Právní postavení podnikatele

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Právní postavení podnikatele Bakalářská práce Autor: Monika Mildnerová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Radek Spurný Praha duben 2015

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Teplicích dne: Monika Mildnerová

3 Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce, panu JUDr. Radku Spurnému, za jeho cenné rady, připomínky, náměty a veškerý čas, který mi při vypracování této bakalářské práce věnoval. Rovněţ chci také poděkovat své rodině za jejich podporu během mého studia.

4 Anotace Tato bakalářská práce je rozdělena do pěti částí. První část definuje základní pojmy, kterými jsou podnikatel, podnikání, místo podnikání a další. Cílem druhé části je seznámení s jednotlivými právními formami podnikání. Ve třetí části je řešeno právní jednání podnikatele i ve zvláštních situacích, kterými jsou nejčastěji insolvence a likvidace. Další část popisuje podnikatele v nové právní úpravě, tedy zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V této části se řeší přímé jednání a zastoupení. Poslední část definuje práva a povinnosti podnikatele, které má vůči úřadům a také pojišťovnám. Klíčová slova: podnikatel, podnikání, jednání podnikatele, nová právní úprava, právnická osoba Annotation This thesis is divided into five parts. The first part defines the basic concepts, which are an entrepreneur, business, a place of business, and others. The second part is an introduction to the various legal forms of business. The third part is the legal act of a professional in special situations, which are mostly insolvency and liquidation. The next section describes entrepreneurs in the new legislation, Act No. 89/2012 Coll., of the Civil Code.In this section, a direct negotiation and representation is addressed. The last section, defines the entrepreneur rights and obligations toward the authorities and insurers. Keywords: entrepreneur, business, meeting of the entrepreneurs, new legislation, legal entity

5 Obsah Úvod Vymezení základních pojmů Vymezení pojmu podnikatel Podnikání Místo podnikání Registrace podnikatele Fyzická osoba Právnická osoba Pojem jednání Nejdůleţitější legislativní poţadavky pro podnikání Obecné rysy podnikatele Podnikatelské riziko Charakteristika jednotlivých právních forem podnikání Obchodní společnosti Kapitálové společnosti Společnost s ručením omezeným Zaloţení a vznik společnosti Orgány společnosti Zrušení a zánik s. r. o Akciová společnost Zaloţení a vznik společnosti Orgány společnosti Zrušení a zánik akciové společnosti Osobní společnosti Veřejná obchodní společnost Zaloţení a vznik společnosti... 21

6 Orgány společnosti Zrušení a zánik společnosti Komanditní společnost Zaloţení a vznik společnosti Zrušení a zánik společnosti Druţstvo Vznik a zánik druţstva Orgány druţstva Zrušení a zánik druţstva Ţivnosti Dělení ţivností Ţivnostenské oprávnění Právní jednání podnikatele Právní jednání Pojem právní jednání Náleţitosti právního jednání Způsob právního jednání Obsah právního jednání Výklad právního jednání Druhy právních jednání Právní jednání podle subjektu Právní jednání dle kauzy Právní jednání adresovaná a neadresovaná Právní jednání mezi ţivými Právní jednání synallagnatické a asynallagmatické Právní jednání pro případ smrti Právní jednání formální a neformální... 32

7 3.7.8 Právní jednání pojmenované a nepojmenované Právní jednání úplatná, bezplatná a smíšená Neúměrné zkrácení a lichva Jednání podnikatele ve zvláštních situacích Jednání podnikatele před zápisem do veřejného rejstříku Likvidace Insolvence Insolvenční správce Jednání podnikatele v nové právní úpravě Jednání podnikatele Přímé jednání fyzických osob Zastoupení Smluvní zastoupení podnikatele Plná moc Prokura Zákonné zastoupení a opatrovnictví Práva a povinnosti podnikatele Povinnosti podnikatelů vůči správním orgánům Povinnost podnikatele vést účetnictví Práva a povinnosti podnikatele jako zaměstnavatele Ohlašovací a registrační povinnost podnikatele Daňová povinnost Závěr Použitá literatura... 55

8 Úvod Cílem mé bakalářské práce je popsat postavení podnikatele v českém právním řádu, definovat právní formy podnikání, které jsou pro něj přípustné a přiblíţit jeho práva a povinnosti. Základním právním předpisem, který upravuje pojem a jednání podnikatele je zákon číslo 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník (dále jen NOZ). Právní postavení podnikatele upravují normy soukromého práva, které jsou stanoveny v tomto zákoně. První část je zaměřena na vysvětlení základních právních pojmů, kterými jsou: - podnikatel, - podnikání, - místo podnikání, - registrace podnikatele, - fyzická osoba, - právnická osoba, - jednání, - nejdůleţitější legislativní poţadavky pro podnikání, - obecné rysy podnikatele a - podnikatelské riziko. Většinu těchto pojmů upravuje především NOZ. V druhé části jsou vymezeny právní formy podnikání, kterými jsou obchodní společnosti, druţstva a ţivnosti. Do obchodních společností patří společnosti kapitálové, kterými jsou společnost s ručením omezeným a akciová společnost a společnosti osobní, tedy veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. U komanditní společnosti je důleţitý rozdíl v ručení. Ručení u komanditisty je omezené do výše nesplaceného vkladu, zatímco komplementář ručí neomezeně celým svým majetkem. Obchodní společnosti se řídí zákonem číslo 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen ZOK). Druţstvo se neliší příliš od obchodních společností, upravuje ho téţ zákon. Další právní formou podnikání jsou ţivnosti. V České republice upravuje provozování ţivností zákon číslo 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání. Ţivnosti se dělí na ohlašovací a koncesované. Ohlašovacími ţivnostmi jsou ţivnosti řemeslné, vázané a volné. Koncesované ţivnosti jsou ţivnosti, které vznikají na základě udělení koncese. 8

9 Třetí část definuje právní jednání a jeho obsah, náleţitosti, druhy, ale také způsob a výklad právního jednání. Dále ukazuje jednání podnikatele ve zvláštních situacích prostřednictvím zákonných či smluvních zástupců. Jednáním podnikatele ve zvláštních situacích jsou: - jednání podnikatele před zápisem do veřejného rejstříku, - likvidace a - insolvence. Další část se zaměřuje na jednání podnikatele v nové právní úpravě. Jednání podnikatele se realizuje ve dvou základních rovinách, tedy přímým jednáním a zastoupením. Přímým jednáním je situace, ve které podnikatel sám projevuje svou vůli navenek. Jedná-li zástupce za jinou osobu či jejím jménem, hovoříme o zastoupení. Zastoupení se dělí na zákonné a smluvní. Smluvní (dobrovolné) zastoupení můţeme vyuţít v situaci, kdy se potřebujeme nechat zastoupit třetí osobou. Toto zastoupení je realizováno smlouvou o zastoupení. Opakem smluvního zastoupení je zákonné zastoupení, které vzniká přímo ze zákona. V poslední části jsou upraveny práva a povinnosti podnikatele. Do těchto povinností patří povinnost vést účetnictví dle zákona číslo 563/1991 Sb., o účetnictví. Také sem můţeme zařadit povinnosti, které má podnikatel k Finančnímu úřadu, Úřadu práce, zdravotní pojišťovně, ţivnostenskému úřadu a nesmí se zapomenout na povinnost odvádět daně a ohlašovací a registrační povinnost. 9

