STANDARDNÍ SITUACE VE FOTBALE Bakalářská práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu STANDARDNÍ SITUACE VE FOTBALE Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: PdDr. Zdeněk Zítka Vypracoval: Jan Krhůtek 3. roč. Tělesná výchova a sport Brno, 2009

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem vypracoval samostatně a použil jen literaturu a prameny v seznamu literatury, která je součástí této práce. Souhlasím, aby moje práce byla uložena v knihovně Fakulty sportovních studií Masarykovi univerzity v Brně a byla využita ke studijním účelům.. Jan Krhůtek

3 V úvodu své práce bych chtěl poděkovat PaedDr. Zdeňku Zítkovi za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce poskytl.

4 Obsah ÚVOD TEORETICKÝ PŘEHLED Statistický přehled Charakteristika a systematika Historie standardní situace 8 2. CÍLE A ÚKOLY BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cíl bakalářské práce Úkoly bakalářské práce METODIKA PRÁCE Přímé kopy Nepřímé kopy Rohové kopy Vhazování Použití standardních situací ve hře ZÁVĚR LITERATURA PŘÍLOHY

5 ÚVOD Fotbal, fenomén 20. Století a bezpochyby i 21. Století, můžeme si klást otázku proč tomu tak je, ale odpověď je jednodušší než se zdá. Není nic lehčího než sebrat dvě různé věci ať už to třeba kámen nebo mikina kterou si svlečeme před tím, než se začne hrát a postavit z nich bránu a najít kousek volného místa ať už je to mezi paneláky ve městech nebo kousek louky na vesnici a míč má snad každý malý kluk a pak už vám nic nebraní v tom, abyste mohli začít hrát. Fotbal můžeme provozovat po většinu roku oproti hokeji nebo jiným sportům a i to patří mezi nesporné výhody tohoto sportu. Můžeme se ptát proč tomu tak je, že je fotbal tak oblíbený, ale bezesporu patří mezi hlavní důvody gól, ať už ho křičíme, po tom co jsme ho vstřelili do soupeřovy sítě nebo když ho křičíme na stadiónu, když ho vstřelí náš oblíbený tým, za který by ni někteří lidé dokonce položili život, můžeme to nazývat fanatizmem nebo také hrdostí, ale to bychom se mohli vrátit zpátky do minulosti, kdy umírali v ulicích Londýna lidé při pouličních zápasech, které museli být zrušeny králem pro jejich přílišnou brutalitu. To mohou být jen některé podoby fotbalu, kterých je dozajista nespočet. Standardní situace jsou mnohdy faktorem, který určuje vítěze a poraženého, je to také někdy jediný rozdíl mezi oběma mužstvy které proti sobě stojí, jen jedna dobře zahraná standardní situace a celoroční úsilí, které jste jako tým vynaložili, přišlo vniveč. To byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl psát bakalářkou práci na toto téma. Ohromná variabilita všech možností jak zahrávat standardní situace nebo také chytrost exekutora, který může udělat to, co by nikdo nečekal a překvapit tím soupeře. Některé týmy věnují čas, v před zápasovým rozborem na videu, aby se mohli připravit na soupeřovi standardní situace, a mnohdy věnují hodiny samotnému nácviku v tréninkovém procesu. Pokusím se analyzovat a vyhodnotit jak základní tak i netradiční způsoby zahrávání standardních situací.

6 1 Teoretický přehled Význam standardních situací pro herní výkon nemusíme příliš zdůrazňovat, jejich podíl na dosažených brankách je evidentní a jejich účinné využití často rozhoduje o úspěchu či neúspěchu v utkání. Procentuální hodnota podílu na vstřelených brankách se pohybuje v rozsahu 30-40% vstřelených branek podle toho, jak jsou pro hodnocení vymezené konkrétní situační řešení. 1.1 Statistický přehled Na MS 2006 v Německu, ze všech 147 branek vstřelených na světovém šampionátu bylo ze standardních situací (SS) dosaženo 59 branek (40,13%). Vedle absolutní hodnoty je pro tréninkový proces důležitý podíl jednotlivých SS na skórování. Významně roste podíl vstřelených branek po volných kopech (39%). Oproti šampionátu v Koreji a Japonsku 2002, kdy z těchto situací padlo 35,5% branek, jde o zásadní posun. Způsoby provedení tohoto řešení měly variabilní charakter, především z pohledu první přihrávky. Největším zastoupení měly situace zahrávané ve směru do pokutového území s rotací míče do branky, menší pak s rotací od branky. Menší množství zahájených volných kopů směřovalo podél postranní čáry nebo na střed hřiště pro střelbu z dálky. Počet nabíhajících hráčů na volný kop souvisel s úsekem v utkání, s průběžným výsledkem a s taktickými pokyny při daném řešení. Nejčastěji však nabíhalo na centrované míče 5 hráčů, přičemž vyšší počet nabíhající hráčů nebyl výjimkou. Pokles zaznamenal podíl branek vstřelený z rohových kopů. Na šampionátu 2006 bylo vstřeleno 15 branek (tj. 25,4%) z 59 po SS. Na minulém šampionátu to bylo 35,6%. Velký podíl v tomto poklesu lze přisoudit propracovaným obranným systémům. Charakter zahájení rohového kopu nejčastěji směřoval do prostoru první tyče a na střed branky. Kombinační řešení tzv. na krátko nebo zpětnou přihrávkou mělo nižší zastoupení. U rohových kopů byla nejčastěji použita rotace od branky. Běžným provedením byl náběh pěti i šesti hráčů. Významné postavení zaujímalo i vhazování ze zámezí. Tyto situace nabývají na významu a věnuje se jim více pozornosti. Zejména v blízkosti pokutového území hrozí soupeři velké nebezpečí. Na šampionátu v Německu bylo po vhazování - 6 -

