specifický způsob bytí vlastní pouze člověku filozofie existence existencialismus

Transkript

1 Existencialismus

2 Úvod: existence Existence: pojem, který vyjadřujeme, že je něco skutečné, že to je Takto se můžeme tázat na existenci Boha, můžeme mluvit o existenci věcí, jevů a vůbec všeho, co má bytí Pojem existence je ovšem někdy chápán také v užším slova smyslu a to sice jako specifický způsob bytí vlastní pouze člověku Existence je takovým bytím, které si uvědomuje samo sebe Takto o existenci hovoří zejména tzv. filozofie existence v 19. století a existencialismus ve 20. století

3 Úvod: filozofie existence Začíná u dánského filozofa Sørena Kierkegaarda, který žil v první polovině 19. století Kierkegaard vybízí člověka, aby si sám našel vlastní smysl života a svou vlastní pravdu Člověk má za svou existenci zodpovědnost, kterou za něj nikdo nemůže převzít Stádovost a dogmatičnost je zlem Kierkegaard navrhuje pro člověka nalezení smyslu života ve víře

4 Existencialismus Existencí člověka se intenzivně zabýval na počátku 20. století filozof Martin Heidegger, který ovšem nechtěl být považován za existencialistu Mnoho existencialistů Heidegger ovlivnil: např. J.-P. Sartra Člověk by měl podle Heideggera žít autenticky (svébytně)

5 Existencialismus Hlavní představitelé literárního existencialismu: Jean-Paul Sartre Albert Camus Oba byli Francouzi Existencialismus se obecně zabývá lidským životem a jeho smyslem Sleduje člověka hlavně v krajních polohách: ve vztahu k smrti, k utrpení, k samotě, k úzkosti a zoufalství Toto všechno bylo samozřejmě výraznější v čase válek a po nich, proto tehdy byl existencialismus nejsilnější

6 Jean-Paul Sartre Žil v letech Francouzský filozof a spisovatel Žil se Simone de Beauvoir, autorkou knihy Druhé pohlaví Získal Nobelovu cenu za literaturu (1964), odmítl ji převzít Jeho existencialismus je ateistický Inklinoval také k marxismu

7 Jean-Paul Sartre: Nevolnost Román psaný formou deníku Hlavní hrdina trpí pocitem zbytečnosti a úzkosti, hledá smysl života V románu jsou i filozofické úvahy

8 Jean-Paul Sartre: Zeď Soubor povídek V povídce Zeď se řeší několik pro Sartra a existencialismus typických problémů: Nutnost každého člověka neustále volit, i když neví, jestli volí správně Nevolit nic a být pasivní je přitom také druh volby Řeší se také vztah ke smrti: hrdinové jsou odsouzeni k smrti Jaké to je vůbec nebýt?

9 Jean-Paul Sartre: Bytí a nicota Filozofická kniha inspirovaná Heideggerovým spisem Bytí a čas

10 Jean-Paul Sartre: Mouchy Existenciální drama Zpracování řeckého mýtu o Orestovi a Elektře Na místě Erinyí jsou zde mouchy (výčitky) Také motiv postavení se tyranii

11 Albert Camus Žil v letech Francouzský filozof a spisovatel, narodil se v Alžírsku Ještě před Sartrem dostal Nobelovu cenu (1957) Zemřel při autohavárii

12 Albert Camus Jeho existencialismus je také ateistický Vycházel z Kierkegaarda, ale právě v ateistickém postoji se s ním velmi rozcházel Člověk si podle něj v jednu chvíli (během krize) uvědomí absurdita života: Proč tohle dělám? Jsem opravdu šťastný? Tuto absurditu nemůže ignorovat, ale může proti ní revoltovat Tzv. absurdní člověk žije naplno i přesto, že chápe život jako absurdní Je chybou se tvářit, že absurdita života a smrt neexistují Je ale také chybou se tvářit, že je možné je překonat (např. posmrtným životem)

13 Albert Camus: Mýtus o Sisyfovi Filozofický esej Zpracování řeckého mýtu: odtud i pojem sisyfovská práce Sisyfův život je absurdní a beze smyslu Sisyfos je ale nakonec šťastnější, než jiní lidé, protože si absurditu svého života uvědomí a přijme ji

14 Albert Camus: Cizinec Tato novela vyšla ve stejném roce, jako Mýtus o Sisyfovi (tj. 1942); spolu tvoří nejvýznamnější dvě Camusova díla Děj se odehrává v Alžírsku Témata: absurdita, volba, lidství, odcizení, smrt Samotný hlavní hrdina je popsán jakoby cize: i on je nám cizincem V existencialismu častý motiv lidské vzdálenosti jednoho člověka od druhého Všichni jsme si v jistém smyslu navzájem cizinci Člověk je zároveň jaksi cizincem ve světě, který mu vždy zůstane z větší části neznámým prostředím a který je oproti člověku mnohokrát větší i časově delší

