1) Standardy plemen psů často používaných v canisterapii Zlatý retrívr

Transkript

1 Přílohy

2 1) Standardy plemen psů často používaných v canisterapii Zlatý retrívr Země původu: Velká Británie Vyuţití: lovecký pes Klasifikace FCI: skupina 8- retrívři, slídiči, vodní psi Celkový vzhled: symetrický, vyváţený, aktivní, výkonný, s vyváţeným pohybem; spolehlivý, s laskavým výrazem Povaha: poslušný, inteligentní a s přirozenými vlohami k práci; laskavý, přátelský, přívětivý a důvěřivý Hlava: vyváţená. Mozkovna široká, aniţ by působila hrubým dojmem; dobře nasazená na krku. Stop dobře definován. Nosní houba přednostně černá Tlama: silná, široká a hluboká. Délka tlamy přibliţně odpovídá délce od stopu k týlnímu hrbolu Čelisti/ zuby: čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůţkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo Oči: tmavě hnědé, široce posazené, tmavé okraje očních víček Uši: střední velikosti, nasazeny zhruba ve stejné výši jako oči Krk: dobré délky, suchý a svalnatý Tělo: rovná horní linie hřbetu. Bedra silná, svalnatá, krátká a pevně svázaná. Hrudník hluboký, poskytuje dostatek prostoru srdci. Ţebra hluboká, dobře klenutá. Ocas: nasazen a nesen na úrovni hřbetní linie, dosahuje k hleznům, na konci není zatočen. Hrudní končetiny: přední nohy rovné se silnými kostmi. Plece dobře šikmo dozadu uloţené, dlouhá lopatka. Lokty těsně přiléhající. Pánevní končetiny: zadní nohy silné a svalnaté. Kolena dobře zaúhlená. Bérce dobré délky. Hlezna správně spuštěná, při pohledu zezadu rovná, nejsou vytočená dovnitř ani ven. Kravský postoj je vysoce neţádoucí. Tlapy: kulaté a kočičí

3 Pohyb: silný s dobrým posuvem. Přímý a rovnoběţný pohyb předních i zadních běhů. Krok dlouhý a volný, bez nadměrného zvedání končetin vpředu. Srst: hladká nebo zvlněná s dobrými praporci, hustou podsadou odpuzující vodu Barva: všechny odstíny zlaté nebo krémové, ne červené ani mahagonové. Povoleno je několik málo bílých chlupů jen na hrudníku. Výška v kohoutku: psi cm, feny cm MACEK, Tomáš. ČeskoMoravská Kynologická Unie [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 1.: Zlatý retrívr zdroj:

4 Labradorský retrívr Země původu: Velká Británie Vyuţití: lovecký pes Klasifikace FCI: skupina 8- Retrívři, slídiči, vodní psi Celkový vzhled: silně stavěný, s krátkými bedry, velmi aktivní; (coţ předem vylučuje přílišnou tělesnou hmotnost nebo substanci) s širokou mozkovnou; širokým a hlubokým hrudníkem a dobře klenutými ţebry; široký a silný v bedrech a pánevních končetinách. Povaha: vyrovnaný, velmi činorodý. Vynikající nos, jemná tlama; vášnivý milovník vody. Přizpůsobivý, oddaný společník. Inteligentní, horlivý a poslušný, se silnou snahou zavděčit se. Laskavé a přívětivé povahy, bez stopy agresivity nebo nepřiměřené plachosti. Hlava: mozkovna široká. Čistě řezaná bez masitých lící. Stop vyjádřen. Nosní houba široká, nozdry dobře vyvinuté. Tlama silná, není špičatá. Čelisti/ zuby: čelisti střední délky, čelisti i zuby silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůţkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a v čelistech jsou posazeny kolmo. Oči: středně velké, vyjadřující inteligenci a dobrou povahu; hnědé nebo oříškově hnědé Uši: nejsou velké ani těţké, visí a těsně přiléhají k hlavě, jsou posazeny poměrně daleko vzadu Krk: suchý, silný, mohutný, přecházející v dobře postavené plece Tělo: horní linie trupu rovná. Bedra široká, krátká, pevně svázaná a silná. Hrudník dobré šířky a hloubky, s dobře klenutými sudovitými ţebry tento dojem nesmí být vytvářen tím, ţe pes nese přílišnou hmotnost. Ocas: charakteristický znak, velmi silný v nasazení, postupně se zuţující ke špičce, střední délky, bez praporců, ale je po celém obvodu pokrytý krátkou, silnou, hustou srstí, coţ budí dojem kulatosti a tento vzhled je popisován jako vydří ocas. Můţe být nesen vesele, ale neměl by se stáčet nad hřbet. Hrudní končetiny: při pohledu zepředu nebo ze strany postavené od loktů kolmo k zemi. Plece dlouhé a šikmé.

