Kromì toho, že bolest nám ukazuje, jak pùsobí Boží moudrost, ještì lépe nám ukazuje, jak pùsobí Boží láska. Padre Pio.

Transkript

1 Roèník 18 Èíslo Kromì toho, že bolest nám ukazuje, jak pùsobí Boží moudrost, ještì lépe nám ukazuje, jak pùsobí Boží láska. Padre Pio SAMOZØEJMOST VDÌÈNOSTI? Kdysi rodièe uèili své dìti vdìènosti. Asi si ještì vzpomeneme, když dítì nìco od nìkoho dostalo, rodièe dítì pak povzbuzovali slovy Co se øíká? a samozøejmì oèekávali ono krásné slùvko dìkuji. Možná i dnes rodièe tomu své ratolesti uèí. Ale spíše se mi zdá, že umìní podìkovat a všimnout si s vdìèností toho, že jsem obdarován, èím dál tím víc mizí z bìžného života. Tak èasto se v dnešní dobì oháníme právy na cokoli a nìèí dar èi pomoc považujeme za samozøejmé nebo snad za nìco, co nám ti druzí vlastnì dluží. Ovšem s mizením vdìènosti èasto mizí i ochotná nezištná pomoc. Jako spojité nádoby. Existují krásná tøi p základù slušného chování (a kdo už by mìl v takovém jednání vynikat, když ne køes ané, že?): pozdravit, poprosit, podìkovat. Jsou pøítomna v našem každodenním životì? Uèíme tomu druhé svým slovním povzbuzením i svým životním pøíkladem? Stojíme na prahu postní doby. Ta nás zve ke zjednodušení našeho životního stylu (obnovování toho skuteènì podstatného) a nakonec také k pohledu na Boží lásku, projevenou do krajnosti v utrpení a smrti Božího Syna Ježíše. Kolik je zde dùvodù k vdìènosti! Tak èasto jsme obdarováni mnohým materiálním dobrem (pokud zrovna nìkdo nesmyslnì nezávidí tìm, kteøí mají víc), vztahovým zázemím (i když nìkdy je narušováno vztahovými krizemi, které ale stojí zato zavèas øešit a uzdravovat). A v oblasti víry? Už samotné utrpení a smrt Ježíše v nás má probouzet hlubokou radost, vždy položil svùj život za každého z nás, i když jsme si to, lidsky øeèeno, vùbec nezasloužili. Z Ježíšovy smrti a vzkøíšení pramení síla svátostí, zvl. køtu, smíøení, Eucharistie. Rok víry nás povzbuzuje obnovovat náš hlubší pohled na Boha a Boží obdarování a s velkou vdìèností toto vše prožívat, zakoušet. V dobì, kdy ètete tyto øádky, jsme už minimálnì týden opìt v našem farním kostele. Rád bych proto vyjádøil svou velkou vdìènost všem, kteøí jste se jakkoli podíleli na rekonstrukci našeho (tedy i svého) kostela, i tìm, kteøí nám umožnili najít bohoslužebný azyl. Snad se na mì nebudou dotyèní pøíliš zlobit, když si dovolím uvést aspoò nìkterá konkrétní jména, protože si to opravdu zaslouží. V minulých letech jsme postupnì opravili støechu zde patøí dík zvl. Zdeòku Durïákovi, který zajiš oval koordinaci celé akce, a pracovnicím Mìsta Slavièín za vyøizování a vypoøádávání dotací. V tìchto posledních mìsících jsme se pustili do opravy interiéru kostela. Impulzem byla dotace, kterou jsme získali za pomoci Ing. Jany Juøenèákové. Pro získání dotace však bylo potøebné vyplnit mnoho rùzných formuláøù a vše zkoordinovat a zde kus práce odvedl Ing. Radomír Bezdìk. Tíhu dne i noci celé akce (evangelnì vyjádøeno) nesl a stále ještì nese Milan Studénka mnoho hodin rùzných koordinací, jednání a manuální práce. Obrovským pøínosem byl pro nás Bc. Karel Humpola, který se se zvláštním zaujetím pustil do plánù celkového uzdravení interiéru našeho kostela. Nesmím zapomenout také na Ludmilu Koudelovou, která zajiš ovala svaèiny a úklid. Jsem si však plnì vìdom, že za celou akcí obnovy kostela stálo a snad i bude nadále stát mnoho z vás, jejichž jména zde nezaznìla. Zapojovali jste se brigádnickou pomocí, materiálními i finanèními dary, modlitbou Všem vám jmenovaným i nejmenovaným velké díky a Pán Bùh zapla. Bez vás všech by toto vše snad ani nebylo možné. Dovolte, abych na tomto místì ještì podìkoval Josefu Chovanèíkovi, který se v loòském roce pustil obìtavì do rekonstrukce farního betlému. Myslím, že jsme mohli být výsledkem jeho práce uchváceni, pokud jsme navštívili letošní provizorní instalaci betlému v mìstském Infocentru. Nesmírnì si vážím vás všech, kteøí pro farnost žijete a ochotnì se zapojujete svou službou, pomocí, dary, modlitbou. Vím, že to není vùbec samozøejmé, ale také vím, že èím více bude takových ochotných lidí, tím vìtším životem farnost pulzuje. Ještì jednou dìkuji vám všem a dìkuji pøedevším našemu Pánu, který nás provází svou milostí a pro nìhož to vše nakonec konáme. Váš P. Miroslav Strnad - PASTÝØ strana 1-

2 Apoštolský list papeže Benedikta XVI. PORTA FIDEI daný motu proprio k vyhlášení Roku víry /Pokraèování z minulého èísla/ 10. Rád bych nyní naèrtnul cestu, jež nám má pomoci porozumìt lépe nejen obsahu víry, ale také samotnému aktu, jímž se v naprosté svobodì rozhodujeme odevzdat se plnì Bohu. Existuje totiž hluboká jednota mezi aktem, jímž vìøíme, a obsahem, jemuž dáváme svùj souhlas. Vstoupit do této reality nám pomáhá také svatý Pavel, když píše: Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse (Øím 10, 10). Srdce naznaèuje, že první akt, jímž se èlovìk pøibližuje k víøe, je Božím darem a pùsobením milosti, která jedná v nitru èlovìka a pøetváøí jej. V tomto ohledu slouží jako zvláštì výmluvný pøíklad Lýdie. Svatý Lukáš vypráví, že když byl Pavel ve Filipech, šel v sobotu hlásat evangelium nìkterým ženám. Byla mezi nimi i Lýdie a Pán jí otevøel srdce, takže pozornì naslouchala Pavlovým øeèem (Sk 16, 14). Význam tohoto prohlášení je dùležitý. Svatý Lukáš tu ukazuje, že nestaèí znát obsah toho, èemu se má uvìøit. Srdce, skuteèný svatostánek skrytý uvnitø èlovìka, se musí otevøít milosti, jež oèím umožòuje, aby vidìly pod povrch, a èlovìk tak mohl pochopit, že to, co se hlásá, je Boží slovo. Vyznání ústy zase naznaèuje, že k víøe nutnì patøí také veøejnì vydávané svìdectví a angažovanost. Køes an nikdy nesmí pøemýšlet o víøe jako o soukromé záležitosti. Víra znamená rozhodnutí být s Pánem a žít s ním. Toto bytí s Pánem ukazuje na nutnost porozumìt dùvodùm, proè vìøit. Právì proto, že jde o svobodný akt, vyžaduje víra spoleèenskou odpovìdnost za to, v co se vìøí. Tento veøejný rozmìr víry a její odvážné hlásání všem lidem pøedvedla církev zcela jednoznaènì pøi Letnicích. Je to dar Ducha Svatého, který nás uschopòuje k misijnímu poslání a posiluje naše svìdectví, aby bylo upøímné a nebojácné. Vyznání víry je aktem osobním a zároveò spoleèným. Prvním Z DEKRETU APOŠTOLSKÉ PENITENCIÁRIE O PLNOMOCNÝCH ODPUSTCÍCH BÌHEM ROKU VÍRY V prùbìhu celého Roku víry, od jeho vyhlášení dne 11. øíjna 2012 až do 24. listopadu 2013 po celý den, mohou získat z Božího milosrdenství plnomocné odpustky èasného trestu za své høíchy, a to i v prospìch duší