Vybrané kapitoly z pravěkého stavitelství 8. Stavby a stavitelství v průběhu pravěku doba bronzová

Transkript

1 Vybrané kapitoly z pravěkého stavitelství 8. Stavby a stavitelství v průběhu pravěku doba bronzová Zuzana Bláhov hová-sklenářová Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav pro archeologii 2015

2 Stavby v době bronzové I v době bronzové lze v Evropě sledovat několik stavebních tradic. První dvě se stýkají na našem území a zahrnují většinu oblastí a kultur širší střední Evropy: balkánská (jihovýchodní předovýchodní) tradice: spíše krátce pravoúhlý půdorys, větší podíl hlíny a menší podíl dřeva (obvykle v nosných konstrukcích skeletu a střechy, popř. podlahy); severozápadní tradice dlouhého domu: v konstrukci převažuje dřevo, hlína má pouze menší podíl ve výplni stěn a v podlaze; nejčistší je v sev. a sz. Evropě; V ostatních oblastech hrály výraznější roli místní tradice a také místní podmínky; setkáváme se se specifickými fenomény: kamenné stavitelství krasových a horských oblastí: širší evropské Středomoří, Alpy; podezdívky i celé budovy, půdorys okrouhlý nebo oválný; britská tradice kruhového domu; Východní Evropa poskytuje pestrý, ale nedostatečně jasný obraz (specifický vývoj, stav bádání, stav publikace, dostupnost publikací): od lesního pásma po stepi různé typy obydlí od zahloubených a nákolních přes dřevěné a kamenné až po předpokládané lehké a pohyblivé příbytky kočujících pastevců. Literatura: Bláhová-Sklenářová, Z. 2012: Obytné stavby doby bronzové otázky stavebního a konstrukčního vývoje. Praehistorica XXX/2. Praha.

3 Pramenná základna většinu dokladů poskytla sídliště na minerálních půdách x většina informací o způsobu jejich budování a konstrukcích pochází ze sídlišť v zamokřeném prostředí (blatných a jezerních), tj. specifických a vzácných podmínek; v podhůří Alp jich je největší koncentrace a nejlepší stav výzkumu; osídlení lze sledovat od eneolitu (nikoli kontinuálně a v různé intenzitě) po celou dobu bronzovou; zánik jezerních sídlišť na základě dendrochronologických dat kolem r. 850 (800) př. n. l. se spojuje s klimatickou krizí, data z halštatských blatných sídlišť v již. Německu dokládají kontinuitu osídlení zřejmě nebyly postiženy povodněmi resp. vzestupem hladiny. Csongrád, vých. Maďarsko: půdorys domu sk. Makó (Kalicz 1984, Taf. XXIII:1).

4 Starší doba bronzová 1. Tradice dlouhého domu Původ dlouhého domu st. d. b. se vyvozuje ze stavitelství předchozích období. Csongrád, vých. Maďarsko, sk. Makó (Kosihy-Čaka): dlouhý půdorys sloup. domu. (Ne halový! neznáme vnitřní členění, není doložena hala jako u severoněm. halového domu.) Sídliště protoúnětických skupin nebyla zjištěna. Některé starší nálezy jsou neúplné popř. vymezené pochybně (např. Postoloprty Soudský AR 1953, mimo č. 10; některé menší moravské Stuchlík 2000 Pravěk 10). typ Březno: východiskem spíše tradice středoněmecká; Březno u Loun, přes 10 půdorysů k. únětické; Z V, délka m i více; předpokládá se střecha sedlováči valbová; často chybí mazanice a hliníky, tj. otázka výpletu s výmazem; drážková konstrukce? x vzdálenost jam po obvodových sloupech pouze cm. Vzácně šly souběžně sřadami velkých sloupových jam ještěřady sloupových jam cca stejně velkých, aleřidší (Březnoč. 100, uvnitř) konstrukce přístěnných sloupků? Zwenkau u Lipska: nejlépe prozkoumané hrazené vícefázové sídliště sčetnými dlouhými půdorysy; Schöningen-Esbeck, Dolní Sasko: trojřadý půdorys sloupové stavby dl cm; Radlowice ve Slezsku: četné půdorysy dlouhých domů sídliště; mimo únětickou kulturu např. Unterradlberg-Tiroler Str., Reichersdorf, Franzhausen (Rakousko, k. Unterwölbling). Některé byly z větší části dvojlodní, ale v záp. třetině trojlodní (Březnoč. 100 a 64; Höngeda v Durynsku; Zwenkau).