5 Pánevní končetiny: dobře vyvinutá záď, směrem k ocasu neklesá. Koleno dobře zaúhlené. Hlezna nízko postavená. Kravský postoj je vysoce neţádoucí. Tlapy: kulaté, kompaktní; dobře klenuté prsty a dobře vyvinuté polštářky tlap Pohyb: volný, pokrývající odpovídající prostor; přímý a rovnoběţný pohyb hrudních i pánevních končetin Srst: charakteristický znak, krátká, hustá, bez zvlnění nebo praporců, na omak působí jako tvrdá; podsada odolná proti povětrnostním vlivům Barva: jednobarevná černá, ţlutá nebo játrová/čokoládová. Ţlutá dosahuje od světle krémové po červenou liščí barvu. Povolena je malá bílá skvrna na hrudníku. Výška v kohoutku: psi: cm, feny: cm MACEK, Tomáš. ČeskoMoravská Kynologická Unie [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 2: Labradorský retrívr, zdroj:

6 Stafordširský bulteriér Země původu: Velká Británie Klasifikace FCI: skupina 3- teriéři; teriéři typu bull Celkový vzhled: hladkosrstý, dobře vyváţený a na svou velikost velmi silný pes. Svalnatý, aktivní a pohyblivý. Charakteristické rysy: je známý svou bezmeznou odvahou a houţevnatostí. Vysoce inteligentní a velmi laskavý zejména k dětem. Povaha: statečný, nebojácný a naprosto spolehlivý pes Hlava: krátká, celkově hluboká hlava s širokou lebkou. Velmi vyvinuté lícní svaly. Stop výrazný, morda krátká, nos černý. Oči: přednost mají tmavé oči, jejich zbarvení se však můţe vztahovat k barvě srsti. Kulaté a středně velké. Posazené tak, aby hleděly přímo vpřed. Okraje víček tmavé. Uši: růţovité nebo polovztyčené, ani velké, ani těţké. Klopené nebo vztyčené ucho je nanejvýš neţádoucí. Pysky/ čelisti/ zuby: pysky přilehlé a čisté. Čelisti silné. Zuby velké, s dokonalým pravidelným a úplným nůţkovým skusem, to znamená, ţe horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí. Krk: svalnatý, poměrně krátký, s jasnými obrysy, směrem k ramenům se rozšiřující Hrudní končetiny: nohy rovné, s dobře vyvinutými kostmi, postavené poměrně daleko od sebe; z nadprstí, které není ochablé, vybíhají mírně ven vytočené tlapy. Ramena jsou uloţená patřičně vzad, lokty nejsou volné. Pánevní končetiny: dobře osvalené. Hlezna nízko poloţená, kolenní klouby správně zaúhlené. Nohy jsou při pohledu zezadu souběţné. Tlapy: se silnými polštářky, silné a středně velké. Drápy jsou u jednobarevných jedinců černé. Tělo: bedra krátká, hřbetní linie rovná. Široká přední fronta, hluboký hrudník, správně klenutá ţebra. Tělo je svalnaté, s jasnými obrysy. Ocas: středně dlouhý, nízko nasazený ocas se ke špičce zuţuje a je nesený poměrně nízko. Neměl by být příliš zatočený lze jej připodobnit k ramenu starých pump.

