:49 1/18 Albánci v Řecku

Transkript

1 :49 1/18 Albánci v Řecku Albánci v Řecku Obrázek 1: Albánská a Řecká vlajka 1) ÚVOD Albánci jsou v Řecku významnou a mnohočetnou minoritou. Z historického hlediska je Albánie s Řeckem úzce spjata, a proto je přímo žádoucí zabývat se tímto tématem. Albánské imigranty je možné zařadit do tří větších skupin. První dvě skupiny jsou Albánci dlouhodobě žijící na území Řecka. První migrační vlna nastala již v době, kdy Albánie začala být pod značnou tureckou nadvládou. Do této chvíle se křesťanská Albánie začala islamizovat a z těchto důvodů lidé, kteří si chtěli zachovat svou víru, emigrovali do okolních států a v hojné míře i do sousedního Řecka. Značná většina z této skupiny se usadila v okolí hlavního města Athén. Děti a následné generace této migrační vlny jsou většinou dobře přijaty, neboť se již v Řecku narodily a nemívají problémy s jazykem. Druhá větší migrační vlna do Řecka probíhala okolo 20. století. Důvodem byly hlavně nevyhovující životní podmínky, které v Albánii v té době byly. Albánie se již tou dobou řadila mezi velmi chudé evropské země. Většina těchto přistěhovalců žije v pohraniční oblasti a zachovala si svou víru - islám. A poslední velmi početnou skupinou jsou Albánci přijíždějící do Řecka za prací. Většinou neplánují trvale se usídlit v Řecku. Tato práce popisuje především kulturu, náboženství a jazyk Albánců dlouhodobě žijících v Řecku. V rámci této práce byl proveden vlastní výzkum, při kterém byl kladen důraz na výzkumné otázky a jejich zodpovězení. Cílem bylo také získat univerzální obraz tří různých pohledů na Albánce dlouhodobě žijící v Řecku. Prvním z nich je pohled majoritní populace Řeků na minoritní populaci Albánců žijících v Řecku. Zde je zachycen hlavně pohled Řeků na to, jak se dle jejich názoru Albánci byli schopní adaptovat v průběhu let a jaké větší, či menší kulturní rozdíly vnímají mezi oběma kulturami. Druhý pohled zobrazuje minoritní skupinu Albánců a jejich pohled na majoritní skupinu Řeků. Zde byl kladen důraz hlavně na osobní touhu Albánců asimilovat se s majoritní skupinou, či naopak touhu udržet si stávající identitu a veškeré národní rysy. Nakonec je zde zachycen externí Hospodářská a kulturní studia (HKS) -

2 Last update: :26 albanci_v_recku pohled Albánců, kteří zůstali v Albánii na ty co se rozhodli emigrovat do Řecka. Zobrazuje hlavně jejich osobní názory z pohledu, jak se Albánci v průběhu času mění pod nátlakem řecké společnosti. Obrázek 2: Nejčastější výskyt albánsky hovořících obyvatel 2) CÍL PRÁCE Cílem je analyzovat albánskou minoritu žijící v Řecku a vymezit jejich kulturní specifika. Původně nebyla upřednostněna žádná ze tří skupin Albánců žijících v Řecku, ale v průběhu výzkumu bylo rozhodnuto, že bude upřednostněna alochtonní skupina Albánců, kteří žijí v Řecku dlouhodobě. Rozhodnutí bylo na základě jednotvárného složení respondentů, kteří patří právě do této alochtonní skupiny Albánců dlouhodobě žijících v Řecku. Pro tento výzkum byla zvolena následující výzkumná otázka: Jaká jsou kulturní specifika Albánců žijících v Řecku? Pro lepší upřesnění tématu slouží následující výzkumné podotázky: - Jak se odlišují jejich kulturní specifika od Řeků? - Jaký je pohled albánské minority žijících v Řecku na majoritní skupinu Řeků? - Jaký je pohled majoritní skupiny Řeků na albánskou menšinu žijící v Řecku? - Jaký je pohled Albánců žijících v rodné Albánii na Albánce, kteří emigrovali do Řecka? LITERÁRNÍ REŠERŠE O Albáncích v Řecku se například zmiňuje Leoš Šatava v knížce Národnostní menšiny v Evropě. Printed on :49

