MORAVSKÁ VYSOKÁ ŠKOLA OLOMOUC BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Veronika Michálková

Transkript

1 MORAVSKÁ VYSOKÁ ŠKOLA OLOMOUC BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Rok 2011 Veronika Michálková

2 MORAVSKÁ VYSOKÁ ŠKOLA OLOMOUC Ústav společenských věd Veronika Michálková Dopady existence volebních obvodů na výsledky voleb do zastupitelstev obcí Effects of the existence of constituencies on the results of elections to municipal councils Bakalářská práce Doc. Mgr. Pavel Šaradín, Ph.D. Olomouc 2011

3 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje. V Olomouci dne 25. března vlastnoruční podpis

4 Děkuji Doc. Mgr. Pavlu Šaradínovi, Ph.D. za odborné vedení, konzultace a cenné rady, které mi poskytl při zpracování této bakalářské práce a za čas, který mi při zpracování práce věnoval.

5 Obsah Úvod Volební systémy v České republice Dělení volebních systémů Volební systémy u voleb do Evropského Parlamentu, Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Senátu Parlamentu ČR a krajských zastupitelstev Volební systém voleb do obecních zastupitelstev Vliv velikosti volebních obvodů na výsledky voleb Volební obvod Změny velikosti volebních obvodů Vliv volebních obvodů na výsledky voleb Komunální volby v Olomouci Historie volebních obvodů na území města Olomouce Současný stav Výsledky komunálních voleb v Olomouci a jejich srovnání Závěr

6 Úvod Česká republika je státem svrchovaným, jednotným a demokratickým, 1 v němž má každý občan jak pasivní, tak i aktivní volební právo. Prostřednictvím pasivního volební práva má každý občan právo být volen. Díky aktivnímu volebnímu právu pak může volit své zástupce a nepřímo se tak podílet na vedení, chodu a správě věcí veřejných. Stává se tak zdrojem státní moci, kterou uskutečňuje pomocí orgánů moci zákonodárné, moci výkonné a soudní. Volby můžeme definovat jako časově a místně sladěný, v základních otázkách právně upravený proces ustavování zastupitelských sborů jako kolegiálních představitelů suverenity nebo samosprávy těch, kteří je ustavují (ustavujících). Toto ustanovení přitom probíhá na základě výběru z více pozitivních možností po splnění předem stanovených a dostupných požadavků na straně uchazečů o funkci osobním rozhodováním ustavujících, kteří z něj mohou být jen výjimečně vyloučeni. 2 Českou republiku můžeme z hlediska jednotlivých úrovní výkonu veřejné moci rozčlenit na základní územně samosprávné celky, obce, vykonávající činnosti v rámci samostatné působnosti a v případě, kdy tak stanoví zákon i činnosti v rámci tzv. přenesené působnosti. Další úroveň pak tvoří kraje, nebo-li vyšší územně samosprávné celky, které taktéž vykonávají samosprávu a současně je na ně také delegován výkon státní správy Představitelem nejvyšší úrovně je pak prezident, vláda a Parlament České republiky a další ústřední orgány státní správy, především ty, které mají celostátní působnost (např. ministerstva). Tato bakalářská práce bude pojata jako případová studie voleb ve statutárním městě Olomouc, zaměřená na problematiku volebních obvodů. Oporu ve svých názorech a zjištěních pak shledávám ve skutečnostech, že ani na úrovni Ústavního soudu není jednotný postoj k této problematice. V roce 2000 byla Poslaneckou sněmovnou ČR 1 Čl. 1 Ústava České republiky 2 FILIP, Jan, SVATOŇ, Jan, a ZIMEK, Josef. Základy státovědy. Brno: Masarykova univerzita, TAVA Graphical, ISBN , s

7 schválena novela zákona, kterou se měnil volební systém používaný při volbách právě do Poslanecké sněmovny. Hlavními prvky této novely bylo zvýšení počtu volebních obvodů na 35 a zavedení modifikované D'Hondtovy metody pomocí tzv. Koudelka dělitele. Tato změna by vedla k upřednostnění velkých stran, a proto také tuto změnu následně zrušil svým nálezem Ústavní soud ČR. 3 Přesně opačné stanovisko však Ústavní soud přijal ve svém rozhodnutí z roku 2007, které se týkalo komunálních voleb v Olomouci. Tehdy Ústavní soud konstatoval, že rozdělení města na několik obvodů nebylo v rozporu s Ústavou. 4 V současné době leží u Ústavního soudu ústavní stížnost na průběh komunálních voleb v Praze (která byla při volbách v roce 2010 rozdělena na sedm volebních obvodů a díky tomuto rozdělení získaly strany ODS a ČSSD mandáty, které by při zachování jednoho obvodu připadly Straně zelených a Věcem veřejným). Koncem března 2011 by mělo dojít k projednání stížnosti v plénu Ústavního soudu, kde by ale soudci měli přihlédnout k výše zmíněnému usnesení z roku 2007 ve věci Olomouce. Již nyní se však objevují názory, že by tomu tak být nemuselo. Z vyjádření soudce zpravodaje, který věc na projednání v plénu připravuje je možné dovozovat, že s rozhodnutím již zmíněného tříčlenného senátu ve věci komunálních voleb v Olomouci nejsou ústavní soudci spokojeni, nepokládají jej za precedent a budou chtít naopak precedentně rozhodnout o stížnosti na pražské magistrátní volby. Dále se budu zabývat základní, nejnižší úrovní státoprávního uspořádání České republiky, tj. obcemi, a konkrétně potom způsobem ustavování orgánů, které tyto obce řídí. Legislativa platná v České republice stanovuje, že těmito orgány jsou zastupitelstva obcí a jejich ustavení je prováděno volbami. Zaměřím se na konkrétní druh volebního systému, který při volbách do obecních zastupitelstev používán a na dopady existence volebních obvodů v obcích na výsledky těchto voleb. Následně se budu zabývat konkrétní situací ve statutárním městě Olomouc, porovnám výsledky voleb v konkrétních volebních letech 1994, 1998, 2002, 2006 a 2010, provedu podrobný rozbor členění města Olomouce na volební obvody a zdůrazním dopad tohoto jevu na výsledky voleb. 3 Předpis č. 64/2001 Sb., zdroj: SBÍRKA ZÁKONŮ ročník 2001, částka 24, ze dne Nález Ústavního soudu 4 Usnesení Ústavního soudu III.ÚS 220/07 návrh byl odmítnut pro zjevnou neopodstatněnost 7

