1. Historický vývoj trestného činu

Transkript

1 1. Historický vývoj trestného činu Při tvorbě této bakalářské práce, která se zabývá postavením trestného činu ve společnosti je nutné ohlédnout se do historie, jakým vývojem trestný čin prošel v různých stěžejních dobách naší společnosti. Ať je to doba starověku, středověku nebo osvícenectví. Náhled na trestný čin se měnil s ohledem na kulturu celé společnosti, jaká byla její úroveň a mravní vyspělost. Při pohledu do historie se neubráním pocitu, že náhled na trestný čin byl v některých dobách zcela nekompromisní a pro ty, co trestný čin spáchali byl trest zcela zásadní, někdy až likvidační. 1.1 Starověké a středověké pojetí trestného činu Ve starověku existoval velký kontrast mezi jednotlivými zákoníky. Asyrské, babylónské, židovské nebo egyptské zákoníky se vyznačovaly nejpřísnějšími tresty za spáchání trestného činu. V chetitském zákoníku jsou i takové moderní prvky, jako je rozlišování, zda viník spáchal trestný čin úmyslně nebo ne. Athény uzákonily rozlišování mezi úmyslnou a neúmyslnou vraždou. Rozdíl v úmyslnosti byl natolik důležitý, že viníky soudily dva soudní tribunály. Úkladné vraždy, travičství a úmyslné žhářství soudil jiný tribunál, než tribunál, který soudil neúmyslné zabití. Zřetelné je uplatňování principu odvety, tresty jsou majetkové, mrzačící či zotročující pachatele 1. Podle staršího římského práva byly za trestné činy považovány většinou jen ty skutky, kde byla určitá odpovědnost za výsledek. Tzn., že pokud zde byl pouze úmysl, nedošlo k trestnému jednání. Postupným vývojem se obrátila pozornost také k pachatelově vůli a začalo se přihlížet nejen k objektivním, ale i subjektivním prvkům trestného činu. 1.2 Osvícenství Osvícenství je intelektuální hnutí, životní postoj a filozofický směr 18. století, který znamenal převrat ve vývoji evropského myšlení. Osvícenství, odpoutané od barokní víry a inspirované antikou, logikou a humanismem, vytvořilo vlastní duchovní, etické 1 ŠNOR,Radomil; SEJCHLOVÁ, Irena. Právní dějiny. Horšovský Týn: Nakladatelství Jiří Kriška, s

2 a estetické principy. Ty daly základ mj. dnešním konceptům svobody, demokracie, pokroku a lidských práv. V době osvícenství se vyskytovaly pokusy o obsahové vymezení v zákonech, ať je to např. způsobení škody či poškození práva. Jasné obsahové vymezení dobové definice je v ruském trestním zákoníku z r. 1846, kdy trestným činem je útok na nedotknutelná práva vrchnosti nebo práva na bezpečnost společnosti nebo soukromých osob. Osvícenecké nauky vymezovaly trestný čin jako čin útočící na práva přirozená nebo poškozující společnost a její jednotlivé členy. Odtud i charakteristika trestného činu jako společensky škodlivého. 1.3 Období moderní doby Po době osvícenectví dochází k charakterizování trestného činu jako nemorálního zločinu, který přímo a závažně ohrožuje bezpečnost jak jednotlivce, tak společnosti. Pak tedy nestačí k nápravě viníka pouze náhrada škody, která vznikla oběti, ale i jeho spravedlivé potrestání. Trestní právo se v této době vymezuje pouze na ty oblasti, které neřeší občanské právo. Postupem doby se kategorie viny nejeví zdaleka tak jednoduchá. Souvisí s normami a jejich překračováním 2, kdy často vliv náboženství určuje, co je trestné a co nikoliv. Postupem vývoje se trestné činy rozdělily na zločiny a přečiny, přičemž kritériem byla míra pohnutky činu, kde zločin předpokládal pohnutku vyšší než nízkou. Kvalifikace pohnutek byla ponechána přímo na soudci, který posuzoval hrubou zištnost, surovost či zlomyslnost 3. Postupným vývojem trestního práva se zavedl pojem mladistvého a vzniklo mnoho zákonů upravujících trestní právo. 2 VODÁKOVÁ, Alena. Viníci a soudci, Praha: Sociologické nakladatelství, s. ISBN VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu, Brno: vydala Masarykova univerzita, s. ISBN

3 2. Vymezení trestného činu v současnosti Trestný čin je novodobé označení pro jednání, kterým pachatel zásadním způsobem poškozuje nebo ohrožuje chráněné zájmy společnosti, ústavní zřízení, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob. Stát za toto jednání prostřednictvím vícestupňové soustavy soudů ukládá tresty a ochranná opatření. O vině a trestu rozhoduje v České republice soud. Trestným činem je jen takové jednání, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoníku. Vymezení trestného činu můžeme vnímat ve dvou rovinách. Rovina legální, kdy trestným činem je to, co takto označuje platný zákon a dále pak rovina sociální, ve které zákon stanoví, co je trestným činem. To může být jinak posuzováno v různých společnostech. Např. určitá skupina lidí považuje některé trestné činy za škodlivé a jiná skupina společnosti nikoliv (často v zemích, kde vládl totalitní režim). 2.1 Trestní zákoník od 1. ledna 2010 Při tvorbě této bakalářské práce nemohu opominout významnou změnu trestního zákoníku. Do 31. prosince 2009 platil zákon číslo 140/1961 Sb., trestní zákon a od 1. ledna 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník, zákon číslo 40/2009 Sb.. Nový trestní zákoník nahrazuje mnohokrát novelizovanou, téměř 50 let starou normu, je významnou změnou trestního práva hmotného, v níž se promítá zásadní změna hodnotového systému české společnosti po roce Starý trestní zákon pochází z roku 1961, tedy z doby, kdy pojem demokracie byl bezmála trestný. Po roce 1989 byl mnohokrát novelizován, ale bylo nutné vytvořit zákon nový, který by vyhovoval dnešní moderní demokratické společnosti. V první řadě šlo o ochranu člověka jako jednotlivce, jeho základní práva a svobody, garantovaná Základní listinnou lidských práv a svobod, kterými jsou zejména život, zdraví, osobní svoboda a majetek. Výrazně nadřazuje trestné činy proti životu a zdraví, oproti majetkové a hospodářské kriminalitě či ostatním trestním činům

4 2.2 Přehled některých změn v novém trestním zákoníku Cílem této práce není porovnat oba zákoníky, starý a nový - platný od 1. ledna 2010, ale pro úplnost této práce uvedu alespoň ty, ve kterých došlo k nejdůležitějším změnám např.: trestné činy se dělí na přečiny a zločiny zpřísňují se tresty za zvlášť závažné zločiny na 20 let odnětí svobody a zvyšuje se horní hranice výjimečného trestu z 25 na 30 let a jako nejtěžší trest je zachováno doživotí zohledňuje se mírnější sazbou zabití v reakci například na dlouhodobé týrání ze strany oběti pro pachatele přečinů se nově zavádí domácí vězení zavádí se přečin nebezpečného pronásledování, tzv. stalking, s horní hranicí trestu v délce 1 roku u základní skutkové podstaty a 3 let u kvalifikované skutkové podstaty průlom je také v oblasti drog - poprvé se rozlišují tvrdé a měkké drogy, vláda navíc stanovila vyhláškou, jaké množství drog může u sebe člověk mít, aby se nejednalo o trestný čin, ale o přestupek 4 zpřísňují se tresty za sexuální zločiny, přečin týrání zvířat nebo neplacení výživného mezi trestné činy nebude patřit řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění 4 -

