N á v r h ČÁST PRVNÍ OBECNÁ USTANOVENÍ

Transkript

1 III. N á v r h ZÁKON ze dne 2007 o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon) Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ OBECNÁ USTANOVENÍ 1 Předmět úpravy (1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství 1) a v návaznosti na Listinu základních práv a svobod a na vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament České republiky souhlas a jimiž je Česká republika vázána, blíže vymezuje právo na rovné zacházení ve věcech 1) směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pracovní podmínky, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, směrnice Rady 75/117/EHS ze dne 10. února 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se uplatňování zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy, směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení, směrnice Rady 86/378/EHS ze dne 24. července 1986 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků, směrnice Rady 96/97/ES ze dne 20. prosince 1996, kterou se mění směrnice 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků, směrnice Rady 86/613/EHS ze dne 11. prosince 1986 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, včetně oblasti zemědělství, a o ochraně v mateřství, směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání.

2 - 2 - a) práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání, b) přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, c) pracovních a jiné závislé činnosti, včetně odměňování, d) členství a činnosti v odborových organizacích, radách zaměstnanců nebo organizacích zaměstnavatelů, e) členství a činnosti v profesních komorách, včetně výhod, které tyto organizace svým členům poskytují, f) sociálního zabezpečení, g) přiznání a poskytování sociálních výhod, h) přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování, i) přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, j) přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny nebo poskytovány veřejnosti. (2) Tento zákon se nevztahuje na právní vztahy a) vyplývající z právního postavení státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti podle druhu pobytového oprávnění státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti pobývajících na území České republiky, nebo pokud tyto osoby pobývají na území České republiky neoprávněně, b) související s kontrolou vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti na území České republiky. Základní pojmy 2 CELEX: 32000L L L L L L L L L L L0054 (1) Pro účely tohoto zákona se právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon. (2) Diskriminace je přímá a nepřímá. Za diskriminaci se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci. (3) Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a) z důvodu rasy nebo etnického původu, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání či víry, b) z jiného důvodu, zejména jazyka, politického či jiného smýšlení, národnosti, členství nebo

3 - 3 - činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, zdravotního stavu, sociálního původu, majetku, rodu, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině; o přímou diskriminaci se nejedná, pokud je rozdílné zacházení věcně odůvodněno oprávněným účelem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. (4) Za diskriminaci z důvodů pohlaví se považuje i diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství a z důvodu pohlavní identifikace. (5) Diskriminací je také jednání, kdy je s osobou zacházeno méně příznivě na základě domnělého důvodu podle odstavce 3. CELEX: 31976L L L L L L L (1) Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v 2 odst. 3 písm. a) osoba znevýhodněna oproti ostatním. O nepřímou diskriminaci se nejedná, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je věcně odůvodněno oprávněným účelem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. (2) Nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního postižení se rozumí také odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání, aby mohla využít pracovního poradenství, nebo se zúčastnit jiného odborného vzdělávání, nebo aby mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení. (3) Při rozhodování o tom, zda konkrétní opatření představuje nepřiměřené zatížení, je třeba vzít v úvahu a) míru užitku, kterou má osoba se zdravotním postižením z realizace opatření, b) finanční únosnost opatření pro fyzickou nebo právnickou osobu, která je má realizovat, c) dostupnost finanční a jiné pomoci k realizaci opatření a d) způsobilost náhradních opatření uspokojit potřeby osoby se zdravotním postižením. (4) Za nepřiměřené zatížení se nepovažuje opatření, které je fyzická nebo právnická osoba povinna uskutečnit podle zvláštního právního předpisu. (5) Obtěžováním se rozumí nežádoucí chování související s důvody uvedenými v 2 odst. 3

4 - 4 - a) jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby, nebo vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí, nebo b) které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z právních vztahů. (6) Sexuálním obtěžováním se rozumí chování podle odstavce 5, které má sexuální povahu. (7) Pronásledováním se rozumí nepříznivé zacházení, postih nebo znevýhodnění, k němuž došlo v důsledku uplatnění práv podle tohoto zákona. (8) Pokynem k diskriminaci se rozumí chování osoby, která zneužije podřízeného postavení druhého k diskriminaci třetí osoby. (9) Naváděním k diskriminaci se rozumí chování osoby, která druhého přesvědčuje, utvrzuje nebo podněcuje, aby diskriminoval třetí osobu. CELEX: 31976L L L L L L L L L (1) Odměňováním se pro účely tohoto zákona rozumí veškerá plnění, peněžitá nebo nepeněžitá, opakující se nebo jednorázová, která jsou přímo nebo nepřímo poskytována osobě při závislé činnosti. (2) Zajišťováním rovného zacházení se rozumí přijetí opatření, která jsou podmínkou účinné ochrany před diskriminací a která je možno s ohledem na dobré mravy požadovat vzhledem k okolnostem a osobním poměrům toho, kdo má povinnost rovné zacházení zajišťovat; za zajišťování rovného zacházení se považuje také zajišťování rovných příležitostí. (3) Účastníci právních vztahů uvedených v 1 odst. 1, kteří jsou v postavení zaměstnavatele v právních vztazích uvedených v 1 odst. 1 písm. a) nebo c), nebo jsou veřejnoprávními subjekty, jsou povinni zajišťovat rovné zacházení podle odstavce 2. (4) Povoláním se pro účely tohoto zákona rozumí činnost fyzické osoby vykonávaná za úplatu v závislém nebo nezávislém postavení, jejíž řádný výkon zvláštní právní předpisy podmiňují splněním kvalifikačních předpokladů, zejména dosažením předepsaného vzdělání a praktických zkušeností. (5) Sociální výhodou se pro účely tohoto zákona rozumí sleva, osvobození od poplatků nebo peněžité nebo nepeněžité plnění, poskytované nezávisle na nárocích ze sociálního