5 Březno u Loun, dlouhé domy 100 a 64 přechodné dvoj-trojlodní konstrukce; délka 32 a 22,5 m. (Pleinerová 2002).

6 Zwenkau u Lipska, osada st. d. b. (únětická k.): výřez plánu a kresebná rekonstrukce. (Stäuble 1997 in Assendorp /Hg./.) Domy typu Březno: běžné v únětické k., původ se hledá ve stavbách severnější eneolitické tradice (doklady stř. Německo).

7

8 typ Eching/Öberau: Bavorsko, návaznost na tradici ZP; půdorys výrazně delší a užší, protáhlejší, stěny někdy mírně prohnuté směrem ven (loďovitý půdorys), snad i obloukovité závěry (??); dlouhé též desítky m, ale orientovány S J; hustší řada menších sloupových jam souběžně se stěnou: přístěnné sloupky?; typ Zuchering: Bavorsko, návaznost na tradici ZP (vliv oválných půdorysů?); krátké loďovité, vymezené obvodovým žlabem, v němž stály hustě řazené sloupky; or. S-J. (Nadler 1997; Schefzig 2001)

9 Ingolstadt-Zuchering, sídliště st. d. b. Půdorysy domů vymezené žlaby, shluky sloupových jam interpretovány jako sýpky. (Kresebná rekonstrukce: Arch. in Bayern 2006, 118, Abb. 27.) Dole: dlouhý dům st. d. b. z Bopfingen. Zdroj: Krause 1997 in Assendorp (Hg.)

10 vznik severoevropského trojlodního domu: v B I dlouhé dvojlodní domy obdobné středoevropským, vycházející plně z eneolitické tradice; od B II s nástupem místní st. d. b. velký trojlodní dům mohutné konstrukce, umožňující ustájení dobytka a d.; menší domy slabší konstrukce jsou pak typické pro B III, asi kvůli odlesnění a nedostatku stavebního dřeva; doklady stání: Bjerre. H. Fokkens (2005) spojuje jeho rozšíření ve st. d. b. s vývojem sociálních, hospodářských a ideologických poměrů, hlavně s ustájením dobytka v počátcích smíšeného rolnicko-chovatelského způsobu obživy kvůli zhoršování přírodních podmínek, důraz však klade na sociální roli skotu; k ustájení v. t. Behre Buxton- Lismore Fields v Anglii (Reid 1993): trojlodní půdorysy datovány již do 4. tis. př. n. l.!! pak by byly by starší než doklady z evropské pevniny (otázka rozšíření této inovace ze západu na východ prostředníctvím námořních styků?). sporadický výskyt přechodné dvoj/trojlodní konstrukce v průběhu celé doby bronzové v celé střední Evropě: jde o doklad širší socioekonomicky podmíněné dobové tendence, která se prosadila pouze na severozápadě?

11 Vývoj půdorysů dánské starší doby bronzové (Rasmussen Adamsen 1993)

12 Jutsko, domy per. SN II (dle 14C zde = BA2). Nahoře Vejen- Vestervang, dole zahloubený Vejen-Mannehøjgaard I. (Dollar 2013 Arkaeologi i Slesvig 14)

13 Vejen- Kongehøj II, Jutsko: sídliště per. B II. Dům 1 40 x 9 m, ve sloupových jamách se dochovaly stíny sloupů o Ø cm, hl cm. Západní díl (jáma s vařicími kameny) a střední díl měly podlahu pokrytou organickým materiálem (slamou? vrstva popele). místa uskladnění obilí

14 Bjerre, Dánsko: trojlodní domy st. d. b. s náznaky chlévní disposice. (Assendorp 1997 in Assendorp /Hg./)

15 jezerní a blatná sídliště v podhůří Alp v BA a na počátku BB (BA BA2/B1), často rozsáhlá a hrazená; kontinuita stavební tradice, jen někdy kontinuita místa; množství konstrukčních detailů svědčí o vysoké úrovni tesařství: stavby na pilotách kombinovaných se základovými patkami, pasy a rošty, náročně opracovaná stavební dřeva, běžné používáníčepových spojů atd.; zpravidla se zachovaly jen řady pilot nelze rozlišit jednotlivé půdorysy ani rozpoznat, zda jde o dlouhý dům či řadu samostatných menších; např. Bodman- Schachenhorn (Köninger 1984); Bad Buchau- Siedlung Forschner (Dieckmann 1998 in Mensch); Zürich-Mozartstrasse (Conscience[ová] 2001 Jb. Schweiz. Ges. 84); Concise-sous-Colachoz (Wolf 1998 in Mensch).