3 :49 3/18 Albánci v Řecku Ten dělí Albánce, respektive Arvanity, na dvě skupiny, a to autochtonní obyvatelstvo - potomky obyvatel ze 14. století, kteří zakládali osady. Jejich centrem především byli: Atika, Boiótie, Argolis na Peloponésu a ostrovy Euboia, Hydra a Andros. V roce 1920 tu údajně žilo Albánců. V těchto lokacích jsou doposud dodržovány některé kulturní zvláštnosti a udržuje se částečně i jazyk a vědomí specifického původu. Druhou skupinu tvoří přesah albánského, toskickými dialekty hovořícího obyvatelstva v kraji zvaném Chameria v Epiru v okolí jsou města jako: Filiates, Paramythia, Égumenitsa, Preveza a Filíppias. Přesný počet těchto obyvatel není známý a odhady se velmi liší. Na počátku 20. let byla tato skupina početnější, ale jelikož velká část vyznávala islám, okolo 60 tisíc jich vysídlilo při výměnné akci obyvatelstva v letech do Turecka. V průběhu druhé světové války odešlo z Albánie tisíc obyvatel. V Řecku nemají Albánci statut národnostní menšiny, v různých obdobích se projevovaly dokonce i silné snahy o jejich asimilaci. 3) Autorky Aspassia Chatzidaki a Christina Maligkoudi ve svojí práci Family language policies among Albanian immigrants in Greece mapují postoj imigrantských albánských rodin žijících v Řecku a jejich přístup k jazyku. Výsledek šetření rozdělily do tří skupin. První skupina menšího počtu rodin se shodla na tom, že nemají zájem zachovávat vazby s domovem a nepřenášejí jazyk, jako znak svoji etnicity na svoje děti. Naopak druhá skupina podporuje uchovávání jazyka svojí etnicity a učí svoje děti albánsky, protože vidí výhodu v ovládání více jazyků. A nakonec třetí, ta nejpočetnější skupina, vyjádřila pozitivní postoj k udržování albánského jazyka, ale nevykazovala takové úsilí o zachování albánštiny. I když většina Albánců zachovává pozitivní postoj k používání albánštiny, jejich názor se líší v tom, jestli mají brát dvojjazyčnost jako přínos, nebo jako problém, protože by mohla bránit v rozvoji majoritního jazyka. 4) Článek z databáze EBSCOhost s názvem Are Religious Minorities in Greece Better Accepted if they Assimilate? The Effects of Acculturation Strategy and Group Membership on Religious Minority Perceptions od autorů Nikolitsa Grigoropolou a Xenia Chryssochoou, pojednává o otázkách v mono-náboženské společnosti v Řecku, které se nedávno stalo společností přijímající přistěhovalce. Autoři se zabývají důležitým faktorem jako je náboženství, které sice není jediný aspekt akulturace, nicméně kvůli blízkému vztahu mezi národní a náboženskou identitou v Řecku, je přijetí většinového ( řecko ortodoxního ) náboženství důležité. Asimilace je strategie, která obsahuje přijetí řecko ortodoxního náboženství a kterou upřednostňuje i většina přistěhovalců z Albánie. Albánci jsou v Řecku hlavní přistěhovaleckou skupinou. Na základě výzkumu, který zkoumal dopad rozhodnutí příslušníků menšin v Řecku o tom, zda má nebo nemá přijetí většinového náboženství dopad na to, jak majorita vnímá tyto členy minority a na víru v náboženství a kulturní rozdíly, se předpokládá, že pokud se člen menšiny rozhodne přijmout většinové náboženství, toto chování bude řeckou většinou hodnoceno pozitivně. Autoři přicházejí k domněnce, že tato osoba by se identifikovala víc s Řeky, a méně s menšinovou skupinou a zároveň by mírnila rozdíl v původu menšinové skupiny. 5) Podle článku z internetového zdroje s názvem World Directory of Minorities and Indigenous people (Světové adresáře menšin a domorodých lidí) je v Řecku zhruba Albánců žijících legálně a pravděpodobně dalších až , kteří zde žijí nelegálně. Jejich situace se dá těžko odhadnout, neboť pracují ve stavebnictví, zemědělství nebo jako domácí pracovníci. Toto obrovské číslo nelegálních přistěhovalců nepřispělo k již tak vypjatým vztahům mezi oběma národy. Řecko albánské vztahy byli poměrně zásadním způsobem poznamenány v roce 1993, kdy se řecké úřady rozhodly deportovat ze země Albánců. Albánské úřady poslali Řecku zprávu, že si deportovaní občané stěžovali, že byli během akce biti a veškeré jejich osobní věci byly zničeny. Přesto se Řecko v roce 1994 znovu rozhodlo deportovat dalších Albánců. Řecká vláda také vydala striktní prohlášení, že každý kdo zaměstnává člověka albánské národnosti, musí toto nahlásit na policii. Napětí ustalo až v roce 1995, kdy se řecká vláda rozhodla legalizovat zaměstnávání Albánců s platnými doklady. Až v roce 2005 byl přijat nový migrační zákon, který umožňoval získat Albáncům pracovní víza. Výsledek byl však takový, že z celkového počtu všech nelegálních Hospodářská a kulturní studia (HKS) -