5 - 5 - zabezpečení přímo nebo nepřímo určité skupině fyzických osob s obvykle nižšími příjmy nebo vyššími životními náklady než ostatní. CELEX: 31975L L Přípustné formy rozdílného zacházení (1) Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodu věku v přístupu k zaměstnání nebo povolání, pokud a) je vyžadována podmínka minimálního věku nebo praxe, která je pro řádný výkon zaměstnání nebo povolání nezbytná, nebo b) je pro řádný výkon zaměstnání nebo povolání potřebné odborné vzdělávání, které je nepřiměřeně dlouhé vzhledem k předpokládanému dni odchodu osoby ucházející se o zaměstnání nebo povolání do důchodu. (2) Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, které souvisí se stanovením rozdílného důchodového věku pro muže a ženy; to neplatí, jde-li o přiznání nároku na sociální výhodu poskytovanou bývalým zaměstnavatelem. (3) Diskriminací není rozdílné zacházení ve věcech práva na zaměstnání, přístupu k zaměstnání nebo povolání, ve věcech pracovních nebo jiné závislé činnosti, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené. Věta první se použije obdobně na rozdílné zacházení při přijímání do služebního poměru a výkonu služby příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání. (4) Diskriminací není rozdílné zacházení uplatňované ve věcech práva na zaměstnání, přístupu k zaměstnání nebo povolání, v případě pracovních činností vykonávaných v církvích a jiných soukromých organizacích, jejichž etika je založena na náboženském vyznání či víře, jestliže z důvodu povahy těchto činností nebo souvislosti, v níž jsou vykonávány, představuje náboženské vyznání či víra osoby podstatný, oprávněný a odůvodněný požadavek zaměstnání se zřetelem k etice organizace. (5) Diskriminací není rozdílné zacházení uplatňované za účelem ochrany žen, zejména pokud jde o těhotenství a mateřství, osob se zdravotním postižením a za účelem ochrany osob mladších 18 let, jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné. (6) Diskriminací z důvodu pohlaví není rozdílné zacházení při poskytování služeb, které jsou nabízeny v oblasti soukromého a rodinného života a úkonů prováděných v této souvislosti. (7) Diskriminací z důvodu pohlaví není výlučné nebo přednostní poskytování veřejně dostupných zboží a služeb, které jsou nabízeny mimo oblast soukromého a rodinného života, pokud je výlučné nebo přednostní poskytování zboží a služeb osobám určitého pohlaví věcně odůvodněno oprávněným účelem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.

6 - 6 - (8) Diskriminací není použití rozdílů při stanovení výše pojistného a výpočtu pojistného plnění v soukromém pojištění podle zvláštního právního předpisu 2), založených na odlišnosti pohlaví, je-li tato odlišnost určujícím faktorem při hodnocení pojistného rizika a je-li toto hodnocení založeno na přesných pojistně-matematických a statistických údajích. (9) Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodu pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání či víry ve věcech uvedených v 1 odst. 1 písm. f) až j), pokud je toto rozdílné zacházení věcně odůvodněno oprávněným účelem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. Ustanovení odstavců 1 až 8 tím nejsou dotčena. (10) Další přípustné formy rozdílného zacházení, obsažené ve zvláštních právních předpisech, nejsou ustanoveními odstavců 1 až 9 dotčeny. CELEX: 31976L L L L L L L L L0054 ČÁST DRUHÁ PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PŘED DISKRIMINACÍ Hlava I Nároky vyplývající z porušení práva na rovné zacházení 6 (1) Dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění. (2) Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. (3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. CELEX: 31976L0207 2) 13a zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění zákona č. /2006 Sb.

7 L L L L L L L L L Pokud by mohla být diskriminačním zásahem dotčena práva neurčitého počtu osob, náleží právo požadovat u soudu upuštění od diskriminace a odstranění následků diskriminačního zásahu také právnické osobě, a) která byla na ochranu práv obětí diskriminace založena, nebo b) je-li ochrana před diskriminací předmětem její činnosti uvedené ve stanovách nebo statutu nebo taková skutečnost vyplývá z její činnosti nebo ze zákona. Hlava II Institucionální zajištění práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací 8 Při prosazování práva na rovné zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání či víru je dána působnost veřejného ochránce práv 2) (dále jen "ochránce"). CELEX: 32002L L L L L Působnost ochránce Ochránce v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem přispívá k prosazování práva na rovné zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání či víru a k potírání rasismu a xenofobie a za tím účelem a) poskytuje právní pomoc ve věcech ochrany před diskriminací ( 13), b) vydává doporučení a stanoviska, 2) Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve pozdějších předpisů.