10 1 Vymezení základních pojmů 1.1 Vymezení pojmu podnikatel Výraz podnikatel pochází z francouzštiny, ve svém původním významu znamenal prostředník či zprostředkovatel. Podnikatel tehdejší doby se podílel na zprostředkování obchodů. Později podnikatel zprostředkovával dodávky pro vládu. V 18. století se zjistilo, ţe s tímto typem podnikání je spojeno riziko a podnikatel se oddělil od rentiéra. Rentiér poskytuje kapitál za cenu neboli rentu, oproti tomu podnikatel realizuje určitý projekt a nese za něj riziko úspěchu nebo také neúspěchu. Ve 20. století dostává podnikatel rys inovátora. 1 Podnikatelem je podle NOZ 420: 1. osoba zapsaná v obchodním rejstříku (dále jen OR). Do této první kategorie se řadí především obchodní společnosti a druţstva, které vznikají zápisem do OR. Fyzické osoby se do OR zapisují povinně nebo dobrovolně na vlastní ţádost. Formální postavení podnikatele má i taková právnická osoba, která byla zaloţena za jiným účelem, neţ podnikáním, nebo i jiná právnická osoba, kterou zřídil zvláštní zákon nebo na základě takového zákona k jinému neţ podnikatelskému účelu, jestliţe zákon stanoví, ţe se zapisuje do OR. 2. osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů. Těmito osobami jsou fyzické osoby, které provozují ţivnost, ať uţ ohlašovací nebo koncesovanou, a musí být uvedeny v ţivnostenském rejstříku (dále jen ŢR). 3. osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů. Do této třetí kategorie náležejí především fyzické osoby, které jsou vyloučeny z působnosti živnostenského zákona ( 3), protože jejich podnikání je upraveno zvláštními zákony. Tyto činnosti mohou být vykonávány i jako součást podnikání právnické osoby jakožto činnosti společníka nebo člena této právnické osoby, popř. pomocí oprávněných osob. Do této kategorie patří též právnické osoby zřízené podle zvláštních zákonů, které podnikají, např. Český rozhlas osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Do této kategorie patří zemědělští podnikatelé, jejichţ podnikání a evidence jsou uvedeny v zákoně č. 85/2004 Sb., novela zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství. 1 VEBER Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé s střední firmy. Praha: Grada Publishing, ISBN str Autorský kolektiv. Obchodní právo. Praha: Wolters Kluwer, ISBN str. 8 10

11 1.2 Podnikání K nejdůleţitějším obecným ustanovením patří vymezení pojmu podnikání. Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku. Tato definice podnikání zahrnuje pět znaků, které musejí být splněny současně, tedy kumulativně, těmito znaky jsou: soustavná činnost, samostatnost, podnikání vlastním jménem a na vlastní odpovědnost a dosaţení zisku. V současné době je důleţitá maximalizace trţní hodnoty firmy. Soustavnou činností se rozumí činnost, která má opakující se nebo pokračující charakter, nemusí však být dlouhodobá. Tato činnost nemusí být trvalá a nepřetrţitá, lze sem řadit i činnost sezonní. Podnikáním není činnost pouze příleţitostná, nahodilá či ojedinělá. Dalším znakem je samostatnost, která spočívá v tom, ţe podnikatel rozhoduje sám o své činnosti, o době a místu výkonu této činnosti, aniţ by podléhal organizačním dispozicím jiné osoby. Podnikání vlastním jménem a na vlastní odpovědnost znamená, ţe podnikatel provozuje svou podnikatelskou činnost pod svým obchodním jménem či obchodní firmou. Hlavním znakem je dosaţení zisku, které je také hlavním smyslem podnikání. Zisk také motivuje podnikatele. Pro naplnění pojmu podnikání není podstatné, aby byl zisk skutečně vyprodukován. Výsledkem podnikání můţe být plusový výsledek, tedy zisk nebo mínusový výsledek, tedy ztráta. Interpretace pojmu podnikání je vykládána těmito způsoby: - Ekonomické pojetí podnikání je zapojení ekonomických zdrojů a dalších aktivit tak, aby se zvýšila jejich původní hodnota. Je to dynamický proces vytváření přidané hodnoty. - Psychologické pojetí - podnikání je činnost motivující něco získat pro potřebu, něčeho dosáhnout či něco splnit. V tomto pohledu je podnikání prostředek k dosaţení seberealizace. - Sociologické pojetí podnikání je vytváření blahobytu pro všechny zainteresované, hledáním cesty k dokonalejšímu využití zdrojů, vytvářením pracovních míst a příležitostí. 3 - Právnické pojetí podnikáním se rozumí soustavná činnost provozovaná podnikatelem samostatně, na vlastní odpovědnost a vlastním jménem za účelem dosaţení zisku. 3 VEBER Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé s střední firmy. Praha: Grada Publishing, ISBN str

12 1.3 Místo podnikání Pojem místo podnikání se vztahuje k podnikateli fyzické osobě. Místem podnikání fyzické osoby (dále jen FO) se rozumí adresa zapsaná jako místo jejího podnikání v OR nebo v jiné zákonem upravené evidenci. Adresou se rozumí název ulice nebo náměstí, číslo popisné a název obce. Adresou není číslo poštovní schránky. Podnikatel je ze zákona povinen zapisovat do OR své skutečné místo podnikání. Nesmí to být fiktivní místo či místo neodpovídající skutečnosti, coţ má zamezit obtíţím, které tímto nastanou při kontaktování podnikatele. 1.4 Registrace podnikatele Všem podnikatelským subjektům je uloţena povinnost registrovat se u příslušného orgánu státní správy, soudu a jiných institucí. Tuto agendu zajišťují obchodní rejstříky, ţivnostenské úřady, speciální stavovské komory a další instituce. Obchodní společnosti mají ze zákona povinnost se registrovat v OR, bez této registrace nemůţe obchodní společnost vzniknout. Osoby, které chtějí podnikat na základě ţivnostenského oprávnění, musí být registrovány ţivnostenským úřadem (dále jen ŢÚ). ŢÚ rozhoduje o udělení koncese, pouze u ohlašovací ţivnosti o ní nerozhoduje, protoţe v této ţivnosti můţe podnikat kaţdý, kdo splňuje podmínky. Osoby, které chtějí podnikat v oblasti zemědělské, musí zemědělskou činnost evidovat u příslušné obce, v jejímţ obvodu toto budou provádět. Osoby, které podnikají podle zvláštních předpisů, se musí evidovat u stavovské komory. Stavovskou komorou se rozumí např. advokátní komora, komora daňových poradců a jiné. Další místa registrace jsou dány speciálními zákony např. ministerstva. 1.5 Fyzická osoba U FO rozeznáváme dvě právní způsobilosti: způsobilost k právním úkonům a způsobilost k právům a povinnostem. Způsobilost k právům a povinnostem neboli právní subjektivita umoţňuje člověku být účastníkem právního vztahu a mít v něm práva a povinnosti. Právní subjektivita člověka vzniká narozením a zaniká úmrtím nebo prohlášením za mrtvého. Prohlásit za mrtvého můţe soud např. nezvěstnou FO, lze-li zřetelně ke všem okolnostem usoudit, ţe jiţ neţije. Právní subjektivitu má i počaté dítě, narodí-li se ţivé. Dítě dosud nenarozené můţe i dědit a mít 12

