ČESKÝ JAZYK SOUVĚTÍ PODŘADNÉ. Druhy vedlejších vět. VV podmětná

Transkript

1 SOUVĚTÍ PODŘADNÉ ČESKÝ JAZYK - je to spojení jedné věty hlavní (VH) a jedné nebo více vět vedlejších (VV) v jeden větný celek - VV je větným členem nějaké jiné věty (podle druhů větných členů označujeme i druhy vedlejších vět, např. podmětná, předmětná, přívlastková apod.) - VV je: a) závislá na VH nebo na jiné VV v uvedených příkladech VV, VV 1, VV 2 b) sama řídící větou pro jinou VV v uvedených příkladech VV 1 Př.: VH VV Právě nám sdělil, že s námi bude počítat. (VH = věta řídící, VV = věta závislá na VH) VH VV 1 VV 2 Řekli nám, že to bude právě Honza, který bude naším vedoucím. (VH = věta řídící, VV 1 = věta závislá na VH a zároveň řídící pro VV 2, VV 2 = věta závislá na VV 1) - v podřadném souvětí tedy rozlišujeme věty řídící a věty závislé - větou řídící se můžeme zeptat na větu závislou tj. věta závislá vyjadřuje nějaký větný člen věty řídící - základními spojovacími prostředky jsou spojky podřadicí, vztažná zájmena nebo příslovce - VH jsou od VV vždy odděleny čárkou Druhy vedlejších vět VV podmětná o vyjadřuje podmět věty řídící o závisí na přísudku věty řídící o ptáme se na ni otázkou kdo? co? (tj. otázkou 1. pádu) a slovesem věty řídící o je připojena spojkami, vztažnými zájmeny nebo příslovci Př.: Velmi ho zajímalo, co bude s jeho psem. - otázka: kdo /co ho zajímalo? - odpověď: co bude s jeho psem Kdo se přihlásil na exkurzi, bude zítra v 8 hodin čekat před školou. Je nutné, aby byli všichni členové přítomni. Překvapilo nás, když odmítli podpořit náš návrh. Co si ti dva řekli, nikdo nevěděl.

2 VV přísudková VV předmětná VV přívlastková o nahrazuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (slovesný přísudek nelze pomocí VV vyjádřit) o spona zůstává v řídící větě, jmenná část přísudku je vyjádřena pomocí VV o ptáme se na ni otázkou jaký je/není podmět? o je připojena spojkami nebo vztažnými zájmeny Př.: Nejsi taková, jak jsem si myslel. - otázka: jaká nejsi? - odpověď: jak jsem si myslel Obloha byla, jako když ji vymete. Dům už je teď zase takový, jak si ho pamatuji z dětství. Chlapec byl, jako by ho něčím omámili. Jana se stala tím, čím byla její sestra. o nahrazuje předmět věty řídící o závisí na slovese nebo na přídavném jménu věty řídící o ptáme se na ni všemi pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu a větou řídící o je připojena spojkami, vztažnými zájmeny nebo příslovci Př.: Velmi lituji, že jsem neuposlechl vaší rady. - otázka: koho / čeho lituji? (2.p.) - odpověď: že jsem neuposlechl vaší rady Svěřuj se jen tomu, komu opravdu důvěřuješ. Že půjdu večer do divadla, jsem ráno ještě nevěděla. Nejsem přesvědčen o tom, zda je pro mě ta pravá. Počítej s tím, že to nebude tak jednoduché. o nahrazuje přívlastek věty řídící o závisí na některém podstatném jménu věty řídící o ptáme se na ni otázkami jaký? který? čí? a řídícím podstatným jménem o je připojena vztažnými zájmeny nebo příslovci (tyto VV nahrazují přívlastek shodný) nebo spojkami (tyto VV nahrazují přívlastek neshodný) Př.: Trávím prázdniny u babičky, která bydlí na vesnici. - otázka: u které babičky? - odpověď: která bydlí na vesnici Byl posedlý myšlenkou, že ten závod vyhraje. Obrátil se na mě s prosbou, abych mu šel za svědka na svatbu. Koupil jsem si auto, po jakém jsem vždy toužil. Ta chata je v místech, kde dávají lišky dobrou noc.

3 !!! VV přívlastkové bývají často vloženy do věty řídící, proto je oddělujeme z obou stran čárkami: Ta mladá rodina, která se právě nastěhovala, bydlí v patře nad námi. VV příslovečné o nahrazuje příslovečné určení věty řídící o závisí na slovese nebo na přídavném jménu věty řídící o ptáme se na ni stejnými otázkami jako na příslovečné určení a větou řídící o rozlišujeme několik druhů VV příslovečných: VV příslovečná místní - bývá připojena pouze vztažnými příslovci kde, kam, odkud, kudy - ve větě řídící odkazují na VV příslovce tam, odtud, tudy, tu, všude, někde - ptáme se na ni otázkami kde? kam? odkud? kudy? a větou řídící Př.: Osady bývaly většinou tam, kde se stékaly větší vodní toky. - otázka: kde bývaly většinou osady? - odpověď: tam, kde se stékaly větší vodní toky Kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Cesta vedla místem, kudy jsem ještě nikdy nešel. VV příslovečná časová - bývá připojena časovými spojkami když, až, jakmile, zatímco, kdykoli, než, dokud, jen, sotva - ptáme se na ni otázkami kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak často? na jakou dobu? po jakou dobu? za jakou dobu? a větou řídící Př.: Mluvili jsme o tom doma, když jsme se vrátili. - otázka: kdy jsme o tom doma mluvili? - odpověď: když jsme se vrátili Zatímco jsme byli venku, maminka nám uvařila oběd. Zůstanu u tebe, dokud ti nebude lépe. VV příslovečná způsobová - bývá připojena nejčastěji příslovcem jak, spojkou že, aby, věty vyjadřující srovnání jsou uvozeny spojkami než, jako - ptáme se na ni otázkami jak? jakým způsobem? a větou řídící Př.: Vysvětlil jsem mu to, jak nejlépe jsem uměl. - otázka: jak jsem mu to vysvětlil? - odpověď: jak nejlépe jsem uměl Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Pochopila to jinak, než jsem chtěl. VV příslovečná měrová - bývá připojena nesklonným co/seč, věty vyjadřující srovnání jsou uvozeny výrazem jako (a slovesem v podmiň.zp.), jako když, jako kdyby, jak, kolik, kolikrát, čím

