Zajištění závazků. Bankovní institut vysoká škola, a.s. Katedra práva. Bakalářská práce. Pavlína Hradová. Autor:

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola, a.s. Katedra práva Zajištění závazků Bakalářská práce Autor: Pavlína Hradová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Ing. Mgr. Eva Kutová Vyškov Duben, 2015

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Ve Vyškově dne Pavlína Hradová

3 Poděkování: Mé poděkování patří Ing. Mgr. Evě Kutové za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnovala.

4 Anotace Práce je zaměřena na téma zajištění závazků. Předkládá obecný pohled na závazky a charakteristiku zajištění závazků. Podrobněji rozvádí vybrané zajišťovací instrumenty a komparaci dosavadní právní úpravy a nového občanského zákoníku. Obsahuje též shrnutí obsahu celé bakalářské práce, dosažené cíle a vlastní pohled na danou problematiku. Klíčová slova: charakteristika závazků, zajištění závazků, vybrané zajišťovací instrumenty, komparace dosavadní právní úpravy a nového občanského zákoníku Annotation The work is focused on ensuring of commitments. Presents a general view of the commitments and describes security of obligations. It focuses on the selected hedging instruments and comparison of existing legislation and the new Civil Code. It also includes a summary of the bachelor thesis and author s own conclusions. Keywords:describes obligations,security of obligations, selected hedging instruments, comparison of existing legislation and the new Civil Code

5 Obsah Úvod Charakteristika závazků Zajištění závazků Jistota ( NOZ) Vybrané zajišťovací instrumenty Ručení ( NOZ) Dohody o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů ( NOZ) Zajišťovací převod práva ( NOZ) Utvrzení dluhu ( NOZ) Finanční záruka ( NOZ) Komparace dosavadní právní úpravy a nového občanského zákoníku Komparace právní úpravy zajištění závazků Komparace předmětu zajištění závazků Komparace funkce zajištění závazku Komparace instrumentů zajištění dluhu Jistota Ručení Finanční záruka Zajišťovací převod práva Komparace vybraných institutů utvrzení dluhu Smluvní pokuta Uznání dluhu Komparace dalších důležitých změn Základní podmínky závazkového vztahu Zajištění a utvrzení dluhu Zástavní právo Závěr Seznam použité literatury

6 Seznam použitých zkratek

7 Úvod Téma zajištění závazků jsem si vybrala z toho důvodu, protože mi bylo z nabízených témat nejvíce blízké a zaujalo mě. V dnešní době není vůbec jednoduché pořídit si jakýkoliv majetek. Je doba krize a lidé nemají finance na jeho pořízení. Pokud nechtějí čekat, než si peníze našetří, to by však mohlo také ale trvat několik desítek let (v případě majetku movitého), nezbývá jim nic jiného, než si na něj někde půjčit nebo si danou věc vzít na splátky. Nikdo Vám ale nic nedá, pokud nebude mít jistotu, že své peníze dostane zpět a tak se musíte věřiteli něčím zaručit (movitou nebo nemovitou věcí), že splníte vůči němu svůj závazek. Mnoho lidí však podepíše jakýkoliv papír, hlavně že dostane potřebné finance nebo danou věc, a potom se diví, když u něj doma zazvoní exekutor. Cílem mé práce je analyzovat vybrané zajišťovací instrumenty v českém právním řádu. V první části své práce, se budu zabývat charakteristikou závazku a vysvětlením základních pojmů. Tuhle teorii považuji za podstatnou, abychom dále v práci pochopili o kom, a o čem se vlastně mluví. Druhou část práce, ve které se budu věnovat zajištění závazků, chci pojmout velice krátce a stručně, protože zmíněným instrumentům se budu věnovat dále a nechci se opakovat. Třetí část práce bude obsahovat vybrané zajišťovací instrumenty, které budou tvořit spolu se čtvrtou částí většinu práce. Poslední, tedy čtvrtá část bude velice přínosná, protože se v ní budu věnovat, komparaci staré právní úpravy a nového občanského zákoníku. Doufám, že se dozvím něco nového a samozřejmě užitečného pro případ, že bych někdy v budoucnosti potřebovala i já svůj závazek zajistit. 7

8 1 Charakteristika závazků Základní soubor norem závazkového práva je zakotven v občanském zákoníku, kde jsou závazky upraveny v části čtvrté pod záhlavím: Relativní majetková práva, kde je v hlavě první obsažena obecná část závazkového práva, která je společná pro všechny závazky. V hlavě druhé jsou pak obsaženy závazky z právních jednání, v hlavě třetí se nachází závazky z deliktů a hlava čtvrtá se týká závazků z jiných právních důvodů. Závazky dále upravují i jiné právní normy a to například zákoník práce či zákon o obchodních korporacích. Závazkové neboli obligační právo tvoří normy soukromého práva, které se týkají závazků a upravují práva a povinnosti vznikající mezi subjekty práva. Zásadním pojmem závazkového práva je závazek - z latiny obligatio, což znamená svázání či spoutání. Závazek bychom tedy mohli charakterizovat jako právní pouto, kterým jsou dvě či více stran vázány jednat nebo zdržet se jednání. Závazkem vzniká povinnému povinnost plnit a zároveň vytváří odpovídající právo vymáhat odpovídající plnění tomu, pro kterého je plnění určeno. Obligace můžeme rozdělit na právní nebo naturální. Právní závazky jsou vynutitelné u soudu prostřednictvím žaloby a závazky naturální ukládají morální povinnosti, ale nejsou vynutitelné státní mocí. Jeden subjekt (věřitel) je tedy oprávněn od druhého subjektu (dlužníka) něco požadovat (pohledávka) a druhý subjekt je povinen to poskytnout, tj. zachovat se tak, jak to odpovídá oprávnění věřitele, přičemž oba subjekty jsou individuálně určené a jejich oprávnění ani povinnosti nevyplývají z vlastnictví určité věci." 1 Závazek patří do práva majetkového, z čehož vyplývá, že i plnění dlužníka musí mít majetkovou povahu. Oproti tomu na straně věřitele je podstatné, že plnění závazku má odpovídat zájmu věřitele, ale tento zájem nemusí mít jen majetkové motivy. 1 ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 14. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN

9 K nejdůležitějším pojmům závazkového práva patří: závazek (obligace); plnění chování dlužníka vedoucí ke splnění dluhu; předmět závazku chování věřitele a dlužníka, které spočívá v dodržování jejich povinností a realizaci jejich práv, které ze závazku vyplývají (něco dát, něco konat, něco poskytnout); předmět plnění nemůže jím být chování, jež může být jen výsledkem rozhodnutí člověka a nutit člověka k takovému chování bylo by v rozporu s právem. Základní pojmy závazkového práva: subjektivní právo možnost chovat se způsobem, který určuje objektivní právo (norma); subjektivní povinnost důraz kladen na nutnost chovat se způsobem, který určuje objektivní právo neboli norma; pohledávka to, co má být plněno, to znamená subjektivní právo věřitele závazku požadovat od dlužníka určité plnění (dluh); dluh povinnost dlužníka poskytnout věřiteli jím požadované a dlužníkem slíbené plnění; věřitel (oprávněný ze závazku) subjekt závazku, který má pohledávku; dlužník (povinný ze závazku) subjekt závazku, který má dluh a je povinen plnit. 9

10 2 Zajištění závazků Zajištění závazků je v občanském zákoníku obsaženo v části čtvrté, kde jsou zařazena relativní majetková práva (hlava I., díl 8, oddíl 1 3). Kromě obecných soukromoprávních prostředků zajišťujících plnění povinností z občanskoprávních závazků se může zabezpečení právního postavení věřitele hlavního závazku zvýšit vznikem dalšího, závislého (akcesorického) závazku. Tímto akcesorickým závazkem je zajišťován dluh z principálního závazku a nikoli pohledávka z takového závazku. Zajištění totiž zajišťuje, že dlužník dluh splní, dává garancii za splnění dluhu, nikoli za uspokojení věřitelovy pohledávky vůbec (pohledávka totiž může zaniknout nejen s uspokojením věřitele, ale i jinak). Dluh může být zajištěn i více prostředky. 2 Občanský zákoník upravuje následující zajišťovací prostředky, které posilují právní postavení věřitele vůči dlužníkovi, protože poskytují věřiteli další práva, jenž nevyplývají z hlavního závazku. K zajišťovacím instrumentům patří: ručení ( ), finanční záruka ( ), zajišťovací převod práva ( ), dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů ( ), zástavní právo ( ) a zadržovací právo ( ). 3 Zajišťovací prostředky můžeme rozlišit dle toho, čím je dluh zajištěn. Zajistíme-li dluh celou majetkovou podstatou zajistitele, pak se jedná o osobní zajištění, zajistíme-li dluh jednou konkrétní věcí, pak se jedná o věcné zajištění. Jako příklad osobního zajištění bychom mohli uvést ručení a příkladem pro věcné zajištění je zástavní právo. Všechny občanskoprávní zajišťovací prostředky mají jeden společný znak, kterým je závislost na existenci hlavního závazku, který dluh zakládá, a který zajišťují. Zajišťovací závazky jsou k hlavnímu závazku vázány závisle, to znamená, že nemohou existovat samostatně. 2 ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 45. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 45. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN

11 Občanskoprávní zajišťovací prostředky plní funkci: zajišťovací, kdy zabezpečují včasné a řádné splnění dlužníkovy povinnosti (splnění dluhu); uhrazovací, kdy zabezpečuje uspokojení věřitelovy pohledávky tehdy, že dlužník neplní řádně a včas. Většinou vznikají zajišťovací prostředky na základě dvoustranného právního jednání věřitele a dlužníka. Existuje však, ale možnost vzniku zajišťovacího prostředku ze zákona (zákonné zástavní právo). Vyskytují se ale i jiné zajišťovací instrumenty než ty obsažené v občanském zákoníku. Jako příklad bychom mohli uvést finanční zajištění (zákon č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění, ve znění pozdějších předpisů) nebo směnečné rukojemství či biankosměnku (zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. 2.1 Jistota ( NOZ) Jistota (kauce) není sama o sobě samostatným zajišťovacím prostředkem. Poskytnutí jistoty lze splnit zřízením zástavního práva ( 2012 odst. 1) nebo způsobilým ručitelem, za kterého je považována osoba s vhodným majetkem ( 2012 odst. 2), a kterou lze žalovat v tuzemsku. Nikdo není povinen přijmout věc jako jistotu do částky vyšší, než kolik činí dvě třetiny obvyklé ceny. 4 Stavební pozemek či nemovitost sloužící k podnikatelským účelům jsou dostatečnou jistotou do poloviny obvyklé ceny, to platí i pro právo stavby, bude-li částka sjednána jako stavební plat splacena do 5 let před koncem zániku práva stavby. Cenný papír, který zajišťuje bezpečný výnos je dostatečnou jistotou do ¾ obvyklé ceny. Vklady v bankách, spořitelnách a v úvěrních družstvech se jedná o výši pojištění. Jistotou jsou úroky z finančního dluhu zajištěny maximálně do výše zákonem stanovené úrokové sazby, nebyla-li osoba poskytující jistotu předem seznámena se sjednanou vyšší úrokovou sazbou. Pokud je zajištěn dluh, který je již úročený, jsou zajištěny i úroky, které prozatím nepřirostly. 4 Nový občanský zákoník 2014: rejstřík: redakční uzávěrka Ostrava: Sagit, 2012, s ÚZ. ISBN

12 Zakládá-li se jistota různých věřitelů na různých právech k téže věci, uspokojí se v rozsahu těchto práv a v pořadí podle vzniku zajištění postupně v první skupině věřitelé zajištění věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu nebo rejstříku zástav a ve druhé skupině věřitelé zajištění věcným právem nezapsaným ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav. Poté se ve třetí skupině uspokojí věřitelé zajištění závazkovým právem. 5 Ztratí-li jistota na ceně a zajištění se tím pádem stane nedostatečným, má právo věřitel od dlužníka požadovat doplnění zajištění; neučiní-li tak dlužník, část pohledávky, která není zajištěna, se stane splatnou. Předchozí zmíněné ustanovení se použije, i když byla jistota čerpána oprávněně. 5 Nový občanský zákoník 2014: rejstřík: redakční uzávěrka Ostrava: Sagit, 2012, s ÚZ. ISBN

