Stranický systém v Československu a vliv volebního systému na jeho podobu

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra politologie Stranický systém v Československu a vliv volebního systému na jeho podobu Magisterská práce Eva Šimánková Vedoucí práce: Mgr. Jakub Šedo, Ph.D. UČO: Obor: N - PL Imatrikulační ročník: 2006 Jihlava, 2008

2 1 Prohlašuji, že jsem svou práci na téma Stranický systém v Československu a vliv volebního systému na jeho podobu zpracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury Eva Šimánková

3 2 Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Jakubu Šedovi, Ph.D. za vedení mé práce a za jeho cenné připomínky a rady, které mi během psaní poskytoval. Zároveň děkuji PaedDr. Zuzaně Petráčkové za jazykovou korekturu. Rodičům a manželovi děkuji za obětavou péči, kterou věnovali dcerám Danielce a Pavlínce v době, kdy jsem sepisovala tuto práci.

4 3 Obsah : 1. Úvod str Vznik československého státu str Otázka kontinuity a diskontinuity volebního systému v ČSR po roce 1918 s obdobím za habsburské monarchie str Otázka kontinuity a diskontinuity stranického systému v ČSR po roce 1918 s obdobím za habsburské monarchie str Volební systém v Československu a jeho reformy str. 12 Novelizace volebního systému str Volby a jejich výsledky str. 16 Volební výsledky z roku 1920 str. 16 Volební výsledky z roku 1925 str. 18 Volební výsledky z roku 1929 str. 20 Volební výsledky z roku 1935 str Hlavní politické strany v Československu v období str. 24 České a moravské strany str. 24 Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSDSD) str. 24 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (strana agrární) str. 26 Československá strana národně socialistická (ČSNS) str. 28 Československá strana lidová (ČSL) str. 29 Československá strana národně demokratická (ČSND) str. 31 Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská (ČŽOSS) str. 32 Komunistická strana Československa (KSČ) str. 34 Národní liga str. 35 Národní sjednocení str. 37 Národní obec fašistická (NOF) str Německé strany str. 38 Německá sociálně demokratická strana dělnická (DSDAP) str. 38 Německá křesťansko-sociální strana lidová (DCV) str. 40 Německá národně socialistická strana dělnická (DNSAP) str. 41

5 4 Sudetoněmecká strana (SdP) str. 42 Svaz zemědělců (BdL) str. 43 Německá strana nacionální (DNP) str Slovenské strany str. 45 Hlinkova lidová strana (HSĽS) str. 45 Slovenská národní strana (SNS) str Maďarské strany str. 47 Maďarská zemská strana křesťansko-sociální str. 47 Maďarská národní strana str Polské strany str Strany Podkarpatské Rusi str Židovské strany str Role a pozice politických stran str Vliv volebního systému na stranický systém str Aplikace Sartoriho teorie na stranický systém Československa str Dopad volebního systému na stranický systém v Československu str Vysoký počet stran str Vytváření koaličních vlád str Centralizační tendence str Stát stran str Malá obměna politických elit a strnulost stranických programů str Zhroucení stranicko-politického systému str Závěr str Seznam literatury a zdrojů str. 73 Počet znaků: (vč. mezer) (vč. obsahu, příloh a seznamu literatury)

6 5 1. Úvod Následující text se zabývá problematikou stranického systému v Československu v období a účinku volebního systému na jeho podobu. Hlavním předpokladem, který se pokusím potvrdit, je přesvědčení, že podobu i funkčnost tehdejšího stranického systému neovlivňovala pouze aplikace poměrného volebního systému, ale rovněž i další faktory, a to např. národnostní složení československého státu či existence nezávislých stranickopolitických sub(systémů) vzniklých v období Rakousko-Uherska. Z uvedené hypotézy je zřejmé, že otázku vzájemné podmíněnosti vztahu mezi volebním a stranickým systémem je tedy vhodné posuzovat z širší perspektivy. Proto jsem se také ve své práci zaměřila na okolnosti utváření jak volebního, tak i stranického systému prvorepublikového Československa. Tuto uvedenou problematiku jsem pojala ve smyslu kontinuity či diskontinuity se stavem, který panoval v období habsburské monarchie. Ve své práci bych chtěla vyvrátit některé zjednodušující teorie naznačující zřetelnou kontinuitu stranicko-politického systému meziválečného Československa s obdobím Rakousko-Uherska. (Takovýto postoj zaujímal např. J. Malíř, který prezentuje tezi hovořící o převzetí již hotového stranického systému, jež byl vytvořen na přelomu 19. a 20. století.) 1 Ve své práci se naopak pokusím potvrdit, že se vznikem Československého státu vznikl i zcela nový systém politických stran, do něhož byly integrovány stranicko-politické subsystémy jiných národností. Samotné posuzování vlivu aplikovaného volebního systému se pochopitelně neobejde bez výčtu jeho základních charakteristik. Ve své práci jsem stručně zmínila také novelizace volebního zákona, které byly postupně přijaty. V této souvislosti však pokládám za vhodné podotknout, že uvedené novely měly minimální dopad na stranický systém jako celek. Nedílnou součástí práce je také prezentace všech výsledků voleb do Poslanecké sněmovny, které se konaly ve sledovaném období. Pokusila jsem se analyzovat, do jaké míry se tyto výsledky odrazily ve vývoji hlavních politických subjektů působících na území tehdejšího Československa. Za zajímavou pokládám rovněž otázku postavení a role politických stran v československé společnosti, a to jak z pohledu ústavně-právního, tak i z pohledu praktického. 1 Viz Malíř, J.: Systém politických stran v českých zemích do roku 1918, in: Malíř, J. - Marek, P. a kol.: Politické strany, vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu , s

