ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY

Transkript

1 1 ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, definován jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní (lokální), regionální a nadregionální systém ekologické stability. Základními skladebnými částmi (prvky) ÚSES, tvořícími jeho povinnou součást, jsou biocentra a biokoridory. Doplňkovými skladebnými částmi ÚSES jsou interakční prvky. Návrhem ÚSES v letonickém katastru se zabývá několik různých dokumentací. Aktuálně směrodatnými dokumentacemi jsou v současné době především: Generel lokálního územního systému ekologické stability k. ú. Letonice (Ing. Draga Kolářová, Ekologické projektování, Brno, 1996); Územně technický podklad regionálních a nadregionálních územních systémů ekologické stability České republiky z roku 1996 (Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo životního prostředí a Společnost pro životní prostředí Brno, s.r.o., 1996); Generel regionálního a nadregionálního ÚSES na území Jihomoravského kraje (AGERIS s. r. o., Brno, 2003). Základem návrhu ÚSES v územním plánu obce je porovnání řešení ÚSES v rámci uvedených podkladových dokumentací a vyhodnocení jejich aktuálnosti především s ohledem na: základní ekologické vazby v území (zejm. směry přirozených migračních tras např. po vodních tocích, ve svazích údolí aj.); návaznosti na jiná řešení uvnitř území i na jeho hranicích; stávající i předpokládané zásadní antropogenní zásahy do krajiny (zastavěné území obce, plánované rozvojové plochy, regulace a zaklenutí toků, odvodnění aj.); metodikou požadované funkční a prostorové parametry jednotlivých prvků ÚSES. Výsledný návrh ÚSES v územním plánu obce se kromě výsledků vyhodnocení uvedených podkladových dokumentací opírá zejména o poznatky získané vlastním terénním průzkumem. Nadregionální a regionální ÚSES Výchozí stav Aktuálně směrodatným podkladem pro návrh nadregionálního a regionálního ÚSES řešeného území je především generel regionálního a nadregionálního ÚSES na území Jihomoravského kraje z roku 2003 (dále jen krajský generel ÚSES), vycházející ze společného územně technického podkladu Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva životního prostředí, týkajícího se regionálních a nadregionálních ÚSES ČR (dále jen ÚTP R+NR ÚSES), a následně zapracovaný do územní prognózy Jihomoravského kraje. Nadregionální ÚSES není podle ÚTP R+NR ÚSES ani podle krajského generelu ÚSES na území letonického katastru zastoupený. Podle původního řešení ÚTP R+NR ÚSES není v k. ú. Letonice zastoupený ani regionální ÚSES. Naproti tomu v základní variantě řešení krajského generelu ÚSES je regionální ÚSES v letonickém katastru zastoupený jedním novým regionálním biocentrem a jedním novým regionálním biokoridorem v obou případech bez konkrétního názvu či označení. Zmíněné regionální biocentrum je doporučeně umístěno do prostoru soustavy lesních celků západně až severozápadně od Letonic (částečně na pomezí s k. ú. Dražovice). Doporučené umístění biocentra znamená, že jeho poloha v daných lesních celcích je z ekologického hlediska nejvýhodnější a že by nebylo účelné ji zásadním způsobem měnit. Na uvedené regionální biocentrum navazují celkem tři regionální biokoridory, z toho ovšem dva na severozápadním okraji biocentra, takže se u nich nedá předpokládat, že by při zpřesněném trasování zasahovaly na území letonického katastru. Třetí biokoridor vychází z jihovýchodní části biocentra, odkud je veden ve směrně lokalizované trase z jižní strany Letonic k Bučovicím. Směrná lokalizace trasy znamená, že je možno ji v navazujících podrobnějších dokumentacích zásadnějším způsobem upravovat či měnit s tím, že ovšem musí být ctěna základní metodická pravidla tvorby ÚSES.

