VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÉ V PRAZE. Fakulta mezinárodních vztahů. Bakalářská práce Lukáš Růţek

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÉ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Bakalářská práce 2012 Lukáš Růţek

2 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÉ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor Podnikání a právo Kupní smlouva v českém právu Bakalářská práce Autor: Lukáš Růţek Vedoucí práce: doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D. Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů. V Praze dne podpis studenta

3 Poděkování Rád bych tímto poděkoval doc. JUDr. Zbyňkovi Švarcovi, Ph.D. za čas věnovaný této práci, zejména za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi poskytl při zpracování této bakalářské práce.

4 Abstrakt Práce se hlavně zabývá úpravou kupní smlouvy v České republice. Důraz je kladen především na úpravu kupní smlouvy v občanském, obchodním zákoníku, jakoţ i na znění nového občanského zákoníku. Tato práce nastinuje i úpravy kupní smlouvy v některých zemích sousedících s Českou republikou (Slovensko, Rakousko, Německo) a také v mezinárodním právu soukromém. První část práce se věnuje úpravě kupní smlouvy v České republice a druhá část je zaměřena na mezinárodní kupní smlouvy a kupní smlouvy v sousedících státech (Německo, Rakousko a Slovensko). Abstract The very purpose of this thesis is a legal analysis and comparison of codifications of contract of sale in particular acts. The first part of this thesis concerns czech private law (czech civil and business law), and it deals with both current and future statutes. The second part is dedicated to contract of sales either in international private law and written law of a few countries (Germany, Austria, Slovakia).

5 Klíčová slova Kupní smlouva, koupě, kupní cena, občanský zákoník, nový občanský zákoník, obchodní zákoník, české právo soukromé, emtio venditio, závazkové právo, právní komparace, německé právo Key words Contract of sale, purchase, purchase money, czech civil code, new czech civil code, czech commercial code, czech private law, emtio venditio, law of obligations, legal comparison, german law

6 Obsah 1. Úvod Historický úvod, kupní smlouva a obligace v římském právu Role římského práva Kupní smlouva v římském právu Další historický vývoj Kupní smlouva podle Občanského zákoníku Kupní smlouva jako závazek Znaky kupní smlouvy Náleţitosti kupní smlouvy Náleţitosti formy kupní smlouvy Náleţitosti subjektů Náleţitosti obsahu Náleţitosti předmětu Náleţitosti kupní ceny Vedlejší ujednání při kupní smlouvě Účinnost kupní smlouvy Převod vlastnictví Odpovědnost za vady Prodej zboţí v obchodě Zánik Kupní smlouva podle Obchodního zákoníku Aplikace obchodního zákoníku Náleţitosti kupní smlouvy Předmět kupní smlouvy Kupní cena Závazek prodávajícího dodat Závazek prodávajícího k převodu vlastnického práva Povinnosti kupujícího Povinnost součinnost smluvních stran Rozdíl od smlouvy o dílo Převod vlastnického práva Nebezpečí škody na zboţí Odpovědnost prodávajícího za vady zboţí Vady faktické Vady právní Nároky z vad zboţí Uchování zboţí Vedlejší ujednání v souvislosti s kupní smlouvou Úvod k vedlejším ujednáním Výhrada vlastnictví Koupě na zkoušku... 25

7 Cenová doloţka Právo zpětné koupě a právo zpětného prodeje Výhrada lepšího kupce Předkupní právo Kupní smlouva podle nového Občanského zákoníku Úvod ke kupní smlouvě podle nového občanského zákoníku Základní ustanovení Koupě movité věci Základní ustanovení Předmět koupě Povinnosti prodávajícího Povinnosti kupujícího Práva z vadného plnění Záruka jakosti Nebezpečí škody na věci Svépomocný prodej Koupě nemovité věci Vedlejší ujednání při kupní smlouvě Výhrada vlastnického práva Výhrada zpětné koupě a výhrada zpětného prodej Předkupní právo Koupě na zkoušku Výhrada lepšího kupce Cenová doloţka Jiná vedlejší ujednání Prodej zboţí v obchodě Základní vymezení Jakost při převzetí Práva z vadného plnění Ostatní druhy kupních smluv v českém právu Kupní smlouva podle zákona o cenných papírech Kupní smlouvy podle energetického zákona Smlouva o dodávce elektřiny Smlouva o dodávce plynu Smlouva o dodávce tepelné energie Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku Určení rozhodného práva Přímá úprava Další prameny mezinárodního práva Úprava kupních smluv ve státech sousedících s Českou republikou... 42

8 8.1. Úprava kupní smlouvy ve slovenském právu Kupní smlouva v německém občanském právu (BGB) Povinnosti prodávajícího Povinnosti kupujícího Předmět kupní smlouvy Kupní cena Přechod nebezpečí škody na věci Odpovědnost za vady věci Vedlejší ujednání Kupní smlouva v německém obchodním právu (HGB) Prodlení kupujícího s převzetím zboţí Nároky z prodlení Povinnosti kupujícího pro uplatnění nároků z vad Hmotnost plnění Subsidiarita obchodněprávní úpravy koupě Úprava kupní smlouvy v rakouském právu (ABGB) Kupní cena Povinnosti prodávajícího Povinnosti kupujícího Nebezpečí a pouţití předmětu kupní smlouvy Předmět kupní smlouvy Vedlejší ujednání ke kupní smlouvě Vývoj judikatury týkající se kupní smlouvy Judikatura v občanském právu Judikatura v občanském právu Judikatura v obchodním právu Závěr Seznam pouţité litertury a jiných zdrojů... 53

9 1. Úvod Pro hospodářský růst lidské společnosti je důleţité, aby se jednotlivec mohl specializovat na určitou činnost. To vede k tomu, ţe celkový produkt této společnosti bude větší, neţ by tomu bylo v případě, kdyby se kaţdý snaţil být soběstačný. K uspokojování potřeb člověka je pak nutné, aby si dokázal obstarat i věci, které sám nevyrábí. Směna výrobků byla nejdříve realizována prostřednictvím barteru. Ten je však velice neefektivní, protoţe je nutné vţdy hledat někoho, kdo nabízí určitou věc a zároveň je ochotný ji vyměnit za mojí věc. Tato neefektivnost byla překonána právě vznikem kupní smlouvy, která je závislá na existenci peněz. Kupní smlouva je nejfrekventovanější a ekonomicky nejvýznamnější kontrakt. Na světě existuje mnoho úprav kupní smlouvy. V Evropě v dnešní době existují tři základní skupiny kupních smluv, podle právních kultur (francouzská, německá a britská). Snahu o sjednocení těchto úprav projevila Vídeňská úmluva, avšak musela ponechat neunifikovaný převod vlastnického práva kvůli značné různorodosti v jednotlivých právních řádech. V českém právním řádu dominují dvě velké úpravy kupní smlouvy v soukromém právu. První je kupní smlouva podle občanského zákoníku a druhá je kupní smlouva podle obchodního zákoníku. Obchodní zákoník je vůči občanskému zákoníku lex specialis. Z tohoto vztahu subsidiarity uvedených právních předpisů vyplývá, ţe ustanovení občanského zákoníku se pouţijí tehdy, neupravuje-li obchodní zákoník danou problematiku. Proto se například koupě nemovitosti, přestoţe bude smlouva uzavřena stranami v rámci obchodní činnosti, bude řídit občanským zákoníkem. Od nabude účinnost nový občanský zákoník, který ruší dosavadní občanský a obchodní zákoník. Nový občanský zákoník se snaţí sjednotit všechny odvětví soukromého práva, avšak některá tato odvětví zůstanou i nadále upraveny ve speciálních zákonech. Jednotlivé úpravy kupní smlouvy se od sebe navzájem odlišují v určitých ustanoveních. Porovnání těchto niancí je předmětem této bakalářská práce. 1