vìrných zemøelých, všichni jednotliví vìøící, kteøí mají opravdu kající smýšlení, platnì se vyzpovídali, pøistoupí k svátostnému pøijímání a pomodlí se na úmysl Nejvyššího veleknìze: a) pokaždé, když se zúèastní alespoò tøikrát na kázání posvátných misií nebo alespoò na tøech pøednáškách o dokumentech Druhého vatikánského koncilu a o èláncích Katechismu katolické církve v kterémkoli kostele nebo na vhodném místì; b) pokaždé, když formou pouti navštíví papežskou baziliku, køes anské katakomby, posvátné místo ustanovené ordináøem pro Rok víry, tj. v naší diecézi je tato možnost celoroènì v olomoucké katedrále a v poutních chrámech: Velehrad, Svatý Hostýn, Svatý pøedmìtem víry je totiž církev. Ve víøe celého køes anského spoleèenství dostává jedinec køest, skuteèné znamení vstupu mezi vìøící lid, aby získal spásu. Jak èteme v Katechismu katolické církve: Vìøím (apoštolské vyznání víry): to je víra církve, kterou osobnì vyznává každý vìøící, zvláštì pøi køtu. Vìøíme (nicejsko-caøihradské vyznání víry v øeckém originále): to je víra církve, kterou vyznávají biskupové shromáždìní na koncilu nebo liturgické spoleèenství vìøících v bìžném životì. Vìøím : tak také církev, naše matka, odpovídá Bohu svou vírou a uèí nás øíkat Vìøím, Vìøíme. Je zøejmé, že k tomu, aby èlovìk mohl dát svùj souhlas, tedy aby výslovnì a úplnì svým rozumem a vùlí pøilnul k tomu, co církev pøedkládá, je nutné poznat obsah víry. Toto poznání uvádí do plnosti Bohem zjeveného spásonosného tajemství. Dát svùj souhlas dále znamená, že když èlovìk vìøí, svobodnì pøijímá celé tajemství víry, protože garantem jeho pravdivosti je Bùh, který se zjevuje a dovoluje nám, abychom poznali tajemství jeho lásky. Na druhou stranu nesmíme zapomínat, že v našem kulturním kontextu existuje množství lidí, kteøí v sobì sice nerozpoznávají dar víry, upøímnì však hledají nejvyšší smysl a koneènou pravdu svého života i celého svìta. Toto hledání je skuteènou preambulí k víøe, nebo vede lidi po cestì smìøující k tajemství Boha. Lidský rozum v sobì nese vrozenou potøebu toho, co platí a trvá vždycky. Tato potøeba pak zakládá trvalé a do lidského srdce nesmazatelnì vepsané nutkání jít a nalézt toho, jehož bychom nikdy nehledali, kdyby nám už pøedtím nevyšel naproti. Víra nás k tomuto setkání zve a plnì nás pro nì otevírá. 11. Cenný a nenahraditelný nástroj, nezbytný k dosažení systematického poznání obsahu víry, mohou všichni najít v Katechismu katolické církve. Patøí mezi nejdùležitìjší plody II. vatikánského koncilu. V apoštolské konstituci Fidei depositum, kterou ne náhodou podepsal blahoslavený Jan Pavel II. v den tøicátého výroèí zahájení II. vatikánského koncilu, se píše: Tento katechismus (bude) velmi dùležitým pøínosem k oné obnovì celého života církve Uznávám Katechismus za platný a oprávnìný nástroj ke službì církevnímu spoleèenství a za bezpeènou normu pro vyuèování víøe. /Pokraèování v pøíštím èísle Pastýøe/ Kopeèek, Kalvárie u Jaromìøic, a zúèastní se tam na nìjakém obøadu nebo alespoò setrvají pøimìøený èas v usebrání pøi zbožné meditaci a zakonèí modlitbou Otèe náš, Vyznáním víry v jakékoli právoplatné formì, invokacemi k Pannì Marii a eventuálnì (dle zasvìcení místa) k svatým apoštolùm èi svatým patronùm; c) pokaždé, když ve dnech stanovených místním ordináøem pro Rok víry, tj. Slavnost Narození Pánì, Slavnost Matky Boží, Panny Marie, Zjevení Pánì, Nanebevstoupení Pánì, Tìla a Krve Pánì, Neposkvrnìné poèetí Panny Marie, Nanebevzetí Panny Marie, svatého Josefa, svatých Petra a Pavla, svatých Cyrila a Metodìje, svatého Václava a Všech svatých a Ježíše Krista Krále se ve všech farních kostelích zúèastní slavnostního slavení eucharistie nebo liturgie hodin a pomodlí se Vyznání víry v jakékoli právoplatné formì; d) jestliže v jeden svobodnì zvolený den bìhem Roku víry vykonají zbožnou návštìvu u køtitelnice nebo jiného místa, kde pøijali svátost køtu, a v jakékoli právoplatné formì obnoví køestní sliby. Z ACO 9, 10/2012 Slunce a vítr Jednou se slunce a vítr vsadili o to, kdo z nich donutí pocestného sundat svùj pláš. Jako první se o to pokusil vítr. Fuèel vztekle ze všech sil, ale nezdaøilo se mu to. Pak to zkusilo slunce se svým pøíjemným teplem. Po chvíli pocítil pocestný teplo, a tak si sundal pláš a pøehodil si ho pøes rameno. Vlídností dosáhneme víc než strohostí a pøísností. - PASTÝØ strana 2 -

3 Pastýøský list pro první nedìli postní 2013 Drazí bratøi a sestry, vstoupili jsme do doby postní, kterou se pøipravujeme na Velikonoce, svátky našeho vykoupení. Jejich oslava by mìla pøinést novou svobodu i nadìji všem, kteøí pravdivì uznají Krista za Vykupitele, plnì na nìj spolehnou a nechají se jím vést i za cenu, že je to bude nìco stát, že pùjdou proti proudu. Vykoupení je Boží dar, který si nemùžeme zasloužit, ale z naší strany se musíme pøipravit na jeho pøijetí, a ten dar si musíme chránit, abychom jej neztratili. Dovolte, abych pøipomnìl, že i v souèasné dobì je na svìtì mnoho lidí, kteøí jsou pro svou víru v Krista pronásledováni. Jen v minulém roce podle nìkterých agentur bylo pro svou víru v Ježíše Krista zavraždìno pøes lidí. Nìkterým by pøitom staèilo jen nejít na bohoslužbu, jen svou víru trochu skrýt a jednat podobnì jako lidé kolem. Oni nezradili. My žijeme v pohodlí, nám kvùli víøe nehrozí nic vážného, nìkdy jen trocha posmìchu. Naši víru však ohrožuje náš egocentrismus, náš sklon rozhodovat jen podle sebe, ne podle Krista. Pak si ovšem volíme cestu bez Vykupitele, bez životního prùvodce a ochránce, spoléháme jen na své omezené schopnosti a pøipravujeme se o nadìji. Jak snadno se nìkteøí z nás zøeknou nedìlní mše svaté kvùli bezvýznamným výmluvám! Jen pøipomeòme, že vynechání nedìlní mše svaté bez vážného dùvodu je tìžkým høíchem, se kterým není možné pøistupovat ke svatému pøijímání. Kolik vìøících podléhá tìlesným a citovým pokušením a nechají se strhávat pøíkladem nemravného života, který dnes spoleènost považuje za normální! Pøipomeòme však, že užívání drog je tìžký høích, že rozbít manželství je tìžký høích, že každý sexuální život mimo platné manželství je tìžce høíšný. Pro katolíky je platné jen manželství církevní. Odkládání svatby i pøesto, že dvojice už má dìti, jen kvùli tomu, aby nepøišli o peníze, otevøenì ukazuje, že nestojí o Boží požehnání a že peníze jsou pro nì víc než to, co nabízí Bùh. Stejnì tak každé zabití nenarozeného života èi umìlé bránìní poèetí je tìžkým høíchem. Potrat jako vražda bezbranných je pak spojen i s církevním trestem. Tak otevøenì