, pod písmenem a) se uvádí,,,že zboží se nepovažuje za vadné, pokud pro účely pro něž se používá zpravidla zboží téhož provedení, se hodí. 40 Článek 35 Vídeňské úmluvy byl aplikován v rámci řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, konkrétně v judikátu číslo 32 Odo 725/2004. Tímto rozhodnutím lze deklarovat, že pokud je v kupní smlouvě přesně specifikovaný typ a název zboží, nelze se odvolávat v rámci reklamace na vady zboží způsobené tím, že zboží není určeno k danému použití. Dovolila bych si vyslovit výhrady vůči této právní normě, pokud na tuto problematiku budu dívat z pohledu zákazníka, který nemá předpoklady znát požadavky pro dané zboží. Očekávala bych upozornění prodávajícím, jakožto odborníka, že uvedená specifikace a typ zboží nejsou v souladu. Zároveň se domnívám, že by v právní úpravě mohla zakotvena povinnost prodávajícího o nevyhovující poptávce informovat laického kupujícího, jelikož ne všichni mohou být zkušenosti s mezinárodním obchodem. Prodávající dále odpovídá za všechny vady, které má zboží v době, kdy přechází nebezpečí vzniku odpovědnosti za škodu na kupujícího, i když bude vada viditelná až po té době. Odpovídá také za škody nebo vadu zboží, která vznikne na základě porušením povinností prodávajícího, a to včetně nedodržení záruky za zboží. Záruční lhůta musí být mezi prodávajícím a kupujícím sjednána ve smlouvě. Pokud prodávající dodal zboží před dobou, která byla stanovena jako doba dodání, může do té doby dodat náhradní zboží nebo odstranit vady na již dodaném zboží, pokud ovšem toto nezpůsobí nějakou újmu nebo potíže kupujícímu. Kupujícímu je nadále zachován nárok na 39 KANDA, Antonín. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku: (úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží). Praha: Linde, 1999, 307 s. ISBN , str Článek 35 ustanovení 2 a. Vídeňské úmluvy 21

22 náhradu škody podle této Úmluvy. 41 Povinností kupujícího je, si zboží prohlédnout, anebo zajistit v nejbližší době prohlídku. Tu může provést i pověřená třetí osoba. Pokud je ve smlouvě přeprava zboží, může být prohlídka provedena od doby, než zboží bude na určeném místě dodání. V odst. 3, článku 38 jsou dále zohledněny dva případy kontroly zboží. Zabývá se situací, kdy je kupující oprávněn zboží odeslat z místa plnění do místa, které je určeno ve smlouvě a druhý případ je situace, kde kupující prodává zboží dalšímu kupujícímu, aniž by sám zboží přijal, popřípadě ho ihned po přijetí rovnou prodává ze skladu dál. 42 Pokud kupující neoznámí vadu včas, jeho právo z vad zboží zaniká. Dále zaniká vždy, pokud prodávajícímu neoznámí vady nejpozději do dvou let a to od doby, kdy bylo zboží předáno kupujícímu, jedině, že tato lhůta není sjednána jako záruční lhůta. Právem z vad se myslí právo na náhradu škody, právo na náhradní plnění, právo na opravu věci nebo právo na snížení ceny zboží. Pokud prodávající zamlčel kupujícím vady zboží, nemůže se v tomto případě dovolávat na povinnost kupujícího si zboží v co nejkratší době prohlédnout nebo odeslat včas oznámení o vadách, které jsou stanoveny v čl. 39 Úmluvy. Jednou hlavních povinností je převést na kupujícího vlastnické právo na dodávané zboží. To upravuje čl. 41 Úmluvy. Prodávající je tedy povinen převést vlastnické právo, které nebude zatíženou žádným právem třetí osoby, např. právem zástavním nebo právem nájmu. Výjimkou jsou ovšem situace, kde kupující souhlasí s převzetím takového zboží. S tímto článkem úzce souvisí článek 42 Úmluvy, který upravuje práva a nároky osob, kteří