7 6 S ohledem na výše naznačenou hypotézu jsem značnou pozornost věnovala právě otázce propojenosti vlivu volebního a stranického systému, a to nejprve prostřednictvím určitých teoretických koncepcí (konkrétně jsem se zaměřila na Duvergerův a Sartoriho přístup k této problematice). Na základě Sartoriho typologie jsem definovala typ a formát stranického systému první republiky. Primárně jsem se zaměřila na počet stran v systému (i s ohledem na pravděpodobný počet relevantních politických subjektů), ovšem zmiňuji se i o dalších faktorech vzájemné provázanosti, a to např. o nutnosti vytvářet koaliční vlády, jejich stabilitě, dále o centralizačních tendencích československých politických stran, partokracii apod. V této části práce bych chtěla vyjádřit souhlasné stanovisko k faktu, že aplikovaný prvorepublikový volební systém skutečně podporoval multipartismus. Nicméně je nutné mít při tomto konstatování stále na paměti, že poměrný volební systém nebyl pouze jediným zdrojem značného počtu politických subjektů v prvorepublikovém stranickém systému. Hlavním a dle mého názoru nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím počet stran v systému bylo národnostní hledisko, jehož mantinely nebyla drtivá většina politických subjektů schopna překonat. Téma práce taktéž nabízí pokus o zhodnocení prvorepublikového stranicko-politického systému jako celku, na jehož základě je možné se vyjádřit k některým tvrzením, která naznačují, že ke zhroucení stranicko-politického systému a krizi 30. let došlo právě v důsledku aplikovaného volebního systému. (V tomto kontextu se vymezuji vůči názorům T. Novotné, která se omezuje na negativní hodnocení prvorepublikového volebního systému.) 2 Cílem mé práce je vyvrátit takto jednostranné teorie, a naopak zdůraznit další vnitropolitické i mezinárodní faktory, jejichž dopad na zhroucení prvorepublikového Československa je neméně významný. V závěru práce jsem přistoupila ke zhodnocení shromážděných údajů a především konstatovala, nakolik zjištěné skutečnosti vedou k ověření nastíněných hypotéz. 2. Vznik československého státu Tendence k prezentaci národních zájmů v rámci rakousko-uherského systému společně s ambicemi bývalých českých poslanců vedly již v listopadu 1916 ke vzniku tzv. Národního výboru. Cílem tohoto útvaru měla být snaha hájit zájmy národa mimo půdu říšské rady, dále udržovat kontakty mezi poslanci a politickými stranami a rovněž vytvořit určité centrum

8 7 české politiky se sídlem v Praze. Ve stejné době byl na půdě říšské rady vytvořen další orgán, Český svaz, jehož cílem byla koordinace postupu českých poslanců. 3 Význam obou uvedených útvarů byl již v době jejich vzniku vnímán poměrně rozporuplně, a to zejména s ohledem na měnící se vojenskou situaci, a také v souvislosti s postupným nárůstem prestiže zahraničního odboje. Přestože vzniklé politické instituce hájily ideu českého národa uvnitř rakouské monarchie, nezískaly příliš velký ohlas ani v rámci domácí politické scény, ani u tehdy protirakousky naladěné veřejnosti. Z uvedených důvodů se proto základem nové domácí politiky stala jednání mezi agrárníkem A. Švehlou a sociálním demokratem B. Šmeralem, čímž vznikla tzv. zeleno-rudá dohoda. 4 Blížící se konec války znamenal nejenom radikalizaci názorů veřejnosti i českých politiků, ale také snahu navázat na tradice českého sněmovnictví. Proto se také v lednu 1918 konal v Praze generální sněm za přítomnosti českých poslanců říšského sněmu i všech tří sněmů zemí Koruny české. Zde byla přijata Tříkrálová deklarace, zdůrazňující požadavek sebeurčení národů a spojení českých zemí se Slovenskem. Dalším důležitým krokem k vytvoření nového státu byla bezesporu Pittsburská dohoda z května 1918 schvalující spojení Čechů a Slováků ve společném státě, která však zaručovala pro slovenskou část vlastní administrativu a sněm. 5 Porážka a rozpad Rakousko-Uherska po 1. světové válce umožnily vznik Československa, v němž byly patrné tendence k rekonstrukci a následné radikalizaci aktivit Národního výboru. Nově vzniklý Národní výbor československý byl koncipován jako nástupce starého Národního výboru, přičemž jeho cílem mělo být řešení sporů mezi jednotlivými politickými subjekty. Zastoupení stran reflektovalo výsledky voleb do rakouské říšské rady konané v roce 1911, resp. odpovídalo tzv. Švehlovu klíči. 6 Členství v Národním výboru československém bylo uznáno všem politickým stranám, které obdržely alespoň 1 % hlasů. 7 Po kooptaci 10-ti zástupců tvořilo Národní výbor československý celkem 38 poslanců. Předsednictvo tohoto orgánu plnilo funkci vlády. 2 Viz Novotná, T.: Volební systém první československé republiky a jeho reformy, in: Novák, M. Lebeda, T. a kol.: Volební a stranické systémy. ČR v mezinárodním srovnání, s Předsedou Českého svazu se stal zástupce agrární strany F. Staněk. Viz Cabada, L. Šanc, D.: Český stranický systém ve 20. století, s Viz Krejčí, O.: Nová kniha o volbách, s Viz Balík, S. Hloušek, V. Holzer, J. Šedo, J.: Politický systém českých zemí , s Protinávrhem A. Švehly byl požadavek vytvoření orgánu, jenž by odrážel rozdělení národa na polovinu socialistickou a polovinu měšťáckou, prezentovaný B. Vrbenským. Tato alternativa však nebyla realizována. Viz Krejčí, O.: Nová kniha o volbách, s Viz Peroutka, F.: Budování státu I., s. 13.

9 8 Po ukončení přechodové funkce Národního výboru československého došlo, v souladu se zněním prozatímní ústavy, k ustanovení jednokomorového revolučního Národního shromáždění. Při jeho obsazení byl aplikován stejný princip jako při rekonstrukci Národního výboru, tedy opět byly za základ vzaty výsledky voleb z roku 1911 s tím, že celkový počet poslanců byl zvýšen nejprve na 256 a v březnu 1919, z důvodu navýšení počtu slovenských mandátů, na 270 poslanců. 8 Politická reprezentace tohoto období stála před dvěma hlavními politickými úkoly. Tím prvním bylo přijetí ústavního dokumentu a druhým, neméně důležitým, byla příprava voleb. Ústavní listina byla předložena revolučnímu Národnímu shromáždění v únoru (V tomto přechodném období plnila funkci jakéhosi institucionálního rámce tzv. prozatímní ústava.) Projednávání ústavního textu a termín prezentace jeho konečného změní byl ovlivněn spory mezi politickými stranami, nerozhodným postojem vlády a do jisté míry také očekáváním výsledku mírových jednání. 9 Nakonec však byla ústava jednoznačně přijata všemi hlasy celonárodní koalice. Z hlediska celkové charakteristiky lze text ústavy přirovnat k tehdejší autoritě francouzského konstitucionalismu, a to vzhledem k ustanovením týkajících se parlamentu, který získal pozici určitého centra státního systému. Zde je tedy patrná inspirace vycházející z tradice francouzského Národního shromáždění, od něhož první československý parlament dokonce převzal i jméno. 10 Po stránce obsahové se v ústavě do značné míry odrážel kompromis mezi stranami, vládou a opozicí, taktéž mezi různými světovými názory a dokonce mezi Čechoslováky a v parlamentě dosud nepřítomnými Němci. 11 Příprava voleb probíhala v bezesporu poklidnější atmosféře, přičemž jejich termín byl stanoven na duben K navýšení počtu poslanců došlo po stížnostech Slováků a sociálních demokratů na jejich nedostatečné zastoupení (Slováci obdrželi navíc 12 mandátů a sociální demokraté 2 mandáty). Viz Klimek, A.: Počátky parlamentní demokracie v Československu, in: Harna, J.: Československo Osudy demokracie ve střední Evropě, s Viz Broklová, E.: Československá demokracie. Politický systém ČSR , s Viz Krejčí, O.: Nová kniha o volbách, s. 201.

