Diplomová práce. Autor: Bc. Kateřina Novotná. Vedoucí práce: prof. PhDr. Ivan Jakubec, CSc.

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Studijní obor: Hospodářské a politické dějiny Vedlejší specializace: Ekonomická žurnalistika MĚNOVÁ REFORMA 1953 V ČESKOSLOVENSKU JAKO MNOHOVRSTEVNÝ FENOMÉN Diplomová práce Autor: Bc. Kateřina Novotná Vedoucí práce: prof. PhDr. Ivan Jakubec, CSc. Rok: 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci napsala samostatně a s použitím uvedených pramenů a literatury. V Praze dne Bc. Kateřina Novotná 2

3 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu této práce prof. PhDr. Ivanu Jakubci, CSc. za vedení a pomoc při vypracování této diplomové práce. Děkuji také Ing. Jiřímu Havlátovi za přiblížení doby, o které tato práce pojednává a Janu Gazdíkovi za poskytnutí některých pramenů a materiálů k tématu měnové reformy. 3

4 Anotace Diplomová práce se zabývá měnovou reformou provedenou v roce 1953 v Československu. Ústředním tématem je samotná reforma, která se měla vypořádat s pozůstatky předchozích nesocialistických režimů a zároveň řešit ekonomické probémy v Československu na počátku padesátých let minulého století. Práce dále analyzuje příčiny měnové reformy, její přípravu a organizaci. Další část se věnuje průběhu reformy a jejím dopadům v sociální, hospodářské, měnové i mezinárodní oblasti. Diplomová práce byla připravena s využitím archivních pramenů, dobových dokumentů, pramenů institucionální provenience, odborné literatury a publicistických zdrojů. Annotation The structural topic of the thesis is the monetary reform carried out in 1953 in Czechoslovakia. The central focus is the reform itself, whose main task was to cope with relics of the previous non-socialistic regimes, yet at the same time to solve economic problems of the Czechoslovakia at the beginning of the 1950s. The work then analyses the causes of the monetary reform, preparation phase and its organization. Subsequent part is dedicated to the process of the reform as well as its impact on social, economic, monetary and international domain. The thesis was prepared using archives, contemporary documents, sources of the institutional provenance, professional literature and journalistic sources. 4

5 Klíčová slova Měnová reforma 1953, československé hospodářství, Únor 1948, socialismus, Komunistická strana Československa, sociální systém, hospodářský systém, sovětští poradci, Závody V. I. Lenina Plzeň, dopady měnové reformy Key words Monetary reform 1953, Czechoslovak economy, February 1948, Socialism, Communist party of Czechoslovakia, social system, economic system, Soviet advisors, Enterprise Závody V. I. Lenina in Pilsen, monetary reform consequences JEL klasifikace N14, N24, N34, N44, N64, N94, J21, J45, J88 JEL classification N14, N24, N34, N44, N64, N94, J21, J45, J88 5

6 Obsah ÚVOD 8 KAPITOLA Č. 1: CESTA K MĚNOVÉ REFORMĚ SITUACE PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE 16 VOLBY KOMUNISTICKÝ PŘEVRAT PRVNÍ PĚTILETÝ PLÁN ( ) 26 KAPITOLA Č. 2: PŘÍPRAVA MĚNOVÉ REFORMY POLITICKÉ A HOSPODÁŘSKÉ DŮVODY 31 UTAJENÍ A POMOC SOVĚTSKÉHO SVAZU PŘI REALIZACI REFORMY 38 VLIV SOVĚTSKÝCH PORADCŮ 46 OPATŘENÍ PRO ZAJIŠTĚNÍ KLIDNÉHO PRŮBĚHU REFORMY: AKCE,,KULOMET 49 KAPITOLA Č. 3: PRŮBĚH MĚNOVÉ REFORMY VYHLÁŠENÍ MĚNOVÉ REFORMY 53 PŘÍPRAVY NA ZAHÁJENÍ VÝMĚNY, VÝMĚNA PENĚZ, PROBLÉMY PŘI PROVÁDĚNÍ REFORMY 60 SROVNÁNÍ S POVÁLEČNOU MĚNOVOU REFORMOU MĚNOVÁ REFORMA V ZÁVODECH V. I. LENINA PLZEŇ 66 KAPITOLA Č. 4: DOPADY MĚNOVÉ REFORMY SOCIÁLNÍ DOPADY 72 HOSPODÁŘSKÉ DOPADY 78 MĚNOVÉ DOPADY 79 MEZINÁRODNÍ DOPADY 79 VYÚČTOVÁNÍ MĚNOVÉ REFORMY 82 ZÁVĚR 85 PRAMENY 89 PŘÍLOHY 99 6

7 ÚVOD 7

8 Úvod Téma, které jsem si pro svou diplomovou práci vybrala, by se na první pohled mohlo zdát málo současné nebo přežité. Jak se ale v posledních letech ukazuje, téma státních intervencí do ekonomického i sociálního života ve společnosti je naopak v dnešní době stále aktuálnější. Podíváme-li se na opatření, která zaváděl v březnu tohoto roku Kypr kvůli hluboké finanční krizi, 1 bude zřejmé, že tato problematika rozhodně zdaleka není mrtvá, a že myšlenka, že se něco takového jako v roce 1953 nemůže stát dnes, je mylná. Téma měnové reformy jsem si vybrala také proto, že považuji za důležité probouzet a odkrývat minulost naší země, zajímat se o ni a následně se z ní také poučit. V neposlední řadě pro mě toto téma má i důležitý osobní rozměr. Také naší rodiny se měnová reforma pochopitelně dotkla a obecně je pro nás doba před rokem 1989 zajímavým a často diskutovaným tématem. Letošní rok byl pro zkoumání měnové reformy zajímavý i proto, že v roce 2013 od ní uplynulo přesně 60 let. U této příležitosti se v řadě médií objevily články a rozhovory s odborníky i pamětníky reformy a nově se tak vynořila řada zajímavých zdrojů. Po prostudování některých z nich jsem dospěla k závěru, že toto téma bylo nejlépe zpracováno serverem Aktuálně.cz. To bylo pro mne dalším impulzem k obohacení práce. Mou vedlejší specializací je ekonomická žurnalistika a tak jsem se rozhodla k tématu přistoupit nejen jako badatel, ale i jako budoucí novinář. Kontaktovala jsem Jana Gazdíka, novináře a autora celého projektu o měnové reformě na serveru Aktuálně.cz a setkání s ním pro mne bylo zajímavé z pohledu mé možné budoucí specializace i z pohledu přípravy mé práce. Proto ve své práci využívám také publicistické zdroje. Měnová reforma realizovaná v roce 1953 byla zásahem do života Československa, který neměl obdoby. Rok 1953 se stal vyvrcholením snah komunistické strany o odstranění veškerých pozůstatků demokratického systému a kapitalismu. Od konce druhé světové války byl patrný příklon Československa k Sovětskému svazu. Už v roce 1943 s ním byla podepsána smlouva o vzájemném 1 Kypr se se zahraničními věřiteli dohodl na záchraně svého finančního sektoru prostřednictvím vysokého úvěru. Ten byl ale podmíněn velmi tvrdými opatřeními, mimo jiné také zabavením části vkladů v kyperských bankách a omezením přebujelého bankovního sektoru. Podle nezávislého mezinárodního šetření za situaci Kypru nese odpovědnost bývalý kyperský komunistický prezident Demetris Chritofias. 8

