UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Příkaz k úhradě nákladů exekuce

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA Jana Krejčová Příkaz k úhradě nákladů exekuce Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Tomáš Pohl Katedra občanského práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité zdroje byly řádně uvedeny a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Jana Krejčová

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Tomáši Pohlovi za jeho vstřícnost a rady při vedení této práce a svým rodičům a blízkým za vytrvalou podporu při studiu.

4 Obsah ÚVOD EXEKUCE OBECNĚ Vymezení základních pojmů Exekuce Soudní exekutor Účastníci exekučního řízení Exekuční titul Prameny exekučního práva Exekuce vs. soudní výkon rozhodnutí Průběh exekučního řízení NÁKLADY EXEKUCE A ÚČASTNÍKŮ EXEKUČNÍHO ŘÍZENÍ Náklady exekuce Odměna exekutora Hotové výdaje Další náklady exekuce Náhrada nákladů exekuce Náhrada nákladů exekuce v případě jejího zastavení pro nemajetnost Náklady účastníků exekučního řízení ROZHODOVÁNÍ O NÁKLADECH V EXEKUČNÍM ŘÍZENÍ Rozhodování v exekučním řízení obecně Možnosti přezkumu rozhodnutí soudního exekutora Druhy rozhodnutí o nákladech exekučního řízení Příkaz k úhradě nákladů exekuce Usnesení o zastavení exekuce Opravné prostředky proti rozhodnutí o nákladech exekučního řízení Námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce Odvolání proti usnesení o zastavení exekuce SPECIFIKA PŘÍKAZU K ÚHRADĚ NÁKLADŮ EXEKUCE Formální náležitosti příkazu k úhradě nákladů exekuce Odůvodnění příkazu k úhradě nákladů exekuce Podmínky vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce Soudní přezkum příkazu k úhradě nákladů exekuce Souvislosti vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce a insolvenčního řízení Souběh exekuce a insolvence Příkaz k úhradě nákladů exekuce a uplatnění nákladů v insolvenčním řízení ZÁVĚR SEZNAM ZKRATEK SEZNAM LITARATURY A PRAMENŮ SHRNUTÍ SUMMARY KLÍČOVÁ SLOVA... 68

5 1 Úvod Exekuce jsou v posledních několika letech předmětem mnoha diskuzí, ať už v kruzích odborné nebo laické veřejnosti, zákonodárců či v oblasti médií. Bývají nezřídka tématem mnoha předvolebních programů a populistických slibů politiků, kteří tuto problematiku, ať už záměrně či kvůli nedostatečným znalostem tématu, mnohdy zjednodušují a nazírají příliš jednostranně. Nejinak tomu je i u širší veřejnosti, která pod vlivem mediálního tlaku přebírá nekriticky a bez znalosti faktů to, co je jim médii předkládáno jako objektivní informace. Obraz exekucí a exekutorů je tak v naší společnosti velmi zkreslený a příliš černobílý. Cílem předkládané práce tedy je podat výklad o velmi aktuální oblasti exekučního řízení, jíž rozhodování o nákladech beze sporu je, z více perspektiv a abstrahovat tak od tendenčního vnímaní problematiky pouze z pohledu jedné strany. Zadlužení a následné exekuce nezpochybnitelně představují velký celospolečenský problém a jsou jakýmsi fenoménem dnešní doby. Dlužníci se často kvůli finančním problémům ocitají na okraji společnosti a praxe ukazuje, že do dluhové pasti se dostávají i čím dál mladší ročníky. Velkým nedostatkem, který se již podařilo zákonodárcům částečně odstranit, bylo sekundární zatížení dlužníků vysokými náklady (nalézacího) řízení, zejména odměnami advokátů, které často několikanásobně přesahovaly dlužnou částku. Jejich výše nezřídka neodpovídala náročnosti a složitosti provedených úkonů, kterými bylo v mnoha případech pouze převzetí věci a podání formulářové žaloby. Tato situace zapříčinila velký boom obchodování s pohledávkami a jejich hromadné vymáhání za účelem dosažení velkého zisku na neúměrně vysokých odměnách advokátů. Z vymáhání se tak reálně stal byznys a základní účel náhrady nákladů řízení, kterým nepochybně je pokrytí skutečných a účelně vynaložených nákladů v takové výši, aby umožňovala věřitelům pohledávky bez většího ekonomického zatížení vymoci, byl naprosto převrácen, když se z něj stal především institut generující zisky obchodníkům s pohledávkami. Náklady řízení se proto postupně a zcela oprávněně dostaly do popředí zájmu zákonodárců, což přineslo i kýžené změny v právní úpravě dané problematiky, které samozřejmě ovlivnily i rozhodování o nákladech v exekučním řízení. Velká změna v této oblasti přišla už vydáním nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, jímž byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se

6 2 stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení. O nákladech řízení a odměnách advokátů za zastupování je tak již dále rozhodováno podle vyhlášky č.177/1996 Sb. (advokátní tarif), která stanoví sazby za úkony ve věci. Po zrušení dané vyhlášky následovaly další změny občanského soudního řádu a již zmíněného advokátního tarifu, které se dotýkaly zejména bagatelních pohledávek a formulářových žalob. Všechny tyto změny se přímo promítly i do exekučního řízení, v němž soudní exekutor rozhoduje mj. o nákladech oprávněného (věřitele) v exekučním řízení. Je tedy zřejmé, že náklady řízení všeobecně jsou palčivým tématem, kterému byla dlouhou dobu věnována příliš malá pozornost a které stále není uzavřeno. V popředí zájmu zákonodárců jsou nyní po změnách, kterými prošlo nalézací řízení a odměny advokátů, právě náklady exekuce a zejména pak výše a způsob určení odměny exekutora, které by v budoucnu měly doznat nemalých změn. Samotný proces rozhodování o nákladech, který je neméně důležitý, však zatím zůstává spíše v pozadí zájmu, přestože jeho právní úprava přináší velké množství interpretačních a aplikačních sporů napříč justicí i exekutorským stavem. Téma diplomové práce Příkaz k úhradě nákladů exekuce, tedy rozhodnutí, jímž soudní exekutor určuje náklady exekuce, jsem si zvolila jednak kvůli jeho aktuálnosti a častým rozporům, jež aplikace jeho úpravy přináší, ale také z důvodu své praxe, při níž jsem se exekucím věnovala a měla tak možnost nazírat na průběh vymáhání pohledávek a exekucí samotných z více perspektiv. Cílem předkládané práce je zhodnotit současnou právní úpravu problematiky nákladů exekuce, rozhodování o nich a také popis všech aspektů právní úpravy týkající se samotného příkazu k úhradě nákladů exekuce včetně jeho detailnějšího rozboru se zaměřením na judikaturu a aplikační problémy, se kterými je možno se v praxi setkat. Diplomová práce se ve své první části nejprve zaměřuje na exekuční řízení obecně, osvětluje základní pojmy, s kterými je v textu dále pracováno, představuje prameny exekučního práva a v základních rysech popisuje průběh exekučního řízení, čímž umožňuje čtenáři nezbytný stručný vhled do exekučního řízení pro snadnější pochopení širší problematiky tématu. Důležitou součástí daného tématu je i důkladný pohled na náklady exekuce a náklady účastníků exekučního řízení reflektující velký vliv judikatury, kterými se práce