10 9 3. Otázka kontinuity či diskontinuity volebního systému v ČSR po roce 1918 s obdobím za habsburské monarchie Československé zákonodárství přijalo v rámci volebního systému zásadu poměrného zastoupení a v případě voleb parlamentních dokonce definovalo tuto zásadu do ústavní listiny. 12 Odstranit poměrnou volbu z volebního parlamentního zákonodárství tak bylo možné jen přijetím nového ústavního zákona, což vyžadovalo třípětinovou většinu hlasů v obou komorách. Samotný způsob poměrné volby do parlamentu však nebyl určen ústavním zákonem a k jeho případné změně by tak stačila prostá většina přítomných poslanců. V předloženém vládním návrhu volebního zákona byl patrný názor, že většinový systém, ať už v jednokolové či dvoukolové variantě, je pro nově vzniklý stát nepřijatelný. Vláda ve své důvodové zprávě uvádí, že zavedení proporčního systému je důležité zejména proto, aby složení Národního shromáždění odpovídalo nejenom skutečnému poměru politických stran, ale rovněž také skutečnému poměru národností obývajících republiku Československou. Jako varovný příklad uvádí zákon pro říšskou radu, v němž byla uzákoněna volební geometrie národu českému tak nepřátelská, že nemá sobě rovné v dějinách parlamentarismu. 13 Dalším důvodem, který vedl ke snaze prosadit volbu na principu poměrného zastoupení, lze spatřit ve snaze ochránit obyvatele před radikální socialistickou převahou a i tento faktor je zahrnut ve výše uvedené důvodové zprávě. 14 Výsledky prvních voleb, z roku 1920, avizovaný předpoklad ve své podstatě potvrdily. Sociálně demokratická strana ve volbách znatelně triumfovala a tento výsledek by za předpokladu většinového systému velmi pravděpodobně představoval jednoznačné vítězství. Předkladatelé volebního zákona preferovali zásadu přísně vázaných kandidátních listin, což ve své podstatě znamenalo, že udělili stranických aparátům rozhodující vliv při rozdělování mandátů. Podle zápisu z ústavního výboru měla být tato zásada zárukou proti tomu, aby se na 11 Viz Peroutka, F.: Budování státu III., s Ústavní listina zaručuje do obou sněmoven volby podle všeobecného, rovného, přímého, tajného práva hlasovacího podle zásady poměrného zastoupení. Nečiní tak rozdíl mezi národností, náboženstvím, pohlavím a povoláním. Viz Ústavní listina Československé republiky, s Viz Důvodová zpráva vlády, on-line text 14 Tehdejší sociální demokracie prosazovala dogma radikálního antimilitarismu, což bylo z hlediska vládních postojů vnímáno jako značně nebezpečné. Viz Peroutka, F.: Budování státu II., s

11 10 volební listiny mohli dostat tzv. nespolehliví lidé, jež by mohli podněcovat tendence proti samotné republice. 15 Vezmeme-li v úvahu, že princip poměrné volby bývá aplikován zejména v zemích, kde jde především o ochranu menšin a zmírnění politického boje, 16 není tedy příliš překvapivé, že tehdejší československá reprezentace prosazovala právě tuto formu volebního systému. Z hlediska porovnání volebního systému v nově vzniklém Československu s volebním systémem aplikovaným v období Rakousko-Uherska lze konstatovat řadu odlišností, a to jak méně principiálního, tak i zcela zásadního charakteru. Z hlediska volebního práva lze nejvýraznější změnu spatřit v přiznání volebního práva ženám. Typickým rysem prvorepublikového volebního systému byla také povinnost účastnit se voleb, byť neexistovala pravidla, která by vymáhala či trestala případnou občanskou neúčast. ( Od této povinnosti byly osvobozeny: osoby starší 70 let nebo osoby, které: a) pro nemoc nebo vadu tělesnou se nemohly dostavit do volební místnosti, b) byly zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami. ) 17 Tyto uvedené skutečnosti spolu se snížením věkové hranice pro nabytí volebního práva znamenaly citelný nárůst voličů oproti volbám, jež se konaly v období existence Rakousko- Uherska. Zásadní změnu lze spatřit v samotném principu volebního systému. Pro habsburskou monarchii byl typický většinový volební systém, 18 na něž československý stát nejenom nenavázal, ale naopak jej nahradil zcela odlišným principem, a to poměrným zastoupením. V tomto smyslu se tedy jednoznačně jedná o přerušení kontinuity a zavedení zcela odlišného volebního systému, jehož základním rysem se stalo proporcionální zastoupení. 15 Tento názor byl prezentován ze strany slovenských poslanců. Viz Broklová, E.: Československá demokracie. Politický systém ČSR , s Viz Broklová, E.: Československá demokracie. Politický systém ČSR , s Viz Vládní návrh. O řádu volení pro Národní shromáždění československé republiky, on-line text 18 Jednalo se v naprosté většině o jednomandátové obvody, v nichž volby probíhaly na základě dvoukolového absolutního většinového systému. Výjimku tvořilo 36 venkovských obvodů v okrese Halič, kde bylo možné volit po 2 poslancích. Viz Belko, M.: Vývoj volebního systému v českých zemích od roku 1848, in: Chytilek, R. Šedo, J. (eds.).: Volební systémy, s

