HISTORIE A VÝVOJ MODERNÍCH FOREM KANOISTIKY

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ HISTORIE A VÝVOJ MODERNÍCH FOREM KANOISTIKY Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Svatava Nováková Vypracoval: Jiří Machač Tělesná výchova a sport MCR Brno 2011

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Jiří Machač

3 Děkuji paní Mgr. Svatavě Novákové, vedoucí mé bakalářské práce, za cenné rady a připomínky, které mi v průběhu psaní práce poskytla.

4 OBSAH OBSAH... 4 ÚVOD VÝVOJ KANOISTIKY VE SVĚTĚ INDIÁNSKÁ KANOE ESKYMÁCKÝ KAJAK PŘÍCHOD KANOISTIKY DO EVROPY VÝVOJ KANOISTIKY V ČESKÝCH ZEMÍCH STOLETÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH STOLETÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH ODVĚTVÍ KANOISTIKY RYCHLOSTNÍ KANOISTIKA DIVOKÁ VODA VODNÍ SLALOM SJEZD RAFTING DRAČÍ LODĚ RODEO KANOEPOLO KLASIFIKACE VODNÍCH TOKŮ VODÁCKÉ VYBAVENÍ VODÁCKÁ VÝZBROJ LOĎ PÁDLO KRYCÍ ZÁSTĚRA VODÁCKÁ VÝSTROJ OBLEČENÍ PLOVACÍ VESTA... 31

5 5.2.3 VODÁCKÁ HELMA TVORBA ŠKOLNÍHO VODÁCKÉHO KURZU ÚČASTNÍCI KURZU PŘÍPRAVA KURZU ORGANIZACE KURZU BEZPEČNOST KURZU ČASOVÝ HARMONOGRAM ROZPOČET KURZU NEPŘÍMÉ NÁKLADY PŘÍMÉ NÁKLADY CELKOVÉ NÁKLADY ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA INTERNETOVÉ ZDROJE SEZNAM OBRÁZKŮ RESUMÉ SUMMARY... 50

6 ÚVOD Kanoistika, především vodní turistika se v posledních letech těší čím dál tím větší oblibě. Dnes se opět stává běžným vycestovat s partou kamarádů na výlet na vodu, ať už k nám nebo do zahraničí. Velmi oblíbenými se staly zájezdy cestovních kanceláří, které se specializují především na rakouské, slovinské a slovenské řeky. Kanoistika je jedním z mála sportů, který v dnešní době zůstává úzce spjat s přírodou. Nabízí jednu z nejatraktivnějších pohybově rekreačních aktivit, která je snadno dostupná pro širokou skupinu populace. Během sjíždění řek rozvíjíme naše znalosti o dané oblasti, a to jak zeměpisné, tak i přírodovědné a kulturní. Lidé si mohou vybrat ke splutí řeky různých obtížností. Od mírně tekoucích, vhodných k relaxaci a odpočinku, až po divoké řeky vhodné pro adrenalinově založené vodáky. Kanoistika nabízí i další odvětví mimo vodní turistiku, které jsou spojeny s cestovním ruchem. Některých odvětví, jako je slalom, sjezd nebo rodeo se mohou amatéři účastnit pouze nepřímo, jako diváci v rámci pasivní sportovní turistiky. Raftingu, již zmiňované vodní turistiky a dračích lodí se můžeme účastnit přímo, v rámci aktivní turistiky. Cílem této bakalářské práce je přehledně zpracovat historii a vývoj kanoistiky, jednotlivá odvětví, rozdělení vodních toků, výzbroj a výstroj, a tím poskytnout zájemcům, nastávajícím vodákům a budoucím instruktorům, všeobecné informace o tomto sportu. Všeobecné povědomí o kanoistice jako takové je totiž velmi malé, často se setkáváme se záměnou kanoistiky s veslováním. Stejně tak literatury není mnoho, proto je čerpáno nejen z odborné literatury, ale také z článků odborných časopisů a vlastních zkušeností. Závěrečná kapitola je věnována zpracování vhodného vodáckého kurzu pro skupinu studentů. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány přípravě, organizaci, harmonogramu a rozpočtu kurzu. 6

7 1. VÝVOJ KANOISTIKY VE SVĚTĚ Pro splouvání různých toků a řek se od nepaměti používala nejrůznější plavidla. Záznamy o primitivních plavidlech nalézáme po celém světě. První zmínky pocházejí již z pravěku. Vědci prokázali, že malby v mnoha jeskyních neznázorňují oštěpy a luky, ale primitivní kresby kajaků a pádel. [19] Za nejstarší primitivní plavidlo považujeme člun vyrobený ze stříbra, který se našel v hrobě sumerského krále. Stáří tohoto plavidla je odhadováno na 6000 let.[2] Termín kánoe se do Evropy dostal s největší pravděpodobností díky mořeplavci Kolumbovi. Slovo pochází z arabského výrazu canoa, což označovalo malé plavidlo poháněné pádlováním. Za nejdokonalejší plavidla, která měla poměrně značný vliv na pozdější vývoj pádlování, ať už turistické, či sportovní, považujeme kanoe severoamerických indiánů (obr. 1.) a eskymácký kajak (obr.2.).[5] 1.1 INDIÁNSKÁ KANOE Indiánské kmeny obývající Severní Ameriku a část dnešní Kanady používali kanoe pro dopravu, lov zvířat a pro bojové účely. Tato plavidla byla poháněna pomocí jednolistých pádel, indiáni pádlovali v kleku na obou kolenou nebo vestoje. K bojovým účelům byly kanoe až pro sto pádlujících. Kanoe byla otevřená, s rovným kýlem, na obou stranách s mírně zvednutými špicemi. Vyráběny byly všechny téměř totožným způsobem. Na základní dřevěnou kostru z cedrového dřeva se pomocí kořínků přišívala březová kůra. Tento způsob výroby se používal až do padesátých let. S příchodem vodovzdorných lepidel bylo možné přejít ke skořepinové stavbě lodí. Velký zlom přišel s vynálezem laminátu, který úplně vytlačil výrobu dřevěných turistických lodí. Přibližně od roku 1850 byly kanoe používány v Anglii k rekreačním účelům. Nedlouho na to se začaly kanoe vyrábět řemeslně. [2, 5] Obr. 1: Indiánská kanoe 7

8 1.2 ESKYMÁCKÝ KAJAK Jedná se o plavidlo, jehož horní část byla z důvodu velice tvrdých povětrnostních podmínek úplně zakrytá, kromě malého otvoru ve středu lodě určeného pro sezení jezdce. Ten byl ještě překrýván krycí zástěrou a pevně upevněnou k lodi z důvodu zamezení vniknutí vody do lodi a to i při převrácení. Původně jej používaly Eskymácké kmeny žijící v Severní Kanadě, na Sibiři, na Čukotce, na pobřeží Grónska, ale i Laponci v severním Švédsku. Konstrukce všech kajaků byla tvořena kostrou z velrybích kostí (dřevo patří v Arktidě mezi velmi vzácné materiály), potažená tulení nebo mroží kůží a napnutá za surového stavu dovnitř lodě. V kajaku se sedělo a byl poháněn pomocí pádla se dvěma listy. Loď byla prohnutá v kýlu, délka mezi 5 6,5 metry, šířka centimetrů. Jednalo se o velice rychlou a obratnou loď určenou především k lovení tuleňů. Při převrácení lodě se dokázaly obrátit zpět do původní polohy bez opuštění lodě. [5] Ve Vikingských ságách z 11. až 12. století jsou zmínky o kajaku, a to konkrétně v pověsti o bohu války Odinovi. Ten se na člunu podobnému kajaku pohyboval po mořích, i mezi krami. Jedná se o nejstarší písemné zprávy o kajaku. Nejstarší zprávy o jízdě na kajaku ve střední Evropě jsou z českých zemí. Prvním českým kajakářem byl pravděpodobně rytíř Jan Zachař z Pašiněvsi. Z cest po zemích severní Evropy (Skandinávie, Laponsko) si přivezl eskymácký kajak, který používal k rybolovu a turistice. Dokonce byl kajakář s pádlem znázorněn v jeho erbu. V literatuře se setkáváme se zmínkami o eskymáckých kajacích u Dána Claudia Clava, který popisuje život v Arktidě okolo roku [2] Obr. 2: Eskymácký kajak 8