7 3 podrobněji zabývá v části druhé. Nákladům je věnován poměrně velký prostor, neboť tvoří základ příkazu k úhradě nákladů exekuce a vztahují se k nim mnohé diskuze. Třetí část pak popisuje samotnou oblast rozhodování o nákladech v exekučním řízení a zabývá se jednotlivými typy rozhodnutí exekutora, jimiž o nákladech rozhoduje v závislosti na způsobu skončení exekuce. Zabývá se tak nejen příkazem k úhradě nákladů exekuce, ale také další formě rozhodnutí exekutora o nákladech exekučního řízení, jímž je usnesení o zastavení exekuce. Blíže rozebírá jednotlivé opravné prostředky, jimž se účastník řízení může proti tomu kterému typu rozhodnutí bránit. Ve čtvrté části se pak práce zaměřuje na jednotlivá specifika příkazu k úhradě nákladů exekuce, jež se s ním pojí, jeho formálním náležitostem, podmínkám vydání a povaze jeho soudního přezkumu. Zabývá se také velmi aktuálním a v praxi častým problémem souběhu exekuce a insolvenčního řízení, ve smyslu přihlašování pohledávky exekutora do insolvenčního řízení a způsobilosti příkazu k úhradě nákladů exekuce jakožto exekučního titulu pro toto řízení. Daná oblast si v této práci zaslouží svůj prostor, neboť ji provází mnohá aplikační úskalí, jež jsou způsobena chybějící či nedostatečnou právní úpravou, což je také důvodem rozsáhlé judikatury na toto téma. Text odpovídá právnímu stavu ke dni 31. května 2015.

8 4 1. Exekuce obecně Tato část se zabývá nejprve vysvětlením základních pojmů, o nichž bude v práci pojednáváno. Nutné je především vymezit termíny exekuce, exekutor, účastníci exekučního řízení a exekuční titul (část 1.1) a uvést právní předpisy, z nichž exekuční právo vychází a na nichž je založeno (část 1.2). V části 1.3 se text zaměří na srovnání exekučního řízení 1 podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád či EŘ) a soudního výkonu rozhodnutí, zatímco v části 1.4 bude stručně osvětlen samotný průběh exekučního řízení. 1.1 Vymezení základních pojmů Exekuce V moderním právním státě, zajišťujícím v souladu s četnými mezinárodními smlouvami ochranu práv subjektům společenského života, je imanentní součástí právního řádu nejen stanovení právního rámce určujícího či regulujícího chování soukromých subjektů, ale také umožnění vynutitelnosti jednotlivých povinností uložených autoritativním rozhodnutím orgánu veřejné moci. Jelikož vynucení splnění uložené povinnosti svépomocí je v soudobých právních řádech v zásadě vyloučeno, je důležitým úkolem státu, jakožto nositele veřejné moci, poskytnout k vynucení takových povinností účinné prostředky. Takovým prostředkem je právě exekuce neboli vykonávací řízení, které je jedním z druhů civilního soudního řízení. Exekucí tak rozumíme faktické uskutečnění určitého práva na plnění, jež bylo oprávněnému přiznáno vykonatelným rozhodnutím soudu, popřípadě jiného státního orgánu, avšak nebylo povinnou stranou poskytnuto dobrovolně a musí být prosazeno donucujícími prostředky státní moci. 2 Vykonávacímu řízení zpravidla, ne však vždy, předchází řízení nalézací, které směřuje k autoritativnímu zjištění práva, tedy zjištění, zda tu právo je či není, příp. komu svědčí. Rozhodnutí vydané v tomto řízení je pak podkladem pro zahájení řízení 1 Kde je v textu užit pojem exekuce či exekuční řízení je jím výlučně myšlena exekuce, resp. exekuční řízení prováděné soudním exekutorem. 2 MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního Exekuční právo.1.vyd. Praha: C.H.Beck,1998,s.5.

9 5 vykonávacího a je označováno jako exekuční titul. 3 Nalézací a vykonávací řízení jsou dvě samostatná a na sobě nezávislá řízení, mezi nimiž neexistuje bezprostřední návaznost. Po nalézacím řízení nemusí nutně dojít k řízení vykonávacímu. Tak se tomu děje zejména v případech, kdy rozhodnutím soudu nebyla uložena žádná povinnost nebo byla-li splněna dobrovolně, a jelikož je exekuční řízení ovládáno zásadou dispoziční, tak také v případě, kdy oprávněný exekuční návrh vůbec nepodá. Naproti tomu výkonu rozhodnutí ne vždy předchází rozhodnutí soudu v nalézacím řízení, což jsou především ty situace, kdy je vymáhána povinnost na základě exekučního titulu, jež má podobu rozhodnutí správního orgánu či notářského zápisu. Na základě subjektu, který vykonávací řízení provádí, a vztahů, z nichž toto řízení vychází, můžeme v zásadě rozlišovat několik druhů exekucí (výkonu rozhodnutí), přičemž v současné době lze za nejvyužívanější typ vynucení splnění povinnosti považovat exekuci podle exekučního řádu prováděnou soudními exekutory, na niž je zaměřena i tato práce. Dalšími druhy vykonávacího řízení je soudní výkon rozhodnutí (soudní exekuce) 4 a řízení o výkon správního rozhodnutí podle zákona č.500/2004 Sb., správního řádu (správní exekuce) či podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (daňová exekuce). 5 Nelze opominout ani exekuci trestněprávní, jejímž předmětem je výkon odsuzujících rozsudků. Exekuce lze dále diferencovat dle povahy vymáhané povinnosti jako exekuce na peněžité a nepeněžité plnění. V rámci soudního výkonu rozhodnutí lze pak vymezit další velmi specifickou skupinu, kterou je výkon rozhodnutí o péči o nezletilé děti, jež se obsahově od výše uvedených druhů exekucí podstatně liší a může být prováděn pouze soudem (s výjimkou rozhodnutí o výživném) Soudní exekutor Soudní exekutor je fyzická osoba, na kterou stát převedl část svých pravomocí v oblasti výkonu soudních a jiných rozhodnutí. Jako úřední osoba je státem pověřen k provádění exekuční činnosti, tedy nucenému výkonu exekučních titulů, a tuto činnost 3 Blíže k exekučnímu titulu viz podkapitola Oba druhy jsou však z hlediska právního odvětví exekucemi civilněprávními. Blíže k srovnání soudního výkonu rozhodnutí a exekuce prováděné exekutorem viz kapitola KURKA, Vladimír a Ljubomír DRÁPAL. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s.11.