8 Závěrečnou práci jsem rozdělila do tří částí, přičemž první část je věnována projmu volebních systému v České republice. Blíže specifikuje jejich dělení a také charakterizuje jednotlivé volební systémy při volbách do Evropského parlamentu, Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Senátu Parlamentu ČR, krajských a obecních zastupitelstev. Druhá část reflektuje vliv samotné existence a počtu volebních obvodů na výsledky voleb samotných. Ve třetí části jsem se pak soustředila na existenci volebních obvodů v Olomouci, vznik, historii i aktuální stav. Taktéž jsem prostřednictvím tabulek poukázala na jejich vliv na výsledky voleb do Zastupitelstva města Olomouce. Problematice voleb a volebních obvodů se v dnešní době věnuje spousta předních českých politologů, legislativců a odborníků prostřednictvím odborných článků či publikací, jak v tištěné, tak i elektronické podobě. Jedním z uznávaných odborníků na danou věc je Pavel Šaradín. Jeho publikace a články přinášejí velmi cenné informace v oblasti politologie, ale taktéž trefné a výstižné poznámky k současnému politickému dění. Ve své práci jsem použila nejen jeho citace z odborných článků, ale i informace získané z jedné z mnoha jeho publikací, a sice Politické kampaně, volby a politický marketing. Dalším významným autorem a přispěvatelem je současný odborný asistent Filosofické fakulty Univerzity Hradce Králové, Jan Outlý, který se k problematice olomouckých voleb taktéž vyjadřuje ve svém článku V Olomouci by mohla skončit velká koalice ODS a ČSSD. 5 Nemohu také opomenout i další osobnosti, jakými jsou např. Petr Fiala, Miroslav Novák či Vladimíra Dvořáková. 5 Olomouky.denik.cz [online] [cit ]. V Olomouci by mohla skončit velká koalice ODS a ČSSD. Dostupné z WWW: < 8

9 1. Volební systémy v České republice Abychom se mohli podrobně zabývat volbami do obecních zastupitelstev, je nutné se nejprve seznámit s jednotlivými typy voleb, které jsou v České republice uskutečňovány a s volebními systémy, které jsou v rámci těchto voleb používány. Také je potřebné si přiblížit základní pojmy, se kterými se v rámci procesu voleb setkáváme. Jsou jimi volební právo, volební systém, volby a další. Volební právo je chápáno jako souhrn sociálních norem a pravidel, vymezujících společenské volební vztahy, a to v odvětví: a) právní (volební právo v objektivním smyslu) b) morální (volební kampaně) c) náboženské d) politické (koaliční dohody) e) organizační (opatření MV, orgánů obcí) f) estetické (propagace, vzhled, působení na estetické cítění voliče) Volební právo je zakotveno již v Ústavě ČR a je uplatňováno v rámci voleb, které jsou, v souladu s Ústavou ČR, vykonávány jako tajné, přímé, rovné a všeobecné. Volební systém nám stanovuje způsob, jakým mohou voliči dát svůj hlas svým kandidátům, kteří díky tomu následně získávají svůj mandát. Můžeme říci, že máme dva základní typy volebních systémů a to systém většinový nebo systém poměrný. V praxi se potom setkáváme i s jejich různými kombinacemi. Všechny volební systémy však mají určité nedostatky, což se projevuje v průběhu, i následně po volbách. Např. u poměrného volebního systému jsou nejčastějším jevem předvolební boje jednotlivých kandidujících či politických stran a jejich následná neschopnost sestavit funkční silné koalice. 9

10 Volby a konkrétní datum jejich konání vyhlašuje prezident České republiky. Konání je pak podmíněno jejich vyhlášením ve Sbírce zákonů ČR, nejpozději 90 dnů přede dnem voleb. Primátor města či starosta úřadu pak následně tyto volby oznamuje. Volby můžeme definovat jako souhrn konkrétních činností spojených s: a) přípravou, organizací a realizací voleb přípravu, organizaci a následnou realizaci voleb zpravidla zajišťují zaměstnanci příslušných městských úřadů a obcí v čele s tajemníkem či starostou příslušného úřadu. Mezi hlavní instituty patří mmj. vymezení volebních okrsků, zajištění seznamu voličů, 6 taktéž zvláštního seznamu voličů, vydávání voličských průkazů, 7 přípravy seznamů a následné jmenování zapisovatelů a delegování zástupců volebních stran jako členů okrskových volebních komisí. Zveřejnění seznamu volebních obvodů a počtu členů zastupitelstva volených v jednotlivých obvodech. Možnost poskytnutí seznamu registrovaných politických strana politických hnutí registračním úřadům. Zajištění Oznámení o době a místě konání voleb se všemi jeho náležitostmi a jeho následným vyvěšením v místech konání voleb. Dále pak revize volebních místností a jejich příprava na samotné konání voleb. Neméně důležitou činností je i tisk a distribuce hlasovacích lístků. b) řízení voleb ve dnech voleb je nutné zajistit bezchybný průběh hlasování ve volebních místnostech a taktéž ostrahy vně i v okolí volební místnosti. c) zjišťování a kontrola výsledků voleb je činností členů okrskových volebních komisí. Ty následně výsledky voleb se seznamy voličů odevzdávají na předem určené pracoviště příslušného úřadu, kde je provedena druhá kontrola správnosti výsledku a sumarizace hlasovacích lístků. Po ukončení hlasování jsou pak tyto materiály předány Českému statistickému úřadu k dalšímu zpracování. 6 Zákon č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů 7 Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 10

11 Náleží sem taktéž všechny prvky volebního procesu, jejichž změny se pak mohou odrazit na počtu odevzdaných hlasů či na změně v přerozdělení funkcí ve voleném orgánu. Mezi tyto prvky patří především: - volební formule, což je systém přepočtu hlasů získaných od voličů na jednotlivé mandáty přerozdělené mezi volební strany a jejich kandidující členy - počet kandidátů volených v jednom volebním obvodu, což je podstatné především v případech, kdy se rozdělují mandáty přímo na úrovni daného obvodu. Pak je velikost tohoto obvodu často významnější než samotná volební formule. - umožnění voliči vybrat si mezi jednotlivými kandidáty a ne jen mezi registrovanými politickými stranami. - poměr volených kandidátů ku počtu voličů - existence umělé uzavírací klauzule (od r v České republice 5%) - rozsah všeobecnosti voleb - počet skrutinií 8 a normy pro postup do dalších skrutinií - vymezení pravidel volební kampaně a financování účasti 1.1. Dělení volebních systémů Volební systémy můžeme rozdělit na dva základní typy a jejich případnou kombinaci: Většinový volební systém je systém, ve kterém je zpravidla počet volebních obvodů roven počtu zvolených kandidátů, tj. vítěz zvolený v konkrétním obvodu získává všechny mandáty. 9 Jedná se především o jednomandátové volební obvody. Výhodou tohoto typu systému je možnost složení většinové vlády, která je pak stabilní a více akceschopná. Dále pak dochází k eliminaci extrémistických stran a upevnění vazby mezi zvoleným kandidátem na obvod, díky němuž byl zvolen. Nevýhody naopak spatřuji v tom, že tento systém napomáhá tvorbě dvoustranickému modelu, často 8 Sčítání hlasů ve volbách zdroj: 9 Z lat. manu dare: pověřit, přikázat.. mandát oprávnění a pravomoci zvoleného kandidáta svěřené mu voliči 11

