Yuki 125 Bug: městský hmyzák

Transkript

1 1 z :49 Yuki 125 Bug: městský hmyzák Text: Jan Krajíček Foto: Jiří Jevický Zveřejněno: Zobrazeno: 7833x V nabídce tuzemské značky Yuki najdeme širokou škálu motorek a skútrů dovážených z Číny, jejichž hlavním pojítkem je jednoduchá technika, přiměřená kvalita a hlavně nízká cena. Už jsme se přesvědčili, že toto krédo se Yuki daří plnit někdy lépe, jindy hůř. Jak je na tom malý skútr s klasickým retro designem a lákavou cenovkou lehce přes třicet tisíc? Kapitoly článku Redakční test skútru Technické údaje Kompletní galerie Na úvod je dobré upozornit, že Bug ("brouk") vlastně není tak malý, jak by kubatura a hlavně výkon 8 koní naznačovaly. Zejména rozvor 1300 mm a výška sedla 800 mm jsou na stopětadvácový skútr dost solidní parametry, ale k tomu se ještě dostaneme. Na dvanáctipalcových kolech tu máme naprosto klasický, skoro až okoukaný, ale jednoduše nadčasový design à la Vespa ("vosa"). Zaoblené linie hlubokého předního blatníku, vysoká přední kapota s mřížkou, ováný reflektor v chromované mřížce, chromovaná zrcátka, široká podlaha a typicky bachratá podsedlová část s výrazným koncovým světlem tyhle všechny detaily samozřejmě nevymysleli v Číně, tam je jen okopírovali a na tamní poměry i dost vkusně poskládali dohromady. Boční podsedlová lišta celek ještě opticky zvětšuje, rychlé pruhy pak přidávají slušivému

2 2 z :49 černočervenému provedení na svěžesti. Pozitivní dojem z elegantního provedení sráží místy horší kvalita zpracování, patrná při bližším ohledání. Ačkoliv je Bug v podstatě převlečený Znen TF 125 a Znen patří v záplavě čínských jednostopých značek mezi ty větší a lepší nejsme ani zde ušetřeni obligátních zelených šroubů, místy nelícujících dílů (otravné hlavně v podobě špatně se dovírající přední schránky nebo sedla) a tu a tam rezonujícího krytu koncovky výfuku. Vzhledem k ceně a provenienci ale nic, co by šokovalo.

3 3 z :49 Pod sedlo se při troše citování schová i integrální přilba, do přední schránky zase uzamknete potřebné drobnosti. Moc nepřekvapí ani strohá analogová přístrojovka. Ručička tachometru typicky proměřuje o 10 km/h, palivoměr je naopak přesný a spolehlivý a červený symbol sluchátka se rozsvěcuje, když se vám za jízdy snaží kdosi dovolat. Ovladače jsou rovněž standardní, vlastně až na tlačítko výstražných světel, které nebývá u menších skútrů tak obvyklé. Jak jsme nakousli, Bug je však na svou kubaturu docela veliký tenhle brouk není žádná mšice, spíš pořádný chrobák. Ergonomie je vyloženě neasijská, spíš postavená vstříc urostlým Evropanům. Kombinace vysokých řídítek, vysokého sedla a dlouhé podlahy, kde je i přes nízký středový práh místa dost, poskytuje nečekaně pohodlný a příjemný posaz i vysokým řidičům. Na kolena je rovněž dost prostoru, řídítka při otáčení na místě nezavírají nohu, sedlo je pohodlně tužší a i poněkud subtilnější pasažér najde díky výklopným stupačkám a bytelným madlům u nosiče kufru aspoň základní míru komfortu. Dobrý dojem z jízdního pohodlí jde ruku v ruce s lehkou ovladatelností. I přes větší rozvor a výšku má Bug těžiště hodně dole (krom malých kol k tomu přispívá i pětilitrová nádrž pod podlahou), takže je 110kilový