13 majetek ve vlastnictví. Jinak neţ prohlášením za mrtvého nemůţe být nikdy nikdo zbaven své právní subjektivity. Způsobilost k právním úkonům znamená vlastním jednáním zakládat, měnit a rušit své právní vztahy, nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Tato právní způsobilost vzniká aţ zletilostí, tj. dovršením věku osmnácti let. Ve výjimečných případech můţe soud povolit manţelství osobám starším 16 let, a tudíţ tyto osoby nabývají právní způsobilosti dříve, neţ jsou zletilé. Soud můţe ze závaţných důvodů zbavit FO jejich způsobilosti k právním úkonům nebo jejich způsobilost omezit Právnická osoba Právnickou osobou (dále jen PO) se rozumí uměle vytvořený subjekt, který v právních vztazích vystupuje a jedná jako člověk. Podstatu PO tvoří lidé nebo věci. Společenství osob neboli korporace tvoří sdruţení FO. Práva a závazky sdruţení nejsou právy a závazky jednotlivých členů. Korporace vystupuje jako samostatná od svých členů odlišná bytost. Společenství právnických osob. PO se mohou sdruţovat a vytvářet další PO k ochraně svých zájmů nebo dosaţení svých cílů. Sdruţení jedná a vystupuje v právních vztazích samostatně a nezávisle na PO, které jsou jeho členy. Právnickými osobami jsou pouze takové organizace, které vznikly zákonným způsobem. Většinou vznikají na základě písemných smluv nebo zakládajících listin zápisem do evidence. Zanikají výmazem z této evidence Pojem jednání Jednání podnikatele je nezbytným krokem, jehoţ prostřednictvím realizujeme podnikatelské záměry. Řídí se dle obecných ustanovení, které obsahuje NOZ v 545 aţ 599. Podnikatelé vytvářejí právní vztahy vnější, a to pokud jednají navenek s třetími osobami nebo vnitřní vztahy, které jsou charakteristické mezi společností a jejími společníky. 4 Kdo je fyzická osoba, definice, vysvětlení pojmu [online] [ ]. Dostupné z: 5 Kdo je právnická osoba, definice, vysvětlení pojmu [online] [ ]. Dostupné z: 13

14 Za jednání podnikatele bychom mohli označit takové právní úkony, kterými podnikatel projevuje svou svobodnou vůli navenek, vůči třetím osobám s cílem způsobit vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, které zákon s takovým projevem vůle spojuje Nejdůležitější legislativní požadavky pro podnikání Neznalost zákona neomlouvá! Toto konstatování se můţe zdát otřepané, ale je realitou, ţe kaţdá firma ať uţ je velká či malá musí respektovat legislativní poţadavky. V rámci zabezpečení legislativních poţadavků můţe velká firma delegovat na řadu různých specialistů, kterými malá firma disponovat nemůţe. Malé a střední firmy mají moţnost tyto činnosti zabezpečovat externě. 7 Legislativní poţadavky nebudou nikdy v budoucnu v podnikatelských aktivitách ustupovat, ale naopak porostou. Zdrojem informací o platných právních předpisech v písemné formě je sbírka zákonů. Velká řada právních předpisů je dostupná na internetu, např. na stránkách Obecné rysy podnikatele Mezi obecné rysy podnikatele patří: - aspekt dlouhodobosti, - podnikavost, - motivace, - iniciativa, aktivita, - podstupování rizika, - dobrý zdravotní stav. Podnikatelské aktivity se označují za dlouhodobou záleţitost. Rozhodne-li se člověk dát na dráhu podnikání, bude se s tím zabývat delší dobu. Podnikateli teoreticky nic nebrání zaloţit si podnik či ţivnost s krátkodobým cílem, a po splnění cíle podnikatelskou činnost ukončit. Ovšem tento případ není typický. Častějším případem je, ţe podnikatel svou podnikatelskou činnost dále rozvíjí a posiluje. 6 ŠTENGLOVÁ Ivana. Obchodní zákoník., ve znění pozdějších předpisů. Komentář. 13. vyd. Praha: C.H. Beck, ISBN VEBER Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé s střední firmy. Praha: Grada Publishing, ISBN str

15 Úspěch v podnikání je spojen s vhodným podnikatelským záměrem a jeho prosazením do praxe. Důležitou vlastností člověka v tomto směru je být podnikavý, tzn. mít určité dispozice a osobní vlastnosti. 8 Velmi výrazným faktorem, který je potřebný v podnikání je motivace. Motivy jsou nejčastěji podněty lidského chování. Musí existovat důvod, aby podnikatel začal podnikat, a musí mít vůli k dosaţení předem stanoveného cíle. Většina podnikatelských aktivit je spojena s rizikem. Dráha podnikatele není vhodná pro ty, kteří se neradi rozhodují a neradi přijímají odpovědnost. V neposlední řadě profil podnikatele dotváří dobrý zdravotní stav. Podnikatel nemá pevně stanovenou pracovní dobu a je vystaven řadě stresů Podnikatelské riziko Podnikatelské riziko představuje nebezpečí, že se dosažené výsledky podnikání budou odchylovat od výsledků předpokládaných. 9 Rozeznáváme dva druhy podnikatelského rizika: - příznivé, neboli ţádoucí a - nepříznivé, neboli neţádoucí. Ţádoucím podnikatelským rizikem je například dosáhnutí vyššího objemu produkce a neţádoucím podnikatelským rizikem je dosaţení ztráty či poklesu výroby. Podnikatelské riziko je zapotřebí hodnotit vţdy ze dvou stránek: - pozitivní, - negativní. Pozitivní stránkou se rozumí naděje vyššího zisku a úspěchu a negativní stránkou je především nebezpečí horších hospodářských výsledků. 8 VEBER Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé s střední firmy. Praha: Grada Publishing, ISBN str HRDÝ Milan.Strategické finanční řízení a investiční rozhodování. Plzeň: BILANCE, ISBN str