9 přátelství a poválečné spolupráci a po skončení druhé světové války Československo skutečně začalo své zahraniční vztahy budovat především na Východě. V průběhu několika let po ukončení války byla orientace na Sovětský svaz definitivně završena, když vládu v Československu převzali v únoru roku 1948 komunisté. Komunistická strana, pod taktovkou Moskvy, započala v Československu hlubokou restrukturalizaci a přeměnu, která se týkala všech oblastí života. Bylo třeba se definitivně odříznout od všech pozůstatků minulého režimu, zbytků kapitalismu, vztahů se západními zeměmi a postavit hospodářství, finance i život obyvatel Československa pod kontrolu Komunistické strany, potažmo Moskvy. Měnovou reformou v roce 1953 se tak pod kontrolu Sovětského svazu dostává i československá měna, do té doby vázaná na dolar. Měnovou reformu je možné chápat jako nutný ekonomický krok, jako ekonomické a zároveň politické opatření 2, a podle některých autorů 3 byla měnová reforma jen vyvrcholením dlouhodobých problémů národního hospodářství, se kterými se Československo na počátku 50. let potýkalo. Hlavní tezí této práce je myšlenka, že měnová reforma nebyla pouze ekonomickým, ale také politickým krokem. Proto počátek cesty k měnové reformě musíme hledat už na konci druhé světové války. Druhou zásadní myšlenkou této práce je mnohovrstevnost měnové reformy ve smyslu jejího vlivu na všechny oblasti života tehdejšího Československa. Na úvod ještě vysvětlím, proč jsem použila označení Měnová reforma a nikoli Peněžní reforma, jak byla tato operace nazývána v oficiálních dokumentech. Oficiální místa pro výměnu pněz používala označení Penežní reforma, protože se snažila potlačit úvahy o opatřeních, která s sebou měnová reforma přináší. 4 Faktem ale je, že s vyjímkou změny názvu peněžní jednotky reforma z roku 1953 splňovala všechny charakteristiky měnové reformy. Proto se v práci budu držet přesnějšího označení Měnová reforma. 2 Například profesor Zdeněk Jirásek považuje reformu za ekonomické opatření, další autoři jako například Marcela Palíšková nebo Jiří Petráš považují reformu za ekonomický i politický krok. 3 Např. historik Jiří Pernes, In: PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století Název peněžní jednotky, vztah k drahým kovům, měřítko cen, měnovou paritu, měnový kurs a pravidla emise a oběhu peněz. In: JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež v Československu str

10 Za první významný mezník, důležitý pro další zkoumání, budu považovat rok 1945, kdy byla provedena první poválečná měnová reforma, která se však v konečném důsledku nedokázala vypořádat se závazky vzniklými v průběhu války. Lze spekulovat o tom, že pokud by byla ekonomika po roce 1945 nastavena jinak a v poválečných letech se vyvíjela jiným směrem, dalo by se s problémy, se kterými se země po válce potýkala, vypořádat. Během poválečných let se ale hospodářská situace nezlepšila. Socialistické plánování, které nemohlo být v dlouhodobém horizontu už kvůli vlastní podstatě plánu úspěšné, uvrhlo Československo do ještě hlubší krize. Tyto problémy byly dále vystupňovány plány Sovětského svazu na vybudování strojírenské velmoci, kterou se Československo mělo v následujících letech stát. Militarizace ekonomiky na počátku 50. let byla skutečně jedním z hlavních faktorů, které určovaly další nutné kroky v rámci československé ekonomiky. V roce 1953 pak bylo jasné, že ekonomika dlouhodobý tlak na zvyšování výrobních kapacit, militarizaci a nedostatek spotřebního zboží nemůže vydržet. V roce 1953 se tak Československo v podstatě dostalo až před státní bankrot, který ovšem představitelé státu nikdy nepřiznali. V této práci jsou použity metodické postupy hospodářských, sociálních a politických dějin, ale také metody ekonomie. V práci je využita také kvantitativní, individuální biografická metoda u výpovědí současníků, kteří o měnové reformě zanechali svědectví a metoda oral history. Vzhledem k využití archivních materiálů je text založen především na přímé metodě historické práce. Svou práci jsem rozdělila časově a tematicky do čtyř kapitol. V první kapitole Cesta k měnové reformě se budu zabývat aspekty, které lze označit za kořeny problémů, kterým muselo Československo čelit v následujících letech a které v konečném důsledku dovedly Československo až k měnové reformě. Budu zde analyzovat situaci poválečného Československa zatíženého dluhy, inflací a měnovými i hospodářskými škodami, které zde způsobilo Německo v období okupace. Tyto problémy měla do jisté míry řešit poválečná měnová reforma v roce Za další důležitý mezník považuji volby v roce V českých zemích v těchto volbách drtivě zvítězili komunisté, jejichž zástupci se tak dostali do vedoucích pozic ve vládě a úřadech. Díky jasné převaze, kterou komunisté v těchto volbách získali, se pak mohli promyšlenými tahy propracovávat do vyšších pozic a připravovat na převzetí moci. Navíc odmítnutí 10