12 nekoresponduje se samotnou volbou voličů, a tím pak deformuje skutečné výsledky voleb, kdy se často stává, že u moci je strana, která paradoxně získala menší počet hlasů. Většinový volební systém můžeme dále dělit na dvě základní varianty: a) Systém relativní většiny používaný především ve spojeném království Velké Británie a Severního Irska a ve Spojených státech amerických. Jedná se o jednokolový systém, kdy se vítězným kandidátem stává ten, kdo získal nevíce hlasů, přestože nedosáhl nadpoloviční většiny. b) Systém absolutní většiny z pravidla se volí ve dvou kolech. K tomuto dochází, když ani jeden z kandidujících v prvním kole nezíská nadpoloviční většinu hlasů, což je nezbytně nutné pro zisk mandátu. V takovémto případě pak dva nejsilnější kandidáti postupují do druhého kola. V případě rovnosti hlasů v druhém kole je následně používán los. Tento systém je v České republice používán u volby do Senátu Parlamentu České republiky. Poměrný volební systém - systém poměrného zastoupení. Je charakteristický používáním poměrné (proporcionální) volební techniky, kdy jsou zvoleným kandidátům či stranám rozděleny mandáty v určitém poměru počtu přidělených hlasů. K tomuto účelu je pak využívána řada matematických metod přepočtu (viz níže). Volební obvody jsou jen výjimečně jednomandátové, téměř vždy se jedná o vícemandátové. Cílem je snaha o přesné zobrazení rozložení politických sil ve společnosti. Jde o tzv. teorii zrcadlového obrazu, která se vyznačuje snahou o přesné zobrazení rozložení politických sil a nálad ve společnosti. Výhody nacházím v pestřejším složení nastávající koaliční vlády, včasnému zachycení a zohlednění politických názorů a nálad voličů a naopak eliminaci těch extrémistických. Sytém také, na rozdíl od většinového systému relativní většiny, značně omezuje možnost manipulace s konečnými výsledky voleb. K negativním projevům tohoto 12

13 systému dle mého názoru pak patří především častá a zdlouhavá povolební vyjednávání a vznik nestabilních koalic s minimální většinou. Aby byl poměrný volební systém co nejspravedlivější a nejpřesnější, byla by ideální poměrnost velikosti volebního obvodu celý stát. Čím menší jsou potom volební obvody, tím zkreslenější je poměrnost zastoupení díky přepočtům volebních hlasů na jednotlivé mandáty. Tento fakt bude důležitý právě v další části mé práce, kde se budu konkrétně zabývat statutárním městem Olomouc. Pro přepočet voličských hlasů na mandáty jednotlivých politických stran se používají různé metody: 1, metoda volebního čísla (kvocientu): a, Hareova formule Q = H / M 10 kdy: Q počet hlasů na jeden mandát H celkový počet získaných hlasů M celkový počet mandátů b, Hagenbach-Bischoffova metoda Q = H / M kdy: Q počet hlasů na jeden mandát H celkový počet získaných hlasů M celkový počet mandátů c, Dropova formule Q = H / ( M + 1 ) + 1 kdy: Q počet hlasů na jeden mandát H celkový počet získaných hlasů M celkový počet mandátů 10 Metoda, jež se používá při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, rozdělení mandátu mezi volební kraje 11 Metoda, jež se používá při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, rozdělení mandátu mezi kandidátky 13

14 d, Formule Imperiali Q = H / M + 2 kdy: Q počet hlasů na jeden mandát H celkový počet získaných hlasů M celkový počet mandátů e, Hare Niemeyerova formule M s = ( H s x M) / H kdy: M s počet mandátů, které má strana obdržet H s počet hlasů, které strana obdržela M celkový počet mandátů H celkový počet získaných hlasů f, Automatické volební číslo metoda, při níž nelze předem stanovit celkový počet mandátů, neboť tato skutečnost je přímo úměrná na účastí voličů a výsledku jejich hlasování Nevýhodu metod volebního čísla spatřuji v existenci zbytkových hlasů, kdy je potřeba dalších metod pro jejich rozdělení v tzv. druhé skrutiniu (např. systém největšího absolutního zbytku, systém největšího relativního zbytku, systém největšího průměru, systém celostátní kandidátní listiny). 2, metoda volebního dělitele Výhodou je přidělení mandátu vždy v jednom skrutiniu. V tomto případě se počet hlasů každé zvolené strany či kandidáta vydělí řadou čísel a tyto podíly se pak seřadí podle velikosti. Dle těchto podílů se pak jednotlivým zvoleným přidělují mandáty. Opět existuje více metod, které se liší především velikosti dělitele: a, D Hondtova metoda spočívá v dělení počtu hlasů číselnou řadou počínající číslem 1. Je taktéž metodou používanou v zemích Evropské unie při volbách do Evropského parlamentu a odborníky považována za zvýhodňující větší a silnější politické strany. Je také používána při volbách do zastupitelstev obcí a právě využití D Hondtovy 14

15 metody v souvislosti s existencí volebních obvodů se budu věnovat v další části své práce. Používá se taktéž tzv. modifikovaná D Hondtova metoda (někdy také zvaná Koudelka D Hondt), která se liší pouze tím, že řada dělitelů začíná číslem 1, b, Imperialliho metoda téměř totožná s D Hondtovou metodou. Taktéž se využívá dělení číselnou řadou, avšak vynechává se číslo 1, tj. číselná řada počíná číslem 2, což výrazně zvýhodňuje velké a silné strany. Příčinou je fakt, že rozdíl mezi dělením čísly 1 a 2 namísto 2 a 3 se o polovinu sníží, což také sníží šance na získání mandátu menším a slabším stranám v malých obvodech. c, Saint Laguëův systém využívá dělení číselnou řadou, avšak pouze lichými čísly. Velkou výhodou tohoto systému je naopak prokázaná neutralita vůči všem stranám. d, Vyrovnávací metoda chápána taktéž jako modifikovaný systém Saint Laguëv. Využívá dělení číselnou řadou počínající číslem 1,42. e, Dánský systém využívá se dělení číselnou řadou 1, 4, 7, 10.. n + 3. f, Huntingtonův systém využívaný ve Spojených státech amerických při volbě do Sněmovny reprezentantů Metoda, jež se používá při volbách do zastupitelstev obcí České republiky 13 GALLAGHER, M. Ouotas, Tresholds, Paradoxes und Majorities. 4th ed. British Journal of Politoval Science, s. 15

