PŘÍBĚHY FOTEK Tomu se říká učit se praxí. komentuje Josef Cvrček

Transkript

1

2 PŘÍBĚHY FOTEK Tomu se říká učit se praxí. komentuje Josef Cvrček

3 VIKY A VILÍK Bylo po Vánocích a všechen shon byl za námi. Jelikož jsem měla za sebou několik dní fotografické abstinence, musela jsem vyrazit do terénu ulovit nějaké pěkné zimní fotky. Je to prostě závislost. O místě jsem měla jasno, pojedu fotit do lesa k myslivecké chatě. Koho budu fotit? Moji věrnou malou modelínu Viktorku. Nechtělo se mi jet samotné, tak jsem povolala ještě sousedku, která má čtyřměsíčního chlapečka Vilíka. Ano, ten sedící kluk na fotce má opravdu 4 měsíce. Jana si vybrala na focení jedno z nejtěžších míst, jaké mohla. Les je totiž plný linií a linie mají tendenci strhávat všechnu pozornost na sebe. To je problém ve chvíli, kdy chceme, aby si divák v klidu vychutnal náš portrét. Většina podobných pokusů skončí jedním velkým chaosem. Stromy a větve nás při prohlížení fotky neustále ruší a myšlenkami jsme nakonec úplně někde jinde, než jde by autor fotky chtěl. Jana si s tímto problémem poradila skvěle. Díky skvělé volbě objektivu dokázala rozmazat pozadí. Dostatečně na to, aby nerušilo, přitom ne moc, aby každý poznal, že vše bylo foceno v lese. Počasí nebylo nic moc s děti jsem fotila ve velké rychlosti, aby nám nemrzly. Protože Vilík ještě nesedí, opřely jsme ho o Viki a kupodivu tak

4 VIKY A VILÍK chvíli vydrželi. Ke stabilitě určitě pomohlo i zimní oblečení :) Díky malé hloubce ostrosti. Lehkému protisvětlu a zároveň tmavšímu pozadí je na fotce vidět i poletující sníh. To jí dodává opravdovou zimní atmosféru. Pokud někdy budete chtít zachytit sníh nebo déšť, ideální je fotit v protisvětle, popř. v bočním světle a mít rozmazané a tmavší pozadí. Nevím, zda to byl od Jany úmysl nebo náhoda, každopádně dub zimní se svými seschlými hnědými listy dal skvělou originální atmosféru celému pozadí. To díky němu není tak jednolité a monotónní. Fotku jsem doma upravila ve Photoshopu. Byla hodně světlá a nevýrazná. Pomocí křivek jsem ubrala červenou, což mi dobarvilo modré nebe, a protože bylo zataženo, přidala jsem tam trošku toho slunečního světla, abych oživila fotku. Vilík měl na sobě modrou bundu, která byla dost výrazná, tak jsem ji přebarvila na krémovou, aby k sobě pěkně ladili. Fotku jsem trošku upravila křivkami, aby lahodila mému oku, lehce přidala kontrastu a bylo hotovo. Zní to jako velmi pokročilá a složitá úprava. Faktem je, že Janě šlo o to srovnat barvy, aby k sobě ladily a žádná nebyla příliš dominantní. Fotografie má v tuto chvíli jen dva odstíny. Modrou a červenou. Oba jsou přitom desaturované, a tak k sobě krásně ladí. Bylo foceno tělem 5D Mark II a pevným sklem od Canonu 135mm f2. Foťák jsem měla nastavený na ISO 200, f2,8, 1/200s. Autorka: Jana Hlavicová

5 ČÁP ČERNÝ Jak vznikla tato fotografie? Kdybych řekl, že úplnou náhodou, tak bych lhal. Čápa jsem pozoroval už dříve, když prolétával kolem mojí zahrady. Už jsem ho nafotil o pár let dříve. To jsem zrovna zkoušel fotit kroužící káňata. V tu chvíli najednou zrovna proletěl docela nízko nad zahradou, kde bydlím. Cvakal jsem, jak rychle to šlo, ale když jsem se potom podíval na obrazovku počítače, tak jsem byl zděšen. Asi ze 40 snímků jsem stěží vybral 4 fotky, kdy byl celý a docela ostrý A tak jsem si řekl, že ho musím vyfotit znovu. A teď k této fotografii. Jako každý pracovní den, tak i tehdy jsem jel domů na oběd. Už jsem asi postižený, že pořád hledím, kde bude nějaký ptáček. Na louce pod lesem jsem si všiml, že tam stojí ten můj čáp. Popadl jsem svoje náčiní a doslova jsem se plížil až pod blízkou mez. Vůbec jsem ho neviděl, ale doufal jsem, že tam ještě bude. Vykouknul jsem a byl tam. Hned ale začal startovat, tak jsem neváhal a než zmizel v dálce, mačkal jsem spoušť a doufal. Měl jsem štěstí Z 33 fotek byly 4 super. Aleš nám na svém příběhu ukazuje, že rozhodující je u podobných fotek trpělivost. Když vidíme u některého fotografa desítky nádherných fotek ptáků (nebo klidně i krajiny), přepadají nás chmury, že my nejsme tak dobří a tohle nikdy nedokážeme. Máme totiž tu nepříjemnou

6 ČÁP ČERNÝ ČÁP ČERNÝ zkušenost, že vyfotíme desítky fotek a jen sem tam je nějaká pěkná. Jenže jak vidíte na příběhu Aleše, je to tak naprosto normální. Za těmi desítkami pěkných fotek jsou totiž dny a měsíce strávené v terénu. Každý jeden takový fotograf má spoustu nevydařených fotek, spoustu zmařených výprav bez nějakého valného úspěchu. Protože byl ale trpělivý, dříve nebo později přišla odměna. A pak další a další. Nevzdávejme to, když se nám nedaří dle našich představ. Vytrvejme. To je cesta k úspěchu. Jediná cesta k úspěchu, která nelze zkrátit. A jak jsem měl nastavený foťák? Mám ho pořád v RAW. Dal jsem si ostření na pohyb, čas 1/1000 a fotil jsem pevným sklem o ohniskové vzdálenosti 400 mm. Bylo trochu pod mrakem, takže ISO vyšlo 500 a clona na F=6,3. Při focení pohybu doporučuji pracovat s většími clonovými čísly. Hloubka ostrosti je pak přeci jen výrazně větší a vy máte mnohem větší šanci, že pohybující se objekt Vám neuteče mimo Vaši hloubku ostrosti a bude dokonale ostrý. I s větším clonovým číslem přitom můžete při ohnisku 70 a více mm mít stále rozmazané pozadí. Klíč je v tom, že čím vzdálenější je pozadí od toho, co fotíte, tím více bude rozmazané. Autor fotky: Aleš Halamíček