11 Marshallova plánu v roce 1947 bylo jasným signálem o příslušnosti Československa k východnímu bloku. Pak už zbýval jen krok k definitivnímu převzetí moci komunisty v únoru roku 1948, o kterém pojednává další subkapitola. První kapitolu uzavírá analýza prvního pětiletého plánu, který si kladl za cíl přestavbu hospodářství po vzoru Sovětského svazu a odříznutí Československa od západních vlivů. V této subkapitole se budu zabývat také tím, jak se lišily avizované a skutečné výsledky první pětiletky. V této části budu čerpat především z archivních pramenů České národní banky 5, dále z prací Františka Vencovského 6, Václava Vebera 7 a také z vydaných pramenů, konkrétně vzpomínek národohospodáře Jiřího Hejdy 8, který v této době zastával významné funkce v politice i hospodářských organizacích. V první části druhé kapitoly Příprava měnové reformy se zabývám politickými a hospodářskými důvody, které vedly k realitě měnové reformy. V této době byla velice významná otázka vázaného trhu, který v Československu fungoval ještě 8 let po skončení války. K destabilizaci situace přispívaly také politické procesy, které vyvolávaly strach a nejistotu také uvnitř komunistické strany a pochopitelně také následně ovlivňovaly rozhodování komunistických funkcionářů. Dále zde analyzuji další hospodářské a politické faktory jako militarizaci společnosti, zaměstnanost nebo koncentraci ekonomických a politických změn do období mezi lety V neposlední řadě analyzuji průběh samotných příprav na měnovou reformu, roli Sovětského svazu, pomoc při realizaci reformy a vliv sovětských poradců a nakonec opatření, která měla zajistit klidný průběh měnové reformy v celém Československu. Tuto část práce jsem doplnila o komentáře soudobých autorů 9 a pamětníků, dále čerpám především z prací Jiřího Pernese 10, který se touto problematikou dlouhodobě do 5 Archiv ČNB, NBČ k. 63; Archiv ČNB, NBČ / 464, 1, 2, 3. 6 VENCOVSKÝ, F., a kol., Dějiny bankovnictví ; VENCOVSKÝ, F., Vzestupy a propady československé koruny ; VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií ; VENCOVSKÝ, F., Tři měnové reformy pro jednu generaci, In: LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2003, č. 26, 1953, Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy, str VEBER, V., Osudové únorové dny HEJDA, J., Žil jsem zbytečně, Praha, Machart, TIGRID, P., Dnešek je váš, zítřek je náš. Dělnické revolty v komunistických zemích PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století

12 hloubky zabývá. Čerpala jsem i z prací historika Karla Kaplana 11, kterého považuji za velice významný zdroj informací i proto, že se na událostech 50. let osobně podílel. Při práci jsem využila také studie Dany Musilové 12, která se zabývala především sociálními aspekty měnové reformy. Cílem třetí kapitoly Průběh měnové reformy je přiblížit přesněji dění těsně před měnovou reformou a její průběh. V této kapitole odpovídám na otázky: Co se odehrávalo ve dnech před vyhlášením reformy? Jak byli lidé o reformě a podmínkách výměny peněz informováni? Jaké byly jejich reakce a co způsobilo problémy při výměně peněz? Měnová reforma byla vrcholem dlouho připravovaného plánu na likvidaci volných peněžních prostředků a lístkového systému. Ve třetí kapitole přibližuji dny těsně před započetím samotné výměny peněz, vyhlášení měnové reformy a následný průběh, který byl na mnoha místech republiky značně chaotický. Nejprve analyzuji dění v průběhu května 1953, kdy se mezi lidmi začaly šířit neurčité informace o připravované reformě, které přiživilo nařízení o rozdělení výplatního termínu platů a mezd. V následujících dnech se lidé pokoušeli koupit cokoli, co bylo v obchodech k dispozici, vrcholila nákupní horečka. Dne 30. května pak byla vyhlášena měnová reforma. O den později byly zveřejněny zásady pro výměnu peněz, které budu v práci též analyzovat. V další subkapitole se pak zabývám organizačním zajištěním měnové reformy a úkony, které bylo nutné provést ještě před samotným zahájením výměny peněz. Tuto kapitolu doplním také krátkým srovnáním zásad měnových reforem v letech 1945 a 1953, které jsou dle mého názoru zásadní pro pochopení postoje občanů Československa a jejich reakcí na měnovou reformu. Pro dokreslení využívám v této části práce i výpovědi pamětníků a soudobých autorů. Na závěr této kapitoly je zařazena subkapitola o nepokojích v plzeňské Škodě (v roce 1953 pod názvem Závody V. I. Lenina) a Plzni, kam se ze závodů rozšířily. V této části jsem čerpala především z archivních pramenů Národního archivu v Praze a z práce badatele Zdeňka Štěpánka 13, 11 KAPLAN, K., Sociální souvislosti krizí komunistického režimu a , Studie, Svazek ; KAPLAN, K., Československo v letech , 1. Část MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky ŠTĚPÁNEK, Z., Utajené povstání,

13 který se plzeňskými událostmi zabýval velice důkladně od chvíle, kdy byly po pádu komunistického režimu zpřístupněny archivy ke studiu těchto materiálů. Z odborné literatury budu v této části práce čerpat především ze studií Jiřího Pernese 14, Dany Musilové 15, Zdeňka Jiráska a Jaroslav Šůly 16 a také Františka Vencovského 17. Text také doplním příspěvky z pamětí lékaře Josefa Charváta 18, spisovatele a dramatika Čestmíra Jeřábka 19 a Jiřího Hejdy. Hlavním zdrojem v této části práce budou archivní materiály z fondu SBČS archivu České národní banky. Tento fond obsahuje mimo jiné Závěrečnou zprávu o průběhu a vyúčtování měnové reformy 20, která uvádí generalizované informace o průběhu reformy v celém Československu a je tajným dokumentem určeným pro vedení komunistické strany. Poslední kapitola Dopady měnové reformy analyzuje, vliv měnové reformy na život občanů Československa a to v sociální, hospodářské, měnové i mezinárodní rovině. Subkapitola Sociální dopady měnové reformy představuje protesty a perzekuce, které následovaly po vyhlášení reformy, dále jednání bezpečnostních složek, které pečlivě monitorovaly situaci ve státě i po uklidnění bouří, dále analyzuje dopady na jednotlivé sociální skupiny obyvatel a nakonec se zde zmiňuji i o kulturních aspektech měnové reformy. V následující subkapitole analyzuji hospodářské důsledky měnové reformy, například následnou nedůvěru lidí v peněžní ústavy a úsporné vklady, což zpomalilo další rozvoj československého hospodářství. V téže kapitole analyzuji měnové a mezinárodní důsledky reformy, především navázání nové koruny na rubl a definitivní odstřižení od západních institucí a finančních toků. Zřejmě nejvýznamnějším mezinárodním důsledkem měnové reformy bylo vyloučení Československa 14 PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury, PERNES, J., Snahy o překonání politicko-hospodářské krize v Československu v roce Brno, nakladatelství Prius pro Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v Praze, MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. Studie a dokumenty, Svazek 8, Praha, Ústav pro soudobé dějiny, JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1, Praha, Svítání, VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií na českém území, Praha, Oeconomica, 2005.; VENCOVSKÝ, F., Tři měnové reformy pro jednu generaci, In: LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2003, č. 26, 1953, Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy, str CHARVÁT, J., Můj labyrint světa, Praha, Galén, JEŘÁBEK, Č., V zajetí stalinismu, Brno, Barrister & Principal, Archiv ČNB, Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování. 13