a jasnì to øíkám, drazí pøátelé, proto, že v poslední dobì obèas slyším, že o tom vìøící nevìdìli. Musíme to vìdìt. Høíchy musíme odsoudit. Nechci však soudit nikoho, kdo žil v omylu nebo podlehl pokušení. Ba naopak, každého chci ujistit, že Vykupitel MODLITBY ZA NEJMENŠÍ Je naléhavì potøebná velká modlitba za život, která by prostoupila celý svìt. Prostøednictvím speciálních iniciativ i v každodenních modlitbách jednotlivcù i církevních spoleèenství, v rodinách i v srdcích jednotlivých vìøících a zaznívá k Bohu, tvùrci a milovníku života, naléhavá prosba. (Jan Pavel II. Evangelium Vitae) Pøes dva tisíce lidí v mnoha farnostech Èeské republiky se dennì modlí za zastavení umìlých potratù v naší zemi. Modlitbou usilujeme o záchranu životù nevinných dìtí, obrácení rodièù a lékaøù. Modlete se s námi. Modlitby za nejmenší K tìmto modlitbám se mùžete pøipojit i vy, a to následujícími zpùsoby: Duchovní adopce - zavazujete se po devìt mìsícù: 1. každý den se pomodlit za záchranu jednoho konkrétního dítìte ohroženého úmyslným zabitím (potratem) a za jeho rodièe; 2. každý den se pomodlit jeden desátek rùžence; 3. každý den vykonat skutek milosrdenství k bližnímu nebo kající skutek dle svého uvážení; 4. jednou za mìsíc se zúèastnit ve všední den mše svaté s osobním úmyslem za adoptované dítì a jeho rodièe (netýká se nemohoucích). Modlitba za život (døíve Kruciáta) zavazujete se jeden rok: 1. modlit se za probuzení svìdomí spoleènosti ohlednì zabíjení pøišel i kvùli nìmu. Každý má otevøenou cestu k milosti, ale záleží na nìm, jestli udìlá potøebné kroky. Postní doba jako doba pokání je pøedevším urèena k tomu, abychom se vážnì zamysleli a zamìøili k Vykupiteli, který nabízí pomoc. Vím, že pro mnohé mùže být zmìna životního stylu tìžká, že všechno se nemusí podaøit hned. Proto vyzývám všechny vìøící, abychom se po celou postní dobu modlili za sebe navzájem, zvláštì za ty, kteøí chtìjí zmìnit život, ale nemají dost sil a kromì Boží milosti potøebují i konkrétní pomoc pøi øešení hmotných èi finanèních dùsledkù jejich obrácení. V dnešním evangeliu ukazuje sám Pán Ježíš, jak máme reagovat na pokušení. Co odvádí od Boha, je nutné odmítnout. Žádné diskuse, ale kategorické a jasné ne. Žádné pøemýšlení o výhodách a nevýhodách, klièkách nebo chytraèení. Žádné èásteèné odmítání, po kousku èi pøíštì, ale jasnì a hned. Jako Ježíš. Kde ovšem brát sílu? Podle výzvy prvního ètení se zamysleme nad tím, co pro nás už Bùh v životì vykonal, kolikrát nás vyslyšel, když jsme prosili, èeho nás uchránil a èím obdaroval. A to nejen nás, ale i celou naši rodinu. Na to se nesmí zapomínat. O tom je tøeba mluvit, to je dobré mít pøed oèima. Pak snadnìji najdeme odvahu na Boha znovu spolehnout. Jestliže v srdci vìøíš, že Ježíš je Pán, jak psal svatý Pavel v druhém ètení, to znamená, že má moc nad životem a smrtí, že vstal z mrtvých vlastní silou, pak mu svìø i svùj problém a vyznej to ústy. Øekni i svým blízkým, že teï svìøuješ svùj problém Ježíši a budeš jednat podle toho, co chce on. Se stejnou pozorností k Božímu slovu pøicházej na mši po celou postní dobu. Naslouchej mu a nechej se Bohem vést. Mìj odvahu pokaždé øíct Bohu, že mu vìøíš víc než sobì. On ti ukáže cestu. Jestliže se jím necháš vést, pak vìøím, že už tyto Velikonoce budou spojeny s velkou radostí z toho, co na tobì vykonal Spasitel. Dnes nezáleží na tom, jak daleko ses zatoulal, nebo èím sis zkomplikoval život. Kristus, který tì nepøestal milovat, chce být i tvým zachráncem. Dùvìøuj mu. Pokud se ti zdá, že je to pro tebe moc tìžký úkol, požádej nìkoho, aby se modlil konkrétnì za tebe. A neboj se, že budeš chudý, když se vzdáš toho, co se Kristu nelíbí. On ti dá mnohonásobnì víc, objevíš vnitøní svobodu, opravdové štìstí a skuteènou lásku. Bùh se totiž nikdy nenechá naší velkorysostí zahanbit. K tìmto krokùm víry každému z Vás ze srdce žehná arcibiskup Jan nenarozených dìtí v ÈR a za uznání práva na život každého dítìte od okamžiku poèetí a na jeho plnou právní ochranu; 2. jednou za mìsíc se ve všední den zúèastnit mše svaté a obìtovat ji na úmysl Modlitby za život. Modlitbì svaté Jany Beretta Molla urèené (nejen) vìøícím zdravotníkùm, kteøí se jeden rok zavazuji: 1. modlit se dennì modlitbu inspirovanou J. B. Molla; 2. modlit se za zdravotníky a pacienty; 3. jednou za mìsíc se zúèastnit ve všední den mše svaté s osobním úmyslem za pracovníky zdravotnictví. P. MUDr. Jiøí Korda, (šíøeno se souhlasem diecézního biskupa) I když se na to možná necítíš Bùh praví: Døív než jsem si tì vytvoøil v životì matky, znal jsem tì, døíve než jsi vyšel z lùna, posvìtil jsem tì, dal jsem tì pronárodùm za proroka. Vstaò a mluv k nim vše, co ti pøikážu. Nelekej se jich, abych tì nezbavil odvahy pøed nimi. Budou proti tobì bojovat, ale nepøemohou tì, nebo já budu s tebou, abych tì vysvobodil. (srov. Jeremiáš) Tento text se vztahuje na proroka Jeremiáše, ale platí pro každého èlovìka. Každého èlovìka totiž Bùh posílá do svìta jako jedineèné poselství I ty jsi vyvolený, vyvolená nést nadìji a lásku tohoto svìta, právì do tohoto dne a této chvíle. Jsi vyvolený, vyvolená žít s tìmi, kdo jsou kolem tebe. Bùh tì miluje, posvìtil tì. Poèítá s tebou. Právì dnes. I když se na to možná necítíš. Nebo On je s tebou. Právì dnes. Právì teï. zdroj: Roztržitý muž Jednoho rána dorazil ve velkém spìchu na nádraží muž, kterého doprovázela manželka, syn, nosiè a pes. V rychlosti pøi nastupování do vlaku, který už témìø odjíždìl, objal muž nosièe, dal spropitné manželce, políbil psa a lehce nakopl syna se slovy: A ty utíkej do boudy! Spìch nám soustavnì podráží nohy. Promìòuje pohlazení v pohlavky a vítr v uragán. Naopak klid promìòuje trávu v mléko a list morušovníku v hedvábí! V evangeliích se hovoøí o Ježíšovi, který jí, odpoèívá, pracuje nebo pláèe: nikde se ale nenajde zmínka o Ježíšovi, který by soustavnì spìchal - PASTÝØ strana 3 -