7 bezprostředně anebo po nacvičeném řetězci přihrávek 8 branek, což představuje 13,6% ze všech standardních situací. (Vojáček, 2007) 1.2 Charakteristika a systematika V případech, kdy míč opustí hrací plochu nebo rozhodčí přeruší hru, pravidla poměrně přesně vymezují podmínky, za jakých má být hra opět zahájena a vlastní průběh řešení situace je také částečně upraven pravidly. Tyto podmínky jsou relativně stálé, standardní, a proto herní situace, které bezprostředně navazují na každé znovuzahájení hry, označujeme jako standardní situace. Nácviku a zdokonalování řešení standardních situací musíme na každé výkonnostní úrovni věnovat odpovídající pozornost, neboť jejich úspěšná realizace velmi často rozhoduje o výsledku utkání. U začátečníků se zaměřujeme především na osvojení technické stránky činností nutných k úspěšnému řešení standardních situací a soulad jejich uskutečnění s pravidly. S narůstající úrovní techniky nacvičujeme i různé modifikace způsobů jejich řešení jak z hlediska technického, tak taktického. Význam standardních situací v utkání se spíše zvyšuje s narůstající výkonností úrovní hráčů týmu. Každou standardní situaci vždy řešíme z hlediska: - útočícího týmu - bránícího týmu Mezi standardní situace řadíme: - zahájení hry - brankový kop (kop od brány) - rohový kop - přímý volný kop - nepřímý volný kop - pokutový kop - vhazování ze zámezí - míč rozhodčího (Votík, 2007) - 7 -

8 1.3 Historie standardních situací 1872 Zavedení rohového kopu a trestného kopu 1877 Bylo uvedeno do praxe vhazování ze zámezí libovolným směrem (jednoruč před tím musel míč směřovat ke středu hřiště) 1884 Vhazování ze zámezí obouruč 1913 Při trestném kopu smí být protihráč nejblíže k míči 10 yardů 9,15 m 1925 Hráči se při autovém vhazování mohou pohybovat v rozmezí 2 stop 60 cm 1926 Uznává se gól dosažený přímo s rohového kopu (Bedřich, 2006) - 8 -

9 2.0 Cíle a úkoly bakalářské práce 2.1 Cíl bakalářské práce Cílem práce je se seznámit s problematikou standardních situací ve fotbale, jejich zahráváním, bráněním a správným řešením jednotlivých standardních situací. Cílem není jenom poukázat na tradiční řešení situací, ale poukázat na netradiční zahrávání standardních situací. 2.2 Úkoly bakalářské práce - Nastudovat dostupnou literaturu, která se zabývá problematikou standardních situací - Nastínit všechny druhy standardních situací, poukázat na všechny typy a objasnit správné řešení standardních situací. - Uvedeme několik příkladů standardních situací přímo ve hře a poukážeme na chyby v obranné fázi

10 3.0 Standardní situace 3.1 Přímý volný kop Útočná fáze: Může být řešena přímou střelbou nebo s použitím kombinací obvykle dvou až čtyř hráčů. Volba řešení je závislá na střeleckých dispozicích hráčů, na herní situaci, vzdálenosti od branky apod. Utajení způsobu realizace se provádí klamavými činnostmi (křížení, signály), či prodloužením zdi (2-3 hráčů) mezi míč a obrannou zeď. Variabilnost konkrétních řešení je opět poměrně velká. Při řešení přímého kopu z hlediska útočné fáze nesmíme současně zapomenout na zajišťování způsobu přechodu do obranné fáze v případě neúspěšného provedení této standardní situace. (Votík, 2005) Obranná fáze: Nejdůležitější je co nejrychlejší důsledné obsazení protihráčů a postavení zdi. Organizace obranné fáze musí zajistit jednak bezpečnost vlastní branky a současně vytvořit podmínky pro rychlý přechod do útočné fáze v případě úspěšné obranné činnosti a získání míče pod kontrolu. Stavění zdi se musí nacvičovat a má tato pravidla: - zeď stavíme čelem k míči - organizaci řídí brankář - brankář udává počet hráčů ve zdi (určuje se podle střeleckého úhlu a vzdálenosti od branky brankář musí vidět míč) - zeď se staví od krajního hráče směrem do středu branky - zdí kryjeme zásadně bližší roh branky - krajní hráč zaujímá postavení o jedno místo vně spojnice míč bližší tyč branky - brankář většinou v postavení u vzdálenější tyče - postavení zdi je příčinou početní převahy útočícího týmu - bránící hráči musí dobře prostorově obsazovat místa nebezpečná pro jejich branku. (Votík, 2005)