2 2 Návrh řešení Návrh regionálního ÚSES v letonickém katastru koncepčně vychází ze základní varianty řešení krajského generelu ÚSES, přičemž ovšem výhodně využívá původního řešení místního ÚSES obsaženého v generelu lokálního ÚSES z roku Základem návrhu je zpřesněné vymezení regionálního biocentra v lesních celcích západně až severozápadně od Letonic. Biocentrum je vymezeno tak, že zaujímá plochu dvou větších z celkem tří lesních celků v tomto prostoru a mezilehlé ladem ležící pozemky. Biocentrum je v územním plánu obce označeno jako RBC 1 Dražovický a Letonický hájek a zahrnuje v letonickém katastru plochu původního lokálního biocentra C 03 a podstatnou část lokálního biokoridoru K 05 podle generelu lokálního ÚSES Zcela nově je v letonickém katastru navrženo další regionální biocentrum, a to v jeho severovýchodní části, v prostoru národní přírodní rezervace (NPR) Větrníky. Biocentrum je v územním plánu obce označeno jako RBC 2 Větrníky a zahrnuje v letonickém katastru plochu stejnojmenné NPR a přilehlé ladem ležící pozemky. Plocha RBC je z velké části totožná s plochou původně navrženého rozsáhlého lokálního biocentra C 01 podle řešení generelu lokálního ÚSES a zahrnuje i krátké úseky původních navazujících lokálních biokoridorů K 03 a K 12. Obě zmíněná regionální biocentra jsou propojena regionálním biokoridorem, jehož trasa je tak oproti krajskému generelu zásadně (ovšem přípustným způsobem) změněna biokoridor nyní obchází Letonice ze severní strany. Důvodů pro toto řešení je více výhodné využití stopy původního řešení místního ÚSES, snadnější možnost umístění potřebných vložených lokálních biocenter (LBC), možnost spojení tohoto řešení s protierozní ochranou území a také existence nového územního plánu Bučovice, s jehož řešením by původní jižní trasa biokoridoru byla do určité míry v rozporu. Do trasy biokoridoru jsou vložena dvě lokální biocentra: LBC 1 Letonické terasy situované v ploše ladem ležících starých agrárních teras a akátinou zarostlých strží severně Letonic (v původním řešení generelu lokálního ÚSES v daném prostoru plošný interakční prvek I 06 a menší část lokálního biokoridoru K 04); LBC 2 Povětrník situované v ploše ladem ležících starých agrárních teras, stepních společenstev a mysliveckého remízu s pestrou dřevinnou skladbou při severním okraji letonického katastru (v původním řešení generelu lokálního ÚSES v daném prostoru lokální biocentrum C 02 a plošný interakční prvek I 06). Vloženými biocentry je regionální biokoridor členěn do tří dílčích úseků, v územním plánu obce označených RBK 1, RBK 2 a RBK 3. Jednotlivé úseky regionálního biokoridoru jsou vedeny převážně ve stopě původních lokálních biokoridorů K 04 a K 03 podle generelu lokálního ÚSES. Úsek regionálního biokoridoru RBK 3 prochází i plochou původního interakčního prvku I 01. Na RBC 2 Větrníky navazuje z východní strany další regionální biokoridor směřující do k. ú. Bohaté Málkovice. V k. ú. Letonice se nachází jen velmi krátký úsek tohoto biokoridoru označený v územním plánu obce RBK 4 a vedený ve stopě původního lokálního biokoridoru K 01 podle generelu lokálního ÚSES. Všechny uvedené skladebné prvky regionálního ÚSES jsou součástí jedné větve regionálního ÚSES, reprezentující typická společenstva nepodmáčených stanovišť v Litenčické pahorkatině. Cílovými ekosystémy všech vymezených skladebných prvků regionálního ÚSES jsou v řešeném území mezofilní až subxerofilní lesní společenstva s dominancí geograficky původních dřevin (zejm. dubu letního i zimního, habru, lip, javorů mléče a babyky, jilmu habrolistého), doplněná podle místních podmínek společenstvy lesostepního až stepního charakteru. Z tohoto pohledu má RBC 1 Dražovický a Letonický hájek charakter biocentra reprezentativního, zatímco RBC 2 Větrníky spíše charakter biocentra unikátního. Důležitým úkolem zůstává zajištění návazností popsané větve regionálního ÚSES v sousedních katastrech. Místní ÚSES Výchozí stav Hlavní podkladovou dokumentací pro návrh místního ÚSES v řešeném území je Generel lokálního územního systému ekologické stability k. ú. Letonice z roku 1996 (dále jen generel lokálního ÚSES), zpracovaný v rámci dokumentace místního ÚSES pro rozsáhlý územní celek v jižní části vyškovského okresu.