7 MĚSÍC MĚSÍC Měsíc kulatý, zářivý, neviditelný, dorůstající, couvající, magický, fascinující jedním slovem tajuplný! A u slova fascinující bych se chtěla dnes chvíli pozastavit. Jak plynula léta, Měsíc mne stále více přitahoval. Vždy, když byl úplněk, měla jsem touhu ho vyfotit. Hrdě jsem vytáhla kompaktní fotoaparát, odborně nastavila na automat, cvak a... O výsledku raději nebudu hovořit. Ale neodradilo mě to Koupila jsem si zrcadlovku a opakovala výše uvedený postup. Při porovnání těchto snímků jsem dostávala až podivuhodně shodné výsledky. Učinila jsem závěr, že tato planeta je pro mě nedosažitelná. Po nějaké době jsem se vrátila zpět k myšlence: Znovu to zkusit. Ale tentokrát s rozhodnutím dobojovat až k pozitivnímu výsledku. Příprava se skládala z několika činností: 1. Pročetla jsem spoustu článků o focení Měsíce. Odnesla jsem si z toho ponaučení, že Měsíc musí být zřetelně vidět, člověk musí mít dosti slušné fotografické vybavení, zvolit vhodné místo a stativ. 2. Sledovala jsem snímky jiných fotografů a vypracovala tabulku, ze které mně vyšlo, že nejlepší snímky byly pořízeny se clonou 5,6-8, časem 1/400-1/800s, ISO Pořídila jsem si objektiv Tamron AF mm 4-5,6, dálkovou spoušť a pevný stativ. S myšlenkou, že jsem nic nepodcenila, jsem konečně mohla vyrazit do terénu. Na tento okamžik jsem čekala několik dní, protože nebyla

8 MĚSÍC naplněna základní podmínka: viditelný Měsíc. Zde povídání Lei na chvíli přeruším. Opět chci totiž upozornit na to, jak moc byla ochotna pro pěknou fotku udělat. To, co rozhoduje, je pevná vůle a trpělivost, nikoliv talent. Připomíná mi to jeden příběh. Jedna paní po nádherném houslovém koncertu přijde požádat mistra o autogram a říká mu: Mistře, já nevím, co bych dala za to, kdybych hrála tak, jako Vy. Já bych tomu snad obětovala celý život. A mistr jí na to odpověděl: Já ho tomu ale celý dal. Na vybraném místě (bez městského osvětlení, provozu na silnici a jiných rušivých elementů) jsem instalovala na stativ Nikon D750, Tamron mm. Začal první test. K mému velkému překvapení přinesl tento pokus první ovoce. Objevila jsem první krátery. Ale při větším přiblížení byl snímek rozmazaný. Nakonec jsem zvolila novou taktiku. Protože Měsíc nechtěl jít ke mně, koupila jsem nový objektiv Sigma mm F 5,6-6,3. A ono to vyšlo. Fotografie byla pořízena na Nikon D300 s objektivem SIGMA mm, F = 6,3, 1/320 sec, ISO 200. Foceno z ruky, otevřeným oknem a zaostřeno na okraj objektu. Zde příběh Ley končí. Ke krásné fotografii nepotřebovala nový objektiv. Její první pokusy ze stativu byly pravděpodobně rozmazané proto, že neměla vypnutou stabilizaci. Co je ale fajn vědět, že měsíc se dá fotit i z ruky z okna Vašeho obýváku. Nemusíte uprostřed temné noci hledat temné místo a fotit se stativem ;) A když fotíte ze stativu, vypínejte stabilizaci. Autorka fotky: Lea Pražáková

9 MOMENTKA Z LOUKY Za příběhem téhle fotky stojí vlastně má zvědavost a touha vyzkoušet nové sklo, po kterém jsem tak dlouho toužila. Když jsem si ho konečně dovezla domů, vzala jsem svou dvouletou dceru Viktorku a nastrojila ji proti její vůli do bílých šatiček. Bylo už pozdní odpoledne, takže ideální čas na focení. Chvíle, kdy je slunko nízko nad obzorem, je skvělá nejen pro focení krajiny, ale i pro focení portrétů. Krásné světlo, měkké stíny, to vše portrétní fotografii doopravdy sluší. Plánujte focení portrétů na ranní nebo podvečerní hodiny. Budete mile překvapeni. Vydala jsem se na nedalekou louku. Luční květiny a tráva už byly docela vysoké. Jelikož bylo v trávě i hodně bodláků, tak mi neutíkala :) Postavila jsem ji do trávy a obalila bílým plátnem. Musela jsem se od ní docela vzdálit, protože jsem fotila pevným sklem. Měla jsem strach, že bez pláče se to neobejde, ale naštěstí nad námi prolétalo letadlo, tak jsem na to malou upozornila. Zvedla očka a nahodila krásný úsměv. Často při focení pomůže nějaká náhoda. A náhoda přeje připraveným. Je naprosto normální, že všechny děti pláčou, že se vztekají, a to zrovna ve chvíli, když je chceme fotit. Nebojte se, není to jen vlastnost Vašich

10 MOMENTKA Z LOUKY dětí. Často bývá snazší vyfotit cizí děti, jak ty své vlastní. Jejich maminka jim je totiž vždy neustále nablízku (mimo náš záběr samozřejmě) a stará se o to, aby se děti smály a cítily se komfortně. Když má pak fotograf delší ohnisko, jako měla i Jana, děti kolikrát na fotografa zapomenu a naprosto přirozeně si hrají. Takové fotky jsou nejlepší. Vyfotit své vlastní děti na povel je tedy opravdu těžké. Foťák jsem měla už připravený a nastavený na ISO 100, f2, 1/160 s. Použila jsem pevné sklo od Canonu 135 mm f2l USM Fotka tedy vznikla bez větších příprav a poděkování patří pilotovi letadla, že byl v pravou chvíli na správném místě. Doma jsem v počítači upravila jsem kontrasty a fotku trochu oteplila. Autorka fotky: Jana Hlavicová