10 2. Historický úvod, kupní smlouva a obligace v římském právu Francouzskou konsenzualistickou úpravu můţeme nalézt v článku 1582 a násl. Code civil, přičemţ se jedná o jednotnou, konsenzuální právní operaci, která vede k okamţitému převodu vlastnického práva samotným konsensem nad určením předmětu koupě a kupní cenou, třebaţe věc nebyla zatím předána, a ani zaplacena (převod vlastnictví solo consensu). Německé dualistické pojetí spočívá v rozdělení na dvě části. V první fáze je spojena se shodným projevem vůle kontrahentů, a tedy docílení konsensu, čímţ vzniká závazkový vztah. První část nemá translační účinek (nepřevede se vlastnické právo). Vlastní převod vlastnického práva nastává následně aţ v druhé fázi, ve které dochází k tradici, coţ je akt předání věci nabyvateli do stavu drţby. Britská pragmatická koncepce je velmi liberální a umoţňuje kontrahentům, aby si sami ve smlouvě ujednali, kdy převod vlastnického práva nastane. V závislosti na tom se pak jedná o koupi ( sale ), pokud nastává převod samotným konsensem, nebo o dohodu o prodeji ( agreement to sale ). Dále není ani třeba stanovit kupní cenu, avšak předmět ve smlouvě určen být musí. Česká úprava je velice podobná úpravě německé, proto k převod vlastnictví ve většině kupních smluv nenastává společně s konsensem. Výjimkou je však kupní smlouva, kterou se převádí nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí. V tomto případě dochází podle 133 odst. 3 občanského zákoníku k nabytí vlastnického práva okamţikem účinností této smlouvy. Kupní smlouva je tedy právním titulem k převodu vlastnického práva prodávajícím a zaplacení kupní ceny kupujícím. U věcí movitých dochází k nabytí vlastnického práva tradicí. U věcí nemovitých je vlastnické právo převedeno aţ samotným vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí Role římského práva Římské právo chápeme jako právní systém, který má obrovský vliv na evropské právní kultury, a proto jsou si v mnohém tyto masy práva 2

11 pozitivního, jakoţ i jednotlivé principy a hodnoty velice podobné. Významnost římského práva potvrzuje to, ţe je součástí výuky na právnických fakultách a slouţí jako model k pochopení jednotlivých interakcí v právu. Římské právo je spojeno s Římskou říší, jejíţ zánik se datuje do 2. Poloviny 5. století n.l., a přesto má stále velký význam pro právní vědu. Smlouva o koupi a prodeji (emtio venditio) se objevila jiţ ve 2. století př. n l. a povaţuje se za jeden z nejdůleţitějších přínosů této říše Kupní smlouva v římském právu Kupní smlouva v Římské říši je známá jako emtio venditio (koupě prodej), do češtiny se překládá jako smlouva trhová. Emtio venditio je conntractus (smlouva), který lze charakterizovat jako kontrakt kauzální, konsenzuální a dvoustranný rovný. Kontrakt kauzální je opakem kontraktu formálního, který vyţadoval provedení úkonu v určité formě, jiţ bylo třeba pevně dodrţet (formálními kontrakty je např. stipulatio). Pro uzavření emtio venditio, teda není nutno dodţet určitou formu a je ponechána stranám volnost ohledně uzavření této smlouvy. Konsenzuální kontrakty jsou kontrakty, které jsou perfektní (hotovy) projevem shodné vůle obou stran. Kupní smlouva podle římského práva je kontraktem dvoustranným rovným, jelikoţ smlouva rozdělí práva oběma stranám rovnoměrně (emtio venditio je synallagmatická smlouva). Cílem římské kupní smlouvy bylo předání věci do volné drţby (předání do drţby věci, která není zatíţena právy třetích osob). Smlouva se stane perfektní dohodou stran na předmětu a ceně. Tím vznikne závazkový vztah, z něhoţ plyne povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu (musí být určena v penězích) a povinnost prodávajícího odevzdat věc. Do kupní ceny se započítávají i účelné náklady prodávajícího, které vynaloţil na věc od uzavření smlouvy. Předmětem kupní smlouvy můţe být věc očekávaná (emptio rei speratae), kterou je například budoucí úroda. Postihne-li věc po uzavření kupní smlouvy náhodilá zkáza, je odpovědný kupující. Prodávající odpovídá za nedbalostně způsobenou škodu na věci. Prodávající odpovídá za faktické (např. mechanické poškození) i právní (zatíţení věci právy třetí 3

12 osoby) vady věci. Jiţ v Římské říši bylo moţné si ve smlouvě sjednat vedlejší ujednání (pacta adiecta). Takovým vedlejším ujednáním je například předkupní právo Další historický vývoj Ve středověku nastává další vývoj závazkového práva včetně kupní smlouvy a to především kvůli rozvoji směny, obchodu, který umoţnil větší specializaci jednotlivých producentů. Začátkem 19. století dochází k počátku masivní kodifikace občanského práva. Na území Evropy se objevily dva důleţité zákoníky, tedy Code civil (1804) a ABGB (Algemeines bürgerliches Gesetzbuch, 1811), které dodnes platí v pozměněné formě na území Francie a Rakouska. ABGB bylo platné i na území dnešní České republiky. Tehdejší 1053 v druhé části ABGB upravoval Kaufvertrag překládanou jako smlouva trhová. Občanský zákoník z roku 1950 ji upravoval v 366 a násl. jiţ jako kupní smlouvu. Zákoník z roku 1964 odpovídal potřebám socialistické společnosti a významnost kupní smlouvy velmi upadla. Tento zákoník platí, avšak ve velmi pozměněné verzi u nás dodnes, nejdůleţitější novelizací byla zřejmě novela č. 509/1991 Sb. Dne 3. února 2012 byl přijat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nahradí mimo jiné dosavadní úpravu dvou základních kupních smluv v českém právu, tj. kupní smlouvu podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a kupní smlouvu podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Důleţité je zmínit, ţe nový občanský zákoník se v mnohem navrací k ABGB a ţe bude obsahovat i další odvětví soukromého práva. 3. Kupní smlouva podle Občanského zákoníku Dnes můţeme najít občanskoprávní úpravu kupní smlouvy v části osmé (závazkové právo), hlavě druhé (kupní a směnná smlouva), z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Kupní smlouva je dvou, či vícestranný právní úkon, který zakládá vzájemně podmíněný závazkový právní vztah, 4