3 3 Řešení místního ÚSES v generelu lokálního ÚSES zahrnuje v k. ú. Letonice vymezení 7 lokálních biocenter, trasování 13 lokálních biokoridorů a umístění 68 plošných či liniových interakčních prvků, u všech kategorií s rozlišením jednoznačné nebo směrné lokalizace. Biocentra a biokoridory přitom tvoří síť ucelených větví místního ÚSES, vedených buď údolními polohami ve vazbě na vodní toky nebo svahovými až hřbetními polohami. Návrh řešení lokální biocentra a biokoridory Návrh místního ÚSES v územním plánu obce navazuje na řešení regionálního ÚSES, které potřebným způsobem doplňuje. S ohledem na řešení regionálního ÚSES využívá původního řešení obsaženého v generelu lokálního ÚSES jen v omezené míře. Zachování návaznosti řešení místního ÚSES se sousedními katastry však není ohroženo. Pro návrh místního ÚSES je využito principu vytváření ucelených větví ÚSES, skládajících se z logicky na sebe navazujících, typově příbuzných a funkčně souvisejících lokálních biocenter (LBC) a biokoridorů (LBK), v případě potřeby též s využitím biocenter regionálních či nadregionálních. Každá jednotlivá větev místního ÚSES reprezentuje určité soubory shodných či podobných stanovišť a na ně vázaných společenstev a navazuje alespoň jednostranně na jinou větev místního (příp. regionálního či nadregionálního) ÚSES stejného nebo příbuzného charakteru. Každý biokoridor je přitom součástí právě jedné větve místního ÚSES, zatímco biocentra mohou být součástí i více větví, které se v nich setkávají nebo kříží, a to i větví různých typů (viz dále). Návrh ÚSES v územním plánu obce zahrnuje celkem čtyři větve místní (lokální) úrovně, patřící do dvou základních typů: a) větve ÚSES bez významnějšího ovlivnění podzemní vodou, procházející přednostně hydricky normálními, příp. výsušnými stanovišti (obecně mezofilní větve ÚSES) v řešeném území zastoupené třikrát; b) větve ÚSES s významným ovlivněním podzemní vodou, procházející téměř výhradně podmáčenými až vlhkými (mokrými až zamokřenými) stanovišti (obecně hydrofilní větve ÚSES) v řešeném území zastoupené pouze jednou. První mezofilní větev místního ÚSES je vedena z němčanského katastru (viz řešení ÚPO Němčany) k jižnímu okraji RBC 1 Dražovický a Letonický hájek a odtud přes lesní celek Rohoza jižní částí letonického katastru do údolí Letonického potoka a dále do bučovického katastru (viz řešení ÚPO Bučovice). Druhá mezofilní větev místního ÚSES navazuje na první popsanou větev v lesním celku Rohoza, odkud směřuje k jihozápadu, do němčanského katastru (viz řešení ÚPO Němčany). Třetí mezofilní větev místního ÚSES navazuje na první popsanou větev v údolí Letonického potoka na jihovýchodním pomezí katastru, odkud směřuje východní částí katastru celkově k severu, do RBC 2 Větrníky a dále do lysovického katastru (viz řešení KPÚ Lysovice). Součástí mezofilních větví místního ÚSES jsou v letonickém katastru vedle zmíněných RBC 1 Dražovický a Letonický hájek a RBC 2 Větrníky celkem 3 navržená lokální biocentra (nebo jejich části) a 7 navržených lokálních biokoridorů (nebo jejich části), propojujících biocentra ležící uvnitř i vně řešeného území. Příslušnými lokálními biocentry a biokoridory v letonickém katastru jsou: LBC 3 Rohoza situované ve stejnojmenném listnatém lesním celku v jihozápadní části katastru (v původním řešení generelu lokálního ÚSES v daném prostoru lokální biocentrum C 04 a menší část lokálního biokoridoru K 05); LBC 4 Pod Horany (část) situované v údolí Letonického potoka na jihovýchodním pomezí katastru, s přesahem do k. ú. Bučovice; reprezentativní součástí mezofilních větví místního ÚSES jsou přitom