16 2. Jihovýchodní (balkánská) stavební tradice Horizont kulturní změny koncem BA a počátkem BB: ve stř. Evropě se objevují prvky obvyklé na J a JV inovace v keramice, posun v pohřebních zvyklostech, nové způsoby sídlení a bydlení nejméně určité části obyvatel výšinná hrazená sídliště protourbánní s pravidelně uspořádanou kumulovanou zástavbou, často technicky odlišnou od vesnické : Spišský Štvrtok- Myšia hôrka (k. otomanská, Vladár AR 1972, 21); Jászdósza- Kápolnahalom (k. hatvanská, Stanczik[ová] 1992 in Meier-Arendt /Hg./). Východiskem této tendence byla nejspíše Karpatská kotlina a S Balkánu, kde tradice koncentrovaných organizovaných sídlišť žila od neolitu. stálé osady s pevně vymezeným obvodem; domy kratšího půdorysu, s velkým až rozhodujícím podílem hlíny v konstrukci (podlahy ze silné vrstvy lepenice, stěny buď celohliněné, armované hliněné nebo sloupové s rákosovou rohoží a masivním výmazem, základy stěn z dusané hlíny; Máthé[ová] 1992 in Meier-Arendt /Hg./); hustá zástavba domy obnovovány na prakticky téže ploše, vznik tellů (v Maďarsku v k. nagyrévské, doklady osídlení většiny pozdějších kultur st. d. b.; v k. hatvanské se výskyt tellů rozšířil i na S od Dunaje a Tisy); idea opevněných osad s pravidelnou zástavbou pronikla i do vzdálenějších oblastí Slovenska, Moravy a Čech, tam však nevznikaly pravé telly: osady trvaly krátce (zánik v BA2/BB1) a stavělo se spíše s použitím relativně menšího množství hlíny.

17 Nagyrévská k.: běžně menší 1-2prostorové domy x cm (např. Tiszaug- Kéménytetö ). (Csányi Stanczik in Meier-Arendt /Hg./ 2002) Hatvanská k.: domy dlouhé i přes 12 m, např. Jászdósza- Kápolnahalom (tam byly i později, asi zde přežívalo Hat obyvatelstvo; srov. Túrkeve- Terehalom ); až v kosziderském období se prosadily malé domy x cm. (Stanczik in Meier-Arendt /Hg./ 2002; Csányi Tárnoki ibidem) Füzesabonyská k.: na monokulturní lokalitě Füzesabony- Öregdomb současně větší i menší domy. Dříve známé půdorysy z tellu Tószeg- Laposhalom vznikly nahodilým spojením sloupových jam. (Bóna in Meier-Arendt /Hg./ 2002) Maďarovská k.: např. Nitrianský Hrádok, Malé Kosihy (Točík ; týž 1981): podlahy z lepenice a s nimi související sloupové jámy, které však vesměs nebylo spolehlivě možno spojit do konkrétních půdorysů. Otomanská k.: nálezy z opevněných osad známe jen z předběžných publikací. Barca u Košic zástavba podle původní interpretace (Kabát AR 1955) odpovídala jižní tradici; podle nedávné revise však situace nebyla vyhodnocena správně. Nižná Myšľa- Várhegy (Olexa AR 1983; 2003), Spišský Štvrtok- Myšia hôrka (Vladár AR 1972) aj. v lesnatých oblastech: doklady staveb menších, roubených, někdy s kamennými podezdívkami.