13 jehoţ účelem je převod vlastnického práva za úplatu. Kupní smlouvou chápeme směnu zboţí za peníze, přičemţ podle 588 vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Z toho plyne, ţe občanský zákoník vyhází z konsensuálního pojetí kupní smlouvy, tedy, ţe kupní smlouvou vzniká pouhý závazkový vztah a z něj plynoucí jednotlivá práva a povinnosti stranám tohoto kontraktu, přičemţ k převedení vlastnického práva dochází aţ v časové následnosti. Důleţitými ustanoveními občanského zákoníku týkajícími se kupní smlouvy jsou především 37 aţ 57, kde jsou upraveny náleţitosti právních úkonů, odporovatelnost, postup při uzavření smlouvy a spotřebitelské smlouvy; dále jsou důleţité 118 aţ 121 (věci a práva), 132 a 133 týkající se způsobu nabývání vlastnictví a 488 aţ 611, tedy relevantní část závazkového práva. Kupní smlouva je téţ modifikovaná zákonem o ochraně spotřebitele tak, ţe při prodeji výrobku nemohou předmětem kupní smlouvy být výrobky nebezpečné. Je-li kupujícím spotřebytel, pak je nutné aplikovat ustanovení občanského zákoníku, která se vztahují na ochranu spotřebitele. Tato část občanského zákoníku je upravena 51a aţ 65. Dále je také třeba pouţít zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele Kupní smlouva jako závazek V občanském zákoníku najdeme obecnou úpravu kupní smlouvy v českém právním řádu. Podle 488 obč. zák. je závazkový vztah definován takto: Závazkovým vztahem je právni vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. Závazkové vztahy jsou relativní povahy. To znamená, ţe závazkové vztahy vznikají mezi dvěma, či více individuálně určenými subjekty, které mohou práva a povinnosti z kontraktu vymáhat pouze mezi sebou (inter partes), nikoliv vůči třetím osobám. Předmětem kupní smlouvy se rozumí věci, které mohou být určeny individuálně, druhově, hromadně nebo úhrnně, soubor věcí, ale také práva a 5

14 jiné majetkové hodnoty, pokud to jejich povaha připouští. Obsahem kupního vztahu jsou práva a povinnosti (něco dát, konat, něčeho se zdrţet nebo něco strpět), které vznikají kupujícímu a prodávajícímu na základě kupní smlouvy. Subjekty kupní smlouvy jsou kupující a prodávající, přičemţ na kaţdé straně můţe být více subjektů Znaky kupní smlouvy Jedná se o smlouvu konsensuální, je tedy potřeba, aby strany kontraktu ji uzavřeli dobrovolně. Kupní smlouva je smlouvou synallagmatickou, v jejímţ důsledku vznikají vzájemné závazky kaţdé straně. Kupní smlouva věci movité nevyţaduje zvláštní formu, avšak u věci nemovité musí být smlouva písemná. Je to smlouva úplatná, tj. smlouva musí obsahovat ujednání o ceně, která musí být stanovena v penězích. Předmět a kupní cena mohou být rovnováţné nebo odváţné (aleatorní) můţe obsahovat i nejisté události, kdy určitá smluvní strana pak můţe být vystavena riziku. Právní smlouva směřuje k převodu vlastnictví. Od smlouvy kupní je třeba odlišit draţbu dobrovolně prováděnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách. Ke vzniku kupní smlouvy je třeba označení smluvních stran a také to, aby se její účastníci dohodli na předmětu koupě a na kupní ceně. Tyto tři základní poţadavky kupní smlouvy tvoří tzv. podstatné náleţitosti kupní smlouvy (essentialia negotii) Náležitosti kupní smlouvy Náležitosti formy kupní smlouvy Zákon u kupní smlouvy věci movité nestanovuje ţádnou specifickou formu, takţe si ji zvolí samotní kontrahenti. Zákon stanoví v 46 odst. 1, ţe písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to stanoví zákon nebo dohoda účastníků. Písemné formy se pro tento účel docílí tím, ţe dojde k písemnému návrhu a zároveň i k písemnému přijetí. V případě smlouvy o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téţe listině. 6

15 Náležitosti subjektů Subjekty jsou kontrahenti smlouvy (smluvní strany), coţ jsou v tomto případě kupní smlouvy kupující a prodávající. Subjekty musí disponovat dostatečnou způsobilostí nabývat práva a brát na sebe povinnosti prostřednictvím právních úkonů (způsobilost k právním úkonům). Podle 8 nabývá fyzická osoba způsobilost k právním úkonům zletilostí, coţ je buď dovršením osmnáctého roku, nebo uzavřením manţelství. Zákon však umoţňuje uzavřít kupní smlouvu i fyzickým osobám, které nedisponují způsobilostí k právním úkonům v plné míře, tedy osobám nezletilým a osobám s omezenou způsobilostí k právním úkonům na základě rozhodnutí soudu. Nezletilí mají podle 9 způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku Náležitosti obsahu Obsahem kupní smlouvy se rozumí práva a povinnosti, které na základě této smlouvy vznikají smluvním stranám. Na straně prodávajícího vzniká povinnost dodat věc (předmět kupní smlouvy) kupujícímu a poskytnout záruku za vady věci. Na straně kupujícího jsou pak povinnosti věc převzít a zaplatit dohodnutou kupní cenu. Je třeba rozlišovat mezi kupní smlouvou a smlouvou smíšenou, která vzniká pouţitím ustanovení více smluvních typů.za této situace se jiţ o kupní smlouvu nejedná, a to ani v případě, ţe byla pouţita ustanovení týkající se především smlouvy kupní. Kupní smlouva je, co se týče obsahu, podobná hlavně smlouvě o dílo ( ), smlouvě směnné ( 611), která neobsahuje protiplnění ve formě peněz, a smlouvě darovací ( ), která nepředpokládá ţádné majetkové protiplnění, je tedy lukrativní Náležitosti předmětu Předmětem kupní smlouvy jsou věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, ke kterým má být podle kupní smlouvy převedeno vlastnické právo ze současného vlastníka (prodávajícího) na nabyvatele (kupujícího). Předmět kupní smlouvy patří společně s kupní cenou a označením smluvních stran mezi podstatné náleţitosti, to znamená, ţe kupní smlouva nemůţe vzniknout, aniţ by byl její předmět určen. Podle 118 mohou být 7

