CHOCERADSKÝ ZPRAVODAJ

Transkript

1 CHOCERADSKÝ ZPRAVODAJ V tomto roce plyne 770 let od první zmínky o Choceradech. Pojďte se s námi ponořit do hlbin věků i zavzpomínat na časy nedávno minlé, projít se naší vesnicí a představit si, jak se zde lidem žilo a co vše naši předchůdci vytvořili... Obrázky a fotografie, které najdete v této příloze, jso povětšino ze sbírek Bedřicha Salátka a Vladislava Mareše, z fotokroniky Chocerad a také ze zámeckého archiv z Komorního Hrádk. Věříme, že Vás vyprávění zajmo. Dějiny našich vsí jso spjaty s dějinami panství, k nimž náležely. V jižním Českobrodsk bylo to panství komornohrádecké, na němž závisel vývoj mnohých obcí hornaté, přírodními krásami bohaté krajiny. Z Prahy přes Hostivař, Ondřejov, k řece a dále k Divišov a přes Psáře na Morav vedla stará obchodní cesta. Jezdily po ní hrbé, zbožím zatěžkané povozy, zásobjící lid životními potřebami. Nebývalo t vždy bezpečno, hlavně v hstých, místy téměř nepronikntelných lesích dnešního Posázaví. Hrady stavěné na málo dostpných místech měly vedle jiných ten úkol, aby byly strážci krajiny a silo své chasy dbaly o bezpečnost svých jezdců O původ jména Chocerad, ještě dnes v lidové mlvě nesprávně zvaných Kocerad, jest několik výkladů. F.V.Vykokal se domnívá, že jso nazvány po svém zakladateli. tj. asi osobní jméno, vzniklé z prvotního Chotislav, Chotěslav; jeho kořen (chot, choc) žije posd ve slovese chtíti, staročesky chotěti, chtieti. Kališťský písmák a bývalý poslanec českého zemského sněm J. Barták sodí, že jméno vzniklo od ochránců cesty, chotce-rady, chodcům raditi, je provázeti, opatrovati. Místní rodák profesor J. Vycpálek byl přesvědčen, že má původ od zhotovitelů chotců (kotců, útlků) pro pocestné při staré cestě moravské Z knihy F. Pobdy Chocerady v minlosti a přítomnosti

2 2 Mezníky v historii Chocerad (K. Růžičková) 6 Psal se rok 1900 (z pamětí p. Macháčka) 8 Vzpomínky rodiny Brožovy 9 Z dějin Komorního Hrádk (K. Růžičková) 10 Vzpomínky na Chocerady (A. Mykisková) 12 Život na vsi před půlstoletím (I. Kořínek) 16 Galerie choceradských historiků (I. Kořínek) Zemanský statek a vznik vesnice První zmínka o Choceradech je z rok 1250, ale doba jejich sktečného vznik pro nás zůstane asi navždy zahalena tajemstvím... O těchto dávných časech máme k dispozici velmi málo historických pramenů a písemné zmínky se vztahjí téměř výhradně k vlastnictví majetk. Víme, že velká část sídel vznikala ž od drhé poloviny 12. století v rámci převratného středověkého osídlování krajiny, a můžeme s velko pravděpodobností předpokládat, že díky příznivé poloze brod na zemské stezce vznikla malá osada možná ž mnohem dříve než rok Zápis z rok 1250 zmiňje Brna z Chocerad, zdejšího vladyk nebo zemana. V této době tedy existoval zemanský statek a zřejmě alespoň několik dalších stavení. Nemáme žádné doklady o tom, kde se zemanský statek nacházel, za nejpravděpodobnější se považje, že byl v místě dnešního čp. 2 kostela. Dvůr má podle starých map ve srovnání s ostatními statky dosti mimořádno rozloh. Chocerady sočástí hrádeckého panství O něco později se objevje první zmínka o Hrádk, z rok Někdy v drhé polovině 14. století získal hrad Čejchan z Chocerad, podle nějž se potom jmenoval Čejchanov. Tím začalo spojení Chocerad s hrádeckým panstvím. V roce 1404, kdy celé hrádecké zboží zabavil král po dopadení a popravě tehdejšího majitele, lopeživého rytíře Mikláše Zúla, byly ž celé Chocerady sočástí hrádeckého panství, a jejich život tak po následjících 450 let zcela závisel na vládnocí hrádecké šlechtě. Ator text: Klára Růžičková Podoba vesnice ve 14. století Když si bdeme představovat Chocerady ve 14. století, kdy byla dovršena středověká kolonizace, bde t stát jistě ž kostel, i když ve zcela jiné podobě, než známe dnes. Byl mnohem menší, bez věže, vystavěný v gotickém sloh. A bde t velká náves s volně protékajícím potokem, na jeho pravém břeh bylo v pravidelných odstpech vyměřeno v řadě 6-7 sedlostí, na levém břeh stály kromě kostela asi 3 sedlosti, včetně původního zemanského statk. Půdorysné spořádání vesnic se od 14. století v podstatě neměnilo, takže dnešní jádro vesnice stojí na těchto středověkých základech. Kresba Chocerad s dřevěným mostem, 1827 Most přes řek V roce 1525 získal hrádecké panství Jaroslav ze Šelmberka. Za jeho vlády došlo k důležité dopravní změně - byl postaven dřevěný most na zděných pilířích přes řek Sázav, který velmi snadnil provoz po živé zemské stezce. Z této doby pochází také první sopis panství, takže víme, že vesnice měla 9 sedláků, včetně rychtáře, jednoho mlynáře, dvě krčmy a dva rybáře. Celkem obdělávali choceradští sedlíci asi 12 lánů (1 lán odpovídá výměře cca 18 ha). Vesnice měla tehdy ž rybníček. Prvně je zmiňován také dvůr Obora a fara. Vesnice bez kněze Petr Růžička - Možná podoba Chocerad v 15. stol. Od rok 1554 hrádecké panství náleželo pánům z Valdštejna. Z výčt jejich panství po třicetileté válce se dovídáme, že Choce-

3 rady měly tehdy 8 sedláků, 2 psté grnty a 7 chalp. Po bitvě na Bílé hoře vesnice přišla na více jak 80 let o faráře a byla připojena k mnichovické farnosti jako dnes, což tehdy byla ale rčitě pro obyvatele větší pohroma Až v roce 1690 obnovil Jan Karel z Valdštejna kostel, nechal ho vystavět v barokním sloh, do podoby, v jaké ho známe i dnes (jen věž byla dostavěna později, až v roce 1762). A rok 1705 obnovil i far. Hrádecké panství v rko cizí šlechty Po české šlechtě se v 18. století panství dostalo do rko německo-rakoského rod Khevenhüller Metsch. Jedním z jeho významných počinů pro Chocerady bylo v roce 1755 založení špitál (chdobince) pro vysložilé vojíny. Rok 1845 byl tento špitál přestavěn na škol a přestěhovala se sem jednak choceradská škola z domk čp. 35 na návsi a později také hrádecká škola ze zámk. Mapa stabilního katastr z rok 1840 Obr. vpravo: Chocerady měly v tomto roce 85 čísel popisných a asi 546 obyvatel. Je vidět, že zástavba dosd jen málo vybočila z rámce původní velké návsi. Přibylo k ní jen pár chalp v ličce za faro, směrem k most a v rokli potoka a také zástavba vnitř původní návsi. A je t zástavba na Malé straně. Samospráva obce Velko změn přineslo zršení roboty v roce 1848 a následná změna státní správy. Do rok 1850 obec spravoval vrchností dosazený rychtář, jeho úkolem bylo hlavně starat se o majetková práva vrchnosti a vykonávat její rozkazy. Podle nového zákona z rok Edard Herold, 1872, perokresba - Pohled na Komorní Hrádek a Chocerady s Malo strano