18 Barca u Košic relikty podlah řady domů otomanské k. (Hájek 1958)

19 Nahoře: Nitriansky Hrádok (Slovensko), publikovaný půdorys ze st. d. b. s kresebnou rekonstrukcí (SDB, obr. 34). Dole: Plotiště nad Labem HK, kresebná rekonstrukce stavby z opevněné osady závěru st. d. b. (Slezák 2006 ŽA 7; řada sloupových staveb, publ. jen předběžně Rybová AR 1972 a dř.). Budkovice ZN: mohutná stavba na hradišti v pásmu opevnění (Ondráček Stuchlíková PA 1988; Stuchlíková AR 1990) nejde o dům, souvisí nejspíše s fortifikací.

20 Věteřovská k.: obytných staveb známe minimum (stav výzkumu? převaha dřeva aj. pomíjivých materiálů ve stavbách?). Opevněné osady (hradiště) byly zkoumány většinou v 19. stol. nedostatečnými metodami, anebo pouze sondáží. Praha-Vinoř (Zápotocká PA 1963): zbytek sloupové stavby na hradišti Vě-Mo horizontu nejde o dům, je to nejspíše relikt opevnění (Vávra 2006); polozemnice? Na Moravě se uvádí několik reliktů sloupových staveb z otevřených sídlišť (Stuchlík 2000 Pravěk 10), vesměs působí jako neúplné. Šumice ZN: unikátní sloupová budova mimořádné délky na ploše rondeloidu (Stuchlík 2000; 2001), uvnitř hrob a depot štípané industrie.

21 typ Slavonín: charakteristický pro stř. d. b. (zvláště protolužickou Mo), viz níže; vznik typu snad spadá již do závěru BA (BA2/B1)? Vliněves ME (plán v APČ), Mikulovice PU (nepubl.), Čáslav- Na skále KO (Šumberová 2004 AVJČ-S1). Ze st. d. b. se uvádějí i zahloubené stavby. Zpravidla však jde o objekty nevelkých rozměrů, nejasné datace (obvykle BA2), funkce i konstrukce. (APČ; např. Hlízov KH: údajná chata se sedmi lidskými kostrami; Dvořák PA 1927, 353)

22 Nákolí Fiavè na Gardském jezeře v severní Itálii Marzatico 1990 in Die ersten Bauern

23 Střední doba bronzová Mohylové kultury dlouho chyběla sídliště, úvahy o kočovném pastevectví. Z některých skupin dodnes nemáme souvisle dochované průkazné půdorysy domů. Českofalcká Mo: donedávna známy jen nejasné relikty Vochov PS (pod mohylou; Čtrnáct PA 1954) a Meclov/Březí DO (Čujanová PA 1967) z poč. BB. Z jihočeské skupiny Radčice ST poskytly pouze několik sloupových jam bez souvislostí (Chvojka Michálek PA 2003). Písek-Řeřichova cihelna, ml. fáze: zbytky mazanicových podlah a sloupové jámy; přežívající stavební tradice protourbánního horizontu či lepší podmínky dochování? Nezpracováno, nepublikováno. Středodunajská Mo: do 90. let uváděna jen polozemnice Tuchlovice PZ (Moucha Trnka AR 1959) nebo pozůstatky sloupových staveb a seskupení kamenů Přítluky BV (Trňáčková AR 1954). Vochov u Plzně

24 typ Slavonín: tradice dlouhého domu v protolužické sk. Mo (facii SDMo): Bezměrov KI: půdorysy velkých staveb, V. Spurný (PA 1972) je pro nepřítomnost ohnišť považoval spíše za neobytné; od 90. let přibylo nálezů: Olomouc-Slavonín; Přáslavice OL; Čáslav- Na skále KO (Šumberová 2004); Velim- Skalka KO.

25 OL-Slavonín Horní lán (Šmíd 1997 Pravěk 7; Bém 2005 Ročenka ACO): mohutná konstrukce; vedle čistě sloupových poprvé zvláštní typ půdorysu s obvodovým žlabem lemovaným sloupovými jamami (konstrukce přístěnných sloupků?); v ose půdorysů ležely velké sloupové jámy po sochách nesoucích slemeno; domy asi přízemní, sochová konstrukce sedlové/valbové střechy, nenosná výplň stěn zčásti z kulatin (otisky na mazanici). Patro je méně pravděpodobné; strop vyloučit nelze.

