Příčiny, důsledky a možná řešení vysychání Aralského jezera

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘIRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA ROZVOJOVÝCH STUDIÍ Thomas KNAJBL Příčiny, důsledky a možná řešení vysychání Aralského jezera Bakalářská práce Vedoucí práce: RNDr. Renata Pavelková Chmelová, Ph.D. Olomouc 2008

2 Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracoval samostatně a veškeré zdroje uvedl v seznamu literatury. Olomouc,

3 Děkuji RNDr. Renatě Pavelkové Chmelové, Ph.D. za vstřícní přistup a odborné vedení mé bakalářské práce. 3

4 OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK: ÚVOD A CÍLE PRÁCE METODY ZPRACOVÁNÍ Hydrologie Jezero Klima Půda Biota PŘÍČINY VYSYCHÁNÍ JEZERA DŮSLEDKY VYSYCHÁNÍ ARALSKÉHO JEZERA Politická situace v oblasti a její vliv na problematiku jezera Vliv na faunu a floru Ekosociologie Konflikt o vodu Shrnutí důsledků vysychání Aralského jezera ŘEŠENÍ SITUACE A USKUTEČNĚNÉ PROJEKTY Řešení a projekty lokální globální: PROGNÓZY VÝVOJE ARALSKÉHO JEZERA Záchranné projekty budoucnosti Aralského jezera Diskuse ZÁVĚR SHRNUTÍ SUMMARY: POUŽITÉ ZDROJE:

5 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK: SASM Swiss Aralsea Mission (Švýcarská mise Aralského jezera) RCH Regional Center of Hydrologie and Meteorologie in Central Asia (Regionální centrum hydrologie a meteorologie ve Střední Asii) ICWC Interstate Comission for Water Coordination (Mezistátní komise pro vodní koordinaci) IFAS International Fund for Saving the Aralsea (Mezinárodni fond pro záchranu Aralského jezera) DEZA Direktion für Entwicklung und Zusammenarbeit (Řízení pro rozvoj a spolupráci) 5

6 1. ÚVOD A CÍLE PRÁCE Tématem této práce je komplexní pohled na příčiny a důsledky jedné z největších ekologických katastrof zaviněných člověkem. Je pokusem najit řešení krize a perspektivní východisko a rozebrat různé názory vědců na daný problém. Na přikladu Aralského jezera v kotlině centrální Asie je přesvědčivě doloženo, jak citlivá je interakce ekosystému a civilizace. Lokální zásahy člověka dokáží ovlivnit vztahy v přírodě s globálními konsekvencemi. Zásahy člověka vedly k jevům označeným jako Aralský syndrom (High-land, Low-land syndrom). Aralské jezero je příkladem centrálně špatně plánovaného a bezohledného zásahu člověka do přírody gigantickým zavodňovacím projektem, s dopadem lokálním a celosvětovým. Cílem bylo získat nové zdroje vody pro zavlažování a pro výrobu elektrické energie. Dimenze těchto zásahů ohrozila faunu, flóru a existenci člověka. Zásahy jsou mnohdy nevratné Práce má primárně poukázat na špatné nebo nedokonale pochopené souvislosti v ekosystému. Na příkladu Aralského jezera chci analyzovat příčiny vedoucí k ekologické degeneraci krajiny a klimatickému kolapsu. V důsledku mylného projektu došlo k budování zavodňovacích zařízení, přehrad, kanálů a zásahem do toku řek k rozsáhlé přestavbě krajiny. Při tak velkých projektech došlo nejen k primární devastaci krajiny, ale vznikla i sekundární rizika s dopadem na obyvatelstvo se sociálními i zdravotními následky, s možností vzniku etnických střetů a migračních tendencí, vedoucích dokonce k internacionálním konfliktům. Celý zásah zavinil destabilitu oblasti velkého rozsahu. Druhým důvodem mé práce je pokusit se nalézt řešení k eventuální záchraně dané oblasti. Zvažuji, jaké má krajina vyhlídky a jaká je perspektiva. Nutno počítat i s vysokými náklady projektu na ekologickou záchranu Aralské oblasti. V bývalém Sovětském svazu vedly špatné metody plánování ke změnám v krajině, které nemají obdoby. Došlo k antropogennímu poškození krajiny. Důsledkem byla a je ekologická pohroma. Zásah byl prezentací neomezené moci 6

7 politického systému, který chtěl poručit větru a dešti, aniž respektoval přírodu a lidi. 2. METODY ZPRACOVÁNÍ Metody mého zpracování se opírají o studie z dostupných zdrojů, o jejich hodnocení v časovém sledu, o srovnávání statistických materiálů a publikací geograficko-politicko- společenských. Při řešení si musím všímat faktorů lokáních, ale i nadnárodních, které mohou projekty záchrany podporovat nebo brzdit. V médiích je již dnes značný zájem o tuto část Asie, hlavně ekologického a ekonomického charakteru. Část západních prognostiků je skeptická, část východních prognostiků optimistická až utopistická. Toto území Asie bude potřebovat mezinárodní pomoc přírodovědců, humanitárních pracovníků a rozvojových pracovníků. Možná, že Aralský syndrom bude funkčním vzorem k řešení obdobných problémů na různých místech světa. 3. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉ OBLASTI Asie je ze všech světadílů největší, nejlidnatější a plna geografických extrémů od pouští, džunglí až po velehory. Klimatologicky jsou tu zastoupena veškerá klimatická pásma. Aralské jezero leží v centrální Asii na 60. stupni severní délky a 54. stupni východní šířky. Aralské jezero je geograficky částí Turanské nížiny, to je proláklina mezi Kaspickým mořem, Sibiři a Čínskou pánví. Jezero vzniklo před deseti tisíci lety v holocénu a v té době mělo největší rozlohu. Rozloha jezera závisí na klimatických podmínkách a hydrologicky důležitých řekách Amudarja a Syrdarja, které přiváděly vodu z okolních hor. Řeky se vlévaly širokými deltami do jezera a ukládaly rozsáhlá pole sedimentu. Udržovala se na nich specifická flóra a fauna. 7

8 Od šedesátých let minulého století se velikost jezera mnění. Následovně reprodukují vyobrazení Aralského jezera v jeho původní rozloze. Aralské jezero nemá dnes žádný odtok do Kaspického moře, se kterým bylo jezero ještě před poslední dobou ledovou spojeno. Obrázek č.1.: Mapa krajiny s Aralským jezerem, se stavem hladiny z roku 1960 upraveno podle zdroj: Science Direct Aralská pánev je obklopená řetězcem hor, které jsou zdrojem vody pro celou nížinnou oblast. Tvoří je pohoří Pamír s Altajem, Tienšan, Hindúkuš, Karakum, Kunlun, Altyn, Taghaltei s extrémně velkými výškovými rozdíly. Tento vysokohorský komplex je zdrojem vody a ovlivňuje pohyb vzdušných proudů. Převýšením nad krajinou ovlivňuje tepelné a vlhkostní poměry nad celou pánví. Způsobuje často malá i větší zemětřesení měnící reliéf krajiny. Dále patří do komplexu pánev Balchašská, Ferganska a Isyk-kulská, údolí mezi horami a rozsáhlé pouště v nížině. 8