13 3 Vybrané zajišťovací instrumenty 3.1 Ručení ( NOZ) Ručení (rukojemství) je závazek mezi věřitelem a ručitelem, jehož obsahem je povinnost ručitele (tj. osoby vždy odlišné od dlužníka) uspokojit pohledávku věřitele, jestliže ji neuspokojí sám dlužník ( 2018). Věřitel musí nejprve požadovat plnění od dlužníka a teprve poté se může obrátit na ručitele (beneficium ordinis seu excussionis). Při obyčejném ručení postačí i prostá upomínka o zaplacení dluhu (mimosoudní upomínka). Při tzv. ručení za schodek musí věřitel před uplatněním svého práva u ručitele provést exekuci proti dlužníkovi, která nevedla k uspokojení nároku věřitele. 6 Přestože zákon popisuje právní důvod ručení jako by se jednalo o jednostranný právní úkon ručitele, je tímto právním důvodem smlouva uzavřená mezi věřitelem a ručitelem. Věřitel se sám může rozhodnout, zda ručitele přijme nebo ne. Nepřijme-li ho, pak po něm ale nemůže plnění požadovat. Ručitelské prohlášení musí mít písemnou formu. Akcept věřitele může být učiněn i ústně nebo konkludentně. Ručením lze zajistit jak dluhy peněžitý, tak i nepeněžitý. Je-li plnění dluhu zastupitelné, může jej poskytnout ručitel. Pokud však jde o plnění nezastupitelné, může se pro případ porušení smlouvy sjednat finanční částkou a tuto částku poté zajistit ručením. Předpokladem pro existenci ručitelského zajišťovacího závazku je platný hlavní závazek, jenž dluh zakládá, jenž se ručením zajišťuje. Neplatnost hlavního závazku způsobí neexistenci závazku ručitelského s výjimkou, kdy je neplatnost hlavního závazku způsobena nedostatkem způsobilosti dlužníka se zavazovat a ručitel o tom věděl nebo vědět musel. Ručením lze zajistit i splnění dluhů budoucích či podmíněných, soubor dluhů daného druhu, které vznikají dlužníkovi v určitém časovém intervalu či komplex odlišných dluhů ze stejného právního důvodu. Rozsah ručitelského závazku je ovlivňován rozsahem závazku hlavního. Z tohoto důvodu se ručitel nemůže zavázat k plnění většího rozsahu, než je zavázán dlužník sám, stejně tak se 6 ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 47. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN

14 nemůže zavázat ke splnění za přísnějších podmínek, než za jakých se zavázal dlužník. Platnosti ručitelského závazku nebrání, pokud je ručitel zavázán v menším rozsahu než dlužník nebo za výhodnějších podmínek. Rozhodující je ale pro právní postavení ručitele právní stav hlavního závazku v okamžiku vzniku ručení. Zhoršení právního postavení ručitele nemůže být následkem právních jednání dlužníka uskutečněných po vzniku ručení. Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli 7, jen pokud s ním vysloví souhlas ( 2025 odst. 2). Oproti tomu platí, že ručitel má prospěch ze všeho, co hlavní dluh zmenšuje. Stranami ručitelského závazku jsou věřitel a ručitel. Stranou ručitelského závazku nikdy není dlužník hlavního závazku. Z toho vyplývá, že ručení může být sjednáno nezávisle na vůli dlužníka. Jako ručitel může vystupovat jak jedna, tak i více osob. Pokud je však ručitelů více, zavazují se za splnění dluhu společně a nerozdílně (solidárně). Základním právem věřitele z ručitelského závazku je oprávnění požadovat na ručiteli splnění dluhu, nesplní-li ho dlužník v přiměřené lhůtě, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván ( 2021 odst. 1). Výzvu je třeba učinit i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník dluh nesplní. Přitom důvody, pro které dlužník neplnil, jsou z pozice věřitelova práva požadovat plnění na ručiteli nerozhodné. Věřitel může s ručitelem ujednat zřeknutí se tzv. dobrodiní rukojmí a v takovém případě je ručitel solidárním dlužníkem vedle prvního dlužníka. Takového ručitele označujeme jako rukojmí a plátce. Rukojmímu a plátci nepřísluší beneficium excussionis. 8 Věřitel je na základě dohody s ručitelem o tzv. dobrodiního pořádku oprávněn požadovat po ručiteli plnění z ručitelského závazku až tehdy, pokud se věřitel marně pokusil plnění dlužníka vymoci soudní cestou, včetně marného pokusu o exekuci. Takový ručitel je označován jako ručitel (rukojmí) za schodek. Neručí-li ručitel věřiteli, ale jinému ručiteli za jeho regresní nárok proti dlužníku, nazývá se takový ručitel jako ručitel (rukojmí) návratný. Existuje také možnost sjednat područení, či podrukojemství, které znamená, že dluh ručitele je zajištěn dalším ručitelským závazkem. 7 ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 48. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 48. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN

15 Ručitel je tzv. náhradním dlužníkem. Za podmínek dle ustanovení je věřitel oprávněn odporovat nejen právním jednáním, která učinil dlužník, ale i právním jednáním ručitele a jiných osob, které jsou z důvodu akcesorické a subsidiární povinnosti zákonem vázány uspokojit pohledávku věřitele. Věřitel má povinnost zachovat pro ručitele veškeré právní prostředky potřebné k uplatnění nároku vůči dlužníkovi a převést je na ručitele, a neučiní-li tak, má povinnost nahradit mu újmu, jenž ručiteli vznikla tím, že od dlužníka nezískal nazpět plnění, které za něj poskytl. Nový občanský zákoník zrušil povinnost věřitele informovat ručitele o výši závazku. Ručitel je oprávněn vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, k jejichž uplatnění by byl oprávněn dlužník, i když je sám dlužník neuplatnil (například námitku promlčení či započtení, námitku neúměrného zkrácení, námitku vadného plnění atd.). Uplatní-li tyto námitky a byly-li neúspěšné, musí dlužník ručiteli uhradit náklady, které mu tím vznikly. Ručitel může rovněž uplatnit vůči věřiteli veškeré námitky, které proti němu má sám na základě jiného závazku mezi ručitelem a věřitelem. Zavinil-li věřitel, že pohledávka nemůže být dlužníkem uspokojena, má ručitel právo plnění odepřít ( 2022). Tím ručitelský závazek zaniká. V okamžiku, kdy ručitel splní věřiteli, zaniká ručitelský závazek a ručiteli vzniká právo požadovat po dlužníkovi náhradu za poskytnuté plnění. Tím ručitel vstupuje do práv věřitele. Ručitel se stává věřitelem dlužníka, který je povinen mu vyrovnat, co za něj plnil. Pohledávka věřitele přechází na ručitele i s příslušenstvím, zajištěním dluhu odpovídající pohledávce a dalšími právy s pohledávkou spojené. Věřitel má povinnost vydat ručiteli veškeré doklady o pohledávce a sdělit mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Uspokojí-li ručitel věřitele bez vědomí dlužníka, může dlužník uplatnit vůči ručiteli všechny námitky, které byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli, kdyby na něm věřitel splnění vymáhal. Dlužník však nemůže vůči ručiteli uplatnit námitky, na které dlužník ručitele neupozornil bez zbytečného odkladu poté, co mu ručitel oznámil, že věřitel uplatnil právo z ručení. 9 V tomto případě by se však velmi těžko mohlo jednat o uspokojení věřitele ručitele bez vědomí dlužníka. K zániku ručení dochází především zánikem hlavního závazku, který ručení zajišťuje. Tedy zajištěného závazku z obecných důvodů zániku závazku, což vyplývá z povahy ručitelského 9 Nový občanský zákoník 2014: rejstřík: redakční uzávěrka Ostrava: Sagit, 2012, s ÚZ. ISBN