15 Albert Camus: Cizinec Hlavní hrdina je konfrontován s jinými postavami Chybí mu, na rozdíl od nich, některé vlastnosti: typicky lidské afekty, touhy, lidské hodnoty i díky tomu je nám odcizen Hlavní hrdina se chová většinou lhostejně a ničemu nepřikládá větší hodnotu: mnohé věci vnímá jako bezvýznamné a nedůležité Hlavní hrdina se také vyhýbá smrti, dělá, jako by smrt nebyla skutečná Zabývá se drobnostmi, zbytečnostmi a povrchními věcmi Svět lidí je pro hrdinu čímsi cizím a on je v něm cizincem

16 Albert Camus: Cizinec Motivy zabití a provinění Motiv fyzické (sexuální) lásky: to jediné, co hlavní hrdina ještě jakž takž prožívá Motiv života, který nemá žádný pevný bod: žádnou víru, žádnou oddanost nějaké ideji Motiv pasivity: hrdina by mohl začít hledat a utvářet smysl svého života, ale neudělá to, nechce se mu

17 Albert Camus: Cizinec Hlavního hrdinu do určité míry vytrhne z bezvýznamného života chvíle, kdy se dostane do určité krize Tehdy se teprve začíná snažit pochopit svůj život a jeho absurditu Alespoň sám sobě přestává být trochu cizincem V průběhu novely se stává více a více lidským, více smířeným s konečností a nesmyslností života

18 Albert Camus: Mor Román O městě nakaženém morem Lidé se v něm semknou a společně bojují Mor může také odkazovat k nacistické hrozbě

19 Absurdní drama

20 Absurdní drama Především v 50. a 60. letech Absurdita: absence smyslu, formy i logiky, pojem existencialismu Absurdní drama má často existenciální rozměr: motivy úzkosti, bezmoci, cizosti k lidem, osamění člověka, ztráty smyslu a zničujícího stereotypu běžného života V absurdním dramatu přechází absurdita z tématu i do formy Forma je často pokřivená a odlišná od klasického dramatu, mimo jiné je poukazováno na to, jak jazyk ztrácí svou schopnost přenosu významů a jak se i v něm ztrácí smysl

21 Eugène Ionesco Žil v letech Francouzský dramatik rumunského původu Také si velmi hraje s jazykem Antijazyk: postavy nejprve rozmlouvají normálně, ale postupně se přestávají vnímat a každý si mluví jen to své; nakonec už jejich mluva ani nedává příliš smysl a říkají jen nesmyslná slova a hlásky

22 Eugène Ionesco: Plešatá zpěvačka Několik postav vede hovor, který dává stále menší a menší smysl Často říkají jen nesmyslné fráze, rozhovor navíc je čím dál víc agresivní Ionesco se místy při psaní dialogů inspiroval příručkou anglické konverzace Hra končí říkáním úplných nesmyslů a nakonec v podstatě pouhým vydáváním zvuků Poukazuje na moderní dobu, v níž narůstá nemožnost se mezi sebou domluvit, jazyk bývá zneužíván (fráze, propaganda, reklamy)

23 Eugène Ionesco: Židle Na scéně jsou jen postavy stařenky a stařečka Vítají imaginární zástupy důležitých postav, které však nehrají žádní herci, stařeček a stařenka pro ně přinášejí více a více židlí Nakonec stařeček a stařenka mají pocit naplněného života a spáchají sebevraždu, zatímco postava řečníka má tomu všemu dát smysl a přednést stařečkovu řeč místo toho však začne řečník pouze vydávat nesmyslné zvuky O prázdnosti a přeludovosti života, o pocitu smyslu, i když smysl chybí, o beznadějné absurditě, která ve skutečnosti naplňuje naše životy

24 Samuel Beckett Dramatik a prozaik Původem z Irska, žil ve Francii Tvořil francouzsky, sám potom své hry překládal do angličtiny Obdržel Nobelovu cenu (1969) Zaměřoval se na jazyk a na to, jak ztratil v moderní době svou dorozumívací funkci, na což poukazuje často nesmyslným používáním jazyka ve svých hrách

25 Samuel Beckett: Čekání na Godota Divadelní hra Spočívá v dialogu dvou tuláků, kteří čekají na jakéhosi Godota Jejich dialog je často zmatený, popř. je o ničem (mluví jen proto, aby se mluvilo, aby zabili čas ) Opakuje se scéna s chlapcem, který oznamuje, že Godot ten den nepřijde, Godot ale nakonec vůbec nepřijde Godot symbolizuje jakýsi pomyslný lepší zítřek, jakýsi obrat v našich životech, o kterém stále mluvíme, ale který nikdy nepřijde Hra vyjadřuje vládu stereotypu a bezvýchodnost z něj Motiv beznaděje a nemožnosti změny

26 Samuel Beckett: Konec hry Název nejspíš převzat z šachů, kde na konci hry bývá obvykle málo figur, Beckett sám byl nadšený šachista Čtyři postavy: Hamm: nedokáže stát a je slepý Clov: Hammův sluha, nedokáže sedět Nagg: Hammův otec, nemá nohy a žije v popelnici Nell: Hammova matka, nemá nohy a žije v druhé popelnici