9 Všechny řeky centrální Asie jsou mezinárodní a protékají více státy. Dvě hlavní řeky Amudarja a Syrdarja směřují k Aralskému jezeru a podstatným dílem zavodňují celou pánev. Oblasti kolem řek a horská údolí jsou jediné plochy úrodné půdy, jinak má krajina ráz pouštní a polopouštní Hydrologie Amudarja pramení v Pamíru v Afghánistánu. Řeka je km dlouhá a unáší s sebou velké množství sedimentárních částic vápníku, je tudíž vodou velmi tvrdou. Je drenážovaná do krajiny a měst kanály a odvodňovacím systémem. Na jejím toku byl vybudován kanál Karakum, který Amudarju spojuje s Kaspickým mořem. Tím odvádí přítok vody od Aralského jezera. Syrdarja protéká územím velkým km 2 a je dlouhá km. Řece je odnímána voda kanály a zavodňuje tak veškerou plochu polí, plantáže bavlny, takže do Aralského jezera od roku 1976 ani nevtéká. Od roku 1988 je voda odváděna do suchých částí krajiny a tvoři rezervoár Malé aralské jezero. Řeka je silně znečištěna zemědělstvím i průmyslem a je silně vysušovaná horkem. Oba faktory, horké klima a redukce vodních přítoků, povedou pravděpodobně během třiceti let k úplnému vyschnutí jezera. Celá tato oblast, tj. nížina, pouště, údolí řek, Aralské jezero a velehory, tvoří funkční komplex. 2.2 Jezero Dříve patřilo území kolem Aralského jezera SSSR, po jeho rozpadu se o ně dělí pět států: republiky Kazachstán, Kirgizstán, Tádžikistán, Uzbekistán a Turkmenistán. Celá euroasijská pánev s Aralským jezerem uprostřed leží mezi Kaspickým mořem na západě, Ruskem na severu, Čínou na východě a Iránem a Afghánistánem na jihu. Existence Aralského jezera uloženého v centru pouštní a polopouštní pánve je 9

10 přímo závislá na přítokové vodě. Aralské jezero bylo kdysi čtvrtým největším sladkovodním jezerem na světě. Rozloha jezera se měnila dříve přírodními vlivy, dnes se antropogenními vlivy hrozivě zmenšuje. Leží v aridním a semiaridním pásmu. Původní rozloha km 2, dnes km 2. Hloubka jezera byla 52 m, nyní je 34 m. Leží 15 m pod hladinou moře. Množství vody bylo původně km 3, dnes je 255 km 3. Koncentrace soli 10 g/l dnes stoupla na 36 g/l. Hladina poklesla o 30 m. Od roku 1960 je jezero rozděleno souší na dva díly, malý jižní a větší severní díl. Pobřeží ustoupilo někde až o 120 km a původní přístav Aralsk je vzdálen 200 km od břehu jezera. Kaspické moře je vzdálené 700km. V jezeře žilo původně 266 známých druhů obratlovců, 24 druhů ryb a v deltách 94 druhů rostlin. 2 Přítoky Amudarja a Syrdarja jsou hlavními zdroji vody pro celou krajinu. Jsou základním pilířem hydrologického systému. Amudarja protéká km² velkým územím a Karakumským kanálem je odvedena do Kaspického moře. Syrdarja protéká km² zemědělským krajem a po cestě zcela vysychá a do Aralského jezera se již nevlévá. Příčina je drenážování vody četnými kanály do krajiny. 1 Léttole Mainguet: Der Aralsee (1996), s

11 Životodárné řeky jsou nepostradatelné pro krajinu a hospodářství. Zajišťují úrodu, ale jsou také příčinou velkých problémů a konfliktů. Největší objem vody byl na počátku holocénu, nejmenší je nyní. V horních částech povodí využívá vodní zdroje 17% populace, v nížině obyvatelstvo využívá 80% zásob vody. Od ústí protéká čtyřmi státními územími: Kirgizstánem, Tádžikistánem, Uzbekistánem a Kazachstánem. Hlavní přítok leží na kirgizském území a je to řeka Narya. Voda pochází z tání sněhu z ledovců v dubnu a červnu. Zavlažuje oázy ležící v kotlině údolí Fergana v Uzbekistánu. Od roku 1960 bylo v kraji založeno mnoho přehrad, největší je Toktogul, které regulují přirozený odtok vody do Syrdarje. Tím byla získána plocha ha nové půdy. Na Togtogulské přehradě byla vybudována ještě také elektrárna s výkonem 1,2 miliony kwh. Je důležitým energetickým zdrojem pro celou centrální Asii. Enormní ztráty tímto dílem utrpěl Kirgizstán, některá území byla zaplavena a chov dobytka i zemědělství ohroženo. Dolní delta Syrdarje na dolním toku je zaplavována vodou odpouštěnou z Kirgizské přehrady. Deltu Amudarji naproti tomu dosáhne jen nepatrné množství vody, poněvadž řeka byla většinou odvedena do států Uzbekistán a Turkmenistán. 3 Amudarja pramení v Pamíru. Její vodní tok ve své horní časti zásobuje oázy ležící v Afghánistánu. Na dalším toku byl mezi Turkmenistánem a Uzbekistánem vystavěn kanál Karakum pro zavodňování bavlníkových polí. Odčerpává tak 2 Léttole - Mainguet: Der Aralsee (1996) 3 Vysoudil Smolová: Zeměpis na dlani (2003) 11

12 značné množství vody tekoucí k Aralskému jezeru. Na dolním toku řeky je ještě přehrada Tojamujong a přehrada Zlatý věk. V kanále dochází ke ztrátám vody vsakováním do písku se silným podmáčením okolní půdy a k velkému odpařování. Každý zásah do toku řek je velmi problematický. Jen jedna třetina vody se dostane do Aralského jezera. 2.3 Klima Spolu se zavlažováním hrají klimatické poměry v aralském ekosystému centrální roli. V zimě je Aralská pánev pod vlivem vysokého tlaku vzduchu, na jihu je sucho a mrazivo 130 dnů, v Karakumu 210 dnů. Teploty jsou velmi kolísavé, v létě je teplota vysoká a krajina je vysušená slunečním zářením. Teplotní amplituda je velká, dešťové srážky jsou velmi malé (průměrně 140 mm 200 mm ročně). Značný rozdíl je mezi teplotami nočními a denními. Občas přijde od moře vlhčí vzduch. V létě jsou denní teploty až 30-stupňové, v noci poklesne teplota na - 5 stupňů. 4 Vysoké teploty způsobují odpařování vody v jezeře a kanálech, v průměru mm za rok. Ve vysušené krajině se daří jen xenofytům. Teplotní kolísání ovlivňuje odpařování vody. Dochází ke zmenšování vodní masy jezera, je posílen kontinentální ráz krajiny. Teplotní rozdíly se zvětšují hlavně v létě, méně v zimě. Velké odpařování hladiny Aralského jezera brzdí východní větry, které jsou ze stepí Asie stále silnější a častější. Severní větry způsobují na vyschlých územích jezera písečná tornáda, která táhnou jako směs písku a soli daleko do krajiny. Vytváří se další pouště a vítr zanese písek někdy až na Pamír. Zhoršující se kontinentální ráz klimatu zkracuje vegetační období rostlin. V oblasti Amudarji se zmenšuje vegetační sezóna natolik, že je ovlivněna sklizeň a ohrožena výživa 4 Léttole - Mainguet: Der Aralsee (1996) 12