9 1.3 PŘÍCHOD KANOISTIKY DO EVROPY V Evropě se setkáváme s kajakem až v 19. století a Anglii, odkud se postupně rozšiřoval po celém kontinentu. Nejdříve k rekreačním, později i ke sportovním účelům. Největším propagátorem vodní turistiky byl londýnský Skot McGregor, který se na svých obchodních cestách po severní Americe nechal inspirovat jak indiánskými kanoemi, tak eskymáckými kajaky a postavil dřevěnou loď pojmenovanou Rob Roy. Loď neměla prohnutý tvar, byla v kýle narovnaná, a tím vznikla stabilní, ale neobratná loď. S touto lodí absolvoval několik dobrodružných a propagačních výprav po celé Evropě, při kterých sklidil veliký úspěch. [2, 15] V roce 1904 vynalezl saský student architektury Alfréd Heurich skládací kajak. Kostru tvořily dřevěné laťky, žebra spojená různým kováním a trubkami, které se potahovaly impregnovaným, v pozdější době pogumovaným plátnem. [5] Velká obliba využívání kajaků a kanoí k rekreačním účelům vedla ke vzniku prvních kanoistických klubů. V roce 1866 v Anglii vzniká první evropský kanoistický klub a to Royal canoe club- Kráľovský kanoistický klub. Následně vznikaly kluby v Německu, Francii a dalších zemích. [1] Obr. 3 Skládací kajak 9

10 2. VÝVOJ KANOISTIKY V ČESKÝCH ZEMÍCH Již za vlády Rudolfa II. se rozšířily různé vodní slavnosti na Vltavě. Součástí slavností byly soutěže a závody na pramicích, plavecké závody, i plachtění o ceny. [5] K nejstarším vodákům u nás patří, kromě již zmiňovaného Jana Zachaře z Pašiněvsi, i Petr Vok z Rožmberka, který kolem roku 1600 sjel Vltavu v malém člunu z Českého Krumlova až do Prahy STOLETÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH Roku 1875 k nám přijeli Angličané Stevens a Bradley a na kanoi kanadského typu spluli řeky Malši, Vltavu a Labe. Kanoi podle některých zdrojů odkoupil lékárník a sportovec Ferdinand Zinke z Roudnice nad Labem pro místní Český Athletic Club (ČAC). Roku 1884 si Josef Rössler Ořovský postavil jednoduché plavidlo ježdík, které bylo tvořeno ze tří prken. V pozdější době se loďce začalo říkat maňas. Na této loďce splouval se svým bratrem Berounku, Vltavu, Tichou Orlici a Labe. V té době mu bylo pouhých patnáct let.[19] STOLETÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH V druhé polovině 19. století byly v Praze zakládány první veslařské kluby. Roku 1893 se Josef Rössler Ořovský stává spoluzakladatelem Českého Yacht Clubu (ČYC). Jedná se o první český kanoistický klub, protože jsou v něm registrováni i aktivní kanoisté, kteří pravidelně splouvali české řeky. [19] Vodní turistika se stala velice oblíbená a roku 1910 jsou už na kanoi spluté všechny větší české řeky. Téhož roku nechává Josef Rösslet Ořovský z Kanady dovézt prvních šest kanoí. Jednalo se o žebrové, plátnem potažené kanoe, které údajně vážily pouhých 40kg. Oproti celodřevěným lodím, které se u nás vyráběly, vážících 80kg to byl značný rozdíl.[19] Dne 12. října 1913 se v Praze v rámci závodů motorových člunů uskutečnily první kanoistické soutěže, šlo pouze o propagační charakter. Závodilo se ve třech disciplínách, v lehké kanoi na 1km, v těžké kanoi na 500m a v překážkové jízdě na 400m.[4] Dne 29. listopadu 1913 zakládá Josef Rössler Ořovský v kavárně u Karla IV. Svaz kanoistů království českého, předchůdce dnešního Českého svazu kanoistů. Mezi zakládající členy patří ČYK Praha, ČYK 10

11 České Budějovice a Veslařský klub Blesk. Cílem svazu je zdokonalení české vodní turistiky a zdokonalení v kanoích kanadských a grónských.[19] Po vzniku Československa začal rozvoj kanoistického sportu, především vodní turistiky. Velký podíl na rozvoji vodní turistiky v českých zemích měly trampské hnutí a oddíly vodních skautů. Zakládaly se tábořiště, pořádaly se první závody dlouhých až maratónských tratí. V roce 1923 se na Severských hrách v Göteborgu ve Švédsku konaly první větší kanoistické závody, kterých se zúčastnily zástupci Švédska, Dánska, Německa a Rakouska. Na základě jednání zástupců jednotlivých států vznikla myšlenka vytvořit mezinárodní organizaci. O rok později, dne 20. ledna 1924 v Kodani, došlo ke vzniku mezinárodní kanoistické federace, s názvem Internacionale Representantenschaft des Kanusportes (IRK). Úřední řeč byla němčina.[5] Náš svaz se sice přidal mezi členy až v roce 1925, přesto je však považován za jednoho z pěti zakládajících členů. Téhož roku byl náš svaz pověřen IRK uspořádáním velkých mezinárodních kanoistických závodů v rámci VIII. Mezinárodního olympijského kongresu v Praze. Cílem byla propagace a snaha o zařazení kanoistiky mezi olympijské sporty.[1] Od roku 1925 vypisoval svaz každoročně závody mistrovství republiky. Délka tratí byla 1 a 10 km. V roce 1928 sdružuje svaz 18 klubů a má 1900 registrovaných členů.[3] Na konferenci ve Vídni roku 1932 navrhl československý svaz uspořádat I. mistrovství Evropy (ME) v Praze. ME se uskutečnilo 19. a 20. srpna 1933 s stalo se důležitým mezníkem jak československé, tak i světové kanoistiky. Skvělá propagace a znamenitá organizace mistrovství byly zásadním argumentem, na zasedání Mezinárodního olympijského výboru roku 1934 v Athénách, o zařazení do programu XI. Olympijských her v Berlíně.[1] V roce 1938 se ve švédském Vaxholmu uskutečnilo první mistrovství světa (MS) v rychlostní kanoistice. První MS ve vodním slalomu se konalo roku 1949 v Ženevě. Od roku 1959 se koná současně s vodním slalomem i MS ve sjezdu na divoké vodě. První mistrovství republiky v rychlostní kanoistice se uskutečnilo roku 1925, ve vodním slalomu roku 1939 a ve sjezdu roku 1957.[2] V době druhé světové války zanikla mezinárodní federace IRK a roku 1946 vznikla na jejích základech Mezinárodní federace kanoistiky (ICF), která pracuje dodnes.[2] 11

12 V roce 1967 se uskutečnilo MS ve sjezdu ve Špindlerově mlýně na Labi a ve slalomu na Lipně. V současnosti se MS v rychlostní kanoistice koná každoročně, kromě olympijského roku. Pro první OH ve vodním slalomu pořádané v roce 1972 v Mnichově byla vybudována první umělá slalomová dráha na světě v Augsburgu, ležícím 60 km od Mnichova. Další start se musel odložit o 20 let na OH v Barceloně MS dospělých je pořádáno v lichých letech, MS juniorů v letech sudých (první MS juniorů se konalo v roce 1986 v rakouském Spittalu, v roce 1996 byla pořadatelem MS Česká republika). Poslední velkou soutěží je Světový pohár, který se pravidelně uskutečňuje od roku 1990.[1] 12

13 3. ODVĚTVÍ KANOISTIKY Jednotlivá odvětví kanoistky zastřešuje Mezinárodní kanoistická federace ICF. Vznikla roku 1946 po zániku IRF (International Representantschaft für Kanusport). V té době spadala pod ICF (international canoe federation) odvětví vodní slalom, rychlostní kanoistika a vodní turistika. Od osmdesátých let přibylo čtvrté odvětví, sjezd. V devadesátých letech se s vývojem kanoistky rozšiřují odvětví o rafting a kanoepolo. V roce 2011 sdružuje ICF celkem 11 odvětví. V následujících kapitolách si přestavíme jen ty, které jsou divácky zajímavé a v České republice aspoň trochu v povědomí. 3.1 RYCHLOSTNÍ KANOISTIKA V roce 1924 na olympijských hrách v Paříži se rychlostní kanoistika objevila jako ukázkový sport. Na olympijských hrách roku 1936 v Berlíně byla rychlostní kanoistika oficiální disciplínou. První mistrovství světa se konalo roku 1938 ve švédském Vaxholmu[1]. Jedná se o sport, který se jezdí na klidné stojaté nebo mírně tekoucí vodě o hloubce minimálně 2m. Závodí se na kajacích a kanoích, kdy závodník musí projet stanovenou vzdálenost v co nejrychlejším čase. Závody se vyznačují společným startem v jednotlivých rozjížďkách v jednotlivých drahách[17]. Závodí se v soutěžních disciplínách C1, C2, C4 (canoe) a K1, K2, K4 (kajak). Číslo vyjadřuje počet členů posádky. Na kajacích závodí jak muži, tak i ženy. Do roku 2010 mohly na kanoích závodit pouze muži. Od tohoto roku však patří kategorie C1 a C2 ženy do oficiálního programu mezinárodních soutěží rychlostní kanoistiky. Rychlostní kanoisté klečí na koleně zadní nohy, stehno a holeň svírají úhel 90. Přední noha je v mírném pokrčení, chodidlo je v jedné ose s klečícím kolenem a pádluje se jednolistým pádlem. Kajakáři v lodích sedí s pokrčenými nohami, které se zapírají o opěrku a současně ovládají kormidlo, kterým jsou rychlostní kajaky vybaveny. Závody rozdělujeme do několika skupin podle jejich délky. Krátké tratě 200 m, 500 m, 1 km, dlouhé tratě 2 km, 5 km a maraton. Závody Českého poháru jsou vytyčeny na 28,8 km pro kanoisty a 36 km pro kajakáře. 13