12 11 4. Otázka kontinuity či diskontinuity stranického systému v ČSR po roce 1918 s obdobím za habsburské monarchie Při porovnání stranického systému v Československu po roce 1918 s předcházejícím obdobím, tedy za habsburské monarchie, nelze dojít k tak jednoznačnému závěru jako v předcházející kapitole. Posuzujeme-li kontinuitu či diskontinuitu obou sledovaných období, je důležité vzít v úvahu rozdílná kritéria zkoumání, která ve svém důsledku vedou k odlišným výsledkům. Pokud je předmětem našeho zájmu pouze počet politických subjektů, nebo skutečnost, že se v systému opakují určité typy těchto subjektů, lze konstatovat, že existuje do značné míry kontinuita mezi stranickým systémem v ČSR po roce 1918 s tím, jenž fungoval za období Rakousko-Uherska. V tomto smyslu lze také souhlasit s názorem J. Malíře, který konstatuje, že všechny významné české politické strany vznikly nebo měly své předchůdce již v období habsburské monarchie. České politické stranictví se ve své podstatě zformovalo na přelomu 19. a 20. století, přičemž jej určovalo následujících pět hlavních politických táborů: 1. národně liberální, 2. katolický, 3. sociálně demokratický, 4. agrární a 5. národně sociální. 19 Všechny tyto tábory zůstaly, až na malé změny, zachovány i v následujícím období, tedy po vzniku Československa. Vezmeme-li však v úvahu širší kontext stranicko-politického systému v nově vytvořeném Československu, je nutné odmítnout jako příliš zjednodušující výše uvedenou tezi hovořící o převzetí již hotového stranického systému. V této souvislosti je vhodné podotknout zejména tu skutečnost, že na československý stranický systém nelze pohlížet pouze z české perspektivy. V nově vytvořeném Československu byl politický systém konstruován nejenom českými politickými subjekty (zde je kontinuita s Předlitavskem nesporná), ale rovněž německými, dále slovenskými, maďarskými, polskými, rusínskými a židovskými stranami. 20 Dalším důležitým prvkem, který je vhodné připomenout, je skutečnost, že v období habsburské monarchie se v českých zemích vyskytovaly relativně nezávislé stranickopolitické (sub)systémy. Jednak systém českých a německých politických stran a mimo to zde 19 Viz Malíř, J.: Systém politických stran v českých zemích do roku 1918, in: Malíř, J. - Marek, P. a kol.: Politické strany, vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu , s Viz Fiala, P.: Politické strany a stranicko-politické systémy v Československu. K otázce kontinuity a diskontinuity v kontextu transitologického výzkumu, in: Politologický časopis, roč. VIII, č. 1, 2001, s. 33.

13 12 existovaly zemské stranicko-politické systémy jak v Čechách, tak i na Moravě a ve Slezsku. 21 Uvedené zemské stranicko-politické systémy byly po vzniku samostatného Československa integrovány do jednoho, resp. centrálního, systému politických stran, a to zejména s ohledem na zcela zřetelnější význam celorepublikové politické roviny. Při závěrečném shrnutí možné kontinuity stranicko-politického systému Československa po roce 1918 s obdobím habsburské monarchie se přikláním k názoru P. Fialy. Autor konstatuje, že nově vzniklý systém politických stran v Československu není výsledkem transformačního procesu původního systému, ale jedná se kvalitativně o zcela nový systém politických stran, v němž se integrovaly rozdílné národnostně a/nebo geograficky ohraničené stranicko-politické subsystémy. Transformace byla ve svém důsledku realizována pouze uvnitř jednotlivých subsystémů či politických stran, a to z důvodu změny politického prostoru, případně jiných vnějších podmínek Volební systém v Československu a jeho reformy Ve své práci se budu věnovat výhradně vývoji volebního systému do Národního shromáždění. Volby týkající se jednotlivých úrovní správního systému nemají, dle mého názoru, odpovídající význam s ohledem na definovaný vztah volebního a stranického systému. Dle únorové ústavy náležela zákonodárná moc dvoukomorovému Národnímu shromáždění složenému z Poslanecké sněmovny a Senátu. Poslanecké sněmovna byla složena ze 300 poslanců volených na 6 let. Senát měl 150 členů volených na 8 let. Rozdílné volební období nemělo v praktickém politickém životě v podstatě žádný význam s ohledem na skutečnost, že volby vždy probíhaly současně. 23 (Z pohledu Senátu se tedy jednalo vždy o předčasné volby a z hlediska Poslanecké sněmovny se s výjimkou období taktéž jednalo o volby předčasné.) 24 Poslanci a senátoři byli voleni na základě všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva, přičemž aktivní volební právo (tj. právo volit) bylo v případě Poslanecké sněmovny stanoveno na 21 let a do Senátu na 26 let a pasivní volební právo (tj. právo být 21 Viz Malíř, J.: Počátky politických stran a jejich systém(y) v českých zemích, in: Marek, P. a kol: Přehled politického stranictví na území českých zemí a Československa v letech , s Viz Fiala, P.: Politické strany a stranicko-politické systémy v Československu. K otázce kontinuity a diskontinuity v kontextu transitologického výzkumu, in: Politologický časopis, roč. VIII, č. 1, 2001, s Viz Bartoš, J. Trapl, M.: Československo , s. 17.

14 13 volen) na 30 resp. na 45 let. Kandidát se mohl ucházet pouze o členství v jedné z komor, a to v důsledku zákazu členství v obou komorách současně. 25 Zákonné normy musely projít ve stejné podobě hlasováním obou komor. Ústavní změny a vyhlášení války podléhaly třípětinové většině v obou komorách, při obžalobě prezidenta či předsedy vlády byla nutná dvoutřetinová většina v obou komorách, pro schválení běžných zákonů byla dostatečná podpora většiny přítomných poslanců. Odlišný postoj Senátu k normě odsouhlasené Poslaneckou sněmovnou mohli poslanci přehlasovat, pokud se pro původní návrh vyslovila nadpoloviční většina jejich celkového počtu. 26 Senát (i prezident) mohli vrátit zákon Poslanecké sněmovně k novému projednání jen dvakrát. Z hlediska pravomocí tedy dominovala Poslanecká sněmovna, jejíž kompetence byly větší zejména v legislativní oblasti. Vzájemné vztahy mezi vládou, prezidentem a parlamentem byly založeny zejména na vyslovení či odmítnutí tzv. důvěry, kterou musela vyjádřit většina poslanců. Ve většině případů byla jmenována prezidentem vláda tvořená koalicí politických subjektů, jež disponovaly většinovým zastoupením v parlamentu. V případě neexistence takové dohody jmenoval prezident dočasnou, tzv. úřednickou, vládu složenou z odborníků a úředníků bez ohledu na jejich politickou příslušnost. 27 Československé volební zákony obsahovaly zásadu přísně vázaných kandidátních listin převzatou podle německého vzoru, která znamenala, že voliči budou svůj hlas odevzdávat ve prospěch určité volební skupiny a nikoliv jednotlivým kandidujícím osobám. (Záměr volebního zákona byl v tomto ohledu zřejmý: jednalo se o bezpečnostní opatření, jež upevňovalo disciplínu v politických stranách a usnadňovalo vytváření a následnou stabilitu vládních koalic, které byly za poměrného volebního systému téměř nevyhnutelné.) 28 Přidělování mandátů probíhalo ve třech skrutiniích, přičemž první probíhalo na úrovni kraje a druhé a třetí na celonárodní úrovni. Pro první skrutinium bylo určeno volební číslo na základě Hareovy metody, která umožňovala, aby v něm bylo obsazováno méně mandátů, jež posléze byly ve druhém a třetím skrutiniu použity pro jmenování poslanců Viz Balík, S. Hloušek, V. Holzer, J. - Šedo, J.: Politický systém českých zemí , s Viz Ústavní listina Československé republiky, on-line text 26 Viz Ústavní listina Československé republiky, on-line text 27 Viz Bartoš, J. Trapl, M.: Československo , s V politických kruzích panovala obava, zda nově vzniklý stát bude schopen čelit negativním tendencím některých menšin. Viz Kárník, Z.: Malé dějiny československé ( ), s Viz Broklová, E.: Československá demokracie. Politický systém ČSR , s