7 Pohyb: volný, vydatný a čilý pohyb s racionálním vyuţíváním energie. Končetiny se při pohledu zepředu i zezadu pohybují souběţně. Z pánevních končetin vychází zjevný posun. Srst: hladká, krátká a hustá Barva: červená, plavá, bílá, černá nebo modrá, nebo kterákoli z těchto barev s bílou. Ţíhaná všech odstínů nebo ţíhaná s bílou. Černá s pálením nebo játrová barva je vysoce neţádoucí. Hmotnost: psi kg, feny kg Velikost: poţadovaná kohoutková výška činí 35,56 40,64 cm MACEK, Tomáš. ČeskoMoravská Kynologická Unie [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 3: Stafordširský bulteriér, zdroj:

8 Border kolie Země původu: Velká Británie Pouţití: ovčácký pes Klasifikace FCI: skupina 1 Psi ovčáci a honáčtí Celkový vzhled: pes dobrých proporcí a ladných rysů ukazujících kvalitu, půvab a dokonalou vyváţenost, které ve spojení s dostatečnou tělesnou stavbou demonstrují jeho výkonnost. Sklon k robustnosti i k přílišné lehkosti je neţádoucí. Povaha: vytrvalý ovčácký pes k tvrdé práci u stáda, výborně ovladatelný. Ţivý, pozorný, poslušný a inteligentní. Nesmí být ani nervózní ani agresivní. Hlava: lebka dosti široká, týlní hrbol nevýrazný. Stop velmi výrazný. Nos černý, u hnědých a čokoládově zbarvených jedinců smí být hnědý. U modrých psů by měl být břidlicové barvy. Dobře vyvinuté nosní dírky. Čenich se směrem k nosu zuţuje, je středně krátký a silný. Líce nejsou ani plné, ani zaoblené. Čelisti/ zuby: silné zuby a čelisti s dokonalým pravidelným a úplným nůţkovým skusem. To znamená, ţe řezáky horní čelisti těsně přesahují řezáky spodní čelisti, přičemţ jsou vsazeny kolmo do čelisti. Oči: posazené daleko od sebe, oválného tvaru, středně velké. Barva hnědá, jen u merle zbarvených psů mohou být jedno nebo obě oči zcela, nebo částečně modré. Jemný, bystrý, pozorný a inteligentní výraz. Uši: středně velké a středně silné, nasazené dostatečně daleko od sebe. Jsou neseny vztyčeně nebo polovztyčeně. Při naslouchání jsou výrazně pohyblivé. Krk: dobré délky, silný a svalnatý, mírně klenutý a rozšiřující se směrem k lopatkám Tělo: trup má atletický vzhled. Mírně delší, neţ je výška v kohoutku. Bedra široká a svalnatá, ne však vystouplá. Hrudník hluboký a poměrně široký s dobře klenutými ţebry. Ocas: středně dlouhý, svým posledním obratlem dosahující minimálně k hleznu. Je nízko nasazený, dobře osrstěný, směrem ke špičce se stáčí vzhůru a doplňuje tak ladnou linii a vyváţenost psa. Při vzrušení můţe být vztyčen, nikdy však není nesen nad hřbetem.

9 Hrudní končetiny: hrudní končetiny jsou při pohledu zpředu rovnoběţné. Kosti jsou pevné, ne však mohutné. Lopatky uloţeny vzad. Lokty přiléhají k tělu. Pánevní končetiny: široká a svalnatá v profilu ladně přecházející k nasazení ocasu. Stehna dlouhá, silná a svalnatá. Kolena dobře zaúhlená. Hlezenní kloub pevný, hluboce uloţený. Tlapky: oválného tvaru s vysokými polštářky, pevné a dobře stavěné. Prsty klenuté a těsně navzájem přiléhající. Drápky krátké a silné. Pohyb: volný, plynulý a neúnavný. Nízko zvedané tlapky vzbuzují dojem, ţe je pes schopen pohybovat se nenápadně a velmi rychle. Srst: dvě varianty: středně dlouhé a krátké U obou variant je krycí srst hustá a střední textury s měkkou a hustou podsadou, která vytváří výbornou ochranu proti povětrnostním vlivům. U středně dlouhé varianty vytváří bohatá srst hřívu, kalhoty a prapor. V obličejové části, na uších, na hrudních končetinách (s výjimkou praporců) a na pánevních končetinách od hlezen k zemi má být srst krátká a hladká. Barva: dovoleno je mnoţství barev, přičemţ nikdy nesmí převládat bílá Výška v kohoutku: psi 53 cm, feny: o něco méně MACEK, Tomáš. ČeskoMoravská Kynologická Unie [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 4: Border kolie, zdroj:

10 Bernský salašnický pes Země původu: Švýcarsko Pouţití: původně hlídací, honácký a taţný pes na sedláckých dvorech v kantonu Bern, dnes také rodinný a všestranný pracovní pes Klasifikace FCI: skupina 2- Pinčové a knírači molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena Celkový vzhled: dlouhosrstý, tříbarevný, více neţ středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami; harmonický a vyrovnaný Povaha: spolehlivá, pozorná, ostraţitá a nebojácná v kaţdodenních situacích; dobromyslná a příchylná vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost Hlava: silná. Velikost harmonicky ladí s celkovým vzhledem, nepříliš těţká. Lebka při pohledu zepředu a z profilu málo klenutá. Málo vyjádřená středová rýha. Stop výrazný, avšak ne nadměrně vyjádřený. Nosní houba černá. Tlama silná; středně dlouhá; hřbet nosu rovný. Pysky přiléhající, černé. Čelisti/ zuby: úplný, silný nůţkový skus. Klešťový skus se toleruje. Oči: tmavě hnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími očními víčky, ne příliš hluboko uloţené a nevystupující. Povolená víčka jsou vadou. Uši: zavěšené, středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové, lehce zaoblené, v klidu ploše přiléhající. Při vzbuzené pozornosti psa je nasazení ucha vzadu vzpřímené, přičemţ přední okraj ucha zůstává přiloţen k hlavě. Krk: silný, svalnatý, středně dlouhý Tělo: horní linie trupu z profilu od krku lehce přechází dozadu dolů do kohoutku, poté probíhá rovně a vodorovně. Hřbet pevný, rovný a vodorovný. Bedra široká a silná; při pohledu shora lehce vtaţená. Záď měkce zaoblená. Hruď široká, hluboká, dosahující aţ kloktům, s vyjádřeným předhrudím. Ocas: huňatý, dosahující nejméně k hleznu, v klidu visící, v pohybu plovoucí, nesen ve výši hřbetu nebo lehce nad ní

11 Hrudní končetiny: při pohledu zpředu rovné a rovnoběţné, spíše široko postavené. Silná stavba kostí. Lopatky silné, dlouhé, šikmo postavené, tvořící s paţní kostí nepříliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené. Pánevní končetiny: při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběţné a nejsou postaveny příliš úzce. Stehna dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená. Tlapy: krátké, kulaté, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř. Pohyb: ve všech chodech prostorný, plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházejí z pánevní končetiny. Srst: dlouhá a lesklá, hladká nebo lehce zvlněná Barva: temně černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách a na hrudi; s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno: - Čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. - Bílá, přiměřeně široká průběţná kresba na hrdle a hrudi. - Ţádoucí: Bílé tlapy a špička ocasu. Výška v kohoutku: psi: cm, feny: cm MACEK, Tomáš. ČeskoMoravská Kynologická Unie [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 5: Bernský salašnický pes, zdroj: PP.