16 předmětem občanskoprávních vztahů věci, byty a nebytové prostory, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Předmět kupní smlouvy teda musí být ve vlastnictví prodávajícího a zároveň nesmí být vyňat z občanskoprávní dispozice nebo být s omezenou dispozicí, coţ jsou především věci ve výlučném vlastnictví státu nebo určených právnických osob podle 125 odst. 2 obč. zák. Podle 7 a 7a zákona o ochraně spotřebitele (z. č. 634/1992 Sb.) nesmí nikdo prodávat nebezpečné výrobky, nebo výrobky takové, kde hrozí nebezpečí z moţnosti zaměnitelnosti s potravinami. Dále nemůţou být předmětem kupní smlouvy například lidské orgány. Občanský zákoník poskytuje relativně velký prostor k tomu, jak vymezit předmět v kupní smlouvě. Předmětem kupní smlouvy můţe být i věc, která v době vzniku smlouvy ještě neexistuje. Je i moţné, aby se kupující zavázal zaplatit kupní cenu za věci, které v budoucnu vzniknou, a to bez jistoty, ţe takové věci vůbec vzniknou (např. budoucí úroda). Předmět je moţno vymezit individuálně, druhově, hromadně nebo úhrnně. Je velmi důleţité vzít v potaz, zda má věc určité příslušenství. Právní věda rozlišuje mezi příslušenstvím a součástí věci Náležitosti kupní ceny Stanovení kupní ceny patří mezi podstatné náleţitosti kupní smlouvy. Kupní cenou se rozumí úplata za předmět koupě, která musí být stanovena v penězích, popřípadě můţe být stanovena jiným způsobem, který povede ke spolehlivému určení takové peněţní částky. Podle 589 musí být cena sjednána v souladu s obecně závaznými právními předpisy, kterým je v tomto případě zákon o cenách č. 526/1990 Sb., pod sankcí relativní neplatnosti smlouvy v té části, ve které odporuje tomuto předpisu. Podle 40a se však neplatnosti nemůţe dovolat ten, kdo ji sám způsobil. Můţeme tedy určit kupní cenu například podle kurzu dollaru u České národní banky dne v 8 hodin dopoledne. V souvislosti s kupní cenou se ve smlouvě často objevuje ustanovení o splatnosti kupní ceny, která můţe být určena trojím způsobem. Splatnost kupní ceny můţe být dohodnuta tak, ţe bude splatnou současně s odevzdáním a převzetím předmětu koupě, nebo později neţ dojde 8

17 k odevzdání a převzetí předmětu koupě, případně předem, tj. před předáním věci. Kupní cena můţe být splacena jednorázově nebo ve splátkách. Nebylali splatnost kupní ceny v kupní smlouvě stanovena, jsou účastníci povinni podle 591 plnit bez zbytečného odkladu. Toto ustanovení je třeba vykládat vţdy odlišně vzhledem k okolnostem. Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem, nebo určena v rozhodnutí, pak je dluţník (kupující) povinen splnit dluh (zaplatit kupní cenu) prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem (prodávajícím) poţádán, přičemţ se nepouţije obecné počítání času podle 122, ale jedná se vţdy o den přímo následující. Je-li však doba plnění ponechána na vůli dluţníka (kupujícího) můţe věřitel (prodávající) podle 564 navrhnout soudu, aby určil dobu plnění (splatnost) podle okolností případu, tak aby to bylo v souladu s dobrými mravy. Vhodné je téţ ve smlouvě upravit místo placení kupní ceny, které se pak řídí dohodou účastníků. Podle 567 odst. 1 je místem plnění bydliště nebo sídlo dluţníka, nebylo-li jiné místo určené dohodou smluvních stran Vedlejší ujednání při kupní smlouvě Kupní smlouva můţe obsahovat vedle podstatných náleţitostí (essentialia negotii) také tzv. vedlejší náleţitosti (accidentalia negotii), které nejsou povinnou součástí smlouvy. Mezi vedlejší ujednání řadíme předkupní právo, výhradu vlastnictví, právo zpětné koupě a jiná vedlejší ujednání. Výhrada vlastnictví ( 601), umoţňuje kontrahentům spojit převedení vlastnického práva aţ zaplacením kupní ceny (normálně dochází k převodu vlastnického práva tradicí, tedy předáním věci z ruky do ruky). Dohodli-li se smluvní strany na výhradě vlastnictví a nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení na kupujícího samotným předáním věci (tradicí), přičemţ se jedná o odchýlení od obecné úpravy, která takový přechod spojuje s nabytím vlastnictví. Předkupní právo ( ) v rámci kupní smlouvy ukládá povinnost kupujícímu, aby v případě, ţe chce věc zcizit (ex lege pouze alienace koupí, fakultativně lze přidat i další způsoby převedení), aby ji přednostně nabídl ke koupi původnímu prodávajícímu. Ve smlouvě můţe být uvedena i cena a také lhůta k výkonu předkupního práva. Není-li tato doba určena ve smlouvě, je u věcí movitých stanovena na osm dnů a u věcí nemovitých na 9

18 dva měsíce. Pokud kupující předkupní právo porušil, nezpůsobuje to neplatnost smlouvy, prostřednictvím které povinný převádí vlastnické právo k předmětu původní kupní smlouvy na třetí osobu, avšak oprávněný se můţe domáhat, aby mu věc tato třetí osoba nabídla ke koupi, anebo aby mu zůstalo předkupní právo zachováno. O právo zpětné koupě ( ) se jedná, pokud prodávající prodá věc s výhradou, ţe má právo ţádat vrácení věci do určité doby po koupi v případě, ţe vrátí kupujícímu zaplacenou cenu. Smlouva o právu zpětné koupě musí mít obligatorně písemnou formu. Pokud není ve smlouvě ujednána doba, platí, ţe prodávající můţe právo zpětné koupě uplatnit nejpozději do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu. Smlouva o zcizení věci, jíţ bylo porušeno právo zpětné koupě, je neplatná. Účastníci mohou písemnou smlouvou dohodnou i jiná vedlejší ujednání mající povahu výhrad a podmínek připouštějících zánik právního vztahu zaloţeného kupní smlouvou ( 610). Nedohodnou-le se smluvní strany jinak, zanikají tyto výhrady a podmínky nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření smlouvy, jestliţe je prodávající v této lhůtě neuplatnil Účinnost kupní smlouvy Účinnost právního úkonu definujeme jako stav, kdy nastávají účinky právního úkonu, a to účinky, které s tímto projevem vůle spojuje právní řád. Účinnost kupní smlouvy nastává, není-li stanoveno ve smlouvě jinak, projevením konsensu (projevem vůle stran být smlouvou vázán) stran za předpokladu, ţe jsou splněny všechny okolnosti, které zákon se vznikem právního vztahu na základě kupní smlouvy spojuje. Běţně tedy kupní smlouva nabývá účinnost ve stejném okamţiku jako plantost. Nabytí účinnosti kupní smlouvy můţe být ve smlouvě určeno datem. Účinnost kupní smlouvy lze odloţit i prostřednictvím odkládací podmínky, nebo prostřednictvím tzv. rozvazovací podmínky, při jejichţ splnění pozbývá smlouva účinnosti. V praxi se často objevovalo ve smlouvách ustanovení o tom, ţe smlouva se stane účinná vkladem do katastru nemovitostí, avšak z pohledu teorie pak taková smlouva nenabude účinnosti nikdy, jelikoţ zde 10