15 14 Obě uvedené zásady, tedy jak přísně vázané kandidátní listiny, tak i Hareova metoda pro výpočet volebního čísla, hájily zájmy politických stran. Hareova formule produkovala poměrně vysoké volební číslo, což způsobovalo, že se v prvním skrutiniu obsadilo méně mandátů a do následujících kol bylo ponecháno vysoké procento zbytkových hlasů a taktéž značný počet nerozdělených mandátů. Tento jev se může extrémně projevit v malých volebních krajích, kde se při prvním výpočtu může rozdělit méně než polovina mandátů. 30 Silnou pozici stran zvýrazňovalo ustanovení, podle kterého mohly politické strany ohlásit listinu pro druhé a třetí skrutinium až po samotných volbách, a také možnost libovolně upravovat pořadí kandidátů bez ohledu na dosavadní pořadí v krajských kandidátních listinách. Ve snaze zamezit přílišné roztříštěnosti stranického spektra bylo ve volebním řádu z roku 1920 stanoveno, že do druhého a třetího skrutinia postupují pouze ty politické strany, které získaly alespoň v jednom kraji podporu hlasů. Toto omezení se v počtu politických stran příliš neprojevilo a bylo také později pro svůj minimální účinek měněno. 31 Ve druhém skrutiniu bylo určeno nové volební číslo pomocí Hagenbach-Bischoffovy kvóty, podle něhož získala každá politická strana tolik mandátů, kolikrát se volební číslo nacházelo v součtu jejích zbytkových hlasů. Pokud se nepodařilo přidělit všechny mandáty, konalo se skrutinium třetí, v němž bylo postupně přidělováno po jednom mandátu stranám s největším zbytkem dělení Novelizace volebního systému První úprava volebního systému byla přijata v roce 1925 s tím, že nově definovala počet volebních krajů na dvacet dva zejména v důsledku nového soudního a správního uspořádání na Slovensku a taktéž z důvodu ztráty volebního kraje Těšínsko. 33 Strany směly nominovat pouze tolik kandidátů, kolik bylo v daném kraji obsazováno mandátů. Postup do druhého skrutinia byl nově podmíněn ziskem alespoň jednoho mandátu z prvního skrutinia. V této novelizaci došlo také ke zvýšení kvóra pro přepočet hlasů a mandátů ve druhém skrutiniu. Při druhém skrutiniu se přiděloval počet mandátů odpovídající dělení součtu 30 Viz Novotná T.: Volební systém první československé republiky a jeho reformy, in: Novák, M. Lebeda, T. a kol.: Volební a stranické systémy. ČR v mezinárodním srovnání, s Viz Belko, M.: Vývoj volebního systému v českých zemích od roku 1848, in: Chytilek, R. Šedo, J. (eds.): Volební systémy, s Viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého 1920, zákon č. 123.

16 15 zbytkových hlasů průměrným volebním číslem z prvního skrutinia. Rovněž rozdělování mandátů ve třetím skrutiniu doznalo určitých změn, jejichž cílem byla snaha o omezení roztříštěnosti stranického systému. 34 Ve třetím skrutiniu také docházelo k rozdělení mandátů s ohledem na národnosti. Strany byly rozděleny do čtyř skupin (ty, které se účastnily a neúčastnily druhého skrutinia a na strany s nadpoloviční účastí kandidátů menšin a ostatní). V rámci třetího skrutinia byly sečteny všechny platné hlasy těch stran, které se do druhého skrutinia nedostaly, a tento součet byl následně vydělen počtem neobsazených mandátů, čímž se dosáhlo volebního čísla. Mandáty pak byly přidělovány výhradně těm stranám, které postoupily do druhého skrutinia, odděleně pro menšinové a ostatní strany. 35 Volební zákon byl novelizován ještě v letech 1927 a Prvně jmenovaná úprava se týkala zrušení volebního práva pro vojáky a četníky, 36 což lze chápat jako částečné porušení původního principu všeobecného hlasovacího práva. Novelizace z roku 1935 se naproti tomu opětovně věnovala kvóru pro vstup do druhého skrutinia, které bylo stanoveno pro jeden volební kraj na hlasů a celostátně na hlasů, v případě Senátu pak resp hlasů. 37 Ve třetím skrutiniu se nepřihlíželo ke všem platným hlasům, ale jen ke zbytkům platných hlasů všech stran, které se nebraly v úvahu ve skrutiniu druhém. 38 Všechny uvedené principy však ve svém důsledky nevedly k žádným zásadním změnám. Pro volební systém uplatňovaný v Československu v letech byly tedy typické následující znaky: jednalo se o již výše zmíněnou zásadu přísně vázaných kandidátních listin, dále kombinaci Hareovy (první skrutinium) a Hagenbach-Bischoffovy (druhé skrutinium) metody pro výpočet volebního čísla a rovněž velice důležitým prvkem byla neexistence omezovací klauzule. Ve svém textu se dále pokusím zdokumentovat důsledky výše uvedených zásad volebního systému na stranicko-politický systém. Nejprve se však budu věnovat volebním výsledkům hlavních politických stran. 33 Viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého 1925, zákon č a Při aplikaci novely volebního zákona v praxi (v parlamentních volbách 1925) se však uvedené úpravy neprojevily. Voleb se zúčastnilo 29 stran a z tohoto počtu jich velká část nebyla schopna ucházet se o moc. Celkem 13 subjektů nezískalo žádný poslanecký mandát. Viz Broklová, E.: Československá demokracie. Politický systém ČSR , s Viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého 1925, zákon č. 205 a 206/ Viz Z historie Senátu ČSR, on-line text a také Sbírka zákonů a nařízení státu československého 1927, zákon č Viz Z historie Senátu ČSR, on-line text 38 Viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého 1935, zákon č. 58.