16 3, Smíšený volební systém je kombinací systému většinového a poměrného, kdy jsou mandáty přidělovány dle jednoho či druhého systému. Ještě zmíním jednu velmi významnou skutečnost vyskytující se v rámci voleb konaných v České republiky. Jde o existenci tzv. uzavírací klauzule, která od roku 2002 stanovuje spodní hranicí pro účast politické strany při rozdělování mandátů. Tato hranice je rovna 5%, což je opět prvek, který omezuje účast menších stran na správě veřejných věcí. Tato uzavírací klauzule, v závislosti na velikosti obvodů, totiž mírně posiluje účinky D'Hondtovy metody (která je používaná nejvíce), protože tzv. propadlé hlasy se při přidělování mandátů nepočítají, což zvětšuje poměr mezi slabými a silnými stranami ve prospěch stran silných, a tedy i účinky D'Hondtovy metody Volební systémy u voleb do Evropského Parlamentu, Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Senátu Parlamentu ČR a krajských zastupitelstev Protože se téma mé práce týká voleb, myslím, že je důležité si také říci, jaké volby se v České republice konají a s jakými parametry. Je nutné si totiž uvědomit, že vyjma voleb do obecních zastupitelstev, jsou všechny ostatní volby konány na základě pevně stanovených pravidel a nikdo je nemůže libovolně měnit. To lze provést pouze formou novely příslušného zákona. Volební obvody jsou vždy pevně dány a pokud dochází k jejich změně (pouze u senátních voleb), je to opět dle ustanovení právní normy a ne rozhodováním samosprávy. Volby do Evropského parlamentu funkční období členů Evropského parlamentu je pětileté. Česká republika v tomto případě představuje jeden jediný volební obvod a v Evropském parlamentu je zastoupena 22 europoslanci. Výsledky jsou pak přepočítávány D Hondtovou metodou, tj. metodou proporcionálního volebního 16

17 systému. Při volbách se využívá metody vázané kandidátní listiny 14 s možností dvou preferenčních hlasů. V případě, že některý z kandidátu příslušné politické strany, hnutí či koalice získá takový počet hlasů, který bude činit minimálně 5% z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro tuto politickou stranu, hnutí či koalici, připadne mandát přednostně tomuto kandidátovi. Aktivní i pasivní volební právo je pak stejné jako u voleb do Parlamentu České republiky a týká se i občanů jiných členských zemí Evropské unie, kteří jsou vedeni v centrální evidenci obyvatel republiky, a to minimálně po dobu 45 dnů před konáním voleb. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky funkční období členů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je čtyřleté, počet členů je pak 200. Volí se na základě proporcionálního systému v čtrnácti vícemandátových obvodech, které jsou vymezeny podle obvodů krajů. Kandidovat mohou pouze registrované politické strany a hnutí. 15 Určení počtu mandátů na jeden volební kraj získáme tak, že počet všech platných hlasů v rámci celé České republiky vydělíme číslem 200. Přidělování jednotlivých mandátů kandidátům pak probíhá pomocí D Hondtovy metody volebního dělitele, kdy uzavírací klauzule činí 5%, u dvoučlenné koalice 10 %, tříčlenné pak 15%, atd. V případě, že některý z kandidátu příslušné politické strany, hnutí či koalice získá takový počet hlasů, který bude činit minimálně 5% z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro tuto politickou stranu, hnutí či koalici, připadne mandát přednostně tomuto kandidátovi. V případě, že některý z kandidátu příslušné politické strany získá takový počet hlasů, který bude činit minimálně 5% z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro tuto politickou stranu, připadne mandát přednostně tomuto kandidátovi.aktivní volební právo má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let a pasivní potom ten, který dosáhl věku 21 let. 14 Registrace probíhá u Ministerstvo vnitra České republiky Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích 15 Registrace probíhá u Ministerstva vnitra České republiky - Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích 17

18 Volby do Senátu Parlamentu České republiky senát je horní komorou Parlamentu České republiky. Funkční období senátorů je šestileté, přičemž pravidelně po dvou letech dochází k volbě třetiny členů. Senát představuje 81 členů. Každý kandidát může kandidovat pouze v jednom volebním obvodu. Kandidují do něj jednotlivci, jež nemusejí být registrování u Ministerstva vnitra České republiky v rámci některé politické strany či hnutí. 16 Podmínkou je však získání podpory voličů, a to v minimálním počtu Takovýto kandidáti jsou pak označeni jako nezávislí senátoři. Volby se konají většinovým systémem v 81 jednomandátových obvodech. V každém tomto obvodě se volí pouze jeden senátor. Zvolen je pak ten, který obdrží nejvyšší počet hlasů. Při těchto volbách je často využit tzv. dvoukolový systém, kdy do druhého kola poustupují dva kandidáti se nejvyšším počtem získaných hlasů z prvního kola, ve kterém ani jeden z nich nedosáhl nadpoloviční většiny všech hlasů. V případě rovnosti hlasů rozhoduje los. Aktivní volební právo je stanoveno jako u voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, pasivní má pak občan České republiky, který dosáhl věku 40 let. Volby do zastupitelstev krajů do krajského zastupitelstva může kandidovat pouze politický subjekt registrovaný u Ministerstva vnitra České republiky. 17 Využívá se vázaná kandidátní listina, kdy volič může udělit až 4 preferenční hlasy. Přerozdělení mandátů pak probíhá pomocí tzv. modifikované D Hondtovy metody (Koudelka - D Hondt). V případě, že některý z kandidátů příslušné volební strany získá nejméně o 10 % více hlasů, než je průměr stanovený Českým statistickým úřadem, postupuje v kandidátní listině na první místo. V případě rovnosti hlasů mezi postupujícími, rozhoduje původní pořadí kandidátů na kandidátní listině. Stanovený průměr získáme vydělením celkového počtu hlasů získaných příslušnou volební stranou počtem kandidátů, vyjádřený v celých číslech, bez zaokrouhlení. 16 Registrace probíhá u Ministerstvo vnitra České republiky Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích 17 Registrace probíhá u Ministerstvo vnitra České republiky Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích 18