4 VY JSTE SÙL ZEMÌ; JESTLIŽE VŠAK SÙL POZBUDE CHUTI, ÈÍM BUDE OSOLENA? Popeleèní støedou zahajujeme dobu postní. Postní doba má sice 46 dnù, ale postních dnù je v ní skuteènì ètyøicet. Postní doba se skládá ze ètyøiceti postních dnù, pìti postních nedìlí a nedìle kvìtné jedná se tedy skuteènì o 46 dnù. Proè ale hovoøíme o ètyøiceti dnech? Ètyøicetidenní pùst je biblickým èasem pøípravy na nìco dùležitého. Ježíš se 40 dní postí pøed zaèátkem svého veøejného pùsobení, podobnì jako to èinil Mojžíš, než vyhlásil Boží zákon; stejnì tak Eliáš 40 dní o hladu putoval k hoøe Chorébu k setkání s Hospodinem; 40 dní se vzkøíšený Ježíš zjevoval uèedníkùm, než vystoupil na nebesa. Všechny tyto ètyøicítky jsou snad symbolickým vyjádøením ètyøiceti let putování Izraele pouští z egyptského otroctví do zemì zaslíbené. Také nám to mnohdy mùže pøipomínat putování z otroctví komunismu do svobody. Mnohdy také reptáme jako Izraelité na poušti, jak mnohé bylo za komunistù lepší. Ale nevím, jak by se mnozí tváøili, kdyby se skuteènì ta doba vrátila. Rychle zapomínáme na to, co bylo špatné, na prázdné regály v obchodech, na období nesvobody, i co se týká svobody náboženství. Jak byly zanedbané naše mìsta a všechny památky, jak mnohdy nemohly nadané dìti studovat jen proto, že byli vìøící. Jak byla pronásledovaná církev a mnozí lidé, kteøí hájili pravdu. Je smutné, když køes ané volí komunisty, protože oni se nikdy své minulosti nezøekli. Jsme možná znechuceni volbou prezidenta, která rozdìlila národ. Volit je vždy lepší než nejít k volbám. Možná by ty volby dopadly jinak, kdyby šlo k tìm volbám i tìch víc než 40% volièù, kteøí k volbám nepøišli. Asi nám chybí ještì hodnì z tìch 40 let putování pouští. Ale a už volby dopadly tak jak dopadly, naší zbraní je modlitba, protože Bùh bude mít vždy poslední slovo. A jenom dùvìra v jeho moc nám mùže dát pokoj do srdce. Jenom On dokáže vytìžit i z toho špatného to nejlepší. Zde je modlitba za našeho prezidenta, která byla uveøejnìna v katolickém týdeníku: Bože, tobì patøí všechno na nebi i na zemi, a ti, kdo vládnou, jsou ve tvých službách; vyslyš naše prosby za nejvyššího pøedstavitele našeho státu: pomáhej mu, a poznává, co je správné, a dobøe vykonává svùj úøad, aby byl vždycky zajištìn právní øád a svobodné rozvíjení lidské osobnosti. Prosíme o to skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Amen. Køes ané jsou povolání k tomu, aby nesli ovoce a nikoli aby byli neplodní. Ježíš hovoøí jasnì: Nikdo nemá vìtší lásku než ten, kdo dá svùj život (Jan 15,13). Køes ané jsou povoláni dát život každý den, kapku po kapce; jsou infuzí, která má lidstvo udržovat pøi životì, a to svou tvoøivostí, kompetencí, profesionalitou, pøátelstvím, odhodláním, velkorysostí, a je-li tøeba, i nejvìtším hrdinstvím. Nebo kdo nalezne svùj život, ztratí jej; kdo ztratí svùj život pro mne, nalezne jej (Mt 10, 39). I køes ané jsou høíšníky, nemocnými, zranitelnými, i oni potøebují druhé lidi. Tajemství poslání spoèívá v tom, že byli vyvoleni, aby prostøednictvím své omezené a podmínìné lásky pøenášeli neomezenou a nepodmínìnou lásku Boží. Lukáš nám v 15. kapitole v podobenství o marnotratném synu ukazuje nepodmínìnou lásku Otce: Když syn, který rozmaøile rozházel svùj majetek, se rozhodl pro návrat do otcovského domu. I vstal a šel k svému otci. Když byl ještì daleko, otec ho spatøil a hnut lítostí bìžel k nìmu, objal ho a políbil. Syn mu øekl: Otèe, zhøešil jsem proti nebi i vùèi tobì. Nejsem hoden nazývat se tvým synem. Ale otec rozkázal svým služebníkùm: Pøineste ihned nejlepší odìv a obleète ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Pøiveïte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buïme veselí, protože tento mùj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen. A zaèali se veselit. Toto podobenství nám ukazuje velikost Boží lásky. Protože je to Bùh, kdo nás vyhlíží a èeká na náš návrat, když jsme zabloudili a vzdálili se od jeho otcovské náruèe. Ten syn se vrací špinavý a otrhaný, ale Otec ho objímá takového, jaký je, neøíká mu, až se oèistíš, pak tì obejmu. Náš nebeský Otec nás miluje, takové, jací jsme a èeká na náš návrat. Popeleèní støedou zahajujeme novou cestu k velikonoènímu Vzkøíšení, cestu postní doby. Každý z nás potøebuje vstoupit do pouštì. Vzdálit se od hluku tohoto svìta. Ježíš se 40 dní pøipravoval na svoje poslání. Tím víc potøebujeme i my odejít do samoty s Bohem a prosit o oèištìní. Tak jako ten malomocný na kolenou prosí Ježíše: Chceš-li, mùžeš mì oèistit. On vìdìl, že Ježíš má tuto moc. Je to dùležité, ale my mnohdy øíkáme: Nemám èas. Jsme Božími dìtmi, proto se potøebujeme stáhnout do samoty. Osobní modlitba je velkým vyznáním vztahu s Bohem. Jde o to, aby modlitba nebyla jen odøíkání nauèených modliteb, ale aby to byl upøímný rozhovor s Bohem. O všem, co nás tíží, co nás trápí, svìøovat se Bohu se všemi svými starostmi a obavami, ale také radostmi, a projevovat Bohu vdìènost. Uvìdomovat si všechny dary, které každého dne dostáváme a které mnohdy bereme jako samozøejmost. Pøes modlitbu v rodinì se formuje rodina, je tøeba najít si èas na spoleènou modlitbu. Bùh je spravedlivý soudce, má èas pro každého z nás. On chce, abychom ho za všechno prosili, vždy v Písmu stojí psáno: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tluète a bude vám otevøeno. (Mt 7,7). Jde o to, abychom prosili s dùvìrou. Bùh také chce, abychom mu byli vdìèní. Má mnohdy jiný èas k naplnìní našich proseb, než my si pøedstavujeme, ale žádná naše modlitba nezùstane nevyslyšená. Modlitba jako formování v rodinì ; když vypadne v rodinì spoleèná modlitba, ztrácíme všechno. Tam, kde se rodina modlí spoleènì, pìstuje se smysl pro obì pro druhého. Pravidelnì i pøi svém vytížení si najít èas na samotu s Bohem. V modlitbì nachází èlovìk cit pro jednání s druhým èlovìkem. Buïme svìtlem a solí pro druhé. Vy jste sùl zemì; jestliže však sùl pozbude chuti, èím bude osolena? K nièemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste svìtlo svìta. Nemùže zùstat skryto mìsto ležící na hoøe. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domì. Tak a svítí vaše svìtlo pøed lidmi, aby vidìli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Mt 5,13-16). Máme být horliví pro Boha. Položme si nìkolik otázek: Jsme horliví nebo leniví? Èasto se stavíme jako ti, kteøí jsou oddìleni od høíchu, ale máme být známí jako horliví. Uzavøeli jsme pøímìøí s lenivostí? A to je ochladnutí lásky k Bohu. Modlím se a konám tak, jako když hoøím pro Boha? Nezajímám se o tento svìt? Ale my máme promìòovat tento svìt! Nejsme jako ti, kteøí svítí? Nedívejme se na druhé, ale buïme svìtlem, zaènìme mìnit svìt svojí láskou a horlivostí. Napadá nás, já na to nemám, ale Bùh na to má. Touha lenivce je nìco, co by mìlo pøinést ovoce. My nemáme zùstávat doma, naše horlivost má pøinášet energii, nebojme se vyènívat. Dìlat vìci, které mají zmìnit tento svìt, máme pøinášet tuto radostnou zvìst, kterou je evangelium. Být opravdu tou solí zemì. Sùl ochucuje pokrm a dává pokrmùm trvanlivost. Být nasazeni pro evangelium a svojí láskou mùžeme mìnit svìt. Každý den øíkat Bohu své ano. Buïme svìtlem, buïme solí! Ludmila Dulíková Hluchý staøec Byl jednou jeden velmi bohatý pán, který ale trpìl tìžkou hluchotou. Jednoho dne mu jeho sluha pøi nazouvání papuèí øekl (v domnìní, že ho pán neslyší): Tak co, ty infantilní staøíku, kdepak jsi trávil svùj èas? Staøík odpovìdìl: Byl jsem v jednom obchùdku uprostøed mìsta, kde jsem si koupil poslední model naslouchadla! A ty jsi okamžitì propuštìn! Úcta se vždy vyplatí! Pohrdání je jako bumerang. - PASTÝØ strana 4 -