14 z Mezinárodního měnového fondu. Tuto kapitolu uzavírá podrobné vyúčtování měnové reformy, ze kterého vyplývá, jaký byl čistý finanční výsledek reformy pro stát. Ve čtvrté kapitole čerpám z archivních pramenů Národního Archivu a archivu České národní banky, dále z knihy Františka Vencovského a Karla Půlpána 21. Ekonom František Vencovský se ve svých pracích měnovou reformou zabýval spíše okrajově jako součástí peněžního systému Československa, ale zasazuje ji do rámce celého bankovního systému, což je pro pochopení tématu důležité. Dále v této kapitole čerpám prací Miroslava Tučka 22 a Dany Musilové. Práce Dany Musilové oceňuji jako skvělý zdroj informací. Důležité je především to, do jaké hloubky analyzují události 50. let 20. století. Autorka pracuje především s archivními prameny a zabývá se především sociálními důsledky měnové reformy. Z použitéodborné literatury hodnotím také práce historika Jiřího Pernese, který je autorem řady studií, aktuálně se zaměřuje především na období 50. let 20. století. Jeho práce pojímají situaci komplexně v ekonomickém, sociálním i politickém smyslu. Autor reformu zásadním způsobem nevyzdvihuje, nahlíží na ní spíše jako na vyvrcholení dlouhodobé krize celého systému. I to je zajímavý úhel pohledu. Ve své práci čerpám také z knihy Zdeňka Jiráska a Jaroslava Šůly Velká peněžní loupež, aneb 50:1. Autoři v této publikaci detailně mapují přípravy i průběh reformy, reakce obyvatelstva i následné perzekuce. I přes to, že tato publikace do značné míry vychází z archivních pramenů a jako první přináší některé poznatky o měnové reformě, chybějící poznámkový aparát jí bohužel značně degraduje. V celé práci pak jako důležitý autentický pramen používám denní tisk, prostřednictvím něhož se lidé o uskutečnění měnové reformy dozvěděli. Tento zdroj je přínosný proto, že se jedná v podstatě o jediný,,spojovací kanál mezi občany a státem. Dále jako pramen institucionální provenience využiji také právní předpisy, například zákon, který měnovou reformu zakotvil do právního řádu Československa VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií na českém území, TUČEK, M., Měnová reforma 153 a některé širší souvislosti. In: Revue Politika [cit.: ], dostupné z: 23 Zákon ze dne 30. května 1953 o peněžní reformě č. 41/1953 Sb. 14

15 KAPITOLA Č. 1: CESTA K MĚNOVÉ REFORMĚ 15

16 Situace po 2. světové válce Abychom přesně pochopili, jaká byla cesta k československé měnové reformě 1953, je nutné začít tuto analýzu již v roce Pochopitelně i československé hospodářství utrpělo v průběhu války značné škody. Bylo postupně germanizováno, začleněno do říšského hospodářství a řízeno centrálně, včetně přídělového systému, průmyslové a zemědělské výroby, bankovnictví, růstu mezd i cen. Na českém území vzniklo výrobní zázemí pro německé válečné potřeby. 25 Německý diktát se ale na Československu a jeho měně podepsal i jinak. V průběhu války bylo do Německa vyváženo zboží, které ovšem nebylo uhrazeno. Jednak bylo zboží podhodnoceno, a navíc za jeho dodávky do Říše platila Národní banka pro Čechy a Moravu v korunách. Hodnota tohoto exportu pak byla připisována na účet u Říšské banky, která měla po skončení války tento dluh uhradit. Celková hodnota tohoto dluhu po válce byla 57,8 miliard K. 26 Obdobný postup fungoval v obchodu se třetími zeměmi. Pohledávky za zboží vyvezené do třetích zemí opět přebírala německá banka. 27 Kromě nevýhodných obchodních podmínek dokázalo Německo získat prostředky z protektorátního území i jinak. V průběhu války bylo z naší země vyvezeno více než 45 tisíc kilogramů zlata, které sloužilo ke krytí koruny. To pocházelo jednak ze zdrojů Národní banky, ale také ze zdrojů Škodovky a Zbrojovky. 28 Národní banka Československá provedla po skončení války celkové vyčíslení škod způsobených Německem, ať už se jednalo o škody měnové, škody na drahých kovech nebo hospodářské ztráty. Podle tohoto vyčíslení se reparační a restituční nároky vůči Říšské bance vyšplhaly na téměř 121 miliard korun. 29 Celkové válečné škody pak byly pro Československo počátkem roku 1946 vyčísleny na 252,3 miliard korun Jiří Petráš také zastává názor, že kořeny reformy sahají až do roku In: PETRÁŠ, Jiří, Peněžní reforma In: Sborník archivu ministerstva vnitra VENCOVSKÝ, F., a kol., Dějiny bankovnictví str Tamtéž. str VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií str VENCOVSKÝ, F., Vzestupy a propady československé koruny str Archiv ČNB, NBČ k. 63, Záznam jednání Dočasné správy Národní banky z 18. září 1945, Vyčíslení reparačních a restitučních nároků Národní banky Československé. str Archiv ČNB, NBČ / 464, 1, 2, 3, Návrh memoranda vypracovaného komisí odborníků pro měnovou reformu, V Praze dne 4. února str

17 Podstatným momentem je, že velká většina těchto škod a pohledávek nebyla nikdy uhrazena. Československo tedy těsně po válce čelilo válečným ztrátám, které nebyly nikdy kompenzovány, a také inflaci, která byla důsledkem financování válečných výdajů a německého vysávání protektorátního hospodářství. Množství peněz v oběhu se do konce války zvýšilo více než desetkrát oproti předválečnému stavu. Růst cen tuto situaci plně nekompenzoval, a tak se přebytečné peněžní prostředky hromadily jako nerealizovaná kupní síla obyvatelstva. 31 S nepříznivou situací po válce se měla vypořádat měnová reforma. 32 Jejím cílem byla redukce inflačního oběživa, likvidace cizích měn na území Československa a zpevnění koruny. 33 Měnová reforma byla realizována od 29. října do 4. listopadu V těchto dnech měl každý občan nárok na výměnu 500 K za nové československé koruny a zbylé finanční prostředky bylo možné skládat do 15. listopadu na běžné účty či vkladní knížky. Tyto uložené finanční prostředky pak byly vázány a měly být uvolňovány pouze v odůvodněných případech. 34 Celkem bylo po provedení měnové reformy v oběhu 19 miliard Kčs. To byla oproti poválečnému stavu, kdy obíhalo 123,5 miliard K, redukce na 15%. 35 Nová československá měna musela být nicméně podložena nějakou hodnotou, která by nahradila škody způsobené Německem a dalšími nepřátelskými státy. Bylo nutné najít reálné statky, které by zaplnily toto místo. Částečným řešením tohoto problému měla být dávka hrazená z vázaných vkladů, která měla odčerpat část inflačního oběživa. 36 Účinky této dávky byly ale spíše daňové a zásadně situaci nepomohly. 37 Vklady zůstávaly několik měsíců po reformě i nadále vázány a bylo otázkou, jaký další postup zvolit. K tomuto účelu byla sestavena komise odborníků pro 31 CHMELA, Leopold, Měnová reforma str Dekret prezidenta republiky z 19. října 1945 o obnovení československé měny č. 91/1945 Sb.. 33 Poválečná měnová situace byla velmi nepřehledná, na území Československa bylo v oběhu celkem 6 různých měn:,,protektorátní koruny, slovenské koruny, říšskoněmecké marky, polské zloté, maďarské pengö a korunové poukázky sovětské armády. Prvním úkolem při měnové reformě bylo vytvoření jednotné měnové oblasti vylučováním cizích měn a následně stabilizace měny. 34 Dekret prezidenta republiky z 19. října 1945 o obnovení československé měny č. 91/1945 Sb., 1, VENCOVSKÝ, F., Vzestupy a propady československé koruny str Zákon o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku ze dne 15. května 1946, č. 134/1946 Sb.; CHMELA, Leopold, Měnová reforma str VENCOVSKÝ, F., a kol., Dějiny bankovnictví str