19 není platný právní titul, na jehoţ základě by katastrální úřad mohl provést vklad Převod vlastnictví Převod vlastnictví u věcí movitých, není-li ve smlouvě ujednáno jinak, shoduje se s předáním předmětu kupní smlouvy (tradicí). Na platnost smlouvy nemá vliv to, ţe prodávající není vlastníkem (popřípadě není opravněn k převodu vlastnického práva věci) předmětu kupní smlouvy. V takovém případě se bude jednat o porušení smlouvy. Zákon umoţňuje v určitých případech podle 486 oprávněnost osoby k prodeji, ačkoliv není vlastníkem, na základě principu ochrany dobré víry Odpovědnost za vady Podle 596 má prodávající povinnost upozornit kupujícího o vadách věci (o těch, o kterých prodávající ví). V případě, ţe vyjde najevo vada dodatečně, má kupující právo na přiměřenou slevu nebo, pokud se jedná o vadu neslučitelnou s dalším pouţívání věci, má právo odstoupit od smlouvy. Právo odstoupit od smlouvy má i kupující, který byl prodávajícím ujištěn, ţe věc má určité vlastnosti, a toto ujištění se ukáţe nepravdivým. Vady musí kupující uplatnit bez zbytečného odkladu, coţ má pořádkovou povahu a nedodrţení nemá pro kupujícího ţádné právní následky. Toto uplatnění má podobu jednostranného právního úkonu. Domáhat se práva z odpovědnosti za vady se můţe kupující domáhat u soudu nejpozději do šesti měsíců (vady krmiv 3 týdny, vady zvířat 6 týdnů), tato lhůta běţí od předání věci a je lhůtou prekluzivní. Kupující musí určit vadu dostatečně specificky, nelze uvést, ţe věc má vady. Kupujícímu zároveň vzniká právo na náhradu nutných nákladů spojených s uplatněním práv z odpovědnosti za vady, můţe je uplatnit ve stejných lhůtách jako samotnou odpovědnost. Uplatněním práv z odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu škody Prodej zboží v obchodě Jestliţe fyzická nebo právnická osoba prodává zboţí jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, platí kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i 613 aţ 627. Tato speciální úprava vůči obecné kupní 11

20 smlouvě klade důraz na ochranu kupujícího a dotýká se druhů prodeje a jejich právních následků, pravidel jakosti a mnoţství a odpovědnosti za vady prodané věci. Tato úprava se vztahuje i na prodej na objednávku podle 613, podle které je prodávající povinen opatřit věc v dohodnuté lhůtě, po jejíţ nedodrţení má kupující právo na odstoupení od smlouvy a popřípadě i právo na náhradu škody. Nedohodnou-li se jinak, je kupující povinen převzít věc při prodeji. Vlastnické právo přechází na kupujícího převzetím věci, dodáním na místo určené kupujícím (v případě zásilkového prodeje), nebo zaplacením kupní ceny (při samoobsluţném prodeji). Prodávající odpovídá kupujícímu za to, ţe prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména za to, ţe je bez vad. Podle 616 odst. 2 je nutné, aby prodávaná věc měla jakost a uţitné vlastnosti smlouvou poţadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované, nebo na základě jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost a uţitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, dále musí odpovídat poţadavkům právních předpisů, musí být v odpovídajícím mnoţství, míře nebo hmotnosti a odpovídat účelu, který prodávající pro pouţití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle pouţívá. V případě potravin musí být navíc vyznačeno i datum minimální trvanlivosti, popřípadě datum pouţitelnosti (uvádí se slovy Spotřebujte do ), jde-li o potraviny podléhající rychlé zkáze (rychle se kazící potraviny, např. jogurty, mléčné výrobky, chlazená drůbeţ atd.). Připouští-li to povaha věci má kupující právo na překontrolování věci před prodávajícím a předvedení činnosti věci. Je-li věc v rozporu s kupní smlouvou, tj. nesplňuje-li podmínky výše uvedené, má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle poţadavku kupujícího buď výměnou věci, nebo její opravou. Není-li uvedení ve shodu s kupní smlouvou moţné, má kupující právo na přiměřenou slevu z kupní ceny věci nebo od smlouvy odstoupit, ledaţe o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil. Nejsou-li to pravidla obecně známá, je prodávající povinen seznámit kupujícího s návodem nebo technickou normou, které se na věc vztahují, jinak je povinen nahradit kupujícímu škodu z toho vzniklou. 12

21 Prodávající odpovídá za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době. Při prodeji spotřebního zboţí je záruční doba 24 měsíců, můţe být i smluvně prodlouţena. Doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady aţ do doby, kdy kupující po skončení opravy byl povinen věc převzít, se do záruční doby nepočítá. Na ţádost kupujícího je prodávající povinen poskytnout záruku písemnou formou (záruční list). Záruka se nevztahuje na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým uţíváním a u věcí prodávaných za niţší cenu se záruka nevztahuje na vady, pro které byla niţší cena sjednána. Záruční doba začíná běţet buď převzetím věci, nebo jejím uvedením do provozu, pokud tak má učinit jiný podnikatel neţ prodávající a objednal-li kupující uvedení do provozu do tří týdnů od převzetí věci a poskytl-li potřebnou součinnost. Vznikla-li vada neodbornou montáţí, nebo jiným neodborným uvedením věci do provozu, bude povaţována za vadu věci, pokud tato montáţ nebo uvedení do provozu byly sjednány v kupní smlouvě a byly provedeny prodávajícím nebo jinou osobou na odpovědnost prodávajícího. To platí také, vznikla-li škoda na základě nesprávných pokynů uvedených v návodu k montáţi nebo k uvedení věci do provozu Zánik Právní vztah z kupní smlouvy nejčastěji zaniká obvyklým způsobem, tedy splněním závazku. Často takový závazek zaniká odstoupením nebo následky vedlejších urovnání (např. rozvazovací podmínky). 4. Kupní smlouva podle Obchodního zákoníku Kromě úpravy v občanském zákoníku je kupní smlouva upravena i v zákoníku obchodním, vůči kterému je občanský zákoník předpisem obecným. Kupní smlouva je v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku upravena v části třetí (Obchodní závazkové vztahy), hlavě II (Zvláštní 13

