Směnka jako nástroj zajištění závazku

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Směnka jako nástroj zajištění závazku Bakalářská práce Autor: Jakub Pokorný Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Michal Mědílek Praha 2016

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne Jakub Pokorný

3 Poděkování Chtěl bych poděkovat mému vedoucímu bakalářské práce JUDr. Michalovi Mědílkovi za cenné rady, názory, připomínky a náměty, které mi pomohly zpracovat tuto mou závěrečnou práci. Velikou výhodu spatřuji v jeho obrovských zkušenostech zejména v oblasti jeho soudcovské praxe, která mi při psaní velmi pomáhala dotvářet si celkový obraz skutkových podstat směnečných procesů, jejich účastníků. Jasně se ukázalo, že směnka nesporně patří mezi velmi účinné nástroje pro dnešní tržní ekonomiku a vnímám směnku jako efektivní cenný papír nejen pro zajištění závazku pro věřitele a jeho případné vymáhání, ale může také plnit funkci platební.

4 Anotace Tématem mé bakalářské práce je směnka jako nástroj zajištění závazku. Práce se zabývá stručnou charakteristikou směnky coby druhu cenného papíru. V úvodu popisuji obecnou historii směnek. V další kapitole uvádím základní druhy směnky, její podstatné náležitosti a funkce a v neposlední řadě představím jednotlivé účastníky směnečně právních vztahů a s tím související práva a povinnosti. V mé práci se budu hodně odkazovat na hlavní pramen práva určený pro problematiku směnečného práva, tj. Zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb. Dále se budu odkazovat i na nový občanský zákoník, zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, judikaturu a různé komentáře. Práci jsem obohatil také o vybrané vzory směnek, včetně popisků jednotlivých účastníků a směnečných operací. Klíčová slova: Směnka cizí, směnka vlastní, blankosměnka s avalem, remitent směnky, akceptant směnky, výstavce směnky, trata, indosament, blankoindosament, prokuraindosament, Zákon směnečný a šekový, Ženevské úmluvy, zajišťovací směnka, zajišťovací nástroj. Annotation The topic of my thesis is the,,bill as a Tool to Secure an Obligation. The work deals with brief description of the bill as the type of security. The introduction describes the general history the bill of exchanges. In the next chapter I mention basic kinds of bills, essential requirements and functions. Then I will desribe individual participants of bills of legal relations and their rights and obligations. In my work i much refer to the main source of law, i.e. Code no. 191/1950 Coll., by the new Civil Code, No. 89/2012 Coll., Code No. 591/1992 Coll Securities Act, case law and commentary. At the end of the text are a selected patterns bills and descriptions participants and promissory note operations.. Key words: Bill of exchange, promissory note, blank bill of exchange, remitter bills, bill acceptors, an issuer of notes, lines, endorsement, blank endorsed, prokuraindosament, Bill and Check Law, the Geneva Convention, the hedge bill of exchange, hedge instrument

5 Obsah 1 ÚVOD CHARAKTERISTIKA SMĚNKY JAKO CENNÉHO PAPÍRU Pojem směnka Role směnky Komparace s jinými druhy cenných papírů HISTORIE SMĚNEK První náznaky směnek Důležité milníky tvorby směnek Ženevská úmluva DRUHY SMĚNEK Směnka cizí Směnka vlastní Blankosměnka NÁLEŽITOSTI A HLAVNÍ FUNKCE SMĚNEK Podstatné náležitosti směnek Ostatní náležitosti Funkce směnek Výhody a nevýhody zajištění směnkou ÚČASTNÍCI SMĚNEČNÝCH VZTAHŮ, JEJICH PRÁVA A POVINNOSTI Popis účastníků směnečných vztahů Výstavce Remitent Směnečník Příjemce Majitel Indosant

6 6.1.7 Rukojmí Intervenient Poctěný Předchůdci a následníci Domiciliát VYMÁHÁNÍ PRÁV ZE SMĚNEK Příslušnost soudů Účastníci Žaloba Zkrácené rozkazní řízení Námitky ÚLOHA BANK VE SMĚNEČNÝCH OBCHODECH Způsoby vstupu bank do směnečných obchodů Diskont směnek ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK PŘÍLOHY

7 1 ÚVOD Téma mé bakalářské práce jsem zvolil z oblasti práva směnečného, konkrétně jednoho z druhů cenných papírů, směnky. Směnka jako taková, přes její dlouhodobě historický výskyt, nepatří v naší společnosti mezi denně předkládané a využívané cenné papíry běžnými občany. V období mezi rokem 1948 a rokem 1989 došlo téměř k vymizení směnek v hospodářském styku, což bylo samozřejmě způsobeno státním zřízením, které zde v té době bylo. Paradoxem ovšem je, že právě z tohoto období se datuje právní úprava oblasti směnečného práva, která je dána zákonem č. 191/1950 Sb., směnečným a šekovým, platná dodnes. Lze však odvodit, že s ohledem na složitost a časovou náročnost legislativního procesu, byly práce na této právní normě zahájeny již v období příznivějšímu pro tržní hospodářství. Významná role směnky v tržním hospodářství se odvíjí od jejích funkcí, a to funkce úvěrové a funkce platební. V souvislosti tedy s poměrně novým využíváním směnky v obchodním a finančním styku je zřejmé, že tato oblast je pro mnohé z nás sférou novou, neprobádanou, neznámou. Dá se tedy říci, že ačkoliv je směnka historicky stará, v současné době lze v našich podmínkách lze její používání v podnikatelském styku označit jako renesanci směnky. Jsem toho názoru, že směnku lze řadit mezi oblíbené, a soudně poměrně dobře právně vymahatelné druhy zajišťovacích nástrojů. V aktuální podobě ekonomiky, převážně tržně orientované, není možné směnku, jako i ostatní cenné papíry, přehlížet. Neznalost směnného práva, čítaje směnky a též šeky, se může negativně projevit v obchodním i dalším podnikatelském styku, a to jak subjektům ryze obchodním, tak ale též i soukromým osobám, které správně nevyhodnotí důsledky svého jednání, při kontaktu a nakládání se směnkou. Nové formy obchodování sebou nesou samozřejmě i nové formy zajištění věřitelů pro ochranu svých pohledávek. Tato ochrana však bývá realizována i ochranou soudní. V rámci rozhodování soudů vyvstává nutnost neustálé reakce na praktické užívání směnek. Směnky hrají výraznou roli i v bankovnictví, kde jsou bankovními domy stále více užívány u firemních a podnikatelských úvěrů, a to například formou tzv. blankosměnek. V této formě se aplikují směnky jako důležitý a nepřehlédnutelný nástroj zajištění poskytnutých bankovních produktů. A i v této úrovni hospodářství je třeba zajistit ochranu a flexibilitu vymoženosti práv u soudů všech stupňů, kdy zejména pro oblast směnečného práva je prioritně důležité prosazování směnečného práva u krajských soudů. 7