17 16 6. Volby a jejich výsledky 6.1. Volební výsledky z roku 1920 První volby do Národního shromáždění se konaly v dubnu 1920, přičemž do Poslanecké sněmovny připadal volební den na 18. dubna. Předvolební kampaň proběhla bez vážnějších incidentů a taktéž za poměrně značné agitace jednotlivých politických subjektů. Z celkového počtu 22 kandidujících subjektů (pro volby do Poslanecké sněmovny) bylo 11 stran československých. 39 (V průběhu let se všechny hlavní české politické strany přejmenovaly na československé, ovšem reálně jejich politika byla realizována prostřednictvím českých politických elit.) 40 Volby lze z mnoha úhlů pohledu charakterizovat jako ustavující. Nové složení zákonodárného orgánu mělo poprvé odrážet skutečný poměr sil mezi jednotlivými politickými stranami. V Českých zemích dosáhla účast trojnásobku voličů v porovnání s předcházejícími volbami (z roku 1911) především z důvodu odstranění jakýchkoliv omezení. Ve volbách bylo poprvé přiznáno volební právo ženám a tento fakt společně se sníženém věkové hranice pro nabytí aktivního volebního práva z 24 na 21 let (pro Poslaneckou sněmovnu) znamenal podstatně vyšší účast voličů. 41 V případě Slovenska se ve své postatě jednalo o první všeobecné volby. 42 V březnu 1924 proběhly dodatečné volby v oblasti Podkarpatské Rusi Viz Peroutka, F.: Budování státu III., s Viz Cabada, L. Šanc, D.: Český stranický systém ve 20. století, s Oba faktory vedly k tomu, že se razantně zvýšil počet voličů: v roce 1907 se k volbám dostavilo voličů a v roce 1920 to již bylo oprávněných voličů. Viz Krejčí, O.: Nová kniha o volbách, s První volby se nekonaly na celém území republiky (vyloučeno z nich bylo plebiscitní území těšínské, spišské a oravské, Podkarpatská Rus, Hlučínsko a Ratibořsko). Viz Peroutka, F.: Budování státu III., s Viz Balík, S. Hloušek, V. Holzer, J. Šedo, J.: Politický systém českých zemí , s. 56.

18 17 Výsledky voleb do PS NS, duben 1920 kandidující subjekt hlasů (%) mandáty Československá sociálně-demokratická strana dělnická 25,7 74 Německá sociálně-demokratická strana dělnická 11,1 31 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 9,7 28 Československá strana národně-socialistická 8,1 24 Československá strana lidová 7,5 21 Československá strana národně-demokratická 6,3 19 Německá národní strana Německá národně-socialistická strana dělnická 5,3 25 Krajinská křesťansko-sociální strana Maďarská národní strana 4,5 10 Německý svaz zemědělců 3,9 13 Slovenská lidová strana 3,8 12 Německá křesťanskosociální strana 2,5 9 Maďarská křesťanskosociální strana 2,2 5 Československá živnostensko-obchodnická strana 2 6 Maďarsko-německá sociálně demokratická strana 1,8 4 ostatní 5,6 19 Zdroj: Český statistický úřad, on-line text Na základě výše uvedených volebních výsledků získaly své zastoupení v Poslanecké sněmovně poprvé všechny národnosti žijící v Československu. Svými politickými preferencemi dalo obyvatelstvo zřetelně najevo své levicové smýšlení a taktéž do jisté míry očekávání budoucího vývoje. Bylo tedy zřejmé, že se nelze vrátit k celonárodní československé koalici Viz Kárník, Z.: Malé dějiny československé ( ), s. 105.

19 18 Ve volbách dosáhla velkého úspěchu Československá sociální demokracie. Její vítězství se de facto očekávalo. Ovšem skutečnost, že zvítězí tak přesvědčivě, byla do určité míry překvapující. 45 V následujících volbách již strana nebyla schopna tento výsledek obhájit. (Pozdější volební neúspěchy sociální demokracie pramení z rozkolu uvnitř strany, k němuž došlo ještě v roce 1920). 46 Značnou převahu sociálně demokratického tábora potvrzuje také skutečnost, že v pořadí druhou stranou, co do počtu mandátů v Poslanecké sněmovně, byla Německá sociálnědemokratická strana dělnická, kterou volila téměř polovina německých voličů. 47 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu obsadila v prvních volbách až třetí místo, následovaly Československá strana národně socialistická, Československá strana lidová a další subjekty včetně těch, které reprezentovaly národnostní menšiny. Složení uvedeného zákonodárného sboru bylo s ohledem na značné množství v něm zastoupených politických stran velice pestré Volební výsledky z roku 1925 V pořadí druhých parlamentních voleb v rámci samostatného Československa, které byly vyhlášeny na listopad 1925, se zúčastnil rekordní počet politických subjektů (do Poslanecké sněmovny tehdy kandidovalo celkem 29 uskupení). 48 Volby se konaly již na celém území republiky a podařilo se v nich rozdělit všechny mandáty. 45 V některých okresech dokázala Československá sociální demokracie získat 50 až 60 % hlasů voličů. Viz Český statistický úřad, on-line text 46 Následující rok se křídlo radikální sociální demokracie odštěpilo a založilo KSČ, která byla řízena komunistickou internacionálou v Moskvě. Viz: Augusta, P. Honzák, H.: Dějiny v obrazech. Československo , s Viz Cuhra, J. Ellinger, J. Gjuričová, A. Smetana, V.: České země v evropských dějinách, díl čtvrtý od roku 1918, s Viz Krejčí, O.: Nová kniha o volbách, s. 215.

20 19 Výsledky voleb do PS NS, listopad 1925 kandidující subjekt hlasů (%) mandáty Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 13,7 46 Komunistická strana Československa 13,2 41 Československá strana lidová 9,7 31 Československá sociálně-demokratická strana dělnická 8,9 29 Československá strana národně-socialistická 8,6 28 Německý svaz zemědělců 8 24 Hlinkova slovenská lidová strana 6,9 23 Německá sociálně-demokratická strana dělnická 5,8 17 Československá strana-národně demokratická 5 14 Německá křesťansko-sociální strana 4,4 13 Československá živnostensko-obchodnická strana 4 13 Maďarská křesťansko-sociální strana 1,4 4 ostatní 10,4 17 Zdroj: Český statistický úřad, on-line text ( Cabada, L. Šanc, D.: Český stranický systém ve 20. století, s Z prezentovaných výsledků je patrné, že v porovnání s prvními volbami došlo k výrazným přesunům v politickém zaměření voličů. Negativní dopad změn voličských preferencí se týkal ve své podstatě všech socialistických stran, které zaznamenaly podstatné oslabení. Naopak u stran tzv. občanských je zřetelný nárůst počtu stoupenců. Největší zastoupení v Poslanecké sněmovně získala agrární strana. Daleko překvapivějším jevem bylo však neočekávaně velké množství hlasů, které získala v pořadí druhá Komunistická strana Československa. Obě strany dosáhly více než 13 % hlasů a vítězství Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu bylo poměrně těsné. (V součtu mandátů KSČ dělilo od vítězných agrárníků pouhých pět křesel.) Navzdory určitým snahám