8 - 8 - c) provádí nezávislý výzkum, d) poskytuje informace veřejnosti. CELEX: 32002L L L L L0113 Činnost ochránce 10 (1) Osoba, jejíž právo na rovné zacházení bylo dotčeno, má právo obrátit se s písemným podnětem na ochránce ve věci, která patří do jeho působnosti ( 9); podnět lze učinit také ústně do protokolu. (2) Podnět podle odstavce 1 nepodléhá úřední kontrole. (1) Podnět musí obsahovat a) jméno, příjmení a bydliště toho, kdo podnět podává, u právnické osoby název, sídlo a jméno osoby oprávněné jejím jménem jednat, b) vylíčení podstatných okolností věci. (2) Ochránce se nebude podnětem zabývat, jestliže věc, které se podnět týká, nespadá do jeho působnosti, podnět je zjevně neopodstatněný, anebo se netýká osoby, která podnět podala. (3) Ochránce může rozhodnout, že podnět odloží, jestliže a) náležitosti podle odstavce 1 nebyly přes výzvu ochránce doplněny, b) věc, které se podnět týká, již byla pravomocně rozhodnuta soudem, nebo c) jde o podnět ve věci, která již byla ochráncem řešena, a opakovaný podnět nepřináší nové skutečnosti, nebo d) od jednání, proti kterému podnět směřuje, uplynula doba delší jednoho roku. (4) O skutečnosti, že se podnětem nebude zabývat, o odložení podnětu a o důvodech tohoto postupu ochránce osobu, která podnět podala, písemně vyrozumí. (5) Je-li podnět podle svého obsahu podáním nebo opravným prostředkem podle předpisů o řízení ve věcech správních nebo soudních, žalobou nebo opravným prostředkem ve správním soudnictví, anebo ústavní stížností, ochránce o tom osobu, která podnět podala, neprodleně vyrozumí a poučí ji o správném postupu. (6) Ochránce si může vyžádat od kterékoliv právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání informace nezbytné pro posouzení obsahu podnětu. Osoba je povinna 11

9 - 9 - ochránci tyto informace poskytnout ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho žádosti; v opačném případě může ochránce o nesplnění povinnosti informovat veřejnost. 12 Pokud ochránce nepostupuje podle 11 odst. 2, 3 nebo 5, může poskytnout právní pomoc. 13 Právní pomoc Ve věcech ochrany před diskriminací ochránce poskytuje a) informace o možnostech právní pomoci b) součinnost při sepsání nebo doplnění návrhů a podání osobám domáhajícím se ochrany před diskriminací. CELEX: 32002L L L L L Vydávání doporučení a stanovisek (1) Každý se může obrátit na ochránce se žádostí o vydání stanoviska o tom, zda konkrétní opatření nebo praxe je v souladu s podmínkami stanovenými tímto zákonem. (2) Ochránce může ve věcech práva na rovné zacházení vydávat z vlastního podnětu doporučení orgánům veřejné správy. Ochránce zejména může doporučit vydání, změnu nebo zrušení právního nebo vnitřního předpisu, pokud shledá, že je to nezbytné k ochraně práva na rovné zacházení. Doporučení podává orgánu, jehož působnosti se týká a jde-li o nařízení vlády, usnesení vlády nebo zákon, vládě. (3) Orgány veřejné správy jsou povinny do 60 dnů ochránci sdělit své stanovisko k doporučení podle odstavce 2. CELEX: 32002L L L L L0113

10 Provádění nezávislého výzkumu (1) Ochránce shromažďuje a zpracovává informace o stavu práva na rovné zacházení a ochraně před diskriminací. (2) K zajištění potřebných informací statistického a vědeckého charakteru je ochránce oprávněn zpracovávat osobní údaje, včetně údajů citlivých, pokud k tomu dá subjekt údajů souhlas. Pro tyto účely je nutno osobní údaje, včetně citlivých osobních údajů, anonymizovat, jakmile je to možné. (3) Za účelem plnění výzkumných úkolů je ochránce oprávněn od orgánů veřejné správy, právnických a fyzických osob požadovat informace, které mohou zahrnovat pouze anonymizované osobní údaje. Toto oprávnění se nevztahuje na nakládání s utajovanými informacemi podle zvláštního právního předpisu 3). (4) Při shromažďování statistických a jiných informací orgány veřejné správy spolupracují s ochráncem v souladu s právními předpisy, jimiž se řídí jejich činnost. CELEX: 32002L L L L L Poskytování informací veřejnosti (1) Ochránce soustavně seznamuje veřejnost s problematikou práva na rovné zacházení, zejména vhodným způsobem uveřejňuje výsledky svých výzkumů. (2) Ochránce každoročně do 30. září zpracovává plán své informační a výzkumné činnosti na příští rok a vhodně jej zveřejňuje. (3) Ochránce do své zprávy o činnosti za uplynulý rok, vypracovávané a předkládané podle zvláštního právního předpisu 2), zahrne i popis vybraných řešených sporů při prosazování práva na rovné zacházení bez uvedení identifikačních údajů stran. CELEX: 32002L L L L L0054 3) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

11 ČÁST TŘETÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 17 Právní vztahy ve věcech práva na rovné zacházení vzniklé ze skutečností, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. 18 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti šedesátým dnem ode dne jeho vyhlášení.