16 závazku. Pokud je ručením zajištěna pouze část dluhu, nesníží se rozsah ručení částečným plněním, je-li dluh nesplněn alespoň ve výši, v jaké je zajištěn ručením. Jen výjimečně se stane, že nedojde k zániku ručitelského, i když hlavní závazek zanikl. Takovým případem může být zrušení starého závazku dohodou a jeho nahrazení novým závazkem či nahrazení dosavadního závazku novým závazkem stran práv a povinností mezi věřitelem sporných či pochybných. Ručení za dluhy, jenž jsou předmětem novace či narovnání, se vztahuje i na dluhy, které z nich vznikly. Je-li zajištění poskytnuto osobou, která k novaci nebo narovnání nepřistoupila, je zavázána nejvýše v rozsahu původního dluhu a zůstávají ji zachovány veškeré námitky, které mohla proti pohledávce uplatnit, kdyby k novaci či narovnání nedošlo. Stejně tak i v případě, že hlavní závazek zanikne pro nemožnost plnění dlužníkem, i když je dluh splnitelný ručitelem, případně závazek zanikne zánikem dlužníka, který je právnickou osobou, ručení nezaniká ( 2026 odst. 2). Práva plynoucí z hlavního závazku i práva vyplývající ze závazku ručitelského se promlčují samostatně. Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčuje před promlčením práva věřitele vůči dlužníkovi. Uplatní-li tedy věřitel u soudu svá práva proti dlužníkovi, nemůže se jeho právo vůči ručiteli promlčet. Uplatnil-li by však své právo ne proti dlužníkovi, ale pouze proti ručiteli, nestaví se běh promlčecí doby také ohledně práva věřitele vůči dlužníkovi, protože obě promlčecí lhůty mají samostatný režim. Ručení je poměrně časté zajištění závazku zejména však při poskytování menších finančních částek. Na jednu částku může být i více ručitelů s tím, že každý z nich ručí věřiteli za celý dluh. Ručitel má k ostatním spoluručitelům totožná práva jako spoludlužník. Dojde-li k zavinění, které způsobil věřitel a zapříčiní to, že pohledávka nemůže být dlužníkem splněna, může ručitel plnění odepřít. 16

17 3.2 Dohody o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů ( NOZ) Dluh lze zajistit dohodou uzavřenou mezi věřitelem a dlužníkem o srážkách z jeho mzdy nebo jiných příjmů, se kterými se při výkonu rozhodnutí nakládá jako s platem, mzdou nebo odměnou, ve výši, která nesmí přesáhnout jejich polovinu. Dohodu o srážkách musí zaměstnavatel schválit předem, netýká-li se to uspokojení jeho práva. Po odsouhlasení srážek nabývá věřitel práva na výplatu srážek přímo proti zaměstnavateli dlužníka. Dohoda o srážkách ze mzdy či jiných příjmů nevyžaduje písemnou formu. Účinnost vzniká dnem předložení dohody tomu, kdo je plátcem příjmů. Tento zajišťovací prostředek neplní jen funkci zajišťovacího prostředku, ale plní zároveň funkci postupného plnění hlavního závazku realizací jednotlivých srážek. Náklady spojené s placením srážek nese plátce mzdy nebo platu; má-li však plátce mzdy nebo platu plnit současně podle několika dohod o srážkách ze mzdy nebo platu, jdou náklady s placením srážek podle druhé a další dohody k tíži dlužníka. 10 Srážky zanikají splněním pohledávky nebo tehdy, není-li již dlužníkovi vyplácena mzda či jiný příjem. 3.3 Zajišťovací převod práva ( NOZ) Jedná se o takový zajišťovací prostředek, kdy dlužník nebo třetí osoba převádí dočasně své právo na věřitele, a to na dobu, než bude dluh vůči věřiteli zaplacen ( 2040). Zde je nutné poznamenat, že právo je rovněž věcí, a to jak movitou, tak i nemovitou. Vhodnějším označením pro tento instrument by proto bylo zajišťovací převod věci. Věřitel se totiž stává vlastníkem, resp. oprávněnou osobou, jde-li o převod jiného než vlastnického práva. Nejčastěji však dochází při zajišťovacím převodu k převodu práva vlastnického. Smlouva, kterou bude právo převáděno, musí vyhovovat náležitostem smluv o převodu práva, zejména práva vlastnického podle Pro zajišťovací převod práva již není vyžadována písemná forma. 10 Nový občanský zákoník 2014: rejstřík: redakční uzávěrka Ostrava: Sagit, 2012, s ÚZ. ISBN

18 Převodcem při uzavírání smlouvy nemusí být dlužník, ale může to být třetí osoba, jenž není stranou hlavního závazku. Věřitel nesmí po dobu trvání zajišťovacího převodu právo zcizit nebo zatížit. Zákaz má však obligační charakter, a poruší-li jej věřitel, bude právo platně a účinně zatíženo či zcizeno. K narušení obligačního charakteru nedojde ani v případě, že se převádí vlastnické právo k věci, která je zapsaná ve veřejném seznamu. Do tohoto seznamu se zapisuje i jen dočasná povaha zajišťovacího převodu práva, ale tato poznámka o dočasném převodu nemění nic na tom, že v okamžiku převodu práva je věřitel neomezeným vlastníkem tohoto práva. Týká-li se převod práva věci, která je zapsaná ve veřejném seznamu, zajištění vzniká zápisem do tohoto seznamu včetně zápisu dočasné povahy zajišťovacího převodu. Dostane-li se dlužník do prodlení se splněním dluhu, transformuje se zajišťovací funkce převodu práva ve funkci uhrazovací. Smlouva o zajišťovacím převodu práva je smlouvou s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. Není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva. Převyšuje-li obvyklá cena jistoty zřejmě výši zajištěného dluhu, vyplatí věřitel osobě, která jistotu poskytla, částku odpovídající rozdílu; přitom si započte náklady, které v souvislosti s výkonem zajišťovacího převodu práva účelně vynaložil. Neobsahuje-li smlouva o zajišťovacím převodu práva údaj o výši dluhu a hodnověrné ocenění práva převedeného k zajištění, je na věřiteli, aby dokázal, že obvyklá cena jistoty výši zajištěného dluhu zřejmě nepřevyšuje. 11 Je-li právo sloužící k zajištění převedeno a věc předána, je věřitel oprávněn ji mít po dobu trvání zajištění u sebe a také je povinen vykonávat prostou správu věci. Pokud má věc u sebe osoba, která věřiteli převodem práva jistotu zřídila, musí správu věci vykonávat ona. Zanikne-li důvod trvání zajišťovacího převodu, umožní věřitel osobě, která zajištění poskytla plný výkon práva a zároveň ji vydá všechny přírůstky a zisky. Odečíst si může účelně vynaložené náklady, které vznikly v důsledku výkonu práva. 11 Nový občanský zákoník 2014: rejstřík: redakční uzávěrka Ostrava: Sagit, 2012, s ÚZ. ISBN