11 HÝL OBECNÝ Tato fotka hýla obecného vznikla až ořezem. Fotil jsem v zimě za pěkného počasí, když kolem krmítka létaly různé druhy sýkorek a jiných ptáků. Pro fotografování ptáků je ideální vytvořit zahradu, která se jim stane restaurací. Máte-li tedy tu možnost. Vysadit keře plodící bobule, které milují, vysadit trnité keře, kde se ptáci mohou zahnízdit, aniž by se museli bát koček a jiných šelem... Pokud tuto možnost nemáte, není nic ztraceno. Stačí i obyčejné krmítko, často i jen miska s vodou, v které se mohou například vrabci v horkém létě osvěžit. Pěkné fotky pak můžete pořídit z klidu domova, kde se schováte za záclonu. Je to mnohem snazší, než lovit fotky ptáků někde v terénu. Čím menší pták, tím více je

12 HÝL OBECNÝ plachý a tím těžší je ho vyfotit. Předám už ale slovo Alešovi. Foťák mám pořád v manuálu. Všechno fotím do RAW. Zrovna jsem měl nastaveno ISO 800, clonu 5 a čas 1/1000 s. Někdo by řekl, proč takové vysoké ISO? Mám starý, velký a těžký objektiv f 400 mm, F=2,8 L bez stabilizace. Tak raději dávám čas 1/1000 s, aby snímek nebyl rozmazaný. A proto, když nejsou dobré světelné podmínky, tak dávám větší ISO. Když by byl dostatek světla, dal bych ISO klidně i na 100. Pokud fotíme na delší ohniska, musíme si opravdu hlídat časy tak, jak říká Aleš. Platí tzv. pravidlo převrácené hodnoty. Pokud používáme nestabilizovaný objektiv a full frame zrcadlovku, udržíme převrácenou hodnotu ohniskové vzdálenosti. S objektivem o ohniskové vzdálenosti je tedy bezpečný čas 1/400 s nebo kratší. Pokud fotíme na nestabilizovaný objektiv na zrcadlovku s APS-C čipem (to jsou ty levnější zrcadlovky), udržíme převrácenou hodnotu jeden a půl násobku ohniskové vzdálenosti. Pro ohniskovou vzdálenost 400 mm je to tedy čas 1/600 s nebo kratší. Proto měl Aleš s časem 1/1000 i 1/800 jistotu, že fotka nebude rozmazaná vlivem chvění jeho rukou.

13 HÝL OBECNÝ Navíc, díky tomuto krátkému času by zachytil i jakýkoliv pohyb ptáků ostře. Proto u focení ptáků rozhodně používejme takto krátké časy i za cenu vyššího ISO. Lepší mít fotku trochu zašuměnou, jak rozmazanou ;) Abych řekl po pravdě, toho hýla, co je vzadu rozmazaný, jsem zjistil až doma na počítači, když jsem procházel nafocené snímky. Ostřil jsem na toho prvního. Ten byl pěkně na středu fotky. Když jsem si doma v počítači všiml toho druhého, fotku jsem ořízl, aby vznikla hezčí kompozice. O tom druhém jsem vůbec nevěděl, že tam je. Dále jsem v počítači nastavil vyvážení bílé, trochu nastavil stíny a světla a upravil barvy přes LAB prostor tak, jak jsem to viděl v tréninku od úpravách fotek od pana Cvrčka. Následovalo už jen lehké doostření. Udělal jsem celkem 6 fotek. Jenom na dvou je ten vzadu rozmazaný. Ale jenom jedna s tím roztáhlým křídlem. Takže jsem měl zase štěstí. Co víc dodat? Snad jen opět, že štěstí přeje připraveným. Je krásné si uvědomit, že velká část krásných fotek vznikla tak trochu náhodou. Ale ne doma u počítače, nýbrž venku v terénu ;) Autor fotky: Aleš Halamíček

14 NOČNÍ OBLOHA Začal jsem to zkoušet a zjistil jsem, že to není tak těžké :) Když jdeme na hory a zůstaneme tam přes noc, vždy se těším na noční focení. Podobné to bylo i tentokrát. Naplánoval jsem výlet, sehnal partu a šlo se. Měli jsme v plánu jít fotit na Velký Manín, ale kluci navrhli, zda bychom nešli raději do Fatry. Nahoru se dá vyjet lanovkou a pak budeme mít ještě dvě hodiny čas do západu slunce. Takže změna plánu na poslední chvíli. I to se stává. Jsou místa, kde si můžeme změnu plánů naprosto v pohodě dovolit. T9 spíš, když známe terén. V pěkných horách je celkem jedno, na jaký kopec vylezete a vždy budete mít co fotit. Když však terén neznáte, bývá změna plánů ta nejhorší věc, co můžete udělat. Člověk se žene za nějakou senzační lokalitou, aby nakonec žádnou nenašel. Nebo našel, ale pozdě. Příprava je základ úspěchu a u krajinářské fotografie to platí dvojnásob. Když jde člověk fotit, měl by už přesně vědět kam, kdy a proč. Ne to řešit až na místě.

15 NOČNÍ OBLOHA Obloha je jasná občas v dálce malý obláček. Naše stanoviště je Chleb v Malé Fatře (1 645,6 metrů nad mořem). Západ slunce nám vyšel docela pěkný nafotili jsme panoramata i klasické fotky. Když se začalo stmívat, nachystali jsme si věci na spaní: karimatky a spacáky. Stan jsme nebrali. Dívat se na nebe plné hvězd je jedinečný zážitek. Když se zdála obloha již zcela vhodná na noční focení, nachystali jsme aparáty a rozeběhli se po okolí. Je to úplně jiné focení, když má člověk na vše čas a je co fotit. Dříve jsem si myslel, že z každého výletu musím přeci přinést nějakou krásnou fotku krajiny. Byl jsem však celkem frustrovaný. Z většiny výletů jsem si nepřinesl naprosto nic. Netušil jsem totiž, že krásné krajinářské fotografie a rodinné výlety nejdou moc dohromady. Proč? Protože přes den bývá málokdy opravdu krásné světlo. A krajinářská fotografie je o krásném světle. Jen málokdy se v pravé poledne povede výstavní krajinářská fotka. A také proto, že když chcete fotit krásné fotky, potřebujete čas. Čas na najití nejhezčí kompozice, na nastavení stativu, filtrů, čas počkat, až vyleze slunko zpod mraku... A když jste s rodinou na vycházce, čas je to poslední, co máte. Neustále na Vás někdo čeká a Vy se cítíte provinile. Taková atmosféra je opravdu nesrovnatelná s tím, co píše Miro. Všude noc, hvězdy, Vy, Váš foťák, pár přátel fotografů a dlouhé hodiny, která máte celé na to, abyste mohli fotit cokoliv, co Vás napadne. Nikdo na Vás nespěchá, nikdo Vám nic nevyčítá. Kdo to jednou vyzkouší, pochopí, o čem je tu psáno :) Vždy až doma vidím, které fotky budou vhodné pro úpravu a které půjdou