12 Důvodová zpráva A. Zhodnocení platného právního stavu Popis platného právního stavu OBECNÁ ČÁST Právní úprava povinnosti zajišťovat rovné zacházení a ochranu před diskriminací v českém právním řádu neodpovídá v řadě oblastí, např. vzdělávání, bydlení, zdravotnictví, povolání požadavkům práva ES. Navíc je z koncepčního hlediska roztříštěná a nesourodá. Nejednotnost úpravy obsažené v jednotlivých zákonech se projevuje jak v odlišném rozsahu povinností zajišťovat rovné zacházení a ochranu před diskriminací, tak v rozdílném rozsahu nároků, jichž se může obět diskriminace podle příslušných ustanovení domáhat. Tento závěr vychází zejména ze Zprávy o možnostech opatření k odstranění diskriminace 2) schválené usnesením vlády č. 170 ze dne 20. února Povinnost zajišťovat rovné zacházení a ochranu před diskriminací je dostatečně upravena pouze právními předpisy v oblasti pracovního práva. Obecný zákaz diskriminace stanoví usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen Listina ), v čl. 3, který zaručuje základní práva a svobody všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Článek 24 Listiny pak stanoví, že Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu. Ochrana před diskriminací je také upravena mezinárodními úmluvami vypracovanými v rámci OSN, jimiž je Česká republika vázána, a to Mezinárodní úmluvou o odstranění všech forem rasové diskriminace (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 95/1974 Sb.), Úmluvou o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 62/1987 Sb.), Mezinárodním paktem o občanských a politických právech a Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.) a Úmluvou o právech dítěte (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.). Mezi úmluvami přijatými Radou Evropy má z hlediska ochrany před diskriminací zásadní význam čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších předpisů (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.), který zakazuje jakoukoli diskriminaci z důvodů jako jsou pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení. Uvedený čl. 14 však zakazuje diskriminaci pouze při užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou. Rada Evropy přijala proto Protokol č. 12 k této Úmluvě, který v čl. 1 mění dosavadní subsidiární charakter ochrany před diskriminací vyplývající z čl. 14 Úmluvy na obecný zákaz diskriminace z výše uvedených důvodů. Protokol č. 12 Česká republika podepsala, ale dosud neratifikovala. Zákaz 2) Rada vlády pro lidská práva dokumenty Zpráva o možnostech opatření k odstranění diskriminace

13 diskriminace ze stejných důvodů stanoví také v čl. E revidovaná Evropská sociální charta (ETS 163), kterou Česká republika podepsala 4. listopadu 2000, ale dosud ji neratifikovala 3). Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (ETS 157) (sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 96/1998 Sb.) zakazuje jakoukoli diskriminaci založenou na základě příslušnosti k národnostní menšině. Mezinárodní organizace práce přijala Úmluvu č. 111 o diskriminaci v zaměstnání a povolání (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 465/1990 Sb.). Úmluva zakazuje diskriminaci na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, náboženství, politických názorů, národnostního nebo sociálního původu v zaměstnání nebo povolání, což zahrnuje také přístup k odbornému výcviku, k zaměstnání a k různým povoláním, jakož i podmínky v zaměstnání a povolání. Dále přijala Úmluvu č. 100 o stejném odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 450/1990 Sb.), jež upravuje zásady stejného odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty. V zákonné rovině je ochrana před diskriminací částečně upravena v oblasti pracovněprávní. Povinnost zajišťovat rovné zacházení je stanovena v 4 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen zákon o zaměstnanosti ), v 2 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vojácích z povolání ) a v 80 odst. 1 zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon). Zákon o zaměstnanosti v 4 odst. 2, zákon o vojácích z povolání v 2 odst. 3 a služební zákon v 80 odst. 2 obsahují také tzv. antidiskriminační klauzuli zakazující diskriminační jednání z celé řady důvodů. Ustanovení, jež stanoví povinnost zajišťovat rovné zacházení a zákaz diskriminace, obsažené v zákoně o zaměstnanosti se podle 155 a 155a zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o služebním poměru příslušníků Policie České republiky ), se použijí obdobně také na služební poměr příslušníků Policie České republiky. Dne 1. ledna 2007 nabyl účinnosti zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ), kterým byl zrušen zákon o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. Ustanovení 77 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů zakazuje ve služebním poměru diskriminaci z celé řady důvodů. Od 1. ledna 2007 je povinnost zajišťovat rovné zacházení upravena také v novém zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., dále jen zákoník práce ). V souvislosti s touto novou právní normou je dále třeba podotknout, že byla připravována s ohledem na provázanost s ustanoveními antidiskriminačního zákona. Aby nedocházelo k duplicitě, stanoví zákoník práce pouze obecnou povinnost zaměstnavatele dodržovat zásadu rovného zacházení. Co se týče konkrétních definic a postupů, odkazuje zákoník práce na zvláštní právní předpis (antidiskriminační zákon). Zákon o zaměstnanosti v 4 odst. 5 až 8, jakož i zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů v 77 odst. 3 až 6 vymezují pojmy související s ochranou před diskriminací, jako je přímá a nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování. Podle těchto právních předpisů se za diskriminaci považuje i jednání zahrnující podněcování, navádění nebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci. Také zákon o vojácích z povolání v 2 odst. 3 stanoví výslovný zákaz navádění k diskriminaci, v 2 odst. 4 pak vymezuje pojmy obtěžování a sexuální obtěžování. Služební zákon v 80 odst. 3 definuje 3) Pro ČR vstoupila v platnost dne 3. prosince 1999 Evropská sociální charta (ETS 35), (č. 14/2000 Sb.m.s.), Dodatkový protokol k ní (ETS 128), (č.15/2000 Sb.m.s.) a novelizující Protokol (ETS 142).