4 Last update: :26 albanci_v_recku přistěhovalců prošlo novým zákonem jen malé množství. To byla další rána pro společné vztahy obou zemí. Následkem bylo, že Albánci obviňovali řeckou policii ze špatného zacházení a bití. Řecká policie odpověděla tím, že kvůli Albáncům je v zemi vyšší kriminalita. Vše vedlo pouze k dalšímu zvyšování nároků na získání řeckého občanství. 6) Tento článek nepopisuje přímo kulturní rozdíly mezi Albánci žijícími v Řecku a Řeky, ale přibližuje problematiku vztahů těchto dvou skupin, žijících na řeckém území ve 20. století. METODOLOGIE V práci jsou použity převážně kvalitativní techniky sběru dat, které jsou doplněné o kvantitativní údaje, aby byla zajištěna co největší objektivita a platnost. Nejprve byla použita technika sběru dat studia dokumentů. Tyto dokumenty mají formu knižních publikací, odborných článků i internetových zdrojů. Studium dokumentů je neinvazivní technika, což znamená, že neobtěžuje respondenty dotazováním či pozorováním. Tato technika umožňuje studovat dokumenty vytvořené odborníky, které mívají vysokou kvalitu, a také je možno studovat výpovědi osob jinak nedostupných. Díky studiu dokumentů je možné zamezit opakovanému výzkumu, který již někdo v minulosti uskutečnil. Především u internetových zdrojů je nutné ověřovat věrohodnost informací, neboť může docházet k jejich zkreslení nebo upravení. Hlavní technikou sběru dat pro zodpovězení výzkumné otázky byly semistandardizované rozhovory s respondenty. Semistandardizovaný rozhovor se vyznačuje tím, že je připraven seznam základních otázek, které jsou respondentovi pokládány v určitém pořadí. Oproti standardizovanému rozhovoru jsou také pokládány doplňující otázky nebo tzv. sondy, které rozvíjejí respondentovu odpověď, a díky kterým je možné získat více dat. Při provádění rozhovoru je důležité zamezit chybnému pokládání otázek, aby nedošlo ke zkreslení získaných dat. V rozhovorech nebyly pokládány sugestivní otázky, které navádějí respondenta k určité odpovědi, ani dvojité otázky, které se ptají na dvě věci zároveň, což by mohlo předjímat, že respondent odpoví na obě části stejně kladně či záporně. 7) Práce obsahuje také několik statistických dat vydávaných příslušnými statistickými úřady a jinými orgány, jako je například Ministerstvo zahraničních věcí České republiky a jiné. Jméno Národnost Věk Místo původu Způsob zkontaktování Fabi Ermal Tasos Dritan Albánka Albánec Řek Albánec Giannis Albánec Adriane Řekyně 25 let 27 let 28 let 22 let 26 let 20 let Heraklion, Kréta, Řecko sociální síť Facebook Délka rozhovoru 40 minut Tirana, Albánie telefonicky 20 minut Corfu, Řecko sociální síť Facebook 30 minut Elbasan, Albánie sociální síť Facebook Elbasan, Albánie Thessaloniki, Řecko sociální síť Facebook/Komunikační síť Skype sociální síť Facebook/osobní rozhovor 35 minut 40 minut 90 minut Pohled zástupce pohledu minority na majoritu externí pohled majority na minoritu minority na majoritu minority na majoritu majority na minoritu Tabulka 1: Přehled respondentů (vlastní zpracování) Printed on :49

5 :49 5/18 Albánci v Řecku Průběh terénního výzkumu Nejprve bylo nutné vyhledat vhodné respondenty pro účely této práce. S pomocí známých ve Velké Británii, kde se vyskytuje velká populace Albánců, jsme získali kontakt na respondentku jménem Fabi. Fabi je původem Albánka, která žije v Řecku celých 17 let, tudíž se dá její pohled brát jako objektivní a pro tuto práci žádoucí. Vzhledem k tomu, že rozhovor byl z ekonomických důvodů uskutečněn pomocí sociální sítě Facebook, nebylo možné zachytit nonverbální reakce respondentky. Ovšem díky doplňujícím otázkám, se i přes tuto bariéru podařilo získat dostatečný objem dat. Na konci rozhovoru jsme od Fabi obdrželi kontakt na dalšího respondenta jménem Ermal, který nám také vstřícně poskytl rozhovor. Ermal je původem Albánec, který stále žije v Albánii. Tím nám poskytl externí pohled na jiné Albánce, kteří emigrovali do Řecka. Vzhledem k tomu, že rozhovor probíhal telefonicky, bylo možné zachytit změny tónu hlasu a lépe tak porozumět jeho pocitům. Třetí rozhovor byl uskutečněn s respondentem jménem Tasos, který je původem Řek a žije na řeckém ostrově Korfu, kde se také vyskytuje početná minorita Albánců. Tento rozhovor nám poskytl náhled majoritního Řeka na albánskou minoritu žijící v řeckém prostředí. Rozhovor probíhal stejně jako s Fabi pomocí sociální sítě Facebook. Čtvrtý rozhovor nám poskytl Dritan, který je původem Albánec, ale v Řecku žije již od svých čtyř let. Jeho pohled pomohl rozšířit náhled minoritních Albánců na majoritní Řeky v Řecku. Rozhovor opět probíhal pomocí sociální sítě Facebook. Pátý rozhovor byl uskutečněn s Albáncem jménem Giannis, který žije v Řecku již 20 let. První kontakt proběhl pomocí sociální sítě Facebook, ale následně byl uskutečněn videohovor v síti Skype, kde podrobně popsal současnou situaci Albánců žijících v Řecku. Poslední respondentkou je Adriane, která je řeckého původu, ale od svých 17 let žije v České republice. Mezi Albánci má mnoho známých, a díky tomu nám sdělila svůj osobní pohled na albánskou minoritu i to, jak je na Albánce v Řecku obecně nahlíženo. Prvotní kontakt jsme navázali pomocí sociální sítě Facebook, ale díky snadné geografické dostupnosti byl uskutečněn osobní rozhovor, během kterého bylo získáno mnoho cenných informací. Rozhovor probíhal v českém jazyce, tudíž nebyla nutnost překladu, jako u ostatních rozhovorů. Vzhledem k tomu, že respondenti ovládali anglický jazyk velmi dobře, nebyl problém v pochopení a interpretaci získaných dat. Dalo by se konstatovat, že sociální síť Facebook usnadňuje hledání a komunikaci s respondenty, ale zároveň to ochuzuje rozhovor o nonverbální komunikaci, díky které je možné zachytit pocity respondenta. Je zapotřebí zmínit, že respondenti jsou ve věku od 20 do 28 let, tudíž tyto pohledy jsou pouze z prostředí mladé generace. Respondenti, kteří jsou albánského původu a žijí v Řecku, patří mezi alochtonní obyvatelstvo, které žije dlouhodobě na území Řecka. VLASTNÍ VÝZKUM Hospodářská a kulturní studia (HKS) -