19 1.3. Volební systém voleb do obecních zastupitelstev Samospráva územních celků je zaručena v hlavě I, čl. 8 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky. Toto ustanovení pak blíž rozvádí hlava VII. (zejm. čl. 99), která stanoví, že Česká republika se člení na obce, které jsou základními územně samosprávnými celky a kraje, které jsou vyššími územně samosprávnými celky. Územní samosprávu lze charakterizovat jako územní společenství občanů, kteří mají právo podílet se na správě věcí veřejných. Zastupitelskými orgány jak kraje, tak obce jsou zastupitelstva, jež jsou legitimovány přímou volbou, přičemž funkční období zastupitelstva je 4-leté. Volby vyhlašuje prezident České republiky a následně poté oznamuje primátor města či starosta obce. 18 Aktivní právo volit a pasivní právo být volen má občan ČR, který dosáhl věku 18 let s trvalým bydlištěm v obci (nebo kraje), do jejíhož zastupitelstva se volby konají. V obecních volbách mohou kandidovat nejen politické subjekty, ale i nezávislí kandidáti. Používají se volné kandidátní listiny (volič může vybírat kandidáty z více kandidátních listin). V této práci se budu dále zabývat právě volbami do obecních zastupitelstev a konkrétně potom vlivu existence volebních obvodů na konečné složení nového zastupitelstva. Pokusím se tedy nejprve objasnit, co jsou vlastně volební obvody v rámci měst a obcí, jakou úlohu plní otevřeně a jakou skrytě zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 19

20 2. Vliv velikosti volebních obvodů na výsledky voleb Velikost volebních obvodů má na výsledky voleb často větší vliv než samotný způsob přepočítávání hlasů na mandáty. Hranice a velikost volebních obvodů si určuje příslušné obecní zastupitelstvo. V případě voleb do Zastupitelstva města Olomouce, kterými se budu zabývat dále své práci, byl vždy hlavním kritériem pro určení hranic jednotlivých obvodů počet potenciálních voličů s trvalým pobytem v daném obvodu. Tj. tak, aby každý jednotlivý obvod měl přibližně stejný počet těchto voličů Volební obvod Volebním obvod si můžeme definovat jako pevně ohraničené území, ve kterém mohou kandidáti v průběhu voleb usilovat o získání určitého počtu mandátů. Velikost obvodu závisí na typu voleb a není vždy nezbytně nutné, aby byly srovnatelné co do velikosti, většinou jde spíše o počet voličů, kteří mohou v daném obvodě uplatnit své volební právo. Volební obvody můžeme z hlediska mandátů členit na: a) jednomandátové všichni kandidáti usilují o jeden mandát (volby do Senátu) b) vícemandátové mezi kandidáty je rozdělováno více mandátů a. malé území se dvěma až pěti mandáty b. střední území s pěti až deseti mandáty c. velké území s deseti a více mandáty Hovoříme-li o volbách do zastupitelstev obcí, ve většině případů se setkáváme se situací, kdy volební obvody kopírují buď území obce či města, případně u statutárních měst, která mají možnost se rozčlenit do městských obvodů či městských částí, kopírují volební obvody tyto obvody městské. Lze říci, že v případě, kdy je statutární město rozděleno a každá část či obvod má svou tzv. malou radnici, je logické, že i volební obvody odpovídají tomuto rozdělení, protože voliči potom dávají své hlasy těm kandidátům, kteří budou následně vykonávat samosprávu v daném konkrétním místě. Ne ve všech městech je však toto pravidlo dodržováno a vznik a velikost volebních obvodů odlišných od obvodů městských je závislý pouze na vůli daného zastupitelstva. 20

21 Dalším důležitým prvkem voleb je počet volených zastupitelů. Ten závisí na počtu obyvatel s trvalým pobytem na území obce a také na usnesení předchozího zastupitelstva: do 500 obyvatel 5 až 15 členů, 2. nad 500 do obyvatel 7 až 15 členů, 3. nad do obyvatel 11 až 25 členů, 4. nad do obyvatel 15 až 35 členů, 5. nad do obyvatel 25 až 45 členů, 6. nad obyvatel 35 až 55 členů. Existence volebních obvodů však do těchto počtů výrazně zasahuje, protože stanovený počet členů zastupitelstva v určitém případě nemusí korespondovat s počtem mandátů, který může volič svým hlasováním obsazovat. Blíže se k tomuto problému dostanu v následujících kapitolách Změny velikosti volebních obvodů Při volbách do zastupitelstva obce či města České republiky je zákonem stanoveno, 20 že hranice volebního obvodu je rovna územní působnosti daného zastupitelstva. Legislativa 21 však také umožňuje rozdělení příslušného územního celku na několik volebních obvodů, a to na základě usnesení zastupitelstva města, nejpozději však 85 dnů přede dnem voleb. Zákonem pak ale již není nikterak definováno, že by tyto nově vzniklé obvody měly být urbanisticky či zájmově navzájem blízké, či zda musí být počtem voličů či velikostí svého území podobné. V případě, že nedojde k tomuto usnesení, není území na kterém se volí nijak dále členěno, tj. volí se v rámci jednoho volebního obvodu zákona č. 128/ 2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů 20 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, dále pak zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů volebního zákona č. 491/2001 Sb., o rozdělení území obce 21