14 sexuální obtěžování. Zákoník práce vymezení shora uvedených pojmů neobsahuje, neboť v 16 odst. 2 odkazuje na zvláštní právní předpis, kterým je právě antidiskriminační zákon. Některé právní předpisy stanoví, kdy není rozdílné zacházení považováno za diskriminaci. Podle 4 odst. 3 zákona o zaměstnanosti a 16 odst. 3 zákoníku práce se za diskriminaci nepovažují případy, kdy je pro to věcný důvod spočívající v povaze zaměstnání, které by měla osoba vykonávat a který představuje pro výkon tohoto zaměstnání podstatný a rozhodující požadavek. Podle 16 odst. 3 zákoníku práce se za diskriminaci nepovažují také opatření na podporu a dosažení rovnoměrného zastoupení mužů a žen. Podle 4 odst. 4 zákona o zaměstnanosti se za diskriminaci nepovažují opatření, jejichž cílem je předcházení nevýhod, které vyplývají z příslušnosti osoby ke skupině vymezené některým z diskriminačních důvodů, jakož i opatření přijímaná na podporu a k dosažení rovného zacházení s muži i ženami, s osobami bez ohledu na jejich rasový nebo etnický původ, s osobami se zdravotním postižením a s dalšími skupinami osob, které mají stížené postavení na trhu práce. Podle 2 odst. 3 zákona o vojácích z povolání nejsou diskriminací ty případy, kdy je pro odlišné zacházení věcný důvod spočívající v povaze služby, kterou voják vykonává, a který je pro výkon této služby nezbytný. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů v 77 odst. 7 stanoví, že za diskriminaci se nepovažuje postup, pokud se prokáže věcný důvod spočívající v předpokladech nebo požadavcích na výkon služby, které jsou pro výkon této služby nezbytné, nebo zvláštní povaze služby, kterou má příslušník vykonávat. Uvedený zákon dále stanoví, že účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, stanoví v 38 povinnost územně samosprávného celku, aby při přijímání do pracovního poměru úředníků nebo při jmenování vedoucích úředníků bylo soustavně přihlíženo i k rovnoměrnému zastoupení pohlaví mezi úředníky nebo na některém stupni řízení. Taková opatření se nepovažují za diskriminaci, nesmí však směřovat v neprospěch osoby opačného pohlaví, jejíž kvality jsou vyšší než kvality současně s ní přijímaných osob do pracovního poměru úředníků nebo při jmenování vedoucích úředníků. Zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o mzdě ), stanoví v 4a odst. 1, že podmínky pro poskytování mzdy musí být stejné pro muže a ženy. Zaměstnancům, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, přísluší stejná mzda. Také podle 3 odst. 1 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o platu ), přísluší mužům a ženám za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty stejný plat. Rovněž zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě, ve znění pozdějších předpisů, stanoví v 7 odst. 6, že vysílající organizace je povinna při výběru dobrovolníků, s nimiž uzavře smlouvu, a při sjednávání podmínek výkonu dobrovolnické služby uplatnit rovné zacházení, s výjimkou případu, kdy to povaha dobrovolnické služby neumožňuje. Obecný zákaz diskriminace je stanoven také v oblasti přístupu k veřejným službám a zboží, a to v 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně spotřebitele ). Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb v 2 písm. a) stanoví, že knihovny poskytují veřejné knihovnické a informační služby způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu.

15 Diskriminaci účastníků penzijního připojištění se státním příspěvkem zejména z důvodů pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu, zdravotního stavu nebo věku zakazuje 2a zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Za diskriminaci z důvodu pohlaví se podle tohoto zákona nepovažuje, jestliže se pro účely výpočtu výše penze použijí údaje uvedené v úmrtnostních tabulkách zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Reklamy obsahující diskriminaci z důvodu rasy, pohlaví nebo národnosti zakazuje 2 odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů. Zákaz vysílání reklamy nebo teleshoppingu, které obsahují diskriminaci na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, národního nebo sociálního původu, anebo příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině obsahuje také 48 odst. 1 písm. k) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ukládá v 6 zadavateli povinnost v zadávacím řízení dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. V oblasti vzdělání je stanovena povinnost rovného zacházení ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného důvodu v 2 odst. 1 písm a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Plný rovný přístup ke vzdělávání je zajištěn státním občanům České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům, a dále také osobám, který jsou pro účely školského zákona považovány za osoby se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie. Pokud došlo k porušení práva na rovné zacházení nebo zákazu diskriminace, upravuje zákon o zaměstnanosti ( 4 odst. 10), služební zákon ( 80 odst. 5) a zákon o vojácích z povolání ( 2 odst. 5) právo oběti diskriminačního jednání domáhat se upuštění od jednání a odstranění důsledků nežádoucího jednání. Zákon o zaměstnanosti ( 4 odst. 11 a 12) a služební zákon ( 80 odst. 5 a 6) také stanoví právo oběti diskriminace na zadostiučinění, případně na náhradu nemajetkové újmy v penězích, byla-li v nemalé míře snížena její důstojnost. Uvedená práva zákoníku práce se podle zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky ( 155) vztahují i na příslušníky Policie České republiky a podle zákona o bezpečnostní informační službě ( 146) i na příslušníky BIS. Také zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ( 77 odst. 9) stanoví, že příslušník, jehož práva a povinnosti vyplývající z práva na rovné zacházení byla porušena, má právo domáhat se upuštění od tohoto porušování, odstranění jeho důsledků a přiměřeného zadostiučinění. Ustanovení o právních prostředcích ochrany před diskriminací se vzhledem k nové úpravě obsažené v návrhu antidiskriminačního zákona nestala součástí nového zákoníku práce. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník ), upravuje v 11 a násl. právo na ochranu osobnosti, podle něhož se může osoba, jejíž občanská čest nebo lidská důstojnost byly dotčeny, domáhat upuštění od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, odstranění následků těchto zásahů, přiměřeného zadostiučinění, případně náhrady nemajetkové újmy v penězích. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský soudní řád ), upravuje v 133a tzv. přechod důkazního břemene (význam a meze tohoto