8 Cílem bakalářské práce je zmapování směnek, ať již z pohledu právního nebo obchodního, pojmenování specifiky směnky a jejích podstatných náležitostí, výklad pojmů, spojených se směnkami a de facto vytvoření základního přehledu o směnkách, a to zejména zajišťovacích. Je zcela zřejmé, že globalizace a celkový rozvoj obchodu a mazání hranic umožňují nárůst obchodních operací a s tím související rozvoj zajišťovacích institutů. V rámci práce si kladu za cíl přiblížit danou problematiku, včetně možných přínosů ale i záporů a hrozeb, které sebou institut zajišťovací směnky přináší. 8

9 2 CHARAKTERISTIKA SMĚNKY JAKO CENNÉHO PAPÍRU Směnka jednoznačně patří k tržní ekonomice, tradičně je spojována s obchodováním, i když ani jiné majetkové a platební vztahy se těmto nástrojům nevyhýbají. Směnka je v zásadě účinným, ale také velmi nebezpečným právním nástrojem. Směnky nevznikají samy od sebe, příčinou emise směnky je hmotně právní závazek. Založení směnečného závazkového vztahu má zpravidla povahu reakce účastníků emise směnky na jiný právní vztah. Právní vztah, jehož existence nebo zamýšlená existence motivovaly směnečného věřitele a směnečné dlužníky k rozhodnutí vydat směnku nebo dát vzniknout dalšímu směnečnému závazku, bývá s ohledem na fakt, že v existenci či v plánovaném vzniku tohoto vztahu je nutné spatřovat příčinu vystavení, akceptace nebo avalování směnky, často označován jako příčinný vztah. V tržním hospodářství má směnka základní důležitost a často se užívá v poměrně podobné právní úpravě. Zásluhu na tom má i unifikace směnečného práva, k níž došlo v roce 1930 v Ženevě, kde byly podepsány úmluvy, jež nesou název Ženevské směnečné úmluvy. Směnka se jeví jako jednoduchý a účinný nástroj k zajištění pohledávky. Směnku můžete vystavit třeba na pivní tácek. Když bude obsahovat zákonné náležitosti a bude co do své formální přísnosti v pořádku, je platná. Z pohledu věřitele je darem z nebes. Z pohledu dlužníka brutální nástroj, který se může krutě vymstít. Směnka je cenným papírem. Pod pojem cenný papír lze zařadit takovou listinou, s kterou je spojeno právo, a to tak, že toto právo není po vydání cenného papíru uplatitelné ani převoditelné. Jak uvádí Kovařík 1, náleží směnky mezi cenné papíry dlužnické, neboť předmětem směnečného závazku nemůže být nic jiného než zaplacení určité, ve směnce konkretizované peněžité částky. Mezi cenné papíry se řadí např. akcie, dluhopisy, investiční kupóny, směnky a šeky, zatímní listy, opční listy, podílové listy aj. Pro cenné papíry se používá kriteriální třídění, například podle podoby, formy, podle předmětu práv nebo vyjádření kauzy. Některá z těchto třídění mají zákonnou oporu (forma cenných papírů), jiné třídění vychází z právních teorií. Dle podoby rozlišujeme cenné papíry listinné (existují v hmotné podobě) a zaknihované (existují v nehmotné podobě, tj. jako záznam v zákonné evidenci). 1 KOVAŘÍK, Z., Renesance směnky I. Pojem směnky. Právní praxe v podnikání. č. 1/1992, str. 19. Dostupné z : MPSV. ASPI (LIT1641CZ). 9

10 Podle formy se rozeznávají cenné papíry na jméno, na řad, nebo na doručitele. Cenné papíry na řad (ordre papír) jsou ty, které obsahují jméno oprávněné osoby. Vlastnické právo k tomuto cennému papíru se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. Neobsahuje-li cenný papír jméno oprávněné osoby, má se za to, že se jedná o cenný papír na doručitele (papír au porter). Vlastnické právo se zde převádí smlouvou k okamžiku jeho předání. Dalším formou jsou cenné papíry na jméno (rektapapíry, papíry au nom), které obsahují podobně jako cenné papíry na řad jméno první oprávněné osoby. Na rozdíl od nich se u cenných papírů na jméno práva převádí spojená práva už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, a to při vyloučení rubopisu. Dle předmětu práv, která jsou s cenným papírem spojena, se rozlišují cenné papíry obligačně právní, s nimiž je spojeno subjektivní právo (tj. právo na peněžité plnění, právo na vydání věci, právo na jiné plnění), cenné papíry věcně právní, spojené s právem věcným (zástavní právo, vlastnické právo) a cenné papíry účastnické, spojené s právem účasti na podnikání, případně na určitém majetku nebo výnosech. Rozlišují se též cenné papíry, v nichž není vyjádřena kauza (hospodářský důvod), to jsou cenné papíry abstraktní a cenné papíry, v nichž je kauza vyjádřena, to jsou cenné papíry kauzální. Při použití těchto kritérií je možné dojít k definici směnky, kdy za směnku je považován cenný papír obligační, existující pouze v listinné podobě. Směnka je abstraktní cenným papírem a může být vydána na jméno nebo na řad a na rozdíl od jiných cenných papírů. Oblast směnečného práva a směnky zvláště byla předmětem řady soudních sporů. Mezi jinými vydal některá rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky. V jeho rozhodnutí ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 111/2012, vysvětlil definici směnky, s odkazem na již předchozí rozsudky 2, a to tak, že směnka je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. Dle právního a závazného názoru soudu se přes určitý důvod (kauzu), o nějž se vystavení směnky zpravidla opírá, vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku. 2 Srov. rozsudky ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněné pod čísly 59/2004 a 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek 10

11 2.1 Pojem směnka Směnka je cenným papírem, u kterého zákon stanovuje předepsané údaje. Zákonem však vlastní pojem směnka ani její forma, není stanovena. Směnka patří mezi cenný papír cirkulační, obchodovatelný, nejedná se však o cenný papír veřejně obchodovatelný, ale o tzv. ordrepapír (jenž je převoditelný rubopisem čili indosamentem) a který ztělesňuje nárok na peněžité plnění. Právní úprava institutu směnky je zakotvena v zákoně č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále též jen zákon ), avšak v této národní právní normě není samotný pojem směnky definován. Přes tuto absenci v primární právní úpravě lze směnku definovat jako cenný papír vystavený ve formě stanovené zákonem, který obsahuje: bezpodmínečný příkaz uhradit určitou sumu (směnečná suma) osobě ve směnce zmíněné (remitent), tuto směnku nazýváme také tratou nebo bezpodmínečný příslib zaplatit směnečnou sumu osobě ve směnce uvedené (tzv. směnka vlastní). Charakteristický rys směnky, jako cenného papíru, lze spatřovat v tom, že směnka je vydávána ve velmi kvalifikované a formální formě, neboť tato forma je dána zákonem a na základě zákona. Dlužník, emitující cenný papír, do něj inkorporuje svůj závazek, čímž zakládá nerozlučnou vazbu mezi nárokem a tímto cenným papírem 3. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 33 Cdo 2642/2014 uvádí, že v právní teorii je směnka obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku Role směnky Směnky mohou být využity jednak jako platební nástroj, plnící funkci peněz, ale zejména jako nástroj pro zajištění úvěru, resp. pohledávek a rovněž mohou být samostatným předmětem bankovních obchodů, kdy se jedná o eskont a reeskont směnek, bankovní inkaso a 3 KOVAŘÍK, Z., In Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 33 Cdo 2642/2014 ze dne 31. října

12 dokumentární akreditiv. Primárně ze směnky vyplývá dlužnický závazek, dávající (přiznávající) jejímu držiteli právo žádat ve směnce stanovenou částku. Současná judikatura v Usnesení Nejvyššího soudu České republiky 29 Cdo 1598/2012 ze dne 29. května uvádí, že není pochyb o tom, že bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka, nemusí být jen existence jiného peněžitého závazku směnečného dlužníka vůči prvnímu majiteli směnky 6. V obchodním styku je využitelnost směnek spatřována ve třech základních účelech, a to: a) Ve formě platidla za účelem splnění závazku (platební prostředek), b) V podobě prostředku placení, sloužícího zajištění plnění peněžitého závazku (zajišťovací prostředek), c) V podobě nástroje pro získání hotových peněz (úvěrový prostředek). Prioritně je směnka používána jako nástroj zajištění peněžitého závazku (prostředek placení), který umožňuje rychlejší vydobytí pohledávky nebo zpeněžení směnky před její splatností. Jak uvádí Štěpáník 7, směnka znamená pro odběratele možnost dodávku zaplatit později, v termínu, který je uveden na směnce, tj. v době, kdy podle svých propočtů již bude mít peníze. Dodavatel může se směnkou nakládat následujícím způsobem: směnku si ponechá, a to až do doby její splatnosti (tedy dospělosti směnky) a poté ji předloží dlužníkovi k proplacení; směnku použije k uhrazení svých závazků, a to ještě před její dospělostí. Při tomto postupu směnku předá svému věřiteli (dodavateli) prostřednictvím tzv. rubopisu (indosamentu); směnku eskontuje, čímž získá finanční prostředky ještě před dospělostí směnky, a tyto prostředky může okamžitě použít. 2.3 Komparace s jinými druhy cenných papírů Směnka může mít pouze podobu listinného cenného papíru. Definice cenného papíru nebyla v předchozích obdobích v českém právním řádu zakotvena, v současné době je upravena v 5 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky 29 Cdo 1598/2012 ze dne 29. května srov. např. se závěry, jež Nejvyšší soud formuloval ohledně možnosti zajistit směnkou splnění pohledávky za třetí osobou v rozsudcích ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněného pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 13. května 1998, sp. zn. 1 Odon 140/97 7 ŠTĚPÁNÍK, L., Směnky v platebním styku. EKONOM, č. 42/1992, str

13 514 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ). Zde je definován cenný papír jako listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést. Význam přijetí zákonné definice lze spatřovat v možném zvýšení právní jistoty. Institut podoby cenného papíru není zákonně definován. Cennými papíry jsou kromě směnek i: - akcie, zatímní listy, cestovní šeky, náložné listy a skladištní listy - podílové listy - dluhopisy vkladní listy a vkladové certifikáty; - investiční kupóny - šeky K nejdůležitějším typům cenných papírů patří akcie a dluhopisy. Z hlediska podoby je směnka listinou, na níž jsou uvedeny údaje požadované zákonem, pokud je opatřena podpisem některého ze směnečných dlužníků. Směnka byla vždy považována za dokonalý cenný papír, tzv. skripturu. Což značí výjimečnost směnečné listiny, neboť práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou definována právě jen a jen směnečnou listinou, zápisy na ní uvedenými, a to, že tyto mohou existovat jen spolu se směnečnou listinou. Uvedená práva a povinnosti tedy neobstojí, nejsouli zachycena na určitém hmotném podkladu, přičemž nejběžněji užívanější formou je list papíru, což však není striktně podmíněno. Funkci hmotného podkladu může tvořit i jiná hmota, která je schopná pojmout a udržet písemný směnečný závazek. Pojem cenný papír je běžně používaný, a to jak odborníky, tak i laickou veřejností. Jeho definice však nebyla do konce 31. prosince 2013 v právním řádu České republiky zakotvena. Zákonem č. 591/1991 Sb., o cenných papírech v 1 odst. 1, byl upřesněn pouze znak směnky, a to zařazení mezi listiny, považované za cenné papíry. Stávající právní úprava, daná NOZ, která nahradila zákon o cenných papírech, již tuto charakteristiku neposkytuje. Dle ustanovení 514 NOZ je cenný papír listinou, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést. Z předmětného vyplývá spojení základní znaků, a to práva a listiny, do níž je právo inkorporováno. NOZ pohlíží na cenné papíry jako na věci. Na rozdíl od předchozí tuzemské právní úpravy není ve stávající již uváděn demonstrativní výčet druhů cenných papírů. Z toho plyne možnost vydávání nepojmenovaných cenných 13

14 papírů, které nemají náležitosti upravené zákonem, avšak musí alespoň odkazem na emisní podmínky určit právo, které je s cenným papírem spojeno, a zároveň uvést údaj o emitentovi. Směnka je cenným papírem jak z hlediska materiálního, tak i z důvodu formálně právních. Směnky bývají řazeny k dlužnickým cenným papírům, neboť ztělesňují závazek směnečných dlužníků vyplatit majiteli směnky při splatnosti vždy peněžitou sumu. Podobně jako u jiných dokonalých cenných papírů jsou směnečné závazky zcela formální. I když bývá někdy tato formálnost považována za obtíž, nejde o samoúčel. Přísná formálnost směnečných závazků umožňuje zejména snadnou dispozici s nimi, neboť nový nabyvatel směnky při rozhodování o tom, zda určitou směnku získat, vystačí v zásadě jen s tím, co lze ze směnky samé vyčíst. Samozřejmě vezme přitom v potaz i zákonný předpis. Listina, která nevykazuje zákonem stanovené znaky, směnkou není. 14

15 3 HISTORIE SMĚNEK Směnka v žádném případě není vymožeností z éry průmyslové revoluce a s ní spojeného velkého rozmachu světového obchodu, nýbrž vynálezem velice starým. Směnka byla již ve 12. století užívána finančníky a obchodníky v severní Itálii, kdy tato oblast byla centrem světového obchodu. Pro zajištění bezpečné obchodování mezi jednotlivými městy v době, spojené s hrozbami na cestách, spočívajících v možných loupežných přepadeních, ale zároveň i nekomfortními komunikacemi, vzešla myšlenka na vytvoření směnky. Před jejím vznikem musel obchodník, cestující mezi jednotlivými městy u sebe přechovávat vždy velkou finanční hotovost, kterou používal pro platby. Byl-li na cestách přepaden a oloupen, utrpěl často nenahraditelnou finanční ztrátu. Variantou pro snížení této hrozby bylo odevzdání peněz v místě svého působení finančníkovi, který mu za ně vydal písemný slib lettera di cambio, kterým byla směnka. Tou se pak finančník zavazoval zaplatit v jiném městě příslušnou finanční částku, a to v tamní platné měně, oproti vrácení směnky. A obdobně postupoval finančník ve styku se svými klienty v druhém městě. Využití směnky umožnilo cestování obchodníků bez obav z loupežného přepadení, neboť pro lupiče neměla směnka cenu 8. Využívání směnek, namísto převozu finančních obnosů, se brzy rozšířilo po celém světě. Největšího rozmachu pak bylo dosaženo v 18. století, při vzniku celosvětového obchodního trhu. 3.1 První náznaky směnek Lze s jistotou předpokládat, že listiny, které by určitým způsobem osvědčovaly dluh vystavovatele takové listiny vůči oprávněné osobě z téže listiny, mají svůj původ v pradávnu. Proto v době, kdy zejména křižácké války přinesly obrovský obchodní rozvoj měst s těmito válkami spojených a to v první řadě Benátek, ale také celé řady dalších severoitalských nebo toskánských měst, bylo na co navazovat. Živý obchodní ruch v těchto městech, ale také značná obchodní výměna mezi nimi, do další Evropy i ve vztahu ke křižáky okupovaném Blízkém východu, vyvolal potřebu kvalifikovaného prostředku, který by pohledávky obchodníků, ale také dalších osob ztělesnil. Umožnil disponovat s nimi na značné vzdálenosti 8 NEJEPÍNSKÝ, K.: Směnka v obchodě a podnikání. PROFESS, Praha, Vydání desáté, 78 stran. ISBN , strana

16 bez toho, aby bylo nutno nakládat skutečnými penězi, tedy drahými kovy. Vývoj šel rychle kupředu a už v době okolo 12. století počíná se ustalovat listina, která má již povahu směnky (cambium). Jak uvádí Kovařík 9, převládá názor, že starší jest směnka vlastní, již v této době jako písemný abstraktní příslib vystavovatele zaplatit určitou peněžitou sumu. Jednalo se o prostředek pro transport peněz i jako prostředek pro placení do vzdálených míst, kde vznikaly jinak obtíže spojené již s jejich nesnadnou přístupností, problémy s cizí místní mincí i obecný problém středověku, kterým byla malá a všeobecně jen slabě zajištěná bezpečnost na cestách. K tomuto účelu, tj. zprostředkování peněz do vzdálených míst, ovšem nemohla plnit tuto funkci směnku jakákoliv. Tyto směnky vystavovali zvláštní finanční podnikatelé, tzv. kampsoři. Jejich oprávnění vykonávat tyto obchody se zakládalo často na licenci udělené k tomu panovníkem, městkou správou nebo jinou státní mocí. Zájemce o zprostředkování platby či převod peněz složil u kampsora příslušnou částku, za to mu byla vydána listina, většinou vyhotovená notářsky, kterou se kampsor zavazoval, sliboval, zaplatit v platebním místě sumu buď sám, ale častěji prostřednictvím třetích osob. Tyto třetí osob byly obchodními partnery kampsora v platebním místě, kteří byli ochotni jeho platební slib realizovat a předkladateli listiny stanovenou jistinu v platebním místě vyplatit 3.2 Důležité milníky tvorby směnek Směnka jakož i ostatní cenné papíry nebyla římskému právu známa. Právní regulace směnky probíhala nejprve v rámci práv zvykového, a to jako právo místní, kdy vznikaly diferencované pouze místně platné normy. V historii je ale již ve 14. století možno zachytit pokusy o písemný záznam směnečného práva. Soustavná právní úprava směnky je upravena již v obsahu rozsáhlejšího právního předpisu ve Francii v Ordonance de commerce z roku 1673, v kterém je směnečné právo zaneseno v páté a šesté části. Vývoj směnečného práva se v průběhu historie zkoncentroval do tří základních systémů. Na jedné straně se jedná o oblast směnečného práva francouzského, které zasáhlo i do dalších zemí, např. do Španělska, Nizozemska i jiných, založeného na Code de commerce (1807), zahrnujícího i právní úpravu směnky. Další skupinu představují až do současné doby státy anglosaské právní oblasti, v kterých směnečné právo vychází z Bills of Exchange Act z roku 1882, jímž bylo kodifikováno dosavadní zvykové směnečné právo v Anglii. Směnečněprávní 9 KOVAŘÍK, Z.: Směnka a šek v České republice. C. H. Beck, Praha, Vydání šesté, 642 stran. ISBN , strana 1 16

17 oblast rakousko-německá zasáhla významné teritorium, a to jak státy střední Evropy, tak východní Evropy včetně Balkánu (oproštěné od Řecka a Turecka orientovaných na právo francouzské) a též Skandinávie a carského Ruska. Vliv této oblasti byl zaznamenán i v Japonsku. Základ uvedeného směnečně-právního systému byl položen na první významnější unifikaci směnečného práva, která byla uskutečněna formou konference v Lipsku v roce 1847 za účasti většiny tehdejších německých států a Rakouska. Výsledkem bylo přijetí Směnečného řádu, jehož základ byl zpracován dle návrhu Pruska. Vícestranná unifikační jednání lze pak v následujících obdobích nalézt až do konce 19. století. Iniciativu převzala mimo jiné belgická vláda, kdy proběhly v Antverpách a v Bruselu. Kýžený efekt však přinesla až konference v Haagu, která byla následně svolána v letech 1910 až Bylo dosaženo shody v oblasti kontinentálního práva, čímž došlo k určitému sladění práva francouzského a rakousko-německého a došlo k vypracování Jednotného směnečného řádu. Na jeho základě vznikl i další materiál, z kterého čerpala konference o sjednocení směnečného práva, jednající v Ženevě od 13. května do 7. června Ženevská úmluva Jednání v Ženevě znamenalo zásadní krok v oblasti směnečného práva. Na konferenci zde uskutečněné v roce 1930 byly přijaty tří úmluvy o sjednocení směnečného práva, a to Úmluva o jednotném směnečném zákoně, Úmluva o střetech zájmů a Úmluva o směnečných poplatcích. Jednání se zúčastnilo celkem 31 států, a to včetně Republiky Československé. Přes účast a podpis však úmluvy nebyly v Republice Československé ratifikovány. Přínosem však byl významný podíl na konference jednoho z československých delegátů prof. Dr. Karla Hermanna-Otavského, který tehdy pařil mezi přední tuzemské vědce obchodního práva. S odstupem let je nutno konstatovat, že jednání konference se setkalo s úspěchem od té doby nepřekonaným. Ačkoliv byl počet signatářských států poměrně omezený a počet ratifikujících států ještě nižší, bylo a je dosud přesto ženevské směnečné právo významně rozšířeno v celosvětovém měřítku jako unifikace převažující části směnečného práva. Přestože mnohé státy ženevské úmluvy nepodepsaly, umožnily tyto úmluvy do svého práva inkorporovat a ve svém vnitrostátním směnečném zákonodárství je přidržují. Výjimku tvoří pouze státy anglosaské právní oblasti. 10 KOVAŘÍK, Z., 2011, s. 4 17

18 Na mezinárodním poli proběhl poslední, avšak neúspěšný pokus o překonání rozdílů ženevského a anglosaského směnečného práva na půdě Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL). Faktické přijetí ženevského směnečného práva podstatnou většinou světa a také prosazení se této úpravy v jednotlivých státech znamená téměř nepřekonatelný rozpor. UNCITRAL sice dospěla k jistému kompromisu, ale pouze takovému, že další unifikace má platit paralelně se stávajícími, nikoliv místo dosavadních unifikací, a to jen za předpokladu, že se směnka této unifikace dovolá. Úmluva OSN o mezinárodních směnkách, která byla doporučená Valným shromážděním OSN dne 9. prosince 1988, nevstoupila dosud v platnost a ani se nevžila KOVAŘÍK, Z.: Zákon směnečný a šekový - komentář. C.H.Beck, Praha, 2005, 4 vydání, 421 stran. ISBN , s XX 18

19 4 DRUHY SMĚNEK V směnečném právu se vyskytuje dvojí druh směnky, a to směnka cizí a směnka vlastní. Všechny ostatní směnky, třebaže se pro ně používají zvláštní názvy, jsou však v zásadě jedním ze dvou shora uvedených druhů. Platná úprava směnečného práva v souladu s tradicí i se systematikou ženevského Jednotného směnečného zákona upravuje na prvém místě směnku cizí a posléze směnku vlastní. Nelze z toho však vyvodit mezi těmito oběma druhy směnek žádnou hierarchii právní. Je ovšem skutečností, že v obchodní praxi byla jednoznačně oblíbenější směnka cizí. Na vlastní směnku obchodníci pohlíželi často s despektem. Obě směnky ovšem mohou plnit při praktickém používání funkce na ně kladené. Každá z nich velmi dobře obstojí v konkrétních pro tu kterou směnku vhodných podmínkách. Kopáč 12 definuje cizí směnku jako zákonný cenný papír na řad, který obsahuje náležitosti přesně stanovené zákonem a v němž výstavce (trasant) přikazuje směnečníku (trasátu), aby zaplatil ve stanovené době směnečnému věřiteli (emitentu) určitou peněžní částku. Vlastní směnka je pak dle Kopáče 13 zákonným cenným papírem na řad, obsahující zákonem stanovené náležitosti, v němž se výstavce zavazuje, že zaplatí určitou částku určité osobě (remitentu) ve stanovenou dobu. 4.1 Směnka cizí Úprava náležitostí směnky cizí je dána v ustanovení čl. I 1 zákona, přičemž zde ale není vymezena její podstata. Význam cizí směnky tkví v bezpodmínečném příkazu zaplatit určitý peněžní obnos sumu. Pro směnku cizí je charakteristické, že není přímým závazkem výstavce, nýbrž se jedná o příkaz výstavce třetí osobě směnečníkovi ve smyslu zaplacení, při splatnosti v místě na směnce určeném řádnému majiteli směnky, směnečného peníze touto třetí osobou. Z toho vyplývá, že samotná osoba výstavce není přímým dlužníkem, ale dlužníkem nepřímým. Vztah ze směnky cizí je zpravidla tedy vztahem trojstranným. Pro označení cizí směnky je velmi 12 KOPÁČ, L.: Směnky a směnečné právo. Prospektrum, Praha, Vydání první, 140 stran. ISBN , s KOPÁČ, 1992, s.7. 19

20 často užíván výraz trata", kdy se však nejedná o synonymum k názvu směnka cizí, neboť pojem trata je pojmem širším, zaštiťujícím kromě směnek například i šeky. Kovařík 14 udává, z historického pohledu, jako hlavní výhodu směnky cizí primárně její funkci transportní, kdy zejména ve středověku byla především prostředkem transportu peněz. Tato doba se vyznačovala silným nebezpečím na cestách, kdy docházelo k loupežným přepadením. Převoz finančních obnosů bylo tedy vhodné nahradit jiným způsobem. Tímto spolehlivým způsobem se stala cizí směnka v podobě příkazu třetí osobě. Kromě transportní funkce byla cizí směnka používána jako vhodný nástroj též v běžných platebních vztazích. Podstata cizí směnky spočívá ve vystavení příkazu, a to výstavcem směrem ke směnečníkovi, k tomu, aby směnečník zaplatil částku určenou ve směnce (tzv. směnečnou sumu). Směnečník se musí k zaplacení zavázat svým podpisem na směnce, neučiní-li tak, nedojde ke vzniku směnečného závazku směnečníka. Tím, že směnečný závazek převezme, dochází k akceptaci, neboli přijetí směnky. Schéma 1 Směnka cizí Zdroj: vlastní práce autora Legenda: A Vystavení směnky a zaslání k přijetí směnečníkovi B Předání přijaté směnky věřiteli C Předložení směnky věřitelem k úhradě směnečníkovi 14 KOVAŘÍK, Z.: Směnka a šek v České republice. C.H.Beck, Praha, 2011, 642 stran. ISBN , s.20 20

21 Pro názornost uvádím vzor vystavené směnky fixní: Obrázek 1 Vzor směnky fixní V Praze dne 19. dubna ) Dne 30. června ) zaplaťte 3) za tuto směnku 4) Kčs pěttisíc 3) panu Oldřichu Bedrnovi 5). Zdroj: vlastní práce autora Pan Josef Bílý 6) Karel Nový 7) V Přelouči 8) Poznámky: Směnka obsahuje tyto podstatné náležitosti: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) Místo a datum vystavení směnky ( 1 bod 7 zákona). Splatnost směnky určené datem ( 1 bod 4 a 33 odst. 1 zákona). Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžní částku ( 1 bod 2 zákona). Označení,,směnka v jejím textu ( 1 bod 1 zákona). Jméno remitenta ( 1 bod 6 zákona). Jméno směnečníka ( 1 bod 3 zákona). Podpis výstavce s uvedením obchodního jména, je-li podnikatelem Platební místo není zvláště uvedeno, ale podle 2 odst. 1 zákona platí místo uvedené u směnečníka za místo platební Vyskytují se ale i směnky cizí, kdy je výstavce jako příkazník totožný s adresátem příkazu, směnečníkem. Výstavce zde přikazuje sám sobě, aby zaplatit. Tyto směnky bývají označovány jako směnky zastřené vlastní. Nejde však o směnku vlastní, ale skutečně o směnku cizí, neboť je zde remitent, který je odlišnou osobou od osoby výstavce a tedy i směnečníka. Fakticky se tedy zde vyskytují pouze dva subjekty; subjekt v postavení výstavce a zároveň směnečníka a remitent. Příkaz může být v podobě např. ať ti zaplatím. Vzory používaných směnek cizích jsou uvedeny v přílohách č této práce. 21

22 4.2 Směnka vlastní Směnka vlastní představuje slib (závazek) výstavce směnky vyplatit při splatnosti směnky v místě ve směnce určeném směnečnou sumu (směnečný peníz) určité osobě, tedy řádnému majiteli směnky. Z toho vyplývá, že se jedná jistou o formu dlužnického prohlášení. Směnečný vztah je tedy vztahem alespoň dvou osob. Směnka vlastní byla, na rozdíl od směnky cizí, v minulosti přijímána s předsudky a despektem, a proto byla někdy hanlivě označována jako směnka selská 15. Schéma 2 Směnka vlastní Zdroj: vlastní práce autora Zdroj: vlastní práce autora A Vystavení směnky a předání věřiteli B Předložení směnky k zaplacení v době splatnosti Obdobně jako u směnky cizí nedefinuje zákon ani směnku vlastní. Forma a obsah tohoto cenného papíru vychází a odvíjí se zejména z ustanovení 75 zákona, kde jsou definovány podstatné náležitosti směnky vlastní. Směnku vlastní lze, s přihlédnutím k ostatnímu obsahu zákona, definovat tedy jako zákonný cenný papír na řad, ve kterém výstavce se osobně zavazuje - slibuje určité osobě zaplatit směnečnou sumu. Vzor směnky vlastní je uveden níže. 15 KOVAŘÍK, 2011, s

23 Obrázek 2 Vzor směnky vlastní V Ústí nad Labem dne 10. června ) Kč ,- Dne 31. července ) zaplatím 3) za tuto směnku 4) paní Janě Jandové 5) desettisíc Kč 6). Martin Novák 7) Zdroj: vlastní práce autora Poznámky: Směnka obsahuje tyto podstatné náležitosti: 1) 2) 3) 4) 5) 6) Datum a místo vystavení směnky ( 75 bod 6 zákona). Údaj splatnosti na určitý den, tj. ve formě tzv. fixní nebo denní směnky ( 75 bod 3 a 33 odst. 1 zákona). Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžní částku ( 75 bod 2 zákona). Označení,,směnka v jejím textu ( 75 bod 1zákona). Údaj toho, komu má být placeno, tj. remitenta ( 75 bod 5zákona). Podpis výstavce ( 75 bod 7zákona). Směnka neobsahuje místo platební a proto platí podle 76 odst. 3 nevyvratitelná právní domněnka, že místo vystavení směnky je současně místem platebním a místem výstavcova bydliště Blankosměnka Pojem,,blankosměnka (také biankosměnka) není zákonem užíván, přesto se jak v hospodářské praxi, tak i v právní teorii jedná o běžné označování listin, které jsou v době jejich,,vydání neúplné. Zákon neupravuje rozsah a kvalitu neúplnosti, běžně lze však dovodit, že tento stav nastane, pokud chybí jedna nebo více podstatných náležitostí. 16 KOPÁČ, 1992, s. 133 a s

24 Blankosměnka je tedy směnkou, která je vyplněna pouze částečně a do níž budou chybějící údaje doplněny později. Pro uznání listiny za blankosměnku musí tato splňovat předepsané podmínky: obsah listiny není úplný, neúplnost obsahu listiny je záměrná, neúplnost obsahu listiny je chápána jako dočasná, listina obsahuje alespoň jeden podpis, listina je předurčena k tomu, aby se stala úplnou směnkou, podpisatel listiny udělil jejímu prvnímu nabyvateli oprávnění k doplnění obsahu této listiny. v textu listiny musí být obsaženo slovo směnka, To, že je listina vyplněna neúplně, je úmyslné, přičemž ten, kdo ji vystavil, uděluje jejímu nabyvateli (osobě remitenta, popř. dalším majitelům), tzv. směnečné právo vyplňovací, kterým se myslí doplnění chybějících údajů, jak to bývá obvykle sjednáno v písemné formě, např. jako součást smlouvy apod. Právo vyplňovací opravňuje majitele listiny doplnit do blankosměnky chybějící náležitosti a završit tímto způsobem přeměnu pouhého zárodku směnky na směnku úplnou 17. Teprve až po doplnění chybějících údajů se blankosměnka stává platnou směnkou, a to i tehdy, nedodržel-li její majitel ujednání o tom, jaké údaje mají být do směnky doplněny. Vzor rubové strany blankosměnky je uveden v příloze č. 10 této práce. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku č. 29 Cdo 2861/2014 ze dne 27. května 2015 v právní větě konstatoval, že vyplňovací právo vzniká dohodou (smlouvou), uzavřenou mezi osobou podepsanou na blankosměnce a osobou, které byla blankosměnka vydána (tj. majitelem listiny). Tímto ujednáním je vymezen obsah vyplňovacího práva (tj. určeno, kdy a jakým způsobem může jeho nositel chybějící údaje do blankosměnky doplnit). Účelnost blankosměnek, jakož i jiných blankopapírů je vychází z možnosti platit nebo zajistit závazek v době, kdy ještě není přesně znám jeho obsah, což je důvodem pro absenci některé z předepsaných povinných náležitostí. Marčanová 18 upřesňuje výčet shora uvedených podmínek pro blankosměnku následovně, a to že: 17 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 Cdo 2861/2014 ze dne 27. května MARČANOVÁ, J.: Kapitoly ze směnečného a šekového práva. VŠE, Praha, 1996, 201 stran. ISBN , strana 66 24

25 obsah listiny zahrnuje slovo směnka, kdy vyjadřuje úmysl vystavit cenný papír tohoto druhu je podepsána výstavcem, neboť tuto náležitost nemůže nikdo jiný doplnit (oprávnění doplnit neúplnou listinu a zmocnění k vydání směnky jménem a na účet výstavce nebo dohodu o vydání komisionářské směnky nelze zaměňovat), zásadně chybí alespoň jedna z náležitostí, bez níž listina není platným cenným papírem, lze však sjednat také doplnění těch, které zákon podpůrně stanoví, takže se listina jeví od počátku jako platná směnka (jedná se např. o doplnění údaje splatnosti, bez něhož je splatná na viděnou), předávající uzavřel s přejímajícím dohodu o tom, jak má být listina doplněna, tzv. vyplňovací ujednání. Přestože zákon nepředepisuje písemnou formu ujednání, mělo by být v zájmu budoucího důkazu písemné. Formuláře obsahující slovo,,směnka v textu plně eliminují pochybnosti o tom, jaký právní úkon byl zamýšlen, a proto jsou k vystavení blankopapírů vhodné. Stačí podpis, vyplnění formuláře je možné zcela nebo částečně přenechat remitentovi (popř. dalším majitelům). Není vyloučena ani možnost pořídit listinu, z níž má být posléze směnka, na čistém papíru 19. V oblasti směnečného práva se otázkou blankosměnky zabývá i novější judikatura. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 29 Cdo 4204/2010 ze dne 31. července 2012 se zabýval právem vyplnit blankosměnku. Dospěl k závěru, že je-li na blankosměnce podepsán vedle výstavce směnky, popř. jiných směnečných dlužníků, také směnečný rukojmí, je nezbytné, má-li být směnečný rukojmí vázán později doplněným textem směnky, aby i s ním sjednal majitel listiny vyplňovací právo. Vyplňovací právo, formou vyplňovací dohody ke směnce musí existovat vedle směnky a není tedy její vlastností. Jak Nejvyšší soud dále uvádí, smlouva o vyplnění směnky je vlastním důvodem vzniku práva remitenta doplnit do listiny, která v době podpisu avala nebyla platnou směnkou, údaje, které z ní udělají dokonalou směnku 20. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku č.j. 29 Cdo 860/2012 ze dne 30. června 2015 též uvádí, že dohoda o vyplnění blankosměnky, v níž bylo sjednáno právo majitele listiny doplnit do blankosměnky chybějící údaje, není neplatná jen proto, že neobsahuje současně ujednání o způsobu, jakým mohou být konkrétní údaje na blankosměnku doplněny. 19 MARČANOVÁ, J., 1996,s In Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 4204/2010 ze dne 31. července

26 Nejvyšší soud zároveň konstatuje, že za stavu, kdy byla blankosměnka vystavena jako prostředek zajištění jiné (kauzální) pohledávky, bude v takové situaci při absenci odlišného ujednání pro vymezení obsahu uděleného vyplňovacího práva (pro určení, kdy a jakým způsobem může jeho nositel chybějící údaje do blankosměnky doplnit) určující především obsah kauzálního vztahu, jehož se vystavená blankosměnka týká. Shrneme-li výše popsané, pak blankosměnka ve fázi před úplným vyplněním ještě není cenným papírem (zde tedy směnkou), a neztělesňuje směnečná práva. Avšak na základě projevu vůle výstavce, doplněním listiny do úplnosti, se směnkou má stát, a to s účinky ex tunc (od předání, resp. od uvedeného data vystavení). Judikatura ovšem pohled na formu ujednání upravuje v citovaném rozsudku č.j. 29 Cdo 2861/2014 Nejvyššího soudu České republiky. Ten poukázal na to, že forma dohody nemusí být písemná a je postačující, je-li dohoda uzavřena ústně nebo i konkludentně. Obsah dohody lze zachytit případně i v jednostranném prohlášení, jež je posléze dokladem o udělení práva vyplňovacího. 26

27 5 NÁLEŽITOSTI A HLAVNÍ FUNKCE SMĚNEK Podstatné náležitosti směnky jsou obdobné jak u směnky cizí, tak u směnky vlastní. V rámci této kapitoly budou tedy tyto náležitosti blíže charakterizovány a posléze doplněny další náležitosti, které jsou spíše vhodné či doplňující, ovšem neřadí se mezi náležitosti podstatné. Poslední část této kapitoly bude věnována hlavním funkcím a poslání směnky, ať je to již směnka jako platební nástroj, nástroj zajištění úvěru či pohledávky nebo samostatný předmět bankovních obchodů. 5.1 Podstatné náležitosti směnek Směnka cizí (trata) má osm podstatných náležitostí, směnka vlastní jich má sedm. Jednotlivé náležitosti směnky, tedy směnečný závazek, vytváří celek a není tedy pouze nahodilým shlukem údajů na listině. Blíže tedy k jednotlivým obsahovým náležitostem traty (směnky cizí), tak jak jsou uvedeny v ustanovení Čl. I, 1, bod 1 až 8 zákona: 1) Do textu listiny musí být pojato slovo směnka, které musí být vyjádřeno v jazyce, v němž je psán text směnky. Slovní výraz směnka musí být vyjádřen ve vlastním textu směnky, nikoliv pouze v nadpisu. Zakomponování slova směnka do vlastního textu má zabránit možnosti zneužití listiny, kdy by umístění tohoto výrazu dodatečně například do nadpisu listiny. Slovo směnka zároveň upozorňuje osobu, která jí podepisuje, že se jedná o podpis cenného papíru, podléhajícího zvláštnímu zákonu. 2) Do textu směnky cizí musí být zakomponován bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu, kterou je směnečný peníz. Tato obsahová náležitost tvoří skutečné jádro traty, neboť vlastní podstata směnky cizí spočívá právě v tomto příkazu směnečníkovi, jako budoucímu plátci. V praxi je zavedena dikce zaplaťte. Zde je třeba zdůraznit, že se nepřipouští žádné podmíněnosti, jako zaplaťte, když. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu České Republiky, sp. zn.29 Cdo 802/2010 ze dne 27. září 2011, patří bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu mezi podstatné náležitosti cizí směnky 21. V rozsudku se zároveň uvádí, že znění této doložky směnečný zákon výslovně nepředepisuje, z textu listiny však vždy musí být 21 In Rozsudek Nejvyššího soudu České Republiky, sp. zn.29 Cdo 802/2010 ze dne 27. září