5 Cesta ke spáse Na poèátku stvoøil Bùh nebe a zemi. To je první vìta Bible, jedna z nejdùležitìjších. Nic nebylo pøed tím, než to Bùh stvoøil. I èas poèal existovat, a prostor vesmíru též, až od této chvíle. Výsledek dnešních vìdeckých studií nám øíká, že se tak stalo cca pøed 14 miliardami let. Bùh pak postupnì tvoøil dále. Ne naráz, ale postupnì po dlouhých etapách. V poslední etapì, jako vrchol svého stvoøení stvoøil Bùh èlovìka. Podle Bible se tak stalo v poslední, šesté etapì šestý den. Bùh nestvoøil èlovìka jako celek. Stvoøil jej jako muže a ženu. Muž a žena se navzájem doplòují. Teprve jejich spojením do manželského celku, spojením muže a ženy v manželství, je èlovìk celý (pokud druhá bytost není nahrazena vyšším cílem). Bùh (v Bibli) øíká: A stanou se dvì bytosti jedním èlovìkem. Ježíš k tomu dodává: Už nejsou dva, ale jen jeden. Bùh urèil èlovìku, aby s ním žil v blaženosti navìky. Ovšem za pøedpokladu, že bude Boha poslušen jako svého Pána. Èlovìk slib nedodržel a tìžce se proti Bohu prohøešil. Tím také ztratil možnost s Bohem žít na vìky. Ale Bùh je milosrdný. Slíbil èlovìku, že mu pošle Vykupitele, který jej z tohoto høíchu vykoupí a znovu otevøe cestu k vìèné blaženosti u Boha. Èlovìk se však musí sám k tomu pøièinit. Slíbil hadu - zrádci, ïáblu a také èlovìku: Mezi tebou a tvým potomstvem a mezi ženou a jejím potomstvem bude nepøátelství. Potomstvo ženy rozdrtí tvou hlavu, ty však mu napadneš jenom patu. Bùh si zvolil národ, z nìhož má tento Vykupitel vyrùst. A zvolil v nìm také ženu - dívku, která se má stát jeho matkou. Bùh mìl neomezený poèet možností, jak zaøídit naše vykoupení. Ale zvolil si toto: Jako Bùh zùstává jako Duch, ale aby mohl k èlovìku mluvit lidským zpùsobem, vstoupil souèasnì hmotnì do èasu a prostoru pøijal lidské tìlo. Protože Bùh sestoupil jako èlovìk skrze lidskou matku, musela být matkou jen èistá dívka, neposkvrnìná ani nejmenším høíchem. Tuto mimoøádnou milost dal èisté dívce, bez poskvrny i dìdièného høíchu ( Já jsem Neposkvrnìné Poèetí ) a všech jeho následkù Pannu Marii. Kdy se tak stalo? Kdy pøijal Bùh lidské tìlo sestoupil do našeho svìta? Stalo se to v té chvíli, kdy Maria dala dobrovolnì svùj souhlas andìlu Gabrielovi: Jsem Pánova dívka. Ano. Staò se, jak Pán žádá. V této chvíli sestoupil Bùh do našeho hmotného, lidského svìta, stal se èlovìkem zastínìním Ducha Svatého bylo poèato dítì. Ježíš. My tento svátek, svátek Zvìstování Pánì, slavíme 25. bøezna (tj. 9 mìsícù pøed jeho narozením prosince). Protože letos tento svátek spadá do Velkého týdne, je pøeložen na 8. duben. Toto je jeden z nejvìtších svátkù v roce. Je to chvíle, kdy Bùh sestoupil do pozemského svìta a pøijal lidské tìlo. Toto je první èást Božího slibu: Bùh seslal na svìt Vykupitele. Bùh splnil také druhou èást svého slibu: Vykupitel mìl vykoupit svìt od dìdièného høíchu a otevøít znovu cestu k vìèné blaženosti u Boha. Ježíš, jako beránek velikonoèní, pøevzal na sebe høíchy svìta a zemøel s nimi za hrozných muk na køíži. Tak usmíøil Boha s lidmi, tak smazal høích, kterého se první èlovìk dopustil. Tak otevøel èlovìku bránu k vìèné blaženosti. Tyto chvíle, kdy se za nás Ježíš obìtoval, slavíme v dobì velikonoèní. Dobu, kdy se pøipravujeme k oslavì této události, nazýváme dobou postní. Je to doba, kdy nás Ježíš vyzývá: Zmìòte svùj život a èiòte pokání. Je to doba, kdy se zvláštì máme zabývat modlitbou, pùstem a dobrými skutky. Ta vìèná blaženost nepøijde sama. Tu si musíme zasloužit. Prorok Izaiáš vyzývá: Pøipravte cestu Pánu. Zbudujte mu silnice v poušti. Každý pahorek a je srovnán, každé údolí vyrovnáno. Bùh ani po své výkupné obìti èlovìka neopustil. Jako Duch, Bùh Stvoøitel, nebeský Otec, zùstává s námi po všechny vìky. Protože jako èlovìk v lidském tìle se podøídil pøírodním zákonùm, jako èlovìk umírá, ale jako Bùh vstane z mrtvých a opustí tento hmotný svìt a vystoupí do nebe. Ale neopouští nás ani hmotnì. V podstatì (hmotného) èlovìka opouští tento svìt. Ale ustanovuje svátost, svátost oltáøní, Eucharistii, v níž s námi zùstává stále i hmotnì ne již v podstatì èlovìka, ale v podstatì chleba a vína. A v této podstatì zùstává s námi po celou dobu lidské existence. A pro naše pouèení, naše vedení po cestì víry a života, sestupuje k nám a pøebývá s námi jako Duch Svatý, Duch, který pochází od Otce i Syna. Já jsem s vámi po všechny dny, až do skonání svìta, øíká nám Ježíš Kristus. Odkud ta láska absolutního Boha k nám, nepatrnému takovému nic v tomto vesmíru, že pro nás Bùh koná takové obìti, pozornosti a projevuje takovou lásku?! Važme si tak velké lásky Boží a zvláštì v nastávající dobu postní, kdy se pøipravujeme oslavit jeho výkupnou smrt a slavné zmrtvýchvstání, snažme se, abychom si tu lásku zasloužili. Ing. Antonín Novák ROZPIS POBOŽNOSTÍ KØÍŽOVÉ CESTY NA POSTNÍ DOBU Modlitby matek Veèeøadlo Dìti 1.3. Charita 8.3. Manželé Mládež Rodièe s dìtmi P. Miroslav Sraz všech, kdo jsou ochotni se kterékoli pobožnosti KC zúèastnit, je vždy v daný pátek v 17 hodin v sakristii. Srdeènì zveme všechny dìti na dìtskou køížovou cestu, která se bude konat v pátek Sraz dìtí, které se chtìjí do modlitby aktivnì zapojit, je v 17 hodin v sakristii. Po køížové cestì se bude konat dìtská mše svatá. Totéž platí pro køížovou cestu rodièù s dìtmi, která se bude konat v pátek Toto je život Známá italská spisovatelka Natalia Ginzburgová ( ) øekla: Mým povoláním je psát. Krátce pøed svou smrtí si však pøitiskla k hrudi malého pravnuka a zvolala: Tohle je život, a ne knihy! V citech je více života než v pouhém rozumu! - PASTÝØ strana 5 -