21 20 integrovat tuto stranu do koalice však KSČ trvala na svých zásadně opozičních a ve své podstatě taktéž protistátně zaměřených pozicích. 49 V pořadí žádná další politická strana nepřekročila desetiprocentní hranici hlasů. Za agrárníky a komunisty se jako třetí umístila Československá strana lidová. A až za lidovou stranou se umístila vítězná strana z prvních voleb do Poslanecké sněmovny, Československá sociálně demokratická strana dělnická, následovaná dále Československou stranou národně socialistickou a dalšími subjekty převážně reprezentujícími národnostní menšiny. Roztříštěnost politického spektra vyústila v politickou krizi, která způsobovala problémy při sestavování funkčních vládních koalic Volební výsledky z roku 1929 Volby konané v říjnu 1929 znamenaly snížení počtu kandidujících stran. V porovnání s předešlými volbami se tentokrát o mandáty do Poslanecké sněmovny ucházelo nejméně subjektů, a to konkrétně Ke snížení počtu kandidujících stran došlo z důvodu rozhodnutí některých subjektů podat společné kandidátky na základě zkušeností z posledních voleb Úspěch komunistické strany bývá dávám do souvislosti s nespokojeností části obyvatel s politickými poměry v tehdejším Československu. Viz Harna, J.: Československá republika ( ), in: Marek, J.: České a československé dějiny II., od roku 1790 do současnosti, s Viz Balík, S. Hloušek, V. Holzer, J. Šedo, J.: Politických systém českých zemí , s Viz Krejčí, O.: Nová kniha o volbách, s Viz Čapek, E.: Politická příručka ČSR, s. 64.

22 21 Výsledky voleb do PS NS, září 1929 kandidující subjekt hlasů (%) mandáty Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu Československá sociálně-demokratická strana dělnická Československá strana národně-sociální 10,4 32 Komunistická strana Československa 10,2 30 Československá strana lidová 8,4 25 Německá sociálně-demokratická strana dělnická 6,9 21 Hlinkova slovenská lidová strana 5,7 19 Německý svaz zemědělců 5,4 16 Československá strana národně-demokratická 4,9 15 Německá křesťansko-sociální strana 4,7 14 Československá živnostensko-obchodnická strana 3,9 12 ostatní 11,5 31 Zdroj: Český statistický úřad, on-line text ( Cabada, L. Šanc, D.: Český stranický systém ve 20. století, s Volební výsledky přinesly obhajobu vítězství z pozice agrární strany. (Opakované volební vítězství a taktéž značný vliv této strany byl v českých podmínkách, vzhledem k míře industrializace země, poměrně překvapivým jevem. 53 pozic pomohla straně prosazená pozemková reforma.) 54 K volebnímu úspěchu a k upevnění Mimo to ukázaly opětovné posílení tradičních socialistických stran a naopak částečné oslabení voličského potenciálu u komunistů. Konkrétně tedy volby dopadly následovně. Za již výše zmíněnou vítěznou Republikánskou stranou zemědělského a malorolnického lidu se umístila Československá sociálně 53 Viz Cuhra, J. Ellinger, J. Gjuričová, A. Smetana, V.: České země v evropských dějinách, díl čtvrtý od roku 1918, s Agrární straně se podařilo prosadil svou koncepci pozemkové reformy v níž byla vyvlastněná velkostatkářská půda dána do soukromého vlastnictví rolníkům (nikoliv jen pronajímána). Tím si strana zajistila silnou podporu bezzemků a malých rolníků. Viz Rokoský, J.: Antonín Švehla a agrární

23 22 demokratická strana dělnická, následovaná Československou stranou národně-sociální, dále Komunistickou stranou Československa, Československou stranou lidovou, Německou sociálně-demokratickou stranou lidovou, Hlinkovou slovenskou lidovou stranou atd.. Přestože výsledky voleb znamenaly určité ustálení stranické struktury (např. s ohledem na nižší počet stran, kterým se nepodařilo získat mandát), na pestrosti Poslanecké sněmovny, týkající se zástupců politických stran, se tento jev žádným zásadním způsobem neprojevil. 55 Volby přinesly také změnu do vládního seskupení. Zejména s ohledem na množství stran, které se vlády účastnily, bývá nazývána širokou koalicí. (Tato vláda byla záhy nucena řešit důsledky nastupující světové hospodářské krize, která znamenala hluboký zásah do vývoje první republiky.) Volební výsledky z roku 1935 Poslední prvorepublikové parlamentní volby se konaly v květnu Byla v nich zaznamenána nejmenší účast, co se počtu kandidujících politických subjektů týká. (O mandáty do Poslanecké sněmovny se ucházelo 16 stran.) Menší počet kandidujících stran se dává do souvislosti s první vlnou koaličních dohod. Komplikované vztahy s německou menšinou se odrazily v celkové atmosféře ve společnosti a rovněž v mimořádné aktivitě voličů (účast dosáhla téměř 93 %). 57 strana ve vývoji první ČSR, in: Valenta, J. Voráček, E. Harna, J.: Československo Osudy demokracie ve střední Evropě, s Poslanecká sněmovna byla navzdory znatelně menšímu množství kandidujících stran zastoupena stejným počtem subjektů jako v předešlých volbách. Viz Krejčí, O.: Nová kniha o volbách, s Viz Harna, J.: Československá republika ( ), in: Marek, J.: České a československé dějiny II., od roku 1790 do současnosti, s Viz Balík, S. Hloušek, V. Holzer, J. Šedo, J.: Politický systém českých zemí , s. 56.