jsou jako třetí osoby ve věcech, které se týkají průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, který podléhá tomuto článku v Úmluvě Práva kupujícího při porušení smlouvy prodávajícím Na rozdíl od Jednotného haagského zákona o mezinárodní koupi zboží, vychází Úmluva z jednotného pojmu o porušení smlouvy. Tzn., že podle Úmluvy dojde k porušení smlouvy pokaždé, pokud některá ze smluvních stran nesplní své povinnosti, které jí udává smlouva. Článek 45 se zabývá tím, jaká práva mají kupující v případě, že by prodávající porušil smlouvu. Práva kupujícího tedy jsou: právo na splnění smluvní povinnosti, právo na odstranění porušení povinnosti, právo na odstoupení od smlouvy, právo na slevu z ceny a nárok na náhradu škody. V odstavci 3 tohoto článku je dále 41 Článek 37 Vídeňské úmluvy 42 KANDA, Antonín. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku: (úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží). Praha: Linde, 1999, 307 s. ISBN , str

23 vyloučenou, aby soud nebo rozhodčí soud umožnil prodávajícím dodatečně splnit jeho povinnosti. Právy kujícího se podrobněji zabývají další články úmluvy, např. článek 46 se zabývá již zmíněným právem na splnění smluvní povinnosti. To lze uplatnit tehdy, pokud se kupující již nedomáhá jiných nároků, například odpovědnost za vady, které jsou neslučitelné s požadavkem na splnění. Odstavec 2 čl. 46 upravuje podmínky, podle kterých může kupující požadovat náhradní plnění, tj. dodání náhradního zboží. 43 Existují dvě možnosti. První z nich je, že vada zboží je takové charakteru, které se vyznačuje jako podstatné porušení smlouvy, podle článku 25 Úmluvy. Nebo kupující tento požadavek uplatní podle článku 39 Úmluvy a to přímo v oznámení o vadách zboží nebo v přiměřené lhůtě po tomto oznámení. Kupující má i možnost požadovat po prodávajícím opravu daného zboží. To je možné za předpokladu, že je to přiměřené daným okolnostem. V takové situaci bude potřeba posoudit technické možnosti opravy, výši nákladů na opravu, atd. Aby kupující uplatnil možnost na opravu zboží, je nutné jako u náhradního plnění uplatnit tento nárok v oznámení o vadách zboží nebo v přiměřené lhůtě poté. Článek 47 Úmluvy navazuje na čl. 46, kde umožňuje Úmluva kupujícímu, aby požadoval po prodávajícím reálné splnění. Může tedy prodávajícímu určit přiměřenou lhůtu, aby splnil své povinnosti. Kupující však v této době pak nemůže uplatit nárok z porušení smlouvy, pouze v případě, pokud mu prodávající oznámí, že v dané stanové lhůtě svou povinnost nesplní. Článek 48 Úmluvy se zabývá dodatečným splněním prodávajícího. Prodávající má právo na dodatečné splnění na své náklady a za podmínek, že tím nezpůsobí kupujícímu nepřiměřené potíže, musí tak učinit bez odkladu a nevyvolá v kupujícím pochybnost, že náklady nebudou uhrazeny. K tomu, zda bude možné, aby prodávající splnil dodatečně závazek, se musí kupující vyjádřit v přiměřené lhůtě. Kupujícímu nadále zůstává nárok na náhradu škody a možnost od smlouvy odstoupit. Od smlouvy tak může odstoupit v případě, že prodávající nesplnil povinnosti ze smlouvy nebo Úmluvy a tím podstatným způsobem porušil smlouvu, nebo nedodal zboží ve lhůtě, kterou určil kupující či prohlásil, že zboží v této lhůtě dodáno nebude. Pokud ovšem prodávající zboží dodá, zaniká právo kupujícího od smlouvy odstoupit, ledaže tak učiní při jiném porušení povinností než je pozdní dodávka zboží a musí tak učinit v přiměřené době. Článek 50 Úmluvy se věnuje možnosti slevy z ceny. Ta je možná v případech, pokud není zboží v souladu se 43 KANDA, Antonín. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží: (s komentářem). 2. Aktualiz. vyd. Praha: PP Agency, 1995, str