6 Hromnièní pou matek 2013 Motto: mluvila o tom dítìti všem, kdo oèekávali vykoupení Jeruzaléma (Lk 2, 38) V sobotu 2. února o svátku Uvedení Pánì do chrámu se konala ve Šternberku Hromnièní pou matek, jejíž tradice sahá až do roku Tehdy poprvé obìtovaly šternberské ženy svíci Pannì Marii jako dar za ochranu jejich dìtí. Svíce vážila 10 kg a mìla hoøet pøi každé mši svaté po celý rok. Bylo to v dobì, kdy se Morava obávala pruského vpádu. Proto se v nìkterých mìstech konaly prosebné pobožnosti za odvrácení nebezpeèí. Tento starobylý zvyk byl znovu obnoven pøed 10 lety. Také maminky a babièky z naší farnosti se pravidelnì této pouti úèastní. Nebylo tomu jinak ani letos, kdy ze Slavièína a okolních vesnic byl opìt vypraven plný autobus. Poèasí nám pøálo, nebyl mráz, dalo by se øíct, že bylo docela teplo, a tak i ve studeném kostele Zvìstování Panny Marie ve Šternberku se chlad dal vydržet. Zvláš v tak nádherné atmosféøe, jaká v kostele panovala. Sešlo se zde více než osm stovek matek a babièek, v jejichž srdcích je neustálá touha odevzdávat své dìti a vnuky do rukou Božích. V 10 hodin byla sloužena mše svatá s darováním svíce. Hlavním celebrantem byl generální vikáø olomouckého arcibiskupství P. Josef Nuzík. Nìkolik myšlenek z jeho promluvy: Vzpomnìl obraz významného holandského malíøe Rembrandta, na kterém je výjev obìtování Pánì v chrámu (Simon v chrámu). Tento malíø je výjimeèný mistrným zvládnutím techniky šerosvitu, kontrastu svìtla a tmy a je autorem mnoha dramatických biblických výjevù. Simon na jeho obraze je ve svìtle a drží v náruèí Ježíška. V šeru jsou zobrazeni i jiní aktéøi této události, ale jen jako diváci. Dítì v náruèí znamená pro matku i dítì nejdùležitìjší, nejdùvìrnìjší a nejbližší kontakt, pohlazení, pøitulení, vyjádøení opravdové lásky. Také my bychom mìli Ježíše pomyslnì držet v náruèí, mít s ním nejdùvìrnìjší a nejbližší kontakt, láskyplnì k nìmu neustále vzhlížet, protože On je to nejdùležitìjší v našem životì. Nemìli bychom být v životì jen pasivními diváky. Mluvil také o zvláštním umìleckém díle, kterým jsou dva kameny. Na jednom je nápis Ježíš a na druhém Caesar. Mezi obìma kameny je mezera. Tyto kameny by mohly na nìjaké turistické cestì sloužit jako rozcestník. My stojíme mezi obìma kameny a rozhodujeme se buï pro Ježíše pro vìènost u Boha a nebo pro Caesara to je pro svìt. I naše dìti se musí v životì rozhodovat a my jim v tom mùžeme být nápomocní, aby zvolily tu správnou cestu, aby šly tím správným smìrem. Dùležitá je naše modlitba za dìti, v níž odevzdáváme obìtujeme naše dìti Bohu, stejnì jako Panna Maria obìtovala Ježíše v chrámu. Za jedním knìzem pøišel muž a dlouhou dobu mu vyprávìl o svých problémech. Neustále mluvil a mluvil, jak to má v životì složité, jaké tìžkosti zažívá. Nevidìl východisko. Knìz mu na konci jeho dlouhého monologu øekl: Budu se za vás modlit, abyste na svùj život umìl nahlížet jinak. Nic míò a nic víc Také my se modleme za to, abychom na svùj život umìli nahlížet jinak, a to ve svìtle Boží lásky a Božího milosrdenství. Po mši svaté obešly všechny pøítomné maminky a babièky s rozžatými svícemi oltáø se sochou Šternberské Panny Marie na znamení odevzdání svých dìtí do rukou Panny Marie, Matky nás všech. Pak jsme se pøemístili do kulturního domu, kde toto setkání pokraèovalo dalším programem. Maminky a babièky pøijel pozdravit otec biskup Josef Hrdlièka. Pár myšlenek z jeho promluvy: - Panna Maria propojila dvì dimenze, a to panenství a mateøství - je solidární s øeholnicemi i matkami - øeholnice a neprovdané ženy by mìly usilovat o duchovní mateøství - matky by mìly usilovat o duchovní panenství - matky nepøedávají dìtem jen tìlesný život, ale spolupracují s Bohem i na pøedávání vìèného života - Bùh se v Marii vtìlil do lidstva, Maria je matkou nás všech - Maria je prostøednice všech milostí (doruèuje Bohu, oè prosíme a od Boha nám doruèuje jeho milosti) - je Rok víry Kolik je ve mnì víry? Co bych mohl ještì více nabídnout Bohu? - v evangeliích je nìkolik míst, kde Ježíš kárá apoštoly za jejich slabou víru - apoštolové se vírou tìžko prokousávají, ale Maria není nikdy kárána - u ní se mùžeme uèit víøe - kdyby naše víra byla tak malá jako hoøèièné zrníèko, mikroskopická v síle hoøèièného zrníèka se mohou hory pøenášet - vìci se musí promodlit, protrpìt a promilovat - Eucharistie je vrchol života Církve - není nic lepšího, co by nás na této zemi spojilo s Kristem, než je Eucharistie - Eucharistie je nejsilnìjší zdroj lásky - adorace je komunikace od srdce k Srdci - Maria je v celém stvoøení nejkrásnìjší Monstrancí nesoucí Krista Dále P. MUDr. Jiøí Korda pøedstavil Modlitby za nejmenší viz následující èlánek. Ve tøi hodiny zaèala závìreèná adorace, pøi níž ženy matky a babièky jedna po druhé pøicházely pøed vystavenou Nejsvìtìjší Svátost a ukládaly jména svých dìtí a vnukù do košíku, který pøedstavuje Ježíšovy ruce jak bezpeèné místo pro naše dìti a vnuky. Pøipomnìly jsme si Ježíšùv nádherný slib: Proste a bude vám dáno Po svátostném požehnání setkání skonèilo. Bylo to milé a radostné setkání matek ze všech koutù Moravy, umocnìné spoleènou modlitbou za naše dìti. Maminky a babièky se mohly vrátit ke svým dìtem a vnukùm, které bezpeènì svìøily té nejlepší Péèi a Lásce. Dlužno podìkovat tìm, které nás na toto setkání pozvaly a zaøídily autobus a vše potøebné, a to Lidušce Koudelové a Ivì Èastulíkové. A je Pán odmìní za tuto jejich službu. Jana Adámková Jednoduchý návod na š astné manželství Novináøi se pøi setkání s jubilejním manželským párem, který slavil svoji zlatou svatbu, tázali na tajemství jejich bohatého manželského života. Odpovídal ženich: Víte, Sára byla moje první a poslední láska, jinou jsem nikdy nemìl. Když jsem se ženil, zavolal si mne otec mé nastávající stranou a pøedal mi svùj dárek. Byly to kapesní hodinky. Pøitom øekl: Otevøi je. Na vnitøní stranì víèka byl vyrytý nápis: Øekni dnes Sáøe nìco hezkého. A protože na hodinky se nešlo podívat jinak než po otevøení víèka, snažil jsem se jednoduše plnit tchánovo pøání. Toto je celý úspìch našeho spoleèného života. Nikdy jsem nelitoval. (pøíbìh dodal pan František Ševèík) Modlitba za obnovu národa Otèe, modlíme se za obnovu. Prosím, vylij svého Ducha na svùj lid a daruj nám nové vidìní tvé slávy, novou zkušenost s tvou mocí, novou víru ve tvé Slovo a nové zasvìcení se do tvé služby, aby tvá láska mezi námi rostla a tvé království pøišlo. Vìøíme, Otèe, ve tvou ochranu proti úkladùm ïábla, který chce znièit tvé plány a úmysly. Prohlašujeme tì Pánem v našich životech. A se stane vùle tvá. Amen. Pár na loïce Manžel s manželkou se chtìli dostat na druhý bøeh øeky. On byl postižen dìtskou mozkovou obrnou a nemohl pohybovat rukama, ona byla slepá. Manžel øekl: Protože vidím, budu loïku øídit. Manželka odpovìdìla: Já mohu hýbat rukama, tak budu veslovat! A tak klidnì pøepluli øeku a pochopili, co to znamená být skuteènì manželem a manželkou. - PASTÝØ strana 6 -