26 Olomouc-Slavonín: další typy (některé i čistě sloupové: stav dochování? Bém 2005) Pavlov BV: starší či střední doba bronzová (nebo už neolit či eneolit)? (Peška 1994)

27 Százhalombatta, Maďarsko: tell, četné nálezy staveb stř. d. b. z posledních let. Záp. Evropa: Mühlhausen-Ehingen při Bodamském jezeře delší půdorys domu přechodné dvoj-trojlodní konstrukce, orientovaný SZ JV, jv. část byla dvojlodní a sz. trojlodní; uvažuje se o domě chlévního typu. (Dieckmann 1998 in Hänsel /Hg./ Mensch und Umwelt.)

28 Specifická zástavba alpských sídlišť: domy pravděpodobně roubené s kamennými podezdívkami; např. Savognin- Padnal, Cazis- Cresta, Švýcarsko. Savognin- Padnal, Švýcarsko, kresebná rekonstrukce fáze D. (David El Bilali 1992 in Mordant Richard /éds./) Cazis- Cresta, Švýcarsko základy staveb. (Wyss 2002, Abb. 26:2, 4)

29 Elp, Nizozemí: dlouhé trojlodní domy stř. d. b. typu Elp. (Waterbolk 1964) V 60. letech vešly ve známost nálezy dlouhých půdorysů z Elpu, které doplnily linii vývoje trojlodního halového domu a staly se typovými (dům typu Elp). Dlouhé půdorysy jsou typické pro nizozemské kultury Elp a Hilversum i pro sousední oblasti; provázejí je menší sloupové stavby, spojované s počátky ustájení dobytka a uskladnění píce. Objevuje se zde poprvé v čisté podobě tzv. trojlodní dům.

30 Další příklady středobronzových dlouhých domů z Nizozemí: vlevo Emmerhout (Harsema 1992 in Mordant Richard /éds./), vpravo Zijderveld (Theunissen 1997 in Assendorp /Hg./).

31 Emmen, Nizozemí: rekonstrukce trojlodního domu stř. d. b. na půdoryse s oblými závěry (Harsema 1997 in Assendorp /Hg./, 92, Photos 1, 2.)

32 Mladší a pozdní doba bronzová kultury popelnicových polí Stavitelství se jeví dosti uniformní. Bližší jsou si navzájem podunajské okruhy, vývoj v LuPP je odlišný. Evropské vzorové lokality: dříve Berlín-Buch (lužická k., výzkum 1909n., publ. 1923), nověji Lovčičky u Brna (SDPP, k. velatická, výzkum od 60. let, souborně publ česky a cca souběžně v zahraničí). Na severu (jmenovitě v LuPP) pokračuje kontinuální vývoj dlouhého domu, jižněji snad posun k menším stavbám (otázka dochování resp. zachycení!). Povrchové domy byly většinou pravoúhlé, stěny zhusta konstrukce drážkové, méně často rozpoznané kleštinové, též srubové, pletené s výmazem. Při stavbě jedné budovy často více konstrukčních principů, zároveňči v rámci oprav (např. Opatovice n. L. PU, Książek v Kladsku). Roubené a drážkové stěny byly pokryty vrstvou mazanice: vyplňovala spáry, chránila dřevo, a po vyhlazení, plastickém tvarování a obílení/natření barevnou hlinkou tvořila i výrazovou složku domu (geometrické ornamenty: např. Praha-Bubeneč, Voldtofte). Podlahy pečlivě upraveny, dochovaly se však málokdy (např. Klein Krams v sev. Německu: lepenicová podlaha s vypálenými bázemi dřevohliněných stěn). Krytina není v oblasti minerálních půd doložena přímo, podle nálezů z jezerních sídlišť (Auvernier, Greifensee) je v pozdní d. b. v podhorských a horských oblastech obecněji možný výskyt šindelové a prkenné krytiny.

33 Lužická PP: kvalitních (dobře dochovaných a zachycených) nálezů přibývá až v poslední době, vesměs nezpracovány. Menší sloupové půdorysy ve starší literatuře se jeví jako pochybné, byly totiž nejspíše zachyceny jen stopy vnitřního nosného systému.!! Obecné studie o uspořádání sídlišť a stavbách LuPPčasto půdorysy přebírají z primární literatury bez kritiky. Opatovice n. L. PU: nejznámější půdorysy lužické kult. u nás, nikdy nepublikováno úplně; zřejmě konstrukce převážně kleštinová, zčásti drážková, snad i srubová? Vlevo půdorys chaty 1 (Rataj 1957), vpravo její kresebná rekonstrukce (Slezák 2006 ŽA 7).