13 obyvatelstva. Sůl zanesená větrem do polí není snášena agrárními rostlinami. V důsledku skleníkového efektu se mění srážková činnost v okolních horách. Intenzita monzunů se mění. V důsledku vysokých teplot dochází v horách k tání ledovců, které jsou zdrojem vláhy a vody v řekách. Oba faktory, vysoké teploty a nízké srážky, mění větší část krajiny v poušť. Ve velehorách způsobují silné monzuny sesuvy půdy s následnou změnou georeliéfu a s bahnotoky, devastujícími celá údolí. 2.4 Půda Půda v Turanské nížině: na jejím složení závisí zemědělský potenciál. Půda je směsí prapůvodního mateřského rozpadajícího se kamenitého základu s biologickými substancemi horních vrstev. Tvoří ji převážně křemen, vápenitá směs s jílem, magnéziem a železem, silně prosolená, která tvoří podklad pro humus přirozené vegetaci halofilních a alkaloidních rostlin. Jsou obohaceny bakteriemi nutnými pro růst. Tato biomasa je rozhodující pro úrodnost půdy. Její metamorfóza záleží dále na klimatických faktorech trvajících tisíce let. Vznikají tak četné formy půdy, od počáteční formy po vyzrálé až degenerované. 5 V pouštní a polopouštní krajině hraje hlavní roli v soudržnosti vrstev humusu vegetační pokrývka, mikroorganizmy a voda, spolu s proměnnými teplotami. Tím se tvoři základ ekosystému. V oázách kolem Aralského jezera se projevují vlhčí vlivy z minulosti ve složení půdy i v drsném pouštním klimatu. 6 Typy půdy charakteristické pro krajinu Turanské nížiny: Černozem: charakteristická půda pro klima semiaridní se srážkami mm. Je typická pro Ukrajinu. Černozem je humózní půda s organickou substancí, 5 Léttole - Mainguet: Der Aralsee (1996), s Léttole - Mainguet: Der Aralsee (1996), s

14 sahající do větších hloubek. Je nasycená kalciem a je plodná. Musí mít dostatečné teploty a srážky. Hnědozem: tato půda se nachází jižněji v Turanské nížině, je sušší, má méně srážek. Humózní vrstvu půdy tvoří jen 10 cm. Obsahuje vrstvu karbonátu a železa, má hnědorudou barvu. Tyto půdy jsou relativně neplodné. Šedozem: je pouštní půda pro Turanskou nížinu charakteristická. Má jen jedno až tři procenta organické substance. Vegetace je nízká a ojedinělá. Srážky jsou malé. Solné močály (rusky solončak): jsou to silně prosolené laguny se stále se zvyšující salinitou. Jsou zemědělsky nevyužitelné. Na povrchu půdy se tvoři krusty, až slaná bahniska. Organické i anorganické částice se usazují na dně, kde tvoří kompaktní nepropustnou vrstvu, bohatou na železo a silicium. Takyr: je to jílovitá půda, skládající se z jemného písku a kaolinu. Za suché periody se rozpadá na desky, které jsou kompaktní. Jejích povrch je tak pevný, že karavany jej užívají jako dobrou cestu. Štěrkopůda: pokrývá 40 % Turanské nížiny. Její zaoblený štěrk, se jmenuje erg (poušť Kara-Kum). Je to půda neplodná, zcela nevhodná k životu. Písčiny pouštní půdy a dun zabírají 25 % části Turanské nížiny. Jsou buď stabilní, bez vegetace, nebo s ojedinělou řídkou rostlinnou pokrývkou, nebo s pohyblivými písky. Barevně mohou být žlutobílé, červené, ale i černé. Jejích tvar a výška je určená větrem. 7 7 Léttole Mainguet: Der Aralsee (1996), s

15 2.5 Biota V okrajích přechází pouště ve stepi. 8 Původní domorodé pouštní a stepní rostliny, kolem Aralského jezera, musí snášet nedostatek vláhy a velké teplotní rozdíly. Jsou závislé na kořenovém systému, který je dvouetážový. Hluboký a podpovrchový. Je podmínkou přežití rostliny a je typickým pro pouštní půdy. Jsou to většinou různé druhy stepní trávy, jako například tráva kavyl, základ pro přežití velbloudů. Kolem Aralského jezera roste rákos, trsovitá tráva atripex, domorodě zvaný kikpek, saxaul. Po dešti rozkvetou cibuloviny a trnité keře (tzv. velbloudí trny). Z keřů a stromů zde rostou některé druhy akácií, černý saxaul, javor a na jihu jilm a topol. Původní fauna na jezeře bývala různorodá a bohatá. Byli zde i tažní ptáci, např. husy, kachny, jeřábi. Ze savců se v deltě řek, vtékajících do Aralského jezera, ukrývali tygři, šakali a panteři. Po stepi se pohybovaly gazely, antilopy, osli a divocí velbloudi. Většina zvířat nepřežila. V ústí řek je vyhubili rybáři, zbytek zastřelili lovci pro kůži a obživu. Přetrvávají stáda koz a ovcí, většinou domestikovaní potomci původní populace. Známý jexportovaný perzián je kůže jehňat z ovcí, pěstovaných na farmách. Dodnes jsou velkým problémem v okolí Aralského jezera velmi četné kolonie žab, stejně jako hadi, želvy a obávané kobylky, jejichž pokračující invaze do krajiny ničí vegetaci. V důsledku klimatických změn pokračuje také množení termitů a parazitických škůdců rostlin, a proto je nutné používat značné množství insekticidů. 8 Léttole Mainguet: Der Aralsee (1996), s

16 4. PŘÍČINY VYSYCHÁNÍ JEZERA Od roku 1960 se situace rovnováhy v Aralském jezeře začala hroutit. Do té doby byla rovnováha v jezeře mezi odpařováním vody a přítokem při jarním tání zajištěna. Dříve čtvrté největší sladkovodní jezero na světě je špatným rozhodnutím a zásahem lidí nyní ohroženo a mizí z mapy světa. Odklonění a odčerpávání přítokových řek nastartovalo enormní problém. 9 Masivní odčerpávání vody z obou řek, které byly zásobárnou Aralského jezera, způsobilo pokles hladiny a redukci množství vody v jezeře. Okolní krajina byla ekologicky zničena. K zavodňovacích kanálů, které byly původně, přibylo 200 tisíc nových umělých kanálů. 10 Delty řek a bažiny se redukovaly, delta vysychala. Přirozené přítoky byly odvedeny do krajiny. Došlo k redukci vodní masy, ráz krajiny se měnil na kontinentální, zvýšily se teplotní amplitudy, odpařování rostlo a situaci zhoršovaly silné větry a bouře přicházející z centrálních asijských stepí. Koncentrace soli ve vodě a na pobřežních písčinách Aralského jezera rostla. Domněnka o neomezených zdrojích vody v této krajině se ukázala jako lichá. Karakumský kanál odčerpává velké množství vody a šetření s vodou nebylo uvedeno do praxe. Dnes se v Karakumském kanále odpaří v létě dvě třetiny vody. Cílené zásahy do vodohospodářského režimu k získání energie a potravy, daly vznik velkým zavodňovacím systémům, které dnes neoddělitelně ke krajině patří. Mimo kanály jsou to přehrady, jež mají dnes plochu přes km 2. 9 Barth: Das Aralsee-Syndrom (2006) 10 Léttole Mainguet: Der Aralsee (1996), s