12 Australský ovčák Země původu: USA Pouţití: ovčácký a farmářský pes Zařazení podle FCI: skupina 1- ovčáčtí a honáčtí psi Celkový vzhled australský ovčák je dobře vyváţený, o něco delší neţ vyšší, střední velikosti a síly kostí, se zbarvením, které nabízí rozmanitost a osobitost. Je pozorný a ţivý, mrštný a čilý, pevně stavěný a osvalený bez neohrabanosti. Srst je přiměřené délky a hrubosti. Ocas je kupírovaný nebo přirozený. Povaha: australský ovčák je inteligentní pracovní pes se silnými pasteveckými a hlídacími instinkty. Je to oddaný společník a vydrţí pracovat celý den. S takovými vlastnostmi má dobrou povahu, zřídka je svárlivý. Při prvním setkání můţe být poněkud zdrţenlivý. Hlava: čistá, silná a suchá. Celková velikost by měla odpovídat velikosti těla. Lebka plochá aţ mírně vyklenutá. Týlní hrbol můţe být lehce vyznačený. Její délka je stejná jako šířka. Stop dobře vyjádřený, přiměřený. Nos: jedinci zbarvení blue merle a černí mají černou nosní houbu (a pysky). Jedinci zbarvení red merle a červení mají játrový (hnědý) nos (a pysky). U jedinců zbarvených merle jsou na nosní houbě povoleny malé růţové skvrny, které ovšem u psů starších jednoho roku nesmí přesahovat 25 % plochy nosní houby, to je váţná vada. Tlama: stejně dlouhá nebo mírně kratší neţ mozkovna. Při pohledu ze strany jsou horní plocha mozkovny a čenichové partie souběţné, oddělené přiměřeným, dobře vyjádřeným stopem. Tlama se směrem k nosu poněkud zuţuje a je zaoblená. Zuby/ čelisti: úplný chrup se silnými bílými zuby by měl tvořit nůţkový, případně klešťový skus Oči: hnědé, modré, jantarové nebo kombinace těchto barev, včetně skvrn a mramorování. Mandlový tvar, ani zapadlé, ani vypoulené. Jedinci zbarvení blue merle a černí mají černé okraje očních víček, red merle a červení mají okraje očních víček játrové (hnědé). Výraz: vyjadřuje pozornost a inteligenci, ostraţitost a dychtivost. Pohled by měl být ostraţitý, ale přátelský. Uši: zavěšené, trojúhelníkové, přiměřeně velikosti, vysoko nasazené. V afektu se uši natáčejí dopředu a nahoru, nebo do strany (jako ucho tvaru růţového lístku).

13 Krk: silný, středně dlouhý, horní linie krku je lehce klenutá, dobře zasazený do plecí Tělo: hřbet je pevný a silný, rovný od kohoutku ke kyčelním kloubům. Břicho přiměřeně vtaţené. Záď mírně spadající. Hrudník nepříliš široký, ale hluboký, dosahuje aţ k loktům. Ţebra dobře klenutá a dlouhá. Hrudník není ani sudovitý ani protáhlý. Ocas: rovný, přirozeně dlouhý nebo zkrácený. Je-li kupírovaný (v zemích, kde tento zvyk není zakázaný), nebo přirozeně krátký, nepřesahuje 10 cm. Hrudní končetiny: lopatky jsou dlouhé, ploché, poměrně blízko kohoutku a jsou dobře uloţené. Končetiny rovné a silné. Kosti silné, v průřezu spíše oválné neţ kulaté. Pánevní končetiny: pánevní končetiny jsou od sebe vzdálené přibliţně stejně jako hrudní končetiny v plecích. Zaúhlení mezi pánví a stehenní kostí odpovídá úhlu mezi lopatkou a ramenní kostí, tvoří přibliţně pravý úhel. Koleno čistě vyjádřené. Hlezenní kloub přiměřeně zaúhlený. Hlezna krátká, kolmá k zemi a při pohledu zezadu souběţná. Zadní paspárky musí být odstraněné. Tlapy: oválné, kompaktní, se sevřenými, dobře klenutými prsty. Nášlapné polštářky jsou silné a pruţné. Pohyb: hladký, nenucený krok. Vykazuje velkou čilost pohybu s vyrovnaným dlouhým krokem. Hrudní a pánevní končetiny se pohybují přímo a souběţně s podélnou osou těla. Při rychlejším pohybu se tlapky obou párů končetin stáčejí směrem k této ose, přičemţ hřbet zůstává pevný a rovný. Australský ovčák musí být hbitý a schopný okamţitě změnit směr nebo typ pohybu. Srst: středně hrubá, rovná aţ zvlněná, odolná vůči počasí a středně dlouhá. Mnoţství a kvalita podsady se liší v závislosti na klimatu. Srst je kratší a hladší na hlavě, uších, přední straně hrudních končetin a na hleznech. Na zadní straně hrudních končetin a stehnech je srst přiměřeně delší. Hříva a náprsenka je výraznější u psů neţ u fen. Barva: blue merle, černá, red merle, červená všechny barvy s i bez bílých odznaků, a s nebo bez tříslových odznaků, ţádný typ zbarvení nemá přednost. Linie růstu bílých chlupů límce nesmí přesáhnout kohoutek. Bílá barva je přípustná na krku, na hrudi, na končetinách, na spodní straně tlamy, tvoří lysinku na hlavě. Na hlavě by bílá barva neměla převaţovat, oči musí být úplně obklopené barevnou srstí s dostatkem pigmentu. Zbarvení merle věkem psa tmavne.