24 smlouvou. Pokud ovšem prodávající odstraní neplnění svých povinností (v článku 37 nebo 48) nebo kupující odmítne přijmout plnění poskytnuté v souladu s těmito články, nemůže potom kupující snížit kupní cenu. 44 Pokud prodávající dodá pouze část zboží nebo část zboží není v souladu s kupní smlouvou, použijí se ustanovení článků 46 až 50. Odstoupit může kupující jen tehdy, pokud je částečné nesplnění či splnění pokládáno za podstatné porušení smlouvy. Předčasně dodané zboží má možnost kupující přijmout nebo odmítnout. Kupující může zboží odmítnout i v případě, dodá-li prodávající zboží, které je větší, než je stanoveno ve smlouvě. Pokud ale kupující zboží přijme, je povinen za něj zaplatit kupní cenu stanovenou smlouvou Práva a povinnosti kupujícího Hlavní povinností kupujícího je zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodávku zboží, která je v souladu s kupní smlouvou nebo úmluvou Placení kupní ceny Kupní cena musí být zaplacena takovým způsobem a za podmínek, které budou stanoveny ve smlouvě. Může být např. uhrazena na splátky či akreditivem. Pokud je kupní smlouva uzavřena tak, že je v ní určena výslovně částka, která je kupní cenou a ani neobsahuje ustanovení, jakým způsobem cenu určit, určily strany nepřímo kupní cenu tak, že bude stejná jako kupní cena, která se účtovala za takové zboží v době uzavření smlouvy za stejných či srovnatelných okolností. Pokud je kupní cena určena váhou zboží a vyskytnou se nějaké pohybnosti, je v takovém případě rozhodující čistá váha zboží. Článek 57 Úmluvy se zabývá situací, kdy kupující není povinen zaplatit prodávajícímu kupní cenu na určitém jiném místě. V tomto případě je povinen zaplatit v místě podnikání prodávajícího nebo na místě při předání zboží. Pokud po podpisu smlouvy prodávající změní místo podnikání, musí uhradit náklady kupujícímu, kterému vznikly při placení kupní ceny tím, že si změnil místo podnikání. Pokud není ve smlouvě nebo v Úmluvě stanovena doba plnění, platí zásada, že kupující je povinen zaplatit kupní cenu, kdy mu je umožněno nakládat se zbožím nebo s doklady. Pokud je zboží dopravováno, je možné podle odst. 2 článku 58 umožněno 44 Článek 50 Vídeňské úmluvy 45 Článek 53 Vídeňské úmluvy 24

25 prodávajícímu, aby zboží nebo příslušné doklady odevzdal kupujícímu až po zaplacení kupní ceny a kupující má zase možnost, aby dobu úhrady kupní ceny posunul do doby, kdy bude mít možnost si zboží prohlédnout, s výjimkou situace, kdy není možný takový způsob z důvodu neslučitelnosti s ustanovením smlouvy. Kupující je povinen zaplatit kupní cenu bez vyzvání. Je tedy povinen ji zaplatit v době, která je stanovená ve smlouvě nebo je určitelná podle smlouvy nebo Úmluvy Převzetí dodávky Kupující je povinen při převzetí dodávky provést všechny úkony, které se od něho očekávají (například odeslání dopravních dispozic, opatření licencí, aj.), aby mu mohl prodávající zboží dodat a převzít zboží Práva prodávajícího při porušení smlouvy kupujícím Pokud kupující nesplní některou ze svých povinností, které mu stanovuje smlouva nebo Úmluva, může prodávající: a. uplatnit práva, která jsou stanovená v článku 62 až 65 b. požadovat náhradu škody podle článku 74 až Prodávajícímu zůstává právo na náhradu škody v případě, že uplatní své právo na jiné nároky. Pokud uplatní prodávající některý z nároků z porušení smlouvy, nemůže být kupujícímu v soudním nebo rozhodčím řízení povolen žádný odklad pro splnění jeho povinností. 