Žaneta Lichtenbergová. Žaneta Lichtenbergová Ptáci vykolejili z brázd. Ptáci vykolejili z brázd

HTML
DOWNLOAD

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Žaneta Lichtenbergová. Žaneta Lichtenbergová Ptáci vykolejili z brázd. Ptáci vykolejili z brázd"

Vendula Machová
před 10 lety
Počet zobrazení:

1 Žaneta Lichtenbergová Žaneta Lichtenbergová Ptáci vykolejili z brázd Ptáci vykolejili z brázd

2 Otevřít knihu básní. Vkročit do neznámé krajiny. Básnická krajina Žanety Lichtenbergové je střídmá, ale nikoliv strohá. Úsporná, na debut až nečekaně ukázněná poezie jde po dřeni prožitku. Je třeba číst pozorně, postupovat soustředěně úvozem slov. A není to lehké, nejde se snadno; za slovy je cítit napětí jako struna, které se při čtení opatrně dotýkáme, aby nepraskla. Mnoho se tu děje v exteriéru. V prvním celku nazvaném Líšnice dominuje příroda, druhý oddíl se odehrává ve Městě. Třetí zdánlivě nejvíce intimní, ale intimita je tu přítomna všude je pohybem v sobě, v krajině duše. Krajina je obrazem i metaforou dětství, ale také blízkou bytostí s vlastní vůlí. A možná nejzajímavěji: vědomým tělem. Na malé ploše je tu vyslovováno mnoho, silné jsou oblouky k pointě. V poslední strofě či verši se často odehrává těžiště příběhu nebo se otevře celý nový příběh jako průrva či výhled po namáhavém výstupu; až se chce zalapat po dechu. Prvotiny mohou být hledáním a experimentováním. Nikoliv však tady. Autorka ví, čeho chce v poezii dosáhnout. A umí to také nechat spatřit. Jitka N. Srbová literárně kulturní časopis H _ ALUZE

Mnoho se tu děje v exteriéru. V prvním celku nazvaném Líšnice dominuje příroda, druhý oddíl se odehrává ve Městě.

3 Žaneta Lichtenbergová Ptáci vykolejili z brázd Občanské sdružení H_aluze, 2011 Text Žaneta Lichtenbergová, 2011 Ilustrace Iva Munduchová, 2011 ISBN

4 Líšnice Světlaně 4 5

5 S jarem přišly i vzpomínky s rozbřeskem přichází hluk i na samoty a hlavně na ně na šťovíkovou louku ukrytou v březovém mlází na tvé ruce jako krky pelikánů vidím tvé ruce jak ladí modré radio a voní naší stodolou 6 7

v březovém mlází na tvé ruce jako krky pelikánů vidím

6 Maruška když jsem byla dítě chodívala jsem ke své kamarádce Marušce Maruška bydlela na faře a měla obrovského houpacího koně musely jsme se tehdy hodně snažit abychom jej osedlaly občas jsme se houpaly obě najednou Maruščiny vlasy voněly po kopřivách Rozednila jsem se mezi stehny kopců když vlhkost hor orosila spánky nad hlavami slunečnic zlomených v pase stíny mrtvých vlaků křižují mé nebe když je příležitost chodívám ke své kamarádce Marušce na kafe Maruška nemá ráda kočky v jejím bytě je cítit aviváž 8 9

Rozednila jsem se mezi stehny kopců když vlhkost hor orosila spánky nad hlavami slunečnic zlomených v pase stíny mrtvých vlaků

7 Tak větrno i ptáci na polích vykolejili z brázd na mezi není k hnutí 10 11

8 Geologická v kamenech prý bývá ukrytá voda zurčí, klokotá ze spánku skřípe zubany ale kdo by si na kameni zuby nevylámal Stavení mezi lesem a lesem za vraty štěká pes před vraty mlčím já někdo tu rozlil kbelík základních barev na vratech cedule Neparkovat! 12 13