6 Last update: :26 albanci_v_recku Obrázek 3: Malba na budově Národního historického muzea Albánie 8) Historie Vzhledem k tomu, že práce se zabývá Albánci žijícími v Řecku, v historické části práce budou zmíněny jen události, které spojují albánské a řecké dějiny. Samostatné dějiny Albánie jsou podrobně rozebrány v knize Dějiny Albánie, která byla vydána v roce 2008 autory Pavlem Hradečným, Ladislavem Hladkým a dalšími spoluautory. 9) Samostatné řecké dějiny jsou pak podrobněji rozebrány v knize Dějiny Řecka, která byla vydána v roce 2007 autorem Pavlem Hradečným a dalšími spoluautory. 10) Albánie i Řecko jsou díky své geografické poloze spjaty od pradávna. Hranice se v historickém rámci dost často měnily a posouvaly. V 7.století byla Albánie velmi bohatá na minerální suroviny. Hlavně zdejší stříbrné doly byly velkým lákadlem pro řecké kolonisty. V těchto dobách byla právě kvůli boji o nerostné suroviny hranice mezi Helény (Řeky) a Illyry, neboli původními kmeny dnešní Albánie, velmi nejistá. Illyrská kultura se dala považovat za velmi rozmanitou a charakteristickou mnoha typickými prvky, pro Řeky si však byly jednotlivé kmeny tak podobné, že je považovali za jednotné. Komunikace mezi Řeky a Illyry byla nadále velmi spjatá i později díky obchodu. Právě obchody s řeckými koloniemi se staly velmi významnou součástí jejich životů. Dalším důležitým zlomem v kontaktu mezi Albánií a Řeckem došlo v roce 1204, kdy padl Konstantinopol, pod jehož nadvládu Albánie spadala. Po této éře byly dlouhodobé boje o nadvládu nad tímto krajem a jedním z vítězných nástupnických států se stalo Řecko. Kontakt mezi Albánií a Řeckem byl nejvíce oslaben v době turecké nadvlády. Turecká nadvláda také přináší do Evropy nepříliš typické náboženství, islám. Do té doby bylo na území Albánie převážně Printed on :49

7 :49 7/18 Albánci v Řecku křesťanství, které zde bylo rozšířeno pod vlivem říše římské. Obyvatelé Albánie nebyli nuceni konvertovat k islámu, ale přesto tak činili ve větším množství než kdekoliv jinde v osmanské Evropě. V Řecku však byl islám těžko přijatelný, a proto i toto stavělo bariéru mezi těmito zeměmi. Albánie se začala rozdělovat nejen podle náboženství, ale i podle písma. Muslimská část psala arabským písmem, pravoslavní obyvatelé jižní části užívali řeckou abecedu a severní katolíci psali latinkou. K oficiálnímu sjednocení písma zde došlo roku Zavedení společné abecedy se stalo cílem hnutí Rilindja a jako společné písmo byla zavedena latinka, která se zde používá doposud. I z tohoto důvodu se mnoho albánských imigrantů v Řecku musí potýkat s rozdílným písmem a bariérou z toho plynoucí. Náboženství bylo také pádným důvodem pro mnohé Albánce opustit své domovy a emigrovat do Řecka, kde bylo téměř jediné přípustné náboženstvím pravoslavné křesťanství. Usazovali se hlavně v okolí hlavního města Athén. Roku 1912, kdy byla vyhlášena oficiální nezávislost Albánie na Turecku, byly také stanoveny pevné hranice Albánie. Značná část, která byla přisuzována Řecku se najednou ocitla za hranicemi Albánie. Další ránou pro Albánii byl komunistický režim, který nastal po druhé světové válce. Země byla velmi zbídačená válkou a mnoho Albánců využilo příležitosti opustit zem. Po nastolení demokracie se Albánie opět snažila vylepšit vztahy se sousedními zeměmi a Řeckem nevyjímaje. I přes to, že je dnes Albánie parlamentní demokracií, možnost opustit zem využívá stále více obyvatel. Pravidelně se do Řecka vydává mnoho občanů Albánie a následně posílají remitence své rodině. 11) Albánská migrace V historii Albánie jsou 3 významné migrační zlomy. Důvodem těchto migrací jsou většinou válečné konflikty a zhoršování životní úrovně v Albánii, a i právě v těchto vlnách se dostávali Albánci do Řecka a jiných států. První větší historicky doložená migrace je ze 13. století. V této době se rozpoutaly boje a křižácká tažení na Balkán, při kterém byli albánští horalové najímáni jako žoldnéři do bojů na Épiru a také v Řecku. To vedlo k tomu, že se usazovali v oblastech, ve kterých bojovali. Dodnes žije v Řecku několik desítek jejich potomků. Druhá velká migrace probíhala od 15. do 18. století. V těchto dobách nadvlády osmanské říše se velké množství Albánců stěhuje do jižní Itálie, kde vybudovali albánskou komunitu, jejíž členové jsou označování jako Arbëreshové. 12) Hospodářská a kulturní studia (HKS) -