4 1849 byla zršena dosavadní panství a vrchnostenské zřízení, byla stavena obecní samospráva, zřízeny kraje a okresy. Prvním voleným starosto v Choceradech byl Jan Kopřiva. Obec sice podléhala rakoským úřadům, ale zároveň dostala prostor pro platňování vlastních záměrů a domáhala se různých vymožeností pro své občany, ať to bylo osvobození od mýta, stavba silnic, zřízení pošty atd. Zapadlo vísk změnila železnice Ještě po velko část 19. století byly Chocerady zapadlo vísko, spojeno se světem poze vozovými cestami. Stará hlavní cesta vedla od Ondřejova na Komorní Hrádek a odtd k Benešov. Pevná silnice směrem k Benešov byla postavena však teprve v roce 1842 a na dloho zůstala silnicí jedino. Rok 1862 se spojení ještě ztížilo tím, že se při jarní povodni zřítil starý dřevěný most. Nový byl postaven až v roce 1887, jeho stavb rychlilo neštěstí na přívoz, při kterém tonlo 18 lidí. letních bytů v domcích sedlíků, ale s nárůstem rekreantů se začaly stavět nové domky a rekreační vily podél silnice k Ondřejov a k nádraží ve Vlkovci. V roce 1911 byla postavena Ozdravovna elektrických podniků. Přibývají pracovní příležitosti Železnice podpořila i rozvoj průmyslové výroby v okolí a obyvatelé tím získali nové pracovní příležitosti. Už od 19. století fngovaly sklářské hti v Ostředk, Sázavě a Růženíně. V roce 1901 byl přestavěn starý panský mlýn v Choceradech na malo vodní továrn s moderním válcovým zařízením. Rok 1903 vznikla šrobárna ve Hvězdonicích a v roce 1921 parní pila ve Vlkovci. Ze sčítání lid v roce 1921 je zřejmé, že ž tehdy počet dělníků a řemeslníků převyšoval počet obyvatel zaměstnaných v zemědělství. Předválečné spolky Ještě před válko vznikly tři důležité spolky, které měly velký vliv na život a rozvoj obce: v roce 1883 vznikl Sbor dobrovolných hasičů, v roce 1904 Občanská vzdělávací jednota Komenský a v roce 1912 Tělocvičná jednota Sokol. Pro činnost OVJK a Sokola věnoval majitel panství bdov hostince Na knížecí, ten byl v letech 1921 až 1922 přestavěn na sokolovn. Chocerady od jihozápad kolem rok 1900 Převratno změn znamenala stavba železnice, Dráha císaře Františka Josefa spojila nejen Vídeň s Praho, ale přiblížila Praze i dosd zapadlé Posázaví, rok 1871 projely po ní první vlaky přes Benešov a Čerčany. Chocerady se stávají rekreačním letoviskem Stavba dráhy a příliv letních hostů přinesly rychlý přerod malé, dosd stále ryze zemědělské vísky v oblíbené rekreační letovisko. V roce 1901 byla zprovozněna trať z Čerčan do Kolína, s odbočko do Kácova a rozvoj obce pak nabral rychlé tempo. Letní hosté z Prahy sem zajížděli ž od rok 1870, ale díky dráze jich velmi přibylo. S tím sovisel rozvoj pohostinství a slžeb. Rok 1904 si Chocerady vymohly vlastní pošt a o rok později i telegraf a telefon. V roce 1904 byla postavena silnice ke stanici ve Vlkovci a v roce 1916 pobřežní cesta do Skalice. Letní hosté vyžívali zprv Sokolovna před přestavbo Rozmach za první repbliky Panství Komorní Hrádek se prvorepblikovými zákony změnilo na velkostatek a část pozemků byla zabrána pozemkovým úřadem a předána mimo jiné obci. Na původních pozemcích velkostatk mlýna pak vznikla první nová vilková čtvrť. Rozmáhající se stavební rch se týkal i cest, v roce 1925 byla postavena silnice k Vestci a v roce 1929 válcována silnice na Komorní Hrádek. Důležito změno byla elektrifikace vesnice, která začala zavedením elektřiny z Vávrova mlýna nejprve v roce 1921 do sokolovny, a rozšířila se poté i do další zástavby. V roce 1934 se pak obec připojila na elektrovod elektráren v Kolíně. Mlýn po přestavbě, vlevo v pozadí nová ozdravovna Počet letních hostů stále rostl, i díky tom se v Choceradech zpočátk hospodářská krize 30. let neprojevovala tak silně jako jinde v repblice. V roce 1927 t pobývalo 96 rodin, v roce 1933 to bylo ž 123 rodin na letních bytech. I proto se obec snažila co nejvíce pozvednot vzhled vesnice. V roce 1934 byla vydlážděna okresní silnice od obchod Kadeřábkova až po statek Benešův kamenno mozaiko s makadamem a praveno prostranství před sokolovno a kostelem. Byla také pravena cesta k sanatori a postaven chodník od most přes potok až k řece.

5 K Hotel Pension, který postavil v roce 1926 majitel vlkovecké pily Gstav Bylina, přibyl v roce 1932 nový hotel Ostende, vystavěný na místě bývalé knížecí vinopalny, a zřízeno i kopaliště. Kromě těchto dvo hotelů byly v obci i tři hostince a množství obchodů a živností, které poskytovaly stálým obyvatelům i návštěvníkům téměř vše potřebné. letech držstvo opět hofně opoštěli. Tlak na ně ovšem zesiloval natolik, že většina se do držstva vrátila a během 60. let se držstvo postpně stabilizovalo. Podobně konec 50. let byl zlomem i pro sokromé živnosti, úřady tlačily na živnostníky, aby vstopili do tzv. socialistického sektor, a v letech byly zbylé sokromé živnosti až na výjimky zršeny. A tak bývalé koloniály, prodejny s potravinami, ckrárny apod. dál fngovaly ž v rámci Jednoty - lidového spotřebního držstva Benešov, drobné dílny a slžby byly převedeny do komnálního hospodářství obce a některé živnosti, jako např. pekárna Proskovců, zanikly. Byly zršeny některé staré spolky, OVJK sločena s TJ Sokol, vznikla pionýrská organizace, výbor žen... Sločení osad Poválečné bdovatelské plány vzhledem k všeobecném nedostatk byly skromné, opravovaly se cesty, veřejné osvětlení, pravovala veřejná prostranství. Od rok 1960 jso sočástí obce Chocerady také Vestec, Vlkovec a Samechov. Zároveň s tím došlo i ke sločení čtyř samostatných JZD v jediné držstvo 9. května. Velký posn nastal i ve společenském životě. Kromě zmíněných spolků založených již před 1. světovo válko, vznikaly další: v roce 1924 Okrašlovací spolek, v roce 1926 spolek fotbalistů, rok 1927 spolek Tambrašů a Sportovní klb a rok 1932 Obec baráčníků. Poválečné změny a 50. léta Po hbených válečných letech stejně jako jinde ožila naděje na znovvzkříšení, ta ale brzy pohasla. Vše, co přežilo válk, všechna hospodářství a živnosti, které mohly přispět k rychlém obnovení předválečného rozvoje, byly zprv znevýhodňovány a později i násilně potlačovány. 50. léta byla obecně obdobím rozvrat staré společnosti a nás tom nebylo jinak. Zabavovaly se majetky, obec převzala do správy oba hotely, Ostende i Pension, kostelní a farní nemovitosti, sokolovn Do vil rekreantů trvale žijících v Praze se mísťovaly rodiny, do Kosíkovy vily čp.193 mateřská školka, do čp. 5 zdravotní středisko Socialistická výstavba vesnice Ze 70. a 80. let máme v Choceradech nepřehlédntelné betonové pomníky socialistické výstavby. V roce 1971 byla dokončena stavba prodejny Pramen na navážce zatrbněného potoka. V letech byly postaveny bytovky, v roce 1973 dokončena nová provozovna komnálních slžeb nad mlýnem. V letech se stavěla mateřská školka, v roce 1981 z jejího původně plánovaného hospodářského pavilón vzniklo zdravotní středisko. Vedle prodejny Pramen přibyl v roce 1975 stánek se zelenino. Zatrbňování potoka na návsi Konec staré vesnice kolektivizace a socializace V roce 1949 založilo několik choceradských rolníků JZD a začali hospodařit v objekt bývalého velkostatk. Naprostá většina z nich byli drobní vlastníci půdy, pod tlakem povinných dodávek a přesvědčování do držstva vstopili posléze i někteří velcí hospodáři, ale jelikož viděli jen chaos a žádné výhody společné práce, v Poválečné Chocerady Po letech neúspěšných jednání došlo i na výstavb nové školy, stavěla se v letech Kvůli ní byly zlikvidovány hospodářské farské bdovy. V plán byla dokonce i demolice samotné fary, kvůli plánům na výstavb dalších bytovek školy, k tom naštěstí ž nedošlo. Demolici nicméně nenikly jiné překážející objekty: např. Hervertův statek pro stavb obchodního dom. V těchto letech pokročila také výstavba nových čtvrtí, a to pod léčebno, na vinici a nad hřbitovem, křížk a stavěly se také chaty na Tikalák a Nad borovím. Od začátk 70. let postpně probíhala výstavba vodovod. A nedaleko naší obce se pomal dokončovala veledůležitá stavba dálnice D1, právě v 70. letech se stavěl úsek Šternov Mirošovice, sovislý tah mezi Brnem a Praho byl dokončen v roce 1980.