16 postupu stanovil Ústavní soud ve svém nálezu č. 419/2006 Sb.). Přechod důkazního břemene je omezen na věci pracovní v případě diskriminace z důvodů pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace. V případě diskriminace na základě rasového nebo etnického původu dochází k tzv. přechodu důkazního břemene i v dalších oblastech, zdravotní a sociální péče, pomoci v hmotné nouzi, přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství v profesních a zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb. K přechodu důkazního břemene v případě diskriminace na základě pohlaví, národnosti nebo rasy dochází také v řízení ve věcech služebního poměru státních zaměstnanců ( 208 odst. 4 služebního zákona), v řízení ve věcech služebního poměru vojáků z povolání ( 150a zákona o vojácích z povolání), v řízení ve věcech služebního poměru příslušníků Policie České republiky ( 123a zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky) a také v řízení ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů ( 180 odst. 3 tohoto zákona). Občanský soudní řád ( 26 odst. 3) a zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen soudní řád správní ) ( 35 odst. 4) umožňují, aby účastníka ve věcech ochrany před diskriminací na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku, anebo sexuální orientace zastupovalo sdružení vzniklé na základě zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sdružování občanů ), pokud k jeho činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana před diskriminací. Podobné ustanovení obsahuje také zákon o ochraně spotřebitele ( 25 odst. 2), podle něhož může podat návrh na zahájení řízení u soudu o zdržení se protiprávního jednání ve věci ochrany práv spotřebitelů a být účastníkem takového řízení sdružení, v jehož stanovách jsou uvedeny tyto cíle. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, v 49 odst. 1 písm. e) stanoví, že přestupku proti občanskému soužití se dopustí ten, kdo jinému způsobí újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho etnický původ, pro jeho rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru nebo náboženství, pro jeho politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích nebo jiných sdruženích, pro jeho sociální původ, majetek, rod, zdravotní stav, anebo pro jeho stav manželský nebo rodinný. Ochranu práva na zajištění rovného zacházení a ochranu před diskriminací zajišťují soudy. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Ústava ), v čl. 4 a rovněž čl. 36 a násl. Listiny stanoví, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Podle čl. 90 Ústavy soudy poskytují ochranu právům zákonem stanoveným způsobem. Veřejný ochránce práv ustavený zákonem č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o veřejném ochránci práv ), působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí vykonávajících státní správu, pokud je jejich jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá i k ochraně základních práv a svobod. Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ČOI, ČOI ) v 2 odst. 2 písm. d) stanoví pravomoc ČOI jako kontrolu dodržování podmínek stanovených zvláštními právními předpisy nebo jinými závaznými opatřeními pro provozování nebo poskytování činností spočívajících v prodeji nebo dodávání zboží a výrobků či poskytování služeb, tedy včetně dodržování zákazu diskriminace. V oblasti pracovněprávní vykonávají kontrolní činnost na základě zákona o zaměstnanosti ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce a na základě zákona

17 č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších přepisů, inspektoráty práce. Kontrolní činnost se zaměřuje na dodržování pracovněprávních předpisů, tedy i na dodržování zákazu diskriminace. Zhodnocení platného právního stavu Povinnost zajišťovat rovné zacházení a ochranu před diskriminací, tak jak vyplývá z práva ES, se vztahuje na velké množství právních vztahů. Jde o právní vztahy v oblasti zaměstnání, přístupu k zaměstnání a povolání, samostatné výdělečné činnosti, odbornému vzdělávání, poradenství a rekvalifikaci, členství a účasti v organizacích pracovníků nebo zaměstnavatelů, sociální ochrany včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče, sociálních výhod, vzdělání a přístupu ke zboží a službám, které jsou k dispozici veřejnosti, a bydlení. Z práva ES vyplývá povinnost zajišťovat rovné zacházení a ochranu před diskriminací z důvodů pohlaví, rasy, etnického původu, náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku a sexuální orientace. Rozsah povinností zajišťovat rovné zacházení a ochranu před diskriminací vzhledem k uvedeným oblastem a diskriminačním důvodům, který vyplývá z práva ES, ale není jednotný. Platný stav nesplňuje plně požadavky na zajištění rovného zacházení a ochrany před diskriminací obsažené především v sekundárním právu ES. Podle požadavků práva ES má právní řád každého členského státu EU zajišťovat ochranu před diskriminací tím, že ve svých právních předpisech nejen zakáže diskriminaci, ale i vymezí pojmový aparát (tj. definice přímé nepřímé diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování) a upraví nástroje právní ochrany před diskriminací. S výjimkou pracovněprávních předpisů upravujících závislou práci (zákoník práce, zákon o zaměstnanosti a zákon o služebních poměrech příslušníků ozbrojených sborů) toto příslušné právní předpisy obsahují zcela nedostatečně nebo vůbec. Kromě pracovněprávních vztahů a přístupu k zaměstnání je tak nezbytné výše uvedené promítnout i do dalších oblastí, zejména samostatné výdělečné činnosti, sociální ochrany včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče, sociálních výhod, vzdělání a přístupu ke zboží a službám, které jsou k dispozici veřejnosti, a bydlení. České republice hrozí z důvodu netransponování směrnice 78/2000/ES žaloba ze strany Evropské komise. Zákaz diskriminace obsažený v čl. 3 Listiny nezajišťuje přímo ochranu potenciálních obětí diskriminace. Listina stanoví obecný zákaz diskriminace, ale již nedefinuje pojmy spojené s právem na rovné zacházení a ochranou před diskriminací a nestanoví, čeho se mohou oběti diskriminace domáhat (např. právo domáhat se upuštění od diskriminace, odstranění následků diskriminace, přiměřeného zadostiučinění). Povinnost zajišťovat rovné zacházení a ochranu před diskriminací je částečně upravena v oblasti pracovněprávní, zejména pokud se jedná o povinnost zajišťovat rovné zacházení a ochranu před diskriminací z důvodu pohlaví. Výslovný zákaz diskriminace z řady důvodů je stanoven v zákoníku práce, zákoně o zaměstnanosti, služebním zákoně a zákoně o vojácích z povolání. Antidiskriminační ustanovení obsažená v zákoníku práce a v zákoně o zaměstnanosti se vztahují také na služební poměry příslušníků Policie České republiky, pracovní poměry státních zástupců a právních čekatelů, justičních čekatelů a přiměřeně se také použijí na pracovní vztahy soudců. Za zaměstnání podle směrnic je však považována také práce zastupitelů, poslanců, senátorů, dobrovolníků i práce vězňů. Právní předpisy