24 23 Výsledky voleb do PS NS, květen 1935 kandidující subjekt hlasů (%) mandáty Sudetoněmecká strana 15,2 44 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 14,3 45 Československá sociálně-demokratická strana dělnická 12,6 38 Komunistická strana Československa 10,3 30 Československá strana národně-sociální 9,2 28 Československá strana lidová 7,5 22 Hlinkova slovenská lidová strana 6,9 22 Národní sjednocení 5,6 17 Československá živnostensko-obchodnická strana 5,4 17 Německá sociálně-demokratická strana dělnická 3,6 11 Německá křesťansko-sociální strana 2 6 Národní obec fašistická 2 6 Německý svaz zemědělců 1,7 5 ostatní 3,7 9 Zdroj: Český statistický úřad, on-line text ( Cabada, L. Šanc, D.: Český stranický systém ve 20. století, s Výsledky posledních parlamentních voleb konaných v Československu v roce 1935 jednoznačně překvapily volebním vítězstvím Henleinovy Sudetoněmecké strany. (Pouze díky procedurálním pravidlům pro přidělování mandátů bylo umožněno agrární straně získat větší počet mandátů v Poslanecké sněmovně, a tím si rovněž udržet křeslo předsedy československé vlády.) 58 SdP získala absolutní převahu v řadách německých voličů. (Pro německé voliče znamenaly volby určitý plebiscit o příslušnosti k tomuto státu nebo k Německu. Zisk více než 60 % hlasů německých voličů naznačuje, že zvítězil pocit sounáležitosti s německým národem a 58 Harna, J.: Československá republika ( ), in: Marek, J.: České a československé dějiny II., od roku 1790 do současnosti, s. 77.

25 24 nespokojenost s demokracií.) 59 Na Slovensku došlo k posílení pozic Hlinkovy slovenské lidové strany. 60 V Českých zemích byl volbami potvrzen setrvalý vliv stran hlásících se k demokratickým ideálům (pro občanské strany bylo odevzdáno více než 64 % hlasů). Zaznamenám byl nepatrný nárůst hlasů pro Komunistickou stranu Československa. Z hlediska procentuálního počtu hlasů tedy zvítězila ve volbách SdP, před agrární stranou, Československou sociálně-demokratickou stranou dělnickou, Komunistickou stranou Československa, Československou stranou národně-sociální, Československou stranou lidovou, dále Hlinkovou slovenskou lidovou stranou, Národním sjednocením atd.. 7. Hlavní politické subjekty v Československu v období České a moravské strany Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSDSD) Strana vznikla transformací a změnou názvu původní Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické a jejím sloučením s centralistickou Českou sociálně demokratickou stranou v Rakousku a se Slovenskou sociálně demokratickou stranou Uherska již v prosinci roku ČSDSD se stala vůbec první politickou stranou s celostátní působností v tehdejším Československu. 61 V době vzniku Československa byla ČSDSD nejsilnějším politickým subjektem. Bez ohledu na vnitrostranické spory zaznamenala strana úspěch v podobě vítězství jak v obecních volbách konaných v roce 1919, tak i v prvních poválečných parlamentních volbách konaných v roce (Na uvedená volební vítězství už sociální demokracie nebyla schopna nikdy v průběhu první republiky navázat.) Krátce po parlamentních volbách došlo ve straně k rozkolu většiny vedení s marxistickou levicí, jenž vyvrcholil jejím odtržením (v září 1920). Z ideologického hlediska lze tento rozpor definovat jako střet mezi pravicovou většinou, která prosazovala podíl strany na vládnutí a zároveň deklarovala povinnost spoluzodpovědnosti za 59 Viz Broklová, E.: Sonda do politické kultury československé společnosti, in: Valenta, J. Voráček, E. Harna, J.: Československo Osudy demokracie ve střední Evropě, s HSLS požadovala politickou suverenitu Slovenska, čímž odrážela názor většiny slovenské společnosti, která si přála žávažné změny ve státoprávním postavení Slovenska. Viz Bartlová, A.: Slovenská otázka a slovenské Štátoprávne snahy v rokoch , in: Valenta, J. Voráček, E. Harna, J.: Československo Osudy demokracie ve střední Evropě, s Viz Kuklík, J.: Československá sociálně demokratická strana dělnická, in: Malíř, J. Marek, P. a kol.: Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí Českých zemí a Československu I. Díl : období , s. 683.

26 25 existenci a vývoj v nově vytvořeném státu, a levicově smýšlejícím křídlem, které usilovalo o zvrat poměrů cestou revoluce a nastolení diktatury proletariátu podle již realizovaného ruského vzoru. 62 Po rozkolu oznámila ČSDSD svůj odchod z vlády. Sociální demokracie byla v důsledku vnitrostranického štěpení značně oslabena. Své pozice ztrácela zejména mezi lidovými vrstvami. Po určité konsolidaci se strana vrátila do vlády v říjnu (Návrat ČSDSD do vládní koalice znamenal, že je strana z pozice ostatních významných politických subjektů vnímána opětovně jako státotvorná a respektovaná politická síla.) 63 Ve vládě se strana pokoušela prosadit zejména reformu sociálního pojištění, čímž si chtěla na úkor komunistů posílit své pozice mezi dělnictvem. Strana se nikdy nezřekla programu, který vycházel z Marxovy nauky o třídní společnosti, jež se týkal přeměny kapitalistické společnosti a výroby ve společnost a výrobu kolektivistickou. 64 Vedení strany se podařilo dosáhnout řady reformních opatření ve prospěch širokých lidových vrstev. Prosadila osmihodinovou pracovní dobu, ochranu zaměstnanců a také například vznik odborových organizací v závodních radách. Její požadavky směřovaly rovněž k odluce církve od státu, k bezplatnému školství, ke starobnímu a invalidnímu pojištění atd. 65 S ohledem na své politické postoje a programové priority měla sociální demokracie oporu v odborech. ČSDSD vždy důsledně vycházela z pozic parlamentní demokracie a demokratického socialismu, na kterých setrvala i ve třicátých letech. Dále ohajovala sociální zájmy dělnictva, prosazovala progresivní sociální zákonodárství a moderní systém sociální péče. Usilovala o překonání dopadů světové hospodářské krize a zmírnění nezaměstnanosti. Důsledně obhajovala československou prvorepublikovou státní ideu, přičemž věnovala soustavnou pozornost politické, sociální a kulturní emancipaci Slováků. Na její půdě se rovněž dotvořila a zkonsolidovala slovenská sociální demokracie řízená zemským výkonným výborem v Bratislavě. 66 Jako člen koalice se účastnila většiny vlád, které působily v období první 62 Do čela levicového křídla se postavil proslulý revolucionář dr. Bohumír Šmeral. Viz Klátil, F.: Republika nad stranami. O vzniku a vývoji Československé strany národně socialistické ( ), s Viz Kuklík, J.: Československá sociálně demokratická strana dělnická, in: Malíř, J. Marek, P. a kol.: Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí Českých zemí a Československu I. Díl : období , s Viz Program Československé sociálně demokratické strany dělnické. Návrh pro XV. řádný sjezd Československé sociálně demokratické strany dělnické v Praze dubna V praktické politice se však strana soustřeďovala zejména na sociální politiku a zmíněný program spíše ustupoval do pozadí. Viz Cabada, L. Šanc, D.: Český stranický systém ve 20. století, s Viz Česká strana sociálně demokratická, on-line text