6 S novým zákonem se v 90. letech začal řešit problém s odpady, které se hromadily kolem zástavby na živelných i povolených skládkách. Skládky, zavezené a schované, t zůstano jako "poklady" pro příští generace, poslední z nich v rokli silnice na Ondřejov skončila provoz právě v 90. letech. Postpně se začaly řešit také odpadní vody, kanalizace se bdovala na několik etap. Další důležito stavbo byl nový most, stavěl se v letech Za školo začala vyrůstat nová čtvrť rodinných domků. Nové století a tisíciletí Na snímk vlevo již stojí první bytovka JZD A poslední dvě desetiletí? V dch nové doby - vše převádět do sokromého vlastnictví - od konce 90. let obec prodala řad nemovitostí (některé by se dnes hodily...), po rské vile v roce 1999 byl prodán domek bývalé spořitelny čp. 91, pozemky v areál bývalého JZD, mateřská školka, stará škola. Zůstala naštěstí aspoň škola a zdravotní středisko. Změnil se vzhled návsi, zmizely staré kaštany i makadam. Sočasně s obnovo zeleně v roce 2003 byl vybdován nový chodník k most, pokračovalo se v roce 2010 úpravo kolem rybníka a fary a v roce 2014 novo dlažbo před kostelem. Pokračovala výstavba kanalizace, která byla prozatím završena odkanalizováním celé západní části a stavbo nové čističky v letech V roce 2007 vzniklo nové dětské hřiště, v roce 2009 rodinné centrm. Po sametové revolci Stavba nové základní školy Uvolnění podnikání po listopad 1989 přineslo krátké oživení obchodů a slžeb. V místě zbořeného Hervertova statk vyrostlo na začátk 90. let i dloho plánované nákpní středisko, jen v nové době ž se sokromým vlastníkem. S přibýváním at a asfalt na dříve povětšino prašných licích postpně nějak vymizely obchůdky až na dvě zbylé nezbytné večerky, ckrárn a Květink, neboť vše se dá pořídit levně a pohodlně v spermarketech... Pracovní život většiny obyvatel se definitivně přesnl mimo vesnici. Naštěstí zůstal jeden podstatný faktor stmeljící vesnici, který přežívá ž více než 100 let, a to spolky se svými činnostmi a společenskými a sportovními akcemi. A k tom obec, která je i veškeré toto dění velmi podporje. A to je naděje i pro další roky, že v naší vesnici bdo lidé nejen bydlet, ale i sdílet společné... Prameny: Obecní kronika Chocerad, Zápisy MNV - Státní oblastní archiv Benešov Chocerady v minlosti a přítomnosti, František Pobda Ze zápisů pana Josefa Macháčka z Chocerad Pro nás je nové století smtné. 19. ledna zemřela matka, bylo jí čtyřicet pět roků, na sochotiny, a zanechala pět dětí. Otec se měl teď co starat. Nejstarší 16 roků a nejmladší 7 let. Chocerady čítaly rok obyvatel v 95 domovních číslech. Živností zde bylo: dva hostince, tři obchody s jídlem a šatstvem, dva řezníci, holič, kovárna, trhlář, zámečník, hodinář, tři ševci, dva krejčí, dvě švadleny, zahradník. Práce byla: dělat v lese nebo chodit ke dvor. Hlavní obživa byla domek a dvě kravky nebo kozy. Každý měl kosek pole. Ti, co nic neměli, celý rok chodili pracovat ke dvor. Malá strana: dřevěné domky měly kamenný spodek, dvě světnice, v jedné bydlel domácí a ve drhé světnici nájemník, a kolik dětí vyrostlo. Zařízení byt byla postel, stůl, trhla a lavice a co lid vyrostlo zdravých a slšných. Okénka byla malá, podlaha žádná a venk dřevěná pavlač. Pro pošt se jezdilo s trakařem do Ondřejova. Byl zde mlýn, a když jste přivezli svoje obilí, tak ho semleli a drhý den jste si odvezli z vlastního obilí mok domů. Pak stavěli dráh. Lidé říkali, že se kraj pozvedne a nastane nový život. A měli pravd! Pracovali zde lidé z celého Rakoska. 70 Italů odstřelovalo skál po dva roky. Lidé jim říkali trhani, ale pak se jim říkalo bratranci. Bydleli nádraží v zemi ve vykopaných jamkách přikrytých prkny a thérovým papírem. Pak přišel den a jeli dvě okrášlené lokomotivy, jako zkšební jízda s inženýrama. Plno lid čekalo na t první jízd. Zapískala a ž byla tady. Také se stalo při práci neštěstí. Odstřelovali skál jez. Jedna rána nešla, inženýr se šel podívat, proč nejde a v tom rána vyšla

7 a zabila ho. Za čtrnáct dní měl mít svatb se slečno Šilerovo a místo svatby byl pohřeb. Byl zde starý malý mlýn, kola, dřevěný lopaty, každo chvíli se to rozlámalo. Pak to kopil pan Vávra, celý to nechal rozborat a postavil mlýn, který podnes stojí. Dal dělat trbín, nové stroje a obchod se zvelebil. Jezdili sem sedláci až z Českého Brod. Když byla sezená, bylo v cestě povozů až ke Klazovům. Pět dělníků mlynářských pracovalo, ve dne i v noci se mlelo Zastávka v Choceradech Opět smtná dálost: Byl parný letní den, náhle se zatáhla obloha a od západ se strhla boře s průtrží mračen a krpobitím. Lidé byli po polích za prací. A t se přivalil velký potok od Vestce a v malé chvíli vše voda brala, tarasy, kamení, lávky, stromy. Domky na Malé straně byly až nad okna pod vodo. Vše hrnlo se do řeky. U Ježků byli doma dva hoši. Voda vrazila dveřmi a zatopila domek dokola. Hoši skočili na stůl, jezdili po světnici na stole a nemohl jim nikdo pomoci pro příval vody. Naštěstí stůj je nesl a zachránil, než voda klesla. Tak v pláči přežili katastrof. Na místě tichého potoka zůstala jen rokle. Potok na Malé straně s lávko Měli jsme zde dřevěný most, široký na dva povozy, šindelem střecha celá obitá, a když jezdili formani na Prah, zde přenocovali, po jedné straně stáli a po drhé se jezdilo. Přišla voda a ledy a most plaval, a zas byl jenom převoz. Než ho voda strhla, byla nás voda v domě až za kamny ve světnici. Vlevo od most stará vinopalna V Poddbí byl mlýn a hlavně pekárny na chleba. Dva povozy nestále rozvážely chleba po celém okolí. Poddbský chleba byl znám široko daleko. Byl zde ve dvoře pan Škvor, ale nemohl s tím nic svést. Po něm přišel Židlický, hospodář dobrý a rozmný. Ten dvůr zvelebil a vedl do pořádk. Pěstoval obilí, měl prvotřídní. Měl čtyřicet krav na dojení mléka. Celé Chocerady chodily do dvora pro mléko, máslo a tvaroh. Mimo to, každý den vozili vozem mléko na Prah. Říkal, že mléko m zaplatí veškeré vydání na dělníky. Pěstoval ckrovk a na zim jí dodal ckrovar čtrnáct až šestnáct vagónů. Dostával zpět řízky a měl krmení pro dobytek. Kvůli jedné dceři měl šest synů, ale dcery se nedočkal. Přišla mobilizace a on šel z Chocerad domů a na cestě ho ranila mrtvice. Po něm to vedla jeho žena. Měla správ, ale ž s tím nic nesvedla. Pak nastopil Šimek. Bývaly krté zimy, po řece se jezdilo jako po zemi. V listopad zamrzlo a v březn to povolilo. Na ledě před Bernardovými bylo klziště. Chodily sem odpoledne brslit slečny z pošty. Také páni úředníci z Hrádk a páni čitelé. Dědeček Hocků přinesl flašinet, tak se bavili, brslili a bylo veselo a dědeček jim hrál. U most byla vinopalna, bylo to zařízený jako hostinec a když stavili, chodili tam lidé jíst. Točila se kořalka a dělníci si kopili dvě hosky, čtvrťák žitný, a to bylo o něco méně, nežli půl litr piva. V Roztokách byla malá dřevěná sklárna. Pracovaly tři veřtaty, topilo se jenom dřívím a vozili povozama hotové sklo až do Stránčic na dráh. Pak to přišlo na bben a kopil to pan Pryl a on z toho dělal teprve továrn. Když se m narodil první syn, byly křtiny jeho ve sklárně. Pan farář a ministranti jeli vlakem. V pokoji byl syn pokřtěn a pan farář tam zůstal na hostin, ministranti a kostelník šli domů pěšky. Já jsem tehdy ministroval. Chalopky na Malé straně