10 6 vykonává za úplatu. 6 Exekuční činnost a postavení exekutora, předpoklady pro jeho jmenování, stanovení podmínek dohledu nad jeho činností a organizaci Exekutorského úřadu upravuje podrobně exekuční řád. Dle tohoto předpisu vykonává dohled nad činností exekutorů Exekutorská komora, 7 stavovská organizace profesní samosprávy sdružující exekutory, jejichž členství v ní vzniká jmenováním soudním exekutorem a je povinné. Státní dohled nad činností exekutorů vykonává Ministerstvo spravedlnosti. 8 Exekutor je z výkonu exekutorského úřadu kárně odpovědný. Kárnou odpovědnost upravuje 116 EŘ, podle kterého je kárným deliktem porušení povinností exekutora, narušení důstojnosti exekutorského povolání či důvěry v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční činnosti. Exekutorovi lze za kárný delikt uložit opatření v podobě písemného či veřejného napomenutí, peněžité pokuty, případně je možné ho i odvolat z exekutorského úřadu. Exekutora jmenuje ministr spravedlnosti na základě návrhu Exekutorské komory, jež vychází z výběrového řízení konaného Komorou. Počet exekutorských úřadů je omezen principem numerus clausus, o počtu těchto úřadů rozhoduje po vyjádření Komory ministerstvo. Výběrové řízení se tak vždy koná buď do uvolněného exekutorského úřadu či do nově vzniklého, jde-li o situaci zvýšení počtu exekutorských úřadů. Podmínky pro jmenování stanoví 9 EŘ a jsou jimi plná svéprávnost, vysokoškolské vzdělání v oboru právo, bezúhonnost, minimálně tříletá exekutorská praxe a složení exekutorské zkoušky. Každý exekutor také musí mít uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem exekuční činnosti. Exekutor se po svém jmenování stává podnikatelem, který své podnikání vykonává jako svobodné povolání, na výkon jeho činnosti se tak nevztahuje živnostenský zákon. Odvolán může být ministrem spravedlnosti na základě vlastní žádosti, či ze zákonem vymezených důvodů. 9 Volba soudního exekutora, který má být pověřen provedením exekuce, je řešena podle zásady dispoziční a je plně v rukou oprávněného, 10 bez ohledu na sídlo exekutorského úřadu, resp. trvalý pobyt či sídlo povinného. Územní působnost exekutora 6 Ust. 1 a 3 zákona č.120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád). 7 zřízená zákonem č. 120/2001 Sb., dohled vykonává dle 7 odst. 5 exekučního řádu. 8 podle 74 odst. 1 písm. c) a 76a) exekučního řádu. 9 Ust. 15 odst. 2 exekučního řádu. 10 Blíže viz podkapitola

11 7 je tak zatím na celém území České republiky, přestože v posledních několika letech byla vedena bohatá diskuze mezi zákonodárci, exekutory a také věřiteli ohledně otázky novely exekučního řádu ve smyslu zavedení tzv. principu teritoriality, tedy územní působnosti exekutorů podle obvodů soudů okresních, resp. krajských. 11 Exekutor by tak podle tohoto principu mohl vést exekuci pouze proti těm dlužníkům, kteří mají trvalý pobyt či sídlo v obvodu soudu, v němž sídlí také jeho úřad. Nyní je diskuze ohledně teritoriality mírně utlumena. Proti zavedení tohoto institutu jsou zejména velcí věřitelé, pro které by tato změna znamenala značné zvýšení administrativní zátěže, ale také velké exekutorské úřady, které by tak přišly o mnoho případů. Jejich častým argumentem je snížení efektivity vymáhání v případě přijetí nové úpravy, a to z důvodu přidělování případů podle místní příslušnosti bez ohledu na samotnou výkonnost a kvalitu exekutorského úřadu, tedy vlastně zničení jakéhosi konkurenčního boje mezi exekutory. Exekutoři by tak neměli důvod usilovat o co největší vymahatelnost, jelikož by měli své jisté a na výsledku exekuce by tak byli mnohem méně zainteresováni. Argumentem protistrany, tedy malých exekutorských úřadů (jichž je většina), dlužníků a neziskových organizací, je snížení provázanosti exekutorů a oprávněných narušující jejich nezávislost, a dále snížení nákladů exekuce z důvodu předpokládané menší vzdálenosti mezi exekutorským úřadem a povinným. O tom, zda by v případě zavedení teritoriality skutečně došlo k nějakému markantnímu snížení nákladů exekuce, je blíže pojednáno v podkapitole Účastníci exekučního řízení Účastníky exekučního řízení jsou podle 36 odst. 1 EŘ oprávněný a povinný, v obecné rovině jsou to subjekty, které svým jednáním ovlivňují průběh řízení. Jako oprávněný vystupuje v exekučním řízení zpravidla věřitel, jemuž bylo exekučním titulem přiznáno právo na plnění. Na straně povinného vystupuje v exekučním řízení přímo dlužník, ale může jím být i spoludlužník, ručitel a za určitých okolností také manžel povinného. 12 Zákon však nezakládá účastenství manžela povinného v plném rozsahu, ale 11 Princip teritoriality byl obsažen v Senátním pozměňovacím návrhu novely o.s.ř. a dalších souvisejících předpisů (z.č.396/2012sb.), počítal s místní příslušností exekutorů podle obvodů okresních soudů. Nebyl však schválen. V současné době byl v Senátu projednáván samostatný návrh několika senátorů týkající se novely exekučního řádu (Senátní tisk č.331), který byl ke dni schválen jako senátní návrh zákona. Tento návrh již navazuje příslušnost exekutorů na obvody soudů krajských, nikoliv okresních. 12 Ust. 36 odst. 2 exekučního řádu.