4 4 z :49 hmyzák už od nejnižších rychlostí snadno ovladatelný, a díky velkému rejdu také pěkně obratný. Oproti předchozím zkušenostem tentokrát nezklamaly pneumatiky Duro, které si s městskými kratochvílemi typu přejezdy kolejí a mokré kočičí hlavy poradily se ctí. Tenhle brouk je zkrátka ve městě jak doma, proplétání se úzkými uličkami a mezerami v husté dopravě ho mu vyloženě baví a sedí mu. Jenže právě v tom je Bugovo úskalí je prakticky výhradně městský endemit. Asi už tušíte, že za to může motor. Jednoválec o objemu 125 ccm disponuje maximálním výkonem 5,7 kw (7,8 k) při 7000 otáčkách a točivým momentem 8 Nm/5500 ot./min. Kromě elektrického startéru je vybaven i praktickou nakopávačkou. I za chladného rána naskočí vzducháč bez zakuckání, jen je potřeba nechat jej chvilinku ohřát, aby se ustálily volnoběžné otáčky. Skrze tubus výfuku se nese zprvu jen slabé bzučení, které s rostoucími otáčkami rovnoměrně přidává na bzučivé hlasitosti. Motor má snad až překvapivě kultivovaný chod. Nepatrné vibrace, které lze při volnoběhu na stojanu pozorovat, nejsou v sedle cítit a ani s neustále vytočeným motorem nezačínají řidiče obtěžovat. Motor je totiž potřeba točit skutečně pořád. Variátor je nastaven spíše do síly, do vyšších otáček. Rozjezd z místa na plný plyn vám ruce určitě neutrhne, ale po pár prvních metrech dostává Bug znatelný kopanec,

5 5 z :49 takže v pásmu cca km/h se pohybuje docela dynamicky a s plynulým zátahem i v kopcovitém terénu. Rychlejší tempo už je problém, skútru začíná kolem šedesátky docházet dech a k udávané maximálce (85 km/h) se už škrabe s o hodně menší vervou. Překonat udávanou maximálku sice lze za pomoci kopce celkem v klidu, aniž byste měli pocit, že se Bug pod vámi začíná rozpadat, ale chce to dávku trpělivosti. Kultivovaně umírněný charakter motoru se alespoň odráží na příznivé spotřebě 2,5 l/100 km. Povzdech nad slabým motorem je o to větší i právě proto, že zejména brzdy a částečně i podvozek by dokázaly zkrotit i větší výkon. Přední vidlice, dle italského vzoru kyvná s dvojicí tlumičů, je sice pro ojediněle ostřejší jízdu kapku měkčí, na běžném městském povrchu a v legálních rychlostech ale malá kola spolehlivě drží a vidlice se zbytečně moc nepotápí ani při prudkém brzdění. Zadní dvojice tlumičů je naopak trochu tvrdšího ražení a občasné odskakování na výmolech odpadá až při jízdě ve dvou. Nečekanou měrou účinnosti disponují brzdy. Ty jinak už tradičně patří k nejslabším součástkám čínských skútrů. V případě Buga tomu je ale zcela naopak přední i zadní kotoučovka obsluhovaná dvoupístkem poskytuje, vzhledem k dražší konkurenci v kubatuře, nadprůměrnou účinnost. Ke slovu přijde hlavně přední brzda, kterou při její čitelnosti a lehkém kroku není pro solidní zpomalení nutné ani nijak intenzivně drtit. A kdyby jen přece, zadek, byť s kapku tupější odezvou, slouží jako výtečný pomocník bezpečné jízdy.

6 6 z :49 Jak už to tak u čínských skútrů bývá, nějaké ty mouchy se vždycky najdou, a platí to i o Yuki 125 Bug. Největším nešvarem skútru za ,- Kč je kromě místy nižší kvality zpracování hlavně slabší motor. Několik nepříjemných bugů je zde kompenzováno hlavně neurážejícím, ba spíš líbivým designem, pohodlnou ergonomií a solidními brzdami, a zejména pořizovací cenou a provozními náklady. Dlouhodobou spolehlivost, která je alfou a omegou provozu těchto přibližovadel, bohužel otestovat nedokážeme, tudíž konstatování o uspokojujícím renomé mateřského Znenu je jen pára nad hrncem možných pochybností. Co však zjistíme snadno: spotřeba je adekvátně nízká, servisní interval oleje a ventilů je 3000 km a o náhradní díly pro jednoduchý čínský vzducháč není ani u nás nouze. Kdo chce vysoce kvalitní křišťálově čistou stylovku, zaměří se místo Buga na jiný hmyzí druh - Vespu. Ale právě dík designové variaci na Vespu je Bug o kapku atraktivnější, než by byl jako obyčejný čínský skútr se všemi svými pro a proti. V této podobě jde totiž o nenáročného a příjemného městského robotníka, který

7 7 z :49 vzhledem k ceně působí poměrně solidně a jako bonus u toho i dobře vypadá. Informace o redaktorovi Jan Krajíček - Výška testovacího jezdce: 188 cm Klady a zápory Kapitoly článku Redakční test skútru Technické údaje Kompletní galerie Jak se Vám líbil tento článek? Průměr: 2.00 Známkováno: 10x