16 2 Charakteristika jednotlivých právních forem podnikání 2.1 Obchodní společnosti Osobní společnosti Společníci mají povinnost osobně se účastnit na činnosti společnosti Vedení společnosti je svěřeno společníkům, společnost nemá vnitřní orgány Společníci nemají povinnost poskytnout vklady, společnost nemusí tvořit povinný základní kapitál Společníci ručí neomezeně za závazky společnosti Společnost se ruší při zániku účasti i jednoho ze společníků Zdroj: vlastní tvorba Tabulka číslo 1 Kapitálové společnosti Společníci se nemusí účastnit osobně na činnosti společnosti Společnost má zákonem stanovenou vnitřní soustavu orgánů Vklady i základní kapitál jsou povinné, zákon předepisuje jejich minimální výši Ručení společníků za závazky společnosti je omezené nebo ţádné Zánik účasti společníka nemá vliv na trvání společnosti Kapitálové společnosti Kapitálové společnosti jsou formou kolektivního podnikání. V těchto společnostech jde o shromáţdění kapitálu prostřednictvím vkladů společníků. Společníci mají právo na majetkové podíly a především na podíl ze zisku. Dále mají právo ovlivňovat dění ve společnosti, a to prostřednictvím hlasováním na valné hromadě. Společnosti vytvářejí povinné soustavy orgánů, základní kapitál a rezervní fond Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným (dále jen s. r. o.) je PO a má všechny základní rysy kapitálové společnosti. Vykazuje také některé znaky, které by nám mohly připomínat společnost osobní. S. r. o. upravuje ZOK počínaje 132. Společnost je většinou zaloţena za účelem podnikání, ale můţe být zaloţena i za účelem jiným. Je zapsána do OR a zákon číslo 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích (dále jen ZOK) jí přiznává postavení podnikatele. Právní forma s. r. o. je velice vhodná pro malé a střední podnikání, a proto je oblíbená a rozšířená. Tato právní forma má jednoduché zaloţení i jednoduchou strukturu orgánů, a 16

17 proto bývá velice často zneuţívána. Základní kapitál s. r. o. činí 1 Kč. Dříve byl základní kapitál Kč a tato právní forma nebyla natolik zneuţívána jako nyní. Podoba této společnosti můţe být vícečlenná i jednočlenná. Tuto právní formu často vyuţívají rodiny k rodinnému podnikání Založení a vznik společnosti Společnost můţe zaloţit jediný společník nebo více společníků. Kapitál s. r. o. je tvořen předem stanovenými vklady společníků. Minimální vklad společníka a tedy základní kapitál je 1 Kč. Společnost je zaloţena okamţikem dohodnutí všech jejích společníků na obsahu společenské smlouvy a podepsáním této smlouvy u notáře. Společníci mohou ve společenské smlouvě upravit skutečnosti dle zákonných dispozic. Společnost, ale vzniká aţ dnem zápisu do OR. Podáním návrhu na zápis do OR musí být splaceny všechny nepeněţité vklady, peněţní áţio a na kaţdý peněţitý vklad nejméně jeho 30%. Nepeněţitý vklad musí ocenit soudní znalec. Práce nebo sluţby se neberou jako nepeněţitý vklad Orgány společnosti Výkonným a statutárním orgánem společnosti je jeden nebo více jednatelů, kontrolní funkce může být oddělena k samostatnému výkonu a v tom případě je k ní příslušná dozorčí rada. Tento kontrolní orgán však není ve společnosti s ručením omezeným obligatorní s výjimkou společností zřízených podle zvláštních zákonů (např. z. č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu). 10 Orgány společnosti jsou valná hromada, jednatelé a dozorčí rada. Valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti, který rozhoduje o schvalování stanov a jejich změnách, jmenování a odvolávání jednatelů, rozhodování o zvyšování základního jmění, zániku společnosti. Hlasovat na valné hromadě má právo společník, můţe se však v případě potřeby nechat zastoupit. Valnou hromadu svolávají jednatelé, a to písemnou pozvánkou v termínech podle ustanovení, které jsou uvedeny ve společenské smlouvě, nejméně však jednou ročně. V pozvánce se musí uvést program projednávajících věcí. Valná hromada si volí svého předsedu a zapisovatele. Zápis podepisuje předseda valné hromady a zapisovatel. Statutárním orgánem společnosti je jednatel, můţe být i více jednatelů. Kaţdý z jednatelů jedná samostatně, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Jednatele jmenuje valná hromada, jednatel nemusí být společníkem společnosti. Osoba jednatele musí být bezúhonná, 10 Autorský kolektiv. Obchodní právo. Praha: Wolters Kluwer, ISBN str

18 plnoletá a musí mít způsobilost k právním úkonům. Jednateli přísluší obchodní vedení společnosti. V případě úpadku společnosti je jednatel povinen podat návrh na konkurs, pokud by tak neučinil, odpovídá věřitelům za škodu, která jim tím vznikne. Jednatel se musí řídit pokyny a zásadami, které schválí valná hromada. Dozorčí rada je u s. r. o. fakultativní kontrolní orgán. V praxi se zřizuje méně často, spíše tam, kde se jedná o společnost s více společníky. Dozorčí rada dohlíží na činnost jednatelů, přezkoumává roční účetní závěrku a vykonává další pravomoci dle zákona či ustanovení společenské smlouvy Zrušení a zánik s. r. o. Společnost s. r. o. lze zrušit různými způsoby. Zánik s. r. o. Dobrovolný Vynucený Bez likvidace S likvidací Likvidace nařízená soudem Insolvenční řízení (úpadek) Splynutý (A+B)=C Sloučený (A+B)=A Zdroj: vlastní tvorba Důvody zrušení s. r. o. by měly být uvedeny ve společenské smlouvě. Nejběţnějším důvodem je smrt společníka. OZ upravuje moţnost zrušení společnosti rozhodnutím soudu. Zrušovací rozhodnutí spočívá v tom, ţe společnost přechází do právního reţimu likvidace. Funkce tohoto právního reţimu je vypořádat její majetkové vztahy, poté musíme zjistit velikost likvidačního zůstatku a rozdělit ho mezi společníky a dále odstranění společnosti z OR. 11 SALACHOVÁ Bohumila. Právo v podnikání. Ostrava, ISBN