16 NOČNÍ OBLOHA do koše. Proto toho fotím raději více a pak vyberu. A jedna z vybraných fotek byla právě tato. Začalo se tehdy trochu mračit a chtěl jsem si vyfotit klasickou značku vrcholu na Chlebu i s mléčnou dráhou. Používám při tomto focení dost jednoznačně čas 30 sekund, clonu jsem nechával zcela otevřenou, ale časem jsem přišel na to, že když jsem doma fotky odšuměl, nebyly už tak ostré, jak jsem potřeboval. Tak jsem začal i trošku více clonit. Zde jsem dal clonu 4. Světlo z okolních vesnic to dost nasvěcovalo, tak jsem dal ISO jen 2000, i když obvykle dávám širokoúhlý objektiv, který používám na takové focení, se mi velmi osvědčil. Ostření nechávám na nekonečno a manuálně. Jak se zem otáčí, hrozí, že z hvězd budou čárky a ne tečky, proto se dává čas maximálně 30 s. při širokoúhlém objektivu. Při ohnisku 35 by to bylo ještě méně, možná 15 s, takže ISO by muselo jít nahoru. Jeden z hlavních problémů, který budete muset vyřešit u focení hvězd, je jejich ostrost. Přesně jak píše Miro, jde o kombinaci expozičního času a ohniskové vzdálenosti. Čím větší je ohnisková vzdálenost, tím kratší je maximální čas, který si můžete dovolit, aby byly hvězdy ještě ostré tečky. Jenže, při focení hvězd potřebujete opravdu dlouhý čas. Fotíte přeci v noci. Proto lze jen doporučit světelné objektivy, a to s co nejmenší ohniskovou vzdáleností. Podrobněji o tom píšu v e-booku Jak vybrat objektivy. Dobrou volbou může být pevné sklo Sigma 16mm f/1,4, pokud máte APS-C zrcadlovku. Nastavíte tedy menší clonové číslo, vysoké ISO a pozorujete, zda není čas příliš dlouhý. Jakmile fotku vyfotíte, prohlédněte si ji v co největším zvětšení a uvidíte, zda byl čas v pohodě a hvězdy jsou tečky, nebo zda byl už příliš

17 dlouhý a hvězdy jsou jako malé čárky. Pak dejte ještě vyšší ISO nebo menší clonové číslo. Na focení hvězd je vhodné si vybrat místo bez světelného oparu. Ideálně někde v horách nebo na poušti :) Čím dále od Vás je nějaké větší město, tím lépe. Také je dobré fotit ve chvíli, kdy není na obloze měsíc. Na fotce je pak vidět mnohem více hvězd. NOČNÍ OBLOHA Podobné fotografie se často skládají v počítači ze dvou různých fotek. Jedna se exponuje tak, aby byly krásné hvězdy. Protože si však nemůžeme dovolit dlouhý čas, často pak není pěkně exponovaná krajina. Ta je příliš tmavá. Proto se fotí ještě jednou (samozřejmě se nesmí pohnout stativem) na delší časy, aby byla také pěkně exponovaná. Krajinu z této druhé fotky pak v počítači zkopírujete do té první fotky. Cílem je, aby na finální fotce byly pěkné hvězdy i pěkná krajina. V noci nás ještě trochu postrašila bouře. Naštěstí pouze někde v dálce, takže nepršelo. A i když se nám zcela zatáhlo a východ slunce už nevyšel, při této fotce si vždy vzpomenu na tuto skvělou akci. Noční focení mě baví čím dál tím víc a už se těším na nějaké další. Autor fotky: Miroslav Brož

18 BUBLINKOVÉ FOCENÍ Mám pro Vás jeden originální nápad, co fotit v zimně, když se budete nudit. Foťte zmrzlé bubliny. Nejtěžší na tom bylo přemluvit vnučku, že nutně potřebuji půjčit bublifuk" :). Hledal jsem místo na focení s tmavým pozadím, aby bílé vzory na bublinkách vynikly. Postavil jsem stativ, připravil fotoaparát a začal jsem foukat bublinky. Bylo úžasné pozorovat, jak bubliny obrůstaly mrazivými vzory. První pokusy jsem ani nefotil, jenom jsem se kochal pohledem na tu krásu a byl jsem šťastný, že se to povedlo. Když jsem začal fotit, tak na mě vykouklo i sluníčko a dodalo tomu trochu veselejší atmosféru. Základem takového focení je mráz alespoň -5 C. O týden později jsem chtěl toto focení zopakovat, ale byly pouze -3 C a nepovedlo se. Tato fotografie byla pořízena při -7 C. Fotil jsem na Canon EOS 6D s objektivem Tamron 90mm F2,8 macro a nastavil jsem ISO 125, clonu na F = 11 a čas na 1/40 s. Nakonec jsem v počítači ještě zvýšil živost, fotku doostřil a lehce ořízl. Autor fotky: Jiří Saroch

19 FOCENÍ NA JEŠTĚDU Díky online tréninku Radost z focení se pravidelně schází parta fotografů a společně si užíváme focení na různých místech naší republiky. Jedno z nich se odehrálo na Ještědu v Jizerských horách. Z původně plánovaného focení svítání bohužel nic moc nebylo. Naše představa o vycházejícím slunci nad záplavou oblaků, obloha zabarvující se do palety barev od temně fialové až po zářivě oranžovou se rozplynula. Počasí nám nepřálo. Mlha, silný vítr a mráz -13 C. Byla to smůla. Ale tak už to někdy bývá, že si pro krásné snímky musíme vytvořit velkou zásobu trpělivosti a na daná místa se vracet. Proto jsme si na Ještěd vyšlápli ještě jednou druhý den dopoledne. Polední sluníčko příjemně hřálo. Nakonec na nás vykoukla azurově modrá obloha s nekonečným mořem obláčků. Co víc si přát. Pro focení mlhy povalující se v krajině jsou ideální jarní a podzimní rána. Základem je, aby byly teplé dny a studené noci. A to přesně nastává na jaře a na podzim. Hledejte pak vyvýšená místa, abyste se dostali nad mlhu. Nejlepší jsou kopce, kde v údolí teče potok, řeka, nebo kde je v dohledu nějaký ten rybník či jiná vodní plocha. Vyfotit podobnou fotku se