8 V roce 1885 bydlila naše rodina v domk, který měla v nájm sl. Smoláková, dámská krejčová ( Kolmanů). Bylo to proti hostinci Vodičků (knížecí), hned vedle kovárny pana Batelky. Byt byl již o dvo místnostech. U Batelků jako malý capart byl jsem denně a s vedlejším sosedem chlapcem Zachem věrně jsem kamarádil. Nejmenší ten domek potoka stál ještě v r Proti bylo mýto které v t dob ještě od povozů vybíráno. U Zachů mi zvláště chtnaly placky na plotně pečené, Batelků vdolky s tvarohem. V statk Pohůnků byl jsem jako doma, stávala tam stdánka zděná do té jsem nosil rybičky asi k velkém potěšení těch, kteří si vod nabírali. Doma dostával jsem za to jen což. Stejně jako na Komorním Hrádk správců Preislera, Vohlmtha či Pracného, kam jsme chodívali návštěvo. Za mostem na stráni nad nynější zastávko, kde bylo dříve stavení Linhartovic sedávali jsme nejraději pod mohtnými modříny. Nebo také doleji nad jezem, kde byla stdánka, To byla nejkrásnější místa s pohledem na řek, mlýn, celo obec s kostelíčkem a políčky. Statek Pohůnků, dnes Neradův V hospodě Vodičků a Jedličků měli mne rádi, zvláště nemlvný starý pán (dožil se snad více jak 90 let). Karel a Josef Jedličkovic, Růženka i drhá sestra provdaná později do Ráztok rádi snášeli moji přítomnost. Pomáhal jsem t ž v svých 4 5 letech jako i jinde U Frendů, Bláhů, Kozů, Hofmanů, Salátků i Znamenáčků, ve vinopalně, Vittlerů na porážce, často i Ježků ševců v úmrlčí lici, na far jsem chodil nerad. Zkrátka všady mne bylo plno. Vzpomen-li dnes na to, myslí, si : ti všichni asi měli z tebe radost. Zákazy matčiny nic nepomáhaly. U Jedličků pomáhal jsem jedno při bílení namáčel jsem štětk v rybníce a hp z kželník pohlavě do vody. Vytáhl mne Josef, poslali pro šaty a na rameno Karla jsem dojel domů, kde mne čekalo kázání a výprask. Pila mlýna Později v roce 1895 bydleli jsme v stavení výměnk Kopřivů sl. Smolákové. Bylo to nad plotem nad Kolochovými. Zde opět navázal jsem další známosti s hochy Kopřivovými, s p. mámo i p. starosto. Zvláště však s dcero Karličko, která byla stejného věk jako já. Co t bylo v zahradě blm a slív, které jsme spol mlsali. K Šlechtovům do vily chodil jsem na růže i ovoce. Měl jsem přítele rybáře Jaroše a jeho sestr Stázičk. Chodil jsem k Vycpálkovům, k Vomáčkovům i Vojslavským. Neděle a svátky poť i posvícení bylo přísně svěceno. Účastnili jsme se vždy velké mše, po níž naši otcové chodívali na malo, tj na víno k Frendovům, kam chodila i zámecká elita. Na varhany hrával i p. řídící Janovský, později profesor Vycpálek, také i můj otec. Měchy šlapal hoch Klofanda. Někdy byly mše i s mziko. Na kůře byly dlohé lavice plně obsazené. Často se stalo, že mezi mší někteří z nich vstali, lavice ztratila stabilit a část osazenstva válela se na zemi. Pamatji na slavnost otevření most na benátsko noc na řece. Asi v roce 1889 nastalo velké zděšení a neobvyklý nebeský zjev. Jakási planeta měla se srazit s měsícem, psaly o tom noviny, i pan farář kázal, aby se lidé káli. V den, kdy srážka a konec světa měl nastat, byl jasný večer asi k 11 h noční. Lidé se modlili, i má matka, hvězda pomal se blížila, pak zmizela za měsícem zpět se objevila a plla bezstarostně dál a bylo po senzaci a konci světa. Lidé si vydechli a pan farář kázal o zvláštní milosti boží hned drhý den. Kopat jsme se chodili na lok za vinopalno za poplatek asi 1 zl. Voda nebyla hlboká a dno písčité. Do mlýna k Hartmanům nebylo daleko. Tam byla zahrada vždy plná malin, rybíz, angrešt i višní, jeden rok smíchaje vše dohromady, těžce jsem to odstonal. Na ostrov vedla lávka nad koly, slpem a podle pily, která byla v činnosti (vodní pila). Zde bylo kopání velmi příjemné, v stín vrb a akátů. Pan mlynář měl syna Ríš a dcery Josefk a Leontýn. S těmi kamarádili moji bratři. Josefka se provdala za MUDr Bízka do Sázavy. Bože tam nich bylo krásně, kolem vily 3 rybníky a les. Letní hosté rybníka, vpravo hostinec Jedličků Večer scházeli se otcové v kasině Jedličků, zřídka Vodičků, s farářem, čiteli, fořty i pány ze zámk. V neděli odpoledne konány byly výlety: na Hrádek, do Lorety, na kželky do Hvězdonic k Hrychovům, do Vranova, Ráztok, do Ostředka. Společnost byla hojná i slečny Šlechtovy se účastňovaly (zpívaly vždy v neděli na Velké v kostele) stejně jako ostatní výletníci. 8

9 Ator text: Klára Růžičková Zatímco dnes je Komorní Hrádek jedno z částí obce Chocerady, po většin čas tom bylo přesně naopak. Chocerady náležely po celá staletí jako poddanská ves k panství Komorního Hrádk. Předchůdcem nynějšího zámk byl Hrádek, později nazývaný Čejchanov, postavený někdy kolem rok 1300 ke střežení zemské stezky. První zmínka o něm je z rok Hrad stál na ostrožně strmě spadající k Sázavě a potok, byl to malý hrad donjonového typ s obytno věží. Do dnešních dnů se dochovalo z hrad jen nepatrné torzo. Jan Heřman - Rekonstrkce podoby hrad Čejchanov Na začátk 15. století hrad získal rytíř Jan Zúl, který se svým otcem Miklášem podnikal lopeživé výpady do širokého okolí. Král proti nim vyslal rok 1404 zemsko hotovost, hrad byl dobyt a lopeživí rytíři popraveni. Hrádecké zboží, mezi něž tehdy patřily čtyři poplžní dvory, lesy, sady, psté vsi Sedlec a Vráž, ves Chocerady, mlýny a ves Lhota, zabavil král. V roce 1412 získal tento majetek vyšehradský prkrabí Racek Kobyla z Dvorce (svého čas taktéž lopeživý rytíř, nyní ale věrný slžebník krále) a téhož rok získal od krále svolení postavit nový hrad, založen byl z obranných důvodů o několik set metrů výše. Za domácích válek mezi králem Jiřím z Poděbrad a katolicko šlechto byl v roce 1466 Hrádek vypálen a pobořen. Zpstlý hrad opravil až Jaroslav ze Šelmberka, nejvyšší komorník Českého království, který hrad získal v roce Podle jeho úřad se Hrádek začal nazývat Komorní. K panství náleželo tehdy ž 49 vsí. Rok 1554 získali hrádecké panství na téměř 200 let Valdštejnové. Hned první z nich, Jan mladší z Valdštejna, začal s rozsáhlo přestavbo gotického hrad na renesanční zámek. Podle rbáře (majetkového sopis) z rok 1601 bylo do té doby vystavěno celé východní křídlo zámk a původní hradní bdovy praveny. Na začátk 17. století přistavěli k západní straně starého zámk novo trojkřídlo renesanční bdov s věží, tzv. nový zámek, a zršili velko část středověkého opevnění. Kolem rok 1654 náleželo k panství 55 vesnic a samot a města Mnichovice, Ondřejov a Sázava. Z počinů pro Chocerady byla nejvýznamnější barokní přestavba kostela Nanebevzetí Panny Marie, ktero na sklonk 17. století nechal dělat Jan Karel z Valdštejna, a v roce 1705 obnova fary. Valdštejnové byli poslední česko šlechto, která Komorní Hrádek vlastnila. Rok 1733 se majitelem stal Jan Adolf hrabě z Metsche a od rok 1751 až do rok 1945 patřil příslšníkům rod Khevenhüller-Metsch. Za jejich působení byly provedeny barokní úpravy zámk, založen v Choceradech špitál pro chdé, založena barokní zahrada a v lese za zámecko zahrado vystavěna kaple Panny Marie Loretánské. V roce 1905 vyhořel hospodářský dvůr před zámkem a nebyl již obnoven. M. Hrdlička, 1890, perokresba - Zámek Komorní Hrádek s hospodářským zázemím 9