5 2.3 Základ trestní odpovědnosti Základem trestní odpovědnosti podle platného trestního práva je spáchání trestného činu. Nový trestní zákoník, účinný od 1. ledna 2010 přinesl některé změny. Stále platí pravidlo, že trestným činem může být jen takové jednání, které je zákonem za trestný čin označeno, tzn. obsahuje formální znak trestného činu. Formální znaky trestných činů jsou charakterizovány jednotlivými skutkovými podstatami, zakotvenými v obecné části i zvláštní části trestního zákoníku, věkem a příčetností. Zvláštní část trestního zákoníku je rozdělena do třinácti hlav 5. Pokud by se pachatel dopustil jakkoliv nemorálního a nebezpečného jednání, které ovšem nelze podřadit pod některou ze skutkových podstat obsažených v trestním zákoníku, nemůže být takové jednání jako trestný čin kvalifikováno. Platí zásada nullum crimen sine lege, žádný trestný čin bez zákona. Formální stránka trestného činu tedy zůstává i v novém trestním zákoníku nezměněna. Oproti tomu materiální znak trestného činu, tedy nebezpečnost činu pro společnost se novým trestním zákoníkem mění tak, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů 6. 5 Trestní zákoník 40/2009 od Trestní zákoník 40/ odst. 2 trestního zákoníku

6 3. Definice a kategorizace trestného činu Cílem této části práce je popsat, jaké pojmy souvisí s trestným činem, co vše trestný čin ovlivňuje a jaké změny doznala charakteristika trestného činu přijetím nového trestního zákona platného od 1. ledna Jak jsem již v předchozí kapitole poznamenala, nový trestní zákoník zcela opouští od posuzování společenské nebezpečnosti daného činu (materiální znak trestného činu). Podle trestního zákona platného do 31. prosince 2009 mohlo být z tohoto pohledu trestným činem jen takové jednání, jehož společenská nebezpečnost je větší než nepatrná. Nový trestní zákoník již pojem společenské nebezpečnosti nezná, ale posuzuje trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené jen v případech společensky škodlivých. 3.1 Pojem trestného činu Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně 7. Zde je vymezena definice trestného činu jako činu, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, v příslušné skutkové podstatě uvedené ve zvláštní části trestního zákona. Jedná se o nově vytvořené formální pojetí trestného činu. Nový trestní zákoník tedy vychází z formálního pojetí trestného činu, které však není pouhým popisem znaků charakterizujících trestný čin, ale je třeba jej navíc posuzovat jako čin společensky škodlivý. K trestnosti je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Trestným činem je též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc Kategorizace trestných činů Z historického hlediska prošlo třídění trestných činů poměrně složitým vývojem. Rakouský trestní zákoník z roku 1852 rozlišoval tři kategorie soudně trestných deliktů zločin, přečin a přestupek. Trestní zákon z roku 1950 zákon č. 86/1950 Sb. zavedl 7 Sbírka zákonů č. 40/2009, 13 8 Sbírka zákonů č. 40/2009, 20,

7 jednotný pojem trestného činu a tyto tři kategorie zrušil. Další změnou, která nastala přijetím zákona č. 140/1961 Sb. bylo rozlišení deliktů na trestné činy a tzv. provinění, které se později přijetím zákona o přečinech č.150/1969 Sb. změnilo na přečiny. Novela trestního zákona z roku 1961 provedená zákonem č. 175/1990 zrušila tento zákon o přečinech a zavedla pouze jednu kategorii soudně trestného deliktu trestný čin 9 a toto platilo až do přijetí nového trestního zákoníku č. 40/2009, jehož účinnost je datována dnem 1. ledna V novém trestním zákoníku nebylo převzato dosavadní pojetí jednotného deliktu, neboli trestného činu a trestné činy byly rozděleny do kategorií na přečiny a zločiny 10. Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let ( 14 odst. 2 trestního zákoníku). Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny, tzn. všechny trestné činy na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby převyšující pět let ( 14 odst. 3 trestního zákoníku) Trestní zákoník dále zavádí pojem zvlášť závažný zločin, což je úmyslný trestný čin, na něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let ( 14 odst. 3 trestního zákoníku). 3.3 Třídění trestných činů mezi základní otázky trestního práva patří nejen definice trestného činu, ale i jejich začlenění do určitých skupin Z hlediska procesního trestné činy za něž lze uložit trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, je možný tzv. odklon, tj. podmíněné zastavení trestního stíhání ( 307 trestního řádu a narovnání 309 trestního řádu) 9 NOVOTNÝ, Oto; DOLENSKÝ, Adolf; JELÍNEK, Jiří; VANDUCHOVÁ, Marie. Trestní právo hmotné obecná část. Praha: nakladatelství Kodex, s. ISBN Sbírka zákonů č. 40/2009,

8 trestné činy, za které je možno uložit trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, obviněný musí mít vždy obhájce, ať již zvoleného nebo ustanoveného soudem, tzv. nutná obhajoba ( 36 odst. 3 trestního řádu) Dělení dle doby a trvání Trestné činy jsou rozdílné i z pohledu trvání jejich páchání. Trvání trestného činu má význam z pohledu věku pachatele, který může začít s pácháním trestného činu jako nezletilý nebo mladistvý a ukončit páchání již jako osoba mladistvá nebo dospělá 11. Zvláštním případem trestných činů jsou činy pokračující, hromadné a trvající. Pokračování ( 116 trestního zákoníku) v trestném činu je charakterizováno těmito znaky: stejná skutková podstata, každý dílčí akt opětovně uskutečňuje znaky trestného činu, škody u pokračujícího trestného činu se sčítají objektivní souvislosti jsou dány souvislostí časovou mezi jednotlivými útoky a souvislostí místní v předmětu útoku stejný nebo podobný způsob provedení znamená, že pokračovat lze v činnosti pouze velmi podobné či stejnorodé subjektivní souvislost je dána postupným uskutečňováním stejného záměru, např. odcizování předmětů stejného druhu U trestných činů hromadných je důležitá součást skutkové podstaty a mnohost útoků, např. nedovolené ozbrojování ( 279 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku). Je zde podmínkou vyrábění či opatřování zbraně bez povolení po určitou dobu, oproti ojedinělému případu vyrobení či opatření zbraně. 11 CHMELÍK, Jan;IVOR, Jaroslav; PORADA, Viktor. Trestní právo hmotné. Praha: Nakladatelství Linde a. s., s. ISBN

9 Trvající trestný čin se vyznačuje udržováním protiprávního stavu po určitou dobu a toto se také postihuje. Zbavení osobní svobody ( 170 trestního zákoníku) se vyznačuje právě udržováním protiprávního stavu. Mezníkem, který odděluje jeden pokračující trestný čin od druhého, je zahájení trestního stíhání ( 12 odst. 11 trestního řádu). Pro trestné činy pokračující, trvající a hromadné je důležitý moment ukončení činnosti. Pachatel je trestně odpovědný ne jako mladistvý, pokud alespoň část protiprávního jednání uskuteční v době po dovršení osmnácti let jeho věku. Za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. bylo trestné činy možno posuzovat i z hlediska konkrétního a typového stupně společenské nebezpečnosti činu: Z hlediska konkrétního stupně nebezpečnosti činu trestné činy mimořádně vysokého stupně nebezpečnosti pro společnost trestné činy velmi vysokého stupně nebezpečnosti pro společnost trestné činy menšího stupně nebezpečnosti pro společnost, od potrestání je možné upustit trestné činy malého stupně nebezpečnosti pro společnost. U mladistvých pachatelů neměly činy malého stupně nebezpečnosti povahu trestných činů, nebyly tedy soudně trestné Dle typové nebezpečnosti Existují určité skupiny činů, které představují pro chráněné zájmy typicky natolik výrazné nebezpečí, že nezbývá, než na ně pohlížet jako na společensky nebezpečné. Hrubým ukazatelem typové nebezpečnosti je trestní sazba uvedená v zákoně. Podle této typové nebezpečnosti se dělily trestné činy na :