34 Opatovice n. L. PU

35 Turnov-Maškovy zahrady SM (BC až HC-D) nový výzkum, dlouhé půdorysy více typů, vymezené sloupovými jamami a ve třech případech i žlaby (Bláhová-Sklenářová 2011).

36 Pravy HK: mimořádně dobře zachycené relikty usedlostí po vyhodnocení bezpochyby značně ovlivní dosavadní představy o stavbách a osadách LuPP. (Zatím pouze ukázky viz Sigl 2007 in Vita archaeologica Sborník Víta Vokolka.) Všechny objekty na ploše (0-50 cm). Objekty viditelné v hloubce cm.

37 Vlevo Zemianské Podhradie, Slovensko (HB): asi 10 půdorysů staveb o rozměrech cca x cm; uspořádáním vřadě podél hradby připomínají zástavbu protourbánních osad, příčiny však spíše praktické než genetické. Konstrukce byla sloupová (snad i štenýřová) s proutěnou pletenou výplní stěn. Malé rozměry domů mohou souviset jak se změnou poměrů v HB, tak se specifiky zástavby na výšinných opevněných sídlištích. (Veliačik Romsauer SlA 1998, 238, Obr. 8) Vpravo Buch u Berlína, Německo: kdysi klasické půdorysy, sporné a dnes již nerevidovatelné, chybí celkový plán. (Kiekebusch 1923, Abb. 8, 9.) Zedau ve Staré Marce, Německo: malé šestisloupové půdorysy, pomezí severského okruhu, nejednoznačná interpretace. (Horst 1985 Zedau.) Tornow v Dol. Lužici, Německo: jednak dlouhé půdorysy orientované Z V, jednak shluky sloupových jam, snad z menších hospodářských objektů; u dlouhých půdorysů je však podezření, že patří spíše následující fázi osídlení v d. římské.

38 Książek v Kladsku, Polsko (B III až poč. IV): dlouhý půdorys vymezený žlaby; min. dvě fáze, v nichž nebyl vždy stejně dlouhý, reparace jsou patrné jen na stěnách, nikoli na vnitřní nosné konstrukci. (Romanow 1977 Silesia Antiqua 13, Ryc. 3.)

39 Jawora/Groβ Jauer 32, Dolní Lužice: půdorys lužické kultury z pozdní doby bronzové, podkladové pásy kamenů pro dům blíže neurčené konstrukce s prahovým trámem (Bönisch 1996). Stary Lubolń/Altliebel, Horní Lužice: půdorysy lužické kultury, zřejmě drážková konstrukce (Wirtz 2000).

40 Dahlen v sz. Sasku, Německo: tři půdorysy domů lužických PP z pozd. d. b.; půdorys 2 měřil 950 x 600 cm. (Ericson 1999 Arch. akt. im Freistaat Sachsen 5)

41 Tornow půdorysy zařazené v literatuře do lužické kultury patří pravděpodobně spíše době římské. Diskutabilní je relikt půdorysu vymezený žlaby, orientovaný SZ-JV mohl by patřit mladšímu období popelnicových polí ve starší době železné.

42 Středodunajská PP Lovčičky VY: odkryv velkéčásti sídliště k. velatické s různými typy půdorysů, zachyceno prostorové uspořádání sídliště, komunikace apod. Dlouhý dům vlevo nahoře patří starší době bronzové, nejspíše i některé další. (Říhovský PA 1982)

43 Lovčičky VY: plastická mazanice (Říhovský PA 1982) Gemeinlebarn, Rakousko: relikty domů sloupové konstrukce, orientovaných JZ SV; dolní půdorys s přechodnou dvoj-trojlodní konstrukcí na sv. konci půdorysu. (Neugebauer Blesl 1998 in Mensch und Umwelt, Abb. 20.)