17 Obrázek č.2.: Rozloha Aralského jezera (zdroj: Bildungszentrum Markdorf) Satelitní snímek zobrazuje vysycháním rozdělení jezera na dvě části a přeměnu krajiny v postupující poušť. Původní jezero poskytovalo rybolovem dobrou obživu. Ryby sloužily jako potravinový základ pro obyvatelstvo a pro vývoz. Na březích jezera byla budována nová města, továrny a konzervárny. Průmysl měl ale také negativní důsledky, a sice, že kácením dřeva na palivo a stavbu lodí pro rybolov se změnil charakter krajiny. Ke zvýšení produktivity byly do jezera nasazeny cizorodé druhy ryb, které poškodily a mnohde vyhubily tuzemskou populaci živočichů. Pokles hladiny a změněná kvalita vody měly za následek znehodnocení půdy v okolí jezera i změnu spodních vod. Změna kvality půdy byla způsobena intenzifikací hospodaření, umělým hnojením a pesticidy. Prosolení půdy a monokultury ohrozili výživu obyvatelstva. 17

18 Původní rybářský boom na severu Aralského jezera a na jihu u města Muinaku skončil. Zmenšením jezera se změnilo klima v celé oblasti Aralské pánve. Postupné vysychání Obrázek č.3.: Proměna rozlohy Aralského jezera (zdroj: Peter Barth) Chronologicky seřazené vysýchání dle publikace P. Bartha ukazuje rychlý ústup hladiny jezera s prognózu vývoje do roku O klimatických příčinách změně klimatu jsme se již zmínili v předchozí kapitole. Další problémy způsobuje na Aralském jezeře a v okolní krajině lidská činnost. Masivním odčerpáváním vody z obou řek, které byly zásobárnou Aralského jezera, 18

19 do zavodňovacích kanálů pro bavlníkové plantáže, se změnil vodohospodářský režim celého území centrální Asie. Delty řek vyschly. Přirozené přítoky do Aralského jezera byly odčerpány do krajiny. Snížením vodní masy se měnil ráz krajiny. Zvýšily se teplotní amplitudy, koncentrace soli v řekách a v jezeře rostla. Domněnka o neomezených zdrojích vody se ukázala lichá. Karakulský kanál odčerpal vodu a rozšířily se pobřežní písčiny Aralského jezera. Dnes se v Karakumu odpaří v létě 2/3 vody. 11 Krajina kolem Aralského jezera a Karakulského průplavu patřila k nejvýznamnějším bavlníkovým základnám světa. Původně se v krajině pěstovala střídavě zelenina a obiloviny. Způsob střídání plodin šetřil půdní rezervy a udržel průměrnou produktivitu půdy. Jezero poskytovalo dobrou obživu rybolovem. Bavlna byla ovšem hlavním artiklem sovětského vývozu. 12 V 50. letech vznikl plán na zvýšení produkce bavlny prostřednictvím zvětšení zavlažovaných ploch a extenzivním hospodařením. V zemi se suchým klimatem a polopouštní půdou to byla velká výzva, ale i velká zátěž. Bavlna je velmi náročná rostlina. Potřebuje minimální teploty 18 o C a dobré zavlažování 800 až mm vody ročně na metr čtvereční. Příliš vody škodí, semena hnijí. Málo vody rostlina uschne. Dále se bavlna nesnáší s náhodně se vyskytujícími plevelnými rostlinami, proto byla zavedena hluboká orba a intenzivní užívání herbicidů. Pesticidy měly ničit zvířecí škůdce (hmyz, červy). Všechno směřovalo k vysokým exportům bílého zlata ze SSSR. Různé pětiletky podporovaly drastické metody vedoucí ke zvýšení výnosů. Zemědělci museli změnit strukturu polnohospodářství a omezit plochy polí s obilím a krmivem pro dobytek. Odpověď na problém změny stepní půdy v úrodná bavlníková pole byla jednoznačná: Přivést vodu k zavodňování. Otázka zněla, odkud vodu získat? Centrální Asie patří k aridnim a semiaridním krajům, klima je kontinentální, 11 Soubor autoru, WGBU Wissenschaftlicher Beirat der Bundesregierung (2006) 12 Léttole - Mainguet: Der Aralsee (1996), s

20 s minimálními srážkami a s velkou evapotranspirací. Centrum pánve dostává jen málo vláhy. V hraničních vysokých pohořích, která tvoři věnec kolem pánve, přichází vlhkost od moře z jihu, je zachycována dvěma velkými povodími řek, Amudarji a Syrdarji. Jejich vody přivádějí srážkovou vodu podhůřím do stepních území, až k Aralskému jezeru. V horách a podhůří je osídlení řídké, spotřeba vody malá, a proto je maximální využití vody určeno pro nížinné zemědělství. Jen 10% vody jde pro průmysl, 3% pro lidská sídliště, 87% činí spotřeba pro zemědělství. 13 Voda pramení v horách, ale je tam málo využívána. Maximální spotřeba je v nížinách. Vzniká nerovnováha. Tento poměr vody horské a nížinné je indikátorem nerovnováhy celého komplexu kolem Aralského jezera. Dvě velké řeky a Aralské jezero jsou základním přírodním zavodňovacím systémem a problémem centrální Asie. 14 Oba říční systémy jsou zásobovány tajícími ledovci, vlhkým vzduchem z monzunových dešťů a sněhovými srážkami na horách. Řeky jsou pro celou krajinu jediným zdrojem závlahy. V zimě způsobuji velké cyklony koncentraci vody a sněhu, který na jaře taje, a je příčinou povodní. V létě se voda horkem silně odpařuje a krajina vysychá. Na tomto klimatickém cyklu, často nerovnoměrném, závisí zavodňování pánve i osud Aralského jezera. Aralská pánev, která je zcela oddělena od moře, je uzavřený odtokový systém. Přítoky do Aralského jezera tvoří hlavně srážková povrchová voda z hor a jen malé množství spodní vody. Aralské jezero leží na konci zavodňovacího systému který tvoří řeky a spodní vody. Přírodními příčinami, (oteplením, klimatickými změnami) a nepřiměřenou lidskou činností se od konce 50. let ztratila asi polovina vody cestou do Aralského jezera. Výška hladiny jezera byla celým systémem zavodňování porušena ve svém konstantním a rovnovážném stavu. 13 Klötzli: Umweltzerstörung und Politik in Zentralasien (1997) 14 Soubor autoru.: Highland low land syndrom, referát na semináři (1999) 20

21 Gigantické zavodňování krajiny pro pěstování bavlny se zvýšilo tak, že zasáhlo rovnováhu přírody v celém regionu. Vidina vysoké produkce bavlny, jako úspěšné exportní komodity, bezohledně zasáhla půdní hospodářství. Přirozené přítoky byly rozvedeny do krajiny a se změněným klimatem stouply teploty v krajině. Na velkých územích krajiny dochází k rozšiřování pouští. Na mnohých místech obdrží půda drenážováním více vláhy než potřebuje, vznikají bahniska a promáčení povrchu. V létě po odpaření zůstává vysušený solný povrch. Snaha odsolit půdu vyplachováním přinesla vyplavování pesticidů, herbicidů a hnojiv zpět do řek. Jedovatá voda stékala do Aralského jezera DŮSLEDKY VYSYCHÁNÍ ARALSKÉHO JEZERA Důsledky vysychání jsou lokální a odezva globální. Lidská činnost vyvolala v této části světa fenomén, svým rozsahem dříve neznámý. Ovlivnila nejen místní ekologicko-hospodářské poměry, ale i klimatické poměry krajiny. Došlo ke zhroucení ekosystému zničením vodních zdrojů a ovlivněním kvality půdy přesolením. 16 Konstantní vodohospodářský systém, ovlivněný po staletí přírodou, byl v krátké době antropogenním působením rozvrácen. Vztah mezi zdroji vody (hory) a jejím využitím (nížiny), porušil svou činností člověk. Na horách byly vybudovány neúměrně velké přehrady s malou lokální spotřebou. Hlavní narůst nároků na vodu vznikl v rovinách. Nekoordinovanost způsobilo plýtvání vodou na plantážích. Nepoměr zdrojů z přítokových vod v horách a závislosti ve spotřebě vody v nížině označujeme jako Down Stream Syndrom. Je součástí syndromu celého Aralského jezera, což znamená plánované, prostorově rozsáhlé, přetvoření krajiny k získání zdrojů vody pomocí kanálů a přehrad. Tyto neuvážené, nepřiměřené a centrálně řízené zásahy způsobují degeneraci krajiny, ovlivňují negativně přírodu, lokálně regionálně ale i mezistátně. Jejích důsledky jsou často nevratné. Měly 15 Léttole Mainguet: Der Aralsee (1996), s Léttole Mainguet: Der Aralsee (1996), s