20 FOCENÍ NA JEŠTĚDU dá i v létě či zimě, pravděpodobnost je ale mnohem menší. Stativ jsem si sebou již nebrala, pouze širokoúhlý objektiv a teleobjektiv mm f/ 4L USM. S tím jsem vyfotila i tuto fotku. Clonu jsem nastavila na 18, ISO 150 a čas 1/200 s. Doma jsem fotky upravila jen jemně. Doostřila jsem, vyvážela bílou a přidala jsem jemně prokreslenost. Autorka Josefína Součková

21 ZMĚNA PLÁNŮ Pocházím z malé vesničky poblíž Vltavy, je to krajina plná údolí, pahorků a krásných zákoutí. Při jedné z posledních návštěv jsme se sestrou vydaly na jednu z úžasných vltavských vyhlídek nedaleko za vesnicí Chodívám tam často, ten pohled se mi nikdy neomrzí Mám jí vyfocenou v různých ročních obdobích, krásné jsou záběry brzkých letních rán se zbytky mlhy nad hladinou. Kolikrát cestujeme po celém světě, abychom nakonec zjistili, že ty nejkrásnější fotky zpravidla nafotíme pár kilometrů od svých domovů. Je to tím, že okolí našeho bydliště dokonale známe a máme možnost se na daná místa opakovaně vracet. Podle předpovědi počasí mělo být mlhavo, doufala jsem, že by mohla vzniknout zajímavá fotografie. Mlha opravdu byla, ale až příliš velká. Do toho začalo drobně pršet, takže se krajina proměnila do beztvaré šedi. S trochou zklamání jsme se vydaly na zpáteční cestu. Doprovázel nás sestřin mohutný irský vlkodav Hagrid, tak jsme se ještě zastavili na louce pod lesem, aby se trochu proběhl, a tam se nabídlo náhradní řešení. Opodál na nás z mlhy vykukovaly zbytky zříceniny. Jelikož se spojení hradu, mlhy a tohoto majestátního plemene přímo nabízí, daly jsme se do focení.

22 ZMĚNA PLÁNŮ Kdo má zkušenosti s focením psů ví, že poslušnost a trpělivost jsou při práci velké plus. Musím ho pochválit, trpělivost s námi měl velikou. Přišlo i několik záběrů, kdy už jsem měla připravenou kompozici, domačkávala spoušť a Hagrid na poslední chvíli otočil hlavu na druhou stranu, nebo se zvedl a odkráčel :) To odpoledne jsme si i přes nepřízeň počasí všichni užili a já se přesvědčila, že zajímavá fotografie může vzniknout i za tak špatných světelných podmínek. Fotoaparát byl nastavený na ISO 800, clona na F = 4,5, čas 1/100 s, objektiv Nikon mm. Fotografii jsem upravovala v programu Zoner, použila klonovací razítko abych vyretušovala cedulku na můstku, lehce jsem upravila kontrast, živost a doostřila. Autorka fotky: Monika Horká

23 MODEL VS. POSTAVA Pohybuji se v zaměření cosplay fotograf již nějakou chvíli a vždy mi trochu vadilo, že na většině fotografií byl zachycen cosplayer, nikoliv však jeho postava. Pro ty z Vás, kteří zatím netuší, cosplayer je člověk, který si sám vytváří kostým na jeho oblíbenou postavu ze hry / filmu / seriálu / knihy. Ale jak zachytit právě kostýmovanou postavu, nikoliv jen jejího herce? V lednu, konkrétně rok 2016, konečně napadl sníh a můj kamarád potřeboval nafotit jeho nový cosplay, lcemana z X-Menů. Jako vždy jsem si našla několik referencí, abych dostala bližší představu o samotném charakteru postavy. Zjistila jsem tak například, že z ruky dokáže chrlit led či sníh. Výzva přijata. Vydali jsme se do blízkého parku v Praze a našli si mýtinku pokrytou sněhem. Následovalo pár klasických superhrdinských póz na rozfocení a uvolnění modela, protože není nic horšího, než přímé slunce a nervózní model v křeči. Musím podotknout, že i menší sněhová bitva pomáhá, při které si chráníte svůj foťák vlastním tělem (neboť pomocník s odrazkou již byl schovaný za stromem o kus dál). A v tom jsem to viděla. Sníh nebyl dost pevný na to, aby sněhová koule udržela svoji formu. Spíše se rozpadala ve vzduchu. Jedna z těchto koulí se rozpadla cosplayerovi v ruce

24 MODEL VS. POSTAVA ve chvíli, kdy ji chtěl hodit. Rychlá výměna pohledů vzala za své. Oh. Můj, Bože. Udělej to znovu! Foťák s nasazeným 50mm objektivem byl nastaven na lso 200, f 1.8 a expozice na 1/1250 sec. Díky dobrému dennímu světlu, špatnému sněhu a jeho bílé rukavici tak vznikl lceman. Následovaly ještě 3 takové fotky. Jiná póza, jiný výraz, jinak hozený sníh. Vše to bylo jen o zachycení toho momentu těsně po rozpadnutí. Také nám jedna fotka zabrala třeba 4 hody sněhem. Zbývala jen samotná úprava barev a světlosti v Adobe Lightroom a Photoshop pak jen na dodělání retuše, padajícího sněhu pro atmosféru a bylo to. Vznikla fotka postavy, a nikoliv jen jejího cosplayera. Eliška nám opět ukázala, jak velkou roli hraje při focení náhoda. Někdy jdeme fotit bez jasné vize a představy a přineseme si hezčí fotky, než když jsme před tími fotit konkrétní věc s konkrétním záměrem. Autorka fotky: Eliška Martinovská

25 TVÁŘÍ V TVÁŘ KAMENI Toho roku jsem navštívila lom Hády s fotoaparátem celkem 7krát. Bydlím v Brně už od narození, ale lom Hády, coby nádhernou lokalitu na focení, jsem objevila teprve nedávno. Přitom je dostupný z centra i městskou hromadnou dopravou. Původně jsem chtěla v rákosu u jezírek fotit vážky, protože jsem na jednom blogu viděla fascinující fotografie vážek právě z lomu Hády a zatoužila také po obdobném fotografickém úlovku. Nakonec ale vše dopadlo trochu jinak. Celkem jsem si odtud přivezla okolo 2000 fotografií, přičemž mě zaujalo, že na 1848 snímcích jsou jen kamenné struktury, ale vážka žádná :) V lomu se totiž nacházejí fascinující břidlicové útvary, oxidované kalcity, mramory a další odrůdy nerostů a usazenin. Jsou tam k vidění struktury kamenů s roztodivnými vzory, puklinami i vrásněním, a to mně doslova učarovalo.