18 měnovovu reformu, která problém analyzovala a dospěla k několika návrhům jeho řešení. Především bylo nutné najít prostředky pro pokrytí neuhrazených válečných škod. 38 Komise k tomuto účelu byla schopna nalézt v různých zdrojích 127 miliard Kčs, nicméně pro zbývajících neuhrazených 150 miliard Kčs žádné další možnosti úhrady nenašla. Jako řešení tedy komise přinesla dva návrhy. Prvním možným řešením byla konsolidace, která by ovšem nebyla možná bez zvýšení státního dluhu a nebezpečí inflace. Další možností byla repudiace, přičemž komise navrhovala škrtnutí 40% vkladů obyvatelstva bez náhrady. Tím by byl problém úhrady 125 miliard Kčs, pro které komise nenašla jiné zdroje, vyřešen. Toto řešení by sice bylo čisté a definitivní, ale zároveň poměrně drsné. K jeho realizaci také nebylo přistoupeno. 39 Jak se ale později ukázalo při měnové reformě v roce 1953, repudiace by byla zřejmě pro většinu obyvatel Československa daleko mírnější než ztráta, kterou utrpěli o 7 let později, kdy byly státem odebrány prostředky, které z velké části pocházely až z doby po skončení války. 40 Volby 1946 Dalším zásadním mezníkem v poválečné historii Československa byly volby v květnu V této chvíli v podstatě začal pozvolný příklon Československa k socialismu po vzoru Sovětského svazu. Komunistická strana měla po válce mezi občany vysokou podporu. Její členská základna byla ze všech kandidujících stran Národní fronty zdaleka nejsilnější. Měsíc před volbami byl počet členů Komunistické strany více než 1 milion. Do konce roku 1947 byl počet členů Komunistické strany v Čechách a na Slovensku dokonce 1,5 milionu. Hluboko za komunisty byli s druhou nejsilnější členskou základnou Národní socialisté. 41 Komunisté měli nejsilnější pozici v českých zemích. Zde ve volbách získali dokonce přes 40% hlasů. Na Moravě byli sice také stranou s nejvyšším počtem získaných hlasů, jejich převaha ale nebyla tak velká. Na Slovensku pak volby vyhrála Demokratická strana s více než 60% odevzdaných hlasů. I tak se komunistům podařilo 38 Celkem byly tyto škody vyčísleny na 252,3 miliard Kčs, viz. výše. 39 Archiv ČNB, NBČ k. 464, 1, 2, 3, Návrh memoranda vypracovaného komisí odborníků pro měnovou reformu, 4. února 1946, str HEJDA, J., Žil jsem zbytečně str KAPLAN, K., Československo v letech str. 38.; ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech str. 725,

19 s přispěním sociálních demokratů a Strany práce sestavit vládu s většinou hlasů. Navíc jako strana s nejvyšším počtem získaných hlasů využila možnost dosadit na místo premiéra svého kandidáta. Tím se stal pochopitelně Klement Gottwald. 42 O tom, že se komunisté promyšlenými kroky pozvolna připravovali na převzetí moci v Československu už od skončení války svědčí i fakt, že po válce podpořili vznik dvou nových stran, Strany slobody a Strany práce (která ostatně po volbách pomohla komunistům zajistit většinu). Tento krok měl kromě rozšíření možností na vytvoření povolební koalice přispět k rozložení sil Demokratické strany, která měla na Slovensku velmi silnou pozici. 43 A navíc samotný předvolební boj byl mnohdy ovlivněn tím, že komunisté měli většinu v místních národních výborech, které vznášely proti občanům obvinění. Obviněný člověk byl pak zbaven volebního práva. Tak mohli komunisté ovlivňovat průběh voleb ještě před tím, než vůbec začaly. Maďaři a Němci na území státu pak samozřejmě vůbec volit nemohli. 44 Síla komunistů pak tkvěla také ve výborné organizaci strany, silné členské základně a celkovém pozitivním pohledu na Sovětský svaz jako spojence. Pro pozdější vzestup bylo zásadní také ovládnutí bezpečnostních složek státu. Provokace ze strany policie hrály významnou roli v procesu uchopení moci komunistickou stranou a konečné likvidaci opozice. Komunisté ovládli ministerstvo vnitra, ale také zpravodajské a politické složky bezpečnosti už v průběhu roku A to nejen v Československu, ale i v Polsku, Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku. 45 Vláda pod vedením komunistů se primárně zaměřila na obnovu válkou zničeného hospodářství. K tomu měl sloužit dvouletý hospodářský plán, tzv. dvouletka. 46 Plán měl být připraven členy tzv. Ústřední plánovací komise. Ta byla sestavena ze zástupců prakticky všech vládních stran, ale nejvyšší počet lidí zde měla opět Komunistická strana. 47 Vzorem dvouletky mělo být sovětské plánované hospodářství, nicméně i přes to byl dvouletý plán poměrně životaschopným projektem. 42 VEBER, V., Osudové únorové dny str Tamtéž. str Tamtéž. str KAPLAN, K., PALEČEK, P., Komunistcký režim a politické procesy v Československu, str Zákon ze dne 25. října 1946 o dvouletém hospodářském plánu č. 192/1946 Sb.. 47 HEJDA, J., Žil jsem zbytečně str