14 Lodě mají pravidly kanoistiky pevně danou maximální délku, minimální šířku a minimální hmotnost. Ihned po dojetí závodu jsou lodě namátkově kontrolovány. 3.2 DIVOKÁ VODA VODNÍ SLALOM Vodní slalom vznikl v Rakousku. První závod ve slalomu, který je uznán mezinárodní kanoistickou federací se konal v říjnu roku 1933 na řece na Aaře ve Švýcarsku. První závod ve slalomu na kajaku uspořádaný na českém území se konal 9. Května 1937 v Brně. První mistrovství republiky se uskutečnilo v roce 1939 na peřeji u Radotína na řece Berounce. První mistrovství světa ve vodním slalomu se konalo v roce 1949 v Ženevě[22]. V počátcích vodního slalomu se používala běžná turistická plavidla bez jakékoliv úpravy. Až v polovině padesátých let se začali konstruovat lodě vyhovující potřebám vodního slalomu. V padesátých letech se také začala rychle vyvíjet pravidla závodění ve vodním slalomu. Nejprve se na trati vytyčovalo mnoho složitých bodovacích míst, kdy za každý dotyk či nesprávné absolvování bodovacího místa dostal závodník 10, 20, 30, 50 nebo 100 trestných bodů. Závodníci se z důvodu mnoha trestných bodů zaměřovali na bezchybné absolvování tratě na úkor rychlosti. Po roce 1970 se stavba trati stále zjednodušuje, ale náročnost se zvyšuje. Zvýšit rychlost závodů se snažily úpravou pravidel. Místo dosavadních 100 trestných bodů za neprojetí brány, dostal závodník 50 trestných bodů, za dotyk tyčky pouze 20 trestných bodů. Počet branek se zvýšil na 30, což potvrdila i pravidla vydaná roku V současné době je minimální počet branek 18, z toho minimálně 6 protivodných. Za neprojetí brány se připočítává 50 trestných vteřin, za dotyk 2 trestné vteřiny. Jeden trestný bod = 1 vteřina přičtená k výslednému času. Závodí se ve dvou jízdách, z nichž se počítá ta lepší. Trend vodního slalomu je zrychlit a tím zatraktivnit závod divákům[14]. Vodní slalom patří mezi olympijské sporty od roku Pro olympijské hry konané tohoto roku v Mnichově byla vybudována první umělá slalomová dráha na světě. Další účast slalomářů na olympijských hrách byla až o 20 let 14

15 později na OH v Barceloně, kde získal Lukáš Pollert zlatou medaili v kategorii C1. První mistrovství světa ve vodním slalomu pořádané na území Československé republiky se konalo roku 1967 pod Lipenskou přehradou. Na další pořádání mistrovství světa čekala česká reprezentace do roku 2006, které se konalo na Trojském kanále v Praze. V současnosti se koná MS každý rok kromě roku olympijského. Ve vodním slalomu patříme řadu let mezi světovou velmoc. Mnohonásobní mistři světa z let Lída Veberová Polesná, Vladimír Jirásek, Petr Sodomka, Deblkanoisté Valenta Stach, bratři Pollertové a mnoho dalších[1]. V současnosti patří ke světové špičce kajakářka Štěpána Hilgertová (zlato OH 1996 a 2000, zlato MS 1999 a 2003, stříbro MS 1997), deblkanoisté Volf- Štěpánek( zlato ME stříbro MS 2003, zlato MS 2006 ), kajakář Vavřinec Hradílek (zlato MS 2009) a kanoistka Kateřina Hošková (stříbro MS 2011) SJEZD Sjezd na divoké vodě je provozován především na tekoucí, peřejnaté a divoké vodě. Závodí se na řekách v obtížnosti od WW I do WW V. Závody na řekách obtížnosti WW I se pořádají pro začínající závodníky, závody nejvyšší domácí soutěže a Mistrovství světa, Evropy a Světové poháry se pořádají na řekách obtížnosti WW III až WW V. Závodní trať se skládá pouze ze startovní a cílové brány. Vítězem je závodník, který nejrychleji zdolal závodní trať. Historie sjezdu v Čechách sahá do 50. let 20. století. Závodilo se v pěti kategoriích, K1m, K1ž, C1m, C2m a C2mix na deblkanoi závodil muž a žena. Sjezd se ještě v nedávné minulosti provozoval výhradně v přírodním prostředí a byl nerozlučně spojen se slalomem. Vrcholové soutěže se konaly na stejných tratích ve stejných termínech. Ve slalom i sjezdu závodili za reprezentaci převážně stejní závodníci, kteří se věnovali oběma disciplínám. Až v době zařazení slalomu mezi olympijské sporty, se začal slalom stále více oddělovat a závodníci se začali specializovat. Závodní trať bývala v délce m[1]. V dnešní době se závodí ve dvou disciplínách, v klasickém dlouhém sjezdu a ve sprintu. Dnešní podoba dlouhého sjezdu je časově kratší, časy nejlepších závodníků se pohybují okolo 15 až 20 minut. Mladou disciplínou je 15

16 závod ve sprintu. Trať závodu ve sprintu má délku od 400 do 800 metrů. Starty jsou individuální. Konečný výsledek tvoří součet časů obou jízd. Kategorie sjezdu na divoké vodě jsou K1m, K1ž, C1m, C1ž a C2m. Na závodech mistrovství republiky, Evropy a světa se vypisují závody tříčlenných družstev. Myšlenka závod ve sprintu se zrodila z důvodu zatraktivnění sjezdu na divoké vodě a zařazení mezi olympijské sporty. Sprint je dnes již divácky velice zajímavý. Závody se sprintu se konají především na umělých slalomových kanálech, kde organizace není tak náročná jako u klasických dlouhých sjezdů, ale především je trať přístupná divákům. 3.3 RAFTING Rafting má své kořeny v dávné voroplavbě v Americe. Svědčí o tom i český překlad slova raft-vor. První zmínka o nafukovacím plavidle je z roku 1846, kdy bylo nafukovací plavidlo zaregistrováno na patentovém úřadě města Sheet (USA) jako záchranná loď. Ve druhé světové válce se nafukovací čluny používaly na záchranu leteckých posádek, nebo jako čluny na vyloďování lehké pěchoty. Rafting se stal po druhé světové válce náplní volného času v USA a v roce 1950 byla vydána první licence na komerční rafting. Používáním dokonalejších materiálů a lepidel vznikly nové modely, které umožnili prudký rozvoj vodní turistiky na nedostupných řekách a tím i soutěžní formy raftingu[11]. Rafting se stal v 90. letech velice atraktivním sportem. Jedná se o adrenalinový sport. Závodí se na gumových nafukovacích člunech, které tvoří čtyř a šestičlenné posádky ve slalomu, sprintu a sjezdu. Na mistrovstvích Evropy a světa také v závodě Head to Heat na sprintovou trať vyrazí současně dvě posádky. Rafting umožnil prudký rozvoj sportovního, komerčního a expedičního splouvání řek. Díky raftovým člunům se posunula hranice sjízdnosti obtížných a do té doby nesjízdných vodních terénů. Divoká voda je nyní dostupná i pro širokou vodáckou veřejnost[2]. V roce 1997 byla v Jihoafrické republice založena Mezinárodní Raftová Federace IRF. O rok později byla založena Evropská Raftová Asociace a Svaz vodáků České republiky (SvoČR), jako zástupce závodního raftingu v ČR, se stal členem IRF a Olympijského výboru[11]. Roku 1997 byl uskutečněn mezinárodní závod Camel Trophy pro nejlepší šestimístné rafty světa, který byl později uznán jako první neoficiální mistrovství 16