10 trestné činy zvlášť závažné, u těchto trestných činů je trestná jejich příprava a jejich pachatel je zvlášť nebezpečný recidivista, horní hranice trestní sazby činí nejméně osm let odnětí svobody trestné činy, za něž lze uložit trest odnětí svobody nejvýše do pěti let, soud může uložit trest obecně prospěšných prací nebo schválit narovnání trestné činy, za které lze uložit trest odnětí svobody nejvýše do tří let nemají povahu soudně trestných deliktů trestné činy, za které lze uložit trest odnětí svobody nejvýše do jednoho roku, uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody je u nich jen výjimkou odůvodněnou vzhledem k osobě pachatele 3.4 Trestné činy mladistvých Podle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže se trestný čin spáchaný mladistvým nazývá provinění 12 a nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro posouzení provinění spáchaného mladistvým trestní zákoník. Pojetí provinění je totožné s pojetím trestného činu dospělého pachatele. Trestem mladistvého je trestní opatření. Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Jde tedy pouze o odlišné označení trestného činu spáchaného mladistvým, nikoli o odlišnou konstrukci trestného činu. Nejde o samostatnou kategorii deliktů Zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže, 6 odst. 1 a 2 13 JELÍNEK, J., MELICHAROVÁ, D. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže s poznámkami a judikaturou. Praha: Linde, s

11 4. Znaky trestného činu Pro splnění cíle této bakalářské práce je nezbytné popsat jednotlivé znaky trestného činu a popsat změny, které nastaly. Schválením nového trestního zákoníku došlo k zásadním změnám ve výčtu znaků trestného činu. V novém trestním zákoníku se upouští od materiálního znaku a v platnosti zůstává pouze znak formální. Formální pojetí trestného činu má umožnit přísné rozlišování trestných činů a činů beztrestných. Formální znaky trestných činů jsou v trestním zákoně popsány v ustanoveních obecné části a také ve zvláštní části, ve formě definic jednotlivých druhů trestných činů, např. krádeže, vydírání, vraždy a dělí se na obecné a typové Formální znaky obecné posuzuje se příčetnost, včetně rozumové a mravní vyspělosti u mladistvého pachatele věk 4.2 Formální znaky typové Jsou charakterizovány skutkovou podstatou trestného činu. Ta zahrnuje typové znaky trestného činu pojmenované v trestním zákoníku. Výraz skutková podstata trestného činu označuje skutkový děj, tj. co se stalo a co je potřebné posoudit podle skutkového práva. Je to souhrn objektivních a subjektivních znaků jež jednotlivé trestné činy od sebe navzájem odlišují. Jednotlivé skutkové podstaty jsou charakterizovány obligatorními a fakultativními znaky. Znaky obligatorní jsou takové, které musí být u té které skutkové podstaty konkrétního trestného činu naplněny. Patří k nim objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka a protiprávnost ŘÍHA, Jiří. Tabulky a schémata z obecné části trestního práva hmotného. Praha: nakladatelství C.H. Beck, 2006, vydání první. 18 s. ISBN KUREŠOVÁ, Jana JUDr. Základy trestního práva. Ústí nad Labem: vydala Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, pedagogická fakulta, s. ISBN

12 K fakultativním znakům je řazena doba činu, místo činu, použité prostředky, hmotný předmět útoku (mohou to být lidé, ublížení na zdraví v 146 nebo věci, padělání a pozměnění veřejné listiny v 348 trestního zákoníku) a účinek, kdy se jedná o porušení předmětu útoku. K účinku nemusí vždy dojít, např. při pokusu o vraždu. Tyto nejsou povinným znakem skutkové podstaty a nemusí být proto zastoupeny. Znaky objektu trestného činu nebývají ve skutkové podstatě obvykle výslovně uvedeny. Nalézají se však v každé skutkové podstatě a je třeba je výkladem dovodit. 4.3 Posuzování jednotlivých znaků Posuzování skutečností, podle kterých určujeme, zda se jedná o trestný čin záleží na pořadí úvah při hodnocení 16. V první řadě bychom měli posoudit, zda jde o lidské jednání a zda jde o projev vůle navenek. Další důležitou součástí je také zjišťování zda jsou dány typové znaky trestného činu, dále zda jsou přítomny okolnosti vylučující protiprávnost a v neposlední řadě, jestli je pachatel trestně odpovědný. 16 ŘÍHA, Jiří. Tabulky a schémata z obecné části trestního práva hmotného. Praha: nakladatelství C.H. Beck, 2006, vydání první. 19 s. ISBN

13 5. Skutková podstata trestného činu Skutková podstata je souhrn typových, základních, právně relevantních znaků určitého právního institutu např. trestného činu. Pokud osoba naplní svým jednáním takové znaky tím, že spáchá trestný čin, naplní skutkovou podstatu, což s sebou přináší právní následky stanovené příslušnou právní normou. Pomocí znaků skutkové podstaty je vyjádřen základní charakter, význam a důvod existence daného právního institutu. Jako znaky skutkové podstaty jsou vybírány jen ty nejzávažnější, před kterými se v případě trestných činů chce společnost chránit. Pomocí typových znaků skutkových podstat se od sebe odlišují jednotlivé trestné činy. Naplnění skutkové podstaty znamená spáchání příslušného trestného činu, jedním skutkem lze spáchat i více trestných činů, např. fyzické napadení na veřejnosti je trestný čin ublížení na zdraví a výtržnictví, 146 a 358 trestního zákoníku. Jak bylo napsáno v předchozí kapitole, skutková podstata zahrnuje typové znaky trestného činu jako objekt (právní statek, který je jednáním porušen či ohrožen), objektivní stránku (jednání - konání či opominutí), subjekt (pachatel), subjektivní stránku (zavinění - úmysl či nedbalost) a protiprávnost. Pro naplnění skutkové podstaty a tím pro spáchání trestného činu musí být naplněny vždy všechny uvedené znaky. Skutkové podstaty trestných činů můžeme třídit podle několika kritérií 17 : podle vyjádření skutkové podstaty v zákoně popisné, samy podávají legální definice trestněprávních pojmů, např. kuplířství, krádež odkazovací se dovolávají na určité normy uvedené v zákoně blanketní se odvolávají na jiné předpisy např. devizové předpisy podle závažnosti trestného činu základní skutková podstata obsahuje znaky běžného typu, které jsou obsaženy v prvních odstavcích nebo v ustanovení bez odstavců nebo i v druhých a třetích odstavcích, které začínají slovem kdo, případně, stejně bude potrestán ( 356, odst. 2 trestního zákoníku) 17 SOLNAŘ, V.; FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D. Základy trestní odpovědnosti. Praha, ISBN

14 kvalifikované skutkové podstaty obsahují také tyto základní znaky současně se znaky, které charakterizují vyšší závažnost jednání privilegované skutkové podstaty charakterizují trestné činy menší společenské škodlivosti než skutkové podstaty základní, obsahují znaky méně typově závažné ( 172 vražda novorozeného dítěte matkou k ustanovení 140 vražda trestního zákoníku) podle struktury jednoduché skutkové podstaty charakterizují všechny prvky trestného činu vždy jedním znakem složitá skutková podstata je v první řadě charakterizována zastoupením většího počtu individuálních objektů chráněných zájmem, které mohou být dány alternativně viz. ustanovení 310 trestního zákoníku (rozvracení republiky) či kumulativně, ustanovení 173 trestního zákoníku (loupeže), kde je k naplnění skutkové podstaty trestného činu nutné, aby pachatel ohrozil či porušil oba objekty (osobní svobodu a majetek). Zároveň je třeba zkoumat i pořadí, v jakém byly porušeny. Jejich porušením v opačném pořadí dochází k naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže, dle ustanovení 205 odstavec 1, písm. c) trestního zákoníku, nikoli loupeže dle ustanovení 173 trestního zákoníku, tedy jestli násilí bylo užito po činu, tj. po přisvojení si cizí věci anebo při činu při přisvojování si cizí věci. A ve druhé řadě je zde zastoupení většího počtu forem jednání, případně připouští více forem zavinění byť i z nedbalosti, 196 trestního zákoníku (zanedbání povinné výživy) složená skutková podstata je charakterizována samostatnými znaky jiných skutkových podstat jednoduchých