8 Last update: :26 albanci_v_recku Obrázek 4: Migrace Albánců do Řecka a jižní Itálie 13) Další migrace Albánců následuje po habsbursko osmanských válkách mezi 17. a 18. stoletím, při které se Albánci ve velkých počtech stěhují na území dnešního Kosova, jižního Srbska a západní Makedonie. V dobách komunistického režimu v Albánii odchází také malá migrační vlna do západní Evropy (i Řecka) a USA. Ve druhé polovině 20. století se Albánci stěhují do jiných zemí Evropy, z důvodů poklesu životní úrovně a za lepším výdělkem. Mezi tyto země patří především Německo, Švýcarsko, ale také i Řecko a jiné státy Evropy. 14) Respondentka Fabi v rámci výzkumu vypovídá, že se její rodiče rozhodli emigrovat do Řecka po roce 1990, protože tam byla lepší ekonomická situace, díky které její rodiče cítili možnost sehnání lepší práce a pro své děti také lepší vzdělání. Také vypovídá, že zlepšení ekonomického postavení bylo pro většinu Albánců hlavním důvodem emigrace do Řecka v této migrační vlně. Další respondent Ermal vypovídá, že se po roce 1990 začalo hodně lidí stěhovat do hlavního města Albánie Tirany, kde byly lepší pracovní podmínky, než kdekoliv jinde v Albánii. Ze stejných důvodů emigrovalo hodně Albánců do jiných států včetně Řecka, kde bylo více práce, která byla lépe placená. Ermal se také domnívá, že tato generace Albánců, která emigrovala do Řecka přibližně před 20 lety, měla o mnoho lepší podmínky a snáze se sžila s řeckým obyvatelstvem než generace Albánců, kteří uprchli do Řecka po druhé světové válce. Respondent Dritan se k tématu migrace nechtěl více vyjádřit a řekl pouze to, že dříve byla pro jeho rodinu velice složitá doba. Jazyk Vzhledem k tomu, že Albánie byla delší dobu součástí turecké říše, stala se některá turecká slova přirozenou součástí albánštiny. Do albánštiny, se ale také podařilo proniknout některým řeckým výrazům, používaným zejména na jihu Řecka, kde je albánština stále zakořeněna. 15) Albánština se řadí do indoevropské skupiny jazyků, a patří tak do stejné velké jazykové rodiny jako například řečtina, italština, srbochorvatština, angličtina nebo čeština. Je považována jako jeden z nejstarších jazyků v Evropě a v rámci indoevropských jazyků tvoří samostatnou větev, protože nemá Printed on :49

9 :49 9/18 Albánci v Řecku podobný základ s žádným jiným indoevropským jazykem. Albánština se dělí na tři různé dialekty. Jedním z nářečí je tzv. arbëresh, kterým se hovoří v jižních částech Itálie, kde se Albánci usadili v dobách turecké nadvlády. Nářečím ghegským se hovoří v Kosovu, Černé hoře, v severozápadní Makedonii a hlavně v severní Albánii. Toskičtinou se hovoří v jižní Albánii, jižní Makedonii a v některých horských vesnicích severního Řecka. 16) Obrázek 5: Rozdělení albánštiny na dialekty 17) Obrázek 6: Mapa výskytu albánských dialektů 18) Přesto, že je albánština považována za jeden z nejstarších indoevropských jazyků, se jako národní spisovný jazyk, utvořil až na jazykovém kongresu v Tiraně roku 1972, kde byl sjednocen dialekt ghegský s dialektem toskickým. Základem pro spisovnou albánštinu se stal dialekt toskický. 19) Z výpovědí respondentů je zřejmé, že mladší generace Albánců, kteří chodili či stále ještě chodí do řeckých škol, nemají s řečtinou žádný velký problém a je pro ně snadné naučit se řečtinu. Ohledně Hospodářská a kulturní studia (HKS) -