22 mezinárodní dopad a problematické řešení. Nepostihly jen primární ráz krajiny přesolením půdy a jejím znehodnocením, zničením kvality vody a zlikvidováním jezera a vytvořením nových pouští, ale postihly sekundárním působením zdravotní a sociálně-kulturní stav obyvatelstva v krajině. Cílem celého projektu byla snaha o hospodářský profit s proniknutím komodit na mezinárodní trhy a tím získání výsostného monopolního postavení, s vyřazením konkurence. 5.1 Politická situace v oblasti a její vliv na problematiku jezera Po rozpadu Sovětského svazu boj o trhy a vodní zdroje pokračoval mezi nově vzniklými státy Aralské pánve. Jejich politický vývoj i ekonomika byly rozlišné, ale snaha ovládnout vodní zdroje byla prioritou. Velký vliv na osud regionu měla rozlišnost vývoje postkomunistických států. Byly to Kazachstán, Kirgizstán, Turkmenistán, Tádžikistán a Uzbekistán. Diferencovaly se ekonomicky, národnostně, etnicky, a tradičně kulturně. Před rozpadem SSSR bylo hospodářství řízeno centrálně. Po rozpadu bylo řízené plánování nahrazeno samostatným rozhodováním a demokratizační proces probíhal v každém státě jinak. Tím také byl jiný vliv na rozvoj a ekonomiku. Například: horské státy, jako Tádžikistán, byly nestabilní. Dlouhými občanskými válkami došlo ke zničení vodních zdrojů, průmyslu a zemědělství. Horská území byla málo obydlená s tradičním způsobem života, živící se pastevectvím. U států nížinných byl to způsob diametrálně odlišný. Lepší politická stabilita u nich vedla k perspektivnímu hospodaření a zvýšené urbanizaci. Nížinné státy se opíraly o velké využívání zemědělství, o ropné zdroje, s maximálním využíváním vodních zdrojů. Horské státy ovládající vodní zdroje rozdělovaly do nížin jejich vodní kvóty často svévolně a nerovnovážně a kupčení s vodou sahalo až k ohrožení existence Aralského jezera. 22

23 Uplatňoval se silně vliv lidského faktoru, kdy korupce a boje o moc brzdily rozvoj i u ekonomicky a politicky stabilnějších států (Kirgizstán). Do prosperujících států už proudily zahraniční investice, například do Uzbekistánu a Kazachstánu, jako do rovnovážného politického systému. Důrazně se uplatňovala inovace a zvyšoval se nárok na vzdělávání a efektivní podnikání. Tyto nížinné státy se lépe vyrovnávaly s problémy vodohospodářskými, měly ložiska nerostných surovin a byly bezpečnější jak pro podnikání, tak i pro životy svých občanů. Zahraniční kapitál byla velmi lákává investice, ale zdroje byly v cizích rukou a krajiny nebyly hospodářsky soběstačné. V protikladu k nim horské krajiny, takzvané Turecké republiky, Kirgizstán a Tádžikistán, žily na hranici bídy. Byly silně závislé na pěstování dobytka (v Kirgizstánu 44%, v Tádžikistánu 25%) v úzkých údolích a ovlivněny drogovou mafií. Ale ve všech případech, ať šlo o nížiny nebo o horské krajiny, byl hlavní zájem o vodní hospodářství. Krajina je zavodněna kanály, jejichž hladina kolísá v zimě a na jaře. Nepodařilo se oddrenážovat rozmáčený povrch půdy pro nefungující agrotechniku. Na jaře jsou pole převodněna a rostliny hnijí. Koncentrace soli stoupá, stojící voda tvoří přesolená bahniska, která po letním vysušení sluncem zanechávají až 40-ti centimetrovou slanou horní vrstvu půdy. Z té příčiny je půda neplodná. Snaha vypláchnout sůl z půdy zapříčinila ještě vyšší přísun soli do Aralského jezera. Pro vyšší výnosy bylo nutno nepřiměřeně hnojit. Všechny jedy z půdy byly odplaveny do kanálů a odvedeny do Aralského jezera, které stejně již přesolené, nesneslo další větší zátěž. Satelitní obrazy ukazují síť kanálů se zřetelnou salinací krajiny, s degenerací pobřeží a zmenšováním Aralského jezera. Následná mapa ukazuje graficky výsledky měření hloubkových hodnot a jejích změn v časovém rozložení. 23

24 Bathymetrická mapa Aralského jezera Obrázek č.4.: Batymetrická mapa Aralského jezera zdroj: upraveno podle Peter Barth Vysychání Aralského jezera Rok Plocha Mořská hladina Hloubka Obsah soli (km 2 ) (km 2 ) (m) (g/l) 1960 ~ ~ ,0 ~ ,5 ~ , , , ,0 ~ , , , , , , , , ,8 ~ ~ ,4 ~ 70 Tabulka č.1. : Vysychání Aralského jezera, zdroj: upraveno podle Peter Barth 24

25 Soubor chronologických údajů názorně srovnává změny v rozloze, hloubce a zvyšující se salinaci. 5.2 Vliv na faunu a floru Negativní změny vykazuje i život v jezeře. Ryby mizí, rybolov klesá a domácí fauna je nahrazena odolnějšími druhy, které ničí stávající rybí populaci. Život v jezeře byl vždy závislý na fyto- a zooplanktonu. Ten stoupá za noci směrem nahoru k hladině a ve dne dolů ke dnu. Od roku 1960 plankton kvantitativně mizí a kvalitativně se mění. Mizí sladkovodní ráčci, vodní vši a amoeboidní živočichové. Dříve bylo v jezeře 20 druhů ryb, které žily přizpůsobeny určitému obsahu soli. 60% bylo kaprů, 15% sumců, dále štiky, losos a nasazen byl jeseter. Po roce 1964 pocházelo 10% kaviáru z Aralského jezera. 90% biomasy na dně jezera se skládalo z rostlin, řas a jezerní trávy. Jezerní řasy pronikly do jezera ze Středomoří v Quarteru. Tenkrát bylo Aralské jezero s mořem spojeno. 17 Živočišná biomasa sestává z červů, larev komárů, mušlí, amphypod (ráčci) a měkkýšů. Zánik jezerní fauny a flóry začal zavedením nových druhů a zničením vodní biomasy. 18 S nasazením nových druhů pro zvýšení těžby ryb došlo ke změnám. Nasazen byl v r jeseter, východní sleď, platýz, tresky. Zpočátku byl rybolov perspektivní, ale později začal upadat. I chov mušlí a krevet byl špatný. Dnes nemá 90% rybářů zaměstnání, protože ryby vymírají. Nové druhy zavlekly do jezera i různé parazity, kteří napadají původní ryby. Nové ryby spásaly ve velkém množství biomasy na dně jezera a masožravé ryby likvidovaly přirozené larvy a hmyz. Zároveň stoupající salinita měnila ekosystém jezera. Stoupaly dusičnany a fosfor. Voda v jezeře se složením přibližovala k vodě mořské. Splašky z polí sice nezměnily výživu rostlinné biomasy, ale změnily její podstatu a ryby na 17 Léttole Mainguet: Der Aralsee (1996), s