19 3.4 Utvrzení dluhu ( NOZ) Utvrzením dluhu se dluh nezajišťuje, ale posiluje se postavení věřitele jiným způsobem. Dluh může být utvrzen smluvní pokutou nebo jeho uznáním. Smluvní (konvenční konvencionální) pokuta je utvrzovací institut, který nastupuje v případě dohody věřitele a dlužníka, že pro případ porušení smluvené povinnosti může věřitel požadovat smluvní pokutu ve stanovené výši nebo je sjednán způsob, jakým se výše smluvní pokuty určí, s tím, že je nerozhodné, zda věřiteli porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda ( 2048). 12 Za nerozhodné se považuje i to, zda porušení povinnosti nastalo v důsledku zaviněného protiprávního činu dlužníka nebo nastalo protiprávním činem nezaviněným nebo na základě protiprávní události. Za porušení povinnosti se považuje, když dlužník nesplní svůj dluh vůbec nebo jej nesplnil včas nebo jej nesplnil řádně (v takovém případě vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit kromě úroků z prodlení smluvní pokutu). Každá platně sjednaná povinnost, může být utvrzena smluvní pokutou. Ve smlouvě musí být výslovně stanovena výše smluvní pokuty nebo alespoň musí být stanoven způsob jejího určení. Výše smluvní pokuty může být stanovena dohodnutou a neměnnou částkou nebo se její výše může vázat na okolnosti, které účastníci považují za významné, ale jejich hodnoty nejsou v okamžik uzavření smlouvy známé. Není tedy povinné, aby výše smluvní pokuty byla v okamžiku jejího ujednání pevně stanovena, ale aby k tomuto okamžiku byl dán nepochybný způsob zjištění její výše pro případ porušení smluvní povinnosti. Předmět konvenční pokuty musí být stanoven samostatně a nemůže se jednat o pouhou modifikaci hlavního plnění. Může být ale smluveno, že konvenční pokuta se má platit třetí osobě. V takovém případě se jedná o smlouvu ve prospěch třetí osoby. Smluvní pokuta může být sjednána i tak, že povinnost k jejímu zaplacení vznikne porušením povinnosti třetí osoby, 12 ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 77. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN

20 tedy osoby, která není smluvníkem. Takovou smluvní pokutu nazýváme nepravou konvenční pokutou. 13 Protože má ve vztahu ke spoluvlastníkům porušení povinnosti třetí osobou stejnou povahu jako právní událost, můžeme ji uzavřít s tím, že nepravou smluvní pokutu je možno uzavřít i pro případ vzniku právní skutečnosti nezávislé na lidské vůli. Nemůžeme ale sjednat povinnost splnit smluvní pokutu pro případ uplatnění práva. Zaplacení celé výše smluvní pokuty neznamená zánik obligace, stejně tak neznamená zánik dlužníkovy povinnosti plnit utvrzený dluh. Můžeme si ale sjednat smluvní pokutu, jejímž splněním zanikne utvrzovaný dluh a tím i celá obligace. Takové ujednání smluvní pokuty se podobá odstupnému, s tím rozdílem, že právo požadovat splnění smluvní pokuty a zároveň povinnost splnit smluvní pokutu vznikne až při porušení povinnosti a že tato smluvní pokuta může vést k zániku i poté, co některý ze smluvníků nebo oba smluvníci již plnili povinnost vyplývající ze smlouvy. Povinnost zaplatit smluvní pokutu se může vázat na odstoupení od smlouvy, protože povinnost smluvní pokuty je vázána na porušení povinnosti stanovené smlouvou. Plnění smluvní pokuty může být sjednána i v jiném než peněžitém plnění. Smluvní pokuta slouží jako náhrada škody a věřitel při jejím sjednání nemá právo na náhradu škody, která vznikla na základě porušení povinnosti, na kterou se smluvní pokuta nevztahuje. Smluvní pokuta nemusí být sjednána písemně. Úhrada smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Je-li výše smluvní pokuty nepřiměřeně vysoká, může ji soud na návrh dlužníka snížit, s tím, že přihlédne k hodnotě a významu zajišťovaného dluhu až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na níž se smluvní pokuta vztahuje (tzv. moderační právo soudu). Moderaci nemůže soud provést ex officio, ale jen na návrh dlužníka, který zde vystupuje jako žalovaný. Moderační právo nelze dohodou smluvníků vyloučit. Nepřiměřená výše smluvní pokuty není posuzována s ohledem na výši škody, která vznikla porušením povinnosti. Výše škody je jen hranicí, pod kterou není možné smluvní pokutu snížit. 13 ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s Monografie (Aleš Čeněk). ISBN

21 Druhým utvrzovacím prostředkem je uznání dluhu, jenž posiluje právní postavení věřitele ve dvou směrech ( 2053). Dlužník jednostranným písemným prohlášením uznává vůči věřiteli povinnost zaplatit dluh co do důvodu a výše, a tím zakládá vyvratitelnou právní domněnku o existenci dluhu k okamžiku tohoto uznání. Jde-li o uznání práva co do důvodu, nemusí být tento důvod vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, jen musí být identifikovatelný. Pro identifikaci dluhu může uznání dluhu odkazovat na jinou listinu. Součástí uznání dluhu musí být i příslib dlužníka tento dluh zaplatit. Ačkoli je uznání dluhu formulováno jako jednostranné právní jednání, jedná se o smlouvu, a to smlouvu akcesorickou, kterou se dotvrzuje dosavadní dlužníkův dluh. Uznání dluhu nemusí být učiněno v písemné formě. V případě, že dlužník platí úroky z dluhu, považuje se to za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. To však neplatí, pokud je dluh již promlčen. Uznání dluhu může mít také podobu tzv. uznání salda. Pokud si smluvníci ujednají, že vzájemné peněžní dluhy nebudou platit jednotlivě, ale vzájemné pohledávky v určitých časových intervalech započtou a pohledávka, která nebude započtena, bude uhrazena v penězích, jedná se o smlouvu kontokorentu. Nezapočtená pohledávka se nazývá saldem. Pokud druhá smluvní strana toto saldo uzná, jedná se o druh uznání dluhu. 14 Uznání dluhu posiluje procesněprávní postavení věřitele, protože ve sporu již nemusí prokazovat právní důvod svého závazku. Naopak dlužník musí dokázat, že jeho závazek neexistuje. Uznáním dluhu dochází k přerušení běhu promlčecí lhůty tak, že začíná běžet vždy promlčecí lhůta nová, desetiletá. Desetiletá prodloužená lhůta počíná běžet dnem, kdy k uznání došlo nebo kdy uplynula lhůta k plnění, pokud byla v uznání stanovena ( 639). Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli 15, jen v případě, že s ním ručitel vyslovil souhlas. Od uznání dluhu odlišujeme uznání nároku nebo jeho základu, ke kterému dochází procesním úkonem žalovaného v průběhu soudního řízení. Uznání učiněné vůči soudu je předpokladem pro vynesení rozsudku pro uznání. Stejné účinky nastávají i v případě, že se žalovaný nevyjádří k tzv. kvalifikované výzvě zaslané mu soudem. 14 ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 79. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 79. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN

22 Od uznání dluhu odlišujeme dlužní úpis ( 1952), kterým je dlužníkovo prohlášení o uznání dluhu. Existuje však možnost o existenci i jiného dlužního úpisu. Dlužním úpisem bude každé písemné uznání dluhu, ale nikoli naopak. Je-li tedy dluh potvrzen, ale potvrzení chybí náležitosti uznání dluhu, jedná se o jiný dlužní úpis. Po splnění dluhu musí věřitel dlužníkovi dlužní úpis vrátit nebo na dlužní úpis vyznačit, že bylo splněno částečně. Není-li to možné, může dlužník po věřiteli požadovat vydání potvrzení, že dlužní úpis pozbyl platnosti v rozsahu, ve kterém byl dluh splněn. Z výše zmíněného tedy vyplývá, že dlužní úpis musí mít písemnou formu. 3.5 Finanční záruka ( NOZ) Finanční záruka je závazek, který vzniká mezi výstavcem a věřitelem, na jehož základě výstavce finanční záruky uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité 16 finanční částky, nesplní-li dlužník věřiteli dluh, anebo splní-li se jiné podmínky 17 obsažené v záruční listině ( 2029). Přestože zákon mluví o právním důvodu finanční záruky tak, jako by se jednalo o jednostranné právní jednání ručitele, je tímto právním důvodem smlouva uzavřená mezi věřitelem a výstavcem. Finanční záruka tedy připomíná ručení, avšak od ručení se odlišuje zejména institutem záruční listiny. Finanční záruka rovněž vyžaduje existenci platného hlavního závazku, a má tedy akcesorickou povahu stejně jako ručení. Výstavce však ručí za splnění zajištěného dluhu jen do výše a jen za podmínek uvedených v záruční listině. Výstavce může vůči věřiteli zároveň uplatnit pouze ty námitky, jejichž uplatnění záruční listina připouští ( 2034). Obsah závazku z finanční záruky tedy není determinován pouze hlavním závazkem, ale rovněž obsahem, resp. údaji obsaženými v záruční listině, které jsou na hlavním závazku do určité míry nezávislé ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 50. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 50. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 50. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN

23 Pokud jsou tedy podmínky uvedené v záruční listině splněny, musí výstavce splnit povinnost plynoucí z finanční záruky, vyzve-li jej k tomu věřitel písemně, a to i v případě, pokud by dlužníkovi povinnost platit nevznikla, případně ještě nevznikla ( 2035). Výstavce nemá právo odmítnout výplatu z finanční záruky, a to i v případě, že by věděl, že věřitel žádá o výplatu neprávem, pokud věřitel uplatňuje právo na výplatu v souladu se záruční listinou. Výstavce nemá oprávnění věcně přezkoumávat, jestli je obsah předložených dokumentů pravdivý, nebo jestli existuje dospělý dluh dlužníka vůči věřiteli, pokud nejsou tyto námitky v textu záruční listiny obsaženy. Možné plnění výstavce ve věřitelův prospěch, k němuž by nebyl dlužník povinen, jde k tíži věřitele. Výstavce tedy nemůže vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, jenž by vůči němu byl oprávněn uplatnit dlužník, ale jen ty, co jsou uvedené v záruční listině. Nelze tedy namítnout například promlčení započtení či vadné plnění věřitelovo. Předchozí výzva věřitele, aby dlužník splnil dluh, je dožadována jen v tom případě, je-li to stanovené v záruční listině. Jak již ze samotného označení záruční listiny vyplývá, její uzavření vyžaduje písemnou formu. Věřitel může postoupit na třetí osobu jeho pohledávku na plnění z finanční záruky, tak i právo uplatit finanční záruku. Právo uplatnit finanční záruku je možno postoupit jen tehdy, pokud to připouští záruční listina. S tímto postoupením se převádí i pohledávka na plnění z finanční záruky. Při postoupení pohledávky na plnění z finanční záruky nemusí být zároveň postoupena práva vyplývající z hlavního závazku ( 2036). Tím je oslabena akcesorická povaha finanční záruky. Pokud výstavce plní v souladu se záruční listinou, je dlužník, popřípadě jiná osoba, která uzavřela smlouvu, na jejímž základě vznikla finanční záruka, povinen nahradit výstavci to, co výstavce plnil. 19 Dlužník nemůže vůči výstavci uplatnit námitky, které by mohl uplatnit vůči věřiteli, neujednal-li s ním, že si výstavce vůči věřiteli může uplatnění takových námitek vyhradit v záruční listině. Z části plněný dluh nemá účinek na rozsah finanční záruky, je-li výše nesplněného dluhu přinejmenším stejná jako výše částky, na kterou zní záruční listina. Potvrdí-li finanční záruku ještě další výstavce, může v takovém případě věřitel uplatnit právo z finanční záruky vůči kterémukoli z těchto výstavců. V záruční listině může být stanovena 19 ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 51. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN

24 podmínka, že výstavce plní až při předložení určitého dokumentu. V této situaci si je finanční záruka podobná s dokumentárním akreditivem. Nejčastějším výstavcem finanční záruky je banka, proto finanční záruku, kterou vystavila banka, označujeme jako bankovní záruku. 24