17 světa. Od roku 1999 se koná i ME, které se uskutečnilo na umělé slalomové dráze v Praze Tróji. První MS juniorů se uskutečnilo v roce 2011 v rámci MS seniorů v Costa Rice. Na ME a MS závodí šestičlenné posádky mužů a žen v disciplínách slalom, sjezd, sprint a Head to Heat (paralelní sprint). Mistři světa a Evropy jsou vyhlašováni v jednotlivých kategoriích[2]. Rafting patří mezi naše nejúspěšnější sporty. Za dobu pořádání MS a ME přivezli čeští raftaři aspoň jednu zlatou medaili. O úspěšnosti reprezentace České republiky svědčí i největší počet získaných na MS, a to 45 medailemi před druhými Slováky s 31 medailemi. 3.4 DRAČÍ LODĚ První zmínka o dračích lodích pochází ze starověké Číny, z období před 2200 lety. Odtud jsou také jejich typické dračí hlavy a celkové zbarvení, což je odvozeno od boha vod draka. Základ závodů dračích lodí je v jedné legendě, která vypráví o básníkovi, který nesouhlasil s poměry, jež v Číně vládly, byl vyhnán ze země, a proto se rozhodl na protest skončit se životem skokem do řeky. Lidé z okolních vesnic se ho vydali hledat na rybářských člunech a bubnováním odháněli ryby, aby ochránili tělo básníka. Tělo však nenašli. Když se potom zjevil básníkův duch jeho přátelům, sdělil jim, že poslední co pod vodou viděl, byl říční drak. Z toho důvodu se každý rok na toto místo vydávali rybáři a údery do bubnů uctívali jeho památku[15]. Moderní historie dračích lodí se datuje od roku 1976, kde se uskutečnil jako podpora cestovního ruchu první festival dračích lodí v Hong-Kongu. Akce byla velmi úspěšná a rychle se rozšířily do celého světa. V 80. letech se dá hovořit o dragonboatingu jako o sportovním odvětví, které má ustálená pravidla. V Evropě, Asii, Austrálii, Africe a Americe vznikají národní asociace, které nejsou závislé na jiných sportovních odvětvích. Veškeré akce jsou zastřešovány Mezinárodní federací dračích lidí International Dragon Boat Federation (IDBF), založena 1992, Evropskou European Dragon Boat Federation (EDBF), založena 1990 a Asijskou Asian Dragon Boat Federation (ADBF), založena Tyto tři instituce fungují jako jediní mezinárodní zástupci tohoto sportu[20]. Dnes se tomuto sportu aktivně věnuje přes 50 milionů sportovců z 60 zemí světa. V roce 1995 se konalo první oficiální mistrovství světa a Evropy. Dalším 17

18 cílem federace je zařazení dragonboatingu na olympijské hry. V roce 2008 v Pekingu byly dračí lodě předvedeny jako ukázkový sport[20]. Dračí loď je 12,5 metrů dlouhá, vážící 250kg. Tvarem je velmi blízká otevřené kanoi, s dračí hlavou na špici a ocasem na zádi. Posádku tvoří maximálně 20 vsedě pádlujících - 10 napravo a 10 nalevo, bubeník sedící na špici čelem k pádlujícím a udávající rytmus údery do bubnu a kormidelník stojící na zádi. Loď s plnou posádkou 22 členů může vážit i přes dvě tuny[15]. Závodí se na vzdálenosti 250, 500, 1000m a dlouhá trať v délce 2000m na kola s otáčkami. Z8vodí se v kategoriích podle věku a pohlaví. Nejoblíbenější je kategorie OPEN bez omezení pohlaví a věku[15]. 3.5 RODEO Rodeo na divoké vodě patří k nejmladším z vodáckých sportů spadajících pod Mezinárodní kanoistickou federaci ICF. Rodeo, či freestylové pádlování je v podstatě akrobacií na divoké vodě. Závodí se v tzv. playspotu, nejčastěji se jedná o válec nebo vlnu, do kterého závodníci po jednom vjíždí a předvádějí sestavu různých akrobatických prvků, které porota hodnotí z hlediska rozmanitosti kolik různých bodovaných figur jezdec předvedl, a obtížnosti jednotlivých prvků. Závodí se v kategoriích K1 muži a ženy, C1 a OC1 otevřená kanoe[1]. Od roku 1993 se pořádá každý lichý rok mistrovství světa. V sudých letech se pořádá tzv. Prewords, což lze charakterizovat jako předmistrovství světa. Závody se uskutečňují v místě nadcházejícího mistrovství světa, mohou se ho však zúčastnit všichni závodníci[2]. 3.6 KANOEPOLO Kanoepolo vzniklo ve dvacátých letech 20. století v německém Essenu. Původně se kanoepolo hrálo na vodní ploše o rozměrech fotbalového hřiště, s fotbalovými brankami. Kajaky byly délky 4,5m. Hrací doba byla 2x 40 minut. Kanoepolo se rozšiřovalo do ostatních zemí a během svého vývoje docházelo v jednotlivých zemích k úpravě pravidel kanoepola, což vedlo k mnoha verzím kanoepola po celém světě. V 80. letech se ICF zaštiťující kanoepolo rozhodla svolat shromáždění a vytvořila jediná celosvětově uznávaná pravidla kanoepola[16]. 18

19 Tato pravidla s drobnými úpravami platí dodnes. Hraje se na vodní ploše o stranách v poměru 3:2. Nejčastěji se využívá vodní plocha pro vodní polo o rozměrech 30 x 20 metrů. Na hru se používá stejný míč jako na vodní polo. Branky mají rozměr 1 x 1,5 metrů a jsou zavěšeny 2 metry nad vodní hladinou. Každé družstvo může mít maximálně 8 hráčů, z toho 5 na hrací ploše. Kajaky musí splňovat předepsané rozměry a mít gumové nárazníky na špicích. Utkání se hraje 2x 10 minu s tříminutovou pauzou[16]. Na rozdíl od zemí západní Evropy, kde má kanoepolo velice početné zastoupení, v České republice je pouze jeden aktivní klub KP Praha. 19

20 4. KLASIFIKACE VODNÍCH TOKŮ Klasifikace vodních toků je v podstatě souhrn základních vlastností toků, přehlednosti, průtoku, spádu a nebezpečných míst. Slouží k lepšímu zorientování se vodáků na jednotlivých tocích a objektivnímu posouzení svých možností a schopností na daných řekách. Zařazení vodních toků do jednotlivých stupňů obtížnosti se vztahuje vždy k optimálnímu vodnímu stavu. Při nižším vodním stavu bývá terén nebezpečný vzhledem k možnostem poškození lodě, při vyšších vodních stavech se může někdy obtížnost výrazně zvýšit. Důležitým údajem, který udává spodní hranici sjízdnosti řeky, je minimální stav vody na vodočtu. V naší zemi se používá tzv. alpský systém klasifikace vodních toků, který se mírně liší od systému amerického. [9] Klidné až mírně proudící řeky byly dříve označovány jako ZWA (stojatá voda, jezera, přehrady), ZWB (klidná voda, slabě proudící voda), ZWC (mírně proudící). V současné době se již používá společné označení ZW (z německého Zahmwasser, tj. mírná voda) pro všechny tři stupně. Rychle tekoucí až divoké řeky se označují zkratkou WW (z německého Wildwasser, tj. divoká voda ) a římskými číslicemi se rozlišují stupně: WW I (lehká), WW II (mírně těžká), WW III (těžká), WW IV (velmi těžká), WW V (mimořádně těžká), WW VI (hranice sjízdnosti). Dále jsou pak pro jemné rozlišení používána znaménka + (větší obtížnost) a (menší obtížnost). Do klasifikace se nezahrnují umělé stavby nebo jezy. Jsou to místa, která se mohou svým stupněm obtížnosti velmi výrazně vymykat od uváděné klasifikace. I z tohoto důvodu je potřeba jim věnovat zvýšenou pozornost. Podcenění se může zle nevyplatit[7]. Zvolený typ řeky, a tím pádem i obtížnost, se promítá do potřebného vybavení. Například plovací vesta s helmou by se měly používat již od obtížnosti WW I. Vodácká helma by se měla používat i na mírně tekoucích řekách s malým množstvím vody. V případě překlopení asi nebude hrozit utonutí, když je vody v řece po kolena, ale spíše hrozí náraz hlavou o kámen. Proto je helma důležitá i na klidné vodě jako prevence před úrazem. Pozor také na odlišnosti zahraničních klasifikací, které do obtížnosti řeky přidávají další kritéria u nás nepoužívaná (např. dostupnost toku). V zahraničí je možné se setkat i s rozdílným typem klasifikace, což platí hlavně o Rusku nebo Americe. Zahraniční řeky bývají 20