22 ustanovení o některých obchodních závazkových vztazích), dílu I (Kupní smlouva), tedy v 409 aţ 470. Vymezení kupní smlouvy podle 409 obchodního zákoníku je téměř identické s vymezením kupní smlouvy v občanském zákoníku. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboţí) určenou jednotlivě nebo co do mnoţství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Uţ zde je však jedna podstatná změna, která spočívá v tom, ţe předmětem obchodněprávní kupní smlouvy můţe být pouze věc movitá. Jak uţ bylo zmíněno výše, kupní smlouva, kterou se převádí vlastnické právo k nemovitosti, se bude vţdy řídit podle občanského práva (tzv. absolutní neobchod). Podle 409 odst. 2 navíc není obligatorní součástí kupní smlouvy určení kupní ceny, coţ je také odlišné od občanskoprávní úpravy. Ačkoliv je většina ustanovení v obchodním zákoníku týkajících se kupní smlouvy dispozitivní (kontrahenti mají moţnost se od ustanovení zákona odchýlit), je třeba 409, 444, 458 a 459 brát jako kogentní Aplikace obchodního zákoníku Obchodní zákoník je vůči občanskému zákoníku lex specialis. Z toho vyplývá, ţe pokud není něco upraveno v obchodním zákoníku, pouţijí se příslušná ustanovení občanského zákoníku. Obchodní zákoník vymezuje v 261 a 262 za jakých podmínek se pouţije obchodněprávního reţimu. Podle 261 odst. 1 se aplikuje úprava obchodního zákoníku v případě, ţe kontrahenti jsou podnikateli a smlouvu uzavírají v rámci jejich podnikatelské činnosti. Dále se pouţije obchodní zákoník v případě závazkových vztahů mezi státem nebo samosprávnou jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliţe se týkají zabezpečování veřejných potřeb ( 261 odst. 2). V 262 je upravena moţnost, ţe strany si mohou dohodnout, ţe jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v 261, se řídí tímto zákonem, avšak, směřujeli taková dohoda ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. 14

23 4.2. Náležitosti kupní smlouvy Kaţdá kupní smlouva musí splňovat určité podstatné náleţitosti, jinak by se nejednalo o kupní smlouvu. Náleţitostmi kupní smlouvy jsou určení smluvních stran (prodávající a kupující), určení zboţí (předmětu kupní smlouvy), určení kupní ceny (nemusí být ve smlouvě, pokud strany projeví vůli uzavřít smlouvu bez určení kupní ceny), závazek prodávajícího odevzdat kupujícímu předmět koupě, závazek prodávajícího umoţnit kupujícímu nabytí vlastnického práva a závazek kupujícího zaplatit kupní cenu. Kupní smlouva podle obchodního zákoníku můţe být uzavřena ve formě písemné nebo ústní Předmět kupní smlouvy Předmětem kupní smlouvy rozumíme zboţí, tedy pouze věci movité. Věci mohou být určeny jednotlivě (individuálně) nebo druhově (genericky), tj. určení do druhu a do mnoţství. Jednotlivě určená věc, která je jedinečná (nezastupitelná), a je vymezena charakteristickými znaky, na jejichţ základě je ji moţno odlišit od jiných věcí stejného druhu. Pokud zboţí nebylo ještě vyrobeno, nelze ho určit jednotlivě (tak je moţné určit pouze jiţ vyrobené zboţí). Jedna věc můţe být věcí určenou individuálně nebo genericky podle charakteru kupní smlouvy (např. mince). Předmětem kupní smlouvy mohou být věci hmotné a ovládané přírodní síly slouţící lidské potřebě (např. elektrická energie, teplo). Předmětem kupní smlouvy podle obchodního zákoníku nemohou být nemovitosti, jelikoţ takové smlouvy se vţdy řídí občanským zákoníkem. Genericky určené zboţí musí být vymezeno mnoţstvím. Genericky se určují věci, které s ohledem k povaze pouţití mají stejné vlastnosti a které není z tohoto důvodu třeba rozlišovat. V případě druhově určeného zboţí je vhodné ve smlouvě dohodnout i kvalitu, ve které bude zboţí poskytnuto. Není-li kvalita ve smlouvě stanovena, je prodávající povinen dodat zboţí v jakosti a provedení, jeţ se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, nebo není-li tento účel ve smlouvě stanoven, pro účel, k němuţ se takové zboţí obvykle pouţívá. Mnoţství musí být uvedené v jednotkách, které jsou přesně vymezeny (např. kusy, balení, jednotky délkové, hmotnostní, nebo objemové). V případě, ţe je zboţí stanoveno pomocí hmotnosti a není stanoveno, zda se 15

24 jedná o hmotnost hrubou nebo čistou, musí být plněno v čisté hmotnosti. Předmětem koupě je zboţí včetně všech součástí. Předmětem koupě můţe být i příslušenství věci v dohodnutém rozsahu. Podle 417 je prodávající povinen předat kupujícímu doklady, jeţ jsou nutné k převzetí a k uţívání zboţí, jakoţ i další doklady stanovené ve smlouvě Kupní cena Kupní cena není podstatnou náleţitostí kupní smlouvy podle obchodního zákoníku. Kupní cena můţe být stanovena jako celková částka ceny za zboţí nebo jako cena za kaţdou jednotku mnoţství. Kupní cena musí být sjednána v penězích, přičemţ můţe být sjednána jak částkou pevnou, tak i prostřednictvím způsobu jejího dodatečného určení. V případě, ţe kupní cena nebyla kontrahenty stanovena vůbec, můţe prodávající poţadovat zaplacení kupní ceny, za kterou se prodávalo obvykle takové zboţí v době uzavření smlouvy za smluvních podmínek obdobných obsahu této smlouvy ( 448). Určení kupní ceny musí být v souladu se zákonem č. 526/1990 Sb. o cenách. Zajímavou fakultativní (nepovinou) součástí kupní smlouvy je nepochybně tzv. cenová doloţka ( 473 a násl.). Cenová doloţka můţe být sjednána jak ve prospěch prodávajícího, tak ve prospěch kupujícího. Podstata cenové doloţky spočívá v tom, ţe dohodnutá cena se stane závislá na výrobních nákladech, které jsou potřebné pro výrobu prodávaného zboţí. Není-li stanoveno jinak, vztahuje se toto ustanovení pouze na hlavní suroviny potřebné k výrobě zboţí, je proto vhodné ve smlouvě určit, které ceny surovin budou relevantní pro změnu kupní ceny. Důleţité je pro výpočet ceny rozhodné období, které můţe být stanoveno smluvními stranami, nebo se bude řídit podle Závazek prodávajícího dodat Prodávající je povinen kupujícímu dodat zboţí a předat doklady, které se ke zboţí vztahují. Dodáním zboţí se rozumí přepuštění prodávané věci kupujícímu nebo osobě oprávněné k převzetí. 1 Dodáním se rozumí to, ţe kupující získá moţnost se zboţím nakládat v určitém místě, coţ znamená, ţe 1 Larenz, K. Lehrbuch des Schuldrechts. Bd. II. 1. München : C. H. Beck, 1986, s