18 upravující zaměstnání uvedených osob však žádná ustanovení na ochranu před diskriminací neobsahují. V oblasti povolání, která představuje veškerou výdělečnou činnost, která není závislou činností, není povinnost zajišťovat rovné zacházení a ochranu před diskriminací upravena vůbec. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen živnostenský zákon ), ve znění pozdějších předpisů, jež upravuje podmínky živnostenského podnikání a kontrolu nad jejich dodržováním, žádná antidiskriminační ustanovení neobsahuje. Antidiskriminační ustanovení nejsou obsažena ani v právních předpisech upravujících stavovské organizace, kdy členství v těchto organizacích je podmínkou pro výkon určitého povolání, např. zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o mzdě stanoví nejen povinnost rovného odměňování mužů i žen, ale i obecnou povinnost poskytovat zaměstnancům, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, stejnou mzdu. Naopak zákon o platu pouze výslovně stanoví, že mužům a ženám přísluší za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty stejný plat, obecnou povinnost rovného odměňování však již nezakotvuje. Směrnice upravující zásadu rovného zacházení definují pojmy, jež se vztahují k povinnosti zajišťovat rovné zacházení a ochranu před diskriminací. V českém právním řádu jsou uvedené pojmy definovány nedostatečně. Definice přímé a nepřímé diskriminace, obtěžování a sexuálního obtěžování jsou definovány v zákoně o zaměstnanosti a zákoně o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Zákon o vojácích z povolání a služební zákon definují uvedené pojmy nedostatečně. Ostatní právní předpisy upravující vztahy, v nichž je nutné rovné zacházení a ochranu před diskriminací výslovně stanovit (právní předpisy v oblasti sociální ochrany včetně sociálního zabezpečení, sociálních výhod, zdravotní péče, vzdělávání, přístupu ke zboží a službám a bydlení), uvedené pojmy nedefinují. V českém právním řádu také chybí definice protiprávního jednání, kterým je pokyn nebo navádění k diskriminaci. Ze směrnic ES vyplývá povinnost zajistit zákaz postihu nebo znevýhodňování v reakci na to, že se diskriminovaná osoba domáhá svých práv (tzv. zákaz pronásledování). V současné době je však tento zákaz stanoven pouze v zákoně o vojácích z povolání, ve služebním zákoně a nově v zákoně o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. V ostatních oblastech, na něž se bude navrhovaný zákon vztahovat, není zákaz pronásledování upraven vůbec. Ze směrnic ES vyplývá v případě porušení práva na rovné zacházení a ochranu před diskriminací povinnost zajistit oběti takového jednání efektivní ochranu. Zákon o zaměstnanosti a služební zákon upravují právo oběti diskriminačního jednání domáhat se upuštění od jednání a odstranění důsledků nežádoucího jednání, případně náhrady nemajetkové újmy v penězích, a to v případě diskriminace ze všech v těchto zákonech uvedených diskriminačních důvodů. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů přiznává oběti diskriminace právo domáhat se upuštění od porušování, odstranění jeho důsledků a přiměřeného zadostiučinění. Zákon o vojácích z povolání přiznává oběti diskriminace právo domáhat se upuštění od diskriminačního jednání a odstranění důsledků