28 - má-li jít vskutku o směnku cizí - zjevné, že výstavce dává směnečníkovi (tedy tomu, kdo má cizí směnku zaplatit) platební příkaz. Jakým způsobem se tak stane (zda v praxi nejčastěji používanou formulací "za tuto směnku zaplaťte", či jiným jazykovým vyjádřením platebního příkazu) není pro posouzení platnosti směnky samo o sobě významné. Směnečný peníz může být uveden jak slovem, tak i číslem, nejčastěji používaná je kombinace obou. Vyskytne-li se ve vyjádření rozdíl, je platný údaj vyjádřený slovy. Je-li směnečný peníz uveden opakovaně (několikrát) stejným způsobem, avšak vždy v jiné výši, platí, že směnka byla vystavena na nejnižší uvedenou hodnotu. Zpravidla se číselný údaj uvádí v pravém horním rohu směnky a slovně v kontextu listiny. Kromě směnečného peníze musí být na směnce uvedena i měna. Její absence, kdy by byla vyjádřena pouze částka bez uvedení měny, by způsobila neplatnost směnky. Je-li směnečná suma udána druhem platidel, majících stejné označení, avšak různou hodnotu ve státě vystavení a ve státě placení (např. uvedení slova koruna, frank nebo,,dolar ), má se za to, že se jedná o druh peněz platebního místa. Je-li směnka uzavřena na měnu, která není v oběhu v platebním místě, lze směnečný peníz zaplatit v tuzemské měně podle hodnoty, kterou má v den placení. Při prodlevě dlužníka s placením, může majitel směnky volit mezi variantami, zda má být směnečný peníz zaplacen v tuzemské měně podle kurzu v den splatnosti nebo podle kurzu v den placení. Hodnota cizí měny se určí podle zvyklostí platebního místa, avšak výstavce může tzv. kurzovou doložkou stanovit, že se má platit podle kurzu určeného ve směnce. Výstavce však může rovněž přikázat tzv. doložkou o efektivním placení v cizí měně, že směnka je proplatitelná pouze v určité měně. Při akceptování takové směnky je třeba dodržovat devizové předpisy. Ve směnce splatné na viděnou nebo určitý čas po viděné lze tzv. úrokovou doložkou určit zúrokování směnečné sumy. U ostatních směnek platí úroková doložka za nenapsanou. 3) Dále se uvádí jméno směnečníka, trasáta, tedy toho, kdo má platit. Jde o jasné označení osoby, které nesmí vzbuzovat žádnou pochybnost. Jak uvádí Nejepínský (NEJEPÍNSKÝ, 1992, p. 16), Jedná-li se o obecně známou firmu, postačí stručný, ale přesný název (např. Škoda, Mladá Boleslav) U soukromých osob a malých firem, případně obecně neznámých firem, se uvádí jméno a adresa, aby nedošlo k záměně a nebylo pochybnosti i identitě této osoby. Na směnce je nepřípustné používat označení, 28

29 pod kterým je sice firma nebo osoba veřejně známá, ale které není její skutečným jménem např. Škodovka. 4) Jméno remitenta, tedy osoby, jíž a na její řád má být placeno, je dalším údajem, který musí na směnce být uveden. I o této osobě platí, že údaj o ní musí být na směnce uveden co nejjasněji a nejpodrobněji, ab nemohlo dojít k záměně. Jméno remitenta se může vynechat u směnky cizí na vlastní řad, kdy je výstavcem a remitentem jedna a táž osoba. 5) Dalším údajem, který píše výstavce na směnku, je údaj místa, kde má být placeno (údaj platebního místa), tedy místa splatnosti. Jedná se o určení místa, kde má dojít ke splnění povinnosti ze směnky vyplývající, tedy zaplacení. Výslovné určení místa splatnosti má přednost před určením zákonným, které je pouze určením podpůrným pro případ, kdy výslovné určení na listině absentuje. Zákonným určením je například uvedení bydliště nebo sídla směnečníka. Místo splatnosti musí být relativně určité, v praxi je obecně uznávaným dostatečným údajem platebního místa např. obec. Užití obecnějšího údaje (okres, kraj, stát) vede k neplatnosti směnky. Je-li na směnce uvedeno platební místo a zároveň bydliště a tyto údaje se různí, může příjemce, neučinil-li tak výstavce, označit třetí osobu, u které se má platit (směnka se tedy umístí domiciluje). Toto se např. používá u bankovního domicilu s využitím možnosti bezhotovostních úhrad. Někdy bývá ve směnečných formulářích uvedena samostatná rubrika, do které se domiciliát zapisuje. Ten se od určení platebního místa odlišuje zpravidla předložkou a označením osoby (např. splatno u České spořitelny a.s., Budějovická 338/2, Praha 4 ). 6) Údaj o splatnosti směnky (též zralosti či dospělosti směnky) může být uváděn ve čtyřech variantách: Směnka denní (nebo též fixní, ev. precizní), kdy je vyznačen přesný kalendářní den splatnosti směnky. Kromě data se uvádí i další údaj, který umožní odlišit datum splatnosti od jiných dat. Jedná se např. o za tuto směnku zaplatím 8. června S ohledem na nejednoznačnost nelze u tohoto typu uvádět obecnější časové období např. v červnu 2016 ; Datosměnka, kdy splatnost je uvedena určitou lhůtou po datu vystavení, např. za 60 dní, nebo ve stejný den příštího kalendářního měsíce. V tomto případě je pro počítání lhůty rozhodným dnem ten den, kdy byla směnka vystavena (uvedený na směnce); 29

30 Směnka na viděnou, jinak též vistasměnka, je směnkou, která je splatná na viděnou, tedy kdykoliv při předložení k placení. Bývá používána u malých peněžních částek, kdy by zaplacení směnečného peníze nemělo způsobit dlužníku problémy; Lhůtní (též časová) vistasměnka je ta, u níž je doba splatnosti stanovena na určitý den po viděné. Údaj o splatnosti je např. uváděn jako za 5 dní po viděné zaplaťte. Pro tento typ směnky je charakteristické, že její splatnost může nastat až den následující po viděné a není tedy nutné mít hotovost trvale, ale připravit si jí až ke dni splatnosti směnky. 7) Významnými údaji jsou datum vystavení směnky a místo vystavení směnky. Ze zákona vyplývá, že tento údaj musí obsahovat den, měsíc a rok vystavení. V praxi je označení měsíce vyjadřováno slovně, např. 20. listopadu Toto vyjádření zmírňuje chybovost zápisu, kdy by mohlo dojít chybou při psaní k záměně za Postrádá-li směnka místo vystavení, platí nevyvratitelná právní domněnka, že směnka byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce, přičemž postačuje obdobný údaj jako u uvedení platebního místa, tj. název obce. Uvedení místa vystavení je důležité u směnek s mezinárodním prvkem. 8) Podpis výstavce je tou náležitostí, která zásadně vystavení směnky ukončuje. Není vyžadována bližší identifikace osoby; zákon umožňuje uvedení pouze podpisu. Pro praxi je však vhodné, aby identifikace byla uvedena, neboť s ohledem na povahu tohoto cenného papíru nemusí jeho pozdější majitelé výstavce osobně znát. U osob, které nevystupují pouze za sebe jako fyzickou (soukromou) osobu, nepodepisují směnku na základě zmocnění, ať již z výkonu funkce (člen statutárního orgánu), svého postavení (zákonný zástupce) nebo z pověření (zmocněný zástupce) je nutné podpis o další údaje doplnit za stavu, kdy tato osoba nehodlá být vázána pouze sama. Zaměříme-li se na tratu, tak zajímavý je názor Kovaříka 22. Ten uvádí, že ne všechny obsahové znaky, které jsou uvedeny v 1, bodech 1 až 8 zákona, musí být na směnce přímo vyjádřeny. Kromě těch, které se vyjadřují přímo, mohou některé ze směnky vyplývat i nepřímo, anebo nemusí být vůbec vyjádřeny. Podstatnými náležitostmi směnky cizí, které jsou na směnce přímo vyjádřeny, jsou dle Kovaříka tyto: 22 KOVAŘÍK, S.77 30