20 Byl to v zásadě spíše rámcový podklad určující, jaké úrovně průmyslové výroby, zemědělství nebo výstavby by Československo mělo v příštích dvou letech dosáhnout. 48 V průběhu roku 1947 ale Československo zasáhlo velké sucho a neúroda značně narušila další obnovu hospodářství a zvyšování produkce zemědělství. Politickou krizi však nevyvolala. 49 Na dění na politickém poli měly vliv jiné faktory. Po volebním vítězství Demokratické strany na Slovensku přišla obava komunistů, že by tím mohla být narušena jejich silná pozice. Systematicky se tedy snažili Demokratickou stranu co nejvíce potlačit, aby svého postavení nemohla využít. V červnu 1946 tak byla vládou schválena tzv. Třetí pražská dohoda, která měla upevnit postavení ústřední vlády na Slovensku a zároveň eliminovat vliv demokratů. 50 Následovala pozvolná likvidace demokratů v rámci vykonstruovaných procesů. V září 1947 byla na Slovensku odhalena tzv. protistátní skupina. 51 Ve vykonstruovaném procesu bylo zatčeno 380 lidí podezřelých z protistátní činnosti, mezi nimi byli i dva generální tajemníci strany. Místopředseda vlády za Demokratickou stranu Ján Ursíny byl donucen k rezignaci. 52 Tím bylo nebezpečí vzdoru proti komunistické straně zažehnáno. Vláda Národní fronty byla od roku 1947 prakticky nefunkční. 53 Fakticky byla země vedena komunistickou stranou. Z dnešního pohledu je až zarážející neschopnost reakce českých politiků, kteří se nebránili komunistickým tezím o protistátním slovenském spiknutí. Vypořádání se slovenskou protistátní skupinou a pozvolnou nefunkčnost politického systému lze také považovat za jakousi předzvěst únorového převratu. Uvnitř Národní fronty docházelo v průběhu roku 1947 také k dalším rozporům. Projevovaly se zde rozdílné názory na znárodňování, přijetí tzv. Milionářské dávky 54, 48 FALTUS, J., PRŮCHA, V., Všeobecné hospodářské dějiny str CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách. Díl čtvrtý od roku str ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech str VEBER, V., Osudové únorové dny str CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách. Díl čtvrtý od roku str. 172.; ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech str V listopadu 1947 přestal Klement Gottwald shromáždění Národní fronty svolávat, tento systém se tedy stal definitivně nefunkčním. In: CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách. Díl čtvrtý od roku str září 1947 byly v rámci kampaně za Milionářskou dávku třem ministrům (Zenkl, Drtina, Masaryk) doručeny balíčky obsahující výbušninu. Při vyšetřování atentátu vyšlo najevo, že si výrobu krabiček objednal krajský sekretariát komunistické strany v Olomouci. Někteří autoři se přiklánějí k názoru, že se 20

21 kterou navrhovali komunisté jako řešení sucha v roce 1947, diskutovalo se o dalším směřování revoluce, o hospodářských a sociálních otázkách. Neústupnost komunistů byla v rámci politického spektra silným destabilizačním faktorem. 55 Komunisté se připravovali na přechod do ofenzivy. 56 Vedení Komunistické strany v Československu se v roce 1947 začalo podepisovat také na podobě zahraniční politiky. V červnu roku 1947 jednala československá vláda o možnosti přijetí Marshallova plánu. 57 Vrchní ředitel Národní banky Československé Leopold Chmela tehdy k možnosti přijetí Marshallova plánu v červnu 1947 na základě analýzy zahraničního obchodu sepsal dokument s názvem Marshallův plán bychom měli přijmout. V tomto dokumentu uvedl také důvody, které ho vedly k tomuto závěru, a nakonec shrnul východiska pro ČSR:,,Stanovisko ČSR: a) politicky: ČSR vázáno politicky a vojensky na SSSR, má však hospodářskou volnost a potřebuje pomoc západních států. ČSR má za souseda Německo západní Německo může mít výhody úvěru a (ČSR pozn. autorky) ovládne s jeho pomocí Balkán, který byl jeho tradičním odbytištěm. Je-li přímá spolupráce s Balkánem pro USA politicky neúnosná, může ČSR, aniž porušilo přátelství k Rusku, být nositelem pomoci i pro tyto země. Tím by ČSR zabránila vzniku dvou bloků v Evropě, což by bylo zvláště nebezpečné v případě vzkříšení Německa, k němuž v té či oné formě dojde. b) hospodářsky: ČSR tvořilo hospodářsky most mezi západem a východem (industrialisace Jugoslávie, Bulharska, Polska, Rumunska, a eventuálně Rakouska a Maďarska možná jen s pomocí buď ČSR nebo Západu). Pro nejbližší léta nelze počítat s pomoci SSSR, který musí provést obnovu své industrie. Tato funkce ČSR nejen zdvihá životni míru doma, ale i ve všech slovanských státech a pomáhá i SSSR (branný potenciál). Československý zájem účastnit se prací na plánu a podporovat Velkou Británii, která by měla mít iniciativu celkovou a ČSR iniciativu středo- a jihovýchodo-evropskou (informovat Masaryka, Ripku, Dolanského). 58 jednalo o akci připravenou na objednávku Moskvy, jiní že atentát neměl za cíl doopravdy poškodit ministry, ale pouze vyvolat atmosféru strachu. In: VEBER, V., Osudové únorové dny str FALTUS, J., PRŮCHA, V., Všeobecné hospodářské dějiny str. 167.; ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech str VEBER, V., Osudové únorové dny str ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech str CHMELA, L., Marshallův plán bychom měli přijmout. In: DEJMEK, J., LOUŽEK, M.(red.), 2007, č. 61, Marshallův plán, Šedesát let poté, str