21 odlišné od našich a mají svá specifika, která úzce souvisí s vnímáním obtížnosti.[7] Tab.č.1: Charakteristika obtížnosti, dostupné z: clanky/zaklady/kapitola2b.asp označe ní WW I (obr.4) WW II (obr.5) WW III (obr.6) WW IV (obr.7) WW V (obr.8) WW VI (obr.9) charakteristika lehké peřeje nebo meandry mírně těžké peřeje, praktická hranice sjízdnosti pro otevřenou loď těžké peřeje s vysokými nepravidelnými vlnami, obtížná rozhraní, malé válce, nelze vždy snadno určit optimální trasu velmi těžké peřeje, vlny s hřebeny, válce, víry a velké karfioly, obtížná samozáchrana, trať by měla být známa předem extrémně těžké peřeje, těžké válce, spodní proudy, skoky, omezené možnosti samozáchrany, nutná prohlídka a detailní znalost průjezdu tratí hranice sjízdnosti, nejtěžší podoba všech možných překážek vhodné pro mírně pokročilé zkušené sehraná posádka fyzicky zdatné zkušené posádky v navzájem se jistící skupině výjimečně zdatné a sehrané skupiny, jištění ze břehu týmy speciálně sestavené a trénující za účelem splutí daného úseku doporučená plavidla otevřená kanoe, sportovní pramice kajak, uzavřená kanoe, malé nafukovací lodě zavřené lodě, samovylévací nafukovací kajaky, kanoe, malé rafty zavřené lodě, nafukovací kanoe pro těžký terén, rafty zavřené lodě, velké rafty lodě speciálních konstrukcí dle podmínek daného úseku doporučené vybavení plovací vesta plovací vesta, helma plovací vesta, helma, házecí pytlík plovací vesta pro těžký terén, helma, házecí pytlík, zdravotnické vybavení plovací vesta pro těžký terén, helma, házecí pytlík, zdravotnické vybavení nejlepší dostupné vybavení dle podmínek daného úseku 21

22 Obr. 4 WW I Obr. 5 WW II Obr. 6 WW III Obr. 7 WW IV Obr. 8 WW V Obr. 9 WW VI 22

23 5. VODÁCKÉ VYBAVENÍ Vodácké vybavení dělíme na vodáckou výzbroj a vodáckou výstroj.[6] Výzbrojí se rozumí loď a její příslušenství, pádlo, špricdeka či krycí deka, lano, pomůcky pro opravu či vázání lodí a další vybavení potřebné k provozování vodní turistiky a ostatních vodáckých aktivit.[13] Do výstroje potom zařazujeme oblečení, odvíjející se podle druhu a náročnosti činnosti na vodě. Od základního vodáckého oblečení až po speciální neoprenové oblečení, neoprenové boty, vestu, přilbu apod.[13] Výběr výzbroje a výstroje je ovlivňováno řadou faktorů. Především roční období, ve kterém se chystáme na vodu, aktuální stav vody a s ním související obtížnost vodního toku, čas strávený na vodě a druh použité dopravy lodí a účastníků.[13] 5.1 VODÁCKÁ VÝZBROJ LOĎ Ve vodní turistice i v ostatních formách vodáckého sportu se používají kánoe, kajaky, nafukovací a skládací plavidla a pramice[2]. Loď, současně i závodní disciplína, se označuje prvním písmenem typu lodě a číslo vyjadřuje počet členů posádky, pro které je loď určena. Na kajaku se pádluje dvojlistým pádlem, na kanoi jednolistým pádlem. Označení jednotlivých druhů lodí: - C1 kanoe pro jednotlivce, - C2 kanoe pro dvojici, - C3 a více kanoe pro trojici a více, - T2, T3 atd. turistická loď s otevřenou palubou, - K1 kajak pro jednotlivce, - K2 kajak pro dvojici, - F1, F2 skládací, nafukovací loď pro jednotlivce, dvojici, - Pramice pramice, - R2, R4, R6 nafukovací raftové čluny. Každý typ lodě posuzujeme podle tří základních vlastností lokomoce. A to podle rychlosti, obratnosti a stability. Jednotlivé typy lodí charakterizuje různý poměr zastoupení uvedených tří základních složek, které jsou na sobě závislé, ale 23

24 často si navzájem odporují. Tyto tři vlastnosti jsou při stavbě lodi směrodatné a uplatňují se podle konkrétního určení a používání lodě.[9] Pro rychlostní kanoistiku je nejdůležitější, aby loď kladla co nejmenší odpor vodě a tím byla rychlá. Obratnost a stabilita zde není důležitá. Avšak ve vodním slalomu je potřebné obratné, poměrně stabilní plavidlo, schopné jízdy ve vlnách. Sjezdové lodě patří v určitém poměru vlastností k rychlostní kanoistice i vodnímu slalomu. Rozměry, hmotnost a tvar závodních lodí určují pravidla.[5] Kanoe Kanoe je v České republice nejrozšířenějším typem lodi a ve vodní turistice původním plavidlem. Vedoucí postavení si udržela nejen ve vodní turistice, ale i v ostatních vodních sportech až do současnosti[13]. Obr. 10 Laminátová kanoe Vydra Kanoe rozdělujeme na zcela otevřené, polokryté a celokryté. Zcela otevřené jde o starší verzi zcela bez paluby. Využívají se především při vícedenní turistice a v oblasti rekreačního sportu. Mezi její výhody patří velký výtlak, snadné nakládání zavazadel. Nevýhodou je možnost využití pouze na vody obtížnosti WWI. Polokryté oba konce lodě jsou pevně kryté. Lodě jsou uzpůsobeny pro připevnění krycí zástěry, což umožňuje jízdu na vodě až do WW IV. V současnosti se jedná o nejrozšířenější a nejvhodnější loď pro rodinnou vodní turistiku po českých řekách. Zavřené tyto lodě jsou vhodné pro náročnější formy vodáckého sportu, sjezd a slalom, případně pro expedice. Pro vodní turistiku na klidné vodě nejsou příliš vhodné. Neposkytují velké pohodlí a prostor pro bagáž, v lodi se sedí.[2] První kanoe se vyráběly ze dřeva. Byly staveny tzv. švédským způsobem. To znamená, že na žebra se přibíjela dýha, která se následně potáhla plátnem. To se posléze tmelilo a lakovalo. Lodě vyrobené tímto způsobem byly lehké, dostatečně pevné a vyhovující pro běžnou vodní turistiku. Vyžadovaly však velice obezřetné zacházení. Najetí na mělčinu či kámen mohlo loď poškodit. Opravy byly poměrně pracné a vyžadovaly zručnost a čas[5]. 24

25 Obr. 11 Otevřená Obr. 12 Polokrytá Obr. 13 Zavřená V šedesátých letech se začaly vyrábět kanoe laminátové. Šlo o techniku lepení vrstev skleněného textilu umělou polyesterovou nebo epoxidovou pryskyřicí. Tyto lodě byly mnohem vhodnější, protože byly odolné proti otěru, snesly i poměrně hrubé zacházení bez většího poškození a jejich údržba byla snadná. Na stavbu závodních lodí se používají kompozity kevlar, uhlík a kombinace obou materiálů kevlar-uhlík. Kevlarová vlákna jsou oproti laminátu lehčí a až dvakrát pevnější. Při použití uhlíkových vláken dosáhneme ještě vetší pevnosti, menší hmotnosti, avšak nevýhodou je křehkost materiálu. Proto se často používá kombinace těchto vláken.[2, 5]. V devadesátých letech narůstá poptávka o plastové lodě. Vyrábějí se z polyetylenu, což je termoplastický, dobře zpracovatelný, recyklovatelný a relativně levný materiál. Lodě jsou těžší, hůře opravitelné, ale proti kompozitním lodím jsou odolnější a snesou hrubší zacházen.[2] Plastové a kompozitní materiály se používají i pro výrobu kajaků, zmíněných v následujících odstavcích. Obr. 14 Jednotlivé typy kanoí 25

26 Kajak Dalším kanoistickým plavidlem je kajak. Kajak si prošel svým historickým vývojem od dřevených lodí, přes skládací kajaky používaných k turistickým účelům do šedesátých let, až po kompozity a polyethylenové materiály používané v dnešní době. Rozvoj nových technologií vedl k vývoji tvarových a funkčních modifikací kajaku. V našich zemích se setkáváme s kajaky jednomístnými. Dvoumístné kajaky jsou spíše rarita.[2] Obr. 15 Jednotlivé typy kajaků Nafukovací plavidla Rozvoj používání nafukovacích člunů byl způsoben možností snazší přepravy člunů ve složeném stavu do méně dostupných míst. Dalším důvodem bylo použití člunů pro terény, které byly na pevných lodích nesjízdné. Velké čluny se využívají také ke komerčním účelům. Nafukovací čluny jsou vyráběné většinou jako třívrstvé. Vnější vrstva je odolná a pružná a chrání loď. Střední vrstva zajišťuje pevnost lodi a vnitřní vrstva vzduchotěsnost. Jsou konstruovány z bočních válců, často dvoukomorových, dna, polopaluby, sedaček, upevňovacích ok, popruhů pro jezdce a záchranných lan.[2] Kajaky jsou jednomístné nebo dvoumístné čluny, s možností připevnění krycí deky pro využití na divoké vodě. Obr. 16 Nafukovací kajak 26