15 5.1 Objekt trestného činu Objektem trestného činu rozumíme společenské vztahy, např. vztahy vlastnické, zájmy a hodnoty chráněné trestním zákonem. Jedná se o takové hodnoty, na jejichž ochraně záleží společnosti do té míry, že jejich porušení postihuje trestní sankcí. Objekt je nehmotný pojem a nemohou to být osoby ani věci. Objektem trestného činu jsou např. život, zdraví, občanské soužití, nárok na výživu anebo majetková práva 18. Objekt je přímo obsažen ve skutkové podstatě trestného činu. V případě, že tam pak není, je nutné jej odvodit z názvu hlavy, dílu popřípadě jednotlivých ustanovení. Objekt je možné dovodit i z jednání, případně z následku a třídíme je do několika kategorií Třídění objektů Obecný také rodový, nazýváme souhrn všech společenských zájmů chráněných trestním zákoníkem. Jeho význam je v tom, že zahrnuje veškeré zájmy, které je potřeba chránit Druhový druhový objekt, také skupinový je vyjádřen společnými druhovými rysy objektů jednotlivých trestných činů. Je to skupina společenských vztahů patřících k téže oblasti života. Skupinový objekt je uveden v nadpisech hlav a dílů Individuální individuálním objektem trestného činu se označuje jednotlivý zájem, k jehož ochraně je ustanovení trestního zákona určeno. Určení individuálního objektu je podmínkou pro správnou kvalifikaci trestného činu a je nezbytným znakem každé skutkové podstaty trestného činu. Chápeme individuální objekt primární nebo-li hlavní, který je prvkem skutkové podstaty a je vždy obligatorní a dále sekundární, vedlejší, který není znakem skutkové podstaty trestného činu a nemá význam pro kvalifikaci skutku. Individuální primární objekt může být dán alternativně (rozvracení republiky, 310 trestního zákoníku) či kumulativně ( loupež, 173 trestního zákoníku) 18 KUBEŠ, Miroslav. Trestní právo hmotné obecná část. Praha: vydala Námořní akademie s.r.o., s. ISBN

16 Konkrétní je objektem konkrétního trestného činu, jednotlivý vztah, zájem či hodnota přímo zasažená konkrétním jednáním konkrétního pachatele Některé trestné činy mají mimo svůj objekt ještě hmotný předmět útoku, jsou to buď lidé nebo věci, na které pachatel bezprostředně útočí a tím zasahuje objekt trestného činu. Násilné jednání proti člověku může směřovat proti životu, proti zdraví a proti svobodnému rozhodování člověka. Předmět útoku je člověk, ale objekt je různý. 5.2 Objektivní stránka trestného činu Objektivní stránka trestného činu je vnější stránka trestného činu, která se projevuje navenek, vnímáme ji svými smysly a charakterizuje způsob spáchání trestného činu a jeho následky. Obligatorní znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu jsou znakem každé skutkové podstaty. Pokud některý z těchto znaků chybí, pak se nejedná o trestný čin. K naplnění skutkové podstaty dochází při splnění těchto obligatorních znaků: jednání, následku a příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem Jednání Jednání je projevem vůle člověka ve vnějším světě. Je založeno na dvou obligatorních složkách a to složce vnitřní volní a složce fyzické vnější. O jednání nejde, schází-li některá z psychických či fyzických složek. Fyzické násilí vylučuje projev vůle a proto nejde o jednání ve smyslu trestního práva. Jednáním není pohyb, který je vynucen vnější silou, pohyby vyvolané křečí, mluvení ze spaní, náměsíčnost nebo stav vyvolaný hypnózou. Rozeznáváme dvě formy jednání - konání a opomenutí, podle toho dělíme trestné činy na: komisivní delikty, protiprávní činy způsobené jen konáním, kdy konáním se rozumí k cíli zaměřený a vůlí řízený svalový pohyb člověka, např. výtržnictví - úmyslné (dokonané, pokus, příprava)

17 - nedbalostní omisivní delikty způsobené opomenutím, se rozumí zdržení se takového, k cíli zaměřeného a vůlí řízeného svalového pohybu člověka, ačkoli tu byla povinnost konat, mohou být různě závažné - pravé úmyslné (dokonané, pokus), nedbalostní, např. nepřekazit nebo neoznámit - nepravé úmyslné ( dokonané, pokus, příprava), nedbalostní může být spáchána zastřelením, otrávením, lze je spáchat konáním i opomenutím. Dělí se na povinnosti vyplývající ze zákona, ze smlouvy nebo povinnosti vyplývající z předchozího nebezpečného jednání, např. odvracení nebezpečí, které by hrozilo z předchozí trestné činnosti Následek trestného činu Tento následek je znakem základní skutkové podstaty ve formě poruchy nebo ohrožení hodnot, které jsou objektem trestného činu. Následek může být poruchový - ublížení na zdraví nebo ohrožovací - obecné ohrožení, zde se nevyžaduje vznik následku. Jeho význam se odráží v určení míry škodlivosti spáchaného skutku a tím i v uložení odpovídajícího trestu či ochranného opatření. Druhy následků: těžší následek, je závažnější porucha či ohrožení primárního objektu, je závažnějším ve srovnání s následkem, jehož způsobení předpokládá základní skutková podstata, např. způsobení smrti při znásilnění jiný zvlášť závažný následek je zvláštní případ těžšího následku skutečnosti nezaviněné, např. škoda vzniklá na sousedním majetku při hašení požáru zvlášť těžký a těžko napravitelný následek může nastat pouze u poruchových trestných činů a je podmínkou pro uložení výjimečného trestu škodlivý následek 19 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné. Praha: Linde a. s., s. ISBN

18 5.2.3 Příčinný vztah mezi jednáním a následkem Tento vztah znamená, že určitá osoba může být trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Příčinou je každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal. Ne každá příčina má stejnou sílu vyvolat škodlivý následek. Různé příčiny a podmínky mají různý vliv na způsobení následku. K příčinnému vztahu musí přistoupit zavinění a srozumění s průběhem příčinného vztahu. Příčin může být v konkrétním případě i větší množství. Fakultativní znaky skutkové podstaty trestného činu jsou takové, které nemusí být vyjádřeny u každé skutkové podstaty. Pokud jsou však výslovně uvedeny, pak se stávají znaky obligatorními. Fakultativními znaky objektivní stránky trestného činu jsou: doba činu je v zákoně vyjádřena slovy za války, za bojové situace místo činu je specifikováno slovy na chráněném území, na vodním toku způsob provedení činu definováno zvlášť surovým způsobem hmotný předmět útoku např. matka, dítě, automobil Změna na hmotném předmětu útoku se nazývá účinek trestného činu. Rozdíl mezi následkem a účinkem je v tom, že následek se vztahuje k objektu trestného činu a účinek k hmotnému předmětu útoku. Účinek je jedním z fakultativních znaků skutkové podstaty trestného činu. Tam, kde je hmotný předmět útoku obligatorním znakem, pak je následkem míněn i účinek. 5.3 Subjekt trestného činu Subjektem trestného činu (pachatelem) je podle českého trestního zákona fyzická osoba, která je v době činu příčetná a dovršila patnáctý rok svého věku. České trestní právo vychází ze zásady individuální trestní odpovědnosti fyzických osob, nezná kolektivní odpovědnost, odpovědnost za cizí vinu a vinu právnických osob. Pachatelem je osoba, která svým jednáním uskutečnila všechny znaky trestného činu a je jím také osoba, kterou kvalifikujeme jako spolupachatele nebo účastníka. Pachatelem je též osoba, která trestný čin nedokonala, ale na jeho dokonání se připravovala nebo se o dokonání alespoň pokusila. Za pachatele trestného činu je třeba