12 8 pouze ve vztahu k té části řízení, kdy jsou exekučním příkazem postiženy věci či jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, případně jeho účet či mzda. Lze tedy dovodit, že účastenství manžela povinného, má spíše akcesorickou povahu. Výše uvedené vymezení účastníků exekučního řízení však není zcela vyčerpávající. V průběhu exekučního řízení mohou být ve vztahu k určité části řízení jeho účastníky i další subjekty. Tak je tomu např. v případě dražby movité nebo nemovité věci, kdy účastníkem tohoto řízení jsou, vedle oprávněného a povinného, také všichni přihlášení věřitelé, případný vydražitel či osoby uplatňující předkupní právo k předmětu dražby. 13 Účastníkem také může být např. plátce mzdy či peněžní ústav. V neposlední řadě může být účastníkem řízení také sám exekutor, jelikož povaha jeho postavení se v určitých fázích exekučního řízení mění a ne vždy tak vystupuje jako veřejný činitel, jak tomu je při vykonávání exekuční činnosti. Je-li totiž soudem rozhodováno o nákladech exekučního řízení, jež se ho logicky přímo dotýkají, dostává se exekutor do postavení účastníka řízení. Přestože tedy byla na exekutora přenesena faktická realizace části soudní pravomoci v oblasti výkonu rozhodnutí, není ani v případě vlastního provádění exekuce jeho postavení zcela shodné s postavením soudce. 14 Jelikož se pro institut účastenství v exekučním řízení uplatní obecná úprava civilního procesu, 15 účastník musí mít stejně jako v nalézacím řízení procesní subjektivitu a procesní způsobilost, dále také musí být splněna podmínka aktivní i pasivní věcné legitimace. 16 Nutno však zdůraznit, že pojetí účastenství v exekučním řízení je vzhledem k jeho podstatě a průběhu spíše formální. Exekuční soud, potažmo exekutor, jemuž je doručen návrh na nařízení exekuce, je povinen zkoumat toliko jeho zákonné náležitosti a soulad s exekučním titulem, nikoliv hmotněprávní stránku věci, a tak spíše posuzuje pouze jakousi formální věcnou legitimaci. 17 Na základě výše uvedeného je tak možno zjednodušeně vymezit, že oprávněným je ten, kdo sám sebe jako oprávněného označí v exekučním návrhu, a povinným je ten, kdo je v tomto návrhu takto označen TRIPES, Antonín. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, s Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne , sp.zn. Pl. ÚS-st. 23/ Ust. 52 odst. 1 exekučního řádu. 16 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 20 Cdo 554/ FIALA, Josef. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí (exekuční spory). 1. vyd. Acta Universitatis Carolina. Praha: Univerzita Karlova, s KASÍKOVÁ, Martina a kol. Exekuční řád: komentář. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2013, s.172.

13 9 Obecně lze říci, že exekuci je možno vést pouze proti těm osobám, které jsou dle exekučního titulu subjekty předmětného hmotněprávního vztahu a jimž je uložena nějaká povinnost. Avšak může dojít k situaci, kdy ještě před zahájením exekučního řízení (nebo i v jeho průběhu) dojde k převodu nebo přechodu práv či povinností z exekučního titulu vyplývajících, tedy k tzv. sukcesi. Z tohoto důvodu je v určitých případech možné vydat pověření k provedení exekuce či vést exekuci i vůči osobě či ve prospěch té osoby, jež v exekučním titulu označena není. V takových situacích se užije institutu procesního nástupnictví, jež je částečně zakotven v exekučním řádu, 19 podpůrně se pak užije obecná úprava v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též OSŘ). 20 Ke změně subjektů hmotněprávního vztahu může dojít na základě singulární či univerzální sukcese, a to jak na straně oprávněného (věřitele), tak z logiky věci i na straně povinného (dlužníka), přestože druhou variantu v případě singulární sukcese, ke které dojde v průběhu řízení, exekuční řád přímo nepředpokládá. K univerzální sukcesi, již upravuje 107 OSŘ, dochází na základě právní skutečnosti, s níž je spojen přechod všech práv a povinností právního předchůdce na právního nástupce. Nejčastějším důvodem bývá smrt fyzické osoby či zánik právnické osoby s likvidací, jakožto účastníků řízení, většinou je tak tento druh sukcese spojen se ztrátou procesní způsobilosti. Exekutor proto v těchto případech musí rozhodnout, zda je možné v řízení pokračovat, v opačném případě řízení zastaví. Naopak singulární sukcesí, kterou upravuje 107a OSŘ, vstupuje právní nástupce pouze do určitých konkrétních práv či povinností právního předchůdce. 21 V exekucích tomu tak bývá zpravidla na základě postoupení pohledávky, přičemž přechod povinnosti či převod nebo přechod práva musí být dle 36 odst. 4 EŘ prokázán listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem. Exekuční řád dále stanoví, že nový účastník musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení. V rámci exekučního řízení je možné rozlišit nástupnictví před zahájením řízení 22 a nástupnictví, ke kterému dochází až v průběhu řízení, 23 o druhé variantě pak rozhoduje soudní exekutor usnesením na základě 52 odst. 2 EŘ. V obou případech je však nutné 19 Ust. 36 odst. 5 exekučního řádu. 20 Ust. 107 a 107a zákona č.99/1963 Sb. (občanský soudní řád). 21 WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. První část Řízení nalézací. 7. vyd. Praha: Linde, 2014, s V tomto případě se postupuje dle 36 odst. 3 a 4 exekučního řádu. 23 Postup dle 36 odst. 5, subsidiárně 107 a 107a občanského soudního řádu.

14 10 přechod práv a povinností prokazovat kvalifikovanými listinami, přestože to exekuční řád u druhé varianty výslovně nestanoví. 24 Jde-li však o sukcesi, ke které došlo ještě před samotným vydáním exekučního titulu, není možné k této skutečnosti při zkoumání podmínek pro vydání pověření k provedení exekuce přihlížet, resp. tuto skutečnost není možné v exekučním řízení zhojit. 25 Pro úplnost nutno dodat, že užití institutu vedlejšího účastenství je v exekučním řízení, s výjimkou incidenčních sporů, vyloučeno Exekuční titul Exekuce, jak již bylo popsáno výše, slouží k nucenému výkonu exekučního titulu, resp. k vynucení splnění povinnosti jím uložené. Exekuční titul je tedy základem jakéhokoliv exekučního (vykonávacího) řízení. Výčet rozhodnutí, jež jsou exekučním titulem, obsahuje 40 EŘ, který také stanoví jeho podstatnou náležitost, kterou je vykonatelnost. V exekuční praxi je možné se nejběžněji setkat s exekučním titulem v podobě rozhodnutí soudu, jenž přiznává právo či zavazuje k povinnosti, typickým příkladem pak je rozsudek, 27 platební rozkaz (včetně směnečného a šekového), elektronický platební rozkaz či usnesení o schválení smíru. Specifickou skupinou exekučních titulů, s nimiž se lze také často setkat, jsou rozhodnutí orgánů státní správy a samosprávy, tedy platební výměry či výkazy nedoplatků, ať už na daních, zdravotním pojištění či pojistném na sociální zabezpečení, které mohou být vykonány jak soudním exekutorem, tak v daňové, resp. správní exekuci. 28 Tato rozhodnutí orgánů veřejné moci jsou způsobilým exekučním titulem sama o sobě, nepředchází jim tedy nalézací řízení u soudu. 24 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 20 Cdo 1575/2006: Nezbytnost předložení kvalifikovaných listin je dána principem formalizace předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí, jemuž odpovídá, že listinami dokládajícími sukcesi se neprovádí dokazování. To platí i pro procesní nástupnictví, k němuž došlo po zahájení řízení o výkon rozhodnutí; bylo by vskutku nelogické, aby nástupnictví nastalé před zahájením řízení bylo nutno dokládat kvalifikovaně (a rozhodnout o něm bez dokazování), zatímco nástupnictví nastalé po zahájení řízení nikoli (pročež by k němu bylo nutno vést dokazování). 25 Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 20 Cdo 3704/ TRIPES, Antonín. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, s Povahu exekučního titulu má nejen rozsudek vydaný v rámci civilního řízení, ale také rozsudek vydaný v trestním řízení, kterým se rozhoduje o nároku poškozeného na náhradu škody, která mu trestným činem vznikla. Takový rozsudek je vydáván v rámci tzv. adhezního řízení. V exekuci není tento typ exekučního titulu žádnou výjimkou, byť se s ním nelze setkat tak často, jako s rozsudky civilně procesními. 28 Viz podkapitola