19 Likvidátor činí při likvidaci právní úkony společnosti. Likvidátora si jmenuje společnost, přesněji ho jmenuje a odvolává valná hromada, která také rozhoduje o jeho odměňování. Při zrušení společnosti s likvidací jsou společníci vypořádáni podílem na likvidačním zůstatku, na který mají právo. Vlastní podíl na likvidačním zůstatku se určuje podle poměru obchodních podílů společníků. Společenská smlouva může upravit pravidlo pro rozdělování likvidačního zůstatku odlišně Akciová společnost Akciová společnost patří mezi kapitálové společnosti. Vymezení akciové společnosti najdeme v ZOK počínaje 243. Základní kapitál akciové společnosti je rozvrţen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Akcie je nejrozšířenějším cenným papírem na území ČR, je to cenný papír, se kterým jsou spojena práva akcionáře podílet se řízení společnosti, zisku a likvidačním zůstatku společnosti. Akcie mají podobu zaknihovaného cenného papíru nebo podobu listinného cenného papíru. Akcie se dále dělí na kmenové a prioritní. 13 Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Akcionáři nikdy neručí za závazky společnosti. Tato právní forma je vhodná pro velké podniky, které vyţadují vysoké a dlouhodobé návratné investice. Akciová společnost je PO. Na rozdíl od spol. s. r. o. je akciová společnost typickou kapitálovou společností, v které nenacházíme osobní prvky Založení a vznik společnosti Vznik akciové společnosti probíhá v několika fázích. První fází je zaloţení, a to buď jednorázovým aktem, nebo řadou právních skutečností, které na sebe navazují. Další fáze se týká základního kapitálu, který musí být splacen v celé výši stanovené zákonem. Ve třetí fázi musí společnost získat podnikatelské oprávnění, pokud byla zaloţena za účelem podnikání. Poslední fáze je zapsání společnosti do OR. Akciová společnost můţe být zaloţena dvěma způsoby. Prvním způsobem je zaloţení společnosti jedním zakladatelem, je-li zakladatel PO. Tento zakladatel zakládá společnost zakladatelskou listinou. Druhým způsobem je zaloţení společnosti dvěma a více zakladateli, ti ji uzavřou zakladatelskou smlouvu. 12 Autorský kolektiv. Obchodní právo. Praha: Wolters Kluwer, ISBN str POHL Tomáš. Právní systém v České republice II. Praha: Institut svazu účetních, ISBN str

20 Základní kapitál společnosti zaloţené s veřejnou nabídkou je nejméně Kč, základní kapitál bez veřejné nabídky musí činit nejméně Kč. Podle druhu zaloţení se řídí i obsah zakladatelské smlouvy nebo listiny. Tyto dokumenty musejí vţdy být ve formě notářského zápisu Orgány společnosti Akciová společnost má tři orgány, kterými jsou valná hromada, představenstvo a dozorčí rada. Valná hromada je nejvyšší orgán akciové společnosti. Představuje shromáždění všech akcionářů. Rozhoduje o založení společnosti, o stanovách společnosti, volí orgány společnosti, schvalují rozdělení zisku a účetní závěrku. Každý z akcionářů má počet hlasů podle počtů vlastněných akcií. 14 Představenstvo je statutárním orgánem společnosti, který tuto společnost řídí a jedná jejím jménem. Má minimálně tři členy, rozhoduje většinou hlasů a je voleno na dobu pěti let. Dozorčí rada je orgánem, který se zabývá kontrolou hospodaření společnosti, a má také právo kontrolovat účetnictví i další doklady společnosti, musí mít nejméně tři členy a její počet musí být dělitelný třemi. Členové dozorčí rady jsou voleni valnou hromadou a to na dobu maximálně pěti let Zrušení a zánik akciové společnosti Akciová společnost můţe být zrušena z několika důvodů, jsou jimi např. projev vůle akcionářů, uplynutí času, dosaţení účelu nebo nuceně na základě rozhodnutí soudu. Jiný pohled na zrušení akciové společnosti si všímá toho, zda je společnost zrušena se záměrem jejího zániku potom musí dojít po zrušení společnosti k likvidaci, nebo zda je zrušena proto, že její majetek a společníci se stanou součástí jejího právního nástupce likvidace potom není nutná, jde o univerzální právní nástupnictví po zrušené a zaniklé společnosti Osobní společnosti Veřejná obchodní společnost Veřejná obchodní společnost je společností, v které podnikají minimálně dvě osoby, za své závazky ručí celým svým majetkem, a to společně a nerozdílně. Toto ručení je velkou nevýhodou, protoţe při krachu společnosti můţe spoluvlastník přijít o vše, co mu patří, resp. 14 Valná hromada [online] [ ]. Dostupné z: 15 Autorský kolektiv. Obchodní právo. Praha: Wolters Kluwer, ISBN str

21 co vlastní. Společníkem můţe být fyzická, ale i právnická osoba. V případě, ţe je společník PO vykonává práva společníků jí pověřený zmocněnec. Tímto zmocněncem můţe být pouze FO. V. o. s. se řídí ZOK, konkrétně Založení a vznik společnosti Veřejná obchodní společnost se zakládá společenskou smlouvou, která musí být písemná a musí mít ověřené podpisy všech společníků. Společenská smlouva musí obsahovat firmu a sídlo společnosti, určení společníků a předmět podnikání společnosti. Výše základního kapitálu, tedy vkladů jednotlivých společníků je upravena ve společenské smlouvě. Návrh na zápis společnosti do OR podepisují všichni společníci a přikládá se k němu společenská smlouva Orgány společnosti Statutárním orgánem v. o. s. můţe být jeden společník, dva společníci nebo více společníků nebo také všichni společníci Zrušení a zánik společnosti V. o. s. můţe být zrušena z několika důvodů, kterými např. jsou zrušení na základě právního úkonu společníka, zrušení na základě soudního rozhodnutí, zrušení na základě právní události, zrušení na základě zániku PO, která byla společníkem Komanditní společnost ZOK řadí komanditní společnost mezi osobní společnosti, přestoţe vykazuje i některé rysy kapitálové společnosti. Komanditní společnost je PO. Komanditní společnost můţe být zaloţena za účelem podnikání, nebo za účelem správy vlastního majetku. Od v. o. s. se liší dvěma druhy společníků, kteří spolu vzájemně spolupracují. Jsou to komplementáři a komanditisté. Vymezení komanditní společnosti najdeme v ZOK počínaje 118. Komplementáři jsou společníky, svou vlastní činností realizují účel, pro který byla společnost zaloţena. Komanditisté nemají povinnost se osobně zúčastňovat na činnosti společnosti. Účast komanditistů na společnosti je omezena povinným vkladem do základního kapitálu. 16 Obchodní zákoník [online] [ ]. Dostupné z: 21