7 Pøíbìh pšenièného zrna Jednoho listopadového odpoledne šel rolník na své pole, aby zasel obilí. Mezi zrnky bylo jedno obzvláš krásnì hladké a zlatì záøivé. Rolník hodil zrno spolu s mnoha dalšími na zem a ihned ho nìkdo zakryl vrstvou pùdy. Ubíhaly dny, vzduch se ochlazoval, zaèal foukat vítr a padal hustý déš. Naše malé zrnko se chvìlo. Vzpomínalo na teplé dny, na sluneèní paprsky, které ho høály a stýskalo se mu. Dny ubíhaly. Jednoho rána zaèalo zrnko nìco svìdit a nepøestávalo ho to trápit. Byly to jeho malièké koøínky, které se prodraly ven a noøily se do zemì, zatímco køehký a hebký klíèek se snažil propíchnout pevnou hroudu zemì nad ním. Jakmile se dostala hlavièka ven z pùdy, pocítil výraznou zmìnu teploty a jeho køehké lísteèky se zachvìly mrazem. Naštìstí zaèal brzy padat sníh. Husté snìhové vloèky pokryly všechno svým bílým pláštìm. Zrnko bylo nyní pøikryto snìhovou pokrývkou, která ho høála a pocítilo mírnou vláhu. Bylo š astné, že mùže spát v teplouèku. Pomalu a jistì plynul èas a sníh se rozpustil. Koneènì pøišlo jaro. Zrnko zaèalo pod vlažnými sluneèními paprsky rùst a protahovat se. Brzy z nìj byla pìkná rostlinka, která se vlnila ve vìtru a vesele tanèila spoleènì se svými sourozenci. Pak pøišlo léto. Dny se prodlužovaly a teplo zpùsobilo, že vyrostly a uzrály klásky. Zesvìtlely, zezlátly a ztìžkly novými malými zrnky, které se na sebe tlaèily a záøily jako tøpytivé perly. Celé pšenièné pole intenzívnì záøilo. Všude panoval pokoj, krása, radost. Najednou se však ozvalo zlovìstné zašumìní. K poli se pøibližoval rolník. V rukou svíral ostrou kosu. Ta se s rychlostí zakousla do stébel a silnými údery zaèala sekat štíhlé nožky slámy. Jedno stéblo po druhém padalo na zem. Èekal je krutý osud? Staré zrno, pøesnìji øeèeno to, co z nìj teï zbylo, øeklo dìtem: Nebojte se, neumøete! Váš život se promìní. Jednou z vás bude krásná jemná mouka, ze které nìkdo upeèe nìco moc vzácného. Bruno Ferrero Kvìtiny pro duši Noviny Vnouèek se jednou zeptal svého dìdeèka: Proè vlastnì kohouti kokrhají? Dìdeèek odpovìdìl: Kohouti zakokrhají pokaždé, když lidé øíkají nìjakou lež! Vnuk: Tak proè kokrhají v noci, když pøece všichni ještì spí? Dìdeèek: Máš pravdu! Všichni skuteènì tou dobou ještì spí, ale v noci se tisknou noviny! - PASTÝØ strana 7 -

8 A NÌCO PRO ROZVESELENÍ Podnikatel se ptá syna: Tak co, jak se daøí ve škole? Výbornì, tati. Mùj kontakt s pátou tøídou byl prodloužen o rok! Na dovolené povídá matka synovi: Po obìdì nesmíš na houpaèku, Pepíèku, mohlo by ti být zle. Ale když doma smím, proè tady ne? Protože doma nestojí tvùj obìd dvì stì korun! Synek se ptá tatínka: Tati, kdy si indiáni malují oblièeje? Když se chystají do boje. Tak si dej pozor na mámu, stojí pøed zrcadlem. Dva muži byli lovit jeleny. Povedlo se jim zastøelit jednoho opravdu velkého. Tak ho každý chytli za jednu zadní nohu a táhli ho k autu. Potkal je hajný, a když zjistil, že mají lovecká povolení v poøádku, øekl: Jestli se neurazíte, poradím vám. Bude se vám ten jelen líp táhnout, když ho místo za nohy vezmete za parohy. Ti dva si øekli, že hajný asi ví, o èem mluví, tak každý chytil jeden paroh, a opravdu to bylo o mnoho snazší. Hajný mìl pravdu, takhle to jde daleko líp, øíká jeden. No jo, ale vzdalujeme se od auta! Zvoní mobil v posilovnì, zvedne jej funící muž: Prosím. Ahoj miláèku, jsi v posilovnì? ptá se žena. Ano, jsem, co potøebuješ? odpoví muž otráveným hlasem. Tak to je fajn. Já jsem ti jen chtìla øíct, že ten kožich, jak stál šedesát tisíc, tak jej zlevnili na ètyøicet. Že si jej mùžu koupit? škemrá žena. Ale jo. Tak to je super, ty jsi dnes tak zlatý! Tak èau, zaševelí sladkým hláskem žena a zavìsí telefon. Muž v posilovnì zavìsí také a se zvednutým telefonem nad hlavou zakøièí: Chlapi, nevíte, èí je to mobil? Tati, máš dobrou pamì na tváøe? ptá se syn. Ano, jistì. Ale proè se ptáš? Protože jsem právì rozbil zrcadlo, které používáš pøi holení. Povídá matka synovi: Jez špenát, abys byl silný, chytrý a hezký. Nechci být silný, ani nechci být chytrý a už vùbec nechci být hezký! Chci být jako táta. Pé a letí ve škole po chodbì a jen tak tak, že nesrazí øeditele. Ten ho chytí za límec a dává mu lekci: Teï se pìknì vrátíš, v klidu pùjdeš okolo mì a pozdravíš mì tak, jak to dìlá tvùj tatínek, když se potká se svými známými. Pé a se o nìkolik krokù vrátí, nacpe si ruce do kapes, dojde k øediteli, praští ho po zádech, až mu poskoèí na nose brýle a na celou školu øve: Nazdar, starej brachu, sto let jsem nevidìl tvoji plešatou kebuli, ty ještì žiješ? Nezbedùv humor 3 Nechte dìti pøicházet My dospìlí pøicházíme na bohoslužby ke chválám, k uctívání a na kázání. Pøicházíme odpoèívat v Boží pøítomnosti, èerpat posilu a inspiraci, slyšet Boží slovo, povzbuzovat a být povzbuzeni svìdectvími a modlitbami našich sourozencù v Kristu. Dìti dáváme do besídky, nedìlky (co to slovo vlastnì u nás dneska znamená?), prostì nìkam jinam, nebo je necháváme doma. Proè? Aby nás nerušily. Aby se nenudily. Aby se pobavily. Aby se setkaly s kamarády. Možná taky proto, aby se dozvìdìly nìco o Bohu. Je to tak dobøe? Je dobøe, že se pøi naší úèasti na bohoslužbách nenecháme rušit vlastními dìtmi? Že v obavì, aby nudící se dìti nerušily nás i ostatní, je buï s sebou vùbec nebereme, nebo je odkládáme na hlídání, nedìlky, besídky, nebo jak se všechno to jmenuje. Pokud s námi dìti na bohoslužbì vùbec nikdy nejsou, myslím, že je to až škodlivé. Pro rodièe i pro dítì. Dìti totiž na své rodièe všechno prozradí. Napøíklad to, že jsou nevychované. Nebo to, že se pøed nimi rodièe nemodlí a nechválí Boha, že s dìtmi moc o Božích vìcech nemluví, protože jsou pøece ještì malé a nepochopily by to. Ale copak my Bohu vždycky rozumíme? Èasto pøece nechápeme, jak s námi podivuhodnì jedná, ale že s námi jedná, nemùžeme popøít. Pøítomnost Ducha Svatého je to, co nás motivuje ke svatosti. Vždy je psáno, že litera zabíjí, ale Duch obživuje Copak není Ježíš nádherný? Pokud jsou kázání nudná a chvály mizerné, je asi jedno, zda na nich dìti jsou nebo ne, ale pokud Bùh jedná a dotýká se nás, zdalipak to není to nejcennìjší, co bychom mìli dopøávat svým dìtem? Ony opravdu všechno nechápou rozumem, ale poznají, když Bùh pøijde. A jejich dìtskými otázkami na nesrozumitelná místa kázání jsou èasto obohaceni i rodièe. A koneènì dìti vidí své rodièe jak se modlí, jak uctívají Boha, jak obìtují do sbírky, jak svìdèí, jak se jich Bùh dotýká. Pøíklad, jak víme, bývá nejsilnìjším výchovným momentem. Jak