26 to zareagovaly úbytkem druhů. Staly se neplodnými a mnohé druhy ryb (štika, jeseter) zmizely. Od r mizí krevety, 1990 zmizelo, jak již zmíněno, 90%. Poklesává totiž množství kyslíku ve vodě při stoupajících živinách, což vždy je znamením pro rozpad ekosystému. Výnos rybolovu klesl a ryby jsou často nepoživatelné a neexportovatelné. 5.3 Ekosociologie Hrozivá je nezaměstnanost, bída a morální devastace. Jelikož se rybolov zhroutil, ustalo i zpracovávání ryb v konzervárenském průmyslu. Výroba lodí byla zastavená. 19 Přibližně 80% všech nemoci v rozvojových zemích souvisí s problémy týkajících se vody. 20 Dnes je v Aralské pánvi více než 1 milion lidí ohroženo, 90% dětí trpí anémií, ženy mají poruchy štítné žlázy a stoupají malformace plodu. Šéf kliniky v Nukusu zveřejnil v roce 1999 šokující údaje: 63% dospělých a 60% dětí v okolí Aralského jezera je nemocných tuberkulózou, průjmy, rakovinou a anemií. Hroutí se uzbecký zdravotní systém. Není dost peněz ani ošetřujícího personálu ani nemocnic. Lékaři bez hranic publikovali studii, že bojují s epidemiemi, ale bludný kruh přibývajících nemocí nelze protnout, protože prevence je pro zdrcující hospodářský kolaps finančně nedostupná. 21 Lidé utíkají, stěhují se za prací, vznikají stresové situace, sociální nejistota ohrožuje existenci a podporuje migraci. Stoupá chudoba a zároveň s ní 18 Léttole Mainguet: Der Aralsee (1996) 19 Magazin Land und Leute (2007): Zusammenbruch der Industrie und die Zerstörung der Ökosysteme 20 Glenn Gordon: Stav budoucnosti (2007) s Magazin Land und Leute (1999), podle logistického koordinátora humanitární organizace Lékaři bez hranic 26

27 kriminalita. Tisk uvádí, že hladoví polovina populace. Změny v Aralské pánvi označuje jako největší enviromentální katastrofu. 22 Klimatologové zjišťují postupující změny klimatu celé Turanské nížině. Změněné poměry v Aralské nížině vyhánějí obyvatelstvo za lepším živobytím. Migrací je postižena polovina obyvatel celé Aralské nížiny. Nastartovává se řada nových sekundárních problémů: urbanizace se všemi negativními důsledky, vykořenění a bída. Tradiční hodnoty jsou zpochybňovány. Kontinuita tradičního rodinného života je přetrhána a dochází k nerovnoměrnému rozvrstvení obyvatelstva. Jen někde hustota populace vzrůstá, například v Kirgizstánu a úrodném Ferganském údolí. Toto údolí patří k nejhustěji obydleným územím centrální Asie. Střetávají se zde tři národnostní skupiny: Kirgizové 64.9%, Rusové 12.5% a Uzbeci 13.8%. 23 Dochází ke konfliktům jednotlivých etnik zejména proto, že lidé mají k dispozici jen omezené množství vody a půdy. Horské oblasti a vysočiny jsou obydleny řídce, s nepatrnou migraci, ale s nízkou sociální sítí, bez lékařské péče a bez jakýchkoliv investic. Průměrný počet obyvatel je dva lidé na jeden km Vysokohorská osídlení v krajinách hlavních vodních zdrojů pro Aralskou nížinu jsou ohrožována přírodními katastrofami, povodněmi, zemětřeseními a neuváženými antropogenními zásahy do místního enviromentálního systému. Stavby nových přehrad regulují vodní zdroje pro celou nížinu. Neodborně a nekoordinovaně zasahují do vodního systému. Protržení přehradních hrází s následnou katastrofální bahenní záplavou způsobuje ohrožení níže položených lokalit. Monitoring přehrad je neodborný. Pro přelidněná města v podhůří je množství vody neadekvátní a voda je i nekvalitní, odtok vody je průmyslem chemicky zatížen a znečištěn fekáliemi. 22 European Water Asssociation Bulletin No. 2/ CIA Worldfact Book (2008) 24 Léttole Mainguet: Der Aralsee (1996) 27

28 Mocenské a etnické zájmy nerespektují ani mezinárodní konvence o množství vodních přídělů. Špatně programované vodní hospodářství zasahuje evidentně až do oblasti Aralského jezera. Jelikož Aralská pánev a Aralské jezero jsou po staletí křižovatkou národů, je populace velmi heterogenní. Národnostní náboženské a kmenové zvyky ovlivňují hraniční území mezi západem a východem. Hospodářské nejistoty vedou k nesnášenlivosti. Za vlády SSSR byla snaha obyvatelstvo homogenizovat. Nomádi byly nuceni se usadit, kolem jezera byly zakládány kolchozy rybářské a zemědělské. Migrace byla regulována nejen státem, ale i kmenovou tradicí. Po odchodu Rusů zesílil nacionalismus jednotlivých etnik, kolchozy se rozpadly a začal národnostní boj o vodní zdroje. Rusové zastupovali vzdělanější vrstvu společnosti, která řídila administrativní i hospodářské práce. Odešli ze země se svou speciální kvalifikací a odborností. Došlo k hospodářskému propadu v jednotlivých nově vytvořených republikách. Nacionalistická hnutí, mocenské boje, rivalita vedly k chaosu a prohloubily konflikt o vodu. 5.4 Konflikt o vodu Důležité říční systémy probíhají mezi všemi republikami a vyžadují mezirepublikovou koordinaci. Dochází zde ke konfliktům ve všech sousedních nížinných státech ležících podél všech říčních zavodňovacích systémů, včetně Aralského jezera. K napětí mezi horskými státy vedou i konflikty o přímé a primární zdroje vody a jejich přerozdělování. Další existenci lidí lze označit jako boj o vodu, boj o přežití. Zasahují do něj dva faktory: antropogenním zásahem se změní ráz krajiny a z toho resultují společenské a sociální změny v celé centrální asijské pánvi. Problémy Aralského jezera jsou tedy jen částí celého problému, jehož počátek sahá tisíce kilometrů 28