Stavení mezi lesem a lesem za vraty štěká pes před vraty mlčím já

9 Podvodní kameny hned vedle cesty v lese leží nahý potok má namodralé rty snad z chladu snad ze stínů vybydlených hnízd Zahrada podkluzovaly nám nohy na koberci z přezrálých hrušek a světlo mezi námi lámalo se jako filigrán pak dlouho pršelo hned vedle cesty v lese voda s kameny třese 14 15

nohy na koberci z přezrálých hrušek a světlo mezi námi lámalo se jako

10 Je slyšet řeku neznámým jazykem cosi si mrmlá do kamenů za sebou na špagátku táhne jaro jako kačenu 16 17

11 Oblohu přikryla plst plátny Pollocka rozkvetly meze za deště plakat nelze Saturnus v ochlupení kopců klečí osamělý kostel v neděli otevírá ústa polyká 18 19

12 Okřídlené ryby plují na obzoru polykají mraky kopce hvězdy za oknem setmělo se parapet prohnutý v kříži pod vahou deště Stromy pod paží zahřívají zbytky světla ve kterém žena s chlapcem sbírá kaštany na zvířátka 20 21

pod vahou deště Stromy pod paží zahřívají zbytky

13 Město Nebe se propadlo nebe se propadlo o několik pater na jazyku kondenzují mraky jehličí mezi zuby srdeční stěna je až příliš tenká popraskává šustí jako tráva na mezi kdesi za Líšnicí 22 23

14 Ušlechtilá časná rána jsou ušlechtile ocelová i řeka je klidná bez vrtochů Dům v Opletalově ulici už tak byl tichý přesto mu suchá ústa nadobro umlčeli cihlami líbá své břehy s ostychem panny 24 25

už tak byl tichý přesto mu suchá ústa nadobro

15 Hustě prší dívka klopýtá městem s knihou jako nemluvnětem na prsou ze strachu téměř nedýchá 26 27

16 Pohraničář muž ve čtvrtém okně bez záclon nahlíží za hranice svého ticha Pečlivá v rukou chlapce ožívá studem vysvlečená marioneta dveře na dva západy 28 29

17 Vražda z afektu té noci byl Měsíc rozlícen vztekle seknul srpem jenž nebohé obloze rozpáral ploché břicho nejprve se vyřinuly hvězdy v jejich závěsu nekonečné ticho noc z posledních sil rdousí ticho ve stejném okamžiku láme svou páteř o stydké kosti kopců za okny tence křupe jak krky holoubátek 30 31

nekonečné ticho noc z posledních sil rdousí ticho ve stejném okamžiku láme

18 dnešní noc má zpřelámané paže v hrudníku měsíc jako zrezlá břitva vražen 32 33

19 Kaluže mezi pražci přes okno prokapává večer a ze stěn sálá teplo udřeného dne u domu křičí pes na ženu v zeleném svetru žmolky strachu vržou o kůži jako rozbitý nákladní vlak líně a bez houkání drkotají lidi do stanic vypouští páru úzkorozchodné koleje bytů jsou cítit po vodě a rzi na dva prsty mělké kaluže mezi pražci synchronně tepou neviditelným srdcem 34 35

líně a bez houkání drkotají lidi do stanic vypouští páru úzkorozchodné koleje bytů jsou

20 Všechno je zmrzlé na kost v podchodu byl cítit meloun hluboko uvnitř mě se přikrčila křehkost okamžiku křehké a dýchavičné ojíněné slepé rameno prasklo pod smíchem bruslařů ticho a mlhavo z úst stařen dere se nosem ven 36 37

a dýchavičné ojíněné slepé rameno prasklo pod smíchem

21 Město otevřelo oči plné vody v zákrutech ulic klopýtají Bretonovy postavy 38 39

22 Někdy se bojím někdy se bojím lidí kteří si bez zeptání sednou vedle mě to pak synchronizuji náš dech abychom si nebyli tolik cizí V mrazivých ránech pukají pečené kaštany mraky visí tak nízko a všude je cítit voda v břichu tramvaje žbluňkne při každé zatáčce 40 41