26 TVÁŘÍ V TVÁŘ KAMENI Konkrétně tato fotka pak byla zachycena v manuálním režimu, a to do RAW formátu. U této fotografie jsem před exportem do JPEG formátu provedla jen základní úpravy RAW - jako je zaostření a přidala jsem lehce kontrast a saturaci barev. Fotoaparát jsem měla nastavený na ISO100, clonu na F = 8 a čas na 1/125. Foceno ohniskem 50 mm. Když hledám v hledáčku ten správný záběr a fotografuji z různých vzdáleností a úhlů detaily, chci, aby povrch vykryl celou fotografii a nebylo z ní tak jasné, jak velký byl ve skutečnosti focený objekt. Fotografie Miroslavy je ukázkovou tzv. intimní fotografie. Jde o detailní záběr něčeho v přírodě tak, že ze scény vynecháte jakékoliv pozadí. Žádná obloha, žádný prostor. Tyto fotografie se dají fotit za jakéhokoliv počasí a ideální jsou pro ně ohniskové vzdálenosti od 50 mm do 110 mm. Vyzkoušejte tento žánr. Většina fotografů na něj zapomíná. Přitom ti, co ho zkusí, mu velmi často podlehnou. Jsou pak mile překvapeni, jak krásné fotky mohou vznikat téměř na každém kroku ;) Autorka fotky: Miroslava Holasová

27 MALÁ MODELKA Fotka je z doby, kdy jsem se po delší pauze opět vracela k focení. Po zveřejnění prvních fotek mě oslovila kamarádka, jestli bych jí nafotila dětičky a rodinu. Toho roku bylo velmi horké léto, místy teploty dosahovaly až ke 40 C. To není na focení nic moc. Navrhla jsem kamarádce, zda bychom nešly fotit navečer do doliny. Souhlasila. I její dcerka si přišla na své, protože vodu zbožňuje. Voda byla příjemná a sahala po kotníky, vysoké stromy tvořily ideálně stín a chlad zároveň. Místo jsem si předem vytipovala. Po příchodu do doliny jsem hned šla na své vyhlédnuté místo, kde byl ideální kámen. Vznikly velmi pěkné fotky a jedna momentka, moje nejoblíbenější, kdy se holčička chvilku zahleděla, jako by nad něčím přemýšlela. Sice se neusmívá, ale mně se tam líbí právě její přirozenost a to, jak hledí směrem k vodě. Při focení byl použit Tamron 90 mm se světelností 2,8, ISO 1000, F3 a čas 1/50 s. Světlo, externí blesk ani žádnou odrazku jsem nevyužila. Nebylo třeba, protože fotografie vznikala navečer a pod hustými stromy už byla docela tma. Proto i tak vysoké ISO.

28 MALÁ MODELKA Ve počítači jsem fotku upravila nejprve v barvě, ale protože miluji i černobílou, pohrála jsem se i s touto verzí, a nakonec u mě zvítězila. Aby byla černobílá fotografie opravdu pěkná, musí být na fotce zajímavá hra světla a stínů nebo zajímavé tvary. V tomto případě bylo opravdu pěkné světlo. Řada fotografů se snaží dělat až příliš mnoho černobílých fotek. Pokud však není splněna alespoň jedna z výše vypsaných podmínek, vznikají nudné obyčejné fotografie plné šedi. Až se Vám tedy zas jednou podaří vyfotit fotku s krásným světlem, vzpomeňte si na mne a zkuste i její černobílou variantu ;) Autorka fotky: lveta Surmanová

29 ŠPATNÉ POČASÍ Mockrát se mi stane, že bych rád něco fotil, ale venku je ošklivo, šedo, skoro až tma. V takovém počasí se krajina moc dobře nefotí. Při focení vodopádů to však neplatí a méně světla nám tu spíš pomáhá. K mé povinné výbavě při focení vodopádů patří už i holínky :) Před nedávnem jsem je vyzkoušel a zjistil, jaká je to svoboda postavit se kdekoliv do vody, bez poskakování po kamenech a hledání vhodného místa pro kompozici. Nedám na ně dopustit. Všude bylo mnoho bláta a ani voda nebyla moc čistá, neboť bylo těsně po dešti. Nevadí. Nasadil jsem polarizační filtr. Takže do budoucna vidím, že mi ještě nějaká ta výbava chybí :) ND filtry se používají při focení ve chvíli, kdy potřebujete fotit na delší časy. Za běžného denního světla je totiž nemožné fotit časem např. 10 s, který dokonale rozmaže pohyb vody. Během tak dlouhé doby dojde do fotoaparátu příliš mnoho světla a fotka je přesvícená. Právě proto se používá tmavé sklo, něco jako sluneční brýle, které světlo odfiltruje a umožní nám fotit delšími časy. Foťák dávám na stativ, otáčím polarizákem dokud se voda co nejméně odráží a cvak. Při cloně F20 a ISO

30 ŠPATNÉ POČASÍ když jistě bych clonil méně, kdybych měl nějaký ten ND filtr. Zkouším různé pohledy a kompozice. Z mých zkušeností vím, že je třeba experimentovat. Namísto koukání z okna a stýskání si, jak je ošklivě, jsem zužitkoval jinak špatné počasí na focení vodopádů. A navíc poznal další pěkné místo na focení. Už se těším, až tam půjdu fotit příště. Vždyť vodopády se dají fotit v každém ročním období. Při focení vody na dlouhé časy myslete i na to, že je do scény třeba vložit nějaký kámen, kmen či jakýkoliv jiný statický objekt. Ten bude na rozdíl od vody zachycen ostře. Díky tomu bude každému jasné, že jste záměrně fotili pohyb rozmazaně. Kdyby tam kámen nebyl, byla by celá fotka rozmazaná a lidem by se nelíbila. Autor fotky: Miroslav Brož