10 V roce 1895 náležel k panství Komorní Hrádek o rozloze 4457 ha zámek, dvůr v Komorním Hrádk, v Levíně, v Myšlíně, v Zahořanech, v Oboře s ovčínem a hájovno, dvůr v Mošticích s myslivno, dvůr v Pyskočelích s ovčínem, mlýnem, pilo a šindelno, loky, pole a lesy. V roce 1924 se panství Komorní Hrádek prvorepblikovými zákony změnilo na velkostatek stejného jména, který byl zmenšen první pozemkovo reformo. V roce 1933 měl velkostatek rozloh 2863 ha a patřil k něm zámek s parkem, dvůr Obora, který byl pronajat, cihelna v Choceradech, loky, pole a lesy rozdělené do polesí Obora, Moštice, Vestec, Hlavačov, Myšlín, Ježov a Bělčice. Po zabrání Československa se knížecí rodina přihlásila k německé národnosti a zcela se odcizila zdejším lidem při svatbě hraběnky Marie Anny, kde nevěsta měla svatební kytici svázano stho s hákovými kříži. Na zámk byl hostem i říšský protektor Konstantin von Nerath Majitelé velkostatk těsně před koncem války odvezli knihovn a archivní materiál týkající se Komorního Hrádk na své panství v Rakosk, kde byly tyto dokmenty zničeny, a tak zámek bohžel přišel o velko část své historické paměti. Po válce podle stanovení Benešových dekretů zámek připadl stát. Tím začala jeho další historie pod křídly ministerstva obrany. V letech byla na zámk Vojenská letecká ozdravovna, Vojenské výcvikové a rekreační středisko, opět Vojenská zotavovna, Vyšší škola důstojníků místních vojenských velitelství, Škola pro příprav středních kádrů politického aparát, Vojenská politická škola. Kltrní hodnoty zámk zůstávaly po dlohá léta žívání armádo nedoceněny a vnitřní prostory značně trpěly nevhodnými Jlis Malowetz, 1645, perokresba - Komorní Hrádek stavebními zásahy. Z rytířského sál bylo kino, v kapli sklad, v salonech čebny... Po jednáních s památkáři byly teprve v roce 1985 zahájeny opravy a ty pokračovaly i po revolci, kdy zde ministerstvo obrany zřídilo Školící a vzdělávací středisko. Po průzkm v letech byly zrestarovány nástěnné malby a štkové stropy v místnostech nového zámk. Jednalo se zejména o rytířský sál, reprezentační salony a zámecko kapli. Vyvrcholením oprav v roce 2000 byla obnova zámecké věže, ktero poškodil blesk na začátk 20. století. V sočasné době je zámek sídlem Agentry profesního rozvoje a podpory aktivit Ministerstva obrany ČR. Prameny: Dějiny zámk Komorní Hrádek - Vít Vítek a Peter Rsnák Historie a sočasnost Komorního Hrádk - Kolektiv atorů ŠVS MO ČR Ator text: Alena Mykisková rozená Šteffková Moje vzpomínky na období letních prázdnin, strávených v Choceradech řeky Sázavy, mi nikdy nevymizely z paměti. Z vyprávění mé maminky vím, že první léto jsem byla v Choceradech ž jako miminko v létě V té době jsem možná vnímala okolní prostředí v podobě slníčka, tepla a bezpečí v nárči rodičů. Moje sestra Hanka byla o necelé 3 roky starší. Moji rodiče měli v Choceradech v části nazývané Malá strana pronajato místnost v domk čp. 44. Tehdy domek patřil paní Semínové, v paměti ji mám jako starší drobno žen v šátk. Také mám mlhavo vzpomínk na šedovlasého statného pána, který sedával na zápraží chalpy a v rce držel fajfk. Snad prý to byl bývalý hraběcí komorník? Ale odkd, nevím. Paní Semínovo jednoho dne srazil vlak na železničním přejezd most. Neměla žádné příbzné a tak domek připadl jako majetek tehdejším MNV. Domek měl dva vchody, my jsme obývali malo místnost na kraji domk, která měla asi 18 m 2 a kde bylo zcela jednodché vybavení pár kosky nábytk. Schý záchod byl na bok domk, jako kopelna složila hlbáň v potoce, který tekl naproti přes silnici. Byla tam vždy chladná voda, protože potok protékal lesem Skřivánek, v hlbáni jsme se myli nebo prali prádlo. Pitno vod jsme nosili v kýbl od pmpy, která se nacházela nedaleko řeznictví Bernardů. Drho větší část domk, kde bylo asi 4-5 malých místností, si po úmrtí bývalé majitelky pronajali manželé Ptákovi z Prahy. Měli malo dcerk Jarmilk a pobývala zde s nimi i jejich babička. Před chalpo byl celkem malý prostor, kosek zahrádky 10 byl na bok drhé strany domk. Setkávalo se nás t na malém zápraží několik osob ze dvo rodin, ale nepamatji si, že bychom měli mezi sebo nějaké neshody. Domek čp. 44 na Malé straně Do Chocerad s námi jezdívala také moje babička Anna Liebmannová. Když maminka začala chodit do zaměstnání, byly jsme se sestro v Choceradech větší část léta s babičko a rodiče tam pobývali jednak po dob dovolené a jednak tam za námi jezdívali na víkend. Tehdy se ještě pracovalo v sobot, kdy ovšem byla

11 pracovní doba kratší, a tak přijížděli z Prahy známým červeným motoráčkem někdy kolem 14. hodiny. Moje babička A. Liebmannová v roce 1949 se mno a sestro na mostě Léto bylo ve znamení kopání v Sázavě, chození do lesa na hoby, na maliny nebo na dříví. Kopat jsme se chodívali nejdříve na místo, kde ústil do řeky potok protékající Malo strano, říkalo se tom míst kanál. Také jsme někdy chodívali za Vlkovec do peřejí. Později bylo obnoveno kopaliště pod hotelem Ostende, kde byly postaveny dřevěné kabiny na převlékání, kamenné pískoviště pro malé děti a vybdováno volejbalové hřiště. Odtd jsme plavali k jez Vávrova mlýna a brozdali se ve vodě pod jezem. O dětsko společnost během prázdnin nebyla noze. Na prázdniny do Chocerad jezdily jednak děti z Prahy, jednak tam bylo dost dětí místních. Společně jsme běhali po vsi, hráli různé hry (oblíbená byla hra na řemeslníky, nevím, zda to dnešní děti ještě znají), brodili jsme se potokem až k jeho ústí do Sázavy. Že se blíží doba oběda jsme poznali podle toho, když paní Nefssová šla zvonit do kostela a zvonění zvon bylo znamením, že je poledne. Chocerady byly ž v době 1. repbliky známé letovisko a tato tradice přetrvávala ještě dloho po 2. světové válce. Malebné Posázaví, okolní příroda s mnoha lesy, klid a dopravní spojení vlakem nebo atobsem lákalo vždy návštěvníky z města. V obci bylo i mnoho menších obchodů a kino. Na Malé straně bylo řeznictví pana Bernarda (pamatji se na výborný šnkový salám), obchod s domácími potřebami Kadeřábků, kadeřnictví paní Michálkové a holičství jejího syna Karla, (moje maminka sem vždy v létě chodila na trvalo ondlaci, podle nás dětí měla pak na hlavě tzv. berana ), menší samoobslha s potravinami, občerstvení nádraží ( Schüllerů). Za mostem byl hotel Ostende, kam jsme později chodívali někdy na obědy (oblíbený byl řízek s bramborovým salátem, který stál 7,80 Kčs!). V dalším domk Parbsů byla ckrárna, v tomtéž stavení byl ještě menší obchůdek s botami. Naproti přes silnici se sešlo po pár schůdkách dolů a tam byla dobře zásobená drogerie pana Schücka. Samozřejmě ž v této době nebyly obchody sokromé, ale prodávali tam zřejmě bývalí majitelé. Ještě si vzpomínám, že později byl obchod s textilem v přízemí bývalé sokolovny. Nedaleko byla i lékařská ordinace. Nesmím zapomenot na ševce pana Lence z Malé strany, který měl opravit i ty nejroztrhanější boty. Seděl vždy verpánk, kolem měl rozložené boty připravené k opravě. Jeho obydlí bylo praveno z původního železničního vagon, dodnes netším, jak se takový starý vagon na toto místo mohl dostat. Opravd bylo tehdy v Choceradech vše potřebné k příjemném život, nechyběla ani pošta a kdysi bývala v bdově MNV otevřená i místní knihovna. A kino v sokolovně! Na kmenech mohtných kaštanů podél silnice ke kostel bývaly vylepovány filmové plakáty s fotografiemi herců (přiznávám, že jsme si s kamarádko občas nějaký plakát vypůjčily, zvláště když na něm bylo foto některého Na vycházky se z Chocerad mohlo chodit všemi směry, každé místo lákalo svo krásno přírodo. Podél řeky jsme chodili přes Vlkovec do Roztok, kde prdce tekocí voda přes peřeje jakoby zpívala. U nedaleké sklárny jsme sbírali zbytky skleněných střepů, které se na slnci třpytily jako diamanty. Na drho stran od nádraží vedla stezka s vyhlídko nad řeko až do Hvězdonic. Nesmím zapomenot na Komorní Hrádek, kde jsme se cesto vždy dívali na svatý obrázek pověšený na kmeni jednoho strom silnice. Babička říkávala, že je to na památk mladé hraběnky, která prý zde z nešťastné lásky skočila s koněm dolů ze stráně. Zda se to sktečně stalo, nevím. Do Chocerad jsme jezdívali občas i mimo období prázdnin na jarní nebo podzimní víkendy. V zimě bychom naši místnost ne známého herce snad ž je to promlčeno ). Hrálo se ve střed, v sobot a v neděli, zvláště o víkend byl velký zájem a bývalo někdy i těžké sehnat lístky. Bylo možné vidět i dva různé filmy během jednoho týdne. Pokd byl ovšem film pro děti nepřístpný, tak nás tam nepstili. My děti jsme se vždy těšily na choceradsko poť, která byla na svátek Nanebevzetí Panny Marie po 15. srpn. Od konce most až ke kostel podél kaštanové aleje bývalo velké množství stánků s ckrovinkami, hračkami a různými poťovými lákadly. Nesměl chybět trecký med, balonek nebo opička na gmičce, papírová frkačka. A malá obálka štěstí - když tam byl prstýnek s kamínkem, tak to bylo pravé štěstí! K poti patřily také střelnice nejen s papírovými růžemi, hopačky a řetízkový kolotoč. Ty bývaly místěny pod hotelem Ostende, kde bylo více prostor. Choceradská poť za Hotelem Ostende Na konci kaštanové aleje, která již dnes neexistje, byl vidět kostel se svo barokní věží. Hřbitov, který se kolem kostela v dávných dobách nacházel, byl přemístěn daleko za ves. Dnes ovšem nové stavby rodinných domků končí až sočasného hřbitova. Vedle kostela se nacházela bdova staré fary, za ní byla škola, která by dnes ž také svo kapacito nevyhovovala. K rybník na návsi jsme často chodívali s kosky pečiva, krmili ryby a pak jsme pokračovali procházko až k bývalé ozdravovně nebo k hospodářském dvor. Někdy v 50. letech byly v bdově ozdravovny místěny korejské děti, vídali jsme je chodit po Choceradech a okolí. Jak tam dloho pobývaly, nevím, ani si nepamatji, co se s nimi potom stalo. Často jsme chodívali do lesa Skřivánek po krásné lesní cestě, která vedla místy podél potoka. Došli jsme většino k míst, kde bylo malé ohniště. My jsme tom míst říkali dvanácti měsíčků, protože ohniště bylo obklopené kameny a vypadalo tak tajemně. Možná tam chodila Marška Holeně pro jahody??? 11