11 Osobní obrana při přímých kopech (obr. 1) Při osobní obraně přímých kopů je důležitý počet hráčů ve zdi. Při větším počtu hráčů ve zdi osobní obrana neefektivní, protože bránící tým nedokáže pokrýt všechny hráče. Hráči, kteří nestojí ve zdi, brání hráče soupeře osobně a dohrávají s nimi, dokud se nepodaří míč odkopnout do bezpečí. Blokují soupeře, aby nemohl dobíhat případný odražený míč. Obr. 1 Osobní obrana při přímém kopu Zónová obrana při přímých kopem (Obr. 2) Všichni hráči, kteří nestojí ve zdi, zaujímají pozice na předem určených místech na úrovni zdi. Pokud míč vystřelený z přímého kopu proletí, až k brankáři brání soupeřovým hráčům dobíhat a případně dorazit míč do branky. Pokud by hráč nahrál střílejícímu hráči, hráč stojící na kraji zdi, vybíhá proti míči, aby zmenšil střelecký úhel

12 Obr. 2 Zónová obrana při přímých kopech Kombinovaná obrana při přímých kopech (Obr. 3) Brankář si určí potřebný počet hráčů do zdi, zbývající hráči si rozdělí přidělené činnosti. Hráči, kteří mají bránit zónově, se postaví na úroveň zdi a vykrývají určený prostor, reagují na letící míč a na odražené střely. Zbývající hráči brání soupeře osobně a dohrávají s ním celý průběh standardní situace až do jejího konce

13 Obr. 3 Kombinovaná obrana při přímých kopech 3.2 Nepřímý volný kop Útočná fáze: Je řešena převážně kombinačními způsoby podobně jako u přímých kopů (např. jednoduchá přihrávka patou, nahození míče i složení signály kombinace). Branky z nepřímého kopu nemůže být dosaženo přímo, přímé střelby se používá z bezprostřední blízkosti v případě, kdy střílející hráč předpokládá, že dojde k tečování míče. Od postranních čar je vhodné řešit např. prudkým centrem za obrannou linii bránících hráčů na nabíhající spoluhráče nebo překvapivým rozehráním po křídle na rozběhnutého hráče z hloubky pole. (Votík, 2005) Obranná fáze: Zásady řešení jsou velmi podobné jako u přímého volného kopu, rozdíl je v orientaci hráčů ve zdi, kteří se musí koncentrovat pozornost na přihrávaný míč pro střelbu

14 3.3 Rohové kopy Útočná fáze: Bezprostředně lze vytvořit střeleckou příležitost i dosáhnout branky přímo z kopu z rohu. Většinou řešeno kombinačně, přihrávkami. Podle charakteru přihrávky rozlišujeme tyto základní varianty provedení rohového kopu: - dlouhou přihrávkou: k vzdálenější tyči - s rotací k brance - s rotací od branky - dlouhou střílenou přihrávkou: k bližší tyči - prudká - polovysoká s nadzvednutím míče a zakončením před středem branky nebo u zadní tyče - krátkou přihrávkou: různé varianty založené na spolupráci hráčů umožňující: - posunout míč do prostoru blíže k brance - vytáhnout, rozhýbat obranu ze základního postavení - přečíslení v určitém prostoru - co nejdéle utajit variantu zamýšleného řešení - volbu efektivního způsobu zakončení i bez hráčů s předpoklady ke hře hlavou - vytvořit předpoklady pro rychlou změnu těžiště hry Volba řešení útočné fáze rohového kopu se odvíjí od typologie hráčů vlastního týmu i družstva soupeře, systému i pojetí hry, kvalit brankáře apod. Obdobné způsoby řešení mají i přímé a nepřímé volné kopy rozehráváme po stranách pokutového území. (Votík, 2005) Obraná fáze: Velký důraz kladen na rovnoměrné obsazování prostoru v pokutovém území, obvykle s využitím kombinovaného způsobu bránění. Postavení brankáře přibližně před zadní tyčí na brankové čáře. Základní schéma postavení hráčů v poli po jednom hráči u přední a zadní tyče, další bránicí hráč v brankovém území na úrovni přední tyče (proti stříleným rohům na přední tyč). Při zahrávání míče na zadní tyč nebo do středu brankového území jsou prostory