29 daleko do hor a do tisíce kilometrů vzdálených administrativně-hospodářských center. V obou případech je lidská činnost klíčovým faktorem. Sovětskou mocí byly zdroje vody považovány za státní majetek a hospodaření s ní podléhalo centrálnímu plánování. Za vodu nemusel nikdo z uživatelů platit, ale také o ní nemohli rozhodovat. Vše bylo podřízeno plánovanému hospodářství, s vidinou vysokých výnosů a deviz, i za cenu neadekvátních zásahů do krajiny (kanály, salinace, pesticidy) i do životů lidí (nucené migrace, etnické konflikty, kolektivizace, korupce mocenských struktur, nekvalifikovaná a nekvalitní práce). Neodborným a neuváženým plánováním, zkreslenými informacemi, došlo k celkové katastrofě v hospodaření s vodou. 25 Chyběla evidence, koordinace i monitoring, kanály nebyly udržované a spotřeba vody nebyla měřena. Zájem o krajinu klesal i pod vlivem válečných událostí v Afghánistánu. Měřící a regulační systémy přidělující vodu polím a oasám byly pro nedostatek financí zničeny nebo uzavřeny. Do konfliktu o vodu zasahovaly i zahraniční mocnosti jako Čína, USA, Irán a postkomunistické Rusko. V roce 1992 byl vypracován mezinárodní plán pro záchranu Aralského jezera. 26 Určoval zavlažovací plán pro Amudarju a Syrdarju, ale informační sytém byl příslušnými státy blokován a nefungoval. Společnost pro hospodaření s vodou se stala bezmocnou a nekompetentní. Mimo to se k participací nepřihlásila Čína ani Afghánistán. V posledních letech podléhala řeka Syrdarja ve střední a dolní části toku návalovým přílivům vody a tím záplavám v nížinách. Špatně regulované přehrady v Kirgizstánu odpouštěly totiž na jaře při tání vodu v takovém množství, že ohrožovala níže ležící krajinu Aralského jezera. Důsledkem je vznik lokálního konfliktu mezi Kazachstánem a Kirgizstánem. 25 Soubor autoru, WGBU Wissenschaftlicher Beirat der Bundesregierung 26 Vypracováno mezinárodní organizací International Fund for Saving the Aral Sea (1992) 29

30 Odlišná situace je na Amudarje. Rozvody vody do oáz způsobují malý přítok vody do delty této řeky. Jsou to oázy Choresm v Uzbekistánu a Taschavs v Turkmenistánu. Konfliktní situaci způsobuje i přehrada Talamujun v Turkmenistánu, která byla příčinou střetu už v sovětské době a vyžádala si v roce 1995 i vojenský zásah. Docházelo zde k sabotážím na čerpacím zařízení. Na hospodářství s vodou v Karakumském kanále na středním toku Amudarji má vliv Turkmenistán. Eskaluje i konfliktní situace na stavbě přehrady Golden Century (Zlatý věk), která má být dokončena v roce Čína intervenuje ve vodohospodářství přes provincii Xinjang. Je to lidová republika seskupená z různých etnik v centrální Asii, podléhající čínským vlivům. Je to ohnisko četných místních konfliktů mezi Kirgizi, Kazachy a čínskými přistěhovalci. Tyto složité vztahy ve spotřebě vody vedou ke změnám v povodí a ohrožují celé Aralské jezero. 27 Prezident Uzbekistánu Islam Karimov a prezident Kazachstánu Narsultan Nazarbarjev vidí situaci jako globální problém, jehož řešení není v lokálních státních silách. Je to úkol pro celou světovou civilizaci. Pomoc krajině a vypracování konceptu na její záchranu je nezbytné a neodkladné Giese - Sehring Touchine: Wasser und Wassermanagement in Zentralasien (2004) 28 Giese - Sehring Touchine: Wasser und Wassermanagement in Zentralasien (2004) 30

31 5.5 Shrnutí důsledků vysychání Aralského jezera Důsledky zmenšování Aralského jezera lze shrnout v několika bodech: 1. Množství vody pro Aralské jezero hrozivě klesá. 2. Došlo k destabilizaci v celé oblasti. 3. Zásah způsobil ve velkém rozsahu i změny místního klimatu, který společně s globálním oteplováním ohrozil vodní zdroje ve velehorách a urychlil až o 20% tání ledovců. 4. Zhoršila se jakost vody a její využitelnost jak pro zemědělství, tak pro lidskou spotřebu. Přibývá nemocí, je ohrožen zdravotní stav obyvatelstva, které je nuceno migrovat. 5. Vznikla sociální destabilita. 6. Došlo ke krajinným katastrofám velkého rozsahu ve velehorách, k sesuvům půdy, k závalům údolí, k vysušujícím vichřicím s degenerací půdy v nížinách (vznik pouští). 7. Důsledkem jsou politické konflikty mezi jednotlivými státy o vodu s možností i válečných střetů. 8. Začalo uplatňování mocenského diktátu, vydírání států navzájem, manipulace s vodním režimem. 6. ŘEŠENÍ SITUACE A USKUTEČNĚNÉ PROJEKTY Řešení problému je velmi složité a bude nutné komplexní hodnocení v různých situacích a oborech (hydrologie, klimatologie, ekonomie, ekologie, politika). Bude také velmi drahé, jak to ukazují rozpracované projekty. Prognostici na Západě jsou skeptičtí. Uvést území do původního stavu z roku 1960 považují za nemožné. Spíše je snaha udržet jezero alespoň ve stávajícím stavu. Rusko zastává stanovisko nechat volnou ruku přírodě, ať si sama poradí, že člověk nemá rozhodující vliv na uspořádání krajiny. Přes všechny protichůdné názory je ale skutečností, že už dnešní práce a projekty na záchranu jezera mají reálnou koncepci a optimistické vyhlídky. 31

32 Bohužel, dlouho bylo téma zániku Aralského jezera v bývalém SSSR v minulosti potlačováno jako lokální problém s lokálním zájmem. Reportáže o Aralu se spíše zaměřily na zajímavé obrázky lodí rozpadajících se daleko od pobřeží v písečných dunách a na pustnoucí města. Západ vnímal jen pomalu a obtížně celý rozsah katastrofy. I po rozpadu Sovětského svazu je těžké získat informace z postkomunistických republik. Jsou vydávány neochotně, zdroje si protiřečí a získaná data tvoří pestrou mozaiku, která se těžko sestavuje. Přístup k archivům byl otevřen až v roce Obrázky lodí zakotvených uprostřed písku, místo na vodě, se staly mediálně známé po celém světě a měly upozornit na katastrofickou situaci v dané oblasti. Obrázek č.5.: Vrak lodi (zdroj: univerzita Würzburg) Pod tlakem veřejnosti se vědecké a státní instituce začaly situací zabývat, urgovat konkrétní informace a mapovat situaci, aby byl dán reálný základ k projektu na záchranu Aralského jezera. Zájem se měnil dle politické situace a jeho řešení se odkládalo i z finančních důvodů. V Kazachstánu předložila v roce 1983 Akademie věd a Ministerstvo zahraničí první projekt na záchranu degenerovaného ekosystému Aralského jezera, delty Amudarji a Syrdarji, ve spojitosti 32