22 Dle mého názoru zde tedy zákon otvírá možnost pro zastupitele, aby svou vůlí ovlivňovali budoucí přerozdělení mandátů dle výsledků voleb. Jak jsem již uvedla, čím je u poměrného volebního systému volební obvod větší, tím je více umožněno i menšinovým politickým proudům, aby zasáhly do budoucího rozdělování mandátů, naopak čím jsou volební obvody menší, tím tato skutečnost více nahrává větším politickým stranám Vliv volebních obvodů na výsledky voleb Politici měli již odnepaměti snahu upravit si volebním systém tak, aby byl co nejvýhodnější pro ty, kteří mohou svým rozhodováním stanovit, jakým systémem a na jakém území se volební hlasy počítají. Už na počátku 19. století se guvernér státu Massacheusets (Spojené státy americké) pan Elbridge Gerry vydal rozhodnutí, kterým upravil rozdělení budoucích volebních obvodů způsobem, který co vyhovoval nejvíce samozřejmě jeho republikánsko-demokratické straně. Tvar jednoho volebního obvodu byl potom takový, že svým znázorněním na mapě velmi blízce připomínal salamandra (mloka), a tak se velmi rychle ujalo nové pojmenování takovéto účelové aktivity, které v sobě neslo jak jméno guvernéra, tak i zvířete, jehož podobu svým rozhodnutím zanesl do politické mapy gerrymandering. Tento nový název se do budoucnosti stal synonymem pro manipulaci s volebními obvody. Gerrymandering je nejčastěji využíván při použití většinového volebního systému, ale jde jej samozřejmě aplikovat i v rámci proporcionálního volebního systému. Shrnu-li všechny výše uvedené informace, můžeme tedy konstatovat následující skutečnosti. U voleb do obecních zastupitelstev je používán poměrný volební systém, který sice umožňuje i menším stranám se podílet na výkonu veřejné moci, ale to jen v případě, že jde o velké volební obvody. Vzhledem k používané D Hondtově metodě poměrného dělitele při přepočtu hlasů na jednotlivé mandáty dochází ke znevýhodnění malých stran zmenšováním volebních obvodů. Při přepočtu totiž dosahují největšího podílu velké strany a v okamžiku, kdy se první menší strana se svým přepočteným podílem dostane na řadu, jsou již většinou vyčerpány mandáty daného volebního obvodu. Je tedy často cíleným záměrem větších, a to ať již koaličních či opozičních stran, uměle zmenšovat volební obvody a tím následně vyřazovat svou konkurenci. 22

23 Dalším problémem je potom již výše uvedené snižování počtu skutečně volených mandátů. Pokud je počet členů zastupitelstva např. čtyřicet a jsou vytvořeny čtyři volební obvody, voliči následně mohou volit v rámci svého volebního obvodu pouze deset kandidátů, protože kdyby bylo v každém obvodu voleno všech čtyřicet, konečný počet zastupitelů by byl 160, což by bylo v rozporu se zákonem o obcích. Volič tak tedy nemá možnost uplatnit své hlasovací právo v plném rozsahu, dá se v podstatě říci, že v tomto případě jej mohl uplatnit pouze v rozsahu jedné čtvrtiny. Vyvstává tedy otázka, jestli je, v případě umělého vytváření volebních obvodů tam, kde není výsledkem voleb obsazování tzv. malých radnic městských částí, naplňován původní záměr zákonodárců. Ten jistě směřoval k zachování plného rozsahu volebního práva právě ve vztahu k volbě kompletní samosprávy, která by následně řídila území totožné s daným volebním obvodem. Tato vůle je jistě zachycena v legislativě tím, že pouze u voleb do obecních zastupitelstev je používána tzv. volná kandidátní listina, kdy volič může volit bez ohledu na konkrétní kandidátku politické strany, ale může svůj hlas dát vždy konkrétní osobě, kterou zná a o které je přesvědčen, že bude tím správným zástupcem obyvatel města v samosprávě. Vytvářením a zmenšováním volebních obvodů je mu toto právo opět ubíráno, protože pokud jsou volič a jím vybraná kandidující osoba v různých volebních obvodech, nemůže volba proběhnout, volič její jméno na své volební listině nebude mít uvedeno. Dá se tedy říci, že ve prospěch zřízení volebních obvodů v rámci jednoho města může hovořit pouze jisté zpřehlednění vytištěných kandidátních listin (ty jsou potom např, čtvrtinové v případě existence čtyř volebních obvodů), je ale sporné, jestli pro voliče tato výhoda převyšuje nad uvedenými nevýhodami. Jak se projevuje existence volebních obvodů na výsledky voleb ve městě, které není svým statusem rozděleno na městské části či obvody a k dělbě území města tak dochází právě pouze při volbách do obecních zastupitelstev, předvedu na konkrétním případě, kterým je statutární město Olomouc. Hovořím samozřejmě o rozdílnosti výsledků při matematickém výpočtu podle použité D Hondtovy metody poměrného volitele. 23

24 3. Komunální volby v Olomouci Tzv. obecní volby jsou upraveny v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Bohužel právě zákon o volbách do zastupitelstev obcí je, na rozdíl od jiné legislativy zabývající se volbami, přijat ve formě, která umožňuje samosprávě, aby svým rozhodováním mohla pravidla boje o moc upravovat způsobem, který následně vyhovuje pouze některých politickým stranám a uskupením. Co je potom důsledkem tohoto chování nyní přiblížím na statutárním městě Olomouc Historie volebních obvodů na území města Olomouce Od 24. listopadu 1990 patří město Olomouc mezi tzv. statutární města. V České republice jsou za statutární města považována ta města, která mají zákonem přiznané právo organizovat svou samosprávu a to obecně závaznou vyhláškou, která se nazývá statut města. Od tohoto pojmu je tedy následně odvozeno i pojmenování těchto měst. Zákonem bylo tedy původně stanoveno 13 statutárních měst (k dnešnímu dni, tj. 25. březnu 2011, 25 statutárních měst). Jak jsem již uvedla, hlavním znakem statutárních měst je možnost, že pouze na základě rozhodnutí samosprávy je umožněno členit jejich území na městské obvody nebo městské části s vlastními samosprávnými orgány. Jak je ale vidět z tabulky č. 1, v době svého vzniku tuto možnost využila jen přibližně polovina těchto měst. A ani Olomouc, která patřila již v té době mezi jedno z největších měst, k tomuto kroku nepřistoupila a neučinila tak dodnes. Přesto se již ve druhých volbách do zastupitelstev obcí, které se konaly ve dnech 18. a 19. listopadu 1994, voliči střetávají s rozdělením Olomouce na pět volebních obvodů. Od tohoto roku se již potom s tímto dělením Olomouce pouze pro potřeby voleb setkávají pravidelně. Volebních obvodů je téměř vždy pět, výjimkou byl rok 1998, kdy se usnesení zastupitelstva stanovilo pro následující komunální volby šest volebních obvodů. V této době také vznikla iniciativa členů strany KDU ČSL, která přišla ještě před volbami s návrhem pěti malých radnic, tedy s návrhem 24

25 vytvoření městských obvodů, jejichž celek by potom byl plnoprávným okresním úřadem. 22 Volební obvody vždy byly navíc určovány bez jakéhokoliv logického klíče, snad až s výjimkou obvodu č.1, kterým bylo vždy centrum města. Ostatní obvody neměly jakoukoliv vnitřní identitu či historickou vazbu. Obzvláště viditelné to bylo např. v roce 1998, kdy volební obvod č.4 byl tvořen dvěma samostatnými celky, které k sobě dokonce ani nepřiléhaly. V jednom celku se nalézala část Holice a Nový Svět a ve druhém pak Sv. Kopeček, Lošov a Radíkov. Obdobná situace je potom i v obvodu č.5, který (vyjma roku 1998, kdy bylo jím pokryté území rozděleno na obvod č.5 a č.6) zahrnuje části města od Řepčína až po Lošov, tedy celou horní část města od západu na východ (viz přiložená mapa č. 1, s. 36 a mapa č. 2, s. 37). Tabulka č. 1: statutární města České republiky v roce 1990 statutární města České republiky město kraj počet obyvatel k datu počet městských obvodů (MO) městských částí (MČ) Brno Jihomoravský MČ Ostrava Moravskoslezský MO Plzeň Plzeňský MO Olomouc Olomoucký Ústí nad Labem Ústecký MO Liberec Liberecký MO Hradec Králové Královéhradecký České Budějovice Jihočeský Pardubice Pardubický MO Havířov Moravskoslezský Zlín Zlínský Opava Moravskoslezský MČ Karlovy Vary Karlovarský Zdroj: Český statistický úřad 22 Kronika města Olomouce 1998, str

26 3.2. Současný stav Při posledních volbách do městského zastupitelstva v roce 2010 byly opět vytvořeny volební obvody (konkrétně pět viz mapa č. 2). Dá se ale říci, že před schválením rozhodujícího usnesení zastupitelstva o tom, že občané Olomouce budou opět volit ve volebních obvodech, byla tentokrát vedena poměrně intenzivní kampaň ze strany jednotlivců i organizovaných skupin na téma zachování Olomouce jako jednoho velkého volebního obvodu. Vznikla dokonce i občanská iniciativa s názvem JEDNA OLOMOUC, která byla koordinována představiteli pěti politických stran (KDU-ČSL, Strany zelených, TOP 09, Věcí veřejných a SPO-Zemanovců). Na svých internetových stránkách 23 uvedli argumenty pro jeden společný volební obvod a občanům umožnili připojit se elektronickou formou k prosazení této myšlenky. Přes tyto snahy se ale nepodařilo prolomit tradici umělého dělení Olomouce v rámci komunálních voleb a občané tak opět měli možnost volit pouze devět členů zastupitelstva z celkového počtu 45. Je otázkou, zda-li v roce 2014 dojde ke změně, jsem ale v tomto směru spíše skeptická, protože jak dále ukážu na porovnání skutečných výsledků v jednotlivých volebních letech s výsledky v případě jednoho obvodu, vždy by si nejvíce pohoršily pouze nejpočetněji zastoupené strany v zastupitelstvu, kterými jsou ODS a ČSSD. Tyto strany tak mohou pouhým účelovým spojením, při hlasování v zastupitelstvu, opět přijmout usnesení o rozdělení Olomouce na volební obvody Výsledky komunálních voleb v Olomouci a jejich srovnání Srovnání skutečných výsledků s teoretickými propočty provedu ve všech letech, ve který se konaly volby do zastupitelstva od obnovení obecního zřízení po roce Pouze připomenu, od voleb konaných v roce 2002, existenci tzv. uzavírací klausule, tj. že politická strana musí získat minimálně 5% hlasů, aby byla zařazena do následného přepočítávání získaných hlasů na mandáty

27 volby do Zastupitelstva města Olomouce konané ve dnech listopadu 1994 volených zastupitelů 45 / volebních obvodů 5 Tabulka č. 2: volby do Zastupitelstva města Olomouce v r název politické strany / hnutí / jméno kandidáta celkový počet získaných hlasů přidělené mandáty 5 volebních obvodů 1 volební obvod Česká strana sociálně demokratická Občanská demokratická aliance Důchodci za životní jistoty Komunistická strana Čech a Moravy Občanská demokratická strana Demokratická unie Koalice KDU-ČSL, KDS, KAN Koalice SPR-RSČ, SDČR Koalice ČMSS, LSN, SD (OH) Sdružení MNS, NK Sdružení SZ, NK

28 volby do Zastupitelstva města Olomouce konané ve dnech listopadu 1998 volených zastupitelů 45 / volebních obvodů 6 Tabulka č. 3: volby do Zastupitelstva města Olomouce v r název politické strany / hnutí / jméno kandidáta celkový počet získaných hlasů přidělené mandáty 6 volebních obvodů 1 volební obvod Křesťanská a demokratická unie Československý strana lidová Česká strana sociálně demokratická Občanská demokratická aliance Strana za životní jistoty Komunistická strana Čech a Moravy Občanská demokratická strana Hnutí samosprávné Moravy a Slezska Unie svobody Demokratická unie Koalice SPR- RSČ, SDČR Koalice KAN, DEU Sdružení ČSNS, NK Sdružení SZ, OS, NK Sdružení NEZ, NK Sdružení SKS, NK

29 volby do Zastupitelstva města Olomouce konané ve dnech listopadu 2002 volených zastupitelů 45 / volebních obvodů 5 Tabulka č. 4: volby do Zastupitelstva města Olomouce v r název politické strany / hnutí / jméno kandidáta celkový počet získaných hlasů přidělené mandáty 5 volebních obvodů 1 volební obvod Křesťanská a demokratická unie Československá strana lidová Česká stana sociálně demokratická Komunistická strana Čech a Moravy Občanská demokratická strana Nezávislí Strana venkova spojené občanské sily Unie svobody Demokratická unie Národní sjednocení Koalice RMS, SŽJ Sdružení SZ, NK Sdružení SOS, NK Sdružení N, NK

30 volby do Zastupitelstva města Olomouce konané ve dnech října 2006 volených zastupitelů 45 / volebních obvodů 5 Tabulka č. 5: volby do Zastupitelstva města Olomouce v r název politické strany / hnutí / jméno kandidáta celkový počet získaných hlasů přidělené mandáty 5 volebních obvodů 1 volební obvod Křesťanská a demokratická unie Československá strana lidová Strana zelených Česká strana sociálně demokratická Komunistická strana Čech a Moravy Občanská demokratická strana Moravané Republikáni Miroslava Sládka Nezávislí demokraté Sdružení NV, NK Koalice SOS, SNK ED, Z

31 volby do Zastupitelstva města Olomouce konané ve dnech října 2010 volených zastupitelů 45 / volebních obvodů 5 Tabulka č. 6: volby do Zastupitelstva města Olomouce v r název politické strany / hnutí / jméno kandidáta celkový počet získaných hlasů přidělené mandáty 5 volebních obvodů 1 volební obvod Křesťanská a demokratická unie Československá strana lidová Strana zelených Česká strana sociálně demokratická Komunistická strana Čech a Moravy Občanská demokratická strana Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska Jiří Vašíček, nezávislý kandidát Moravané Suverenita Strana zdravého rozumu Věci veřejné TOP Strana Práv Občanů ZEMANOVCI Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska

32 Z tabulek č. 2 6, s , je patrné, že až na vzácné výjimky, rozdělením na více obvodů získávají více mandátů velké strany. Např. volby v roce 2002 byly následkem rozdělení výrazně změněné. V tomto roce přišly menší strany a seskupení celkem o čtyři mandáty. Ke znevýhodnění došlo především u KDU-ČSL v porovnání s KSČM. KDU-ČSL s 10,02 % hlasů získalo jen čtyři mandáty, KSČM s 14,87 % hlasů získala deset mandátů. Přestože KDU-ČSL dosáhla dvoutřetinového zisku KSČM a měla by tedy mít dvě třetiny mandátů KSČM, ve skutečnosti nedosáhla ani jejich poloviny. Ještě výraznější je zkreslení je mezi KSČM a Sdružení SOS, NK. Sdružení SOS, NK získalo více než třetinu hlasů KSČM, ovšem následně získalo pouze jeden mandát oproti deseti mandátům KSČM. Dalším příkladem jsou komunální volby v roce Tehdy způsobilo rozdělení města do pěti obvodů to, že Společně pro Olomouc se ziskem 5,8 % hlasů nezískalo jediný mandát v zastupitelstvu. V případě, že by Olomouc nebyla rozdělena do volebních obvodů, získalo by Společně pro Olomouc tři mandáty. Taktéž Strana zelených, která získala 6,9 % hlasů a následně přepočtem jeden mandát v zastupitelstvu, by v případě nerozdělení získala mandáty 3. 32

33 Závěr Přestože k manipulaci s velikostí volebních obvodů za účelem zkreslení výsledků voleb se přistupuje spíše ve výjimečných případech, je nutné se touto praxí zabývat a to samozřejmě na úrovni Parlamentu České republiky, jakožto zákonodárce, který má jediný právo měnit platnou či vydávat novou legislativu. Zákony by v demokratické společnosti měly zajišťovat stejný přístup k právu pro všechny a rovné postavení v otázkách uplatňování těchto práv. Je otázkou, jestli je vůbec přípustné, aby určitý kolektivní orgán na jiné než nejvyšší, zákonodárné úrovni měl mít přiznané právo svým rozhodováním ovlivňovat svůj vznik či ustavení a to navíc způsobem, který je velmi diskutabilní a je postaven na základě omezení základních práv občanů. Na uvedeném příkladu statutárního města Olomouce je to jasně viditelné. Protože jde o město s počtem obyvatel nad 50 tisíc obyvatel, zákon o obcích stanoví, že počet členů zastupitelstva se pohybuje v rozmezí od 25 do 45 s tím, že v každém volebním obvodu se musí volit nejméně 9 členů zastupitelstva. Olomouc je tedy možné teoreticky ponechat jako jeden velký obvod, ale současně je možné ji rozdělit až na pět volebních obvodů. Z předchozího textu víme, že čím je obvodů více, tím větší zkreslení vzniká při přepočtu hlasů na mandáty a tím menší šanci na místo v zastupitelstvu mají menší politické strany a uskupení. To je zřejmě hlavní důvod, proč ODS a ČSSD byla vždy v Olomouci pro vznik volebních obvodů. Občan Olomouce tak má možnost volit pouze devět svých zastupitelů z celkového počtu 45. Primátor Martin Novotný (ODS) považuje za správné, že město nemá malé radnice, protože by prý vedly k přílišné finanční zátěži. Volební obvody však podle něj logiku mají, protože každá z částí města řeší jiné problémy. "Například okrajové městské části byly dříve oddělenými obcemi od města Olomouce a mají podobné nároky z hlediska budování infrastruktury", nastínil primátor. Jiné problémy má oblast, kterou tvoří dvě hlavní městská sídliště, historické centrum nebo klasické prvorepublikové čtvrti. "I volební programy se proto tradičně v jednotlivých obvodech liší", argumentoval Novotný. Pro zachování pěti obvodů se vyslovil i hejtman Martin Tesařík (ČSSD). "Nikdy tady nebylo soupeření zástupců jednoho volebního obvodu proti ostatním. Ukázalo se, že tento systém funguje už páté volební období." řekl. 33

34 "Malé strany jsou názorově mimo proud těch velkých, nehodí se jim proto do krámu", uvedl Petr Vejbor (SPOZ), hejtmanův bývalý stranický kolega, který je nyní jediným zastupitelem za Zemanovce. Ten byl také jedním z iniciátorů petice Za jednu Olomouc, se kterou v dubnu vytáhli do boje zástupci pěti stran. Podařilo se jim shromáždit 1615 podpisů. Pod petici se podepsal i náměstek primátora lidovec Ladislav Šnevajs, jehož strana tvoří se dvěma velkými partajemi na radnici koalici. "Všechny tři koaliční strany mají v názvu slovo demokracie. Dnešní hlasování je příležitostí zamyslet se nad tím, jestli jsme nepozapomněli na kořeny, na nichž demokracie stojí", uvedl náměstek. Ivan Kostatík (ODS) mu připomněl, že právě on s dalšími třemi lidovci hlasoval před čtyřmi lety pro pět obvodů. Problém je podle něj uměle vyvolaný. "Musíme si přiznat, že jsme v předvolební kampani," řekl Kosatík. "Za změnu názoru se vůbec nestydím. Po čtyřleté zkušenosti si myslí, že město by mělo mít jeden volební obvod, aby se mohli voliči ke všem čtyřiceti pěti zastupitelům," kontroval Šnevajs. 24 Pokud se na volby díváme jako na základní demokratický nástroj, kterým občané rozhodují o tom, kdo bude v dalším volebním období řídit život jejich města, měli by mít možnost ovlivnit svým hlasováním vznik zastupitelstva jako celku a ne pouze jeho části. Zastupitelé v konečném důsledku zodpovídají za chod celého města, nikoliv jednotlivých částí. (Jistě se nestává, že se občané obracejí pouze na politiky, kteří kandidovali v jejich obvodě, protože ani nevědí, kteří to vlastně jsou.) Lidé se ztotožňují se svými oblíbenými politiky a znají jen některá jména. Chtěl-li například někdo z centra města volit někdejšího primátora Martina Tesaříka či jeho náměstka Pavla Horáka, měl 24 Parlamentnílisty.cz [online] [cit ]. Petice nepomohla, olomoucké volební obvody zůstávají. Dostupné WWW:< 34