19 považovat také toho, kdo ke spáchání trestného činu použije jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl 20, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost a nebo sama nejednala ve zvláštním úmyslu či pohnutky předpokládané zákonem Druhy subjektu obecný většinu trestných činů může jako pachatel spáchat kdokoliv, kdo v době činu dovršil patnáctý rok a je příčetný, zákon nepožaduje, aby taková osoba měla zvláštní postavení speciální vyskytuje se pouze u některých trestných činů např. vojenské trestné činy, trestné činy úředních osob, křivá výpověď, pokud se jí dopustil jako pachatel svědek, znalec nebo tlumočník, zákon mu připisuje určitou vlastnost či postavení konkrétní např. matka dítěte jako pachatelka vraždy novorozeného dítěte matkou ( 142 trestního zákoníku) Kriteria vylučující příčetnost Trestně odpovědný není ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládnout své jednání. Existují kriteria, která příčetnost vylučují. Trestní zákoník v ustanovení 26 přesně definuje nepříčetnost. Dělí se na: biologickou nepříčetnost, která je charakterizována duševní chorobou, poruchou, poruchou vědomí a duševní slabostí. Duševní porucha označovaná jako biologické kritérium nepříčetnosti je nejen duševní 20 KUBEŠ, Miroslav. Trestní právo hmotné obecná část. Praha: vydala Námořní akademie s.r.o., s. ISBN

20 choroba, ale i krátkodobá porucha např. jednání v afektu, které může mít různou dobu trvání psychologickou nepříčetnost, ta je vyjádřena neschopností ovládat své jednání, které je předmětem posouzení, tzv. určovací schopnosti a rozumové schopnosti tzv. rozpoznávací. Nedostatek schopnosti rozpoznávací nebo schopnosti ovládací je označován jako psychologické kritérium nepříčetnosti. Stačí nedostatek jedné z těchto schopností pro vyloučení trestní odpovědnosti pachatele Duševní porucha musí být diagnostikována a musí být v trestním řízení zjištěno, jaké její projevy měly význam k trestnímu jednání a podle toho je posuzován její právní význam. Samotná existence duševní poruchy nestačí, abychom pachatele považovali za nepříčetného. Tato porucha musí zbavovat postiženou osobu alespoň jedné z obou schopností, tj. schopnosti rozpoznávací nebo ovládací. Zmenšená příčetnost ( 27 trestního zákoníku) nevylučuje trestní odpovědnost, avšak odůvodňuje zvláštní postup vůči pachateli a má význam z hlediska rozhodování o sankcích. Nejde o polehčující okolnost. Problém vzniká, byla-li duševní porucha způsobená pod vlivem návykové látky. Jde o alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací či rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Při posuzování trestných činů pod vlivem návykové látky je třeba rozlišovat zda je: pachatel již natolik pod vlivem návykové látky, že se jedná o duševní poruchu (např. finální stádia alkoholismu, rozpad osobnosti pod vlivem narkotik apod.), takže jde o typický případ duševní poruchy a pachatel nebude stíhán z důvodu nepříčetnosti v době činu pachatel se úmyslně uvedl do stavu nepříčetnosti, aby v něm spáchal trestný čin, (opil se na kuráž) a je tedy plně odpovědný za trestný čin pachatel v nepříčetnosti spáchá trestný čin nedbalostní a jeho nedbalost spočívá v tom, že se uvedl do stavu nepříčetnosti, např. řidič motorového vozidla ví, že

21 pojede automobilem a přesto se opije a způsobí v nepříčetnosti trestný čin, je za něj plně odpovědný, jedná se o za trestný čin z nedbalosti zvláštní případ je trestný čin opilství, podle tohoto ustanovení, které je velmi obvyklé i v trestních zákonech jiných zemí, je stíhán ten, kdo se požitím nebo aplikací návykové látky nebo jinak přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí jednání, které má jinak znaky trestného činu. Nestačí jenom nepříčetnost, způsobená touto návykovou látkou, musí jít zároveň o spáchání činu jinak trestného, je třeba velmi pečlivě zkoumat pachatelovu psychiku (trestný čin opilství podle 360 trestního zákoníku) Pachatelem trestného činu mohou být pouze osoby sociálně zralé, které jsou schopny nést důsledky trestní odpovědnosti. Proto pachatelem trestného činu může být osoba, která v době spáchání činu dovršila patnáctý rok svého věku, trestní odpovědnost začíná dnem, který následuje po dni patnáctých narozenin. Osoba, která v době spáchání trestného činu dovršila patnáctý rok svého věku a nepřekročila osmnáctý rok svého věku, je označována jako mladistvý. U takové osoby je trestní odpovědnost upravena způsobem, uvedeným v zákoně č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Pojem mladistvý nezávisí na zletilosti nebo nezletilosti z hlediska občanského práva. I ten, kdo nabyl dříve, než v osmnácti letech zletilosti, je z hlediska trestního práva mladistvý. Jednou z polehčujících okolností, ke které soud přihlédne, je skutečnost, že trestný čin spáchala osoba, která je ve věku mladistvých. Dovršením osmnáctého roku věku se stává osoba plně trestně odpovědnou. Pokud spáchala trestný čin osoba, která v době spáchání trestného činu, za který je možné uložit výjimečný trest, dovršila dvanáctý rok svého věku a nepřekročila patnáctý rok, uloží takové osobě soud ochrannou výchovu, která může být prodloužena až do dovršení devatenáctého roku věku takové osoby. Trestní zákon nemá žádné zvláštní podmínky pro pokročilý lidský věk. Pokud není zjištěna nepříčetnost, trestní odpovědnost nezaniká. Pokročilý věk může mít podstatný vliv pro výběr druhu sankce

22 5.4 Subjektivní stránka trestného činu Neméně důležitou součástí skutkové podstaty je subjektivní stránka trestného činu. Pro splnění cíle této práce je nezbytný rozbor této problematiky. Subjektivní stránka je vnitřní stránkou trestného činu, týkající se psychiky, duševního života pachatele. Má znaky obligatorní, kterou je zavinění a která musí být u každé skutkové podstaty a složku fakultativní, která je jen u některých skutkových podstat, jako je pohnutka, motiv, účel a cíl činu. Zavinění je psychický vztah pachatele k určitým skutečnostem, jež zakládají trestný čin. K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačuje zavinění z nedbalosti. Zavinění, které je vybudováno na složkách vědění, zahrnuje vnímání, vlastně odraz předmětů, jevů a procesů. Může jít o vnímání dřívější nebo se může opírat o zkušenosti. Druhou složkou zavinění je vůle, musí existovat v době činu a rozumíme jí nejen chtění, ale i srozumění s určitými skutečnostmi nebo následkem Zavinění Rozlišují se dvě formy zavinění a to úmyslné ( 15 trestního zákoníku) a nedbalostní ( 16 trestního zákoníku). U úmyslné formy zavinění rozeznáváme: Úmysl přímý je charakterizován tím, že pachatel věděl, že způsobem uvedeným v trestním zákoně poruší nebo ohrozí zájem chráněný trestním zákonem, a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit. Úmysl nepřímý který je charakterizován tak, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn. U nedbalostní formy zavinění rozlišujeme: Nedbalost vědomá je vyjádřena tak, že pachatel věděl, že může způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo hrozit zájem chráněný trestním zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí

23 Nedbalost nevědomá je charakterizována tím, že pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Trestní zákoník oproti starému trestnímu zákonu zná pojem hrubé nedbalosti, která sice není přímo formou zavinění, ale je to jakási vážnější forma neúmyslného jednání a je charakterizována přístupem pachatele k požadavku náležité opatrnosti, která musí svědčit o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem. Všechny trestné činy, u nichž postačí nedbalost, je možné spáchat jak z nedbalosti vědomé, tak i nevědomé. Vznik zavinění z nedbalosti nevylučuje spoluzavinění poškozeného. Nedbalost nelze ztotožňovat s opominutím a jednání z nedbalosti lze uskutečnit jak konáním, tak opomenutím. Zavinění se vztahuje na všechny znaky skutkové podstaty, musí tak jednat alespoň v úmyslu, ve srozumění s jednáním. S otázkou zavinění úzce souvisí problematika omylu. Trestní zákoník charakterizuje (v ustanovení 18) omyl skutkový a omyl právní ( 19). Omyl skutkový kdo při spáchání trestného činu nejedná úmyslně a kdo mylně předpokládá skutkové okolnosti Omyl právní kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní a nemohl se tohoto omylu vyvarovat, např. nemá povinnost se seznámit s příslušnou právní úpravou z úředního rozhodnutí, smlouvy nebo ze zaměstnání Pohnutka, účel a cíl Fakultativní znaky subjektivní stránky trestného činu jsou: Pohnutka, je vnitřní podnět, který vedl k rozhodnutí spáchat trestný čin. Uplatní se při výměře trestu a může být polehčující či přitěžující okolností. Účel a cíl je dán tím, co se činem vyvolá, čeho se chce dosáhnout

24 6. Okolnosti vylučující protiprávnost Pokud se v této bakalářské práci zabývám trestným činem, snažím se ho vymezit a popsat, musím se také zmínit o okolnostech, které vylučují protiprávnost. Protiprávnost je možné v širším slova smyslu definovat jako nedovolené porušení právního řádu státu jako celku. Můžeme je charakterizovat jako okolnosti, které mají za následek, že spáchaný čin vykazující znaky trestného činu, trestným činem není. V zákoně č. 140/1961 Sb. byla upravena pouze krajní nouze, nutná obrana a oprávněné použití zbraně. Teorie však znala ještě výkon povolání a práva (myšleno zejména lékařský výkon či plnění rozkazu), riziko ve výrobě a výzkumu a svolení poškozeného. Nový zákon č. 40/2009 Sb. pak definuje nově v ustanovení 30 svolení poškozeného a v 31 přípustné riziko. 6.1 Druhy okolností vylučující protiprávnost V trestním zákoníku jsou nyní tedy tyto okolnosti vylučující protiprávnost krajní nouze, nutná obrana, svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně. V ustanoveních trestního zákoníku jsou vymezeny případy, kdy se již ze zákona vylučuje protiprávnost skutku. Jde o dovolené činy které přesto, že jsou svými znaky podobné trestným činům, nenaplňují znaky skutkové podstaty trestného činu a nejsou pro společnost škodlivé 21. Tím, že trestní zákoník připouští toto jednání, projevuje souhlas s nutnou mírou nebezpečí, která je spojena s takovou činností. V trestním zákoníku jsou upraveny jen nejdůležitější a nejfrekventovanější typy těchto okolností Jednání v krajní nouzi ( 28) Jednání v krajní nouzi je spáchání činu jinak trestného, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem. Jednání v krajní nouzi není trestným činem. To umožňuje, že nebudou stíhány osoby, které vystupují na ochranu zájmů chráněných trestním zákonem. V krajní nouzi lze odvracet nebezpečí hrozící nejen 21 NOVOTNÝ, František a kolektiv. Trestní kodexy. Praha: vydal Eurounion, s. r. o., s. ISBN

25 zájmům společnosti, ale i jednotlivce. A také v jednotlivých případech ohrožení života, zdraví, svobody, majetku nebo důstojnosti. Následek způsobený v krajní nouzi nesmí být stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Nejde o krajní nouzi, jestliže je možné nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak, např. útěkem. Vyloučení použití krajní nouze je u osob, které jsou povinny nebezpečí snášet, protože jim to ukládají zvláštní předpisy (např. lékař a ošetřovatel v nemocnici, policista, hasič, voják apod.). Jednání v krajní nouzi směřuje vždy proti někomu jinému než proti útočníkovi, tedy proti zájmům třetích osob, které stav krajní nouze nevyvolaly, ani na něm nenesly žádnou vinu. Nebezpečí musí hrozit přímo a nelze je za daných okolností odvrátit jinak. Pokud někdo spáchá trestný čin při odvracení útoku nebo jiného nebezpečí, aniž by byly zcela splněny podmínky krajní nouze, tak soud k tomuto přihlédne jako k polehčující okolnosti ( 41 písm. g) trestního zákoníku) Jednání v nutné obraně ( 29) Je spáchání činu jinak trestného, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Jednání v nutné obraně není trestným činem a je zaměřeno vždy proti útočníkovi. Nutná obrana předpokládá odražení útoku, přímo hrozícího zájmu chráněného trestním zákonem, nebo trvajícího, přičemž nesmí být zjevně nepřiměřená způsobu útoku. V nutné obraně lze chránit život, zdraví, svobodu, majetek a další individuální zájmy, stejně jako celospolečenské nebo státní zájmy. Intenzita nutné obrany musí být silnější než útok, jinak by obránce nebyl schopen se ubránit. Nutná obrana bere v úvahu složitou situaci obránce, který je mnohdy zaskočen nečekaným útokem a proto reaguje ve strachu, zmatku či leknutí. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. K nutné obraně je oprávněn kdokoli, i když útok nesměřuje proti němu samotnému a lze jí hájit zájmy vlastní i zájmy druhých. Neexistuje povinnost jednat v nutné obraně, obránce se může svobodně rozhodnout, zda tohoto svého práva využije. Pokud někdo spáchá trestný čin při odvracení útoku nebo jiného nebezpečí, aniž by byly zcela splněny podmínky nutné obrany, tak soud k tomuto přihlédne jako k polehčující okolnosti ( 41 písm. g) trestního zákoníku)

26 6.1.3 Svolení poškozeného ( 30) Trestný čin nespáchá ten, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny. Svolením se stává čin dovoleným, který by byl jinak nedovoleným zásahem do práv poškozeného. Svolení musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný, dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně. Za svolení poškozeného se nepovažuje souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení. Za svolení poškozeného se považuje také souhlas k riskantnímu lékařskému zákroku, který bude proveden odborným zásahem a bez něhož by pacient zemřel. Svolením nemocného není usmrcení nevyléčitelně nemocné a trpící osoby na její žádost (euthanasie), i když je svolení prokazatelné a srozumitelné. Návrh na úpravu skutkové podstaty usmrcení na vlastní žádost nevyléčitelně nemocného nebyl parlamentem akceptován Přípustné riziko ( 31) Vedle svolení poškozeného je přípustné riziko další novou okolností vylučující protiprávnost, nově výslovně upravenou v trestním zákoníku. Trestný čin nespáchá ten, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem. Stranou nezůstávají ani rizika např. v souvislosti s výkonem povolání a také se sportovními aktivitami. U dovoleného rizika musí jít o společensky prospěšný cíl, přičemž riziko je odůvodněno všestranným uvážením situace s přihlédnutím k současnému stavu poznatků vědy. Bez určité míry nebezpečí není možný žádný vědeckotechnický pokrok, rozvoj zdravotnictví a dalších oborů. O přípustné riziko nejde, pokud taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka. Úprava institutu přípustného rizika v trestním zákoně umožňuje oddělit trestné činy od beztrestných a dala vodítko ke spravedlivému, zákonnému a jednotnému rozhodování trestních věcí spojených s vědecko technickým rozvojem nebo podnikatelskými aktivitami