12 zní též řehtání koní a klapot jejich kopyt vyjíždějících s dřevěnými potahy (žebřiňáky) ze vrat Salátkova či Neradova statk přes dlážděno náves na svá či sjednocená pole za vsí. Podobně cítím dovytopili. Ale pamatji si na jedn zim, kdy byly tak velké mrazy, že byla zamrzlá nejen Sázava, ale i tekocí voda v potoce byla pod ledem. Vzali jsme si sebo z Prahy brsle a jeli na nich po zamrzlém potoce až k řece, kde jsme vyžili zamrzlo vodní ploch jako přírodní klziště. Na návsi za pomníkem padlých v 1. světové válce v blízkosti kostela je dnes pěkně pravený domek čp.35. Jedno v dětství mi řekla moje maminka, že v tomto domk se narodil její tatínek Jan Liebmann. Nic víc, já jsem se neptala, jako dítě jsem se o to nezajímala, děd jsem nepoznala, protože zemřel před mým narozením. Domek čp. 35 pod staro školo Až v posledních letech, když jsem se začala zajímat o své kořeny, zjistila jsem, že matka mého dědy Jana Liebmanna pocházela ze selského rod Kopřivů ze statk čp.13, který je na drhé straně rybníka. Vybavilo se mi, že jsem jedno s maminko do tohoto statk šla snad pro vajíčka a maminka mi pak řekla, že jso to naši vzdálení příbzní. Abych se něco dozvěděla o mých předcích, kteří pocházeli z Chocerad, začala jsem prohlížet matriky farního úřad (FÚ) Chocerady. Postpně jsem zjistila, že rod Kopřivů je starý selský rod, který na svém statk hospodařil od rok 1744, kdy vrchnost dosadila na spstlý dvůr (později čp.13) Václava Kopřiv (*1716). Matka mého dědy Jana Liebmanna(*1867) byla Anna Kopřivová (*1836), její rodiče byli Jan a Marie (rozená Vaňková z Taťonovic) Kopřivovi. Anna měla dva sorozence sestr Marii (*1832) a bratra Jana (*1838). Marie se provdala rok 1853 za mlynáře Antonína Málka z Bd čp.32, Jan pokračoval na statk jako hospodář od rok Otec mého dědy Jana byl Adolf Liebmann (*1818 v obci Bláto nedaleko Uhlířských Janovic), který přišel do Chocerad neznámo kdy. V době svatby v roce 1860 s Anno Kopřivovo je váděn jako kpec, bylo m 42 let a nevěstě bylo 24 let. Narodilo se jim postpně 7 dětí (3 dcery a 4 synové). Rodiče Anny nebyli zřejmě tomto sňatk nakloněni, možná měli s dcero jiný úmysl. Jednak t byl velký věkový rozdíl mezi snobenci, jednak byl ženich spíše nemajetný, a jeho rodin a původ nikdo neznal. Ale první dcera se Adolf a Anně Liebmannovým narodila dva měsíce po svatbě, tdíž se sňatek nemohl v tehdejší době odkládat. Z dalších záznamů z matrik o rodině Anny a Adolfa Liebmannových je zřejmé, že žili dosti chdě, Adolf jako kpec neměl ani malý pozemek, kde by si mohli něco vypěstovat. Ale to ž je zase jiná historie. Do Chocerad jsem jezdila na prázdniny i v době dospívání. Později, když ž jsem byla zaměstnaná, jsme tam jezdili na dovoleno i s mým manželem Antonínem Mykisko a našimi dvěma dětmi Martinem a Jano. V té době ž by nám malý pokojík v čp. 44 nestačil, protože i moje sestra měla svo rodin a děti. A tak jsme si pronajali bývalý ateliér pana stavitele Strejčka. Oba manželé Strejčkovi byli moc hodní lidé. Paní Strejčková měla čtyři kočky, naše děti si s nimi rády hrály. Jména kočiček si všichni pamatjeme dodnes Macikoska, Krásná Vrňďa, Divosek a Vařbřtík! A tak i naše dnes ž dospělé děti mají na Chocerady krásno vzpomínk z jejich raného dětství. Období mého dětství a mládí mám spojené s Chocerady a řeko Sázavo, vždy jsem se tam ráda vracela. I když dnes ž se mnohé za ta dlohá desetiletí změnilo, lidé jso jiní, chalpy moderně přestavěny, obchůdky se zbožím zanikly, nádražní objekt neplní svůj původní účel. Také most je nový, kaštanová alej vykácena, hotel Ostende zanikl. Ale takový je běh života, staré zaniká a nové vzniká. Přeji obyvatelům Chocerad, aby se jim v obci dobře žilo a vážili si krásné přírody v okolí. Zdá se až nevěřitelné, jak čas letí, jak co se zdálo daleké do..., zdá se nyní daleko po... Rád se vracím vzpomínkami do doby před zhrba 50 lety, do let 60-tých a před, co pamatji, do doby, kdy vesnice ještě dožívala způsobem se starými zvyky a obyčeji. Chocerady měly ke konci šedesátých let i s obcemi přidrženými k nim v roce 1960 jako vesnici střediskové počet obyvatel dosahjící 1425, (stav v roce 1967, což je i proti stav sočasném o více než 100!). Od počátk let sedmdesátých začal odliv do měst lidí jdocích za prací a pohodlným životem a stav se nestále snižoval. Ator text: Ivo Kořínek Velké či větší statky, kterých bylo jen v samotných Choceradech 7 pls bývalý velkostatek dvůr Obora, v té době již sídlo JZD, ztratily svůj význam, jen v některých z nich a v jiných menších hospodářstvích se hospodařilo dále, avšak omezeně, jak regle dovolily. Přesto dodnes slyším zvky ozývající se z některých těch hospodářských sedlostí v podobě bčení krav, chrochtání vepřů, byli zde kozy, ovce, psi, slepice, kachny i hsy... Jakoby ozvěno mi 12 Prostor před výstavbo Pramene, vpravo Hervertův statek