25 4 Komparace dosavadní právní úpravy a nového občanského zákoníku 4.1 Komparace právní úpravy zajištění závazků Ustanovení staré i nové právní úpravy mají stejný cíl. Pan Slíva ve své publikaci uvádí, že právní úprava zajištění obchodních závazků sleduje cíl posílit hospodářské, popřípadě i procesní postavení subjektů oprávněných ze závazkového vztahu (věřitelů), jejich jistotu, že povinnosti subjektů povinných (dlužníků) budou splněny a práva věřitelů uspokojena řádně a včas. Vyšší míra jistoty a bezpečnosti v konkrétním závazkovém vztahu je dosahována tím, že k původnímu zajišťovanému závazkovému vztahu (základnímu), zpravidla přistupuje nový vztah zajišťovací (vedlejší) 20. Základy staré právní úpravy jsou obsaženy v Občanském zákoníku a v Obchodním zákoníku. Jedná se tedy o dvojitou úpravu zajištění závazků. To znamená, je-li v názvu oddílu Obchodního zákoníku napsáno, že jde o ustanovení některá je potřeba použít i ustanovení Občanského zákoníku. V opačném případě, je-li v Obchodním zákoníku řečeno, že se jedná o základní ustanovení, má ustanovení kogentní povahu a nelze se od něj odchýlit. Občanský zákoník se zajištění závazků věnuje v části osmé, hlavě první, oddíle pátém. Zajištění závazků upravují paragrafy , které se věnují smluvní pokutě, ručení, dohodě o srážkách ze mzdy a jiných příjmů, zástavní smlouvě, zajištění závazku převodem práva, zajištění postoupením pohledávky, jistotě a uznání závazku. Obchodní zákoník se zajištění závazků věnuje v části třetí, hlavě první, díle šestém. Jedná se o úpravu obsaženou v i. Zde jsou upravena některá ustanovení týkající se smluvní pokuty, ručení, bankovní záruky a uznání závazku. Nová úprava občanského zákoníku slučuje ustanovení Obchodního zákoníku a Občanského zákoníku. Oproti staré právní úpravě je v NOZ hovořeno o zajištění a utvrzení dluhu, jehož ustanovení jsou obsažena v Zapomenout nesmíme také na právo zástavní a právo zadržovací, jejichž úprava je obsažena v NOZ. 20 PLÍVA, Stanislav. Obchodní závazkové vztahy. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, s. 74. ISBN

26 Můj názor na sloučení výše zmíněných právních předpisů je kladný, protože již nemusíme nahlížet do dvou různých zákonů, ale vše máme v jednom kodexu. Nový občanský zákoník je sice velice obsáhlý (obsahuje 3081 paragrafů), došlo k mnoha změnám, ale věřím, že nebude trvat dlouho a všichni si na něj zvyknou. 4.2 Komparace předmětu zajištění závazků Předmětem zajištění závazků je závazek. Právní úprava Občanského zákoníku upravuje zajištění závazku v části zajištění ( 544 an.) různými způsoby. Můžeme hovořit o ručení ( 546) nebo o dohodě o srážkách ze mzdy ( 551). Splnění závazku též zajišťuje převod práva ( 553), oproti tomu pohledávka je zajištěna postoupením pohledávky ( 554). A nakonec v 558 nalezneme uznání dluhu. V Novém občanském zákoníku se mluví o zajištění a utvrzení dluhu. Paragrafy 2010 a 2011 se věnují obecnému ustanovení a se zabývá jistotou. Zajištění dluhu je obsaženo v , kde najdeme ručení, finanční záruku, zajišťovací převod práva a dohodu o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů. Utvrzení dluhu je možno smluvní pokutou ( ) nebo uznáním dluhu ( ). 4.3 Komparace funkce zajištění závazku Obě právní úpravy plní několik zajišťovacích funkcí. Věřiteli plní zajištění funkci zajišťovací a uhrazovací, oproti tomu dlužníkovi plní funkci preventivní, donucovací a sankční. K nejčastějším funkcím zajištění patří funkce zajišťovací a uhrazovací. Zajišťovací funkce chrání věřitele v případě, že dlužník nechce nebo není schopen plnit své závazky. Cílem funkce uhrazovací je splnění splatného závazku dlužníkem. Nedojde-li k splnění dluhu, může věřitel za sjednaných podmínek požadovat uspokojení po třetí osobě. Stará i nová právní úprava se zaměřuje na to, aby byly závazky splněny včas a řádně. 26

27 4.4 Komparace instrumentů zajištění dluhu Základ staré právní úpravy zajištění závazků tvoří Občanský zákoník a Obchodní zákoník. Jak jsem již zmiňovala, jedná se o duální úpravu zajištění závazků. Občanský zákoník se zajištění závazků věnuje v Tato ustanovení obsahují smluvní pokutu, ručení, dohodu o srážkách ze mzdy a jiných příjmů, zástavní smlouvu, zajištění závazku převodem práva, zajištění postoupením pohledávky, jistotu a uznání závazku. Obchodní zákoník upravuje zajištění závazků v i a dále upravuje pouze některé předpisy o smluvní pokutě, ručení, bankovní záruce a uznání závazku. Dualitu výše zmíněných kodexů zrušil Nový občanský zákoník. Již neúčinná právní úprava obou zákonů hovoří o zajištění závazků, zatímco Nový občanský zákoník rozeznává zajištění a utvrzení dluhů. Zajištění a utvrzení dluhů obsahují ustanovení NOZ, které upravují jistotu, ručení, finanční záruku, zajišťovací převod práva, dohodu o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů, smluvní pokutu a uznání dluhu. Paragraf 2010 konstatuje, že dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu 21. Z toho vyplývá, že s ručením, finanční zárukou, zajišťovacím převodem práv a dohodou o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů souvisí funkce zajišťovací. Naopak smluvní pokuta a uznání dluhu patří k instrumentům utvrzení dluhu. Kromě výše uvedených instrumentů nesmíme zapomenout na instituty, které řadíme do věcných práv k cizím věcem tedy právo zástavní a právo zadržovací, které však v bakalářské práci rozebírat nebudu zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 27