14 Výška v kohoutku: psi: cm, feny: cm MACEK, Tomáš. ČeskoMoravská Kynologická Unie [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 6: Australský ovčák, zdroj:

15 Šeltie (shetlandský ovčák) Země původu: Velká Británie Pouţití: společenský pes a ovčácký pes Zařazení podle FCI: skupina 1- ovčáčtí a honáčtí psi Celkový vzhled: malý, dlouhosrstý pracovní pes velké krásy, bez známek těţkopádnosti a hrubosti, pohyb pruţný a půvabný. Obrys těla symetrický, ţádná část nepřevaţuje vzhledem k celku. Bohatá srst, límec a náprsenka a souměrná hlava s líbezným výrazem se spojují v ideální obraz. Ostraţitý, mírný, inteligentní, silný a temperamentní. Povaha: ţivý, mírný, inteligentní, horlivý a činorodý. Příchylný a reagující na svého pána, rezervovaný vůči cizím, nikdy nervózní. Hlava: čistá a elegantní bez přehnanosti; při pohledu se shora i ze strany dlouhá, tupě klínovitá, zuţující se od uší k nosu. Šířka a hloubka lebky odpovídá její délce a délce čenichové partie. Celek musí být posuzován vzhledem k velikosti psa. Lebka plochá, přiměřené šířky mezi ušima, s nevýrazným týlním hrbolem. Líce ploché, plynule přecházející do dobře zaobleného nosu. Horní linie mozkovny je souběţná s linií tlamy. Stop mírný, ale vyjádřený. Čenichová partie- charakteristický vzhled je dosaţený vyváţeností, pysky a okraje očních víček černé. Charakteristický výraz je dán dokonalou vyváţeností a spojením lebky a obličejové části, tvarem, barvou a uloţením očí a správným nasazením a nesením uší. Nos je černý. Pysky tenké a černě lemované. Čelisti/zuby: rovné, čisté, silné, s dobře vyvinutou spodní čelistí Zuby zdravé s dokonalým, pravidelným a úplným nůţkovým skusem, tzn., ţe horní zuby těsně přisedají na spodní zuby a jsou kolmo usazené v čelisti. Plný počet 42 správně umístěných zubů je vysoce ţádoucí. Oči: středně velké, šikmo uloţené, mandlového tvaru, s černými okraji víček. Tmavě hnědé, s výjimkou jedinců se zbarvením blue-merle, u kterých můţe být jedno nebo obě oči modré nebo s modrými skvrnami. Uši: malé, přiměřeně široké u kořene, umístěné dosti blízko u sebe na vrcholu lebky. V klidu nesené dozadu; ale ve střehu otočené dopředu a zpola vztyčené, se špičkami překlopenými vpřed. Krk: svalnatý, dobře klenutý, dostatečné délky, umoţňující hrdé nesení hlavy