22 Po projednání návrhu v Moskvě ale vládní delegace na nátlak Sovětského svazu odvolala svou účast na konferenci v Paříži, kde se měla tato pomoc dále řešit. 59 O výsledcích jednání mezi Sovětským svazem a vedením Československa se Klement Gottwald, který byl přítomen všem jednáním, vyjádřil v telegramu určeném Edvardu Benešovi a předsedovi vlády Viliamu Širokému. 60 Tím byl osud Československa z velké části zpečetěn. Československo bylo začleněno do východního bloku, kam pod dohledem Moskvy směřovalo už od konce války. Ostatně československo-sovětská smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci byla podepsána už v prosinci Komunistický převrat 1948 Politická krize vyvrcholila v průběhu února 1948, kdy ministři za Národní sociality, lidovce a slovenskou Demokratickou stranu podali demisi na protest proti výměně obvodních velitelů Bezpečnosti. Bohužel ministři, kteří se rozhodli rezignovat na svoje posty, tento krok neprojednali s prezidentem Benešem, dokonce nezajistili, aby 59 Československá vláda o několik dní dříve odhlasovala zájem Československa o plán hospodářské pomoci a účast na Pařížské konferenci. Následně Moskva účast našich zástupců zamítla, a když došlo na konfrontaci již přijatého rozhodnutí, které již bylo veřejně publikováno, byl nařízen okamžitý příjezd Československé delegace do Moskvy k jednání se Stalinem. Po tomto jednání byla účast Československa na Marshallově plánu definitivně zamítnuta. In: VEBER, V., Osudové únorové dny str ; HEJDA, J., Žil jsem zbytečně str Přímé svědectví o důvodech, které Stalin uvedl pro zamítnutí účasti Československa na Pařížské konferenci, podal Klement Gottwald ve zmiňovaném telegramu. Gottwald o důvodech pro zamítnutí nabídky západu píše toto:,, Jednalo se o účasti na pařížské konferenci, hlavně. Stalin se nejdříve zmínil o dotazech, které před svými rozhodnutími učinily v Moskvě vlády Jihoslovanska, Polska a Rumunska. Stalin i Molotov neskrývali, že byli překvapeni rozhodnutím čs. vlády přijmout pozvání do Paříže. Zdůraznili, že podle jejich přesvědčení pravým účelem Marshallova námětu a Pařížské konference je vytvořit zapadní blok a izolovat Sovětský svaz vidinou úvěrů, které svolavateli této konference poskytnuty vůbec být nemohou a které i kdyby snad v budoucnu mohly být poskytnuty Amerikou, nemohly by zůstat bez závazných vlivů na politickou a hospodařskou nezávislost percipientů. Vzhledem k této situaci by Sovětský svaz považoval naši účast za průlom fronty slovanských statů a za čin namířený proti SSSR. Stalin prohlásil, že zde jde o otázku, na níž závisí naše přátelství s SSSR. V sovětské vládě není nikoho, kdo by pochyboval o našem přatelství k Sovětům, avšak naše účast v Paříži by národům SSSR dokázala skutkem, že jsme se dali zneužít za nástroj proti SSSR, což by ani sovětská veřejnost, ani sovětská vláda nesnesly. Proto soudí Stalin, že bychom měli naši účast odvolat. Domnívá se, že bychom to mohli odůvodnit poukazem na to, že se neúčastí ostatních slovanských národů a jiných východoevropských statů vytvořila nová situace, při níž by naše účast mohla být snadno namířena proti přátelství se Sovětskym svazem a ostatními našimi spojenci. Svolejte proto ihned všechny dosažitelné členy vlády a seznamte je s obsahem našeho rozhovoru se Stalinem a Molotovem. Považujeme za nezbytné, abyste se usnesli na odvolání naší účasti v Paříži a oznámili je tak, aby zde bylo oficiálně do čtvrtka odpoledne. ; GOTTWALD, Klement, Telegram o obsahu jednání delegace vlády Československa s J. V. Stalinem. In: DEJMEK, J., LOUŽEK, M.(red.), 2007, č. 61, Marshallův plán, Šedesát let poté, str ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech str

23 demisi podala nadpoloviční většina vlády. Nicméně nikdo z nich zřejmě nepočítal s možností, že by tato situace byla řešena jinak než ústavní cestou. 62 V únoru 1948 už ale bylo na tyto úvahy zřejmě pozdě. Komunistická strana byla v této době již dávno rozhodnuta o použití jakýchkoli prostředků k mocenskému boji se svými protivníky. 63 Bezpečnostní složky byly pod vedením komunistů, ministrem vnitra byl člen strany Václav Nosek a pokud se tedy rozhodli převzít moc ve státě, bylo jen otázkou, jak rychle se jim to podaří. Komunisté si postupně vytvořili síť spolehlivých tajných spolupracovníků, kteří operovali v rámci ostatních politických stran, řízení bezpečnostních složek státu pak bylo postupně centralizováno a komunisté dohlíželi také na jejich personální obsazení. K těmto změnám a reorganizaci ve prospěch komunistů docházelo už v průběhu roku Tak bylo zajištěno, že pokud se komunisté rozhodnou převzít moc, budou mít přehled o dění uvnitř ostatních politických stran a bezpečnostní složky budou pod jejich vedením. Během krizových únorových dnů pak komunisté nařídili hodinovou dělnickou demonstrativní stávku, ke které se museli připojit i státní zaměstnanci. Účelem této stávky bylo, aby si dělníci vyslechli projevy komunistických politických vůdců. Spisovatel Čestmír Jeřábek popisuje situaci v únoru 1948 takto:,,je to rozhodně zvláštní, když strana ministerského předsedy nařizuje stávkovat. Příště by mohla nařizovat jiné, ještě zvláštnější věci Jde o zřejmý nátlak na presidenta. Podaří se mu tuto kritickou situaci ovládnout? O několik dní později, po konečném převzetí moci komunisty si pak poznamenal:,,na pohled to vypadá celkem nevinně. Gottwald je přirozeně dále ministerským předsedou a komunisté obsadili další klíčové pozice ve vládě, zvláště ministerstvo spravedlnosti, ale zahraničí povede dále Jan Masaryk, což poněkud uklidňuje. Zdánlivě legální postup. Víme ovšem z historie, že i Hitler byl přítelem,,legálního postupu. Pravda je nepochybně ta, že Gottwald (podpíraný asi sovětským vlivem) přiměl presidenta, aby přijal demisi měšťanských ministrů a aby dal 62 CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách, Díl čtvrtý od roku str ŽÁČEK, P., Zneužití Sboru národní bezpečnosti v únoru In: DEJMEK, J. (red.), LOUŽEK, M. (red.), Únor 1948, Šedesát let poté str Tamtéž, str