22 Komplementáři ručí celým svým majetkem, zatímco komanditisté ručí do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v OR Založení a vznik společnosti Komanditní společnost se zakládá společenskou smlouvou, která musí být vţdy v písemné formě a musí mít úředně ověřené podpisy. Společnost vznikne dnem zápisu do OR. Základní kapitál je podle ZOK neomezen oproti Občanskému zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, kde byl základní kapitál tvořen souhrnem vkladů komanditistů. Minimální výše vkladu jednoho komanditisty byla Kč. 18 Zisk a ztráta se dělí na polovinu mezi společnost a komplementáře. Komplementáři si zisk dělí rovným dílem, kdeţto společník má právo na 25% podíl na zisku, v níţ splnil svou vkladovou povinnost Zrušení a zánik společnosti Jelikoţ jsou v této společnosti dva druhy společníků, máme zvláštní úpravu o zrušení a zániku společnosti. Tato úprava se zabývá pouze komanditisty, jejich právními poměry ve vztahu k trvání společnosti, a proto zaniká jen účast komanditisty ve společnosti. Pro komplementáře platí stejné důvody pro zrušení společnosti jako pro v. o. s Družstvo Je společenství neuzavřeného počtu osob, které je založeno za účelem vzájemné podpory svých členů nebo třetích osob, případně za účelem podnikání. 19 V druhé polovině minulého století druţstva představovala rozšířenou a velmi pouţívanou právní formu, která respektovala potřeby svých členů a dovolovala veřejnosti se podílet na podnikání. Druţstvo upravuje ZOK v Vznik a zánik družstva Druţstvo bývá zaloţeno na ustanovující schůzi druţstva, na které musí rozhodnout o základních otázkách, které jsou nutné k existenci druţstva. Skládá se nejméně ze 3 členů. Na ustanovující schůzi se určuje zapisovaný základní kapitál druţstva, dále se na schůzi schvalují stanovy a volí se představenstvo a kontrolní komise. Stanovy druţstva jsou základním předpisem, který upravuje vztahy uvnitř druţstva. Druţstvo vzniká dnem zapsání do OR. 17 HRDÝ Milan a Michaela HOROVÁ. Finance podniku. Praha: Wolters Kluwer,2009. ISBN str HRDÝ Milan a Michaela HOROVÁ. Finance podniku. Praha: Wolters Kluwer, ISBN str ZOK

23 Kaţdý člen druţstva se musí podílet na jeho základním kapitálu, a to základním členským vkladem. Dle ZOK je minimální výše vkladu neomezena Orgány družstva Druţstvo má tři orgány představenstvo, kontrolní komisi a členskou schůzi. Představenstvo je výkonným orgánem a statutárním zástupcem druţstva. Má všeobecnou kompetenci, řídí a rozhoduje ve věcech, ve kterých nerozhodují jiné orgány druţstva. Kontrolní komise je kontrolním orgánem druţstva, který kontroluje jeho činnost a činnost všech jeho členů a orgánů. Členská schůze volí orgány druţstva a rozhoduje o záleţitostech ve druţstvu. U druţstev do 50 členů je statutárním orgánem předseda druţstva. Představenstvo a kontrolní komise se nezřizují Zrušení a zánik družstva K zániku druţstva dochází dnem výmazu z OR. Druţstvo můţe být zrušeno na základě: 1. Usnesení na členské schůzi. Členská schůze můţe rozhodnout o zrušení druţstva. Se zrušením musí souhlasit většina z přítomných členů schůze. 2. Rozhodnutí v souvislosti s konkurzem na majetek družstva, zrušením konkurzu po splnění rozvrhového usnesení nebo z důvodu, ţe úpadcův majetek je nepostačující se druţstvo ruší. 3. Rozhodnutí soudu, důvody, kterými se druţstvo zruší na základě rozhodnutí soudu jsou např. porušení povinnosti svolat členskou schůzi, souhrn vkladů členů klesl po Kč, počet členů druţstva klesl pod zákonem stanovený počet. 4. Uplynutím doby, druţstvo můţe být zaloţeno i na předem stanovenou dobu. 2.3 Živnosti Abychom si mohli zaloţit ţivnost, musíme splnit základní podmínky provozování ţivností pro FO. Těmito podmínkami jsou: - dovršení věku 18 let - plná způsobilost k právním úkonům - bezúhonnost. Ke dni, kdy vznikne ţivnostenské oprávnění FO, musí být tato osoba plnoletá. V ţádném případě nestačí nabytí zletilosti před 18 rokem věku uzavřením manţelství. Osoba, která je nezletilá můţe prostřednictvím odpovědného zástupce provozovat ţivnost. Další podmínkou byla způsobilost k právním úkonům. Podnikatel, který si plánuje zaloţit ţivnost, 23

24 musí mít plnou právní způsobilost k právním úkonům. Některým osobám byla právní způsobilost omezena soudem, tyto osoby mohou provozovat ţivnost prostřednictvím odpovědného zástupce. Podnikatel musí být bezúhonný, tento pojem je brán negativně. Za bezúhonnou osobu je povaţována osoba, která nebyla nikdy pravomocně odsouzena. V případě, ţe byla pravomocně odsouzena, se nejedná o bezúhonnou osobu. Ţivnostenský zákon stanovuje zvláštní podmínky provozování ţivností, ale tyto podmínky nemusí splňovat všechny druhy ţivností. Zvláštní podmínky splňují ţivnosti řemeslné, vázané a koncesované, u volné ţivnosti se zvláštní podmínky nevyţadují Dělení živností Ţivnosti se řídí zák. č. 435/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, tento zákon je také nazýván ţivnostenský zákon. Zákon o ţivnostenském podnikání dělí ţivnosti na: - ohlašovací a - koncesované. Ohlašovací živnosti vznikají na základě ohlášení, pokud splňuje ohlašovatel podmínky, které stanoví zákon pro danou ţivnost. V případě, ţe by ţivnostenský úřad zjistil, ţe podnikatel nesplňuje podmínky stanovené zákonem pro provozování ohlašovací ţivnosti, je nucen vydat rozhodnutí, ţe nevzniklo ţádné ţivnostenské oprávnění. Ve správním řízení by zákonnost tohoto rozhodnutí byla přezkoumána soudem. Základním dělením ohlašovacích ţivností jsou tyto ţivnosti: - ţivnost řemeslná, - ţivnost vázaná a - ţivnost volná. Ţivnosti řemeslné jsou ţivnosti, u kterých je podmínkou provozování ţivnosti odborná způsobilost, která se získá vyučením v oboru, maturitní zkouškou v daném oboru či ukončením vyššího odborného vzdělání nebo vysokoškolského vzdělání v daném oboru anebo uznáním odborné kvalifikace. U vázaných ţivností je podmínkou provozování ţivnosti odborná způsobilost stanovená v příloze číslo 2 k ţivnostenskému zákonu, ale také odborná způsobilost, kterou upravují zvláštní předpisy v této příloze. 20 Volnou ţivností je taková ţivnost, u které se neţádá ţádná odborná ani jiná způsobilost. Abychom získali ţivnostenské 20 Zákon číslo 435/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání 23 24