27 6.1.5 Oprávněné použití zbraně ( 32) Dalším důvodem vylučujícím protiprávnost je oprávněné použití zbraně. Jestliže osoba použije zbraň v mezích jejích právních předpisů, jedná se o oprávněné použití zbraně a trestný čin nespáchá. Důvody a rozsah možnosti použít zbraně jsou upraveny v zákonech, které upravují postavení určitých kategorií osob oprávněných nosit a užít zbraň. To se týká policistů, vojáků z povolání, příslušníků BIS, vězeňské služby. Trestní zákon nerozlišuje zbraň služební a soukromou, proto je možné použít v oprávněných případech služební i soukromé zbraně Plnění jiných práv a povinností Tato okolnost vylučující protiprávnost není v trestním zákoníku upravena, avšak teorie, ze které vychází i praxe, tuto okolnost zná. Patří sem: Plnění zákonné povinnosti (např. omezení řádně odsouzeného pachatele na osobní svobodě v důsledku výkonu uloženého trestu odnětí svobody) Výkon práva (např. výkon rodičovských práv, kdy rodiče zavřou dítě doma, zpravidla nemůže být protiprávním omezením dítěte na jeho osobní svobodě) Vykonávání dovolené činnosti a výkon povolání (jedná se zejména o lékařské zákroky prováděné v souladu s aktuálními poznatky lékařské vědy tzv. lege artis, v takovém případě, např. amputace končetiny není posuzována jako trestný čin ublížení na zdraví, resp. těžké ublížení na zdraví) 22 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník,

28 7. Vývojová stadia trestné činnosti Trestný čin je dokonán, jestliže jsou naplněny všechny znaky daného trestného činu uvedené v zákoně. U úmyslných trestných činů prochází trestný čin jednotlivými stupni, označované jako vývojová stádia trestné činnosti. Ne všechna stádia pachatelova úmyslu a jednání jsou trestná a nejzávažnějším stadiem je dokonaný trestný čin. Níže uvedená stadia jsou možná, ale nemusí být nutná. Závažné trestné činy převážně činy organizovaného charakteru jsou většinou pečlivě připravovány, plánovány a organizovány a prochází výrazně vývojovými stadii trestného činu. Z hlediska trestního práva rozlišujeme u úmyslných trestných činů přípravu, pokus a dokonaný trestný čin. Obecně platí, že příprava a pokus jsou trestné podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. 7.1 Příprava k trestnému činu ( 20) Z vývojových stádií trestné činnosti má trestně právní význam přípravné jednání. Myšlenka nebo projev úmyslu, který tomuto předcházel trestný není. Příprava k trestnému činu je vymezena jako úmyslné vytváření podmínek pro spáchání trestného činu. Příprava je postihována jen u zvlášť závažných zločinů ( 14 odst. 3 trestního zákoníku) a pouze za podmínky, že tak trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví Přípravné jednání Existují různé formy přípravy k trestnému činu, ale mezi nejtypičtější způsoby přípravného jednání patří: organizování trestného činu, při kterém dochází ke stanovení plánů postupu pro spáchání trestného činu, vyhledávání spolupachatelů a rozdělování úkolů opatřování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání vypovídá o tom, jakou míru obtížnosti museli vynaložit pachatelé pro jejich získání

29 spolčení je dohoda dvou a více osob na spáchání trestného činu, kdy nemusí být dohodnuta úplně jasná pravidla a detaily srocení je shluk alespoň tří osob, k němuž došlo třeba i bez výslovné dohody, je zaměřeno k individuálně určitému násilnému trestnému činu, ke kterému má hned dojít, je zde spojení sil a prostředků návod spočívá v úmyslném navedení jiné osoby ke spáchání trestného činu pomoc může být formou fyzické či psychické podpory 7.2 Pokus trestného činu ( 21) Pokus je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu. Důležitým znakem pokusu je jeho bezprostřednost, úmysl spáchat trestný čin a nedostatek dokonání. Jde tedy o úmyslné jednání, při kterém jsou odstraňovány překážky, které by trestný čin neumožňovaly a použití prostředků k uskutečnění trestného činu. Pokus je charakterizován především nedostatkem následku, který je znakem skutkové podstaty, konkrétně objektu trestného činu. 7.3 Dokonání trestného činu Dokonání trestného činu znamená, že pachatel svým jednáním naplnil všechny obligatorní znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu. Dokončení je uskutečnění pachatelovy představy o svých cílech a představách spácháním trestného činu. Dokončit trestný čin nelze, aniž by nebyl dokonán. Dokonání a dokončení může zpravidla splývat v jeden časový okamžik v případě, kdy se znaky skutkové podstaty kryjí s pachatelovým cílem. 7.4 Trestnost a zánik trestnosti přípravy a pokusu Trestnost přípravy resp. pokusu trestného činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně

30 upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněného trestním zákonem z podniknuté přípravy či pokusu učinil o přípravě či pokusu trestného činu oznámení v době, kdy nebezpečí mohlo být ještě odstraněno. Oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku. Podmínka dobrovolnosti je splněna, pokud nic nebrání dokončit trestný čin a přesto se od dokonání upustí. Dobrovolné upuštění od přípravy nebo pokusu má za následek beztrestnost pachatele za trestný čin, ke kterému příprava nebo pokus směřoval. Tím však není dotčena trestnost za jiný dokonaný trestný čin, který již svým dosavadním jednáním spáchal

31 8. Porovnání trestných činů v Ústeckém kraji Ve své práci se zabývám trestným činem, jeho vymezením, také jeho znaky, skutkovou podstatou a okolnostmi vylučující protiprávnost. Jak jsem již v předchozích kapitolách zmínila, trestné činy a jejich vymezení doznaly v historickém vývoji určitých změn. Jedním z cílů této bakalářské práce je porovnání trestných činů. Pro jeho splnění jsem si vybrala srovnání vybraných druhů trestných činů v závislosti na čase. Vzhledem k vývoji ve společnosti lze předpokládat, že v současné době nedošlo k výraznému poklesu spáchaných trestných činů. Můžeme se o tom přesvědčit z množství informací o trestné činnosti zprostředkované médii, televizí či denním tiskem. Trestný čin a jeho negativní dopady nelze zcela odstranit, protože je součástí každé společnosti, ale lze omezit jeho projevy, snížit jeho možné následky a škody. Očekávám, že průběhu sledovaného období dojde k rozdílné struktuře trestných činů v souvislosti se změnami ve společnosti, které v tomto období nastaly. Sociální změny ve společnosti jistě souvisí s nárůstem nezaměstnanosti, která také ovlivňuje páchání trestné činnosti. Pro porovnání struktury trestné činnosti jsem si vybrala Ústecký kraj v letech 1999, 2005 a 2009 a budu se zabývat čistě jenom podílem trestných činů na jejich celkovém množství. Ve druhé grafické části porovnám tento kraj s ostatními kraji v České republice, co do množství trestných činů. 8.1 Charakteristika trestných činů Pro lepší orientaci uvádím v této podkapitole charakteristiku vybraných trestných činů, která přiblíží, o jaké skutkové podstaty se v rámci jednotlivých popsaných skupin jedná. majetkové trestné činy jsou takové činy, které jsou zaměřeny proti majetku jednotlivých občanů, či skupin občanů a dále trestné činy, které poškozují stát, státní vlastnictví a majetek MAREŠOVÁ, Alena a kolektiv. Kriminalita v roce Praha: vydal Institut pro kriminologii a prevenci 2009, s. ISBN