47 Prodávající má právo požadovat, aby kupující zaplatil kupní cenu, převzal zboží nebo splnil jiné povinnosti, výjimkou je případ, kdy uplatil nárok z porušení smlouvy, které je neslučitelné s takovým požadavkem. 48 Prodávající může poskytnout kupujícímu dodatečnou lhůtu, ve které může splnit své povinnosti. V tomto případě nesmí před uplynutím této lhůty uplatňovat své nároky z porušení smlouvy kupujícím. Uplatnit tyto nároky může v situaci, kdy obdrží od kupujícího oznámení, že svůj závazek v stanovené lhůtě nesplní. Podle článku 64 Úmluvy může prodávající od smlouvy odstoupit v případech: a. pokud kupující nesplní některé své povinnosti, které má ve smlouvě, nebo které vyplývají z Úmluvy a tím poruší smlouvu podstatným způsobem 46 Článek 61 Vídeňské úmluvy 47 Článek 61 Vídeňské úmluvy 48 Článek 62 Vídeňské úmluvy 25

26 b. jestliže kupující nezaplatil kupní cenu, nebo nepřevzal zboží v dodatečné lhůtě, která byla stanovena prodávajícím podle článku 63 odst. 1 nebo pokud prohlásí, že tyto povinnosti nesplní ve stanovené lhůtě. 49 Odstavec 2 článku 64 upravuje případy, kdy zaniká prodávajícímu jeho právo na odstoupení. Je-li ve smlouvě stanovené, že má kupující určit formu, velikost nebo jiné vlastnosti zboží a neučiní tak ve smluvené nebo přiměřené lhůtě v době, kdy mu dojde žádost od prodávajícího, může tyto vlastnosti prodávající sám určit kupujícímu podle jeho potřeb, které mu mohou být známy, bez toho, že by byla dotčena jiná práva, která může mít Společná ustanovení o povinnostech prodávajícího a kupujícího Ohrožení plnění smlouvy a smlouvy s dílčím plněním Článek 71 Úmluvy se zabývá pozastavením plnění. Kterákoliv ze smluvních stran může pozastavit své plnění povinností v případě, že vyjde najevo, že druhá strana nebude schopna splnit podstatnou část svých povinností a to vzhledem ke své úvěruschopnosti či ke své nezpůsobilosti poskytnou plnění nebo vzhledem ke svému chování při plnění smlouvy. Strana, která pozastavila plnění má povinnost to okamžitě oznámit druhé straně a v případě, že druhá strana zajistí, že bude pokračovat v plnění svých povinností, musí strana pokračovat v plnění. Strany mají možnost od smlouvy odstoupit, pokud je zřejmé, že druhá ze stran podstatným způsobem poruší smlouvu. Pokud je to časově možné má strana, která chce od smlouvy odstoupit povinnost tuto skutečnost oznámit druhé straně a umožnit jí, aby zajistila řádné plnění. Ze smlouvy, kde je povinnost k dílčím dodávkám se může odstoupit v případě podstatného nesplnění povinností, která se týká dílčího plnění. Jestliže strana, která nesplnila povinnosti ohledně dílčího plnění, vyvolá tímto nesplněním obavy u druhé strany, že by mohlo dojít k porušení smlouvy i u budoucích plnění, může pak strana od těchto budoucích plnění odstoupit, musí tak učinit v přiměřené lhůtě. 49 Článek 64 Vídeňské úmluvy 26

27 Náhrada škody Náhrada škody, která vznikla při porušení smlouvy, zahrnuje částku, která odpovídá ztrátě a to včetně ušlého zisku. Strana, které byla způsobena újma, má možnost uplatnit nárok na náhradu škody. Jelikož přichází v úvahu pouze peněžitá náhrada, je potřeba ji vyčíslit v peněžité hodnotě. Článek 75 Úmluvy se zabývá situací, kdy po odstoupení od smlouvy koupil náhradní zboží nebo prodávající prodal zboží. V tomto případě má strana, která požaduje náhradu škody, žádat i úhradu rozdílu ceny. Toto ustanovení stanovuje pravidla pro výpočet výše pro náhradu škody. Pokud strana odstoupí od smlouvy až po převzetí zboží, je pro náhradu rozhodující běžná cena zboží, která je platná v době převzetí. Strana, která uplatňuje nárok na náhradu škody z důvodu porušení smlouvy má povinnost, učinit opatřená, která by vedla ke zmenšení výše škody způsobené porušením smlouvy. 