19. Madagaskarská podoblast 12. Podoblast africko-asijských pouští. Celkově zhruba druhů, největší, ale

Transkript

1 Fytogeografie 2 Michal Hejcman africká část Celkově zhruba druhů, největší, ale méně druhově bohatá než indicko-malajská Nižší počet druhů je dán prohlubujícím se suchem 12. Podoblast africko-asijských pouští 13. Senegalsko-súdánská podoblast 14. Podoblast východoafrických vysočin 15. Západoafrická podoblast 16. Jihovýchodoafrická podoblast 17. Jihoafrická podoblast 18. Podoblast ostrovů Ascension a Svatá Helena 19. Madagaskarská podoblast africká část 12. Podoblast africko-asijských pouští V oá zách Sahary pěstování Phoenix dactylifera původ v Me zopotámii, záměrné šíření již přinejmenším let, největší producent datlí je Irák Paleotropická oblast () Tropická oblast starého světa Plošně druhá největší Druhově nejbohatší Společný původ vegetace je doložen i paleobotanicky a je dobře vysvětlitelný teorií kontinentálního driftu Oblast se rozčleňuje na tři hlavní části: africká, indicko-malajská, polynéská Madagaskar území s přechodnou flórou, značně odlišný od Afriky Floristicky velmi chudá, při značné rozloze pouze druhů, Sahara 300 druhů Xerofyty (řec.) malá listová plocha, nadzemní orgány pokryté chlupy, kořenový systém až 15x hmotnější než nadzemní orgány, schopnost upadnout do klidu při nedostatku vody Sukulenty (lat.) dužnatý stonek a listy, dužnaté tkáně bohaté na vodu (až 98% hmotnosti), slabý a mělký kořenový systém, stonkové (kaktus), listové (Aloe) Tamaryškovité (Tamaricaceae), pryšcovité (Euphorbiaceae), chvojníkovité (Ephedraceae), sukulentní kosmatcovité (Aizoaceae) Výskyt efemérních rostlin africká část 12. Podoblast africko-asijských pouští africká část 13. Senegalsko-súdánská podoblast Poměrně malá druhová bohatost (asi druhů) Savana až stromová savana, výskyt křovin Akácie (Acacia seyal, Acacia adstringens) Baobab prstnatý (Adansonia digitata) Pryšcovité (Euphorbiaceae), citlivky (Mimosa), palmy (Arecaceae)

2 africkáčást 13. Senegalsko-súdánská podoblast Geleriové lesy v blízkosti vodních toků Charakteristika vegetace v rezervaci Bandia Nežerková P., Hejcman M.,, Camara A.A., Antonínová Jaká je struktura vegetace v rezervaci Bandia? M., Pavlů V., Natural regeneration of dryland savannah 15 years after exclusion of human impact in westcentral Senegal. Journal of Arid Environments (submitted Jaký vliv má rezervace na biotopy a strukturu vegetace? paper) Borassus aethiopum Je savana schopná regenerace cestou přirozené sukcese? Metodika pro studii v rezervaci Bandia Výsledky studie v rezervaci Bandia I E O listopad x 10 fytocenologických snímků Nejdéle oplocenáčást rezervace Bandia od roku 1990 (450ha) Část rezervace oplocená v roce 1999 (101 ha) Území mimo rezervaci vystavená sběru dřeva a intenzivní pastvě dobytka Průkazný 120 vliv polohy snímku na pokryvnost 2500 vegetace a hustotu dřevin Zaznamenáno 50 druhů rostlin z 23 čeledí Woody plant cover (%) 80 Density of shr ubs and trees (ha -1 ) 1500 Analýza 60 Počet druhů % vysvětlené I E F ratio O P value (vše) variability (vše) Mean všechny druhy (vše) ±SE ±SD Mean 20 Celková pokryvnost dřeviny (52.2) (14.7) ±SE ±SD >0.001 (0.001) I E O I E O Pokryvnost dřevin trávy 59.4 (64.6) (22.8) >0.001 (0.001) 8 Pokryvnost bylin a 31.8 (45.6) 12.5 (11.3) >0.001 (0.001) Hustota trav byliny dřevin 79.2 (81.4) Srovnání struktury (59.1) vegetace >0.001 (0.001) (dřevin) na 3 studovaných 4 plochách Highest plant height (m) 2 0 I E O Mean ±SE ±SD Výsledky studie v rezervaci Bandia Výsledky studie v rezervaci Bandia Extension CalPro PerBi CypRot IndAstr FaidAl PenVio LepHas CasObt WalInd AchAsp MerAeg BoeDi CenBi SperChae AcAd BraLa AbP FerApo AcSey SchEx ZizMau AzIn GrBi CmMi AcAtx EntPr BosSn AriAd Inside Erag AltNod ChloPil ChloPy Outside Extension CalPro PerBi CypRot IndAstr FaidAl PenVio LepHas CasObt WalInd AchAsp MerAeg BoeDi CenBi SperChae AcAd BraLa AbP FerApo AcSey SchEx ZizMau AzIn GrBi CmMi AcAtx EntPr BosSn AriAd Inside Erag AltNod ChloPil ChloPy Outside