44 Hornodunajská PP Nálezy dobře dochovaných a čitelných půdorysů nejsou tak časté jako v LuPP to ale může být dáno stavem výzkumu. Převládá názor, že sloupové stavby jsou charakterističtější pro mladší d. b., zatímco v pozdní d. b. přibývá polozemnic, to však může souviset s obtížnou datací sloupových staveb. Březno u Loun: sloupový půdorys 57 přiřazení kult. knovízské není jisté, v úvahu připadá i stěhování národů. (Pleinerová Hrala 1988 Březno; bez pochyb APČ 5.) Praha-Čakovice: dva sloupové půdorysy odkryté B. Soudským, dvě řady sloupových jam, d. až 16 m, nepublikováno (Sýkorová 2002.) Künzing, Bavorsko (viz obr.): soubor půdorysů tvořených 2-3 řadami velkých sloupových jam, publikovaný v 70. letech se zvláštní rekonstrukční studií (Herrmann 1977 A. Zippelius).

45 Plankstetten (již. Německo) Plán sídliště z doby popelnicových polí. (Chvojka 2011, Obr. 35.)

46 Roztoky u Prahy, štítarská kultura: zlomky mazanice s otisky konstrukčních prvků. (Kuna Němcová 2012 Výpověď sídlištního odpadu)

47 Roztoky u Prahy, štítarská kultura: hypotetická interpretace stavebních konstrukcí na základě zlomků mazanice s otisky. (Kuna Němcová 2012 Výpověď sídlištního odpadu)

48 Pobedim, záp. Slovensko, hradisko lužické kult.: zlomky mazanice s otisky a kresebná rekonstrukce ve třech variantách (J. Paulík) Studeníková Paulík 1983

49 Osídlení na březích jezer (řek) a v rašeliništích = typické konstrukční adaptace zejména základových konstrukcí. Častější výskyt pletených a omazaných stěn na jezerních sídlištích souvisí možná s jejich relativně menší hmotností a snazším postupem výstavby: jejich budování na pilotové konstrukci (z podstaty nutně skeletové) nad zemíči nad vodou je nejspíše s hlediska techniky, dostupnosti i dopravy materiálu nejméně náročné. Greifensee- Böschen, Švýcarsko: zhroucená pletená stěna při roubené substrukci D. (Eberschweiler et al Jb. Schweiz. Ges. für Urg. 70, 1990 in Die ersten Bauern.)

50 Jezerní osada Greifensee- Böschen, jižní Německo. Roubené substrukce a piloty s patkami z trhanic. (Gollnisch-Moos 1999: Ürschhausen.Horn. Haus- und Siedlungs-struktur des spätestbronzezeitlichen Siedlung. /Arch. im Thurgau 7./, Abb. 241d.)

51 Cortaillod-Est, Švýcarsko: ml. d. b., konstrukce domu na pilotách. Arnold 2002 in Mordant - Richard (éds.) Ľhabitat...

52 Bad Buchau- Wasserburg na Federsee, již. Německo: opevněné blatné sídliště pozd. d. b.; pletené a roubené stavby byly původně přisuzovány dvěma následným fázím, vztah zbytků konstrukcí k jednotlivým stavbám však není zcela jasný. Buchau- Wasserburg, model starší a mladší fáze. (Kimmig, W. 1992: Die Wasserburg Buchau eine spätbronzezeitliche Siedlung. Stuttgart.)

53 Buchau- Wasserburg, plán a detaily konstrukcí. (Gollnisch-Moos, H. 1999: Ürschhausen.Horn. Hausund Siedlungs-struktur des spätestbronzezeitlichen Siedlung. (Arch. im Thurgau 7.), 162, Abb. 241c.

54 Ürschhausen-Horn, Švýcarsko: blatné sídliště pozd. d. b. Vlevo rekonstrukce staveb, vpravo typy podlahových substrukcí. (Gollnisch-Moos 1999: Ürschhausen-Horn. Haus- und Siedlungs-struktur des spätestbronzezeitlichen Siedlung. /Arch. im Thurgau 7./, Abb. 120 a 26.)

55 Ürschhausen-Horn, kresebná rekonstrukce. (Gollnisch-Moos 1999: Ürschhausen-Horn. Haus- und Siedlungs-struktur des spätestbronzezeitlichen Siedlung. /Arch. im Thurgau 7./, desky.)