10 Last update: :26 albanci_v_recku albánštiny je to do jisté míry podmíněno tím, zda ji jejich rodiče v domácnosti vyžadují či nikoliv. V některých albánských rodinách je albánský jazyk přímo vyžadován, jako tomu je například u respondenta Dritana, kde jeho otec netoleruje žádný jiný jazyk v domácnosti než albánštinu. Naopak v některých albánských rodinách albánštinu ovládají jen starší generace, a ti mladší ji neovládají vůbec, protože již nemají takové vazby na Albánii jako jejich předci. Podle respondentky Fabi, když už Albánci ovládají albánštinu, tak mezi sebou mluví albánsky a s Řeky mluví řecky. Respondentka Adriane se často setkávala se staršími Albánci, kteří neumějí řecky vůbec. Také popisovala, jak je vtipné, že pokud potřebují něco vyřídit, vodí si sebou své vnuky, aby jim pomáhali s komunikací. Adriane také říká, že v Řecku nejsou žádné speciální tisky psané v albánském jazyce a není zde ani možná speciální školní výuka v albánštině. Celkově uvádí, že si nemyslí, že by měla albánština ani albánská menšina nějaká zvláštní privilegia v Řecku. Náboženství Obrázek 7: Znak islámu a křesťanství 20) Jedním z největších rozdílů mezi Albánií a Řeckem je právě náboženské vyznání. Během turecké vlády v Albánii, která trvala pět století, konvertovalo mnoho Albánců k islámské víře. Zároveň je však jasné, že mnoho z těch, co konvertovali (ne-li většina), tak učinilo z čistě praktických důvodů, jako byly daně, právo nošení zbraně nebo uchránění synů od devshirme. 21) Pro vysvětlení, devshirme byla forma vojenského náboru v Osmanské říši, při kterém byli podle určitého systému nabíráni chlapci z křesťanských rodin, obvykle ve věku od 7-10 let, jako otroci sultána. Podle islámské svaté knihy Korán je zakázáno otroctví, tudíž ti kteří konvertovali k islámu, neměli povinnost tohoto zotročujícího náboru. 22) Albánská komunistická vláda, jejímž vůdcem byl Enver Hodža roku 1967 zakázala náboženství a země se oficiálně stala jediným ateistickým státem na světě. Nedá se ale říci, že by se obyvatelé Albánie zřekli veškerého náboženství, pouze to museli uchovat v tajnosti před komunistickou vládou. V tuto dobu byla demolována velká část kostelů a mešit, které byli přeměněny na skladiště nebo sportovní haly a praktikování náboženství zůstalo trestným činem až do roku 1990, kdy padl komunistický režim. 23) Otázka náboženství nebyla zahrnuta do sčítání lidu v Albánii, které proběhlo v roce 2001, a proto není možné přesně zjistit, kolik lidí se hlásí ke které víře. Tradičně se však uvádí, že se albánská náboženská obec dělí na 70 % muslimů, 20 % pravoslavných a 10 % katolíků, ale tato čísla vyjadřují jen formální náklonnost ke každé víře. 24) Od 15. století až do roku 1829 bylo Řecko také pod nadvládou osmanských Turků. Ortodoxní církev, ale po celou dobu této turecké vlády pomáhala Řekům uchovat si etnické, kulturní a jazykové dědictví, Printed on :49

11 :49 11/18 Albánci v Řecku a proto jsou dnes skoro všichni Řekové nominálními pravoslavnými. Zajímavostí je, že v Řecku je náboženská svoboda zaručena ústavou, která však definuje, že převládajícím náboženstvím je zde pravoslavné ortodoxní křesťanství. To znamená, že členové parlamentu, prezident a další ústavní činitelé mohou začít úřadovat pouze po požehnání arcibiskupa ahténského. V praxi to znamená, že pro jiné církve je obtížné stavět např. kostely a vyvíjet veřejně misijní činnost. 25) Podle zprávy internetového portálu BusinessInfo z roku 2014 je nejrozšířenější řecká pravoslavná církev, ke které se hlásí celých 94,5 % obyvatel Řecka. Dále je ve zprávě uvedeno, že v Řecku bylo registrováno 527 tisíc muslimů, což je 4,7 % obyvatel a 0,8 % obyvatel vyznává jiné náboženství. 26) Graf 1: Náboženské složení Řecka (vlastní zpracování) 27) Článek Are Religious Minorities in Greece Better Accepted if they Assimilate? The Effects of Acculturation Strategy and Group Membership on Religious Minority Perceptions z roku 2011 v publikaci Journal of Community & Applied Social Psychology, tvrdí, že člen albánské minority žijící v Řecku, který by se dal na zdejší víru ortodoxního křesťanství, by byl majoritou vnímán více jako národní příslušník a nebyl by tolik spojen s minoritou, která se nepřizpůsobila místní víře. V případě větší skupiny by na ni bylo nahlíženo více pozitivně a obyvatelé by byli více tolerantní. 28) Zprávy také hovoří o tom, že na začátku roku 1995 si nejméně 45 tisíc Albánců oficiálně změnilo své původní muslimské či katolické jméno na řecké. Pravděpodobně aby si tím zajistili větší šanci získat řecké vízum. 29) Z výpovědí respondentů není zcela jasné jaké je nejrozšířenější náboženství mezi Albánci žijící v Řecku. Respondentka Fabi tvrdí, že je to islám, ale respondent Dritan naopak tvrdí, že je to ortodoxní křesťanství. Je ale zřejmé, že pro lepší začlenění do řecké společnosti je jednodušší být ortodoxním křesťanem. Dritan totiž uvádí, že mnoho Albánců prý nerado poutá pozornost a občas se i stává, že kvůli islámu mají albánské děti problémy ve škole. Zároveň se ale nezdá, že by náboženské vyznání v Řecku vyvolávalo nějaké zásadní konflikty mezi křesťany a muslimy. Jak již bylo řečeno, pokud se člen albánské menšiny rozhodne přijmout ortodoxní křesťanství, bude to řeckou většinou hodnoceno pozitivně, což zajisté usnadní asimilaci s majoritními Řeky. Hospodářská a kulturní studia (HKS) -