16 Tělo: hřbet rovný, půvabně prohnutý v bedrech. Záď postupně spadající dozadu. Hrudník hluboký, dosahující aţ k loktům. Ţebra dobře klenutá, zuţující se v dolní polovině, aby umoţnila volný pohyb lopatek a hrudních končetin. Ocas: nízko nasazený; zuţující se obratle dosahují přinejmenším k hleznům; bohatě osrstěný, lehce nahoru prohnutý. Při vzrušení můţe být nesen výše, ale nikdy nad úroveň hřbetu. Nikdy nesmí být zalomený. Hrudní končetiny: přední nohy jsou při pohledu zepředu rovné, svalnaté a čisté, se silnými, ale ne těţkými kostmi. Lopatky velmi dobře uloţené vzadu. V kohoutku odděleny pouze pateří, ale listy jsou nakloněné ven, aby se přizpůsobily ţádoucímu klenutí ţeber. Ramenní kloub dobře zaúhlený. Lopatka a ramenní kost přibliţně stejné délky. Lokty stejně daleko od podloţky jako od kohoutku. Zápěstí silné a pruţné. Pánevní končetiny: stehna široká a svalnatá, stehenní kost je do kosti pánevní uloţena v pravém úhlu. Koleno zřetelně zaúhlené. Hlezno dobře tvarované a zaúhlené, správně nízko posazené, se silnými kostmi. Při pohledu zezadu jsou hlezna rovná. Tlapky: oválné, s dobře vyplněnými polštářky, prsty klenuté a uzavřené Pohyb: pruţný, plynulý a půvabný, vycházející z pánevních končetin, pokrývající maximální mnoţství prostoru s minimální námahou. Mimochod, pletení, kymácení nebo toporný, chůdovitý a akcentovaný pohyb je vysoce neţádoucí. Srst: dvojí, krycí srst dlouhá, hrubé textury, rovná. Podsada měkká, hustá a přiléhavá. Límec a náprsenka velmi bohatá. Praporce na hrudních končetinách bohaté. Pánevní končetiny aţ k hleznům hojně osrstěné, od hlezen dolů srst spíše hladká. Srst na obličeji krátká, hladká. Srst by měla bohatě pokrývat tělo psa, ale neměla by převládat nebo zastírat obrys jeho těla. Krátkosrstí jedinci jsou vysoce neţádoucí. Zbarvení: Sobolí: čisté barvy nebo se stínováním, od světle zlaté aţ po sytě mahagonovou. Barva stínování musí být velmi sytá. Vlčí a šedé zbarvení je neţádoucí. Trikolor: přednost se dává sytě černé na těle, se sytými tříslovými odznaky Blue-merle: čistě stříbřitě modrá, s černým melírovaním a mramorovaním. Sytě pálené odznaky mají přednost, ale jejich absence nesmí být penalizována. Hojné černé plotny, břidlicový nebo rezavý nádech krycí srsti i podsady jsou vysoce neţádoucí. Celkový dojem musí být modrý.

17 Černo-bílá a černo-tříslová: tyto barvy jsou také uznané. Bílé odznaky (mimo černotříslové) se mohou objevit na lysině, límci, náprsence, končetinách a špičce ocasu. Bílým odznakům na těchto místech, nebo jen na některých, je dávána přednost (kromě černotříslové); jejich nepřítomnost se ale nepenalizuje. Bílé skvrny jinde na těle jsou vysoce neţádoucí. Velikost: ideální výška v kohoutku: psi 37 cm, feny 35,5 cm MACEK, Tomáš. ČeskoMoravská Kynologická Unie [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 7: Šeltie, zdroj:

18 2) Psi pozorovaní při canisterapii U všech níţe uvedených fotografií v částech Psi pozorovaní při canisterapii, Fotografie z canisterapie u dětí v mateřské škole a Fotografie z canisterapie u seniorů je autor: orig. Obr. 1: Tyto psy jsem pozorovala při canisterapeutické práci Zleva: Ch. Devil Chancy Remus (Vilík), Black Queen Chancy Remus (Kvína), Idea Chancy Remus (Dýda)

19 Obr. 2: Certifikát

20 3) Fotografie z canisterapie u dětí v mateřské škole Obr. 1: Vlevo Vilda, vpravo Dýda Obr. 2: Psi na dece a děti sedí kolem, začíná canisterapie

21 Obr. 3: Canisterapeut představuje sebe a psy Obr. 4: Děti se postupně představují psům a pak jim dávají pamlsek

22 Obr. 5: Děti si lehají jako pejsci. Canisterapeut pokládá psy. Obr. 6: Děti stojí jako psi. Canisterapeut psy postaví.