15 obsazovány vzhledem k předpokladům vlastních i soupeřových hráčů pro vzdušné souboje. V pokutovém území je důležitá pravidly povolená hra tělem, situaci odpovídající poziční hra, odlákávání a clonění. Výhodou je znalost a přečtení způsobů řešení rohových kopů soupeřem umožňující odpovídající reakci hráčů bránícího družstva. Velmi důležitou roli při organizaci obranné hry hraje příprava na rychlý přechod do útočné fáze, kdy neúspěšně zahraný rohový kop soupeřem vytváří vhodné podmínky pro rychlý protiútok. (Votík, 2005) Kombinovaná obrana s vyšším počtem bránících hráčů (Obr. 4) Tento způsob bránění, patří mezi velmi efektivní. Při tomto způsobu bránění je 6 hráčů využito pro vykrytí nejdůležitějších prostor v pokutovém území a 4 hráči brání osobně nejlepší hlavičkáře soupeřova týmu. Hráči 2,3,4,5 brání na předem určených místech a odehrávají míče směřující do jejich prostor. Pokud se podaří míč odehrát, vybíhají do určených prostor. Když si pro centrovaný míč jde brankář, snaží se blokovat nabíhající hráče soupeře a zároveň vykrýt prostor kolem brankáře tak aby mu co nejvíce usnadnili chytání míče. Hráč číslo 1 vykrývá prostor na přední tyči a odehrává všechny míče směřující do jeho pozice. Zvláště si musí dávat pozor na míče, které směřují k přední tyči a dochází k tečování míče nebo k zakončení, při těchto situací zastává práci brankáře a vykopává míče často z brankové čáry. Hráč číslo 2 je nejblíže postavený hráč k míči, na této pozici odehrává všechny nízké nebo polovysoké centry. Hráč číslo 3 vykrývá prostor na úrovni přední tyče a hranici brankového území. Hráč číslo 4 vykrývá nejnebezpečnější prostor před středem branky na hranici brankového území. Hráč číslo 5 stojí na pozici přímo za hráčem číslo 4 a na úrovni zadní tyče. Hráč číslo 10 vykrývá prostor těsně za hranicí pokutového území, musí reagovat na všechny odražené míče, pokud získá nějaký odražený míč jeho snahou je co nejrychleji založit protiútok

16 Obr. 4 Kombinovaná obrana při rohovém kopu s vyšším počtem bránících hráčů Modifikace zónové bránění tvz. pila (Obr. 5) Hráč číslo 1 odvrací všechny míče směřující k přední tyči nebo přímo do branky. Pokud je roh zahraný na krátko opouští pozici na tyči a jde na pozici hráče číslo 2. Hráč číslo 2 odehrává nepovedené rohy nebo polovysoké centry. Pokud je roh zahrán na krátko hráč vybíhá proti hráči s míčem. Hráči 4,6,8 Brání prostor v brankovém území a kolem něho. Když se podaří bránícímu týmu odvrátit míč, okamžitě vybíhají směrem od brány, aby vystavili hráče soupeře do postavení mimo hru. Pokud brankář si jde pro letící centr, brání také útočníkům, aby nemohli dorážet na brankáře. Hráči 3,5,7 mají za úkol vykrýt prostor mezi brankovým územím a pokutovou značkou. Když se bránicím hráčům podaří odvrátit roh, jdou směrem dopředu, aby mohli blokovat další případný útok. Hráč číslo 3 vybíhá směrem vlevo, hráč číslo 5 vybíhá směrem k oblouku pokutového území. Hráč číslo 7 vybíhá směrem vpravo

17 Hráči 9,10 reagují na všechny odvrácené a odražené míče. Když soupeř rozehraje roh na krátko hráč číslo 9 pomáhá hráči číslo 2 při atakování s míčem. Při získání míče se oba hráči automaticky zapojují do protiútoku. Obr. 5 Modifikace zónového bránění při rohovém kopu tzv. pila Modifikace zónového bránění tvz. oblouk (Obr. 6) Hráč číslo 1 zaujímá postavení, aby nebránil ve výhledu brankáři. Když soupeř zahrává roh na krátko mění svou pozici a přemístí se na pozici hráče číslo 2. Odehrává všechny míče směřující na jeho pozici nebo přímo do branky. Hráč číslo 2 nejblíže stojící hráč k míči v přední části brankového území odehrává všechny míče směřující do tohoto prostoru. Při zahrání rohu na krátko, vyráží proti hráči s míčem. Hráči číslo 3,4,5,6,7 vytvářejí obranný oblouk podél branky, tak aby kopíroval dráhu míče zahrávaného s rotací do branky. Každý hráč zodpovídá za svůj prostor, ve kterém odehrává všechny centry směřující do jeho prostoru. Pokud brankář vyrazí ze své pozice, aby míč odvrátil nebo ho chytil, blokují soupeře tak, aby nemohli na něho dorážet. Pokud se podaří odehrát míč, hráči opouštějí