vlastnì dìtem zprostøedkovat Boží dotyk? Kdy se Bùh dotýká nás? V které èásti bohoslužeb? Mluvme o tom s dìtmi. Pohybujeme se v oblasti nevyslovitelného, já vím Pán Ježíš øekl, nechte malièkých pøijít ke mnì a nebraòte jim. Ta miminka, kterým on žehnal, jistì nemìla ani tušení, co se dìje. Avšak jejich duch pøijímal. Dìti dost pravdìpodobnì všechno nepochopí, ale Duch mluví k duchu. Je také psáno: Kdo nepøijme království Boží jako dítì, jistì do nìho nevejde. Poté, co se èlovìk ocitne v Božím království, pøehodnocuje v jednom kuse. Hodnoty, které jsou ve svìtì hodnotami, jsou v Božím království bezcenné. A samozøejmì naopak. Dìti jsou v Božím království nositeli doložky nejvyšších výhod. Cokoli pro nì udìláme, si Pán Ježíš bere osobnì. Nejkrutìjší tresty hrozí tìm, kdo ublíží dítìti. Jsou nám svìøeny, abychom je vychovali jako uèedníky Kristovy. Náš životní úkol. Nic v našem životì není tak dùležité. Z tohoto úhlu pohledu se ostatní hodnoty majetek, kariéra, zážitky, spoleèenská prestiž, vzdìlání, ano, dokonce i služba posunují o místo zpìt. Pøíliš radikální? Ano, i Pán Ježíš odsunul službu i odpoèinek, aby mohl žehnat dìtem. Je tìžké vychovat z dìtí opravdové køes any. Stojí to obrovskou námahu. Nás samé. Nebudeme-li opravdovými køes any my rodièe, nepùjdeme-li jim svým životem v Kristu pøíkladem, tìžko mùžeme oèekávat, že to nìjaká nedìlka nebo dìtský klub zvládne za nás. Z knihy fejetonù Hany Piknerové Brusinky Øekni mi to ještì jednou! Jednoho veèera se Matka Tereza po celodenní nároèné práci naklonila k chudé dívce. Odstranila pár ubohých cárù šatù, které mìla na sobì, a hezky ji umyla. Dívenka se podívala pøímo do oèí sestry. Skomírajícím hlasem se jí zeptala: Proè to dìláš? Matka Tereza: Protože tì mám ráda. Holèièka se celá rozzáøila a tøikrát zašeptala: Øekni to ještì. Øekni to. Øekni to ještì! - PASTÝØ strana 8 -

9 nám pomáhají. Velké díky pak patøí všem dárcùm, kteøí svým finanèním obnosem pøispìli do pokladnièek. Výtìžek Tøíkrálové sbírky 2013 za farnosti Slavièín, Štítná nad Vláøí, Újezd a Vlachovice èiní celkem Kè. Èástka bude využita v uvedených farnostech pro pomoc rodinám, matkám v tísni, starým a nemocným, lidem v nouzi, na humanitární pomoc a podporu charitního díla. Za charitu sv.vojtìcha Slavièín Zùbková Magda koordinátorka Tøíkrálové sbírky 2013 Radost z dobrého skutku - tak lze jinak nazvat èi pojmenovat charitativní akci konanou vždy na poèátku nového roku, tedy Tøíkrálovou sbírku. Také letos dne 5. ledna 2013 se v našem mìstì a okolních vesnicích opìt rozeznìly hlasy malých králù. Koledníèci koledou popøáli vám všem jen to dobré a poprosili o dar pro potøebné. Ve farnostech Slavièín, Štítná nad Vláøí, Vlachovice, Újezd koledovalo celkem 69 skupinek, to je 69 dospìlých a 207 dìtí. Pøestože poèasí jejich koledì pøíliš nepøálo, èekalo je ve všech domech vlídné pøijetí a u nás na charitì malá odmìna v podobì obèerstvení - smaženého øízku. Charita sv. Vojtìcha Slavièín chce touto cestou podìkovat všem, kteøí se jakkoliv podíleli na Tøíkrálové sbírce Podìkování patøí pøedevším malým koledníèkùm a jejich vedoucím za jejich ochotu a snahu udìlat nìco pro druhé. Dìkuji také P. Mgr. Miroslavu Strnadovi za farnost Slavièín, P. Janu Mùèkovi za farnost Újezd, P. Andrzeji Bystrzyckému za farnost Štítná nad Vláøí a P. Janu Vavøincovi Èernému za farnost Vlachovice, kteøí jsou pro sbírku v daných oblastech místními asistenty a v mnohém Vybráno v obci nebo její èásti Èástka rok 2012 Èástka rok 2013 Slavièín Kè Kè Divnice Kè Kè Hrádek Kè Kè Nevšová Kè Kè Bohuslavice Kè Kè Lipová Kè Kè Petrùvka Kè Kè Rudimov Kè Kè Štítná nad Vláøí-Popov Kè Kè Jestøabí Kè Kè Újezd Kè Kè Slopné Kè Kè Vysoké Pole Kè Kè Drnovice Kè Kè Louèka Kè Kè Vlachovice Kè Kè Haluzice Kè Kè Vlachova Lhota Kè Kè Køekov Kè Kè Celková èástka Kè Kè Postní almužna 2013 Ježíš mu øekl: Co chceš, abych pro tebe uèinil? Slepý odpovìdìl: Pane, a vidím. (Mk 10,51) Jakým zpùsobem bychom mohli druhému pomoci my? Nabízí se øada možností a jednou z nich je právì Postní almužna. Postní doba nás vybízí k tomu, abychom se zastavili, ztišili, zamysleli nad svým životem a také nad tím, jak bychom mohli pomoci lidem v nouzi. Na první nedìli postní 17. února 2013 si mùžete po každé mši svaté vyzvednout papírovou schránku, kterou si mùžete doma složit a každý den do ní vhodit urèitý finanèní obnos, jehož výše je závislá na tom, jakou vìc si odepøete. Jako pøíklad bych uvedla: omezení kouøení cigaret, omezení alkoholu, pro dìti to mùže znamenat omezení èokolády apod. Pùst se samozøejmì netýká jenom jídla, ale i toho, že se snažíme být co nejvíce s druhými lidmi, pomáhat jim apod. Schránky se budou odevzdávat na Kvìtnou nedìli 24. bøezna V tento den své schránky pøinesete do kostela a pøede mší svatou je položíte pøed oltáø. Do schránky mùžete vložit lísteèek, na který napíšete úèel využití Postní almužny. Za Charitu sv.vojtìcha Slavièín Mgr. Kateøina Gbelcová Koordinátor PA 2013 List o pøihláškách do semináøe Drazí bratøi a sestry, znovu nastává doba pøihlášek do knìžského semináøe. Proto si dovoluji oznámit, že v nìm máme dost místa pro nové kandidáty knìžství, kteøí by se zde pøipravovali na své poslání. Dìkuji všem, kteøí semináø podporují, všem, kteøí se za nová povolání modlí, ale i tìm, kteøí rádi pøijímají do své rodiny dìti a dobøe je vychovávají, všem, kteøí pomáhají knìžím a zapojují se do služby ve farnosti. Zvláštì chci oslovit Vás, mladí muži, kteøí jste se nìkdy myšlenkou na knìžství zabývali, nebo máte touhu žít pro druhé, prohlubovat své pøátelství s Ježíšem a pomáhat lidem na cestì spásy. Promluvte si s knìzem o své životní cestì a hledejte spolu s ním, jestli Bùh nevolá také Vás ke knìžství. Pokud byste vidìli, že to mùže být Vaše cesta, mùžete u nìj získat bližší informace o pøihláškách. Také je možné navštívit Arcibiskupský knìžský semináø v Olomouci, kde se konají setkání pro ty, kteøí o knìžském povolání uvažují. S pøáním radosti z Kristova pøátelství každého z Vás zdraví a všem ze srdce žehná arcibiskup Jan Spropitné Na konci obìda zavolá zákazník na mladièkou, velmi milou servírku: Sleèno, pøineste mi, prosím, úèet! Tady to je, pane: dìlá to sedmdesát euro. Pán položí na tácek bankovku v hodnotì sto euro. Když se servírka vrací se zbylou èástkou, velmi galantnì jí pošeptá: Kdybyste dovolila, rád bych vám øekl tøi slùvka, která vám jistì udìlají radost. Jenom mluvte! Jste tak roztomilá! Škoda! Doufala jsem, že mi øeknete: Zbytek si nechte! - PASTÝØ strana 9 -