13 Kostel s faro na návsi, škola a sokolovna s nedalekým Ostende byly vždy ústředními místy k veškerém společenském dění. Sportovním dění vévodila kopaná, pod záštito TJ Sokol a svrchováním ČSTV a tehdy pod vedením nezapomentelného Rdolfa Hamoze. Cvičení se věnovaly již jen ženy, mži pro samotný fotbal si pro cvičení čas již nenašli, max. pro volejbal, stolní tenis a v zimě pro hokej, ale ten již bez sotěže, provozovaný chlapecko mládeží zvláště na rybníce. Výjimko bylo cvičení spíš dětí a dorostenců, které vedl dlohá leta Josef Krňanský, cvičebno byl sál sokolovny, kterého vyžíval jako dnes ovšem i divadelní spolek, tehdy pod vedením dr. Msila, a samozřejmě kino, promítající třikrát týdně, promítači byli František Benák st. a Dobroslav Bejlovec. Letní sportoviště kromě hřiště pod ústavem bylo hlavně pod Ostende s tím, že o jediný krt se mseli střídat hráči volejbal a nohejbal, zřídka i tenis. Tenisových hřišť i na sokromých pozemcích bylo více, ale ten sport provozovali spíše jenom výletníci. Přilehlé dřevěné kabiny v areál Ostende složily letním hostům a bývaly pod jedno střecho s kželníkem. Zděný kiosek s občerstvením provozovala Marie Krpalová. Za pěkného letního počasí byl celý travní areál obležen nesčetnými rekreanty, bývala tam i písčitá pláž. O valno část jich se s kopáním a slněním dělil ještě jez z rok 1933 mlýna s propstí prostřed řeky. Oborský potok nad tzv. kanálem kolem rok 1905 dnes i vůni či naopak zápach, linocí se kolem těchto stavení a dvorů. Jako včera vidím stádo krav hnané z farního hospodářství na pastv. Samozřejmě projít se vesnicí v té době znamenalo potkat se často s kobylí kobliho či kravincem a téměř rčitě vždy s drobnějšími výkaly od domácích zvířat často volně se pohybjících okolo těch sedlostí po vsi. Středem obce od bývalého Šramotova statk až k poště protékal otevřeným korytem Oborský potok, překlentý kamenným mostkem pro hlavní silnici na Ondřejov v místě před dnešní vietnamsko Večerko, menším mostkem rybníka a zatrbněný od dnešní zastávky atobsů k Neradov statk. Voda v něm i v rybník bývala v těch letech ještě tak nezávadná, že přála život běžným vodním drhům živočichů, kteří mizeli až s přibývajícími přítoky domovních splašků a jiným znečištěním. Opravna televizí a rádií, vlevo mlékárna Při příležitosti poti, která se odbývala v této době též v prostor Ostende se TJ Sokol starala o poťovo letní zábav a celá akce vítala pravidelně nespočetné množství účastníků domácích, výletníků a dalších z širokého okolí. Vrcholem kltrního vyžití bývaly však šibřinky organizované Sokolem a vyhlášené a hojně navštěvované se konaly v hotel dvakrát po týdn za sebo; po nějako dob se odbývaly i v sokolovně. Veselí těchto zábav často nebralo konce. Pravidelným plesem býval ples baráčníků, kterých bylo zapojeno v choceradském spolk v této době téměř na 2 stovky od babiček s dědy po mladistvé. Baráčnickým rychtářem byl Ladislav Tomeš a o tancování besedy se starala s veliko lásko Marie Proskovcová. Nebývaly však jediné, jiné zábavy hlavně v zimní sezóně pořádaly též další spolky a organizace. Ntno dodat, že žádná z akcí se neobešla bez aktivní účasti žen, z nichž můžeme jen namátko vzpomenot vedle M. Krpalové např. Ann Sovovo, Albín Benákovo, Jlii Tomešovo či Antonii Žákovo, která byla zapojena též ve správě obce, a mnohé další. Sokolovna ještě s kinem, krámem a poslední stodolo Poté, co skončila kovárna Batelků, pamatji okovávání koní před kovárno držstva, což bylo původně Bláhovo kolářství vedle pošty. Z drhé strany při vjezd k Blažkově pension bývalo trhlářství, a to Kábovo nábytkářství, a v těsném sosedství pak dožívala prodejna potravin Jindřicha Bürgla. 13

14 Mezi ní a statkem Kopřivů jsem vyrůstal a žil v podnájm v domě Kolochů, odkd jsem načerpával vzpomínky, které popisji. V nájm o pohé jediné místnosti, s vodo ze stdně na dvork a schým záchodem v nejzazším jeho kotě. Přesto v nájm báječném a v báječném sosedství z obo stran. S krásným výhledem na celo náves, potoka, ve kterém se máchalo vyprané prádlo, aniž škodilo rakům v něm. Co víc jsem si mohl přát, když i na led v rybníce jsem mohl v brslích bez přezování přímo z domova. Odtd jsem chodil kolem rybníka s volno hrází okolo něj 9 roků do základní školy a odtd jsem také mohl neršeně den co den sledovat, co se děje na návsi celá leta až po srpnový průjezd kolony okpačních vojsk v roce 1968, neboť ihned po něm jsem se jen velmi nerad a díkyboh jen na čas msel přestěhovat do Sázavy. MUDr. Msil žil v domě známém jako Vycpálkova chalpa a měl zde ještě svoji privátní ordinaci, před domem stávala socha sv. Jana Nepomckého, po které zůstal poze podstavec, a socha sama stojí dneska na hřbitově. O zdraví občanů se staral obvodní lékař MUDr. Alois Rsňák ještě před vystavěním zdravotního střediska, zdravotní sestro byla Jaroslava Svobodová a ve stejném domě čp. 5, kde měl ordinaci, měl v patře ordinaci i zbní dentista Denk, o zdraví dětí se staral školní lékař MUDr. J. Vorel. Na roh, na křižovatce k léčebně, stál a stojí dům Jedličkův, v němž byl obchod s zenářstvím a hned za ním hospodářství Klazovo, kde projít se mselo skrz hejno hsí, když chtěl někdo dál. Bydlící tam a dále to měli takto dennodenně. V léčebně, kde složil původně MUDr. Msil, v této době již na odpočink, se t.č. léčili pacienti z tberklózy, později děti s obdobno diagnózo pod primářem Schroglem. Marie Vojslavská před svým obchodem Kchařky ve školní vývařovně v čp. 17 Směrem vzhůr, mineme-li statek Benešův, dříve Štěpánkův, stojí jeden z nejhezčích domů v Choceradech, tzv. rská vila. Opštěna původními vlastníky se stala obecním majetkem a složila jako nájemní dům pro řídícího čitele, t.č. pro čitele hdby Heřmánka ze školy v Samechově, a nám žáčkům jako školní vývařovna a držina. V těsném sosedství bylo krejčovství Omáčkovo a jen o kosek dál dožíval statek Přitasilův s jediným zbylým místním hospodářem, který nevstopil do JZD, až se nakonec osamělý a zbídačený na svém doslova dřel a statek s posledními ještě došky na střeše se téměř rozpadl. Chodíval jsem k něm, jelikož byl příbzný, pro mléko kravské i kozí a pro vejce. K mnoha výletníkům, kterými byli často majitelé místních vil obsazených vncenými nájemníky, patřila i rodina Ženíškova, s rozměrno a po pansk držovano zahrado nad posledně zmíněnými objekty. Po zabrání zdůvodněném nadměrno výměro pozemk tento později posložil pro výstavb nové mateřské školy a zdravotního střediska. Asanací části Chocerad po zatrbnění potoka tzv. kanál vznikl na podloží skládky prostor pro výstavb prodejny potravin Pramen a následně i zeleniny v plechovém stánk. Opštěný, chátrající až zrinovaný statek Hervertův poskytl místo pro výstavb obchodního dom, to bylo ale až o hodně později, postaven a otevřen byl počátkem let devadesátých. Posměšně se mezi lidem říkalo této části Chocerad Vachovo náměstí, jelikož zde žil ve svém domě dloholetý předseda MNV Josef Vach. 14 V čp. 26 měl hospodářství Josef Vojslavský a jeho žena koloniál a hned za ním při silnici Salátků bývala prodejna potravin, známá jako mlékárna. Semrádovo pekařství - naproti v domě čp. 40 já ž nepamatji, zato pamatji, jak na kárce navážela ještě teplé Proskovcovo pečivo do prodejny tak troch pomatená ikonická postavička Věra Šramotová - Brgersteinová a jak se naváželo mléko z držstva v hliníkových nádobách. Stavení Přitasilova statk před zboráním Škol řídil za mé éry Václav Švec a zástpcem m býval Jan Honsa, který bydlel v domě, kde předtím žil profesor ve výslžbě a první kronikář Chocerad Jan Kamelský a s ním i po něm jeho zeť František Pobda, oba z nejvýznamnějších postav v dějinách Chocerad. Vdova, vážená a až nesktečně přívětivá žena Jitka Pobdová vedla dlohá leta biograf. Ředitelko mateřské školky byla Hana Šimková a školka se v roce 1967 stěhovala z dom čp. 193 do vykopené Ženíškovy vily čp. 102.