4 - ve větě řídící odkazují na VV měrovou i výrazy tak, tolik, tolikrát, tím - ptáme se na ni otázkami jak moc? do jaké míry? kolik? o kolik? jak mnoho? a větou řídící Př.: Utíkal, co/seč mu síly stačily. - otázka: jak moc utíkal? - odpověď: co/seč mu síly stačily Byl jsem tak unavený, jako bych nakládal vagóny s uhlím. Řval, jako by ho na nože brali. VV příslovečná příčinná/důvodová - existuje drobný rozdíl mezi VV příčinnou a VV důvodovou, ale dají se považovat i za jeden typ - bývá připojena spojkami protože, poněvadž, jelikož, že - ve větě řídící odkazují na VV příčinnou/důvodovou výrazy za to, z toho, kvůli tomu, proto - ptáme se na ni otázkami proč? z jaké příčiny? z jakého důvodu? Př.: Nebyl jsem včera ve škole, protože mi nebylo dobře. - otázka: proč jsem nebyl včera ve škole? - odpověď: protože mi nebylo dobře Protože bylo pondělí, bylo na zámku zavřeno. Nedoběhl do cíle, jelikož mu už nezbývaly síly. VV příslovečná účelová - bývá připojena spojkou aby, po řídící větě uvozovací může být uvozena spojkou ať - ve větě řídící odkazují na VV účelovou výrazy k tomu, na to, kvůli tomu, v zájmu toho, s cílem - ptáme se na ni otázkami za jakým účelem? proč? nač? a větou řídící Př.: Maminka šla do města, aby nakoupila. - otázka: za jakým účelem šla maminka do města? - odpověď: aby nakoupila Trénujeme třikrát týdně, abychom dosáhli lepších výsledků. Hlídej toho psa pořádně, ať ti neuteče. VV příslovečná podmínková - bývá připojena spojkou jestliže, -li, kdyby, pokud, když, hovorově jestli, ale mohou ji uvozovat také složené spojovací výrazy jako např. v případě, že (kdyby), za podmínky, že (kdyby) atd. - ptáme se na ni otázkamami za jaké podmínky? a větou řídící Př.: Jestliže bude hezky, pojedeme v neděli na výlet. - otázka: pod jakou podmínkou pojedeme v neděli na výlet - odpověď: jestliže bude hezky Určitě to pro vás uděláme, bude-li to jen trochu možné. Když teď padne šestka, vyhrál jsi.

5 !!! Spojka když může VV příslovečnou podmínkou i VV příslovečnou časovou: VV přísl. podmín. VV přísl. čas. Když přijdeš domů pozdě, X Když přijdeš domů, budou se rodiče zlobit. zavolej mu. VV příslovečná přípustková - bývá připojena spojkou ač, ačkoli(v), přestože, třebaže, i když, i kdyby, hovorově třebas, zastarale byť, ale také spojovacími výrazy přesto, že..., navzdory tomu, že..., v rozporu s tím, že..., bez ohledu na to, že... - ptáme se na ni otázkami i přes co? navzdory čemu? i v jakém případě? a větou řídící Př.: Ačkoli nebyl už nejmladší, těšil se dobrému zdraví. - otázka: i přes co se těšil dobrému zdraví - odpověď: ačkoli nebyl už nejmladší Cyklistický výlet se vydařil, přestože počasí nebylo ideální. I když jsem jí to chtěl vysvětlit, neposlouchala mě. VV doplňková o nahrazuje doplněk věty řídící o závisí zároveň na podstatném jménu (zájmenu) a na slovese věty řídící o bývá připojena spojkami jak, někdy i spojkou že nebo knižním kterak o ve VH bývá velmi často sloveso smyslového vnímání (např. vidět, slyšet, pozorovat atd.) o ptáme se na ni zároveň dvěma otázkami jak? + jaký? a větou řídící Př.: Z okna sledoval souseda, jak spravuje auto. - otázka: jak sledoval souseda? jakého souseda sledoval? - odpověď: jak spravuje díru v plotě / spravujícího auto V noci slyšel křečka, jak šramotí v kleci. Pozoroval supy, jak kroužili nad mrtvým bizonem. Zaslechl sestru, jak v noci odemykala dveře. Spatřila ho, kterak se objímal s jinou ženou.

6