12 Last update: :26 albanci_v_recku Kultura Obrázek 8: Albánci v tradičním albánském oblečení 30) Tradice Albánské tradice, o kterých zde bude pojednáno, vycházejí ze zvykového práva, které je označováno jako tribalismus. Tribalismus je možné chápat jako určité povědomí příslušnosti ke kmeni, které se vyznačuje loajalitou jedince či skupiny k rodině, domu, klanu, kmeni či kmenovému svazu. Tato příslušnost ke kmeni je tradičně chápána na pokrevním základě, ale tyto pokrevní vazby mohou být i fiktivní. Lidé srpení na základě tribalismu pak sdílejí stejnou kulturu i identitu a vykazují společné znaky chování. Klíčovým prvkem albánského tribalismu je ústně předávané zvykové právo kanun, které v podstatě upravuje všechny aspekty lidského života jedince i fungování takovéto společnosti. Tribalismus a s ním spojené zvykové právo je zachováno nejvíce na severu, kde jsou kmeny Gégů. Na jihu mezi některými skupinami Tosků se toto zvykové právo vyskytuje také, ale zpravidla platí, že čím více je oblast vzdálená od větších měst a čím je její zalidněnost nižší, tím větší váha je přikládána těmto pravidlům, které stanovuje kanun. Tyto kanuny se pak mohou více či méně lišit, v závislosti na lokální a místně uznávané variaci stejných všeobecně respektovaných norem zvykového práva. Nejznámější normy kanunu jsou například pravidla upravující pohostinnost, která jde tak daleko, že hostitel má povinnost pomstít svého hosta v případě, že byl zabit či hrubě uražen. Dále se pak jedná o fenomén krevní msty, který pramení z víry, že duše zavražděného nemůže odpočívat v pokoji do doby, kdy je zavražděn ten, kdo čin spáchal. Takovou krevní mstu bylo původně nutné uplatnit v časovém úseku 24 hodin po vraždě, nebo také po hrubé urážce člena rodiny či klanu s tím, že bylo nutné varovat potencionální oběť krevní msty samotným vykonavatelem. Krevní msta byla aplikována buď na samotném pachateli, nebo na jakémkoliv mužském příbuzném pachatele, nehledě na jeho věk. Pokud byla krevní msta vykonána přímo na pachateli, byla tato záležitost uzavřena, ale pokud byla vykonána na jiném mužském příbuzném, spustilo to další kolo krevní msty. V důsledku tato krevní msta často vedla a vede k řetězci vendety mezi znepřátelenými rodinami. V dnešní době není krevní msta již tak častá jako dříve, ale i tak na jejím základě zemře ročně desítky mužů, a stovky mužů odchází do hor nebo se barikádují doma ze strachu z krevní msty. 31) Podle článku Vražedná tradice v Albánii z internetového serveru Eurozprávy.cz, muselo v roce 2013 zůstat 590 dětí ve věku do 15 let v naději, že uniknou dopadu krevní msty. 32) Albánci žijící v Řecku tuto tradici oficiálně uplatňovat nemohou, protože by tím porušili řecké zákony a byli by potrestáni odnětím svobody. Dalo by se předpokládat, že krevní msta by mohla být jedním z důvodů emigrace mimo Albánii, a třeba právě do Printed on :49

13 :49 13/18 Albánci v Řecku Řecka. Ženy mají v albánské společnosti podřadné postavení a nemají stejná práva jako muži. Neměli právo volit, řídit auta, podnikat ani dědické právo a po svatbě se staly výhradně majetkem muže. K tomuto podřadnému životu albánských žen však existuje alternativa, která povyšuje pozici ženy ve společnosti na úroveň muže, a který se nazývá burnesha. Po složení slibu celibátu musela žít tato zapřísáhlá panna mužským životem. Důvodem mohlo být, že v rodině nebyl mužský dědic a žena tak chtěla uchránit majetek pro své potomky, nebo chtěla žít rovnoprávný život jako muži. Takováto burnesha byla totiž plně respektována a akceptována společností, stejně jako muži. V dnešní době je těchto žen v Albánii o mnoho méně než dříve, ale stále se ještě vyskytují. 33) 34) Vzhledem k tomu, že v Řecku mají ženy rovnoprávné postavení jako muži, tato tradice není v Řecku uplatňována. Fotografka Jill Peters navštívila tyto burneshy v jejich domovech a pořídila fotografie, na kterých pózují (viz. obrázky níže). Obrázek 9: Burnesha č.1 35) Hospodářská a kulturní studia (HKS) -

14 Last update: :26 albanci_v_recku Obrázek 10: Burnesha č.2 36) Printed on :49

15 :49 15/18 Albánci v Řecku Obrázek 11: Burnesha č.3 37) Hospodářská a kulturní studia (HKS) -

16 Last update: :26 albanci_v_recku Obrázek 12: Burnesha č.4 38) Svátky Albánci slaví určité svátky, které připomínají důležité historické události pro Albánský národ. Jedná se o oficiálně přijaté události, které se staly v určitém dni a každý rok jsou připomínány a oslavovány. Nejdůležitější dva národní svátky v Albánii připadají na měsíc listopad. 28. listopadu se slaví Den nezávislosti. Tento svátek se slaví na počest vyhlášení nezávislosti na Osmanské říši v roce 1912 a někdy je také označován jako Den vlajky. Dále se 29. listopadu slaví Den osvobození, jako oslava konce druhé světové války roku 1945 a osvobození od fašismu. 39) V Řecku se tyto dva svátky neslaví, protože Řecko má jiné historické události, které se v tomto případě neshodují s těmi albánskými. Jeden z našich respondentů Giannis se pravidelně vrací do Albánie právě na tyto dva svátky, při kterých se sejde celá jeho rodina a společně oslavují. Dalo by se předpokládat, že i jiní Albánci, kteří žijí v Řecku se vrací do Albánie právě na tyto dva svátky stejně jako Giannis, pokud jim to jejich možnosti umožňují a sami se do Albánie vracet chtějí. V Albánii se také jako u nás slaví mezinárodní svátek práce, který připadá na 1. května. Historie tohoto svátku sahá do roku 1890, kdy došlo v USA k vypuknutí stávky chicagských dělníků. 40) Dále se v Albánii slaví Nový rok, Velikonoce a Štědrý den, což odpovídá klasickým křesťanským svátkům, které se slaví i jinde ve světě. Jediným rozdílem oproti České republice je, že v Albánii i Řecku připadá Štědrý den na ) V Albánii se také slaví některé islámské svátky. Mezi tyto svátky patří tzv. malý Bajrám, který oslavuje konec velice známého islámského půstu, který se nazývá Ramadán. Také je slaven tzv. Velký Bajrám, Printed on :49