partie biocentra mimo podmáčené polohy, nacházející se výhradně v sousedním k. ú. Bučovice; LBC 6 Dlouhé čtvrtě situované v příkrých členitých, převážně zorněných svazích s několika dochovanými mezemi ve východní části katastru (v původním řešení generelu lokálního ÚSES v daném prostoru lokální biocentrum C 07, malá část lokálního biokoridoru K 11, interakční prvky I 43, I 44 a částečně též I 42); LBK 1 směřující od jižního okraje RBC 1 Dražovický a Letonický hájek starým, dřevinami zarostlým úvozem (zejm. jasany) do k. ú. Němčany (v původním řešení generelu lokálního ÚSES v daném prostoru lokální biokoridor K 07); LBK 2 velmi krátký biokoridor propojující RBC 1 Dražovický a Letonický hájek a LBC 3 Rohoza (v původním řešení generelu lokálního ÚSES v daném prostoru malá část lokálního biokoridoru K 05);

4 4 LBK 3 směřující od jižního okraje LBC 3 Rohoza svažitými zorněnými pozemky k jihozápadu, do k. ú. Němčany (v původním řešení generelu lokálního ÚSES v daném prostoru lokální biokoridor K 06); LBK 4 propojující převážně přes zorněné svažité pozemky se zbytky mezí v jižní části letonického katastru LBC 3 Rohoza a LBC 4 Pod Horany (z velké části nový lokální biokoridor vedený přibližně ve stopě směrně lokalizovaného regionálního biokoridoru podle krajského generelu ÚSES a z původního řešení generelu lokálního ÚSES využívající trasy lokálního biokoridoru K 10, plochy interakčního prvku I 20 a části linie interakčního prvku I 17); LBK 6 propojující převážně přes zorněné svažité pozemky se zbytky mezí v jihovýchodní části letonického katastru LBC 4 Pod Horany a LBC 6 Dlouhé čtvrtě (v původním řešení generelu lokálního ÚSES v daném prostoru lokální biokoridor K 11); LBK 7 propojující převážně přes zorněné svažité pozemky se zbytky mezí ve východní až severovýchodní části letonického katastru LBC 6 Dlouhé čtvrtě a RBC 2 Větrníky (v původním řešení generelu lokálního ÚSES v daném prostoru podstatná část lokálního biokoridoru K 12 a plocha interakčního prvku I 47); LBK 8 směřující od severního okraje RBC 2 Větrníky do k. ú. Lysovice (v původním řešení generelu lokálního ÚSES v daném prostoru lokální biokoridor K 02). Cílovými ekosystémy všech skladebných částí mezofilních větví místního ÚSES jsou mezofilní až subxerofilní lesní společenstva s dominancí geograficky původních dřevin (zejm. dubu letního i zimního, habru, lip, javorů mléče a babyky, jilmu habrolistého), doplněná podle místních podmínek společenstvy lesostepního až stepního charakteru. Jediná hydrofilní větev místního ÚSES v letonickém katastru je vedena východně od obce po toku Letonického potoka. Její součástí jsou v letonickém katastru 2 navržená lokální biocentra (v případě jednoho z nich pouze část) a 1 navržený lokální biokoridor, propojující tato biocentra: LBC 4 Pod Horany (část) reprezentativní součástí hydrofilní větve místního ÚSES jsou podmáčené partie biocentra, nacházející se převážně v letonickém katastru podél toku Letonického potoka lemovaného výsadbou topolů, s rákosinami, náletem vrb i částečně zorněné (v původním řešení generelu lokálního ÚSES v daném prostoru lokální biocentrum C 06 a menší část lokálního biokoridoru K 09); LBC 5 Na potoce situované ve dně údolí Letonického potoka a jeho zdrojnic v pramenné oblasti s drobným akátovým remízem a vrbinou severovýchodně od Letonic (v původním řešení generelu v daném prostoru menší část lokálního biokoridoru K 08 a interakční prvky I 31 a I 32); LBK 5 propojující ve vazbě na tok Letonického potoka LBC 4 Pod Horany a LBC 5 Na potoce (v původním řešení generelu lokálního ÚSES v daném prostoru podstatná část lokálního