15 11 Dalšími typickými exekučními tituly, jimž nepředchází nalézací řízení, jsou notářské a exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti. Tyto mají povahu veřejné listiny. Jedná se ve své podstatě o dohodu mezi věřitelem a dlužníkem o existenci peněžitého dluhu. Dlužník a věřitel před notářem či exekutorem prohlašují, že mezi nimi existuje smluvní vztah, ze kterého vznikl dluh a jaká je jeho výše. V zápisech je zpravidla ujednání o splátkovém kalendáři a výši splátek, příp. klauzule o ztrátě výhody splátek v případě neplnění povinností. Zmocnění exekutorů k sepisování exekutorských zápisů, jež mají povahu exekučního titulu, tedy těch, kterými se sjednává dohoda mezi dlužníkem a věřitelem, bylo však novelou exekučního řádu č.396/2012 Sb. zrušeno a nyní tak patří tento institut do výhradní kompetence notářů. Exekučním titulem tak mohou být pouze exekutorské zápisy vyhotovené do doby nabytí účinnosti této novely, tedy do Dle litery zákona je exekučním titulem také vykonatelný rozhodčí nález. Nicméně v případě rozhodčích nálezů má povaha přezkumu způsobilosti takového titulu v exekučním řízení jinou podobu nežli u výše uvedených. Jestliže obecně je exekuční soud oprávněn v exekučním řízení zkoumat pouze formální náležitosti exekučního titulu, tedy jeho pravomocnost a formální i materiální vykonatelnost, u rozhodčích nálezů je předmětem přezkumu také platnost rozhodčí smlouvy, na základě které byl vydán a to ve vztahu k určení osoby rozhodce, resp. jeho pravomoci. Rozhodčí nález tak nemusí být vždy způsobilým, resp. vykonatelným 30 exekučním titulem, v takovém případě pak exekuce nemůže být nařízena, popř. již nařízená exekuce musí být zastavena. 31 Nutno podotknout, že k tomuto postupu v praxi dochází nejčastěji až k návrhu povinného na zastavení exekuce (případně je-li vyhověno jeho návrhu na zrušení rozhodčího nálezu), kdy se také soud většinou okolnosti sjednání rozhodčí smlouvy dozví. 29 Podle přechodných ustanovení uvedené novely jsou exekutorské zápisy sepsané do i nadále způsobilým exekučním titulem. 30 Zpřesňující stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp.zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod č. 9/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek: Nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen odkazem na,rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky ( 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stadiu pro nepřípustnost podle 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit, když zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení.

16 Prameny exekučního práva V této části práce bude pojednáváno o pramenech exekučního práva z pohledu exekuce vedené soudním exekutorem. Exekuční právo je pozitivním právem, jež upravuje postup exekutora při provádění exekuce a vymezuje vztahy mezi ním a účastníky exekučního řízení. Exekuce může být prováděna pouze na základě zákona a zákonem stanoveným způsobem, pozitivní exekuční právo tak představuje nezbytný předpoklad pro vedení exekučního řízení, zakotvuje základní zásady a také poskytuje nezbytnou ochranu jeho účastníkům. Pramen práva můžeme obecně definovat jako zdroj poznání práva, ať už v materiálním či formálním smyslu. 32 Neopominutelným a naprosto zásadním pramenem jakéhokoli práva je samozřejmě Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod, z nichž všechny ostatní prameny vycházejí a musí s nimi být v souladu. Z Listiny je pro exekuční řízení významná zejména hlava pátá, jež zakotvuje právo na soudní ochranu a spravedlivý proces. Exekuční právo se vyznačuje relativní mnohostí jeho pramenů, když není upraveno jedním samostatným kodexem, avšak za jeho stěžejní pramen lze považovat zákon č.120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Tento předpis upravuje základní postupy při výkonu exekuční činnosti soudním exekutorem, jež se odlišují od úpravy soudního výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu nebo jež vyplývají ze specifické povahy charakteru osoby exekutora, jakožto úřední osoby vykonávající veřejnou moc. Exekuční řád také obsahuje množství ustanovení týkajících se právě postavení exekutora, jeho zaměstnanců, dohledu nad jeho činností, vymezuje základní instituty a principy exekučního řízení, náklady exekuce a v neposlední řadě také zřizuje Exekutorskou komoru, jakožto samosprávnou stavovskou organizaci. Věcně navazujícím zákonem je pak zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. Exekuční řád obsahuje důležité ustanovení 52 odst. 1, kterým se zakládá subsidiární užití občanského soudního řádu, což je také další stěžejní pramen exekučního práva, neboť úprava exekuční činnosti v exekučním řádu není zcela vyčerpávající. Občanský soudní řád upravuje ve své části šesté, nazvané výkon rozhodnutí, postupy a 32 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 4.vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, s.75.