56 Uvádí se, že v pozd. d. b. byly povrchové stavby výrazně vytlačovány stavbami zahloubenými (polozemnicemi), které v d. halštatské zcela zobecněly. Změna se spojuje se zhoršením klimatu, přispět ale mohl také nedostatek stavebního dřeva. Z konstrukcí se dochovaly nejčastěji jen jámy po nosných sloupech v zahloubeném prostoru nebo okolo, zřídka stopy stěn, zejména mazanice s otisky prutů i štípaných dřev. Řada lokalit jsou hradiště a specifická naleziště, např. hornické (?) osady na české straně Krušných hor ve velkých nadmořských výškách. Okrouhlé Hradiště- Hradišťský vrch TC (k. nynická): množství pozůstatků staveb sloupové konstrukce se zahloubenými partiemi. (Šaldová 1981 Westböhmen.)?

57 Dominance polozemnic v HB-HC mohla existovat regionálně (např. oblast SDPP), popř. ve vazbě na specifické typy sídlišť, funkce či prostředí (např. hradiska). Sloupové jámy na sídlištích svědčí, že dosavadní stavební tradice přežívala nadále a polozemnice se objevují často spíše jako hospodářské objekty (dílny ap.). Vlevo Stará Kouřim KO, k. štítarská (Šolle AR 1980), vpravo Brno-Obřany Hradisko BO, k. podolská (Adámek 1961).

58 Vznik hospodářské usedlosti V ml. a pozd. d. b. svědčí nálezy o zobecnění zemědělské usedlosti ( statku ) a formování dvorců elity, které se pak vyvíjely v halštatský dvorec. sporadicky byly publikovány nálezy interpretované jako usedlosti: Lovčičky (k. velatická), Liptice (k. knovízská), Zwenkau u Lipska (HB/HC); na základě výzkumů velkých hradišť PP ve vých. Bavorsku poukazuje P. Schauer na rozdíl mezi usedlostí d. b. a velmožským dvorcem d. železné: předchůdci halštatských dvorců byly asi ohrazené statky na hradiskách pozd. d. b.; technický charakter staveb se zřejmě nelišil od zástavby zemědělských sídlišť. Vlevo knovízský dvorec z Liptic TE (Beneš 1987 in Urnenfelderkult., Abb. 1; vpravo kresebná rekonstrukce usedlosti z Lovčiček (domy G, H, J; ŘíhovskýČMM 1966, obr. 13)

59 Weltenburg- Frauenberg, palisádové žlaby usedlostí z HB při opevnění hradiska (Schauer 2002)

60 Grafická rekonstrukce zemědělské usedlosti popelnicových polí pozdní doby bronzové ve Francii: dům sloupové konstrukce, sýpka s nadzemní podlahou, zahloubenou dílnou a různými jamami. Brun Pion 1992 in Mordant - Richard (éds.) Ľhabitat...

61 Severoevropský trojlodní dům V ml. d. b. se již ve vykrystalisované formě chlévního domu (Wohnstallhaus) rozšířil na SZ Evropy, kde je od té doby běžný, a v sev. Přialpí, kde zčásti vytlačil místní tradiční dvojlodní dům sochové konstrukce s hřebenovou vaznicí. Ochtmissen, dlouhé domy ml. d. b. (Gebers 1997 in Assendorp /Hg./, Abb. 6.) Boomborg-Hatzum, Dolní Sasko, chlévní dům starší předřímské d. železné (zdroj: Behre 1998 in Hänsel (Hg.) Mensch und Umwelt)

62 Ingelstorp, relikt domu severské ml. d. b. s mírně zahloubenou podlahou. (Strömberg 1981 in Fs. v. Brunn) Domy kruhového půdorysu jsou v d. b. obvyklé jen na Britských ostrovech, kde se v tomto období objevují jako místní inovativní specifikum. V ostatní Evropě se je nepodařilo přesvědčivě prokázat. Vzácné případy na pevnině působí nejednoznačně a možná nejsou úplné (Roeux, Velešovice a další). Pokud jde o menší objekt, může jít např. o oboroh.

63 Tesařské nářadí pozdní doby bronzové podle nálezů v Alpách a Přialpí (experimentální rekonstrukce). (Lobisser 2004 Exp. Arch. in Europa Bilanz 2004)