18 pokutové území, aby vystavili soupeře do postavení mimo hru, musejí však dodržovat prostory po vyběhnutí. Hráč číslo 8 Pokrývá celou levou stranu pokutového území, všechny signály a odražené míče, které by se soupeř pokusil zahrát v tomto prostoru. V případě zahrání rohu na krátko vyrazí proti zahrávajícím hráčům, aby nedošlo k přečíslení a vniknutí do pokutového území. Při získání míče okamžitě podporuje hráče číslo 10 v útočné činnosti po levé straně. Hráč číslo 9 pokrývá pravou stranu pokutového území, směrem od míče tak, aby odvrátil veškeré odražené míče z tohoto prostoru. V případě získání míče okamžitě podporuje hráče číslo 10 v útočné činnosti směrem po pravé straně. Hráč číslo 10 vykrývá prostor před pokutovým územím. V případě zisku míče se zapojuje jako první hráč do útočné činnosti. Pokud soupeř zahraje roh na krátko posouvá se na pozici hráče číslo 2. Obr. 6 Modifikace zónového bránění při rohovém kopu tzv. oblouk

19 Modifikace zónové obrany ve dvou řadách (Obr. 7) Hráč číslo 1 odvrací všechny míče směřující k přední tyči nebo přímo do branky. Pokud je roh zahraný na krátko opouští pozici na tyči a jde na pozici hráče číslo 2. Hráč číslo 2 odehrává nepovedené rohy nebo polovysoké centry. Pokud je roh zahrán na krátko hráč vybíhá proti hráči s míčem. Hráči číslo 3,4,5 mají za úkol vykrýt prostor brankového území mezi první a druhou tyčí. Odvrací všechny míče směřující do jejich prostor, až po hranici druhé bránící řady. V případě, že pro centrovaný míč si jde brankář, blokují atakující hráče. Hráči 6,7,8 utváří druhou obranou řadu, která brání prostor od hranice brankového území až po úroveň značky pokutového kopu. Odvrací všechny míče letící do těchto prostor. Při odehrání míče vybíhají z pokutového území určeným směrem. Hráč číslo 9 Pokrývá celou levou stranu pokutového území, všechny signály a odražené míče, které by se soupeř pokusil zahrát v tomto prostoru. V případě zahrání rohu na krátko vyrazí proti zahrávajícím hráčům, aby nedošlo k přečíslení a vniknutí do pokutového území. Při získání míče okamžitě zapojuje do protiútoku. Hráč číslo 10 pokrývá pravou stranu před pokutovým územím, aby odvrátil veškeré odražené míče z tohoto prostoru. V případě získání míče se jako první zapojuje do protiútoku. Pokud soupeř zahraje roh na krátko, přesune se do středu před pokutové území

20 Obr. 7 Modifikace zónové obrany při rohovém kopu ve dvou řadách Modifikace kombinované obrany 2 tyčí, 2 zóny (Obr. 8) Hráč číslo 1 pokrývá prostor u první tyče a odvrací všechny míče směřující do branky nebo míče zakončené. Pokud se roh zahrává na krátko opouští svojí pozici a přemístí se na pozici hráče číslo 3. Hráč číslo 2 prostor pro vykrytí je u zadní tyče a odvrací míče směřující do branky. Také odvrací míče směřující do nebezpečného prostoru před zadní tyčí. Při rohu zahraném na krátko se přesouvá na pozici hráče číslo 4. Hráč číslo 3 předsunutý v přední části brankového území, odvrací všechny nízko letící míče a polovysoké centry. Pokud soupeř zahraje roh na krátko vyráží proti hráči s míčem. Hráč číslo 4 musí patřit mezi nejlepší hlavičkáře týmu, zaujímá pozici před první tyčí. Při bránění se orientuje výhradně na míč, při zahrání standardní situaci se snaží odvrátit co nejvíce míčů do bezpečí, mimo pokutové území. Hráči číslo 5,6,7,8,9 Brání hráče soupeře osobně a dohrávají s ním celý průběh akce, dokud není míč odehrán do bezpečí

21 Hráč číslo 10 pokrývá prostor před pokutovým územím. Při získání míče nebo při odvrácení se jako první zapojuje do útočné fáze. Pokud se do zakončení zapojí více hráčů soupeře, pomáhá hráč číslo 8 v určené funkci a hráč číslo 10 zaujme jeho postavení. Obr. 8 Modifikace kombinované obrany při rohovém kopu, 2 hráči stojí u tyčí a 2 hráči brání zónově 3.4 Vhazování ze zámezí Útočná fáze: Velmi frekventovaná standardní situace, v případě rychlého, překvapivého a takticky správného řešení, je v současném fotbalu důležitým prostředkem útočné fáze hry. Efektivně využití nahrává i neplatnost pravidla o postavení mimo hru. Řešení vhazování ze zámezí může být založeno na: - odlákávání soupeře klamavými činnostmi a vytvořením tak volných herních prostorů pro nabíhajícího spoluhráče - zpětné přihrávce prvým dotykem vhazujícímu hráči a následnému uvolnění pro kombinaci (v případě vhazovaní na obsazeného hráče)