17 13 instituty, jež se uplatní i v exekučním řízení prováděné soudním exekutorem, neupravujeli je exekuční řád samostatně. Je tomu tak například v případě konkrétních postupů u jednotlivých způsobů provedení exekuce. V souvislosti s OSŘ je nutné zmínit také jednací řád pro okresní a krajské soudy. 33 Za pramen exekučního práva lze nepochybně považovat i zákon č. 91/2012 o mezinárodním právu soukromém, jenž se dotýká oblasti vztahů s mezinárodním prvkem a upravuje výkon cizích rozhodnutí. Dalšími předpisy, které upravují exekuční řízení, jsou stavovské předpisy Exekutorské komory a prováděcí vyhlášky Ministerstva spravedlnosti či nařízení vlády. 34 Nejvýznamnější jsou pak pro exekuci vyhlášky o odměně a náhradách soudního exekutora; o postupech při výkonu exekuční a další činnosti či o centrální evidenci exekucí Exekuce vs. soudní výkon rozhodnutí Exekuce a výkon rozhodnutí jsou pojmy, jež jsou mnohdy používány jako synonyma. Oba znamenají nucený výkon stanovených práv a povinností i proti vůli povinného a jejich obsah je tedy v zásadě stejný. V této práci však, jak již bylo v jejím začátku uvedeno, tam kde je užit výraz exekuce, je jím míněna exekuce vykonávaná soudním exekutorem. Tato kapitola tak srovnává výkon rozhodnutí, jenž je prováděný soudem (soudní výkon rozhodnutí) a výkon rozhodnutí (exekuci) prováděný soudním exekutorem. Oba druhy výkonu rozhodnutí jsou z hlediska právního odvětví výkony civilněprávními. 36 V zásadě se liší subjektem, jenž výkon rozhodnutí provádí a šíří jeho pravomocí. Oprávněný se sám rozhoduje, jaký způsob výkonu exekučního titulu si zvolí. V právní úpravě České republiky je tak obsažena tzv. dvojkolejnost vykonávacího řízení, 33 Vyhláška č.37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. 34 Např. nařízení vlády č.595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení. 35 Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem; vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti; vyhl. Ministerstva spravedlnosti č.331/2001 Sb., o centrální evidenci exekucí. 36 SCHELLEOVÁ, Ilona a Roman LAMKA. Exekuce v zrcadle právních předpisů. 1.vyd. Ostrava: Key Publishing, 2007, s.10.

18 14 jež může vykonávat buď soud prostřednictvím soudních vykonavatelů či soudní exekutor. Avšak v posledních letech došlo ve výše uvedené dvojkolejnosti k určitým změnám, o kterých bude dále pojednáno. Od roku 2001, kdy vstoupil v účinnost exekuční řád, jímž byla de facto zahájena činnost exekutorů v České republice, je znát zřetelný odklon věřitelů od soudního výkonu rozhodnutí k exekucím, a to zejména z důvodu vyšší efektivity exekuční činnosti. Soudní exekutor je totiž na výsledku osobně zainteresován, neboť výše jeho odměny se odvíjí od vymožené částky, navíc má k dispozici širší možnosti a pravomoci týkající se samotného provedení exekuce. Podá-li totiž oprávněný exekuční návrh exekutorovi, nemusí sám označovat postižitelný majetek povinného a navrhovat konkrétní způsob provedení exekuce, jako je tomu u soudního výkonu rozhodnutí, neboť exekutor majetek povinného zjišťuje aktivně sám na základě součinností a exekuci nadto může provést více způsoby na základě vlastního uvážení. Tento všeobecný trend odklonu od soudního výkonu rozhodnutí reflektovali zákonodárci v novele občanského soudního a exekučního řádu č.396/2012 Sb., účinné od , kde byla dvojkolejnost výkonu rozhodnutí změnou 251 OSŘ částečně omezena, přestože původně bylo zamýšleno její úplné zrušení. Výkon rozhodnutí podle přijaté úpravy tak již soudy nemohou provádět v případě těch rozhodnutí, která lze vykonat v rámci exekuce správní nebo daňové. Předmětná novela se tedy dotkla především správních orgánů a obcí, ovšem mezi odbornou veřejností se v počátcích její účinnosti nezřídka šířily dezinformace o úplné eliminaci dvojkolejnosti, pročež bylo dané ustanovení další novelou OSŘ č. 293/2013 Sb. zpřesněno. Nyní tak 251 OSŘ zní: Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení. Specifické druhy rozhodnutí, jež je možno vykonat pouze soudem, již toto ustanovení neobsahuje, novela je naopak včleňuje do úpravy exekučního řádu, přesněji do 37 odst. 2 písm. b), jenž stanoví, které druhy exekučních titulů nemůže vykonávat soudní exekutor Jsou jimi: rozhodnutí o péči o nezletilé děti, nejde-li o rozhodnutí o výživném; dále rozhodnutí ve věcech ochrany proti domácímu násilí, rozhodnutí orgánů Evropských společenství a cizí rozhodnutí s výjimkou cizího rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnuto o uznání.

19 Průběh exekučního řízení V kapitole 1.2 bylo pojednáno o pramenech exekučního práva a vyplývá z ní, že základem pro exekuční činnost, a tedy i pro průběh exekučního řízení, je úprava exekučního řádu. Avšak stejně tak důležitým podkladem pro řízení je občanský soudní řád, který vůči exekučnímu řádu působí subsidiárně. Vzhledem k chybějící úpravě některých institutů a zejména velmi stručné úpravě jednotlivých způsobů provedení exekuce v exekučním řádu je však zřejmé, že tento je na úpravě občanského soudního řádu značně závislý. Exekuční řízení je ovládáno zásadou dispoziční a zahajuje se tak na návrh, přesněji na návrh oprávněného. 38 V terminologii exekučního řádu je užíván pojem exekuční návrh. Okamžikem jeho doručení exekutorovi je řízení zahájeno. 39 Avšak v této chvíli ještě není možné činit kroky k provedení exekuce, když nejprve musí být exekuční návrh s dalšími podklady do 15 dnů ode dne doručení zaslán exekučnímu soudu s žádostí o pověření a nařízení exekuce. 40 Věcně příslušným je okresní soud, místní příslušnost se pak řídí trvalým pobytem či sídlem povinného. Po vydání pověření je již exekutor oprávněn provádět samotnou exekuci, přičemž úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu. 41 Do 15 dnů od obdržení pověření zašle exekutor oprávněnému vyrozumění o zahájení exekuce. Následuje fáze zjišťování majetku pomocí součinností 42 a jeho zajišťování exekučními příkazy. Aby nebyl zmařen účel exekučního řízení, doručuje se povinnému vyrozumění o zahájení exekuce zpravidla až po tom, co je majetek řádně zjištěn a zajištěn. Spolu s vyrozuměním je povinnému zaslán exekuční titul, exekuční návrh, všechny vydané exekuční příkazy a také výzva k dobrovolnému splnění povinnosti, s níž jsou spojené nižší náklady exekučního řízení v případě splnění povinnosti do 30 dnů od doručení. 43 Po doručení vyrozumění nesmí povinný nakládat se svým majetkem pod sankcí relativní neplatnosti takového právního jednání, tento institut je označován jako tzv. generální inhibitorium. Účinky generálního inhibitoria trvají v zásadě až do skončení exekuce, na návrh povinného může však exekutor umožnit nakládání s majetkem, který 38 Příp. toho, kdo prokáže, že na něho přešlo nebo bylo převedeno právo z rozhodnutí. 39 Zahájení řízení zakládá překážku litispendence, přestává také běžet promlčecí lhůta. 40 Ust. 43a odst. 1 exekučního řádu. 41 Ust. 28 exekučního řádu. 42 Ust. 33 exekučního řádu. 43 Ust. 44 odst. 1 a 46 odst. 6 exekučního řádu.