biokoridoru K 09, lokální biocentrum C 05 a malá část lokálního biokoridoru K 08). Cílovými ekosystémy skladebných částí hydrofilní větve místního ÚSES jsou různorodá vodní, lesní a mokřadní společenstva. Shrnutí zásadních odchylek v řešení základních skladebných částí místního ÚSES v územním plánu obce od původního řešení generelu lokálního ÚSES: podstatné plochy, které byly původně součástí řešení místního ÚSES, byly nově začleněny do regionálního ÚSES; z velké části nově je navržen lokální biokoridor LBK 4; původní C 05 Na potoce je přesunuto do jiné polohy (nynější LBC 5 Na potoce); původní lokální biokoridor K 08 je z větší části nahrazen interakčním prvkem; původní lokální biokoridor K 13 směřující do k. ú. Bohaté Málkovice je s ohledem na preferované řešení regionálního ÚSES zrušen (v k. ú. Bohaté Málkovice bude třeba zabezpečit dostatek ploch pro regionální ÚSES). Návrh řešení interakční prvky Síť biocenter a biokoridorů je nezbytným základem ekologické stability krajiny. Tuto síť je třeba doplnit navazujícím systémem interakčních prvků, navrženým s důrazem na alespoň základní rozčlenění odlesněných částí krajiny. Metodickými podklady pro tvorbu ÚSES nejsou stanoveny žádné konkrétní požadavky, které by výrazněji omezovaly výslednou podobu interakčních prvků. Interakční prvky mohou mít tudíž velice

5 5 rozmanitý charakter (např. náletových porostů dřevin, ovocných a okrasných alejí, polokulturních a ladních bylinných porostů apod.) a často plní v krajině vedle funkcí ekologických i jiné významné funkce (např. půdoochrannou, vodohospodářskou, estetickou). V územním plánu obce jsou jako interakční prvky navržené (pokud nejsou již zahrnuty do návrhu biocenter a biokoridorů): existující i navrhované doprovodné vegetační pásy stabilizovaných komunikací (silnice a hlavních polních a záhumenních cest), linie stávajících mezí, vodní toky s doprovodnými společenstvy, linie údolnic nejvýraznějších suchých údolí. Poloha většiny navrhovaných interakčních prvků byla převzata z původního řešení generelu lokálního ÚSES. Návrh systému interakčních prvků má v zásadě doporučující charakter. Jeho hlavním cílem je zachování stávajících významných krajinných struktur, pozitivně ovlivňujících ekologickou i estetickou hodnotu krajiny, a jejich případné postupné doplnění vhodnými výsadbami dřevin. Systém interakčních prvků bude potřebné dále doplňovat a zpřesňovat při zpracování komplexních pozemkových úprav. Limitující prostorové a funkční parametry ÚSES Jednou z podmínek zabezpečení funkčnosti základních skladebných částí ÚSES (a tedy i systému jako celku) je dodržení jejich limitujících prostorových parametrů. V případě biocenter je limitujícím parametrem minimální potřebná výměra, v případě biokoridorů jsou limitujícími parametry maximální přípustná délka a minimální potřebná šířka. Interakční prvky žádné limitující parametry stanoveny nemají. Limitující prostorové parametry pro biocentra a biokoridory v rozlišení podle jejich biogeografického významu a podle typů požadovaných cílových společenstev jsou uvedeny v základní metodické příručce pro tvorbu ÚSES Rukověti projektanta místního územního systému ekologické stability z roku Základních skladebných částí ÚSES v řešeném území se týkají následující limitující parametry: 1. Minimální velikost lokálních biocenter (v případě ideálního kruhového tvaru): společenstva lesní minimální výměra 3 ha; společenstva mokřadní minimální výměra 1 ha; společenstva stepních lad minimální výměra 1 ha; společenstva kombinovaná minimální výměra 3 ha. 2. Minimální velikost regionálních biocenter (v případě