50 Pokud tyto povinnosti nesplní, hrozí této straně sankce. Sankcí je, že se druhá strana může domáhat snížení výše náhrady škody Úroky V případě, že se kupující opozdí s placením kupní ceny nebo jiné peněžité částky, má prodávající nárok na úroky z prodlení Vyloučení odpovědnosti Jestliže strana prokáže, že nesplnění povinnosti vzniklo z důvodu překážky, která vznikla nezávisle na její vůli (,,impediment beyond his contorol ) a nebylo možné jí očekávat nebo tyto překážky odvrátit či překonat, není tato strana za nesplnění povinností odpovědná. Pokud strana pověřila k plnění smluvního závazku třetí osobu, je vyloučena její odpovědnost v případě, že: Strana není odpovědna za porušení povinností podle odst. 1 v článku 79 Úmluvy Osoba, kterou strana pověřila na plnění smluvního závazku, by nebyla odpovědna, kdyby se odst. 1 článku 79 Úmluvy vztahoval na ni KANDA, Antonín. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží: (s komentářem). 2. aktualiz. vyd. Praha: PP Agency, 1995, str Článek79 Vídeňské úmluvy 27

28 Vyloučení odpovědnosti trvá po celou dobu, po kterou trvá i překážka. Strana, která neplní své smluvní povinnosti, má povinnost o tom informovat druhou stranu, a to v přiměřené lhůtě, jinak odpovídá za škodu, která bude způsobena pozdním oznámením. Článek 80 Úmluvy se věnuje spoluzpůsobením nesplnění povinností. Upravuje tedy případy, kdy k nesplnění povinností jednou stranou, bylo spoluzpůsobeno druhou smluvní stranou. 52 Oprávněná strana nemůže uplatňovat nároky z nesplnění smluvních povinností druhou stranou, a to v rozsahu, ve kterém spoluzpůsobila nesplnění, a to buď svým jednáním, nebo opomenutím Účinky odstoupení od smlouvy Tím, že jedna ze stran od smlouvy odstoupí, dochází k tomu, že strany už nemají povinnosti splnit smlouvu. Prodávající tedy už není povinen dodat zboží a kupující nemá povinnost zboží převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Odstoupení od smlouvy se netýká ustanovení smlouvy ohledně řešení sporů nebo ustanovení, která upravují práva a povinnosti stran při odstoupení od smlouvy. Strana, která splnila smlouvu, může požadovat zpět od druhé strany, co dodala nebo zaplatila. Pokud obě strany splnily smlouvy, musí tak uskutečnit současně. Jestliže kupující nemůže vrátit zboží nebo vrátit zboží ve stavu, v jakém ho obdržel, jeho právo na odstoupení od smlouvy nebo dodání náhradního zboží zaniká. Toto ustanovení ovšem neplatí v případě, že: a. nemožnost vrátit zboží nebo vrátit zboží ve stavu, v jakém ho obdržel, není způsobeno jeho jednáním nebo opomenutím b. zboží bylo zničeno v důsledku prohlídky, která je stanovená v článku 8 Úmluvy c. kupující prodal, spotřeboval nebo pozměnil zboží dříve, než byly nebo měly být objeveny vady Zánikem práva na odstoupení od smlouvy nebo požadování dodání náhradního práva, nezaniká ostatní práva z porušení smlouvy, např. snížení kupní ceny nebo na opravu zboží. Má-li prodávající povinnost zaplatit kupní cenu, je zároveň povinen zaplatit z ní úroky, a to od doby, kdy byla kupní cena zaplacena. Kupující má povinnost vyrovnat 52 KANDA, Antonín. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží: (s komentářem). 2. aktualiz. vyd. Praha: PP Agency, 1995, str Tamtéž, str