3 ZÁVĚR Struktura vegetace v Bandii je zásadním způsobem ovlivněna dobou oplocení Rezervace umožňuje obnovu biotopů introdukovaná zvířata vegetaci nepoškozují, ba příznivě podporují obnovu šířením semen Savana je při vyloučení poškozujícího vlivu činností lidí cestou přirozené sukcese schopná regenerace africká část Původ užitkových rostlin: čirok súdánský (Sorghum sudanense), sezam indický (Sesamum indicum), bavlník bylinný (Gossypium herbaceum), skočec obecný (Ricinus communis), kávovník (Coffea arabica) 14. Podoblast východoafrických vysočin Bohatá flóra, charakter vždyzelených dešťových pralesů, výskyt tropických čeledí, ale i čeledí charakteristických pro sředozemí Stromovité kapradiny, vřesovce i stromovité, jalovce Výskyt i afro-alpínských druhů s návazností na Halarctis Z jižní polokoule pronikají vždyzelené stromy a keře z čeledi nohovcovitých (Podocarpaceae) konofer Porůstatek Gongwany africká část Jedna z druhově nejbohatších oblastí Afriky Jasné známky návaznosti na Neotropis čeleď papájovité (Caricaceae) Výskyt palem rodu Elaeis, který je dále jen v Jižní Americe Deštné pralesy Kola (Cola) tobolky (kolové ořechy) obsahují 3 % kofeinu, coca-cola Kávovníky (Coffea), banánovníky (Musa) Vlnavec (Ceiba), fíkovníky (Ficus), áronovité (Araceae), Orchideaceae, kapradiny, různé liány, epifyty Na pobřeží mangrovové porosty 15. Západoafrická podoblast africká část Sesamum indicum jedlá olejnatá semena 14. Podoblast východoafrických vysočin Podocarpus (Afrocarpus) gracilior africká část 14. Podoblast východoafrických vysočin Ricinus communis (Euphorbiaceae) výroba oleje, svícení, lékařské účely, producent Indie, 1 mil. tun semen/rok

4 africkáčást 16. Jihovýchodoafrická podoblast Dosti bohatá flóra, až přechodný charakter vlivem pronikání druhů z okolních podoblastí, snížený počet endemických druhů africká část 17. Jihoafrická podoblast Jedna endemickáčeleď Welwitschiaceae představující zbytek druhohorní flóry Aizoaceae, tlusticovité (Crasulaceae) Acacia, Euphorbia, Erica Rostliny přizpůsobené suchým podmínkám africkáčást 17. Jihoafrická podoblast Welwitschie podivná (Welwitschia mirabilis) Roste v příbřežních písčitých pouštích (Namibie a Angola) Rostlinu objevil 1859 rakouský botanik Friedrich Welwitsch ( ) Rostlina z dálky připomíná hromadu odpadků kmínek do 0.5 m z nějž vyrůstají dva listy, kůlový kořen až 3 m dlouhý výživa rostliny Výskyt v pásmu hustých mlh pronikajících km od pobřeží Vodu z povrchu listů pohlcují průduchy Délka listů až 7 m, šířka až 1,5 m, přírůstek listů: 8 15 cm ročně, stáří rostliny až let, nejstarší listy na světě Dřevo je tvrdé neplave, je bez letokruhů a suché dlouho hoří bez dýmu Dvoudomá africkáčást 18. Podoblast ostrovů Ascension a Svatá Helena Velmi chudá flóra, Svatá Helena původně pokrytá lesy, Ascension bez lesa Svatá Helena rostlinstvo téměř zničeno, přežívá pouze 39 původních druhů (před 100 lety 79), současná flóra (500 druhů) zejména rostliny z Evropy 19. Madagaskarská podoblast Velká míra endemizmu: 77% Návaznost zejména na Indickou a Indomalajskou podoblast výskyt láčkovkovitých (Nepenthaceae) nebo cykasovitých (Cycadaceae) chybějící v Africe Návaznost i na Australii a Neotropis výskyt endemické palmy ravenale madagaskarské (Ravenala madagascariensis) s nejbližším příbuzným v Jižní Americe (Phenocospermum) 19. Madagaskarská podoblast Seychelské ostrovy výskyt endemické palmy Lodoicea maldivica (seychellarum) Ravenala madagascariensis