22 - přenesené těžiště hry vhozením míče na větší vzdálenost s případným prodloužením prvým dotykem (hlavou, nohou) do pokutového území, řešení na úrovni rohového kopu - na rychlém, přesném provedení vhazování směrem k brance soupeře do nezorganizované obrany. Vždy platí, že míč je nutné vhodit spoluhráči, který má možnost jeho bezpečného zpracování. V případě obsazení všech hráčů a na vlastní polovině téměř vždy vhazovat míč podél pomezních čar směrem k soupeřově brance. Na profesionální, ale často i na amatérské úrovni, má každý tým alespoň jednoho specialistu na vhazování na velké vzdálenosti. (Votík, 2005) Obranná fáze: Nejdůležitějším požadavkem je co nejrychlejší a nejdůslednější obsazení všech hráčů soupeře. Důraz kladen n vzájemné zajišťování zvláště se zřetelem na neplatnost postavení mimo hru. Bránící hráč musí být maximálně koncentrování, útočící soupeř často využívá nacvičených signálů, klamavých manévrů, zvláště v blízkosti pokutového území. Vhazování ze zámezí podél pomezních čar dává možnost presinkovým i jiným variantám obrany a jejich úspěšná realizace umožňuje rychlý a efektivní přechod z obranné do útočné fáze. (Votík, 2005) 3.5 Použití standardních situací ve hře Přímé kopy Utkání: Liverpool Aston Villa (Obr. 9) Tento přímí kop je zahrán s menším postrčením míče vpravo, aby střílející hráč měl odkrytou větší část branky a ztížila se pozice brankáře. Hráči Liverpoolu mají tuto akci nacvičenou a během sezóny několikrát skórují. Obránce 2 vykrývá svoji pravou stranu vápna a tím i útočníky D a E. Pětičlenná zeď začíná na úrovni míče a tyče. Hráč F brání brankáři ve výhledu, útočník E dobíhá případný odražený míč. Hráči 8 a 9 vybíhají proti střele a snaží se jí blokovat, útočník G jim v tom snaží zabránit a podaří se mu zblokovat, alespoň obránce 9. Hráči 10 a 11 brání

23 útočníka H a případné dobíhající hráče. Časovaná přihrávka hráče A ne hráče B, který přízemní střelou na vzdálenější tyč překonává brankaře 1. Obr. 9 Přímí kop zahraný krátkou přihrávkou a zakončený přízemní střelou Utkání: Lyon - Real Madrid (Obr. 10) Přímí kop s rotací míče směrem do branky. Všichni útočící hráči se orientují na pohyb kopajícího hráče A. Jakmile se hráč A rozbíhá, všichni útočící hráči se snaží do dráhy letu míče a zabránit tak výhledu brankáře nebo případně tečovat míč mimo dosah brankáře. Hráči C se povede míč tečovat střelu, i když je pod tlakem obránce 5, na tuto tečovanou střelu brankář nedokáže reagovat

24 Obr. 10 Střela z přímého kopu tečovaná před brankařem Utkání: Německo Kostarika (Obr. 11) Hráč A rozehrává přímí kop časovanou přihrávkou na hráče B, všichni hráči bránící hráči čekali centr do pokutového území. Obránci 2 a 9 se snaží ztížit pozici střílejícímu hráči B. Pohyb útočníků v pokutovém území s cílem tečovat střelu a znemožnit výhled brankáři. Hráč B přesnou a tvrdou střelou s mírnou rotací míče překonává brankaře

25 Obr. 11 Přímí kop zahraný přihrávkou do středu hřiště a zakončený tvrdou střelou Nepřímé kopy Utkání: Chelsea Manchester City (Obr. 12) Při zahrávání nepřímého volného kopu byla příčinnou úspěchu Chelsea nedostatečná koncentrace hráčů Manchesteru City a moment překvapení. Hráč A rozehrávající tento kop posílá přízemní centr na hráče B, který se odpoutal od obránce 4 pohybem od brány, což hráč 4 nečekal, protože většina útočících hráčů se stavěla do pozic běžných pro dlouhý centr do velkého vápna. Hráč B zakončoval s jednoho dotyku, technickou střelou, na kterou brankář 1 nemohl zareagovat této situaci chtěl zabránit obránce 3,ale útočník E mu zakřižovat cestu k míči

26 Obr.12 Nepřímí kop zahraný přízemním centrem a zakončený z prvního dotyku Utkání: Argentina Srbsko a Černá Hora (Obr. 13) Hráč A rychle rozehrává nepřímí volný kop podél čáry na hráče B, toho se snaží bránit hráč 1, ale nepodařilo se mu a hráč mu uniká. Na pomoc mu přibíhá hráč 5 a snaží se ho zakřižovat, ale než se mu to podaří, stačí odcentrovat na zadní tyč. Útočníci C, D svým náběhem a zakřižováním zmatou své soupeře. Prostor u zadní tyče, kam si zbíhá útočník C je volný a hráč C zakončuje pod atakem obránce