32 hospodářská kriminalita zahrnuje trestné činy uváděné v trestním zákoníku ve zvláštní části v hlavě V zpronevěra, úvěrový a pojistný podvod a v hlavě VI padělání a pozměnění peněz a jejich neoprávněná výroba, trestné činy daňové, poplatkové, devizové a dále trestné činy proti pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou mravnostní trestné činy obsahuje výskyt dětské pornografie a její distribuce prostřednictvím internetu, znásilnění násilné trestné činy jsou zastoupeny v grafech loupežemi a vraždami ostatní trestné činy zahrnuje maření výkonu rozhodnutí, výtržnictví, drogovou kriminalitu, podílnictví zbývající trestné činy jejich součástí je stále ještě řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, dále poškozování cizích práv, zanedbání povinné výživy, ohrožení pod vlivem návykové látky a opilství a dopravní nehody silniční 8.2 Tabulkové a grafické srovnání trestných činů v Ústeckém kraji ve vybraných letech 1999, 2005 a 2009 Pro srovnání jsem si vybrala roky 1999, 2005 a první pololetí roku Delší časové rozestupy jsem zvolila záměrně, abych zjistila změny struktury trestných činů v této časové přímce. Předpokládám, že pokud budou změny v rozvržení trestných činů, bude rozdíl více znatelný a změřitelný. Jednotlivé roky jsem pro snadnější představu znázornila výsečovými grafy, kde je přehledně vidět podíl trestných činů z celku a srovnání let je dobře viditelné v posledním sloupcovém grafu. Pro srovnání jsem zvolila trestné činy majetkové, hospodářské, mravnostní, násilné, vojenské, ostatní a zbývající. Tyto kategorie jsem popsala v předchozí kapitole

33 Trestná činnost v roce Tabulka č. 1 Majetková 72% Hospodářská 10% Mravnostní 1% Násilná 5% Vojenská 0% Ostatní 6% Zbývající 6% graf č. 1 10% 0% 6% 5% 1% 6% 72% Majetková Hospodářská Mravnostní Násilná Vojenská Ostatní Zbývající V tomto roce tvoří největší část z celkového počtu trestných činů činy majetkové, jedná se skoro o tři čtvrtiny z celkového množství trestných činů. Následují hospodářské, ve kterých je zahrnut např. úvěrový či pojistný podvod (viz. předchozí podkapitola) a o třetí příčku se dělí přibližně stejně činy násilné, ostatní a zbývající

34 Trestná činnost v roce 2005 Tabulka č. 2 Majetková 59,8% Hospodářská 14,1% Mravnostní 0,7% Násilná 8,8% Vojenská 0,02% Ostatní 8,7% Zbývající 7,8% graf č. 2 0% 9% 1% 14% 9% 8% 59% Majetková Hospodářská Mravnostní Násilná Vojenská Ostatní Zbývající V roce 2005 dochází k nárůstu hospodářských trestných činů, mírně stoupl podíl zbývajících, násilných a ostatních trestných činů a to vše na úkor činů majetkových. Mravnostní delikty jsou nepatrné a došlo ještě ke snížení jejich počtu z celkového množství oproti předchozímu srovnávanému roku

35 Trestná činnost v 1. pololetí roku 2009 Tabulka č. 3 Majetková 55,6% Hospodářská 11,1% Mravnostní 0,6% Násilná 6,9% Vojenská 0% Ostatní 5,4% Zbývající 20,3% graf č.3 5% 0% 7% 1% 20% 11% 56% Majetková Hospodářská Mravnostní Násilná Vojenská Ostatní Zbývající V tomto roce je patrný nárůst zbývajících trestných činů na úkor činů majetkových. Počet hospodářských mírně klesl, ostatní a násilné zůstávají přibližně ve stejném počtu. V tomto grafu je zřejmé, se počet majetkových trestných činů mění a dochází k přesunu na jiné kategorie

36 8.3 Srovnání trestných činů v Ústeckém kraji v obdobích 1999, 2005, 2009 v souhrnném grafu Pro porovnání všech třech období jsem vybrala tento typ grafu, který znázornění umožňuje. Tabulka č. 4 Trestná činnost Majetková 72% 59,8% 55,6% Hospodářská 10% 14,1% 11,1% Mravnostní 1% 0,7% 0,6% Násilná 5% 8,8% 6,9% Vojenská 0% 0,02% 0% Ostatní 6% 8,7% 5,4% Zbývající 6% 7,8% 20,3% graf č. 4 80% 70% 60% 50% 40% % 20% 10% 0% Majetková Hospodářská Mravnostní Násilná Vojenská Ostatní Zbývající

37 8.4 Srovnání množství trestných činů Ústeckého kraje s ostatními kraji v celé ČR Pro získání celkového obrazu vývoje trestných činů v Ústeckém kraji, rozhodla jsem se ve své práci graficky znázornit, jak si Ústecký kraj stojí v množství trestných činu v porovnání s ostatními kraji v České republice a to v posledních dvou letech 2008 a Skupiny trestných činů jsou zastoupeny stejnými skutkovými podstatami tak, jak je popsáno v kapitole 8.1. Ještě se musím zmínit o změně členění útvarů s územně vymezenou působností. Do 31. prosince 2009 bylo součástí členění Krajské ředitelství Severočeského kraje a od 1. ledna 2010 došlo ke změně na Krajské ředitelství Ústeckého kraje. Z tohoto důvodu je v tabulkách ještě stále uveden Severočeský kraj. tabulka č. 5 V roce 2009 je v Severočeském kraji registrováno trestných činů, oproti roku 2008 klesla kriminalita o skutků, což představuje celkové snížení o 8,7 %. V porovnání s ostatními kraji je tento kraj na třetím místě s nejvyšším množstvím trestných činů a došlo zde v roce 2009 k jednomu z nejvyšších poklesů trestné činnosti. 25 Stav a vývojové trendy kriminality v ČR ve statistikách k 31. prosinci Policejní prezidium České republiky, Praha 20. ledna 2010, oddělení strategických analýz

38 tabulka č. 6 V této tabulce je velmi zřetelná vysoká násilná kriminalita Ústeckého kraje v porovnání s ostatními kraji. Pouze kraj Severomoravský má více násilných trestných činů s výrazně menším poklesem v roce tabulka č. 7 Ostatní kriminální činy v Severočeském kraji nedosahují nejvyšších hodnot. Zajímavé je přibližně stejné množství ostatních kriminálních činu jak v roce 2008 tak v roce Většinou v každém kraji došlo k posunu, úbytku či navýšení

39 tabulka č. 8 Majetková trestná činnost dosahuje průměrných hodnot v porovnání s ostatními kraji. Došlo zde k mírnému poklesu v roce 2009, menší množství těchto trestných činů má pouze Jihočeský, Západočeský a Východočeský kraj. tabulka č. 9 Zbývající kriminalita v Severočeském kraji přes snížení množství trestných činů v roce 2009 zastává nejvyšší příčku. Srovnatelné je množství těchto trestných činů pouze v Jihomoravském a Severomoravském kraji

40 tabulka č. 10 Hospodářská trestná činnost v Severočeském kraji dosáhla v roce 2009 v porovnání s ostatními kraji největšího snížení množství těchto činů. Tímto razantním snížením, Severočeský kraj měl lepší výsledky než kraj Jihomoravský a Severomoravský, kdy v roce 2008 měly všechny tyto kraje přibližně stejné hodnoty. tabulka č. 11 Mravnostní kriminalita v roce 2008 dosahovala v Severočeském kraji nejvyššího počtu trestných činů v porovnání s celou Českou republikou. V roce 2009 došlo k poklesu počtu těchto činů a tím se do popředí dostal Jihomoravský kraj. Ale stále patří Severočeský kraj mezi tři kraje s nejvyšší mravnostní kriminalitou