25 oprávnění pro volnou ţivnost, musíme splnit jen všeobecné podmínky pro provozování této ţivnosti. Těmito podmínkami se rozumí: - dosaţení věku 18 let, - způsobilost k právním úkonům, - bezúhonnost (prokazuje se výpisem z rejstříku trestů ) - předloţení dokladu o tom, ţe FO nemá vůči územním finančním orgánům státu daňové nedoplatky. Řemeslnými ţivnostmi povaţujeme pouze ta řemesla a činnosti, které nám upravuje ţivnostenský zákon v příloze číslo 1. V seznamu řemeslných ţivností jsou jen ty řemesla, která neohroţují ţivoty či zdraví lidí. Ta řemesla, která nejsou uvedena v této příloze a nepatří mezi ţivnosti koncesované nebo vázané, tak jsou ţivností volnou. Jak jiţ bylo zmíněno, tak ohlašovatel nemusí mít vůbec ţádnou odbornou kvalifikaci. Za vázané ţivnosti povaţujeme pouze ţivnosti, které jsou uvedeny v příloze číslo 2 ţivnostenského zákona. Pro provozování vázaných ţivností je odborná způsobilost různorodá. Pro kaţdý druh vázané ţivnosti je v příloze číslo 2 vymezena odkazem na zvláštní předpis, který má upravovat danou oblast podnikání. V případě, ţe takový předpis neexistuje, tak podmínky určuje tato příloha. Volná ţivnost, pro jejíţ provozování zákon nevyţaduje odbornou ani jinou způsobilost. K získání oprávnění pro tuto ţivnost je splnění všeobecných podmínek pro podnikání. Touto ţivností jsou např. tyto obory: výroba a oprava brašnářského a sedlářského zboţí, oprava obuvy a zpracování skla. Koncesované živnosti Koncesovanými ţivnostmi jsou ţivnosti, které mohou být provozovány na základě státního povolení neboli koncese. Na vydání koncese neexistuje právní nárok. Pokud chce ţadatel dostat povolení na udělení koncese, musí splnit všeobecné i zvláštní podmínky, které jsou pro provozování dané ţivnosti, ale také musí splnit podmínky pro udělení koncese. Koncesí se chápe přivolení od státu k provozování ţivnosti. Koncesované ţivnosti jsou uděleny v zák. č.435/1991 Sb., ţivnostenský zákon v příloze číslo 3. Ke koncesovaným ţivnostem jsou zahrnuty činnosti, které výrazně ohroţují ţivoty a zdraví lidí a majetková a jiná práva PO či FO a veřejné zájmy. Jak jiţ bylo zmíněno, koncesované ţivnosti mohou být provozovány pouze na základě koncesí, čili udělení státního přivolení k provozování ţivnosti. 25

26 Koncese je veřejná listina, která obsahuje přivolení státu a také podmínky pro provozování ţivnosti. Co se týče odborné způsobilosti, tak tu upravují speciální předpisy. 2.4 Živnostenské oprávnění Ţivnostenským oprávněním se chápe oprávnění provozovat ţivnost. U ohlašovacích ţivností vzniká toto oprávnění dnem ohlášení, pokud ohlašovatel splňuje náleţitosti, které stanovuje zákon pro ohlášení a podmínky pro provozování ţivnosti. Pro PO, které se zapisují do OR, toto neplatí. U PO vzniká oprávnění podnikat aţ zápisem do OR. Ţivnostenské oprávnění vzniká u koncesovaných ţivností dnem, kdy nabylo moci právní rozhodnutí o udělení koncese. U PO platí stejná práva jako u ohlašovacích ţivností. Ţivnostenské oprávnění je nepřenositelné na jinou osobu, neţ které bylo vydáno. Oprávnění podnikat má osoba právo aţ do zániku ţivnostenského oprávnění. Zánikem ţivnostenského oprávnění se chápe zánik práva pro provozování ţivností neboli zákaz vykonávat podnikatelskou činnost. K zániku ţivnostenského oprávnění ze zákona dochází např. smrtí podnikatele. Ţivnostenský úřad můţe rozhodnout o zrušení ţivnostenského oprávnění pouze v případech, které stanovuje zákon. 26

27 3 Právní jednání podnikatele 3.1 Právní jednání Nový občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb. obsahuje pojem právní jednání, ve starém občanském zákoníku z roku 1964 byl pouţíván ve stejném významu pojem právní úkon. Právní jednání třídíme na jednostranná a dvoustranná. Jednostranným právním jednáním je např. veřejný příslib nebo závěť, naopak dvoustranným jednáním je např. smlouva. Koncepce právního úkonu ze starého občanského zákoníku, která se pouţívala desítky let, se jiţ neuţívá a nahrazuje ji nová koncepce. Pojmy právní úkon a právní jednání nejsou totoţné. Obsah pojmu právního jednání je širší a vyvolává pouze následky, které jsou v něm vyjádřeny, ale také ty, které zásadně plynou ze zákona a zvyklostí. 3.2 Pojem právní jednání Pojmu právní jednání se rozumí jako chování subjektu práva, které vyvolává právní následky. Právními následky se chápe vznik, změna nebo zánik práva či povinností, které: - plynou ze zákona, - jsou v něm uvedené, - plynou ze zvyklostí, - plynou z dobrých mravů, jako pravidel chování - plynou ze zavedené praxe. 21 Jestliţe chceme mluvit o právním jednání, potřebujeme projevit vůli navenek tak, aby měla jiţ zmíněné právní následky. Pokud nejde zjistit kvůli nejasnosti nebo nesrozumitelnosti obsah právního jednání ano výkladem, nejedná se o právní jednání. V případě, ţe dojde mezi stranami k dodatečnému vyjasnění, tak se bere, ţe tu právní jednání bylo jiţ od začátku a na vadu se nehledí. NOZ je vázán v 548 vznikem, změnou či zánikem práv na splnění podmínky. Pokud je vázán zánik práv nebo povinností podmínkou, která je nemoţná, pak se k ní nepřihlíţí. 548 odst. 2 téhoţ zákona říká: - je-li podmínka odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou, - je-li podmínka rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jiţ pominou. 21 NOZ