25 kupující se stane detentorem (má zboţí v detenci). V tomto případě dodání tedy není nutně spojeno s jednáním stran (předání a převzetí věci). V případě odeslání zboţí prodávajícím se uskutečňuje dodání zboţí jeho předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího (to platí v případě, ţe smlouva výslovně stanoví prodávajícímu odeslání zboţí kupujícímu). Pokud ve smlouvě není ujednání o tom, ţe zboţí odesílá prodávající, splní prodávající povinnost dodat zboţí tím, ţe umoţní kupujícímu nakládat se zboţím v místě, kde má prodávající své sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště nebo organizační sloţku. Prodávající je povinen dodat zboţí dne, který je ve smlouvě uveden. Pokud ze smlouvy nebo z účelu smlouvy nevyplývá jinak, můţe prodávající zboţí dodat kdykoli během této lhůty. Dispozitivní ustanovení 415 definuje časové ustálené slovní obraty, které se vyskytují v obchodní praxi (začátkem období, v polovině měsíce, v polovině čtvrtletí, koncem období, ihned). Není-li doba dodání ve smlouvě nijak stanovena, je prodávající povinen bez vyzvání kupujícího dodat zboţí ve lhůtě přiměřené s přihlédnutím k povaze zboţí a k místu dodání Závazek prodávajícího k převodu vlastnického práva Prodávající je povinen umoţnit kupujícímu nabýt vlastnické právo ke zboţí v souladu se smlouvou a obchodním zákoníkem. Kupující nabývá vlastnického práva zboţí, jakmile je mu dodané zboţí předáno nebo ještě před předáním získáním oprávnění zásilkou nakládat. Strany si mohou písemně dojednat, ţe kupující nabude vlastnické právo v jiný okamţik. Obchodní zákoník do jisté míry porušuje zásadu nemo plus iuris ad alium transfere potest quam ipse habet (nikdo nemůţe na druhého převést více práv, neţ sám má), za účelem ochrany dobré víry (bona fide) kupujícího. Podle 446 kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboţí, pokud v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, nevěděl, ani vědět nemohl, ţe prodávající není vlastníkem a ţe není ani oprávněn nakládat zboţím za účelem jeho prodeje Povinnosti kupujícího Kupující je obligatorně zavázán na základě kupní smlouvy zaplatit kupní cenu a ve většině případů i převzít dodané zboţí. Mimo tyto dvě základní povinnosti můţou být ve smlouvě stanoveny další povinnosti kupujícího. 17

26 Přestoţe ve smlouvě nemusí být stanovena přímo kupní cena, je vţdy třeba, aby kupní smlouva obsahovala závazek kupujícího zaplatit kupní cenu penězi. Okamţik vzniku této povinnosti bude stanoven přímo ve smlouvě, jinak je kupující povinen zaplatit kupní cenu, kdyţ mu prodávající umoţní v souladu s kupní smlouvou a obchodním zákoníkem nakládat s předmětem kupní smlouvy. Povinnost kupujícího za zboţí zaplatit je však nutné odlišovat od doby plnění. Obecně podle 340 je dluţník povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě a v případě, ţe doba plnění ve smlouvě určena není, je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění poţádán (není-li stanoveno jinak, můţe věřitel - prodávající ţádat splnění této povinnosti hned po uzavření smlouvy), avšak u kupní smlouvy je třeba aplikovat 450, který stanoví, ţe kupující je povinen zaplatit kupní cenu, kdyţ mu prodávající umoţní se zboţím nakládat. Prodávající můţe podmiňovat předání zboţí nebo dokladů zaplacením kupní smlouvy, k čemuţ se však vztahují výjimky (např. v případě, kdy kupující nemá moţnost si prohlédnout zboţí). Kupní cena můţe být zaplacena před dodáním zboţí (předem), po dodání zboţí nebo po uplynutí určité doby. Kupní cenu můţe zaplatit najednou, ale můţe být dohodnuto splácení formou splátek, je také moţné poskytnout zálohu na kupní cenu. Prodlení dluţníka (kupujícího) podle 365 pro nezaplacení kupní ceny se bude řídit 369a. Většina kupních smluv obsahuje povinnost kupujícího převzít dodané zboţí, avšak nejedná se o obligatorní součást kupní smlouvy. To, ţe kupující takovou povinnost vţdy nemá, vyplývá přímo z obchodního zákoníku, proto můţe kupující, pokud nestanoví jinak smlouva, převzetí zboţí za určitých okolností odmítnout. Mezi důvody odmítnutí řadíme například předčasné nebo naopak pozdní dodání, či platné odstoupení od smlouvy Povinnost součinnost smluvních stran Jelikoţ se v případě vztahu, který vzniká na základě kupní smlouvy, jedná o vztah synallagmatický, je nutné, aby smluvní strany poskytly dostatečnou míru součinnosti pro úspěšný zánik tohoto závazkového vztahu splněním. Smluvním stranám ukládá tuto povinnost přímo zákon. Typickým 18

27 příkladem, kdy je kupující povinen poskytnout součinnost, je podle 451 dodání zboţí prodávajícím kupujícímu Rozdíl od smlouvy o dílo Mluví se často o tzv. negativním vymezení kupní smlouvy. Je nutno rozlišovat smlouvu o dílo a kupní smlouvu, protoţe ke kaţdé smlouvě se vztahují částečně odlišná práva a povinnosti stran. Smlouvou o dílo podle 536 se zhotovitel zavazuje pro objednatele zhotovit určitou věc nebo věci. Problematické proto je, kdyţ předmětem kupní smlouvy je věc, která v době uzavření smlouvy neexistuje. Je tedy nutné porovnávání těchto smluv podle jakéhosi hraničního určovatele. Samotný obchodní zákoník řeší tento problém v 410. (1) Smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, se považuje za kupní smlouvu, ledaže strana, které má být zboží dodáno, se zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě zboží. (2) Za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část závazku strany, která má zboží dodat, spočívá ve vykonání činnosti nebo závazek této strany zahrnuje montáž zboží. Existuje několik hledisek rozlišení těchto dvou smluvních typů. Prvním hlediskem je to, zda kupující není zavázán předat prodávajícímu podstatnou část věcí potřebných k výrobě zboţí (pokud je takto zavázán, jedná se o smlouvu o dílo). V případě, ţe kupující poskytne věci, které netvoří podstatnou část věcí nutných pro výrobu, jde o smlouvu kupní. Druhá odchylka spočívá v tom, ţe v případě kupní smlouvy nespočívá převáţná část závazku prodávajícího ve vykonání činnosti (montáţ). Podle tohoto hlediska by měl být poměr práce na celkovém závazku minimální. Třetí hledisko můţeme najít aţ v 536 odst. 2 (úprava smlouvy o dílo). Dílem se vţdy rozumí zhotovení, montáţ, údrţba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. 19