5 20. Indická podoblast 21. Jihovýchodoasijská podoblast 23. Novoguinejská podoblast Druhově nejbohatšíčást Největší koncentrace čeledí na světě 25 endemických čeledí a asi 60% endemických rodů Užitkové rostliny: Cannabis indica, Cucumis sativus, lilek vejcoplodý (Solanum melogena), cukrová třtina cukrovník lékařský (Saccharum officinarum), některé druhy rýže (Oryza), čajovník čínský (Camelia sinensis), morušovník bílý (Morus alba), pomeranč (Citrus sinensis), mandarinka (Citrus reticulatus) 20. Indická podoblast Druhově bohatá (asi druhů) Nejvyšší bylina (tráva - Poaceae) na světě bambusovník (Dendrocalamus brandisii) dorůstá až 36 m při průměru stébla 30 cm 21. Jihovýchodoasijská podoblast Floristicky bohatá (asi druhů) Velké množství čeledí primitivních krytosemenných Základem je paleotropický element, ale v horách je častý Holarktický element (Pinaceae, Juglandaceae, Fagaceae, Salicaceae, Aceraceae) Na severu několik refugií třetihorních boreálních reliktů jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) Z jihu pronikajíelementy z jižní polokoule nohovcovité (Podocarpaceae) a blahočetovité (Araucariaceae) Nejbohatší na světě ( druhů) Borneo , Filipíny Míra endemismu je 30 80% druhů Výskyt asi 220 čeledí Světově vejvíce druhů kapradin včetně stromových Tektóna velká (Tectona grandis) týkové dřevo na nábytel a lodě Výskyt mangrovů kořenovec (Rhizophora) Blízko pobřeží rostou pandany (Pandanus) jedlé plody a vlákno Hodně banánovníků (Musa), bambusů (Bambusa), Arecaceae, Orchideaceae, Nepenthaceae Rafflesia arnoldii Rafflesia arnoldii největší květ na světě, objevena v roce 1818 angličany Thomasem Rafflesem (guvernér Sumatry) a Josephem Arnoldem (botanik) na Sumatře Průměr květu 1 m, hmotnost 15 kg Cizopasná rostlina bez listů a kořenů, cizopasí na popínavé rostlině rodu Cissus Klíčení semen je stimulováno látkami hostitelské rostliny, jinak neklíčí Charakteristický zápach hnijícího masa, některé květy samičí a jiné samčí Vývoj od semeno po květ trvá 5 let, vývoj poupátek tři roky, 1,5 roku vývoj květu, kvetení trvá 2 4 dny Výskyt: Sumatra, Borneo, Jáva, celkem 12 druhů rodu Rafflesia Tectona grandis (Verbenaceae)