27 Obr. 13 Nepřímí kop zahraný rychlou kombinační akci na křídle a centrem na zadní tyč. Utkání: Mexiko Argentina (Obr. 14) Dobře sehraná standardní situace ze strany útočícího týmu. Hráč A centruje do pokutového území polovysoký míč na hráče B. Hráč B prodlužuje centr za sebe směrem k zadní tyči. U této standardní situace je důležitý náběh hráče F na zadní tyč a dobré načasování tohoto náběhu. Hráč D nabíhá ze zadních pozic směrem k přední tyči a tím uvolňuje prostor hráči, který pod tlakem obránce 9 dokáže zakončit do branky

28 Obr. 14 Nepřímý kop zahraný polovysokým centrem, s prodloužením míče na přední tyči Rohové kopy Utkání: Portugalsko Česko (Obr. 15) Roh zahraný s rotací míče od branky. Portugalský tým brání osobně kromě dvou hráčů A a B, hráč A vykrývá prostor před přední tyčí a je nejblíže k míči, hráč B pokrývá prostor na hranici malého vápna a prostředku brány. Hráči 1 a 2 sbíhají na přední tyč i se svými obránci C, D jejich pohybem se nechává strhnout i obránce B, který uvolní prostor přímo před brankou, do tohoto prostoru si nabíhají hráči 3 a 4 i se svými obránci E, F. Hráč 3 se dostává k míči dříve než jeho obránce a zakončuje. Hráč 5 nabíhá automaticky na zadní tyč, kdyby míč propadl

29 Obr. 15 Rohový kop zahraný před branku, dobrý pohyb útočících hráčů na přední tyči. Utkání: Itálie Ghana (Obr. 16) Rohový kop zahraný kombinací mezi hráči. Hráč A zahrává roh zpětnou přihrávkou na hráče B. Hráč B si v rychlosti přebírá míč a po krátkém vedení zakončuje prudkou střelou na vzdálenější tyč. Útočící hráči svým pohybem jak v pokutovém území tak před ním, uvolní hráči B dostatek místa pro zpracování a následnou střelu

30 Obr. 16 Roh zahraný kombinační akcí před pokutové území, zakončený střelou ze střední vzdálenosti. Utkání: Itálie Ukrajina (Obr. 17) Hráč A rozehrává roh na krátko na hráče B ten z jednoho dotyku vrací míč hráči A. Hráč A z prvního dotyku posílá míč směrem k zadní tyči. Na zadní tyči čeká hráč E a za ním zabíhá hráč F, kdyby centr byl příliš dlouhý, Správné načasování hráče E a špatný odhad obránce 6, který se nechal předběhnout hráčem E

31 Obr. 17 Rohový kop zahraný kombinační akci u rohového praporku, s centrem na zadní tyč. Utkání: Mexiko Portugalsko (Obr. 18) Roh zahraný hráčem A, kdy většina útočících hráčů se nachází v brankovém území, tak aby se co nejvíce ztížila pozice brankáři. Pro úspěch této akce je nejdůležitější pohyb hráčů C, D a F, kteří navázali na sebe obránce 5,6,8. Rozhodujícím faktorem bylo vběhnutí hráče E do volného prostoru před brankovým územím. Hráč B na sebe navázal bránícího hráče 3 u rohového praporku a tím nedošlo k tomu, že by prostor pokutového území byl zahuštěn přílišným počtem hráčů

32 Obr. 18 Roh zahraný před brankové území, dobrý pohyb hráčů v brankovém území. Utkání: Švédsko Anglie (Obr. 19) Rohový kop zahraný hráčem A směrem na bližší tyč. Dobrý pohyb hráčů B,C,D v brankovém území a dobré načasování náběhu hráče D. Hráči E,F,G na sebe váží obránce 8,9,10 pokud došlo situaci, kdy by se míče nikdo na přední tyči nedotkl a míč by proletěl hráči E,F,G se pokoušejí o zakončení. Hráč D se dostává do zakončení a lehkým tečováním míče dokáže překonat brankáře

33 Obr. 19 Rohový kop zahraný na přední tyč, dobrý vířivý pohyb útočících hráčů Vhazování ze zámezí Utkání: Newcastle Hull (Obr. 20) Hráč A vhazuje míč na hráče B, ten pod tlakem obránce 2 nahrává hráči C, ten má dostatek času si připravit míč na centr. Hráči 1,4,5,6,7 se nejprve snaží vystavit útočící hráče do postavení mimo hru, ale jejich snaha vyšla na prázdno. V pokutovém území se vytvoří dvojice. Na centrovaný míč reagují všichni hráči ve vápně v pokutovém území, obránce 5 se snaží odhlavičkovat a míč ho přeletí. Útočící hráč D míč lehce tečuje a posílá ho k zadní tyči branky