27 Kánoe jsou dvoumístné čluny, ve kterých se klečí. Při dokonalém nahuštění vzduchových válců drží čluny dobře tvar a nekopírují vodní terén. Obr. 17 Nafukovací kanoe Rafty jsou čtyř a více místné sportovní čluny, které jsou v současné době hojně využívány ke komerčním jízdám zákazníků. Uzavřené rafty jsou vybaveny samovylévacím dnem. Jsou velmi pevné, určené do nejtěžších vodních terénů. Rafty otevřené jsou bez zadního oblouku. Obr. 18 Raft Collorado PÁDLO Vzhledem k obtížnosti vodního toku volíme nejen typ vhodné lodi, ale také pádla. Na lehkou vodu s nízkým stupněm obtížnosti volíme pádlo lehčí a delší, na vodu vyššího stupně obtížnosti potom pádlo kratší, které je sice obratnější při záběru, ale s kratší dráhou záběru. Vyrobené z kvalitního materiálu, masivní a dobře zajištěné proti poškození[13]. Každé pádlo je charakteristické svojí hmotností, pružností a tvarem listu. Dalšími, velice podstatnými údaji jsou odolnost a cena pádla. Hmotnost pádla je jedním z mála parametrů, které je možné snadno porovnat. Důležitější než celková hmotnost je její podélné rozložení, protože při každém záběru vynakládáme sílu nejen na pohánění lodi, ale také na vytažení pádla z vody a nápřah k dalšímu záběru. Kajakářské pádlo proto musí mít těžiště uprostřed a co nejlehčí listy. Pružnost oceníme při dlouhodobém a intenzivním pádlování. Elastická žerď dobře 27

28 pohlcuje nárazy. Příliš pružné listy destabilizují záběr, protože při něm deformují svůj tvar. Tvrdé listy zase bývají křehké [10]. Materiály ze kterých se pádla vyrábí, jsou dřevo, termoplast a kompozitní materiály. Pádla vyráběná ze dřeva, jsou lepená, dříve velmi často s dýhováním tvrdou vrstvou. I přes nástup novějších a kvalitnějších materiálů, zůstávají dřevěná pádla stále v oblibě. Plastové listy jsou měkčí, což vede k občasnému prasknutí listu. Plastové listy se používají v kombinaci s duralovým dříkem. Pořizovací cena je nižší jak u dřevěných či kompozitních pádel. Kompozitní listy se vyrábějí z kompozitních materiálů typu laminát, kevlar a carbon. Vnější vrstvy kompozitu jsou vyplněny tvrzeným pěnovým materiálem (PU, Aires atd.). Pádla jsou pevnější, ale křehčí než předchozí dva typy. Při záběru neuhýbají ani se nevlní. Spodní část listu je opatřena hliníkovým kovám zabraňující vylomení krajů při střetu s kameny, skálou apod.[13] Kajakářské pádlo se skládá z žerdi a dvou listů, které mohou být symetrické pro obtížné terény a asymetrické pro klidnou hlubokou vodu. Listy pádla jsou proti sobě natočené v rozsahu 65 až 90 a podle natočení listů rozlišujeme pravé a levé pádlo. Velmi důležitá je hmotnost listů pádla, která zajišťuje větší komfort při pádlování. Hmotnost žerdě není oproti listům tolik důležitá. Kajakářská pádla rozdělujeme na pravá a levá.[13] Žerď pádla se vyrábí ze dřeva, hliníku, duralu anebo různých druhů kompozitů. Pro rekreační využití je vhodnější pružnější žerď, která nezatěžuje tolik klouby při nárazech. Pro závodní využití je potřebná pevná, tvrdá žerď, která naopak zápěstí zatěžuje ve větší míře. Pro rychle tekoucí, divokou vodu jsou nejvhodnější krátké, široké, symetrické, mírně prohnuté listy. Celé pádlo je kratší, což nám umožňuje snadnější manipulaci. Na druhou stranu abychom vyvinuli stejnou sílu na kratším pádle, musí být plocha listů vetší. Délka pádla se pohybuje od 195 do 210 cm, v závislosti na výšce a zdatnosti kajakáře. Natočení listů asi 80 [13]. Pro dlouhé klidné úseky a přímořskou turistiku se používá dlouhý, užší, asymetrický a mírně prohnutý list, blížící se tvaru rychlostního pádla (tzv. lžíce). Plocha listu je menší, délka pádla cm, natočené listů asi 65 [13] 28

29 list žerď list Obr. 19 Kajakářské slalomové pádlo Kanoistické pádlo se skládá z listu, dříku (žerdi) a hlavičky (hrušky). Na divokou vodu se používá široký, krátký a mírně prohnutý symetrický list, z důvodu záběrů v menší hloubce a možnosti záběru přes ruku. Pro hladkou vodu se používá rychlostní typ pádla, dlouhý, úzký, rovný a symetrický list. Kanoistická pádla rozlišujeme podle druhu použití na rychlostní, slalomová, sjezdová a turistická. list dřík hruška Obr. 20 Kanoistické pádlo Raftové pádlo je stejné jako kanoistické, bývají delší, s větším listem a zpevněné v oblasti přechodu listu. Materiál musí být velmi odolný, neboť často dochází k odrazům od skal a jiných překážek. Pro komerční rafting se doporučují levná plastová pádla z důvodu častých ztrát.[2] KRYCÍ ZÁSTĚRA Krycí zástěra neboli špricdeka se uplatňuje především v těžkých vodních terénech, ve velkých vlnách, peřejích nebo při převržení, kdy zakrytím otvoru v lodi zabraňuje vniku vody do lodi. Na otevřené a polozavřené lodě se používají špricdeky molinové (pogumované plátno), na zavřené lodě se používají dražší, ale dokonalejší špricdeky z neoprenu. Jedná se o pružný a nepromokavý materiál, který pevně přilne k tělu jezdce.[8]. V přední části krycí zástěry je umístěno oko nebo popruh sloužící pro rychlé stržení z límce lodě při převržení. Zvýšený otvor, často dvojitý, upevněný nad pasem vodáka, nazýváme komín. Špricdeka se vyrábí buď samostatně, nebo v kombinaci s nepromokavou bundou. 29

30 Obr. 21 Špricdeka Obr. 22 Bundošpricka 5.2 VODÁCKÁ VÝSTROJ OBLEČENÍ V dnešní době musí aktivní vodní turista počítat s vodáckým vybavením v rozsahu teplot -10 až +40 C. Řada kvalitních syntetických materiálů umožní prodloužit aktivní sezonu prakticky na celý rok. Kvalitní výstroj udrží tělesnou teplotu v nepříznivém počasí i v případě zvrhnutí[13]. Dříve se v chladnějším počasí používaly bavlněná trička, vlněné svetry, pláštěnky, později bundy a kalhoty ze syntetických vláken. Dnes se jako první vrstva pro tepelný komfort používají nenasákavé materiály. Jedná se o elastické funkční termoprádlo. Je prodyšné a odvádí tělesnou vlhkost. V poslední době se objevují vlněná funkční termoprádla, která při dlouhodobém nošení nezapáchají a hřejí i mokrá. Existují i prádla, která tělo ochlazují. Další důležitá vrstva je v podobě nepromokavé bundy. Vyrábí se v suché a polosuché variantě. Zabraňuje vodě v přímém kontaktu s tělem a šoku ze studené vody. Přispívá k tepelnému komfortu a chrání tělo před odřením. Je to základní prvek vodáckého oblečení. Důležitou součástí vybavení především v chladném počasí je neoprenový oblek, který chrání nejen před chladem, ale také před zraněním, oděrkami a otlučením. Nejčastěji se používá kombinace dlouhé (krátké) neoprenové kalhoty, tílkový neoprenový vršek a polosuchá vodácká bunda. Neoprenové kalhoty jsou šité do polohy vsedě nebo vkleče. Síla neoprenu bývá 2 až 4 milimetry. U slabších je nevýhodou menší izolace, u silnějších horší ohebnost. Ať už neoprenové nebo kožené rukavice slouží jako ochrana před úrazy a oděrkami. V případě nepříznivého počasí udržují neoprenové rukavice ruce 30