17 :49 17/18 Albánci v Řecku který je označován jako svátek Obětování. Zajímavostí těchto dvou svátků je, že nemají přesně stanovené datum, takže každý rok připadají na jiný den. Tyto a další islámské svátky ale nesouvisí s albánskou kulturou, nýbrž s náboženským vyznáním. 42) Respondentka Fabi potvrdila, že muslimská komunita Albánců žijících v Řecku tyto náboženské svátky opravdu slaví. Literatura Literatura je nedílnou součástí albánské kultury, a i přes to že nesouvisí s Řeckem či Albánci v Řecku, je vhodné, alespoň okrajově zmínit některé informace. Nejstaršími psanými dokumenty v albánštině jsou náboženské spisy katolických kněží. Zachovala se modlitební kniha ze 16. století a několik spisů poezie. Albánská literatura se však na světlo vynořila až v 19. století v rámci kulturní obrody, která úzce souvisela s nástupem albánského vlasteneckého hnutí. Mezi spisovatele 19. století nacházíme esejisty i dramatiky, ale převládající literární formou byla lyrická poezie, jejíž představitelé pocházeli z celého albánsky hovořícího světa. Mezi významné albánské autory patří například Pashko Vasa, Gjergj Fishta, Cajupi a Naim Frashëri. Mezi další významné literáty té doby patří Asdreni, autor básně, která se později stala národní hymnou a esejista Faik Konica. Lyrická tradice pokračovala až do 20. století, a je reprezentována v té době básníky pocházejícími z albánského města Shkodër, Migjeni a Martinem Camajem a byla doplňována romány, hrami a krátkými povídkami. Výtahy z albánských historických příběhů předávaných ústní tradicí uvedené v této knize jsou přeloženy z verzí Mitrushe Katali (pseudonym Dhimitëra Paska). Nejznámějším a nejčtenějším romanopiscem té generace je Ismail Kadare, narozen v Gjirokastëru roku Kadareho práce z oblasti krásné literatury mohou poskytnout vítané představení země před její návštěvou. Jeho nejznámějšími a patrně nejdostupnějšími romány jsou knihy Kamenná Kronika a Generál mrtvé armády. Mezi nejmladší albánské spisovatele patří Bardhyl Londo, Besnik Mustafaj, Prec Zogaj a Visar Zhiti, jehož první svazek poezie byl údajně natolik podvratný, že mu vynesl deset let v komunistickém táboře. 43) Hudba Do kultury Albánie současně a neodlučitelně patří i tradiční albánská kultura, a i přesto že toto přímo nesouvisí s výzkumnou otázkou, stojí toto za zmínku. V Albánii jsou tři hlavní proudy lidové hudby, dvojtónová hudba na severu, pětitónová tradice na jihu a městská hudba, kde většinou převažují půltónové melodie. V severní Albánii je hudba charakteristická sólovým zpěvem zpěváků, kteří jsou doprovázeni hrou na dlouhokrké strunové nástroje, které jsou nazývány cifteli a lahutë. Oblíbeným nástrojem jsou také dudy s jednou trubkou zvané gajdë, které svým zvukem připomínají keltské melodie. V jižní Albánii je typická polyfonní hudba, která je geograficky rozšířená nejen v jižní Albánii, ale i v řeckém Epiru a v jihozápadní Makedonii, některých částech Kosova a v arbërešských osadách v jižní Itálii. Tato hudba je založená na pětitónových melodiích a je charakteristická zpěvem dvou až čtyř zpěváků, kteří nejsou doprovázeny žádným nástrojem. Nejvíce charakteristickým nástrojem je pak klarinet. Městská lidová hudba, která je založena na pětitónové tradici pochází z turecké hudební tradice. Tento druh hudby je typický zejména pro města centrální Albánie. Městská lidová hudba ovlivnila vývoj populární hudby neboli musika popullore, což je jediný druh hudby, který si lze v Albánii pohodlně poslechnout živě. Nejlepší příležitostí pro poslech rozmanité albánské hudby, včetně skladeb z ostatních albánsky hovořících zemí, jsou folklorní festivaly konané v Gjirokastëru (každé Hospodářská a kulturní studia (HKS) -

18 Last update: :26 albanci_v_recku čtyři roky) a v Peshokopi (každoročně na začátku listopadu). 44) I respondentka Fabi poukázala na výše zmíňenou musika popullore, kterou mají Albánci v oblibě. Pro ukázku albánské hudby je níže uveden odkaz, na kterém je možné si pustit jednu z mnoha albánských písní. Printed on :49