34 Obr. 20 Rychlá kombinační akce rozehraná hned po vhazování s následným centrem do pokutového území. Utkání: Švédsko Anglie (Obr. 21) Autové vhazování zahrané hluboko do pokutového území. Obránce 2 pokrývá pozičním postavením útočníka G, kdyby vhazování bylo zahráno tak, že by se míč vrátil k hráči A, obránce 2 vyráží proti hráči s míčem a obránce 3 se posouvá k útočníkovi G. Dobrý klamavý pohyb útočících hráčů B,C,D, kteří na sebe naváží obránce 3,4,5,6 a uvolní tím prostor před brankou. Časovaný náběh hráčů E,F do prostoru před brankou a špatné pokrytí útočících hráčů obránci 7,8,

35 Obr. 21 Dlouhé autové vhazování před brankové území, dobrý klamavý pohyb hráčů před přední tyčí. Utkání: Austrálie Japonsko (Obr. 22) Dlouhé autové vhazování na přední tyč. Výborný timing hráče B, který vyhrál vzdušný souboj s obránci 2,3 a brankářem 1. Hráč B prodloužil míč směrem za sebe, kde nabíhali jeho spoluhráči C,D,E a zakončení osamoceného hráče D. Špatný odhad obránce 6 a nedostatečný start na míč hráčů 4,5 kteří se snažili zachytit míč letící do odkryté branky. Pro případný ještě jednou prodloužený míč nebo pokud by propadl zabíhá hráč F s obráncem

36 Obr. 22 Vhazování hozené na přední tyč, vyhraný souboj útočníka s obránci a brankářem. Legenda ke grafickému znázornění Pohyb hráče bez míče Pohyb hráče s míčem Střela Přihrávka

37 4. Závěr V této práci jsme se zaměřili nejenom na řešení standardních situací z pohledu útočícího týmu, ale i z hlediska bránícího týmu. Snažili jsme se poukázat na chyby, které bránící tým vytvořil svoji svojí špatnou koncentrací nebo špatným bráněním hráčů, ale také na správné řešení jednotlivých standardních situací. Standardní situace se stali nedílnou součástí moderního fotbalu a tréninkového procesu jak u profesionálních tak i u amatérských týmů. V naší práci jsme zjistili, že rohové kopy jsou ve větší míře rozehrávány kombinací než centrem přímo do pokutového území. U vhazování se snaží útočící tým míč dostat co nejblíže k brance dlouhými vhazováními. Týmy si kupují hráče s dobrou kopací technikou, aby zahráli standardní situace, novým trendem je kupovat hráče, kteří umí provést dlouhé vhazování, samozřejmě se tato vlastnost nebere jako rozhodující faktor pro výběr hráče, ale bere se jako jedna z kladných vlastností. Standardní situace se ze statistického hlediska podílejí na třetině všech branek ve fotbale, z tohoto hlediska se týmy často věnují procvičování standardních situací v tréninkovém procesu. U mládežnických kategorií by se tomuto procvičování spíše starší kategorie, u mladších bychom se měli věnovat rozvoji herních činností jednotlivce

38 Literatura 1. Votík, J. Trenér fotbalu UEFA licence B. 2. vyd. Praha: Olympia a.s s 2. Gepard, Bauer. Hrajeme fotbal. 1. vyd. České Budějovice: Kopp, s 3. Votík, J., Zalabák J. Trenér fotbalu UEFA licence C. 3. vyd., Olympia a.s s 4. Vojáček, L. Jak se zlepšit v řešení standardních situací. Fotbal a trénink. Časopis Unie českých fotbalových trenérů ČMFS, 2/2007, s Buzek, M. - Fotbal a trénink. Časopis Unie českých fotbalových trenérů ČMFS, 3/2007, 6. Bedřich, Ladislav. Fotbal: rituální hra moderní doby. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN Clive, Gifford. Encyklopedie fotbalu. 1.vyd. Svojtka & Co. S.r.o s 8. Štuler, Vladimír. Tréninková cvičení a hry. 1 vyd. Olympia s 9. Winterbottom, Walter. Vybraná herní cvičení. 1. vyd. Olympia s 10. Kačáni, L., Horský L. Tréning vo futbale. 2. vyd. Šport s 11. Buzek, M. Standardní situace, podstatný herní faktor mužstva. Fotbal a trénink. Časopis Unie českých fotbalových trenérů ČMFS. 3/2001, s Votík, Jaromír. Fotbal : trénink budoucích hvězd. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, s. : i. ISBN

39 Resumé V práci jsme se zabývali problematikou standardních situací v moderním fotbale. Cílem práce bylo přiblížit řešení jednotlivých standardních situací, poukázat na metody a nové trendy v zahrávání standardních situací. Metodou pro získání bylo sledování utkání a následný rozbor kresbou v programu Drillbook Football Pro. Za výsledek naší práce můžeme považovat správné provedení při standardní situaci a poukázat na chyby při bránění u jednotlivých systémů bránění. The Resume In this work we solved a issue of standart situation in modern football. Aim of this project was putting near different solutions of standart situations and showing methods and new trends in this subjekt. I collected information from watching football matches and then I drew that in Drillbook Football Pro software. We can be satisfied if the standart situations are solved properly and we can show failures in each systém of defence