20 16 povinný v návrhu označí, jestliže v něm doloží, že jeho zbývající majetek zjevně a nepochybně postačí k uhrazení vymáhané pohledávky i nákladů exekuce. 44 Způsob provedení exekuce určuje exekutor, přitom je povinen zvolit takový způsob, který není zřejmě nevhodný, a který bezpečně postačuje k uhrazení vymáhané pohledávky. Exekuční řád v 59 stanoví možné způsoby výkonu exekuce lišící se podle toho, zda jde o exekuci ukládající zaplacení peněžité částky či jinou povinnost. 45 Exekuce může být skončena několika způsoby. Základním způsobem, ne však nejčastějším, je vymožení uložené povinnosti, a to včetně nákladů exekuce. V praxi se pak lze častěji setkat se skončením exekuce jejím zastavením. Exekuční řád upravuje v 55 zastavení exekuce velmi stručně, když obsahuje pouze speciální úpravu zastavení exekuce na návrh povinného, který musí být podán do 15 dnů ode dne, kdy se povinný o důvodu zastavení exekuce dozví, a upravuje další postup exekutora. Zevrubnější úpravu pak obsahuje OSŘ v 268, který stanoví jednotlivé důvody zastavení exekuce. O zastavení exekuce rozhoduje soudní exekutor usnesením. Návrh na zastavení exekuce může být podán oprávněným i povinným, o zastavení lze však rozhodnout i bez návrhu, souhlasí-li s tím oprávněný (tak se tomu často děje z důvodu nemajetnosti povinného). Po skončení exekuce je exekutor povinen zaslat všem orgánům a osobám, které ve svých evidencích vedou poznámku o probíhající exekuci anebo kterým byla v exekuci uložena nějaká povinnost, oznámení o skončení exekuce. 46 Ke skončení exekučního řízení může také dojít ještě před samotným nařízením exekuce, což jsou případy, kdy exekutor ze zákonem vymezených důvodů exekuční návrh zamítne či odmítne. Exekutor návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonné podmínky pro vedení exekuce, k odmítnutí exekučního návrhu dojde v případě, že návrh nebyl ve lhůtě opraven nebo doplněn, nebo pokud návrh neobsahuje potřebný exekuční titul. 47 Pro úplnost je nutno dodat, že před účinností novely OSŘ a EŘ č. 396/2012 Sb., která v této práci byla již několikrát zmíněna, vydával soud usnesení o nařízení exekuce. Pověření exekutora tak, na rozdíl od současné úpravy, mělo povahu rozhodnutí, přičemž 44 Ust. 44a odst. 2 exekučního řádu. 45 Možnými způsoby provedení exekuce na peněžité plnění jsou dle 59 EŘ: srážky ze mzdy, přikázání pohledávky, prodej movitých a nemovitých věcí, postižení závodu, zřízení exekutorského zástavního práva na nemovité věci, správou nemovité věci či pozastavením řidičského oprávnění. Exekuce ukládající jinou povinnost je možno provést podle povahy uložené povinnosti: vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci nebo provedením prací a výkonů. 46 Ust. 46 odst. 8 exekučního řádu. 47 Ust. 39 exekučního řádu.

21 17 proti němu byl přípustný opravný prostředek, tedy odvolání. Nyní je tento opravný prostředek vyloučen, neboť pověření exekutora není rozhodnutím, a tak jediným způsobem obrany zůstává návrh na zastavení exekuce. Zmíněná novela také velmi ulevila soudům, jelikož do té doby se exekuční návrhy podávaly na soud, nyní se však již podávají přímo exekutorovi, který také zajišťuje odstranění případných formálních vad. V současné době jsou připravovány další změny OSŘ a EŘ, které se dotknou průběhu exekuce. Alespoň stručně je potřeba zmínit návrh zákona obsažený ve sněmovním tisku č.181, 48 který byl ke dni schválen Poslaneckou sněmovnou ve třetím čtení a je nyní projednáván v Senátu. Tato novela závazně stanovuje postup exekutora při volbě způsobů provedení exekuce. V budoucnu by tak exekutor musel postupně volit způsob exekuce přikázáním pohledávky z účtu, nebude-li takto plnění vymoženo, přistoupí k exekuci srážkami ze mzdy či přikázáním jiné peněžité pohledávky. Teprve po bezúspěšném vyčerpání těchto prostředků by mohl přistoupit k exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí, přičemž dražba nemovité věci, kterou povinný užívá k bydlení, bude možná až jako poslední varianta. V dražbě nemovitých věcí by pak mělo dojít ještě k další změně, a to stanovení konkrétní výše vymáhané pohledávky bez příslušenství, pod jejíž hranicí nebude možno exekuci prodejem nemovité věci, v níž má povinný místo bydliště, provést. Tato výše je stanovena na Kč a započítávají se do ní i pohledávky přihlášených věřitelů. Uvedená novela je předmětem velké kritiky ze strany exekutorů a věřitelů, dle nichž povede k dalšímu snížení vymahatelnosti pohledávek, která je už dnes všeobecně velmi nízká, jakékoliv omezování pravomocí exekutora proto vnímají velmi negativně. Tato kritika se však zdá být nedůvodná, když novela pouze zakotví jednání, které je dnes v praxi naprosto běžné. Při výkonu exekuční činnosti postupuje exekutor z logiky věci i z důvodu hospodárnosti od jednodušších způsobů provedení exekuce ke složitějším. Už dnes se tak v prvé řadě postihuje účet a mzda, k dalším způsobům se přistupuje, až jsouli předchozí bezúspěšné. Je třeba doplnit, že novela stanoví pořadí provedení exekuce dle jednotlivých způsobů, 49 exekutoři tak i nadále budou pravděpodobně moci v průběhu exekuce vydávat exekuční příkazy bez ohledu na zákonné pořadí, jelikož vydáním exekučního příkazu se 48 Sněmovní tisk č.181, dostupný z WWW: < 49 Přesně má 58 odst. 2 věta třetí EŘ znít: Nebrání-li to účelu exekuce, provede se exekuce ukládající zaplacení peněžité částky postupně ( ).