19 tohoto jednání, nepřiznává jí však právo domáhat se zadostiučinění, případně náhrady nemajetkové újmy v penězích. Pokud dojde k porušení práva na rovné zacházení a ochranu před diskriminací ve vztazích, na něž se nevztahuje zákoník práce, služební zákon, zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ani zákon o vojácích z povolání, může se oběť diskriminačního jednání domáhat ochrany podle občanského zákoníku. Občanský zákoník umožňuje, aby se oběť diskriminace prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti domáhala upuštění od neoprávněných zásahů do svého práva, odstranění následků těchto zásahů, přiměřeného zadostiučinění, případně náhrady nemajetkové újmy v penězích. Žaloba na ochranu osobnosti však nepředstavuje soudní ochranu proti porušení práva na rovné zacházení a ochranu před diskriminací, ale soudní ochranu pouze proti takovým projevům, které je možno ochraně osobnosti podřadit. Podle zákona o přestupcích může sice být diskriminující osobě ve správním řízení uložena pokuta za přestupek proti občanskému soužití, avšak oběť diskriminace je účastníkem přestupkového řízení, pouze pokud jde o projednávání náhrady majetkové škody způsobené tímto přestupkem. Diskriminačním jednáním je však majetková škoda způsobena jen málokdy, většinou dochází k újmě nemajetkové. I v dalších správních řízeních vedených např. ČOI nebo úřadem práce je sice diskriminační jednání postiženo pokutou, avšak kompenzace oběti diskriminace není možná. Přechod důkazního břemene podle občanského soudního řádu ulehčil oběti diskriminačního jednání důkazní situaci, neboť tvrdí-li, že byla přímo nebo nepřímo diskriminována, má to soud ve stanovených případech za prokázané, pokud v řízení nevyjde najevo opak (Ústavní soud toto ustanovení zpřesnil svým nálezem č. 419/2006 Sb. Konstatoval, že osoba, která tvrdí, že s ní bylo zacházeno znevýhodňujícím způsobem, musí toto tvrzení také prokázat. Musí dále tvrdit, že nerovné zacházení mělo rasový motiv; toto již ale prokazovat nemusí. Obrana strany žalované pak spočívá v možnosti prokázat, že rozdíl v zacházení rasovou pohnutkou motivován nebyl.) Ani současný stav však nelze považovat za vyhovující, protože přechod důkazního břemene je v případě diskriminace z důvodu pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace omezen pouze na věci pracovní. Nevztahuje se tak na uchazeče o zaměstnání, to znamená na situace, kdy v oblasti pracovního práva dochází k diskriminačnímu jednání nejčastěji. V případě diskriminace z důvodu rasového nebo etnického původu se užije přechodu důkazního břemene, pokud k diskriminaci došlo ve věcech poskytování zdravotní a sociální péče, pomoci v hmotné nouzi, přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství v profesních a zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb. Mezi vyjmenovanými oblastmi však chybí bydlení. Také služební zákon, zákon o vojácích z povolání, zákon o služebním poměru příslušníků Policie České republiky a zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů upravují v řízení ve věcech služebního poměru přechod důkazního břemene, avšak pouze v případě diskriminace na základě pohlaví, národnosti nebo rasy. V případě diskriminace z jiných důvodů bude muset oběť diskriminačního jednání tuto skutečnost i nadále dokazovat. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ustanovení o přechodu důkazního břemene neobsahuje, v 64 však upravuje přiměřeně použití ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu pro řízení ve správním soudnictví.

20 Česká republika je podle směrnic ES 4) povinna pověřit určitou instituci podporou rovného zacházení, která bude zajišťovat poskytování nezávislé pomoci obětem diskriminace při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodu diskriminace, připravovat nezávislé studie týkající se diskriminace, zveřejňovat nezávislé zprávy a podávat doporučení k jakékoli otázce související s diskriminací. V platném právním řádu neexistuje žádná instituce, která by byla těmito úkoly pověřena a byla by schopna efektivně zajišťovat rovné zacházení a boj s diskriminací v souladu se směrnicemi ES. V oblasti rovného zacházení a boje s diskriminací působí soudy, úřady práce, inspektoráty práce a ČOI. Ve omezené míře pak může v této oblasti působit veřejný ochránce práv (dále jen ochránce ). Mohou se v ní angažovat též nestátní subjekty. V působnosti žádného z uvedených subjektů však není plnění alespoň některého z úkolů, jež pro takový subjekt vyplývají z příslušných směrnic ES, jak dokazuje následující přehled. Soudy rozhodují o právech a povinnostech, ale z pochopitelných systémových důvodů nemohou vykonávat žádnou z výše uvedených činností (poskytování právní pomoci, příprava nezávislých studií atd.). Inspektoráty práce a úřady práce provádějí kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů a předpisů na úseku zaměstnanosti. V případě porušení zákazu diskriminace mohou pouze uložit sankci zaměstnavateli, avšak nemohou přiznat oběti diskriminace nárok na zadostiučinění, případně nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Neposkytují nezávislou pomoc obětem diskriminace, což jim vzhledem k jejich charakteru správních úřadů nepřísluší. V oblasti ochrany spotřebitele působí ČOI. Porušení povinnosti zákazu diskriminace spotřebitele je však podle zákona o ochraně spotřebitele pouze podnětem pro provedení kontroly ČOI a nikoli podnětem k zahájení správního řízení s diskriminující osobou. Správní řízení tak ČOI zahajuje teprve na základě zjištění porušení povinnosti zákazu diskriminace při své kontrolní činnosti a v řízení také vychází z jejích výsledků. V případě, že ČOI shledá porušení zákazu diskriminace, v souladu s platnými právními předpisy sankcionuje subjekt, který se diskriminačního jednání dopustil. Ve vztahu k oběti diskriminačního jednání má ČOI stejné postavení jako inspektoráty práce či úřady práce, neboť ani ona nemůže oběti přiznat nárok na zadostiučinění či nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích, a nemůže jí ani poskytovat nezávislou právní pomoc. Ochránce působí na ochranu osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy. Zabývá se tak pouze podáními, jež směřují vůči úřadům vymezeným v zákoně o veřejném ochránci práv. Nemůže se zabývat podáními směřujícími vůči soukromoprávním subjektům, případně vůči úřadům, na něž se ze zákona jeho působnost nevztahuje. Vzhledem k tomu, že v praxi dochází velmi často k diskriminačnímu jednání právě ze strany soukromoprávních subjektů, nemůže ochránce zajistit obětem diskriminačního jednání dostatečnou ochranu ani pomoc. Působnost ochránce nezahrnuje právní poradenství stěžovatelům, nepřísluší mu rovněž připravovat nezávislé studie a zprávy na poli diskriminace. 4) Čl. 13 směrnice Rady 43/2000/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, čl. 8a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky a čl. 12 směrnice Rady 2004/113/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.