33 s ireversibilním čerpáním vody řek střední Asie. Rusko projekt i studii striktně odmítlo. V roce 1987 byla zřízena komise pro ekologickou situaci v Aralském jezeře a okolní krajině, která navrhovala regulaci vodních zdrojů, ale skončila jen prohlášením o ochraně vod. K odmítnutí stačil negativní postoj sovětského ministra pro vodohospodářství a zemědělství. Čerpání a zavodňování bylo i nadále povoleno a žádná další rezoluce stav nezměnila. Odkud a jak má být jezero ze této situace zachráněno, nebylo specifikováno. Nikoho nezajímalo, kde vzít vodu pro zavodnění a kdo za vzniklou situaci, eventuálně nápravu, odpovídá. 29 Expedice, které tenkrát vznikly, mapovaly jen stávající situaci v oblasti Aralského jezera a obou řek a označily osud krajiny za katastrofický. Ale tyto výsledky nevládních organizací ovlivnily veřejné mínění natolik, že uveřejněná data z četných kolokvií alarmovala veřejnost. Kolem roku 1990 byl v Nukusu zřízen nový Institut pro vodu a ekologické problémy Aralské pánve. Po rozpadu SSSR bylo postupně uvolněno informační embargo a stupňovala se snaha vyvést Aralské jezero z těžké krize a nabídnuta mezinárodní spolupráce. Vzniklo několik projektů k záchraně vodních zdrojů, půdy a opatření ke zlepšení životního prostředí. Obyvatelstvu v postižených oblastech byly rozšířeny lékařské služby, zajištěny kapacity lůžek v nemocnicích z na Hledaly se nové čisté zdroje vody pro obyvatel. Byly vybudovány nové kanalizační sítě a septiky. Ve skutečnosti je to jen malý pokrok v péči o postiženou populaci. Ale vzhledem ke složité situaci je to pozitivum. Na lékařské péči se také začala podílet organizace Lékařů bez hranic, která zveřejnila epidemiologické poznatky. Pomoc při řešení ztěžují v celé oblasti Turanské nížiny a v okolních velehorách 29 Giese - Sehring Touchine: Wasser und Wassermanagement in Zentralasien (2004) 33

34 politicko-mocenské konflikty. Vznikly ve všech státech ležících u zdrojů vody, u jejich průtoků, až ke vstupu do Aralského jezera. Tyto konflikty způsobují hospodářskou destabilitu celé centrální Asie (Uzbekistán, Kazachstán, Kirgizstán, Xijang, Čína a Afghanistán). Státy na horních tocích řek stojí proti sobě navzájem i proti státům v nížinách. Jedná se o boj o vodu, na vodě je závislá celá nížina se 75 miliony obyvatel. Ti žijí ze zásob vody v řekách, které tečou mezistátně. Všechna tato údolí a nížiny jsou závislé na regulaci vody ve velehorách, na funkci horských přehrad, jejichž odtoková kapacita je ovládána politickými a mocenskými strukturami horských států. Globální oteplování způsobuje, že vody je stále méně. Její regulace je v rukou lidí, čímž se zvyšuje nebezpečí konfliktů. Často dochází k odříznutí města nebo oázy od zásobování vodou uzavřením přehrady, nebo nevhodnou stavbou přehrady nové. Řešení je v kooperaci jednotlivých států. Vznikla proto Mezistátní komise pro vodní koordinaci ICWC která je podřízena Mezinárodní ochraně vodních zdrojů IFAS. Jejím úkolem je regulace, ochrana a efektivní využívání vodních zdrojů pro Aralské jezero. Členové organizací se scházejí každé čtyři roky. V Uzbekistánu je Komise pro vodní tok Syrdarje umístěna v Taškentu, pro Amudarju v Urgentši. Všech pět států centrální Asie jsou členy IFAS. Státy mají rozdílné zájmy a koordinační kompetence ICVC jsou tím omezeny. Zavlažovací systém je proto velmi křehký a lokální vlivy na znovuzavodnění Aralského jezera těžké. Ale výsledek závisí na rozhodnutí, zda vyvolat konflikt nebo kooperovat. 34

35 6.1 Řešení a projekty Řešení situace kolem Aralského jezera se dělí na dva faktory: 1. lokální 2. globální lokální: Je nutno pokusit se o obnovení jezera do původního rozsahu se zvýšenou kvalitou vody bez zvýšené koncentrace soli, pesticidů, herbicidů a hnojiv ve vodě. Tím zaručit i návrat ryb a ostatní fauny do jezera. Bude tak obnoven rybolov, zpracování ryb a obnoven celý rybolovný průmysl včetně konzervárenského. Bude nutno vysušit a zrekultivovat bahnitá, zasolená, jezera a zrekultivované delty, aby mohly být znovu obhospodařovány. Tím stoupne zaměstnanost, zlepší se sociální poměry a ustane migrace. Subvence pomohou rentabilitě průmyslu. Bude nutná osvětová činnost mezi všemi obyvateli s vysvětlením příčin a následků vysychání Aralského jezera i s plánem účinných protiopatření. Zabezpečit zkvalitnění zemědělství a zaměřit obyvatelstvo na pěstování tradičních tuzemských plodin. Expanzi nerentabilních plantáží je nutno redukovat a přejít na pěstování nenáročných plodin pšenice, ječmene. Extenzivní hospodářství by mělo být utlumeno jen na 40% půdy, obdělávání prováděno jen s omezeným používáním hnojiv a herbicidů. Dále, osvětovou činností naučit lidi šetřit s vodou a pro záchranu Aralského jezera snížit ve velké míře počet odtokových kanálů. Obnovit přítoky řek Amudarji a Syrdarji do Aralského jezera. Dlouhodobě uspořádávat ekonomické a ekologické semináře a vyškolit si tak vlastní odborníky. Involvovat aktivity zahraničních expertů z OSN do záchranných projektů globální: Důležitou složku činí druhý faktor, tj. globální zájem o záchranu Aralského jezera. K tomu je nutno zabezpečit investice ze zahraničí a humanitární a rozvojová pomoc. Ta se neobejde bez celosvětových finančních institucí, bank a center pro 35

36 rozvoj krajiny a její ochranu. Uvedu několik příkladů zahraničních aktivit pro záchranu Aralského jezera. Pomáhat mohou organizace jak státní, tak soukromé. Již v roce 1992 zahájila Světová banka program k zachránění Aralského jezera. Za dva roky byl rozšířen na asijské státy. (Weltbankprojekt Adaptace asijskými státy Dále švýcarský projekt Hydrometeorological services project s dotací 1,8 mil. USD pro založení databáze s dataanalýzou v centrální Asii) 30. Strategickým cílem Světové banky je založení systému globálního zpracování meteorologických dat, jeho vědecká analýza se spoluprací hydrometeorologických služeb pěti států u Aralského jezera. Ty mají za úkol pomáhat hodnotit situaci vodních zdrojů v aralské oblasti s jejich vyhodnocováním kvalitativním a kvantitativním. Systém má evidovat rovnovážné rozdělování vody do pěti zúčastněných států a sledovat využitelnost zavodnění a užitek pro zemědělskou produkci. Ve všech pěti zemích má být zlepšena infrastruktura, se zpětným vlivem na životní podmínky. Světový projekt se opírá o bankovní projekt Fáze 1 a o Konsolidační projekt fáze 2. K tomu se připojil švýcarský projekt SASM (Švýcarská mise Aralského jezera, RCH - Regional Center of Hydrology v centrální Asii). Důležitý je globální projekt UNESCO 2000 Water Relited Vision of the Aral Sea Bassin. 31 Humanitárně zaměřené Švýcarsko se rozhodlo k realizaci cílů první fáze světového plánu na záchranu Aralského jezera, a to zřízením hydrometeorologických služeb ve spolupráci s místními experty. Dalším krokem bylo uskutečnění a financování těchto pilotních projektů: 1. Zřízení stanic s vybavením a vzděláváním personálu. 2. Vybudování infrastruktury (hardware, software) s digitálním zpracováním ze satelitních přijímačů a se zpracováním geografického informačního 30 Baumgartner - Spreafico Weiss: Hydropower and conflicts over water in Central Asia (2001) 31 Technische Berguniversität, Bergakademie Freiberg (2004) 36