15 Kdo nenakopil v mlékárně nebo v prodejně Bürglů (než zanikla), a dřív než byl postaven Pramen, mohl zajít k vlakové zastávce do prodejny Jednota a pro maso k řezníkovi Bernardovi na Malé straně. U prodejny Jednoty v Schüllerově domě stával prapůvodní přístřešek, ještě po předzahrádce bývalého pohostinství, s prodejem zeleniny. Malá strana bývala vůbec obchodní, v řadě domů nad Jednoto bývala Šbrtova ckrárna, hned nad ní pod jedno střecho holičství s kadeřnictvím a sedlářství s brašnářstvím Michálkových. Ondlaci prováděla sama paní Michálková, holičem byl svérázný Karel Protiva. Drhé holičství a kadeřnictví měl Josef Šmejkal v Maršálkově domě vedle sokolovny. Prodejna snad všeho Karla Kadeřábka na konci lice pod rozcestím na Komorní Hrádek byla vyhlášena tak, že do ní zajížděli nakpovat ze širokého okolí. To stejné platilo i pro prodejn drogerie, ktero vedla mimořádně schopná a úslžná paní Jiřina Černá, dcera Schückova, ve své prodejně pod schody přes lici naproti Ostende. Podnikavý Kadeřábek též rozvážel zboží a zvláště také stavebniny a prodával i pohonné hmoty. V průběh těch let byl jedním z prvních, kdo vlastnili atomobil, v jeho případě dodávkový, mám dojem že značky IFA. Podobný, značky tším Praga, měl v té době ž jen dřívější lesní Antonín Randa. Obě ata pamatovala zřejmě ještě válk. Ato na vesnici nebylo ještě častým majetkem. Žáčci s čitelko Marií Vachovo U rybníka, tam kde je dnes vývěska plakátů, stávala dřevěná trafika, kde prodávala noviny a tabák zrovna ne moc příjemná paní Fialová a po zánik dřevěné se ž jen se stavební bňko stěhovala podvakrát na jiná místa návsi. Neopomintelno postavo z návsi byl Josef Krpal, se svo vyhlášeno provozovno oprav rádií a televizí byl známý v širokém okolí. Jako člen i činovník TJ byl všeho, co se dělo. Coby předseda celé TJ byl byť slávista pravo rko sparťanovi Hamozovi, vedocím oddíl fotbal. Jelikož byl velmi zdatný elektrikář též osvětloval po celá leta barevnými žárovkami na Vánoce živé jehličnany pomník padlých. Ve výčt obchodů nesmíme zapomenot na prodejn textil v sokolovně, ktero vedl již zmíněný Rdolf Hamoz s příznačným přehledem, ochoto a nobleso jem vlastní. Krám s veliko výloho zdědil po zánik hospody v sokolovně po levé straně vchod. Parbsova ckrárna naproti drogeriii byla také vyhlášeno, jako děti jsme ji milovali a kpovali si v ní zmrzlin, dortíky, trecký med, ckrkandl či jiné laskominky. Po zánik ckrárny byla v domě zřízena prodejna obvi. Zmrzlin šlo pořídit ale i v Ostende, a to jak v letním kiosk nebo z okénka drhého vchod do restarace, kde ji tenkrát prodával kterýsi pan Jílek. Od rok 1958, kdy odešel do důchod kanovník V. Salač, Chocerady faráře na místní faře neměly, úřad zastávali od té doby faráři z Ondřejova, t.č. páter Aleš Bltas. Před Parbsovo ckrárno Dostali-li jsme se tímto zpět k Ostende, dostali jsme se k pohostinství té doby v Choceradech. Ostende bylo vyhlášeno svojí značko jako málokterý podobný podnik v blízkém okolí, a to ž od doby, kdy ho založil a z původní vinopalny přestavěl Antonín Miltner. V době, ktero popisji, ho za Jednoty vedl Václav Bben st., a to tak skvěle, ža na něho vzpomínají dodnes nejen místní, ale i mnozí přespolní. V mimořádném tandem zvláště s činovníky fotbal Srbo, Schüllerem ad. přes Ostende probíhaly veškeré kltrní a zábavné akce. Nebyla t v té době po zánik hospod v sokolovně, U Jedličků, U Blažků a U Schüllerů žádná jiná. V sokolovně, kde se mnohem později zřídil SportKlb, bývala obecní obřadní místnost, k Blažkům se nastěhoval MNV, tak jen ve Schüllerově domě, kde namísto hospody byla zřízena prodejna jízdenek a posléze oblíbený kiosek s velmi milo oblíbeno paní Albrechtovo, která tak neměla žádný problém s množstvím zákazníků. Michálkovo živnostenství Výčet slžeb by byl ještě dlohý, přestože celá vzpomínaná doba byla pro většin živnostníků těžkým obdobím přechod a přizpůsobení se novým požadavkům doby, anebo i zánik. 15

16 Řad slžeb nabízely po svém zřízení komnální slžby při MNV, které sídlily ve dvoře bývalých Blažků, mohlo se tam do čistírny oděvů či za mandlem, pro plyn k paní Martínkové anebo do trhlářstí Oldřicha Hofmana st. Zámečnictví obstarával Novotný, klempířství Kašpar, malířství Táborský, další trhlářství Srba st. a po něm i syn. Zmíním, že např. nechat spravit boty "za babk" bylo lze obvníků Josefa Macháčka st. za sokolovno nebo Lence na Malé straně, kdo měl na víc mohl si nechat třeba i šít obv brilantního Tomeše, a tak bychom mohli pokračovat dál a dále. Z doby troch pozdější - 1. máj 1975 Na závěr pár slov z běžného života: jak ž bylo naznačeno, záchody byly zcela běžně převážně sché, v případě splachovacích se splašky odváděly do žmp, mnohdy ale do trativodů i povrchových toků, navíc existovala často nezbytná hnojiště, která pohltila veškerý bio odpad. První řízená skládka po té v samém centr obce na místě zatrbněného potoka vznikla na dlohá leta pod Berlínem. Počaly však vznikat však další černé kolem vsi. S likvidací železa starost nebyla, vše vysbíral Václav Pala, odvážel dvokolovo frézo na valníčk a hromadil okolo svého bydliště bez lad a sklad. O papír se postarala p. Hršková v chatrči "přilepené" k domk čp. 75 potoka. Plast bylo tehdy ještě málo.velkým nedoceněným zásahem do přírody bylo po zcelení polí rozorání remízků a cest. Topilo se ovšem hlím, ale z velké části dřevem, pamatji na časté tzv. výseky v lesích, které spravovali hajní Breník. Krobián, Mach a Janošek. Zimy byly v té době ještě zpravidla dost thé, rybník i řeka bývaly zamrzlé téměř každým rokem, 20 st. pod nlo i více nebylo výjimečných, ale ovšem pamatjeme vánoce též na blátě. O ryby v rybníce, resp. rybník, se staral obvník Macháček st., sněh bývalo nezřídka až po kolena, vzpomínám na zimní údržb silnice plhem ještě taženým koněm, než ho nahradil traktor z JZD. Chocerady měly v této době také svého obecního/obvodního četníka, byl jím Jan Jirásek. Ntno ještě připomenot, že předsedo MNV byl Vach, tajemníkem jeho předchůdce Pavel Zavadil, ve správě obce pracovaly Ldmila Marešová a Eva Voltrová, komnální slžby vedl Karel Albrecht, stavební odbor zastával Vladimír Limbrský a vedocím atodopravy byl Václav Pala. Poštovní úřad vedl Karel Vacek, listonoši byli František Sahla, Antonín Řejha a František Fiala, předsedo JZD byl Miloš Kopřiva z Malé strany a agronomem držstva Jan Šramota. Chocerady a obecně venkov byly v této době dá se říci víceméně soběstačné a je z toho dost zřejmé, jak běžel život v nich. Vrátil jsem se ve vzpomínkách do doby před 50 a více lety. Kronikář v té době, čitel Jan Honsa, svým posledním zápisem do kroniky v roce 1967 před dlohými roky odmlční výmlvně poznamenal: Rok 1967 končil v dsné politické atmosféře, cosi viselo ve vzdch. Silvestra oslavili mladí v kině a tancem v Ostende, dříve narození v rodinném krh televizorů a přijímačů setrvali do půlnoci na příchod nového rok. Hned v samém počátk rok 1968 zemřel MUDr. Msil a s jeho odchodem jakoby se čas na chvilk zastavil. Na závěr bychom rádi vzdali hold osobnostem, které se v minlosti zasložily o chování "paměti" naší vesnice a z jejichž odkaz jsme mohli čerpat informace i pro toto mimořádné číslo. Jan Kamelský profesor pražských škol, první kronikář obce - v letech 1926 až 1934 František Pobda řídící čitel choceradské školy, ator pblikace Chocerady v minlosti Jaroslav Schück živnostník v Choceradech, psal kronik v letech 1934 až 1945 Bohmil Msil lékař působící v Choceradech, psal kronik od rok 1945 do 1964 Jan Honsa čitel na choceradské škole, psal kronik v letech CHOCERADSKÝ ZPRAVODAJ Zvláštní číslo Obce Chocerady Ročník 26 Náklad 650 výtisků Vydavatel: Obecní úřad Chocerady Odpovědný redaktor: Eva Bbnová Redakce: Bc. Klára Růžičková, Ing. Ivo Kořínek Registrace: MK ČR E Obecní úřad Chocerady, Chocerady 267 Tel.: , fax: , starostka@chocerady.cz, Cena inzerce: 6 Kč / cm2 Toto číslo vyšlo