31 v teple, i když tepelný komfort není nikterak velký, jelikož neopren musí být slabý, aby byl zachován cit v rukou. Jsou šity s ohnutými prsty do úchopu. Druhou variantou jsou tzv. pytlíky, které se přidělají na žerď pádla, a ruka se do něj vsune. Pytlíky umožňují lepší kontakt s pádlem, avšak nevýhodou je, že pytlíky zůstávají na pádle a nedají se tudíž použít jako ochrana rukou při záchraně[11]. Nohy je nutno na našich řekách chránit ve všech ročních obdobích. V lodi proti odření o drsný laminát v řečišti proti otlučení o kameny při záchraně lodi, případně proti zranění o střepy, konzervy apod. Vhodné pro vodní turistiku v letním období jsou plátěné kecky, které dobře drží na nohách a chrání i kotníky. V náročnějším terénu a při chladném počasí jsou vhodnější neoprenové ponožky se sandály nebo neoprenové boty se silnější gumovou podrážkou[13]. Doplňkem vodácké výstroje je lodní pytel, který slouží na přepravu a ukládání výstroje a výzbroje. Je vyroben z polyamidu, dokonale svařený, se suchým zapínáním a našitými popruhy aby se mohly snadněji přenášet. Lodních pytlů je na trhu celá řada, od malých litrových pro úschovu dokladů, fotoaparátů apod. až po velké stolitrové. Můžeme se však setkat i s vodáky, kteří místo lodních pytlů používají PE nádoby různých velikostí[5] PLOVACÍ VESTA Nezbytným doplňkem pro jízdu na divokých vodách je plovací vesta. Vesta je povinná pro děti do 12 let při jakémkoli pohybu na vodě, pro ostatní jsou doporučeny na vodní toky WW I - VI, popřípadě při plavbě na velkých vodních plochách. Vesta může zachránit život, slouží i jako prevence, v neposlední řadě i jako právní pojistka vedoucího akce. Pomáhá udržovat tělesnou teplotu a chrání před nárazy[2]. Obr. 23 Plovací vesta 31

32 Do devadesátých let byly na tuzemském trhu k dispozici dva typy vest. Nafukovací komorové z pogumovaného plátna a komorové vesty ze syntetické tkaniny plněné polystyrénem. První typ byl tvarově nevhodný, přo pádlování dřel a v případě špatného připevnění k tělu sjížděl směrem k hlavě. Druhý typ byl vhodný pro vodní turistiku. Její velkou nevýhodou však byla polystyrénová výplň, která se při častém používání deformoval a ztrácel svoji nosnost. Dnes se jako náplň do plovacích vest používá pěněný polyetthylen, který je nenasákavý a jeho deformace je vratná[13] Vesta musí splňovat tyto požadavky: - Vhodně rozložený dostatečný výtlak, - Nesmí bránit v pohybu, jak při pádlování, tak při plavání - Chránit před nárazy, - Dobré tepelné a izolační vlastnosti, - Dobré uzpůsobení na tělo, upínací popruhy v pase a přes ramena, - Nepadat, či nevyjíždět přes obličej, - Dostatečně nosný, nenasákavý a tvarově stálý materiál. Jedině vesta, která je řádně upevněna a dotažena na těle a odpovídá rozměrům postavy, může plnit funkci záchrané vesty. V opačně případě je možné, že se vesta vysune až k hlavě a znemožní plavání nebo se zcela vyvlékne z těla[12]. Závodní vesta musí těsně přiléhat k tělu. Kajakářská vesta bývá kratší oproti vestám pro kanoe, deblkanoe a rafty, protože by se mohla opírat o špricdeku a tlačit závodníka do brady. Do nárčnějších terénů se používají vesty vybavené kapsami pro házecí pytlík, nůž, lano a oky pro karabinu[2] Existuje mnoho tvarů a typů vest vhodných pro různé vodní terény. Všeobecně platí, že vesta musí udržet vodáka nad hladinou. Od roku 1997 podléhají vesty povinnému schvalování a měly by odpovídat evropské normě buď EN 393 nebo 395[11]. Nosnost vest: pro vodní slalom a sjezd 6kg pro vodní turistiku min. 7,5kg pro extrémy a rafty min. 12kg 32

33 5.2.3 VODÁCKÁ HELMA Je základní ochranou hlavy, chrání ji před úrazem hlavy, často i obličeje, především při převrácení lodě. Helma je nezbytnou součástí výstroje na všechny vodní terény WW. Musí splňovat základní požadavky: - ochrana hlavy, spánků a zátylku, - dobře sedět na hlavě, - nesmí tlačit, - neomezovat slyšitelnost, - umožňovat dobrý rozhled, - materiál odolný proti proražení či prasknutí, - nenasákavá výplň, - zajištěn dobrý odvod vody z helmy, - upínání pevně spojeno se skeletem nýty. Skelety bývají vyrobeny z kompozitních materiálů a plastů, s pěnovou PU nebo polyamidovou výplní. Je možné použít i hokejistické helmy, v žádném případě však není vhodná helma cyklistická nebo horolezecká.[11] Obr. 24 Vodácká helma podle norem ICF 33

34 6. TVORBA ŠKOLNÍHO VODÁCKÉHO KURZU Kanoistika ve velice úzce spjatá s cestovním ruchem. Podle mého průzkumu je třetina nabídky outdoorových kanceláří tvořena vodáckými zájezdy. Cestovní kanceláře nabízejí zájezdy na kajacích, kanoích a raftech, od jednodenních až po týdenní, na vodách obtížnosti WW I až WW V. Velká část účastníků zájezdů je tvořena z řad studentů středních a vysokých škol. Některé cestovní kanceláře se vyloženě specializují na organizaci školních vodáckých kurzů. V následujících kapitolách se pokusím vytvořit návrh organizace školního výcvikového kurzu pro studenty vysokých škol. V jednotlivých kapitolách se budu věnovat přípravě, organizaci, harmonogramu a rozpočtu kurzu. 6.1 ÚČASTNÍCI KURZU Zájezd je určen pro studenty vysoké školy se základními vodáckými zkušenostmi. Počet účastníků je limitován maximální kapacitou autobusu, což je 45. Maximální počet studentů je tedy 40 a čtyři vedoucí, z toho jeden zdravotník. 6.2 PŘÍPRAVA KURZU Příprava kurzu je seskupení mnoha činností předcházejících samotné realizaci kurzu, které jsou potřebné k bezpečnému a plnohodnotnému zvládnutí a prožití kurzu. Příprava se musí zahájit minimálně dva měsíce předem, a to postupně a uceleně. Celá příprava se zahajuje po přihlášení jednotlivých účastníků vodáckého kurzu. Před akcí je vhodné plánovaných řekách maximum informací z kilometráží, vodáckých literatur, internetu nebo od zkušených vodáků, kteří dané řeky již sjížděli. Na základě těchto informací určíme způsob dopravy účastníků a materiálu. Současně se naplánuje denní harmonogram a zajistí se ubytování v průběhu zájezdu. Následuje zajištění půjčení lodí a kompletního vodáckého vybavení a následná kalkulace kurzu. Velice důležité je pamatovat na dostupnost zdravotní péče (úraz, nemoc). Velice důležitá je lékárnička (tab. 2), kterou by měla být vždy v poslední loďi ve skupině. Vzhledem k povaze zájezdu není nutná dlouhodobá komunikace. Podle mého názoru stačí pouze jedna informační schůzka, během které se dozví náplň zájezdu a předběžný harmonogram, budou upozorněni na některé zásadní věci, 34

35 jako je pojištění do zahraničí, vhodné oblečení, které vzít sebou, možnost zakoupení vodáckých map a kilometráží. Den před odjezdem je třeba vyzvednout z půjčovny lodě, pumpy, pádla, vesty, helmy a vše řádně zkontrolovat. Tab. č.2. Seznam obsahu lékárničky 1 teplota Paralen 3 plata 2 bolest Ibalgin plata 3 průjem infekčního původu Endiaron 3 plata 4 průjem živočišné uhlí 3 plata 5 na zastavení průjmu Loperon 1 plato 6 spáleniny Calcium pantotenium - mast 1 tuba 7 dezinfekce Septonex 1 balení 8 zvracení Kinedryl 1 balení 9 projímadlo Suppositoria glycerini čípky 1 balení 10 alergie bodnutí hmyzem Alerid 1 ks 11 dodání energie, hypoglykemie Glukopur hroznový cukr 1 krabka 12 cizí těleso v oku, zánět Opthalmoseptonex 1 ks 13 zástava krvácení vtěsnat do rány Gelaspon 1 ks 14 dezinfekce kůže i sliznice Jodisol 1 ks 15 upevnění obvazu náplast hladká 1 cívka 16 menší poranění náplast s polštářkem 8x4 cm 10 ks 17 komprese, přímé ošetření obvaz hotový sterilní velký č.2 1 ks 18 komprese, přímé ošetření obvaz hotový sterilní velký č.4 1 ks 19 fixace končetin trojcípý šátek 2 ks 20 zástava krvácení škrtící pryžové obinadlo 70 cm 1 ks 21 krytí ran a popálenin Kompresy Sterilex ES 7,5x7,5cm 1 ks 22 krytí ran a popálenin Kompresy Sterilex ES 10x10cm 1 ks 23 krytí ran, čištění, podložení Gáza skládaná sterilní 7x5cm 10 ks 24 na cokoliv vata 1 pytlík 25 stahovací punčochový obvaz pruban 1 ks 26 namoženiny či pohmožděniny pružné obinadlo 1 ks 27 na hygienické dýchání z úst do úst resuscitační rouška 1 ks 28 krytí otevřených ran rouška PVC 20x20cm 1 ks 29 sterilní ochrana proti infekci latexové rukavice v obalu 1 ks 30 fixace obvazu a šátku nerezová sichrhajcka 2 ks 31 uvolnění oblečení nůžky 1 ks 32 vytažení drobných předmětů pinzeta 1 ks 33 zadřené drobné předměty injekční jehla 1 ks 34 měření teploty teploměr 1 ks 35 přikrytí proti chladu nebo horku izofolie 1 ks 36 sešití řezných ran mašličky sterilně balené 1 plato 37 čištění ran, špejle s vatovými konci 2 ks 6.3 ORGANIZACE KURZU Organizace kurzu by se měla odvíjet od předem stanoveného harmonogramu. Při školním vodáckém kurzu je velice důležité předcházející 35