31 ODRAZ NA HLADINĚ Už několik let se o dovolené touláme a poznáváme Šumavu, tak proměnlivou, někdy zahalenou do ranního oparu, jindy pozlacenou ranní rosou Já s foťákem a manžel s dalekohledem vyrážíme nejraději brzy ráno, než začnou chodit davy turistů. A poněvadž jsme ranní ptáčata (zvlášť na dovolené), jsme na místě v sedm ráno. To je ta chvíle, kdy si můžete například tuto Chalupskou slať nejvíce vychutnat. Postupně jsem vyfotila na jednom místě z různých úhlů asi 8 fotografií. Slatě s plovoucími ostrůvky, tichou hladinu rašeliniště a břízku. Při prohlížení fotografií mě z tohoto místa oslovila nejvíce tato. Upravila jsem ji v programu Zoner. Nebyla jsem tu poprvé a doufám ani naposledy. Kdo ví, i podzim tu musí být nádherný. Foceno na Nikon D 40X, ISO 100, clona 7,1, objektiv mm. Nejtěžší na krajinářské fotce je vstávání. Nejhezčí snímky totiž vznikají opravdu za úsvitu, když je slunko nízko nad obzorem.

32 ODRAZ NA HLADINĚ Slunko je sice nízko i v podvečer, ale zejména v létě je již krajina velmi unavená, povadlá i zaprášená. Zkrátka, chybí ji ta ranní svěžest. Proto pokud bych si musel vybrat, bez váhání bych volil svítání před západem. Pokud budete chtít fotit odrazy na hladině, potřebujete absolutní bezvětří. Sebemenší vlnky odraz zničí. A právě ráno je pro podobné focení ta nejlepší příležitost. noci moc vítr nefouká. Mnohem více fouká právě přes den. Při focení odrazu na hladině se Vám může i hodit slabý ND přechodový filtr, který Helena nevyužila. Odraz bývá totiž vždy o něco tmavší než jeho předloha. Pokud pomocí ND přechodového filtru ztmavíte vrchní část fotky, tedy předlohu, bude expozice vyrovnanější a fotka ještě působivější. Autorka fotky: Helena Hurtová

33 JOLANKA Jednou jsem oslovila spolek Cachtické podzemí s prosbou o možnost nafotit dívky v katakombách hradu. Spolek mi hned navrhl, jestli bych jim výměnou za to nenafotila pár fotek s dívkami, které tam chodí dělat turistům mini vystoupení z dob Alžběty Bathory. Samozřejmě jsem souhlasila a hned si šla obhlédnout prostory, abych věděla, co mě tam čeká. Ne nadarmo se říká Líná huba holé neštěstí. Je až s podivem, jak vstřícní jsou lidé k fotografům. Když jsem po republice dělal kurzy svatební fotografie, potkal jsem spoustu ochotných lidí, kteří nám dovolili fotit na zámcích a hradech jen výměnou za pár fotek. Dříve jsem se ostýchal, dnes už vím, že s foťákem lze přežít kdekoliv. Kdejaký penzion či hotel Vás rád na pár dní ubytuje výměnou za pár pěkných fotek, které mu poslouží k jeho prezentaci. Kdejaká restaurace Vás za pár pěkných fotek nechá najíst, co hrdlo ráčí. Stačí se jen nebát a optat se ;) Nechme ale Ivetu dovyprávět její příběh. Úžasné, tmavé, chladné prostředí. Strašidelné i tajemné zároveň. Osvětlení svíčkami, na pár místech umělým světlem, dotvářelo tu správnou atmosféru. Bylo to pro mě něco nového, protože jsem v takových světelných podmínkách nikdy nefotila. Řekla jsem si

34 JOLANKA však, že za vyzkoušení nic nedám. Externí blesk zatím nemám. Snažím se využívat pouze přírodní světlo. Experimentování se svíčkami a tlumeným umělým světlem v podzemí mě nadchlo. Jelikož jsou katakomby dost úzké a nízké, na focení jsem si vzala objektiv Tamron f2,8. Nastavila jsem si fotoaparát na ISO 2000, clonu 2,8 a čas na 1/50 a pustila do focení. Dívky byly oblečené v dobových kostýmech, které si samy ušily. Vznikl kopec pěkných fotek. Jedna z mých nejoblíbenějších je tato, s Jolankou. Jolanku jsem poprosila, jestli by si nemohla vzít do ruky svíčku, že bych ráda něco vyzkoušela. V tom jsem uviděla krásnou hru světla a stínů. Doma jsem si ve Photoshopu pohrála s kontrasty, teplými tóny a kde bylo třeba jsem fotku trošku zesvětlila. Vznikla velmi zajímavá fotka, kde byla jako zdroj světla použita pouze jedna svíčka. K focení v podobných světelných podmínkách je třeba opravdu světelný objektiv, alespoň se světelností 2,8 a zároveň se nesmíte bát použít vysoké ISO. Autorka fotky: lveta Surmanová

35 ZÁPAD S APOLLEM Most Apollo je jeden z pěti mostů, který spojuje břehy Dunaje. Snímek je pořízený v jeden krásný barevný květnový večer. Fotografie spadá do kategorie "neplánované. Ale pojďme pěkně po pořádku V jeden den na začátku května 2016 jsme si kamarádem psali, že bychom večer mohli jít něco fotit. Jelikož obloha byla mírně poseta obláčky, napadlo mě focení mostu Apollo. Přestože už jsem ho fotila vícekrát, nikdy jsem neměla štěstí na mraky na obloze. Teď jsem toho chtěla využít. Pod most jsme přišli o několik minut dříve, než měla začít modrá hodinka, abychom si stihli vybrat místo s dobrým úhlem, nastavit stativ a připravit foťák. Co se však událo během našeho chystání bylo nevyslovitelné. Právě zapadlo slunce, a oblohu zalily tak nádherné odstíny teplých barev, že jsme se na to nemohli vynadívat. Často se mi totiž stává, že tyto úkazy vidím jen z okna bytu, nebo když zrovna nemám u sebe foťák, a pak lituji, že opět jednou nejsem tam, kde bych měla být. V terénu s foťákem. Tak vznikla tato fotografie, na které most svým úhlopříčným zobrazením protíná obraz na dva barevné celky Na levou část, osvětlenou teplými barvami zapadajícího slunce, a na pravou část, kde se do "modré hodinky" začíná nořit most a scéna