22 18 majetek pouze zajišťuje a k samotnému provedení exekuce teprve směřuje. Provést exekuci, tedy prodat movitou či nemovitou věc, požádat banku či zaměstnavatele o vyplacení deponované částky, už však bude možné jen podle zákonem určeného pořadí, nebude-li tím mařen účel exekuce. Argument snížení vymahatelnosti se tak jeví jako lichý, nicméně vše bude záležet na interpretaci daného ustanovení samotnými exekutory a posléze soudy. Jestliže by však změna v praxi k něčemu určitě vedla, pak je to zejména zvýšení administrativní zátěže exekutorů. Co se týče druhé legislativní změny, jež se dotkne dražby nemovitých věcí, tedy stanovení hranice výše pohledávky pro zastavení exekuce prodejem nemovité věci v případech, kdy v nich má povinný hlášen trvalý pobyt, lze tuto považovat za naprosto logický a legitimní krok, který eliminuje excesy, jež doteď musely řešit soudy, přičemž neznemožní vymáhání pohledávek nižších než stanovená hranice, když obsahuje také pojistku v podobě neaplikace dané úpravy, bylo-li by to v rozporu s dobrými mravy. Uvedená hranice byla stanovena relativně nízko, když v praxi je velmi časté, že proti povinnému je vedeno více exekucí a zpravidla ve výši přesahující tuto částku. Výsledky a účelnost navrhovaných změn, budou-li přijaty, ukáže až praxe a navazující judikatura. Recentní vývoj změn exekučního řádu však lze hodnotit vcelku pozitivně, negativním rysem ovšem je jejich útržkovitost. Vhodnější než každoroční novely, by byla ucelenější koncepce, jež by do právní úpravy byla promítnuta komplexnější změnou EŘ.

23 19 2. Náklady exekuce a účastníků exekučního řízení Tato část práce bude podrobněji zaměřena na náklady exekuce a náklady účastníků exekučního řízení, jakožto imanentní součást každé exekuce, resp. samotného Příkazu k úhradě nákladů exekuce. Problematika nákladů řízení, ať už nalézacího nebo exekučního, je velmi aktuální a prochází velmi častými legislativními změnami. Je také předmětem bohaté judikatury, jelikož právní úprava přináší v praxi nemalé aplikační problémy. V této kapitole tak bude popsán současný právní stav úpravy nákladů exekučního řízení s ohledem na již proběhlé či připravované změny a samozřejmě také s ohledem na judikaturu soudů. První kapitola se podrobněji zabývá náklady exekuce a jejich hrazením, druhá část se pak zaměřuje na náklady oprávněného a povinného v exekučním řízení. 2.1 Náklady exekuce Náklady exekuce vymezuje 87 EŘ jako odměnu exekutora, náhradu účelně vynaložených hotových výdajů, které můžou být vyčísleny paušálně či prokázaným výčtem, náhradu za ztrátu času, náhradu za doručování písemností, odměnu a náhradu nákladů správce závodu a případně také daň z přidané hodnoty, je-li exekutor či správce závodu jejím plátcem. Exekutor má dle 90 odst. 3 EŘ právo po oprávněném požadovat složení přiměřené zálohy na náklady exekuce, nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte. Je-li záloha složena, stává se nákladem oprávněného. V praxi však exekutoři zálohy z důvodu konkurenčního boje většinou nepožadují Odměna exekutora Jak již bylo v přechozích částech této práce popsáno, je exekutor fyzickou osobou, jež je státem pověřena k výkonu exekuční činnosti, kterou vykonává jako svobodné povolání a za jejíž výkon mu přísluší také stanovená odměna. Odměnu exekutora v obecné rovině upravuje exekuční řád v 90 a násl., určení její výše blíže specifikuje vyhláška Ministerstva spravedlnosti č.330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen exekuční tarif či ET).

24 20 Exekuční tarif určuje způsob výpočtu odměny při exekuci na peněžité plnění, pro ostatní druhy exekuce stanoví pevně výši odměny případně také způsob jejího výpočtu procentní sazbou. Vzhledem k tomu, že velká většina exekucí je vedena právě na peněžité plnění, bude v této části práce podrobněji rozebrána odměna týkající se tohoto druhu exekucí. Základem pro výpočet odměny exekutora je dle 5 odst. 1 ET výše vymoženého plnění nepočítaje samotné náklady exekuce a náklady oprávněného v exekučním řízení. Specifikum představuje odměna při vymožení plnění dražbou movitých či nemovitých věcí, kdy se do základu počítá i výše uspokojených pohledávek (přihlášených) věřitelů. Procentní sazba se liší podle základu pro výpočet. Standardní sazbou je 15%, jež odpovídá základu do výše Kč. Exekuční tarif přitom výslovně zakotvuje spodní hranici odměny, když v 6 odst. 3 stanoví minimální výši odměny na Kč. Odměna však dle ustálené judikatury Ústavního soudu nemá vycházet jen z výše vymoženého plnění, ale má také odrážet složitost a namáhavost exekuční činnosti. 50 Odměnu exekutorovi, stejně jako další náklady exekuce, hradí zpravidla povinný na základě vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce, v němž je také výše odměny vyčíslena. Tuto odměnu vymáhá exekutor spolu s dalším plněním, přičemž způsob vymožení stanoví exekutor v exekučním příkazu. Pro úplnost je nutné zmínit, že odměnu exekutora může oprávněný s exekutorem ujednat smluvně, v takovém případě však není nákladem exekuce. Pravidla pro stanovení odměny exekutora v exekučním řízení předpokládají, že exekutor v exekučním řízení vůbec něčeho vymůže. Jelikož je v praxi naprosto běžné, že se v exekučním řízení nevymůže žádné plnění, upravuje zákonodárce i případ neúspěšné exekuce, tedy situaci, kdy exekuce skončí jejím zastavením. V takovém případě exekuční řád v 89 zmiňuje zásadu zavinění při úhradě nákladů exekuce, o níž bude blíže pojednáno v kapitole 2.2. Odměna v tomto případě závisí na tom, zda při exekuci bylo něčeho vymoženo či nikoliv, vždy se však uplatní podle 11 odst. 2 ET princip minimální výše odměny Viz např. nález Ústavního soudu ze dne , sp.zn. Pl ÚS 8/ Viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne , sp. zn. 19 Co 559/2003: Zanikneli pověření exekutora k provedení exekuce v důsledku zastavení exekuce bez jeho zavinění, činí odměna exekutora Kč, bez ohledu na to, zda nějaký exekuční úkon vykonal.