36 večer a ráno před vyplutím zkontrolovat aktuální stav hladiny vody, zda odpovídá schopnostem a dovednostem účastníků. Při zvýšeném stavu vodní hladiny, či při velice nepříznivém počasí je vhodné zvolit náhradní program kurzu. Velice důležitou zásadou je dodržovat dostatečnou dobu na osobní volný čas, vaření a stravování, hygienu a odpočinek. Zbylý čas netrávený na vodě je vhodné vyplnit společnými aktivitami a hrami. Celý harmonogram se musí sladit s téměř každodenním přejížděním a stěhováním se do jednotlivých kempů. 6.4 BEZPEČNOST KURZU Před zahájením kurzu je nutné účastníky proškolit o bezpečnosti a provést základní nácvik techniky jízdy a záchrany a podepsat bezpečnost. Obecně platí zásada 10 účastníků na 1 instruktora, při vyšší obtížnosti terénu je doporučeno maximálně 5 účastníků. Velice důležité je dodržovat zásadu minimálně 3 lodí na vodě, používat dohodnuté signály a pořadí lodí na vodě. Každý instruktor by měl u sebe mít mobil, házečku, nůž a píšťalku. Pravidla bezpečnosti na vodáckém výcvikovém kurzu Student je povinen: Na kurzu se řídit pokyny vedoucího kurzu, učitelů a instruktorů Na výcvikových kurzech si počínat tak, aby neohrožoval zdraví své ani svých spolužáků a nezpůsobil žádnou škodu při praktickém výcviku nebo v době osobního volna. Dodržovat ubytovací řád, večerku vyhlášenou vedoucím kurzu, a zejména dbát zákazu kouření v ubytovacích zařízeních a zákazem označených prostorách a počínat si vždy tak, aby nezpůsobil požár. Ohlásit závady, které zpozoruje v ubytovacím nebo sportovním zařízení a které by mohly ohrozit bezpečnost studentů, způsobit požár nebo zavinit vznik škody. Oznámit (ve vlastním zájmu) vedoucímu kurzu nebo vyučujícímu každé i drobné poranění, které utrpěl během výcviku organizovaného školou. Mít s sebou k dispozici elastické obinadlo. 36

37 Nepožívat alkoholické nápoje a jiné návykové látky před začátkem a v průběhu aktivní účasti na výcviku, pod jejich vlivem má přísný zákaz výkonu sportovní činnosti. Používat pro konkrétní pohybovou činnost doporučenou výstroj a výzbroj a ochranné pomůcky. Na kurzech vodní turistiky a raftingu v průběhu celého výcviku používat vodáckou vestu a přilbu. Pro konkrétní pohybovou činnost používat doporučenou výstroj, výzbroj a ochranné pomůcky. Pokud student používá při sportovní činnosti na kurzu vlastní výstroj nebo výzbroj, odpovídá za jeho funkčnost a technický stav. Škola nenese následky vyplývající z tohoto technického stavu. Opustit ubytovací prostor pouze s vědomím vedoucího kurzu, prostor výcviku opustit pouze se souhlasem vyučujícího[21]. Prohlášení: Potvrzuji svým podpisem, že jsem byl seznámen s výše uvedenými pravidly bezpečnosti na vodáckém kurzu. Jsem si vědom toho, že závazným přihlášením se na výcvikový kurz se tato činnost stává nedílnou součástí výuky se všemi dopady dle studijního řádu. Beru na vědomí, že při činnostech v době osobního volna není za případnou škodu na zdraví odpovědná škola a jsem si vědom plné vlastní zodpovědnosti za své jednání v této době. Jsem si vědom skutečností, že organizační pokyny vydané vedoucím kurzu, učitelem nebo instruktorem pro daný kurz jsou pro mě závazné[21]. 6.5 ČASOVÝ HARMONOGRAM 1. den 6:30 sraz účastníků zájezdu na loděnici 7:00 nakládání zavazadel 7:30 odjezd z Brna 11:00 příjezd do Strečna, oběd a poobědová pauza 13:00 na rozjetí a seznámení s jízdními schopnostmi zákazníků sjetí úseku pod Strečnem na řece Váh 15:30 odjezd do kempu 37

38 18:00 příjezd do kempu Pltnik v Červeném Klášteru, ubytování ve stanech 18:30 večeře 19:30 seznámení s programem následujícího dne, společný program nebo volná zábava 2. den 7:30 snídaně 8:00 odjezd z kempu, přesun do Sromowce Wyżne 8:30 vyplutí od přehrady ve Sromowce Wyżne po řece Dunajec 12:00 zastávka na oběd po 9km v Červeném Klášteru 13:00 vyplutí z Červeného Kláštera 17:00 po 14km připlutí do Krościenka nad Dunajcem 17:30 návrat do kempu v Červeném Klášteru, večeře 18:30 seznámení s programem následujícího dne, společný program nebo volná zábava Obr. 25 Trasa řeky druhý den 3. den: 7:30 snídaně, sbalení stanů a zavazedel do autobusu 8:30 výšlap na horu Trzy Korony (982 m.n.m.) a sestup do města Krościenka nad Dunajcem 13:00 oběd 14:00 odjezd do Hrabušic se zastávkou a volným programem v Popradě 19:00 večeře 38

39 20:00 seznámení s programem následujícího dne, společný program nebo volná zábava Obr. 26 Trasa pěší túry třetí den 4. den: 7:30 snídaně, sbalení stanů a zavazedel do autobusu 8:30 vyplutí z Hrabušic po řece Hornád 13:00 po 20 km připlutí do vesnice Čingov 13:30 oběd 14:30 odjezd do termálních lázní Liptovský Ján 19:00 příjezd do kempu v Liptovském Hrádku 19:30 večeře 20:00 seznámení s programem následujícího dne, společný program nebo volná zábava 39

40 Obr. 27 Trasa řeky čtvrtý den 5. den: 7:30 snídaně, sbalení stanů a zavazedel do autobusu 8:30 vyplutí z vesničky Svarin pod přehradou Černý Váh po řece Černý Váh 11:30 po 10 km připlutí do Liptovského Hrádku 12:00 oběd 13:00 vyplutí od soutoku Váhu s Černým Váhem 16:00 po 11 km připlutí do Liptovského Mikuláše, možnost ježdění na umělém slalomovém kanále v Liptovském Mikuláši 18:00 ubytování v kempu na umělé slalomové dráze, večeře 19:00 seznámení s programem následujícího dne, společný program nebo volná zábava Obr. 28 Trasa řeky pátý den 40

41 6. den: 7:30 snídaně, sbalení stanů a zavazedel do autobusu 8:30 odjezd do vesničky Podbiel 10:00 vyplutí z vesnice Podbiel po řece Oravě 14:00 po 15 km připlutí do vesnice Oravský Podzámek 14:30 oběd, návštěva jednoho z nejznámějších Slovenských hradů 17:00 odjezd domů 21:00 příjezd do Brna Obr. 29 Trasa řeky šestý den 6.6 ROZPOČET KURZU Do rozpočtu kurzu započítám všechny náklady, které účastníkům vzniknou. Nepřímé náklady - pronájem autobusu, lodí a vodáckého vybavení přímé náklady ubytování a vstupy do objektů a na vrchol hory NEPŘÍMÉ NÁKLADY Doprava bude zajištěna firmou ČSAD Tišnov s.r.o., která vlastní autobus Karosa Lux C 956 nabízející 49 míst k sezení a vybavení obsahující video, kávovar, lednici a klimatizaci. Ceny jsou 22 Kč za 1km a 40 Kč za ¼ hodinu čekání. Celkový počet najetých kilometrů je 998 km, počet čekacích čtvrthodin je 205 čtvrthodin, tedy 51,25 hodin 41