6 Bambus (Bambusa a dalších 44 rodů, celkem kolem 600 druhů) slovo malajského původu Denní přírůstek některých druhů je až cm, růst je možné i slyšet Vytrvalá rostlina, plodí za let Kvete několik let (2,3 9) a pak rostliny odumírají (monokarpické druhy), některé jsou i polykarpické kvetoucí v nepravidelných intervalech jednou za 7, 14, 20, 30, 39 let Všechny jedinci téhož druhu kvetou ve stejném roce po celém světě Poprvé se Evropané dozvěděli o bambusu od Marca Pola ( ), výroba lan, nástrojů, nádob, lešení, jídlo, papír, popravy odsouzenců Z jihu zasahuje australský element rod blahovičníků (Eucaliptus), element jižní polokoule blahočetovité (Araucariaceae) a přesličníkovité (Casuarinaceae) Ze severu průnik elementů Halarkrtických, v horách výskyt Taxaceae, Pinaceae, Hamamelidaceae, Loniceraceae, Cornaceae, Saxifragaceae, Primulaceae, Ericaceae Průnik ve čtvrtohorách kdy byla hladina moře o 145 m níže a ostrovy byly propojené Indicko-malajskáčást 23. Novoguinejská podoblast polynéská část Druhově velmi bohatá, 18% endeckých rodů a 90% druhů Malý vliv Austrálie (jen 5%) 24. Havajská podoblast 25. Polynéská podoblast 26. Melanésko-mikronéská podoblast 27. Novokaledonská podoblast 28. Novozélandská podoblast Flóra geologicky mladých ostrovů, odvozená zejména od Indomalajské podoblasti Málo australských nebo neotropických prvků 24. Havajská podoblast Vysoký endemizmus na úrovni druhů (92%), rodů (13%), Přes kratší vzdálenost k Americe než Asii převažují paleotropické prvky (80% versus 20%) 25. Polynéská podoblast Velké množství malých ostrovů s malým počtem endemitů na úrovni rodů i druhů

7 26. Melanésko-mikronéská podoblast Podobná předchozí oblasti Prapůvod kokosovníku ořechoplodého (Cocos nucifera) 27. Novokaledonská podoblast Pět endemických čeledí pouze na ostrově Nová Kaledonie Z celkového počtu druhů je 91% endemických Nejvyšší míra endemizmu na světě Vývojově nejblíže k Indomajalské podoblasti Podstatně nižší podobnost s australskou flórou Největší kapradina z více než druhů Cyatea novokaledonská (Cyathea novae caledoniae), výška 28 m, listy 3 m 28. Novozélandská podoblast Australská oblast (Australis) Vysoký podíl endemizmu na úrovni druhů (80%), rodů (10%), celkově asi druhů Ve třetihorách pronikly paleotropické prvky Dříve spojení s Antarktidou podmiňuje výskyt malého podílu staré antarktické flóry Výskyt australských prvků zejména mezi kapradinami Přirozený výskyt holarktických prvků (Ranunculus, Clematis, Epilobium, Euphrasia, Luzula, Gentiana) 36. Severovýchodoaustralská podoblast 37. Vnitroaustralská podoblast 38. Jihozápadoaustralská podoblast Zahrnuje Austrálii a Tasmánii Samostatný vývoj rostlinstva Vysoká míra endemizmu: z druhů je endemitních Tropické deštné lesy, sucholesy, savany i pouště Kontinentální charakter Australská oblast (Australis) 36. Severovýchodoaustralská podoblast Floristicky nejbohatší, čtyři endemickéčelědi, některé fylogeneticky izolované rody Pabuk (Nothofagus) vrchoviny a Tasmánie Blahovičník (Eucalyptus) 100 druhů Přesličník (Casuarina) železné dřevo Blahočety (Araucaria) Nohovec (Podocarpus) - Tasmánie Stromové kapradiny Nothofagus 35 druhů s výskytem na jižní polokouli, fosilie nalezené i na Antarktidě Nothofagus gunni Austrálie a Tasmánie, opadavý, 2 m, subalpínské pásmo

8 Eucalyptus (Myrtaceae) Celkem 700 druhů, většina v Austrálii Několik v Indonésii a jeden na Filipínách, Nová Guinea Casuarina (Casuarinaceae) Casuarina equisetifolia původ severní Austrálie Celkem 17 druhů v Austrálii, jižní Asii Stálezelené keře a stromy dorůstající do 35 m Araucaria Stálezelené jehličnany, 19 druhů 13 endemitů na Nové Kaledónii Další jsou v Austrálii, Chile, Argentina, Nová Guinea Araucaria cunninghamii Austrálie a Nová Guinea, výška do 60 m, kvalitní dřevo, pobřeží-tropické lesy, 450 let Australská oblast (Australis) 37. Vnitroaustralská podoblast Plošně nejrozsáhlejší, ale druhově nejchudší Bez endemickéčeledi, nízký počet endemických druhů Australská oblast (Australis) 38. Jihozápadoaustralská podoblast Nejsvéráznější oblast Austrálie Míra endemizmu je 85% na úrovni druhů Nejmenší vztahy k ostatním oblastem, proto je považována za nejvíce autochtonní území Austrálie