28 4.3. Převod vlastnického práva Převod vlastnictví ke zboţí z prodávajícího na kupujícího je vlastně samotnou podstatou kupní smlouvy. Obecně, není-li ve smlouvě uvedeno jinak, nastává přechod práva současně s předáním věci. Závazek o tom, ţe prodávající je povinen umoţnit kupujícímu nabytí vlastnického práva, je obligatorní součástí kupní smlouvy. Jak jiţ bylo zmíněno výše, podle 446 můţe vlastnické právo získat za určitých okolností i ten, kdo kupuje zboţí od nevlastníka (popř. neoprávněného zástupce). V případě, ţe prodávající kupujícímu zboţí odesílá, získává kupující vlastnické právo od okamţiku, kdy získá oprávnění se zásilkou nakládat (tedy ještě před samotným převzetím zboţí) např. prostřednictvím náloţného listu ( 612). Písemnou dohodou lze sjednat, ţe kupující nabude vlastnické právo v jiný okamţik. Jestliţe se smluvní strany dohodnou na převodu vlastnického práva dříve, neţ by ze zákona nastal, je třeba, aby předmět byl dostatečně označený (to můţe být problematické v případě genericky určených věcí) Nebezpečí škody na zboží Přechod nebezpečí ze škody na kupujícího je upraven stanoví, ţe nebezpečí škody na zboţí (škoda vzniklá ztrátou, poškozením nebo znehodnocení věci bez ohledu na to, za jakých příčin k nim došlo) přechází na kupujícího v době, kdy převezme zboţí od prodávajícího, nebo jestliţe tak neučiní včas, v době, kdy mu prodávající umoţní nakládat se zboţím a kupující poruší smlouvu tím, ţe zboţí nepřevezme. Jestliţe je prodávající povinen podle smlouvy předat zboţí dopravci v určitém místě pro přepravu zboţí kupujícímu, přechází na kupujícího nebezpečí škody tímto předáním dopravci v tomto místě. Není-li ve smlouvě stanovena povinnost prodávajícího předat zboţí dopravci v určitém místě, avšak je ve smlouvě povinnost prodávajícího odeslat zboţí, přechází nebezpečí škody na kupujícího, kdyţ je zboţí předáno prvnímu dopravci pro přepravu do místa určení. Pro případ, ţe má kupující převzít zboţí od jiné osoby (nejčastěji dopravce), neţ je prodávající, přechází nebezpečí škody na zboţí na kupujícího v době stanovené pro dodání zboţí, jestliţe v této době bylo kupujícímu umoţněno nakládat se zboţím a o této moţnosti věděl (přechod je podmíněn tím, ţe věděl, pokud ne, přechod se odkládá, dokud se o tom 20

29 nedozví). Je-li zboţí v době uzavření kupní smlouvy jiţ přepravováno, přechází nebezpečí škody na zboţí zpětně jeho předáním prvnímu dopravci. Věděl-li nebo měl-li s přihlédnutím ke všem okolnostem vědět prodávající, ţe jiţ došlo ke škodě na zboţí, nese tuto odpovědnost prodávající. Škoda vzniklá na zboţí po přechodu vlastnického práva na kupujícího neovlivní jeho povinnost zaplatit kupní cenu, ledaţe ke škodě došlo porušením povinnosti prodávajícího. Pokud je zboţí genericky (druhově) určeno nepřechází na kupujícího nebezpečí škody dříve, neţ je zboţí jasně vyznačeno pro účel smlouvy označením na zboţí, nebo přepravními doklady, popř. i jinak vymezeno. Bylo-li ve smlouvě ustanoveno, ţe nebezpečí škody přechází na kupujícího dříve, neţ by přešlo podle zákona, je třeba, jde-li o genericky určené věci, je dostatečně oddělit a odlišit od jiného zboţí téhoţ druhu Odpovědnost prodávajícího za vady zboží Prodávající má povinnost podle 324 odst. 1 splnit závazek řádně a včas. Neplní-li řádně, to znamená, ţe plní s vadami, nezaniká jeho závazek splněním. Obchodní zákoník koncipuje odpovědnost za vady jako odpovědnost objektivní, to znamená, ţe prodávající odpovídá za veškeré vady (s výjimkou vad, o kterých kupující věděl a souhlasil), které má zboţí v okamţiku přechodu nebezpečí škody na zboţí na kupujícího (nezáleţí na tom, zda vady ještě nejsou zjevné, ani na tom, kdo vady způsobil). V případě vadného plnění se mění dosavadní obsah závazku z kupní smlouvy tak, ţe odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění, a závazek zaniká jejich uspokojením (to se neaplikuje, pokud kupující vyuţil práva na odstoupení od smlouvy). Za vady zboţí se podle 422 povaţuje zboţí, které má vady (porušení povinnosti stanovené v 420), dodání jiného zboţí, neţ určuje smlouva a vady v dokladech nutných k uţívání zboţí. Prodávající odpovídá za vady, které má zboţí v okamţiku, kdy nebezpečí škody na zboţí přechází na kupujícího, i kdyţ vada se stane zjevnou aţ po této době. Obchodní zákoník ukládá v 427 kupujícímu povinnost prohlédnout zboţí podle moţnosti co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na zboţí. Porušení této povinnosti má za následek, ţe kupující můţe uplatnit nároky z vad zjistitelných při prohlídce, jen kdyţ prokáţe, ţe tyto vady mělo 21

30 zboţí jiţ v době přechodu nebezpečí škody na zboţí (důkazní povinnost). Základním dělením vad je rozlišování vad faktických (vady mnoţství, vady jakosti a provedení, jiné faktické vady) a vad právních Vady faktické O vadu faktickou se jedná, pokud dodané zboţí odporuje smlouvě v ustanovení o mnoţství, jakosti a provedení, obalu a ostatních opatřeních pro přepravu, předmětu (je dodáno jiné zboţí, neţ je určeno ve smlouvě) nebo jsou-li vady v dokladech nutných k uţívání zboţí. Za mnoţstevní vadu označujeme případy, kdy prodávající dodal jiné mnoţství zboţí, neţ je uvedené v přepravním nebo jiném dokladu. Kupující musí tuto vadu zjistit a reklamovat, aby mu vznikla práva z odpovědnosti za vady. O mnoţstevní vadu se nejedná (můţe to však být částečné nesplnění smlouvy), jestliţe prodávající ví, ţe nedodává celé smluvené mnoţství, ale dodané mnoţství odpovídá dokladu. Pokud se na dodávané zboţí aplikuje tzv. mnoţstevní tolerance, nejedná se o mnoţstevní vadu ani tehdy, bylo-li dodáno mnoţství zboţí, které neodpovídá mnoţství uvedenému v dokladu, avšak stále splňuje mnoţstevní toleranci. Přestoţe doklad bude obsahovat smluvené mnoţství, kupující bude povinen zaplatit pouze skutečně dodané mnoţství. Vadu jakosti a provedení má zboţí, které neodpovídá jakosti (kvalitě) nebo provedení podle smlouvy (popř. podle zákona). Ustanovení 429 odst. 1 stanoví, ţe zárukou za jakost prodávající přejímá písemně závazek, ţe dodané zboţí bude po určitou dobu způsobilé pro pouţití ke smluvenému, jinak k obvyklému účelu nebo ţe si zachová smluvené, jinak obvyklé vlastnosti. Záruka za jakost vzniká buď přímo ze smlouvy nebo z prohlášení prodávajícího (záruční list). Doba záruky je vyznačená délka záruční doby, doba trvanlivosti nebo doba pouţitelnosti dodaného zboţí. Mezi jiné faktické vady patří dodání jiného zboţí, vady balení a vady v dokladech nutných k uţívání zboţí. V případě dodání jiného zboţí, ačkoliv splňuje veškeré podmínky jakosti, můţe kupující uplatnit právo z odpovědnosti za vadu. Přestoţe dodané zboţí neodpovídá předmětu kupní smlouvy, můţe kupující toto zboţí přijmout, dochází pak k implicitní (mlčky) změně kupní smlouvy. Dodané zboţí musí být způsobilé k tomu, 22