24 souhlas k vytvoření vlády, jež bude zcela poslušna komunistických příkazů. 65 Je jasné, že skutečný stav věcí byl zřejmý už ve chvíli, kdy k převzetí moci komunisty došlo. Pro Komunistickou stranu byla demise ministrů v podstatě vítaným krokem. Mnoho jejich členů i přes vytyčené cíle nevěřilo, že se jim podaří v nadcházejících volbách zvítězit. 66 Ostatně průzkumy jim nepřisuzovaly vysoké volební výsledky. 67 Díky únoru 1948 bylo tedy možné urychlit přechod od stále ještě demokratického zřízení k socialismu a vládě jedné strany bez nutnosti vítězství ve volbách. 68 Zásadní pro ně byla podpora ze strany bezpečnosti a akčních výborů, které zajišťovaly, že převzetí moci skutečně proběhne. Akční výbory se staly nekontrolovanou silou, která náhle měla moc zatýkat a obviňovat, zabírala stranická sídla nebo sídla novin, a to dokonce ještě před přijetím demise ministrů. I z toho důvodu by bylo prakticky nemožné vrátit se k původním předúnorovým poměrům ve státě. 69 Z toho, že si ministři ostatních stran tento krok přesně nepřipravili a neprojednali všechny eventuality s prezidentem a nenapadlo je, že by to mohlo být řešeno i jinak, než striktně ústavní cestou, vyplývá podcenění Komunistické strany a jejího cíle dostat se k moci. Organizovanost komunistů, jejich sehranost a odhodlání řešit situaci i jiným než zcela čistým způsobem je vynesla do vedení státu. Můžeme zvažovat, zda by se slovenská Demokratická strana dokázala postavit proti komunistům, pokud by nebyla oslabena vykonstruovanými procesy a,,umělou regulací ze strany ústřední vlády. 70 To je však pouze spekulace. A vzhledem k vysokému stupni organizace Komunistické strany, počtu jejích členů a nekompromisnosti a odhodlanosti při plnění cílů, které byly stanoveny už mnohem dříve a někým jiným, se spíše jako reálné jeví to, že k převzetí moci komunisty by došlo tak jako tak, bylo jen otázkou kdy a jakým způsobem JEŘÁBEK, Č., V zajetí stalinismu str DEJMEK, J., Únor 1948 v mezinárodním kontextu. In: DEJMEK, J. (red.), LOUŽEK, M. (red.), Únor 1948, Šedesát let poté str HEJDA, J., Žil jsem zbytečně, 2010, str CHARVÁT, J., Můj labyrint světa str. 175.; CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách, Díl čtvrtý od roku str CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách, Díl čtvrtý od roku str Viz. výše proces s tzv. protistátní skupinou a tzv. třetí pražská dohoda. 71 CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách, Díl čtvrtý od roku str

25 Národohospodář a člen tehdejší Ústřední plánovací komise Jiří Hejda hovoří o únoru 1948 takto:,,to už je zřejmé, že 25. únor nebyla jen demonstrace, ale promyšlený převrat, který musel odvrátit pohromu květnových voleb. Čirou,,náhodou projíždějí právě teď územím republiky transporty sovětských vojsk do Rakouska a Maďarska, takže je postaráno, aby se snad nikdo neodvažoval podniknout něco proti komunistům. 72 Únorem 1948 byly v Československu položeny základy k hluboké transformaci ve všech oblastech života státu politice, ekonomice i sociální oblasti a ustavena přímá cesta k vytyčení generální linie budování socialismu na IX. Sjezdu KSČ v květnu Pro Sovětský svaz bylo Československo zajímavé nejen svou centrální polohou, ale také hospodářkou vyspělostí. Likvidace ostatních politických elementů ve státě tak vytvořila ideální podmínky pro kompletní přestavbu společnosti do podoby totalitního systému sovětského typu. 73 Únorovým převratem začala ještě jedna etapa v životě Československa. Bylo nutné zbavit se politicky nespolehlivých funkcionářů dalších stran a lidí politicky nespolehlivých, kteří komunistický režim odmítali. Komunisté zbavovali tyto lidi prostřednictvím akčních výborů pozic v jejich vlastních stranách, úřadech nebo společenských organizacích. Je těžké odhadnout konečný počet takto postižených, nicméně například historik Karel Kaplan hovoří o celkovém počtu 250 tisíc lidí, kteří byli nahrazeni politicky spolehlivými. 74 Stejný osud potkal příslušníky Státní bezpěčnosti, vojáky, vysokolškolské učitele i studenty. 75 Po únorovém převratu navíc ministerstvo vnitra začalo s evidencí,,podezřelých živlů. Za rok tak shromáždili 130 tisíc jmen, v šedesátých letech už nesl označení,,nepřátelská osoba přibližně milion lidí. Mezi tyto,,živly patřila například prvorepubliková střední třída, podnikatelé, bývalí úředníci nebo příslušníci armády HEJDA, J., Žil jsem zbytečně str PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století str ; PALÍŠKOVÁ, M., Měnová reforma byla politickým krokem, In: LOUŽEK, M. (red.), Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy str ; PETRÁŠ, J., Peněžní reforma In: Sborník archivu ministerstva vnitra str KAPLAN, K., Proměny české společnosti ( ). Část první In: PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století str PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století str KAPLAN, K., PALEČEK, P., Komunistcký režim a politické procesy v Československu, str

26 Naproti těmto skutečnostem stojí kampaň KSČ, která měla přesvědčovat občany státu ke vstupu do strany. Výsledkem bylo překvapivých 2,6 milionu členů v listopadu Strana se v měsících následujících po převzetí moci opravdu zajímala o dění ve společnosti a mínění lidí. Tato důvěra občanů Československa pak dovolovala provádět zásadní změny, aniž by tím byl vyvolán výrazný odpor. 77 Na počátku roku 1949 byl například zaveden dvojí trh, který nabízel potraviny jinak často těžko dostupné, i když za několikanásobně vyšší ceny. Živnostníci byli z volného trhu vyloučeni. Komunistický režim tedy opět potlačil zbytky kapitalistických mravů a zároveň ukázal snahu o zlepšení životních podmínek pracujících. 78 Pavel Tigrid k situaci po únoru 1948 poznamenal, že si,,ksč zcela evidentně navlékla,sametové rukavičky, aby si získala nebo aspoň neutralizovala ty vrstvy obyvatelstva, které za ní nikdy nešly. 79 První pětiletý plán ( ) Plánování první pětiletky bylo zahájeno ještě před komunistickým převratem a byla jím opět pověřena Ústřední plánovací komise složená ze zástupců různých politických stran. Po únoru 1948 se ale situace změnila. Hlavní slovo získali komunisté a plánování se tak podřizovalo především jejich představám, potažmo představám Moskvy. Jiří Hejda o tom píše:,, ani v ÚPK se nedá nic dělat, protože teď jsou tu pány komunisti a ti dělají politiku bez ohledu na nás, kteří nepatříme do jejich řad. I tady máme problémy. Šlechtovo místo 80 zůstalo neobsazené, takže jsme tu jen dva, ing. Hauptmann a já. Uvažujeme, co máme dělat. Mohli bychom se vzdát své funkce, ale to by znamenalo utéci v kritickém okamžiku. Sedíme-li zde, máme přece jen možnost zabránit snad mnohému zlu a přičinit se o to, aby za daných možností byl plán co nejlepší PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století str ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech str TIGRID, P., Le printemps de Prague 1948, In: PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století str Dr. Šlechta byl členem ÚPK za národní socialisty. 81 HEJDA, J., Žil jsem zbytečně str