23 Kristina Na konečné strojvůdce z dveří vymetá ozvěny nedávných pasažérů noc se láme cinká o podlahu 42 43

24 Malá ranní hudba poslední kostka domina zapadla do jeřabiní v jeden moment struna se ve mně přetrhla o něco vyšší než ta tvá utekla bych ještě dál ocelová symfonie rovnoběžek procitá prvním staccatem to ospalé slečny mlčí mnou ruce v kabátcích těkají očima nádražní cedule ten vysoký muž po pravé ruce mlžný horizont doutnající nedopalek změť hovorů těch starších odpočatých unylý hlas z reproduktoru straší možným zpožděním 44 45

25 Pokrytecká v podvečer ukryji do vlasů líná slova stále studené ruce připomínají motýly na ranním prostěradle zlomeném bílou vytvoří úhledné hromádky holých vět Raději nevidět Raději neslyšet 46 47

26 když se prořezávám moji blízcí nemohou spát 48 49

27 Sobělži nebe je propálené od cigaret a do slabin mě řežou sobělži od sobělží mám natržený ret milosrdné ráno čeká ve věžích pach kamen visí mezi prsty jako pavučina v trnkovém čaji stydnou tvé oči 50 51

28 Kristina poslední zvukové stopy stříhá pohyb nohou na hladině parket zčeřená hladina prasátkuje do tváří negativ noci Kristina pláče pelest pokryly mapy neznámých zemí do nichž se nikdy nikdo nepodívá 52 53

29 obsah: Líšnice s rozbřeskem 6 S jarem přišly i vzpomínky 7 Maruška 8 Rozednila jsem se 9 Tak větrno 10 Geologická 12 Stavení mezi lesem a lesem 13 Podvodní kameny 14 Zahrada 15 Je slyšet řeku 16 Oblohu přikryla plst 18 Saturnus 19 Okřídlené ryby 20 Stromy pod paží 21 Nebe se propadlo 22 Město Ušlechtilá 24 Dům v Opletalově ulici 25 Hustě prší 26 Pohraničář 28 Pečlivá 29 Vražda z afektu 30 noc z posledních sil 31 dnešní noc 32 přes okno prokapává večer 34 Kaluže mezi pražci 35 v podchodu byl cítit meloun 36 Všechno je zmrzlé na kost 37 Město otevřelo oči plné vody 38 Někdy se bojím 40 V mrazivých ránech 41 Na konečné 42 Kristina poslední kostka domina 44 Malá ranní hudba 45 Pokrytecká 46 stále studené ruce 47 když se prořezávám 48 Sobělži 50 pach kamen 51 Kristina 52 Kristina pláče

30 edice H_aluze řídí Alice Prajzentová Žaneta Lichtenbergová Ptáci vykolejili z brázd Ilustrace Iva Munduchová Obálka a sazba Miloš Makovský Odpovědný redaktor Alice Prajzentová Jazyková redakce Alice Prajzentová Tisk a knihařské zpracování PRINTIA, s. r. o. Počet stran 58 Samostatně neprodejná příloha Literárně-kulturního časopisu H_aluze č. 17 Tato edice je součástí projektu Vzděláním k multikulturalitě Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Vydání první Občanské sdružení H_aluze, 2011

31 foto: archiv autorky Žaneta Lichtenbergová (* 1984, Praha) Vyučila se oboru Umělecký rytec, jemuž se příležitostně věnuje doposud. Své básně publikovala v literárních časopisech Souvislosti, H_aluze, Ztichlá klika a na internetu. Pracuje jako knihkupec. Žije v Praze.

32 literárně kulturní časopis H _ ALUZE

Podobné dokumenty

Korpus fikčních narativů

1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod