Nekalá soutěž v české současné a budoucí právní úpravě

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra obchodního práva DIPLOMOVÁ PRÁCE Nekalá soutěž v české současné a budoucí právní úpravě Petra Kašpárková 2012/2013

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Nekalá soutěž v české současné a budoucí právní úpravě zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 1

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce JUDr. Evě Večerkové, Ph.D. za cenné rady a užitečné připomínky, které mi při psaní diplomové práce poskytovala, jakož i za kritický nadhled a vstřícnost. Mé poděkování patří také rodině a všem mým blízkým, kteří mě v průběhu celého studia podporovali. 2

4 Abstrakt Tato práce se zabývá právní úpravou nekalé soutěže v České republice. První část v krátkosti pojednává o historických právních úpravách nekalé soutěže, Pařížské unijní úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví a zákoně proti nekalé soutěži (111/1927 Sb. z. a n.). Druhá část je věnována problematice nekalé soutěže v právu Evropské unie. Jádrem práce je srovnání současné právní úpravy nekalé soutěže v obchodním zákoníku s budoucí právní úpravou v novém občanském zákoníku. Práce se zaměřuje zejména na úpravu generální klauzule, skutkové podstaty klamavé a srovnávací reklamy, dotěrného obtěžování, a prostředků ochrany proti nekalé soutěži. Klíčová slova nekalá soutěž, generální klauzule, právní prostředky ochrany, rekodifikace, obchodní zákoník, srovnání Abstract This thesis focuses on the legal regulation of unfair competition in the Czech Republic. The first part deals with relevant historic legislation, the Paris Convention for the Protection of Industrial Property and The Law against Unfair Competition (111/1927 Col.). Next part is dedicated to the legal regulation of unfair competition in the European Union. Comparison between current legal regulation of unfair competition in the Commercial Code and future legal regulation in the new Civil Code represents the core of the thesis. This thesis focuses mainly on the general clause of unfair competition, misleading, comparative and unclaimed advertising and instruments of legal protection against unfair competition. Key words Unfair Competition, General Clause, Instruments of Legal Protection, Recodification, Commercial Code, Comparison 3

5 Obsah Abstrakt... 3 Seznam použitých zkratek Úvod Historický exkurz Pařížská unijní úmluva Zákon proti nekalé soutěži Stručné pojednání o úpravě nekalé soutěže v právu Evropské unie Srovnání současné úpravy nekalé soutěže v ObchZ a budoucí úpravy v NOZ Generální klauzule nekalé soutěže Generální klauzule nekalé soutěže v obchodním zákoníku Generální klauzule nekalé soutěže v novém občanském zákoníku Skutkové podstaty nekalé soutěže Klamavá reklama v obchodním zákoníku Klamavá reklama v novém občanském zákoníku Srovnávací reklama v obchodním zákoníku Srovnávací reklama v novém občanském zákoníku Dotěrné obtěžování Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži Právní prostředky ochrany podle obchodního zákoníku Ochrana proti nekalé soutěži dle nového občanského zákoníku Závěr a návrhy de lege ferenda Seznam použitých pramenů

6 Seznam použitých zkratek harmonizační novela katalogová novela nový občanský zákoník (NOZ) občanský soudní řád (OSŘ) občanský zákoník (OZ) obchodní zákoník (ObchZ) Pařížská unijní úmluva Směrnice 84/450/EHS Směrnice 97/55/ES Směrnice o klamavé a srovnávací reklamě (Směrnice 2006/114/ES) zákon č. 370/200 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník zákon č. 152/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb. Směrnice Rady EHS 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkající se klamavé reklamy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES ze dne 6. října, kterou se mění směrnice 84/450/EHS o klamavé reklamě tak, aby zahrnovala srovnávací reklamu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě Směrnice o nekalých obchodních praktikách (Směrnice 2005/29/ES) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 5

7 trestní zákoník Vážný č. ZOHS zákon o ochraně spotřebitele zákon o některých službách informační společnosti zákon o regulaci reklamy zákon proti nekalé soutěži (ZPNS) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Sbírka rozhodnutí Nejvyššího soudu (ročníky ) označená jménem pořadatele této sbírky doplňkovou zkratkou Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a změně některých zákonů zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů Zákon o ochraně proti nekalé soutěže č. 111/1927 Sb. z. a n. 6

8 1 Úvod Soutěživost a tvořivost charakterizují lidského ducha a s jejich projevy se setkáváme v mnoha oblastech a oborech činnosti člověka. Kreativita hraje velmi důležitou roli i v oblasti hospodářského soutěžení. Soutěžitelé v rámci boje o dosažení co nejlepšího postavení na trhu vytvářejí nové postupy a inovují již vyzkoušené metody za účelem získání co nejlepšího hospodářského výsledku s co nejmenším vynaložením prostředků a sil. Některé z těchto postupů mohou být inovativní a společensky přínosné, jiné však mohou poškozovat konkurenci či přímo těžit z jejich výkonů a úspěchů. Zajištění ochrany hospodářské soutěže před jejím zneužíváním a ochrana čistoty soutěžních vztahů je účelem práva proti nekalé soutěži. Problematice nekalé soutěže je v českém právním řádu věnováno hned několik předpisů, především veřejnoprávní povahy. Jádro právní úpravy nekalé soutěže však v současnosti leží v obchodním zákoníku. Normy regulující nekalé soutěžní jednání nejsou upraveny v rámci samostatného předpisu, i když v minulosti samostatná zákonná úprava nekalé soutěže v našem právním řádu existovala. V rámci rekodifikace soukromého práva, a tedy i práva proti nekalé soutěži, se nepočítá se samostatnou zákonnou úpravou nekalé soutěže, ale zákonodárce se rozhodl tuto problematiku začlenit do nového občanského zákoníku. V současné době stojíme na prahu účinnosti nového občanského zákoníku, a tedy i nové podoby práva proti nekalé soutěži. Cíl této diplomové práce spočívá v porovnání dvou soukromoprávních úprav nekalé soutěže aktuální účinné úpravy v obchodním zákoníku a v současnosti ještě neúčinné úpravy v novém občanském zákoníku. Nový občanský zákoník ve většině přejímá text ustanovení věnovaných nekalé soutěži z obchodního zákoníku. Z toho důvodu se tato práce bude věnovat jen těm ustanovením a těm institutům nekalé soutěže, které v rámci rekodifikace doznají největších změn, ať již v textu, či v rámci jejich (především systematického) výkladu. První kapitola této práce se navrací do minulosti a má za cíl čtenáře v krátkosti seznámit s historickými úpravami nekalé soutěže. Nejprve je v krátkosti pojednáno o Pařížské unijní úmluvě, o významné mezinárodní úpravě, která již více než 100 let zakotvuje ochranu proti nekalé soutěži. Pařížská unijní úmluva představovala silný impuls pro přijetí zákona proti nekalé soutěži, samostatné zákonné úpravy nekalé soutěže, která je doposud silným inspiračním zdrojem pro teorii i praxi. Cílem druhé kapitoly této práce je podat krátký přehled předpisů evropského práva souvisejících s problematikou nekalé soutěže. Předpisy Evropské unie věnované některým institutům z oblasti práva proti nekalé soutěži, především ty sekundární povahy, mají již více než desetiletí velký vliv na tuzemskou právní úpravu. Jádro této práce představuje její třetí kapitola, jejímž cílem je podat srovnání současné právní úpravy nekalé soutěže a právní úpravy budoucí obsažené v novém občanském zákoníku. V rámci srovnání je kladem důraz na ty instituty nekalé soutěže, které v rámci rekodifikace prodělají významné změny. Velký prostor je věnován obzvláště generální klauzuli nekalé soutěže, velmi obecnému ustanovení, které pojmenovává základní znaky každého 7

9 nekalosoutěžního jednání, a na němž je a tradičně byla postavena většina zákonů zakotvujících ochranu proti nekalé soutěži. Druhá část této kapitoly se zaměřuje na tzv. pojmenované skutkové podstaty nekalé soutěže, přičemž svou pozornost obrací výhradně k těm zvláštním skutkovým podstatám, které nový občanský zákoník upravuje odlišně od zákoníku obchodního, tedy klamavé a srovnávací reklamě, nebo zcela nově dotěrné obtěžování. Závěrečná část třetí kapitoly přináší přehled prostředků ochrany proti nekalé soutěži zakotvených v obchodním zákoníku a porovnává je s úpravou v novém občanském zákoníku. V závěru jsou obsaženy poznatky získané srovnáním obou právních úprav doplněné o několik návrhů a řešení, které by bylo možné v budoucnu uplatnit, pokud by došlo k dalším změnám právní úpravy v oblasti nekalé soutěže. 8

10 2 Historický exkurz Soutěžní právo je patrně tak staré jako právo samo. 1 Pokusy regulovat trh a soutěžní vztahy jsou známé již ze starověku, k přijetí prvních právních předpisů regulujících hospodářskou soutěž však došlo až v druhé polovině 19. století. Ochrana proti nekalé soutěži založená na občanskoprávních předpisech a zásadách se počala jevit jako nedostatečná, což vedlo k postupnému přijímání speciálních zákonů postihujících nekalou soutěž. 2 Velký vliv na zákonodárství v této oblasti práva měla Pařížská unijní úmluva. 2.1 Pařížská unijní úmluva Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví byla přijata dne 20 března Původně se Pařížská unijní úmluva problematikou nekalé soutěže nezabývala a věnovala se výlučně ochraně průmyslového vlastnictví. Při revizi Pařížské unijní úmluvy v Bruselu roku 1900 byl do jejího textu včleněn čl. 10bis, který zavazoval členské státy k zajištění účinné ochrany proti nekalé soutěži. Čl. 10 bis byl několikrát revidován a v roce 1925 na haagské konferenci doplněn čl. 10ter. Pařížská unijní úmluva definuje nekalou soutěž v čl. 10bis odst. 2 takto: Nekalou soutěží je každá soutěžní činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v průmyslu nebo obchodu. Pařížská unijní úmluva pojem poctivé zvyklosti dále nedefinuje, ale ponechává určení jeho obsahu národním soudům a správním úřadům. Význam pojmů jako poctivé obchodní zvyklosti, zásady dobré víry, dobré mravy, užívaných v základních ustanoveních definujících nekalou soutěž, je značně široký a nevede k ostře ohraničenému všeobecně uznávanému standardu chování. Neznamená to, že nekalá soutěž není schopna definice a lepší způsob představuje kategorizace všech druhů nekalosoutěžních jednání, která však pro neustálý vývoj nových typů nekalosoutěžních jednání není v důsledku možná. 3 Pařížská unijní úmluva upravuje vedle definice nekalé soutěže také tři typy nekalosoutěžních jednání, která jsou vždy zakázány. Dle čl. 10 bis odst. 3 Pařížské unijní úmluvy Zejména musí být zakázány: 1. jakékoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo s průmyslovou nebo obchodní činností soutěžitele; 2. falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit dobrou pověst podniku, výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti soutěžitele; 3. údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl o vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice, způsobilosti k použití nebo o množství zboží. Pařížská unijní úmluva výslovně 1 HAMANN, Leopold in VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN S ELIÁŠ, Karel in ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S Ochrana proti nekalé soutěži (Analýza současné situace ve světě předložená mezinárodním úřadem WIPO). 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, s. ISBN S

11 zakazuje jednání, která mohou vést k vyvolání záměny, k poškozování dobré pověsti konkurentů a k uvádění v omyl. Dle čl. 10bis odst. 1 jsou členské státy povinny zajistit ochranu proti nekalé soutěži. Zákaz jednání popsaných v čl. 10bis odst. 2 a 3 představuje minimální standard ochrany, kterou jsou členské státy povinny poskytnout soutěžitelům a v případě jednání dle čl. 10bid odst. 3 bod 3 rovněž veřejnosti. Pařížská unijní úmluva v čl. 10ter zakotvuje povinnost členských států k přijetí zákonných prostředků k postihování nekalých soutěžních jednání a k poskytnutí těchto prostředků ochrany také příslušníkům ostatních členských států na základě materiální reciprocity. Prostředky ochrany proti nekalé soutěži musí členské země zajistit nejen příslušníkům jiných členských států, ale rovněž svazům a sdružením, které zastupují zúčastněné průmyslníky, výrobce nebo obchodníky. 2.2 Zákon proti nekalé soutěži Po svém vzniku Československý stát v roce 1919 výslovně přistoupil k Pařížské unijní úmluvě a vzal tak na sebe závazek legislativně upravit problematiku nekalé soutěže. První návrh osnovy zákona byl postaven na generální klauzuli, která zakazovala soutěžní jednání v rozporu s dobrými mravy vůbec. 4 Druhý návrh osnovy zákona proti nekalé soutěži již vycházel z tzv. smíšeného systému, tj. upravoval několik skutkových podstat nejtypičtějších a nejčastějších případů nekalé soutěže a vedle nich také jedno velmi obecné ustanovení, které bylo lze uplatnit na všechny ostatní případy nekalé soutěže. Zákon proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. z. a n. nabyl účinnosti 28. ledna 1928 a platil až do roku 1950, kdy byl s účinností od zrušen zákonem č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. Zákon proti nekalé soutěži byl rozdělen na pět hlav: první tři hlavy upravovaly ochranu proti nekalé soutěži soukromoprávní, trestní a správní, hlava čtvrtá obsahovala všeobecná ustanovení, hlava pátá pak ustanovení závěrečná. Těžiště zákona proti nekalé soutěži spočívalo v generální klauzuli, na základě níž byly stíhány všechny případy nekalosoutěžního jednání, které nebylo možné podřadit pod některou ze zákonem zvlášť upravených skutkových podstat. Generální klauzule měla význam subsidiární, tzn. že k jejímu použití docházelo jen tehdy, když pro daný případ nešlo použít jiná speciální ustanovení zákona. Zákon tedy přijal tzv. smíšený kazuistický systém se subsidiární generální klauzulí 5. Základní ustanovení ZPNS obsažené v 1 uvádělo: Kdo dostane se v hospodářském styku v rozpor s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým poškoditi soutěžitele, může býti žalován, aby se zdržel takového jednání a odstranil závadný stav jím způsobený; věděl-li pak, nebo musil-li vědět, že jednání jeho jest způsobilé poškoditi soutěžitele, též, aby nahradil škodu tím způsobenou. Generální klauzule vymezovala tři základní znaky 4 ELIÁŠ, Karel in ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN S

12 nekalé soutěže: jednání v hospodářském styku, rozpor tohoto jednání s dobrými mravy soutěže, způsobilost tohoto jednání přivodit újmu soutěžitelům. Na velmi podobném principu je postavena i úprava generální klauzule nekalé soutěže v obchodním zákoníku i novém občanském zákoníku. Moderní právní předpisy poskytují ochranu proti nekalé soutěži i spotřebitelům a dalším zákazníkům, na rozdíl od ZPNS, který před nekalosoutěžním jednáním chránil přímo pouze soutěžitele. Soutěžitelem se dle 46 ZPNS rozuměl každý podnikatel, jenž vyrábí nebo prodává zboží téhož nebo podobného druhu nebo provádí výkony téhož nebo podobného druhu nebo vůbec je podnikově činným ve stejném nebo podobném oboru hospodářském. Vedle generální klauzule ZPNS upravoval několik zvláštních skutkových podstat. Jednalo se o typizované nekalosoutěžní delikty, které se v praxi objevovaly nejčastěji, a tudíž existoval zájem na jejich normativním zakotvení. V ustanovení 2-14 ZPNS byly upraveny delikty soukromoprávní povahy, v ZPNS přestupky a přečiny nekalé soutěže, ustanovení hlavy III pak pod hrozbou správních sankcí zakazovala některé další typy jednání (např. lavinové obchody, prémiování). ZPNS zakotvoval trojí ochranu proti nekalé soutěži: soukromoprávní, trestní a správní. Ze soukromoprávních prostředků ochrany se soutěžiteli nabízela žaloba zdržovací a odstraňovací ( 15 ZPNS) a žaloba na náhradu škody ( 16). V některých případech nekalé soutěže náležel odstraňovací a zdržovací nárok také korporaci podle stanov povolané hájit hospodářské zájmy soutěžitelů činem dotčených. Nárok na náhradu škody mohl být žalobci přiznán jen proti soutěžiteli, který jednal zaviněně, přičemž dle ZPNS se muselo jednat alespoň o hrubou nedbalost. Proti přestupkům a přečinům nekalé soutěže se bylo možné bránit především soukromou žalobou u trestních soudů ( 34 ZPNS). Ochrana správní ( 45 ZPNS) spočívala ve stíhání přestupků správním úřadem, jenž za ně mohl ukládat pokuty popř. trest vězení. Zákon proti nekalé soutěži se díky svému preciznímu zpracování stal vzorem pro úpravu nekalé soutěže v obchodním zákoníku a rovněž pro úpravu této problematiky v novém občanském zákoníku. Zákon proti nekalé soutěži, stejně jako množství soudních rozhodnutí prvorepublikového Nejvyššího soudu a bohatá odborná literatura, představují cenný a stále živý zdroj inspirace i pro dnešní zákonodárce, soudce a odborníky v oblasti nekalé soutěže. 11

13 3 Stručné pojednání o úpravě nekalé soutěže v právu Evropské unie Komplexní právní úprava nekalé soutěže, tak jak ji známe v českém právním řádu, v komunitárním právu neexistuje. Právo evropské unie se věnuje jen některým z jevů tradičně regulovaných v rámci práva proti nekalé soutěži, zejména klamavé a srovnávací reklamě, a rovněž problematice ochrany spotřebitele před nekalým soutěžním jednáním. Úkol evropské legislativy v oblasti nekalé soutěže spočívá zejména v harmonizaci právních úprav jednotlivých členských států ve výše zmíněných oblastech, s cílem zajistit minimální standard ochrany před nekalými soutěžními jednáními všem subjektům účastným na jednotném vnitřním trhu. Vedle aktů sekundárního práva jsou za významnou součást evropského práva proti nekalé soutěži považována ustanovení čl. 34, čl. 35 a čl. 36 Smlouvy o fungování EU, v nichž se zakazují množstevní omezení dovozu a vývozu mezi členskými státy, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem. 6 Čl. 36 Smlouvy o fungování EU pak upravuje některé výjimky, ze zákazů nebo omezení dovozu a vývozu, a odůvodňuje je ochranou významných hodnot, mezi něž lze zařadit i potřebu potírat nekalou soutěž. 7 Za první okruh předpisů, které velmi úzce souvisejí s právem proti nekalé soutěži, jsou pokládány směrnice obsahující úpravu klamavé a srovnávací reklamy. V této oblasti došlo nejprve k vydání Směrnice 84/450/EHS s cílem sblížit právní předpisy proti klamavé reklamě, platné v jednotlivých členských státech, a zajistit tak jednotný standard ochrany před klamavou reklamou a jejími nekalými účinky v rámci společného trhu. Směrnice 84/450/EHS byla doplněna Směrnicí 97/55/ES tak, aby zahrnovala i srovnávací reklamu. Směrnice 97/55/ES srovnávací reklamu jako takovou nezakazovala, naopak ji chápala jako dovolenou a sama upravovala podmínky její přípustnosti. Úprava srovnávací reklamy obsažená ve Směrnici 9/55/ES byla transponována do obchodního zákoníku tzv. harmonizační novelou. Obě zmíněné směrnice byly přijaty zejména za účelem ochrany spotřebitele, ale vedle něj výslovně poskytovaly ochranu i obchodníkům a dalším účastníků trhu. Průlom v evropském právu proti nekalé soutěži představuje Směrnice 2005/29/ES, která zakotvila ochranu před nekalými obchodními praktikami podnikatelů výhradně ve vztahu ke spotřebiteli. Došlo tak k narušení výrazné tendence v právu proti nekalé soutěži, tedy k narušení jednoty ochrany poskytované právem proti nekalé soutěži, tj. poskytování ochrany současně soutěžitelům, spotřebitelům a dalším subjektům pohybujícím se na trhu. 8 Dochází tak k rozdělení evropského práva proti nekalé soutěži na dvě oblasti, kdy je ochrana před nekalou soutěží poskytována zvlášť spotřebitelům (tzv. B2C oblast business to consumers), a zvlášť podnikatelům (tzv. B2B oblast business to business). Tato tendence byla dovršena přijetím 6 HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži (Vybrané kapitoly). 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN S HAJN, Petr in ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži (Vybrané kapitoly). 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN S

14 Směrnice 2006/114/ES, upravující ochranu před nekalou reklamou a podmínky přípustnosti srovnávací reklamy, která změnila účelové zaměření Směrnice 84/450/EHS a Směrnice 97/55/ES tak, že napříště je ochrana na základě Směrnice 2006/114/ES poskytována pouze podnikatelům. Z bodu 8 preambule Směrnice 2005/29/ES lze vyvodit, že ochranu před jednáním soutěžitelů, kteří nedodržují pravidla této směrnice, požívají i podnikatelé (soutěžitelé), ale pouze nepřímo. Z povahy klamavé a zakázané srovnávací reklamy vyplývá, že Směrnice 2006/114/ES poskytuje nepřímou ochranu i spotřebitelům, neboť každá reklama, i ta, jejímž cílem je poškodit konkurenčního soutěžitele, je určena především spotřebitelům. Směrnice 2005/29/ES byla transponována do zákona o ochraně spotřebitele. Stalo se tak zákonem č. 36/2008 Sb., který v souvislosti s transpozicí této směrnice, zrušil a změnil některá ustanovení zákona o regulaci reklamy a zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Jádrem úpravy Směrnice 2005/29/ES je její čl. 5, který obsahuje zákaz nekalých obchodních praktik a dále definuje podmínky, které musí být naplněny, aby obchodní praktika mohla být označena jako nekalá. Podle čl. 5 odst. 2 Směrnice 2005/29/ES je obchodní praktika nekalá, pokud: a) je v rozporu s požadavky náležité profesionální péče; a b) podstatně narušuje nebo je schopná podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, který je jejímu působení vystaven nebo kterému je určena, nebo průměrného člena skupiny, pokud se obchodní praktika zaměřuje na určitou skupinu spotřebitelů, ve vztahu k danému produktu. Ustanovení čl. 5 odst. 1 a 2 Směrnice 2005/29/ES je možné chápat jako velkou generální klauzuli. Dvě malé generální klauzule jsou pak obsaženy v čl. 5 odst. 4 písm. a) a b) Směrnice 2005/29/ES, které stanoví, že nekalé obchodní praktiky jsou zejména klamavé (čl. 6 a 7) a agresivní (čl. 8 a 9). 9 Měřítkem ochrany poskytované Směrnicí 2005/29/ES je v duchu judikatury Evropského soudního dvora tzv. průměrný spotřebitel, tj. osoba průměrně informovaná, vnímavá a uvažující, ale rovněž také průměrný příslušník určité skupiny spotřebitelů. 10 Např. v případě reklamy cílené na děti, bude měřítkem ochrany dítě určitého věku, nikoliv průměrný spotřebitel, který by s největší pravděpodobností nebyl takovou reklamou zasažen. Příloha I Směrnice 2005/29/ES, pro niž se vžilo označení černá listina, podává výčet nekalých obchodních praktik, které jsou za všech okolností nekalé. 9 HAJN, Petr in ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S DĚDIČ, Jan, ČECH, Petr. Obchodní právo po vstupu ČR do EU aneb co všechno se po 1. květnu 2004 v obchodním právu změnilo? 2. vydání. Praha: Bova Polygon, s. ISBN X. S

15 4 Srovnání současné úpravy nekalé soutěže v ObchZ a budoucí úpravy v NOZ Současnou právní úpravu nekalé soutěže nalezneme v obchodním zákoníku, a to v hlavě páté, nazvané Hospodářská soutěž. Ustanovení hlavy V, konkrétně 41 až 55 ObchZ, jsou rozdělena do třech dílů, kdy díl I obsahuje obecná ustanovení týkající se účasti na hospodářské soutěži, díl II pak představuje jádro úpravy nekalé soutěže v obchodním zákoníku a konečně díl III je věnován právním prostředkům ochrany proti nekalé soutěži. Díl první hlavy V obchodního zákoníku je dedikován právní úpravě hospodářské soutěže. Právo účastnit se hospodářské soutěže, jež je důsledkem a realizací ústavně zakotveného práva podnikat 11, je upraveno v ustanovení 41 ObchZ. Dle ustanovení 41 obchodního zákoníku je obsahem práva účasti na hospodářské soutěži možnost svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti. Účastníkům hospodářské soutěže přiznává ustanovení 41 obchodního zákoníku nejen práva, ale rovněž povinnosti, jelikož přiznaná práva a svobody lze stejně snadno užívat jako zneužívat. Dle dikce ustanovení 41 obchodního zákoníku jsou soutěžitelé při výkonu soutěžní činnosti povinni dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Zneužití účasti v hospodářské soutěži je upraveno v následujícím ustanovení 42 obchodního zákoníku. Zneužití účasti v hospodářské soutěži může nabývat dvou základních forem, a to formy nekalého soutěžního jednání (nekalé soutěže), dále upraveného v ustanoveních ObchZ, nebo nedovoleného omezování hospodářské soutěže, jehož úprava je obsažena ve speciálním právním předpise. 12 Právo hospodářské soutěže, jehož účelem je chránit pozitivní funkce hospodářské soutěže, se tak dělí na dva velké právní okruhy, kdy dělící kritérium představuje chráněný právní zájem - soukromoprávní zájem jednotlivých soutěžitelů na ochraně před nekalými soutěžními praktikami, a zájem státu na ochraně hospodářské soutěže před jejím omezováním nebo vyloučením. Smyslem práva proti nekalé soutěži je ochrana čistoty soutěžních vztahů. Nekalou soutěží je jednání soutěžitele, které zneužívá účasti v hospodářské soutěži deformací soutěžních pravidel s cílem zjednat si konkurenční výhodu a poškodit ostatní soutěžitele. Právo proti nekalé soutěži prioritně sleduje ochranu zájmů soutěžitelů, ale přihlíží rovněž k ochraně zájmů spotřebitelů a dalších zákazníků. Původně byla ochrana před nekalou soutěží určena pouze soutěžitelům a o spotřebitele se nezajímala vůbec. Tato koncepce byla velmi brzy prolamována jak právní teorií, tak praxí. 13 Zákon proti nekalé soutěži chránil zájem spotřebitelů jen nepřímo, 11 Základ práva účastnit se hospodářské soutěže nacházíme v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví: Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Právo účastnit se hospodářské soutěže je dovozováno z práva podnikat právo účastnit se hospodářské soutěže je součástí práva podnikat. 12 Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů 13 ELIÁŠ, Karel in ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S

16 a to prostřednictvím ochrany čistoty soutěže jak pravil komentář k ZPNS: represe nekalé soutěže nemůže ve svých důsledcích zůstati bez příznivého vlivu na konsumenta samého, zejména v těch případech, ve kterých nekalé jednání směřuje k jeho oklamání a svedení. 14 V průběhu minulého století postupně docházelo k zesilování ochrany spotřebitele a k rozvoji spotřebitelského práva, a zájem na zesílení ochrany spotřebitele se projevil i v právu proti nekalé soutěži. Významné změny do úpravy nekalé soutěže v obchodním zákoníku, co se posílení ochrany zájmů spotřebitelů týče, přineslo komunitární právo prostřednictvím několika směrnic upravujících nekalou a srovnávací reklamu. Samotné jádro právní úpravy nekalé soutěže v českém právním řádu je obsaženo v dílu II obchodního zákoníku, jež nese označení Nekalá soutěž. Zákonodárce se při volbě metody úpravy nekalé soutěže inspiroval v tradičních historických úpravách, zejména v zákoně proti nekalé soutěži z roku 1927 a Pařížské unijní úmluvě z roku 1883, a vydal se cestou postihu nekalé soutěže tzv. kombinovaným způsobem. Právní úprava nekalé soutěže je koncipována ve formě jednoho velmi obecného, abstraktního ustanovení, tzv. generální klauzule ( 44 odst. 1 ObchZ), které je následováno demonstrativním výčtem skutkových podstat nejtypičtějších nekalosoutěžních deliktů. 15 Ustanovení 44 odst. 1 ObchZ v sobě obsahuje obecný zákaz nekalé soutěže. Jednání, které naplní znaky skutkové podstaty nekalé soutěže, a to buď jen obecné, vyjádřené generální klauzulí, nebo vedle toho i speciální, je protiprávní. Vzhledem k soukromoprávní povaze nekalé soutěže se jedná o delikty soukromoprávní. Jednání v nekalé soutěži nemusí být vedeno úmyslem chovat se nekale, dokonce není třeba, aby bylo podmíněno zaviněním, byť jen nedbalostním. Nekalá soutěž je tedy deliktem objektivní povahy, u něhož zákon nevyžaduje zavinění, proto se obecně zavinění ve sporech z nekalé soutěže nedokazuje. 16 Právo proti nekalé soutěži je zpravidla řazeno do rámce odpovědnostního práva, přestože jednotlivé skutkové podstaty nejsou ztvárněny výslovně jako civilní delikty (kdo se dopustí, může být žalován ), ale pro formulaci jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěže byla v obchodním zákoníku zvolena technika popisná (klamavou reklamou je ). 17 Včlenění úpravy nekalé soutěže do obchodního zákoníku, jakožto zákona kodexového typu, který se snaží uceleně upravit postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související 18 je systematicky nevhodné, jelikož úprava nekalé soutěže dopadá nejen na podnikatele, ale obecně na hospodářsky činné osoby a rovněž na spotřebitele. 19 Pro oblasti hospodářské soutěže a nekalé soutěže bylo třeba rozšířit osobní 14 MATOUŠ, Zdeněk in MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S ELIÁŠ, Karel in ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S Tamtéž. S MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S. 13, odst. 1 obchodního zákoníku 19 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [online] [cit ]. Dostupné z: 15

17 působnost obchodního zákoníku 20 podnikateli. 21 i na subjekty, které mu nepodléhají, jelikož nejsou Nový občanský zákoník zařadil právní úpravu nekalé soutěže do své části čtvrté, hlavy III upravující závazky z deliktů, konkrétněji do druhého dílu této hlavy nazvaného Zneužití a omezení soutěže. Samotný díl 2 je pak rozdělen na dvě části, kdy první oddíl obsahuje obecná ustanovení vztahující se k účasti na hospodářské soutěži, a konečně druhý oddíl je dedikován úpravě nekalé soutěže. Jednání v nekalé soutěži je civilním deliktem, a proto se jeho zařazení do části NOZ upravující závazkové vztahy, konkrétněji závazky z deliktů, jeví jako systematicky vhodné. Oddíl 1 nazvaný Obecná ustanovení přejímá s menšími změnami ustanovení ObchZ vztahující se obecně k hospodářské soutěži a nově je doplňuje o úpravu konkurenčních doložek. Úvodní ustanovení 2972 NOZ 22 upravuje právo na soutěžní chování a vymezuje okruh subjektů práva na účast v hospodářské soutěži, a to nejobecnějším možným způsobem kdo se účastní hospodářské soutěže (soutěžitel). Soutěžitelem je tedy osoba, jež se účastní hospodářské soutěže, a to osoba fyzická nebo právnická 23, přičemž nemusí být kvalifikovaným podnikatelem. Pojetí soutěžitele, co do subjektů, se shoduje s pojetím soutěžitele v 41 ObchZ. Rozdíl v podobě úpravy obou pojmů spočívá pouze v legislativně-technickém vyjádření. NOZ jako kodex soukromého práva, je aplikovatelný na úpravu vztahů soukromoprávní povahy mezi podnikateli i nepodnikateli, není tak potřeba speciálního vyjádření skutečnosti, že soutěžitelem může být kdokoliv, nejen osoba v postavení podnikatele. Obecná ustanovení týkající se hospodářské soutěže jsou nově doplněna o ustanovení 2975 NOZ obsahující obecnou právní úpravu konkurenčních doložek, která se uplatní u všech závazkových vztahů. Právní úpravě nekalé soutěže v rámci NOZ náleží samostatný oddíl nazvaný příznačně Nekalá soutěž. Co se systematiky týče, přejímá oddíl 2 s menšími změnami řazení jednotlivých ustanovení vztahujících se k nekalé soutěži z obchodního zákoníku. Posloupnost: generální klauzule jednotlivé skutkové podstaty prostředky ochrany proti nekalé soutěži, tak zůstává zachována. Zákonodárce v rámci tvorby NOZ zahrnul ustanovení vztahující se k nekalé soutěži do jednoho systematického celku, kdy normy upravující ochranu proti nekalé soutěži oddělil od ustanovení obsahujících jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěže pomocí nadpisu, a ustoupil tak od systematického rozdělení právní úpravy do dvou okruhů, kdy právním prostředkům ochrany proti nekalé soutěži náležel samostatný díl. 20 K rozšíření osobní působnosti ObchZ pro účely nekalé soutěže došlo zavedením legislativní zkratky soutěžitel v ust. 41 ObchZ. Soutěžiteli podle ObchZ tedy jsou: fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé. 21 MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S Ustanovení 2972 uvádí: Kdo se účastní hospodářské soutěže (soutěžitel), nesmí při soutěžní činnosti, ani při sdružování k výkonu soutěžní činnosti, vlastní účast v hospodářské soutěži nekalou soutěží zneužívat, ani účast jiných v hospodářské soutěži omezovat NOZ: Osoba je fyzická nebo právnická. 16

18 4.1 Generální klauzule nekalé soutěže Právní předpisy upravující nekalou soutěž, ať již na úrovni supranacionální, mezinárodní či národní, stojí na společném základu představovaném generální klauzulí jakožto souhrnu nejobecnějších podmínek, které musí být splněny vždy, aby určité jednání mohlo být zařazeno pod některou z konkrétních skutkových podstat nekalé soutěže. 24 Generální klauzule je legislativně technická metoda umožňující podřídit určitý druh právních vztahů zvláštní právní úpravě zcela všeobecně (generelně) a nikoli jejich výslovným taxativním nebo exemplifikativním výpočtem 25 Generální klauzule je v právu proti nekalé soutěži užívána tradičně proto, že není možné pojmenovat a upravit všechny druhy nekalosoutěžního jednání, které se objevuje ve stále nových formách. Právo nekalé soutěže je do velké míry právem soudcovským, neboť o tom, zda jednání, které není podřaditelné pod některou ze zákonem pojmenovaných skutkových podstat, naplňuje podmínky generální klauzule, rozhoduje soud. Právní úprava založená na generální klauzuli se vyznačuje velkou dávkou trvanlivosti bez nutnosti novelizací, jelikož výklad jí užitých obecných pojmů je velmi flexibilní s ohledem na vývoj hospodářského soutěžení a společnosti obecně Generální klauzule nekalé soutěže v obchodním zákoníku Generální klauzule nekalé soutěže, obsažená v ustanovení 44 odst. 1 obchodního zákoníku, vymezuje obecné pojmové znaky nekalé soutěže: Nekalou soutěži je: 1. jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku 2. které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a 3. je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Aby bylo možné určité jednání posoudit jako nekalou soutěž, musí dojít ke kumulativnímu naplnění všech podmínek stanovených v generální klauzuli. Jednání, které naplní všechny základní znaky generální klauzule, je jednáním v nekalé soutěži a zákon je označuje za protiprávní. Bez dovětku v závěru prvního odstavce 44 ObchZ, jenž výslovně zakazuje nekalou soutěž, by nebyla možná účinná ochrana proti nekalé soutěži, jelikož by chyběla jednoznačná kvalifikace jednání v nekalé soutěži jako jednání zakázaného. 26 Jednání v hospodářské soutěži nebo hospodářském styku První obecný znak nekalé soutěže, popsaný v generální klauzuli, představuje jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku. Pojem hospodářská soutěž uvedený v 44 odst. 1 ObchZ vychází z ustanovení 41 ObchZ. Ustanovení 41 má deklaratorní charakter a pojmovou definici hospodářské soutěže neobsahuje, lze z něj pouze vyvodit, že hospodářská soutěž spočívá v rozvíjení soutěžní činnosti v zájmu dosažení hospodářského prospěchu 24 HAJN, Petr. Jak jednat v boji s konkurencí. 1. vydání. Praha: Linde, s. ISBN S VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN S MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S

19 soutěžitelem. 27 Zákonná definice hospodářské soutěže neexistuje, zato v odborné literatuře jich můžeme nalézt celou řadu. Definovat tak komplexní a složitý jev jako je hospodářská soutěž je možné jen ve vysokém stupni abstrakce, což ale na druhou stranu znamená nepoužitelnost takové definice v praxi. 28 Otázku, zda subjekt jedná v hospodářské soutěži, je třeba vždy zodpovídat se zřetelem ke konkrétnímu případu. K tomu, aby bylo možné určité jednání kvalifikovat jako jednání v hospodářské soutěži, je třeba, aby toto jednání naplnilo obecné pojmové znaky hospodářské soutěže. Brilantní definici hospodářské soutěže podal Karel Engliš, když vymezil podstatu hospodářské soutěže jako zápas mezi dvěma a více osobami na straně nabídky nebo poptávky, jehož účelem a cílem je směna poptávaného nebo nabízeného zboží či služeb, a rovněž vymezil nutné prvky tohoto zápasu: 1. identita předmětu (soutěže), 2. pluralita osob (soutěžících), 3. zápas mezi nimi (soutěž) o předmět soutěže. 29 Englišovo vymezení podstaty hospodářské soutěže reflektuje fakt, že hospodářská soutěž existuje i na straně poptávky, tedy nikoliv pouze na straně nabídky, a je tedy protichůdné mylnému, ale většinovému pohledu, který spatřuje projevy hospodářské soutěže výhradně na straně nabídky. 30 Tématem jednání v hospodářské soutěži se v několika monografiích a odborných článcích zabýval Petr Hajn. Pro účely interpretace pojmu jednání v hospodářské soutěži se pokusil o vymezení hospodářské soutěže jako soupeření subjektů v hospodářské oblasti s cílem předstihnout jiné subjekty a dosáhnout tím hospodářský prospěch. 31 Základní interpretační vodítko poskytuje pojem hospodářská oblast, pod níž je možné zařadit různorodou skupinu jevů, jejichž společným jmenovatelem je hospodářský aspekt. V hospodářské oblasti se tedy neodehrává pouze soupeření výrobců, poskytovatelů služeb a obchodníků o přízeň zákazníků, ale řadí se sem i soutěžení na straně poptávky mezi odběrateli či zákazníky, a soupeření hospodářských subjektů o přízeň státních orgánů. 32 Interpretací pojmu hospodářská oblast lze za pomoci metody vylučovací vymezit hospodářskou soutěž také negativně. Do hospodářského soutěžení nelze zařadit soutěžení politické, soutěžení ve vědě a umění, soutěžení sportovní, soutěžení v rámci jednoho právního subjektu (např. soupeření mezi jednotlivými zaměstnanci tohoto subjektu). 33 K otázce, zda musí být jednáním v hospodářské soutěži dosaženo hospodářského prospěchu se P. Hajn vyjadřuje negativně. Tento znak není uveden v generální klauzuli a u některých nekalosoutěžních jednání nemusí být vůbec naplněn (např. zlehčování konkurenta, kdy je v prvé řadě sledováno způsobení újmy) ELIÁŠ, Karel in ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S BEJČEK, Josef. Existenční ochrana konkurence. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN S ENGLIŠ, Karel. Národní hospodářství: vybrané kapitoly. 1. vydání. Brno: Nadace Universitas Masarykiana, s. ISBN X. S Na tento fakt ve svých statích upozorňují rovněž K. Eliáš a P. Hajn. 31 HAJN, Petr. Právo nekalé soutěže (systematický výklad). 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN S Tamtéž. S Blíže k hospodářské povaze soutěže viz HAJN, Petr. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN HAJN, Petr. Právo nekalé soutěže (systematický výklad). 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN S

20 Jednání odehrávající se v hospodářské soutěži je dále charakterizováno existencí soutěžního vztahu a soutěžního záměru. Předpokladem vzniku soutěžního vztahu je existence nejméně dvou subjektů, přičemž soutěžní vztahy nelze omezovat pouze na soupeření dvou podnikatelských subjektů s totožným zaměřením 35. Judikatura i odborná literatura chápe a vykládá pojem soutěžní vztah velmi široce. Předválečná judikatura vycházela při zjišťování existence soutěžního vztahu z kritéria soutěžního účelu jednání a definovala soutěžní vztah negativně tak, že je účel soutěžní jen tehdy vyloučen, jestliže projev byl učiněn bez jakéhokoliv vztahu k soutěži a jestliže od toho, kdo jej vnímá, nemůže být ani na účel soutěžní vztahován. 36 Obecně není hospodářská soutěž možná tam, kde existuje pouze jeden právní subjekt, za určitých okolností (např. v případě soutěžního vztahu v budoucnu zamýšleného) je však možné za vzájemně soupeřící subjekty považovat i zaměstnavatele a zaměstnance. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2000, sp. zn. 32 Cdo 2031/99 se praví: Pokud zaměstnanec svým jednáním, ještě před tím, než zahájí svou vlastní samostatnou podnikatelskou činnost, si připravuje výhodnější podmínky, které by jinak při zahájení podnikání neměl, na úkor svého zaměstnavatele, pak jde o jednání soutěžní a takové jednání může být hodnoceno jako jednání nekalé soutěže. Hospodářská soutěž se neodehrává pouze mezi subjekty působícími ve stejném či podobném hospodářském odvětví nabízející zaměnitelné výrobky či služby, ale v soutěžním vztahu se ocitají soutěžitelé nabízející výrobky, které nevykazují žádné společné vlastnosti příkladem je možné uvést reklamní slogan typu Letos místo knihy nadělte pod stromeček notebook v tomto případě mezi sebou soutěží producenti či prodejci druhově odlišného zboží, ale stejného druhového určení. K obdobnému závěru dospěla i prvorepubliková teorie při výkladu ustanovení 46 zákona proti nekalé soutěži, který upravuje pojem soutěžitele rozhodnutí Vážný (sp. zn. Rv I 1850/37): Závadnost údajů automobilové továrny v insertech a oznámeních, že železnice jsou dopravním prostředkem zastaralým, drahým a že se jízda v automobilu určité značky vyrovná v každém směru jízdě ve vlaku, zejména v první třídě vozové, nebo ji v každém směru předčí. Železnice a továrna vyrábějící dopravní prostředky jsou soutěžiteli ve smyslu 46 zákona. 37 Současná teorie řeší střety mezi soutěžiteli se vzdálenými předměty činnosti pomocí koncepce soutěžního vztahu ad hoc. 38 O soutěžním záměru hovoříme tehdy, pokud jsou určitým jednáním objektivně sledovány soutěžní, konkurenční cíle. Nelze jej však zaměňovat s úmyslem, který vždy charakterizuje subjektivní stránku jednání. 39 Soutěžní záměr představuje další kritérium, na základě jehož aplikace lze negativně vymezit hospodářskou soutěž. Jednání, vedená s odlišným záměrem, např. zveřejnění spotřebitelského testu určitého výrobku v tisku (např. časopisu typu 35 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 3 Cmo 36/92. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 36 Rozhodnutí Vážný č In: MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S Rozhodnutí Vážný In: MACEK, Jiří. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN X. S HAJN, Petr. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN S HAJN, Petr. Právo nekalé soutěže (systematický výklad). 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN S

21 dtest), reportáž ve sdělovacím prostředku vyjadřující se pochvalně o určitém výrobku či osobě za účelem informování veřejnosti, nenaplňují znaky jednání v hospodářské soutěži a nemohou být postihována jako jednání nekalosoutěžní. Pro naplnění první podmínky generální klauzule je tedy rozhodné, zda je jednání v konkrétním případě charakterizováno soutěžním vztahem a soutěžním záměrem. Tento závěr potvrzuje i Nejvyšší soud ČR: I když obchodní zákoník pojem hospodářské soutěže nedefinuje, ani nijak blíže nevymezuje, lze ( ) usoudit, že vztah hospodářské soutěže v určité, okruhem subjektů omezené a pro jejich činnost specifické části trhu předpokládá existenci společné konkurenční oblasti (shodný nebo obdobný předmět činnosti, okruh zákazníků, účelové určení odlišných produktů), v níž nebo pro niž může dojít ke střetu na trhu, přičemž jednání účastníků hospodářské soutěže je vedeno soutěžním záměrem (účelem). 40 Současná teorie přináší do problematiky interpretace pojmu jednání v hospodářské soutěži nové výrazy. P. Hajn navrhuje nahradit pojem soutěžní vztah pojmem soutěžní situace, který lépe vyjadřuje povahu soutěžních vztahů a zdůrazňuje odlišnost jejich povahy od vztahů závazkových, neboť do vztahů subjekty vstupují na základě svých volních rozhodnutí, zatímco v situacích se často ocitají, aniž by o to záměrně usilovaly. Pojem soutěžní orientace jednání namísto pojmu soutěžní záměr (či v prvorepublikové teorii soutěžní účel ) vyjadřuje, že jednání soutěžitele je hospodářsky, soutěžně orientované, ale tato jeho orientace nemusí odpovídat účelu nebo cíli, který svým jednáním v konkrétním případě sleduje. 41 Na novou terminologii a výklad pojmu soutěžní záměr učiněný P. Hajnem se odvolává i Nejvyšší soud při výkladu pojmu jednání v hospodářské soutěži července 2010 vstoupila v účinnost tzv. katalogová novela obchodního zákoníku přinášející změny v oblasti práva nekalé soutěže. Vžité označení novely jako katalogové napovídá, že novelizace obchodního zákoníku byla reakcí na rozšiřující se nekalou praktiku katalogových podvodů. Katalogový podvod je nekalou obchodní praktikou, která spočívá v podvodném jednání podnikatelského subjektu ( katalogové společnosti ), který oslovuje subjekty s výhodnou nabídkou registrace v katalogu podnikatelských subjektů s cílem uzavřít s osloveným subjektem obchodně-závazkový vztah, z jehož uzavření profituje výhradně katalogová společnost. Typickou obětí katalogových podvodů je menší obchodní společnost, ale mezi postiženými se objevily i mnohé subjekty veřejného práva. Základem katalogového podvodu je nabídka katalogové společnosti zaslaná subjektu např. formou registračního formuláře, často neoprávněně opatřeného logy společností zabývajících se prezentací a reklamou, na kterém dominuje nabídka registrace v katalogu (ve většině případů nevalné kvality či věhlasu) zdarma či bez poplatku, přičemž v dalším textu je skryto ujednání o manipulačním poplatku za registraci, který mnohonásobně převyšuje cenu za podobnou službu 40 Rozhodnutí Nevyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 29 Cdo 2064/2000. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 41 HAJN, Petr. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN S Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 23 Cdo 2343/2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 20

22 obvyklou. Běžným typem praktiky katalogové společnosti je také zaslání složenky či faktury za registraci v katalogu např. typu Zlaté stránky. Oslovený subjekt je pomocí klamavých praktik uveden v omyl a pravá podstata nabídky katalogové společnosti mu zůstává skryta, jelikož nikdo průměrně rozumný by nikdy nemohl na podobnou nabídku přistoupit. Katalogové podvody se rozšířily natolik, že se staly problémem diskutovaným v evropském měřítku. Evropský parlament přijal usnesení o nepoctivých katalogových firmách 43, v němž vyzval členské státy, aby učinily nezbytné kroky k ochraně společností před katalogovými podvody. Katalogová novela přinesla, v souvislosti s rozšířením skutkové podstaty klamavého označení zboží a služeb o nové ustanovení 46 odst. 5 ObchZ, dopadající na postupy katalogových společností, také změnu znění generální klauzule nekalé soutěže. Působnost generální klauzule byla rozšířena, co do věcné působnosti i na tzv. hospodářský styk, co do působnosti osobní pak na (další) zákazníky. Účelem změn provedených v textu generální klauzule byla snaha rozšířit dopad ustanovení týkajících se prostředků ochrany proti nekalosoutěžním praktikám i na obecněji pojatý subjekt zákazníka když pod tuto kategorii spadají i subjekty, kteří (sic!) nejsou podnikatelé, event. podnikatelé jsou, ale mezi katalogovou společností a takovým subjektem neexistuje soutěžní vztah. 44 Po posouzení jednání katalogových společností z titulu ochrany podle 44 odst. 1 ObchZ bylo nutné konstatovat, že nebyla naplněna již první podmínka generální klauzule jednání v hospodářské soutěži, jelikož vztah mezi katalogovými společnostmi a postiženými subjekty nelze pokládat za soutěžní, a to ani v nejširším pojetí soutěžního vztahu. Aby bylo možné podvodné jednání katalogových společností stíhat jako jednání nekalosoutěžní, bylo nezbytné rozšířit obecné podmínky generální klauzule o pojem hospodářský styk. Pojem hospodářský styk není v právní úpravě nekalé soutěže novinkou. S pojmem hospodářský styk pracoval zákon proti nekalé soutěži, přičemž jednání v hospodářském styku bylo jednou ze základních podmínek nekalé soutěže upravených generální klauzulí ( 1 ZPNS). Pojem hospodářský styk lze vykládat velmi široce, lze pod něj podřadit veškeré vztahy související s výdělečnou (hospodářskou) činností subjektu, tedy veškeré styky vznikající závoděním o odbyt zboží a výkonů. 45 Jednání v hospodářském styku není na rozdíl od jednání v hospodářské soutěži charakterizováno existencí soutěžního vztahu. V tomto smyslu se vyjádřila i prvorepubliková judikatura, když v rozhodnutí Vážný č se praví: poškozený a škůdce nemusí být soutěžiteli, stačí, staly-li se závadné projevy v hospodářském styku 46 Rozpor s dobrými mravy soutěže 43 Usnesení Evropského parlamentu č. 2008/2126(INI) ze dne 16. prosince 2008 o nepoctivých katalogových firmách [online] [cit ]. Dostupné z: &language=CS&ring=A Vládní návrh zákona č. 152/2010 Sb.: Důvodová zpráva [online]. Praha: Poslanecká sněmovna, sněmovní tisk 990, 2009 [cit ]. Dostupné z: 45 VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN S MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S