36 ZÁPAD S APOLLEM města. Tentokrát jsem do obrazu mostu kompozičně zapracovala i kamenné popředí dunajského břehu. Při fotografiích vody, nebo kde voda tvoří větší část obrazu, je dobré myslet i na popředí, které umí snímek krásné zarámovat, nebo ho doplnit a dodat mu hloubku. Při focení jsem ostřila manuálně a nastavila, ISO 50, clonu f14. Použila jsem dálkové ovládání. Jelikož jsem fotografovala kamenné popředí dost z blízka a téměř ze země, a chtěla jsem mít obraz ostrý v celé jeho hloubce, použila jsem při fotografování techniku focus stacking. Jde vlastně o vyfotografování téhož obrazu několikrát, s různě nastaveným zaostřením. V tomto případě jsem také fotografovala technikou HDR (vyfotíte 3 snímky s různou expozicí, jednou světlý, jednou normální a jednou tmavý). Celkem tedy tři expozice se zaostřením na popředí (kameny), a tři expozice se zaostřením na pozadí (klenbová část mostu). Dohromady 6 snímků. Tyto snímky jsem pak v počítači spojila. Nejprve jsem spojila tři expozice popředí do jedné fotografie a poté tři expozice pozadí do druhé fotografie. Výsledných dvě HDR fotografie jsem dala jako dvě vrstvy v editoru, kde jsem pro jednu z vrstev nastavila gradientní (přechodovou) transparentnost. V horní

37 ZÁPAD S APOLLEM vrstvě se nacházela fotografie s ostrým popředím, která přes masku měla nastavený gradient, aby z vrstvy pod ní "prosvítal" snímek s ostrým pozadím Pak jsem tyto vrstvy sloučila do jedné a následně upravila kontrast, stíny, sytost barev, doostřila. Zuzana popisuje, jak spojila dvě fotky pomocí vrstev v programu Photoshop. Dá se ale volit i mnohem jednodušší cesta. Jednak existují specializované programy pro spojení fotek focených technikou focus stacking a jednak má i Photoshop v sobě funkci Photomerge, která to udělá za nás jen na pár kliknutí. Autorka fotky: Zuzana Nagyová

38 LEVITACE Dlouho jsem chtěla zkusit vyfotit levitaci. Vždycky jsem takové fotky obdivovala, ale nepotkala jsem zatím žádného člověka, který by to uměl. S kamarádkou Verčou jsme jely na wellnes pobyt a večer mi po pár sklenkách ginu prozradila, že má schopnost levitovat. Takže bylo jasno, koho při levitaci vyfotím :) Byla krásná podzimní neděle, ideální čas na focení. O místě jsem měla hned jasno. Kousek od města jsem objevila překrásné místo, které nabízí mnoho možností. Krásný les, popadané a pokroucené stromy a dlouhá alej, která byla celá zapadaná listím. Verča si oblékla dlouhou bílou sukni a lehla si doprostřed aleje. S napětím a foťákem v ruce jsem čekala, kdy začne levitovat. Nic se nedělo, nezvedla se ani o milimetr :) Vysvětlila mi to tím, že je unavená, protože jsem jí tak trochu vytáhla od škrábání tapet a že na levitaci musí mít spoustu energie. Byla jsem dost zklamaná, že se focení nevydaří, ale pak mě napadla skvělá myšlenka V autě mám barovou stoličku (kterou samozřejmě normálně vozím v kufru, kdybych si neměla v baru kam sednout), tak tomu trochu pomůžeme a zbytek

39 LEVITACE už zařídí Photoshop. Stoličku jsem postavila doprostřed aleje, naaranžovala Verunku a udělala několik rychlých fotek. Doma jsme společně vybraly fotky a hned jsem se pustila do úpravy té levitační. Dobrou hodinku jsem si s ní hrála. Fotku jsem upravovala hlavně pomocí křivek, kruhových gradientů, odstínu a sytosti a hodně maskovala. Foťák byl nastavený na ISO 160, f2,8, 1/160 s a použit byl můj oblíbený objektiv Canon 135 mm f2. Autorka fotky: Jana Hlavicová

40 AMÁLKA NA PODZIM Tahle fotka vznikla na jednom moc krásném místě. Je to rybníček v bývalých kasárnách, ve kterém kdysi rybařil i můj děda. Za mého mládí (ač jsem pořád samozřejmě mladá), jsme tam chodívali opékat a popíjet vínko. Teď je kolem rybníčku lávka, park a naučná stezka pro děti. Letos jsem se tam vrátila asi po 8 letech a bylo mi jasné, že je to skvělé místo na focení. Focení se snažím domlouvat spíše k večeru, kdy už není prudké slunce. Měla jsem v hlavě určitou představu, jak by měla fotka Amálky vypadat. Chtěla jsem, aby měla podzimní barvy, i když ještě podzim tak úplně nebyl, ale hlavně jsem chtěla syté až ohnivé barvy, aby fotka byla prostě taková živá a veselá jako ona. Fotka je vyfocená v protisvětle, bez blesku a odrazné desky. Amálka byla ve stínu. Fotila jsem mým oblíbeným sklem od Canonu 135 mm f2 L USM. Foťák jsem měla nastavený na IS0 200, f2,2, a čas na 1/200 s. Na toto místo chodím od té chvíle fotit často. Zajímavé je, že i lidé, kteří bydlí ve stejném městě, něm neví :) Autorka Jana Hlavicová

41 VRANOV NAD DYJÍ Jsou místa, kam se ráda vracím. Miluji naše památky a klenoty, jako je zámek Vranov nad Dyjí. Jistě mi dáte za pravdu, že vyfotit navštěvované místo bez turistů je vcelku zázrak :) A tak to bylo i v tento den. Počasí nám sice přálo, ale na fotografování nic moc. Ovšem náhoda přišla v podobě mráčků a než začala letní přeháňka, měla jsem trochu času na focení. Vzniklo zde asi 5 fotografií. Ta, kterou jsem vybrala, byla pro mě nejzajímavější. Nebylo potřeba moc úprav. Srovnání horizontu a následná úprava v Zoneru. Nikon D40X, ISO 100, 1/200s, F = 8, objektiv mm Existuje fotografický postup, jak dosáhnout liduprázdnosti i na místech plných lidí. Helena nakonec tuto techniku nemusela využít. Tedy, techniku... Jde o velmi silný ND filtr. Třeba i ND 1000 extrémně dlouhé časy. Někdy i v řádu minut. Během této dlouhé expozice se všichni lidé někam přemístí, a nakonec budou na fotce tak moc rozmazaní, že na ní nebudou ani vidět ;) Autorka fotky: Helena Hurtová