28 V případě, ţe z právního jednání neplyne něco jiného, bere se, ţe jednání je odkládací. 22 Podmínka je ustanovení vedlejší povahy v právním jednání, dle které jsou právní následky právního jednání závislé na skutečnostech, o kterých jednající během právního jednání neví. Právními následky se rozumí účinky právního jednání. 3.3 Náležitosti právního jednání NOZ upravuje pro platnost právního jednání určité náleţitosti, které jsou pro toto jednání nezbytné. Rozeznáváme 4 skupiny náleţitostí: Náležitosti právního jednání subjektu vůle projevu vůle předmětu projevu vůle Zdroj: vlastní tvorba Náleţitostí subjektu se rozumí, aby osoba, která právně jedná, byla svéprávná. Vůle je podstatou kaţdého právního jednání. Je to psychický vztah jednající osoby. Vůle se řídí právním jednáním a její obsah vyvolává právní následky. Projev vůle musí být srozumitelný, dostatečně určitý a také musí mít náleţitou formu. Předmětem je to, čeho se právní jednání týká, zejména plnění. 3.4 Způsob právního jednání Dle 546 zák. č. 89/2012 Sb. lze právně jednat konáním nebo opomenutím, a to výslovně nebo jiným způsobem, ale v ţádném případě nesmí vzbuzovat pochybnost o tom, co jednající, tedy osoba, která jednala, chtěla projevit. Můţeme jednat pozitivně, tedy konáním, anebo negativně, a to nekonáním. 22 NOZ

29 Právně lze také jednat výslovně, mlčky nebo způsobem, který nevzbuzuje pochybnost o tom, co chtěl jednající vyjádřit a projevit. První výraz právního jednání je výslovně, tj. jednání, které je vyjádřeno slovy. Pokud jde o jednání mlčky, jde o nevýslovný výraz. Při tomto typu jednání osoba nic nekoná, jde o zvláštní druh nekonání. Platí tu dvě zásady: - qui tacet, consentire videtur, tj. kdo mlčí, tak souhlasí - qui tacet, consentire non videtur, tj. kdo mlčí, nelze mít za to, ţe také souhlasí. Třetí výraz není vyjádřen ústně ani slovně, můţeme označit jako konkludentní výraz, je uţ v něčem obsaţen. Konání tedy spočívá v: - dání (latinsky dare) - činění (latinsky facere). O nekonání jde v případě, ţe osoba, která má povinnost něco konat, tak neučiní. Dalším případem je, ţe osoba, která má nějaké právo se zdrţí (omitere), a tím nevyuţije svého práva nebo něco strpí (pati). 3.5 Obsah právního jednání Obsahem právního jednání jsou 3 základní sloţky právního jednání, které se dělí na podstatné (essentialia), nahodilé ( accidentalia negotii) a pravidelné (naturalia). Pravidelné sloţky jsou sloţky, které se vyskytují v právním jednání a na právní jednání nemají negativní vliv. Nejčastěji se jedná o dohodu času a také místo plnění. Nahodilými sloţkami se rozumí sloţky, které se v právním jednání objevují zřídka, tj. nahodile. Nejčastějším příkladem je příkaz. Bez podstatných sloţek by právní jednání nebylo takovým jednáním, kterým má být. Tyto sloţky jsou velice podstatné pro existenci. Pokud v právním jednání tyto sloţky nejsou, se hovoří o zdánlivém právním jednáním. Zdánlivé právní jednání v právu neexistuje. Příkladem je kupní smlouva, u ní musí být vţdy kupní cena a předmět. 3.6 Výklad právního jednání Výklad právního jednání upravuje NOZ. Právní jednání je posuzováno dle svého obsahu. Právní jednání se vykládá dle úmyslu jednajícího, tento úmysl musí být druhé straně znám, či o něm musela vědět. Jestliţe tomu tak není, přisuzuje se právnímu jednání takový význam, jaký by mu dala osoba v postavení toho, jemuţ je určen projev vůle. Jeden výraz můţe být vykládán různými způsoby, v tomto případě se vyloţí v pochybnostech k tíţi toho, kdo výraz vyloţil jako první. 29

30 KRITÉRIA PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ 3.7 Druhy právních jednání právní jednání podle subjektu právní jednání podle kauzy adresované a neadresované právní jednání právní jednání mezi živými právní jednání synallagmatické a asynallagmatické právní jednání pro případ své smrti právní jednání formální a neformální právní jednání pojmenované a nepojmenované právní jednání úplatná, bezplatná a smíšená neúměrné zkrácení a lichva Zdroj: vlastní tvorba Právní jednání podle subjektu Právní jednání se dle subjektu dělí na: - právní jednání pouze jedné strany nebo jedné osoby a - právní jednání vícestranné (dvou a více osob). Typickým příkladem pro právní jednání jedné strany je závěť nebo také návrh na uzavření smlouvy. Právní jednání vzniká jeho učiněním. Příkladem vícestranného jednání je smlouva. K právnímu jednání dojde v okamţiku, kdy poslední ze stran učiní právní jednání. 30

31 3.7.2 Právní jednání dle kauzy Podle kauzy se rozlišuje právní jednání na: - kauzální a - abstraktní. Kauza je bezprostřední hospodářský cíl např. právním důvodem koupit nějakou věc za peníze je kupní smlouva, kauzou je směna zboţí za peníze. Většina právních jednání je kauzálních. Abstraktní právní jednání je občanskoprávní vztah, tento vztah vzniká z abstraktního právního jednání, ve kterém není výslovně vyjádřena kauza, ani z něho nevyplývá. Např. obligatorně abstraktním právním jednáním jsou závazky u cenných papírů. U cenných papírů věřitel kauzu neprokazuje Právní jednání adresovaná a neadresovaná Nová právní úprava obsahuje pravidlo, které stanovuje, od kterého okamţiku adresované právní jednání nabývá účinnosti. Ve starém občanském zákoníku tomu tak nebylo. Adresovaná právní jednání mají určitého adresáta, čili jsou určeny konkrétní osobě. Oproti tomu neadresovaná právní jednání nemají ţádného konkrétního adresáta, ale jsou tzv. hotová při svém učinění. Příkladem je podepsání listiny jednající osobou, pak je tu otázka platnosti. Pokud osoba není plně svéprávná, zavedlo se nové pravidlo, které plně odkládá účinky právního jednání adresovaného. Tyto účinky se odkládají do doby, neţ projev vůle dochází do stejné sféry vlivu zástupce této osoby. Další novinkou je také vyvratitelnost právní domněnky a dojití této domněnky, cílem je usnadnění počítání lhůt Právní jednání mezi živými Právním jednáním můţeme značit jednání jakéhokoliv druhu uskutečňovaného inter vivos tj. mezi ţivými tvory čili osobami. Typickým právním jednáním mezi ţivými je návrh na uzavření smlouvy nebo smlouva samotná. V ţádném případě nejde o závěť či dědickou smlouvu. 31