23 Obr. 7: Jak správně dávat pamlsek, nácvik dělání mističky Obr. 8: Úkol: přiřaďte k sobě stejně barevné kuţelky a vodítka

24 Obr. 9: Děti přiřazují stejně barevné kuţelky a vodítka na hromádky Obr. 10: Rozdělení kuţelek a vodítek podle barvy

25 Obr. 11: Dýda čeká na dece Obr. 12: Dráha z kuţelek, děti poslouchají instrukce

26 Obr. 13: Chlapec si vybral modré vodítko a sám si prochází dráhu kolem modrých kuţelek, kterou později půjde se psem Obr. 14: Pomoc při připínání karabiny na obojek (Dýda)

27 Obr. 15: Zapnutá karabina (Vilda) Obr. 16: Procházení dráhy s vybraným psem (s Dýdou)

28 Obr. 17: Po projití dráhy dítě odměňuje psa (Dýdu) pohlazením Obr. 18: Děti uklízejí dráhu z kuţelek

29 Obr. 19: Stavění tunelu Obr. 20: Pes (Dýda) probíhá na zavolání dítěte tunelem a na konci dostává pamlsek

30 Obr. 21: Pes (Vilda) si jde pro pamlsek Obr. 22: Střídání: polovina dětí, která volala, nyní dělá tunel

31 Obr. 23: Tunel z pohledu psa- chlapec drţí pamlsek (mistička z dlaně) a volá na psa Obr. 24: Pes (Vilda) uţ k chlapci doběhl a dívají se zpět do tunelu

32 Obr. 25: Pes (Dýda) si běţí pro pamlsek Obr. 26: Tunel spadl - uvolnění dlouhodobého soustředění

33 Obr. 27: Děti poslouchají instrukce před následující aktivitou Obr. 28: Česání psů, děti psy při česání hladí (první polovina dětí)

34 Obr. 29: Pes (Dýda) je při česání uvolněná a dítěti olizuje ruku Obr. 30: Děti se vystřídaly a nyní češe druhá polovina dětí

35 Obr. 31: Děti, které zrovna nečesají psy, jim zpívají Obr. 32: Vyndávání vyčesaných chlupů z kartáčů, canisterapeut dětem ukazuje, jak to mají udělat

36 Obr. 33: Canisterapeut vysvětluje poslední úkol- schování pamlsků před psy v zaťaté pěsti Obr. 34: Děti si dávají ruce s pamlsky za zády

37 Obr. 35: Pěsti s pamlsky za zády Obr. 36: Uvolnění pěsti a dání pamlsku psovi (Dýda), který si ji opatrně bere

38 Obr. 37: Rozloučení s dětmi- psi se loučí štěkáním Obr. 38: Děti si po canisterapii umývají ruce

39 4) Fotografie z canisterapie u seniorů Obr. 1: Přivítání (Kvína) Obr. 2: Hlazení, Kvína začíná olizovat ruku

40 Obr. 3: Nesprávné krmení psa špetičkou Obr. 4: Ukázání správného krmení mističkou

41 Obr. 5: Česání kartáčem Obr. 6: Šněrování boty

42 Obr. 7: Šněrování boty Obr. 8: Spokojenost po zvládnutí úkolu

43 Obr. 9 a 10: zašněrovaná bota i s mašličkou Obr. 11: Nasazování česací rukavice

44 Obr. 12: Česání pomocí rukavice Obr. 13: Nasazování obojku

45 Obr. 14: Kvína klientovi olizuje ruku Obr. 15: Házení aportu

46 Obr. 16: Házení aportu- Vilda chytá Obr. 17: Asistovaný kontakt při tvoření mističky

47 Obr. 18: Ukázka válení sudů Obr. 19: Obíhání kolem nohou

48 Obr. 20: Pan Jan pózuje s Vildou a Kvínou, radost je viditelná Obr. 21: Příprava na chůzi

49 Obr. 22: Chůze se psem na vodítku