28 4.4.1 Jistota Jistota plní funkci osobního nebo majetkového zajištění, neboli to, co někdo dá k zajištění, že splní dluh. Jistota je buď dána přímo věřiteli, nebo ve prospěch věřitele. Osobní jistotou je především ručení nebo finanční záruka. Majetkovou jistotu představuje věc, jež je věřiteli dána nebo v jeho prospěch jako zajištění, že dlužník svůj dluh splní. Jako příklad bych mohla uvést zástavní právo nebo zajištění převodem práva. Majetkovou jistotou nemusí být jen způsob zajištění, tuto funkci bude plnit i například složení finanční částky jako kauce ve prospěch věřitele. Jistotou naopak nemůže být nepeněžitý vklad do nadace, majetek nadačního fondu nebo nadační jistina. Důležitým pravidlem týkajícím se jistoty, jež má pro zajištění v soukromém právu obecný dopad je, že věřitel má vůči osobě, která zajištění poskytla, povinnost informovat ji o aktuální výši zajišťovaného dluhu bez ohledu na způsob poskytnutí zajištění. Toto pravidlo je praktické zejména pro třetí osoby, které zajištění poskytly, aniž by byly sami dlužníkem. Stará právní úprava tuto informační povinnost znala jen u ručení. Na veškeré případy zajištění se váže pravidlo, že jistota zajišťuje nejen jistinu dluhu, ale i úroky. Strany si ale mohou sjednat, že se jistota na úroky vztahovat nebude, nebo je bude zajišťovat jen částečně, či jinak pravidlo modifikovat. Jde-li ale o úroky, vztahuje se jistota pouze na příslušenství předvídatelné pro osobu, která jistotu dává. Posledním důležitým pravidlem, které se týká jistoty, a které dopadá i na ostatní zajištění, je řešení situace, kdy jistota klesne na ceně. Věřiteli pak vzniká právo požadovat doplnění jistoty. Neučiní-li tak dlužník, stane se nezajištěná část pohledávky splatná. Občanský zákoník znal toto pravidlo v 163 odst. 2 ohledně poklesu ceny zástavy. Nově se povinnost doplnit jistotu, klesne-li na ceně, bude vztahovat například i na hodnotu práva převedeného zajišťovacím převodem. Toto pravidlo lze však použít jen na případy, kdy je jistotou věcněprávní zajištění. Jistotu upravuje Občanský zákoník v , kde ustanovení 555 stanovuje, že závazek dát jistotu lze splnit zejména zřízením zástavního práva způsobilými ručiteli 22. To znamená, že strany si mohou vybrat i jiný zajišťovací instrument. Typickou jistotou je zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 28

29 ručení, zástava a uznání dluhu. O zajišťovacím převodu práva, smluvní pokutě nebo postoupení pohledávky můžeme jako o prostředku zajištění z pohledu teorie pochybovat. Právní předpis jistoty nevyžaduje dle staré úpravy zvláštní formu. Budeme-li však vycházet z typických jistot, musí mít závazek poskytnutí jistoty písemnou formu, protože dle ustanovení zákona je pro zřízení zástavního práva vyžadována písemná forma smlouvy a uznání dluhu či ručení písemnou formu prohlášení. Nový občanský zákoník upravuje zajištění obecnými ustanoveními o jistotě ( 2012 a násl. NOZ), v nichž lze najít pravidla společná pro všechny zajišťovací prostředky. Nová úprava výslovně zmiňuje dát jistotu nejen věřiteli, ale i třetí osobě, která ji spravuje ve prospěch věřitele ( 2010 NOZ). Ztratila-li jistota na ceně a zajištění se tím pádem stalo nedostatečným, má věřitel právo od dlužníka požadovat, aby zajištění bez zbytečného odkladu doplnil. Nedoplní-li dlužník jistinu, stane se část pohledávky, která není zajištěna splatnou ( 2017 NOZ). Nová právní úprava nevyžaduje zvláštní formu jistoty. Smlouva o zřízení zástavního práva nevyžaduje písemnou smlouvu, oproti tomu ručitelské prohlášení dané způsobilým ručitelem písemnou formu požaduje. Nový občanský zákoník vychází ze staré právní úpravy a upravuje jistotu v ustanoveních nového občanského zákoníku. Již není zařazena mezi jednotlivými zajišťovacími instrumenty, ale je upravena v obecných ustanoveních týkajících se zajištění a utvrzení dluhu, nevyvolává již tedy dojem samostatného zajišťovacího instrumentu. Dle mého názoru, je nová právní úprava podrobnější, přehlednější, přínosnější a pro spoustu laiků více pochopitelná, právě třeba z toho důvodu jak jsem již výše zmiňovala, že v minulé právní úpravě mohla být jistota pochopena jako samostatný zajišťovací instrument Ručení Stará úprava ručení pro obchodněprávní vztahy je komplexně upravena v Obchodním zákoníku ( ), to znamená, že úprava není závislá na Občanském zákoníku. Výjimkou je způsob vzniku, který vychází z Občanského zákoníku vyžadujícího smluvní způsob ručení. Ustanovení 303 Obchodního zákoníku vyžaduje pro uplatnění instrumentu ručení písemnou formu. Mluvíme tedy o písemném prohlášení a o jednostranném právním úkonu, na jehož základě se ručitel věřiteli zavazuje, že uspokojí jeho pohledávku v případě, 29

30 nebude-li splněno dlužníkem. Povinnost ručitele uspokojit pohledávku vzniká okamžikem, kdy je věřiteli doručeno písemné prohlášení. Nová úprava vyžaduje nejen písemné prohlášení ručitele o převzetí ručení, ale i přijetí ručení věřitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic požadovat, nastane-li situace nesplnění dluhu. Dále by se dalo hovořit o tom, že nová právní úprava blíže specifikuje smluvní povahu vzniku ručení. V Obchodním zákoníku nejsou přímo stanoveny náležitosti, které by mělo obsahovat písemné prohlášení o převzetí ručení. Náležitosti si ale můžeme odvodit z 303, který říká, že ten, kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem 23. Ze zmíněné citace je zřejmé, že prohlášení o převzetí ručení musí zahrnovat identifikaci ručitele, dlužníka, věřitele a pohledávka, jež byla zajištěna ručením, musí být přesně specifikována. Jako důležitý poznatek bych chtěla uvést, že se ručení nemusí týkat celé pohledávky, ale může zajišťovat jen její část, která musí být vymezena v prohlášení. Ustanovení dle právní úpravy Obchodního zákoníku konstatují, že podmínkou pro vznik ručení je platný závazek dlužníka v případě, že platnosti ručení nebrání neplatnost závazku dlužníka z důvodu nedostatku dlužníkovy způsobilosti zavazovat se k povinnostem. Podmínkou však je předpoklad, že ručitel o výše uvedeném ustanovení při převzetí ručitelského závazku věděl. Obchodní zákoník připouští i možnost zajistit ručením závazek budoucí či závazek, na který se váže splnění podmínky. Podmínkou pro vznik ručení podle nového Občanského zákoníku je právě platný dluh dlužníka a skutečnost, že platnost ručení není zamezena neplatností závazku dlužníka z důvodu jeho nezpůsobilosti zavazovat se k povinnostem. Nový občanský zákoník vypouští podmínku, že ručitel musí vědět o platnosti ručitelského závazku. Nyní postačí, pokud o ní vědět musel. Podobně jako stará právní úprava, tak i úprava nová připouští použití instrumentu ručení na dluhy budoucí či podmíněné. Paragraf 2019 NOZ rozšiřuje možnost ručení na soubor dluhů zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 30