ideálního kruhového tvaru): společenstva lesní 2. vegetačního stupně minimální výměra 30 ha, v případě holosečného hospodaření 60 ha; společenstva stepních lad minimální výměra 10 ha. 3. Maximální délka lokálních biokoridorů a možnost jejich přerušení: společenstva lesní maximální délka m, možnost přerušení do 15 m; společenstva mokřadní maximální délka m, možnost přerušení do 50 m zastavěnou plochou, do 80 m ornou půdou, do 100 m ostatními kulturami; společenstva stepních lad ve 2. a 3. vegetačním stupni maximální délka m, možnost přerušení i m; společenstva kombinovaná maximální délka m, možnost přerušení do 50 m zastavěnou plochou, do 80 m ornou půdou, do 100 m ostatními kulturami. 4. Maximální délka jednotlivých úseků regionálních biokoridorů a jejich přípustné přerušení: společenstva lesní maximální délka 700 m, možnost přerušení do 150 m (přičemž však musí být zachovány alespoň parametry lokálního biokoridoru);

6 6 společenstva stepních lad maximální délka 500 m, možnost přerušení max. 100 m stavební plochou, 150 m ornou půdou a 200 m ostatními kulturami; 5. Minimální šířka lokálních biokoridorů: společenstva lesní minimální šířka 15 m; společenstva mokřadní minimální šířka 20 m; společenstva stepních lad minimální šířka 10 m. 6. Minimální šířka regionálních biokoridorů: společenstva lesní minimální šířka 40 m; společenstva stepních lad minimální šířka 20 m. V případě biocenter reprezentujících zároveň dva základní typy stanovišť (hydricky normální a podmáčená stanoviště) tvoří minimální potřebná výměra součet minimálně potřebných výměr vyjádřených pro společenstva v rámci každého z obou typů stanovišť zvlášť. Z uvedených parametrů vyplývá, že se prostorové nároky na tvorbu funkčních biocenter a biokoridorů u různých typů společenstev poněkud liší. Konkrétní vymezení skladebných částí ÚSES ovšem závisí především na vhodných přírodních podmínkách a na aktuálním stavu využití území. Výměra navržených biocenter tak v řadě případů v různé míře překračuje požadovanou minimální velikost a délka biokoridorů většinou vzhledem k logice rozmístění biocenter a jejich propojení nedosahuje maximální přípustné délky.

7 7 ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY - REGULATIVY Vytváření ÚSES je v souladu s ustanovením 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů veřejným zájmem. Jako závazné skladebné prvky ÚSES jsou v územním plánu obce navrženy biocentra a biokoridory. Závazné jsou obecně umístění (lokalizace) skladebných prvků ÚSES, vyplývající z jejich funkce v systému, a cílové ekosystémy uvedené v textové zprávě. Směrné je obecně vymezení (přesné hranice) skladebných prvků ÚSES. Funkční plochy (resp. jejich části) začleněné do návrhu ÚSES (do biocenter či biokoridorů) jsou nezastavitelným územím a platí pro ně místo obecných regulací využití následující regulace: Přípustné je využití sloužící k posílení či zachování funkčnosti ÚSES. Podmíněně přípustné je takové využití, které je uvedeno v obecných regulativech k danému typu funkční plochy jako přípustné či podmíněně přípustné a které zároveň nenaruší nevratně přirozené podmínky stanoviště a nesníží aktuální míru ekologické stability území. Nepřípustné je jakékoliv jiné využití. Přípustnost uvedených činností posoudí příslušný orgán ochrany přírody. Výsadbu v místech střetů se sítěmi technické infrastruktury je nutno koordinovat s požadavky správců dotčených sítí. V rámci návrhu komplexních pozemkových úprav může dojít ke korekci nebo upřesnění průběhu a vymezení ÚSES. Tyto korekce či upřesnění bude možno provádět pouze tak, aby zůstala zachována funkčnost systému.