DIVADELNÍ FAKULTA. Jitka Hlaváčová SÁM NA DVA ŠÉFY. choreografická spolupráce. Absolventský projekt

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ DIVADELNÍ FAKULTA Jitka Hlaváčová SÁM NA DVA ŠÉFY choreografická spolupráce Absolventský projekt Vedoucí absolventského projektu: Mgr. Ladislava Košíková Brno 2016

2 Prohlašuji, že jsem absolventský projekt vypracovala samostatně na základě vlastní zkušenosti. Dále prohlašuji, že tento absolventský projekt nebyl využit k získání jiného nebo stejného titulu. Datum podpis

3 Ráda bych touto cestou poděkovala Mgr. Ladislavě Košíkové za vstřícnost při konzultacích, Michalovi Zetelovi za nabídku choreografické spolupráce a také mým kolegům z inscenace Sám na dva šéfy ve Slováckém divadle za jejich podporu a ochotu spolupráce při vzniku choreografických čísel... podpis

4 NÁZEV: Sám na dva šéfy AUTOR: Jitka Hlaváčová ATELIÉR: Taneční a pohybové divadlo a výchova VEDOUCÍ PRÁCE: Mgr. Ladislava Košíková ABSTRAKT: Mým absolventským projektem je choreografická spolupráce na představení Slováckého divadla v Uherském Hradišti, v režii Michala Zetela, Sám na dva šéfy. Jde o komedii Richarda Beana s písněmi Granta Odinga. Bean se inspiroval divadelní hrou Sluha dvou pánů Carla Goldoniho. Při vytváření choreografií jsem vycházela ze zadání a celkové koncepce režiséra Zetela, kdy choreografie měly působit velmi jednoduše, místy až didakticky. Jedná se tedy spíše o herecký pohyb než taneční čísla. Mou snahou bylo vycházet i z pohybových možností herců a podpořit tak i charakter jejich postavy. KLÍČOVÁ SLOVA: pohyb, hudba, charakter divadelní postavy, herectví, choreografie, Slovácké divadlo Uherské Hradiště

5 TITLE: One Man, Two Guvnors AUTHOR: Jitka Hlaváčová FIELD OF STUDY: Dance and movement theater and education SUPERVISOR: Mgr. Ladislava Košíková ABSTRACT: My undergraduate project is a choreography of the One Man, Two Guvnors play in cooperation with director Michal Zetel at the Slovácké Theatre. The play is a comedy written by Richard Bean, who was inspired by Carlo Goldoni s Servant of Two Masters. The songs were written and composed by Grant Oding. The choreography was based on director s instructions to make it very minimalistic, even didactic, so it is more of acting movement with gestures rather than dancing. My aim was to make use of movement abilities of actors and thus enrich the particular characaters. KEYWORDS: movement, music, acting, theatre characters, acting tools, choreografy, Slovácké divadlo Uherské Hradiště

6 OBSAH 1. Reflexe Příloha č Příloha č. 2 13

7 Inscenace Sám na dva šéfy měla ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti premiéru v únoru Ke spolupráci na choreografii této hry si mě přizval režisér Michal Zetel. Po jejím loňském úspěchu byla inscenace obnovena i v letošním roce. Jde o bláznivou komedii, ve které musí jeden muž obsloužit dva šéfy najednou. Základ této inscenace je ve známé klasice z 18. století, Sluha dvou pánů, Carla Goldoniho. Britský dramatik Richard Bean posunul děj o několik století směrem k dnešku z italských Benátek do zločineckého prostředí v Brightonu. Posunutím slavných Goldoniho scén ve prospěch rafinovaného a břitkého britského slovního humoru se tento přepis stal hitem. V londýnském Národním divadle měla inscenace premiéru v květnu 2011 a ihned se stala velkým hitem. Byla označována za největší a nejzábavnější událost posledních let. Získala také řadu ocenění jak z řad diváckých, tak i z řad odborné kritiky, a to jako nejlepší hra roku Následoval úspěšný přenos hry na londýnský West End a posléze newyorskou Brodwayi, kde byla recenzentem New York Times označena za nejlepší komedii počátku našeho století. Francis, který ze začátku marně shání byť jedinou hranolku k zakousnutí, po nabídce práce rychle skočí. Nepřijme ovšem pouze jednu práci, ale hned dvě. Brzy si však uvědomí, že sloužit dvěma pánům najednou s sebou může nést i potíže. Být na dvou místech zároveň se mu zkrátka nedaří, čímž se dostává do komických situací. Konverzačně situační komedie plná groteskní nadsázky je založená více na hereckých situacích, přesto i zde má pohybová složka svůj prostor. V inscenaci se využilo pohybových gagů, které vytvořil Tomáš Pavčík, a mým úkolem bylo vytvořit choreografická čísla k písním, které byly součástí inscenace. Zadání od režiséra Michala Zetela bylo, aby jednotlivá taneční čísla působila velmi jednoduše a měla didaktický charakter. Proto jsem přistoupila ke zpracování písní spíše jako k hereckému pohybovému ztvárnění opírající se o text hry, než o samostatná taneční čísla. 7

8 Hudba k inscenaci pochází z autorské dílny Granta Oldinga a má charakter 60. let, která si pohrávají se zrodem věhlasných beatlů. V Uherskohradišťském zpracování je na scéně tříčlenná kapela složená z klavíru, kytary a bicích. V inscenaci, krom doprovodu k daným písním, vytvářeli také scénický podkres celé inscenace. Ač byla hudba k písním jasně daná, spolupráce s živou hudbou byla obohacující a pro vytváření pohybových scén velkým přínosem. Mohli jsme si tak dovolit pracovat s rytmem, dynamikou i celkovým vyzněním písní. Hudebního nastudování se ujal velmi talentovaný skladatel Vojtěch Dlask. Jeho hudební poznatky byly pro moji práci inspirující a troufám si říct, že stejně tak jsem ho svými pohybovými poznatky inspirovala i já. Jednotlivá hudební čísla i scénická hudba vznikaly ve vzájemné spolupráci a vytvořily se tak zajímavé inscenační momenty, které by se za doprovodu nahrané hudby nemohly nikdy uskutečnit. Šlo například o hudební doprovod k situaci, kdy představitel Francise, David Vaculík, zve na rande Dolly, v podání Alžběty Kynclové. Herecký dialog jsme podpořili krátkou taneční vložkou, která je typu latinskoamerických tanců. Vycházela jsem především z charakteru a fyziognomie postavy Francise. Jeho tělesné proporce jsou velmi korpulentní a ve spojení s jeho nešikovností a schopností všechno poplést jsem zvolila taneční prvky inspirované právě latinskoamerickým tancem, především pak práce s pánví a boky, což také umocnilo komickou situaci na scéně. Taneční kroky se musely přizpůsobit také kostýmu Alžběty Kynclové, který jí nedovoloval pohybovat se svobodně po jevišti, a kroky se tak musely co nejvíce minimalizovat. Bylo tedy výhodné, aby impulz pohybu vycházel z boků a pánve, což zároveň podtrhovalo i její ženskost. Hudební podkres k tomuto tanečnímu číslu vznikal společně s choreografií. Mohla jsem tak lehce cokoliv měnit a přizpůsobovat situaci a zároveň jsme se s Vojtou vzájemně ovlivňovali a společně rozvíjeli dané téma. Než se vytvořila finální podoba této scény, vyzkoušeli jsme mnoho variant jak tanečních, tak i hudebních, což bylo velmi kreativní a pro samotnou hru i pro nás oba velmi obohacující. U pěveckých čísel, kterých je v inscenaci celkem pět, jsem se už musela více držet hudební předlohy. Případně se prodloužila předehra nebo mezihra, 8

9 upravilo tempo, ale hudební výraz a sdělení písně zůstalo zachováno. Jak jsem již zmiňovala na začátku, nešlo vysloveně o taneční čísla, ale spíše o herecký pohyb, který vycházel z charakteru postav a jakýmsi způsobem zrcadlil text písně. Hodně určující pro vytvoření pohybového ztvárnění písní byla scénografie inscenace. Prostor jeviště je pomyslně rozdělen na dvě části. Hraje se po celé ploše jeviště, ale pěvecká čísla jsou situována do přední části jeviště, na forbínu. To má několik důvodů. Jednak je v levé části forbíny kapela a herci jsou jí tak blíže, a dále se pak ke každé písni využívá dobových mikrofonů, které nemohly být z technických důvodů umístěny v žádné jiné části scény, a tak se tomu choreografie podřídila. Tyto mikrofony však byly vzhledem k pohybovému projevu v některých hudebních číslech tak omezující, že se muselo přistoupit k použití mikroportů. Tato situace nastala kupříkladu u dívčího tria s písní Ptáček. Původním záměrem a přáním režiséra bylo, aby tato píseň byla co nejvíce roztančená a obsahovala i stepařské číslo. Muselo se tedy najít náhradní řešení, a to právě v podobě mikroportů. Mikrofony v tento okamžik zůstaly pouze jako rekvizita. Přesto jsem choreografii stavěla tak, aby to působilo, že je píseň na ně zpívaná. Hudební žánr této scény byl ve stylu country, čehož jsem pohybově využila v mezihře pro vytvoření stepařského čísla. Jevištní prostor ovlivnil i choreografii v závěru inscenace, kdy je na jevišti jedenáct herců. Při sborovém zpěvu jsem tak musela zvolit pohyb pouze na místě, kolem mikrofonu. Vybrala jsem tedy velmi jednoduché pohyby, které mají estrádní charakter. Nejtěžším úkolem pro mě bylo vytvořit choreografii pro píseň, kterou zpívá Klára Vojtková jakožto Rachel. V této písni se přímo didakticky popisuje zrod jednovaječných a dvojvaječných dvojčat. Bylo zde zapotřebí velké fantazie pro vytvoření pohybu představující spermie, vajíčka, zkrátka vznik života. Celá choreografie je popisná, odrážející přesně to, co zazní v textu písně. Snažila jsem se však také zachovat určitou nadsázku celé situace. Což vyžadovalo, aby choreografie byla zároveň dohrána i herecky. Princip hereckého dohrávání pohybu jsem využila v celé inscenaci. Každé hudební číslo jsem založila na pohybu charakterizující buďto postavu, děj, nebo atmosféru scény. Snažila jsem se vytvářet co nejjednodušší prvky, neboť v inscenaci byli obsazeni i herci, kteří nedisponují tanečním a pohybovým 9

10 projevem. Výrazovými prostředky pohybu se tedy stala především popisná gesta a mimika. Pohyb pro dotvoření atmosféry scény jsem zapojila v Protestsongu Alana (Orlanda) Flinka, kterého hraje Petr Čagánek. Petr se společně s ostatními muzikanty doprovází na kytaru, takže jsem opustila od jakékoliv choreografie. Naopak jsem využila muzikanty, kteří vždy na určitou hudební pasáž refrénu provedli pohyb hlavou. Tento pohyb měl charakterizovat pocit rockového koncertu a podpořit tak i vyznění písně. Při pohybovém ztvárnění úvodní písně v inscenaci byly důležité charaktery jednotlivých postav. Pracovala jsem s jejich danými vlastnostmi a podpořila je pohybem. Záměrem bylo představit jednotlivě každou postavu divákovi, což mi především umožňoval obsah písně. Při vytváření postavy Pavlíny Clincové, kterou jsem v inscenaci ztvárnila, jsem pracovala s pohybem, který měl vliv na charakter této role. Při zkoušení inscenace jsem hledala pohyby gesta, chůzi, mimiku, vyjadřující naivitu, jež byla hlavním charakterním znakem postavy. Celé zkoušení společně s choreografickou spoluprací na inscenaci Sám na dva šéfy bylo pro mě velkým přínosem. Znovu jsem si uvědomila, jak je pohyb důležitý při vytváření charakteru postavy, ale i při vyznění a atmosféry scény, kdy správně zvolená pohybová složka dokáže kupříkladu podtrhnout komičnost dané situace či zvýraznit charakter role. Choreografii je tak nutné chápat jako nedílnou součást divadelního představení, přičemž i na její kvalitě může záviset úspěch uváděné hry. Stejné téma pohyb jako primární herecký prostředek, jsem pak dále rozvíjela i ve své bakalářské práci. 10

11 PŘÍLOHA Č. 1 DOKUMENTACE INSCENACE Richard Bean SÁM NA DVA ŠÉFY Slovácké divadlo Uherské Hradiště Premiéra: Režie: Scéna: Kostýmy: Choreografická spolupráce: Pohybové gagy: Hudební nastudování: Překlad textů písní: Dramaturgie: Michal Zetel Michal Zetel Soňa Babka Skočovská Jitka Hlaváčová Tomáš Pavčík Vojtěch Dlask Šimon Peták Šimon Peták OSOBY A OBSAZENÍ: Charlie Potápka Clinch Pavlína Clinchová Harry Flinck Alan (Orlando) Flinck Dolly 11 Josef Kubáník Jitka Hlaváčová Kamil Pulec Petr Čagánek Alžběta Kynclová

12 Bruno Radeau Francis Rachel Crabbeová (první šéf) Stanley Cool (druhý šéf) Gareth, Mladý policajt, Zpěvák Alfie, Taxikář, Starý policajt Vladimír Doskočil David Vaculík Klára Vojtková Jiří Hejcman David Macháček Zdeněk Trčálek Jan Laník (klavír) Kapela Štěpán Urban (kytara) Petr Vojtek (bicí) 12

13 PŘÍLOHA Č. 2 FOTOGRAFICKÁ DOKUMENTACE David Vaculík v roli sluhy Francise Dolly v podání Alžběty Kynclové 13

14 Petr Čagánek jako Alan (Orlando) Flinck se svým Protestsongem Dívčí trio a hudební číslo Ptáček 14

15 David Macháček a Vladimír Doskočil v úvodní písni Závěrečný song 15