Rukověť pro posuzování shody stavebních výrobků

Transkript

1 Rukověť pro posuzování shody stavebních výrobků Výstup z projektu podpory jakosti č. 07/16/2006 Autoři publikace: Jana Čurdová, Marie Bačáková, Zdeňka Bláhová, Václav Kučera, Jiří Sobola, Jiřina Srbková, Alexander Trinner Národní informační středisko pro podporu jakosti Praha 2006

2 Publikace nebyla podrobena korektuře ze strany Národního informačního střediska pro podporu jakosti. Za kvalitu textů a tisku odpovídá autor. Národní informační středisko pro podporu jakosti, 2006 ISBN X

3 Kolektiv autorů: Ing. Marie Bačáková, Institut pro testování a certifikaci, a. s., kapitola 3, příloha č. 3 Ing. Zdeňka Bláhová, Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., příloha č. 2 Ing. Jana Čurdová, Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., kapitola 7, přílohy č. 1, 4, 5 Ing. Václav Kučera, CSc., Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., kapitola 4 Ing. Jiří Sobola, Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., kapitola 1 Ing. Jiřina Srbková, Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., kapitola 5 Ing. Alexander Trinner, Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., kapitoly 2, 6

4 OBSAH 1. Úvod 1.1 Právní rámec uvedení výrobku na trh Trh se stavebními výrobky a použití ve stavbě Revize CPD Východiska z této situace Jak postupovat v praxi 2.1 Jak rozhodnout o způsobu posouzení shody Výrobky v působnosti nařízení vlády č. 190/2002 Sb Výrobky v působnosti nařízení vlády č. 163/2002 Sb Právní předpisy 3.1 Obecná bezpečnost a uvádění výrobků na trh Právní předpisy ES týkající se stavebních výrobků Právní předpisy ČR týkající se stavebních výrobků Nařízení vlády č. 190/2002 Sb Nařízení vlády č. 163/2002 Sb Další právní předpisy ČR související s technickými požadavky na stavební výrobky Normy 4.1 Harmonizované technické normy Určené technické normy Eurokódy Technické specifikace ETA asto 5.1 Evropské technické schválení ETA Stavební technické osvědčení STO Postupy při posuzování shody 6.1 Postupy posuzování shody (PPS) Postupy posuzování v národním systému ČR Prohlášení o shodě Postupy posuzování shody v systému EU ES prohlášení o shodě Koordinace činnosti autorizovaných osob Přehled internetových adres zdroje informací PŘÍLOHY Příloha č. 1: Základní požadavky na stavby Příloha č. 2: Požární bezpečnost staveb Příloha č. 3: Ochrana zdraví a životního prostředí Příloha č. 4: Ukázka zveřejňování hen v OJ Příloha č. 5: Seznam platných ETAG

5 1. ÚVOD Vážený čtenáři, právě jste otevřel příručku Rukověť pro posuzování shody stavebních výrobků, jejímž cílem je provést Vás oblastí posuzování shody stavebních výrobků. Příručka je určena zejména těm, jejichž úkolem je zajistit splnění zákonné povinnosti při uvedení stavebních výrobků na trh. Pokud je tato oblast pro vás zcela nová, věříme, že s její pomocí naleznete správný postup pro posouzení vašeho produktu. Pokud jste se již s posuzováním shody setkal, příručka vám bude zdrojem podrobnějších informací, včetně specifických a v evropském měřítku velmi sledovaných oblastí požární bezpečnosti a ochrany zdraví. Tato publikace navazuje na obecnou Rukověť pracovníka pro posuzování shody výrobků, která byla vydána v rámci Podpory projektů jakosti v roce Právní rámec uvedení výrobku na trh Výrobky, které jsou uváděny na trh, musí být bezpečné, tj. nesmí ohrozit zdraví a bezpečnost osob ani životního prostředí. Odpovědnost za to nese jejich výrobce, dovozce popřípadě distributor. Uvedením na trh se přitom rozumí okamžik, kdy je výrobek předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání. Pro důležité, státem určené, tzv. stanovené výrobky, musí být prokázána jejich bezpečnost předepsaným způsobem a musí být vydány příslušné doklady, případně musí být výrobky předepsaným způsobem označeny. Vztahuje se na ně zákon č. 22/1997 Sb., v platném znění o technických požadavcích na výrobky a na něj navazující právní předpisy, tj. nařízení vlády. Proces prokazování souladu s předpisy se nazývá posuzování shody. Většina stavebních výrobků je stanovenými výrobky, a musí proto splnit požadavky buď nařízení vlády č. 190/2002 Sb., v platném znění, kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE (NV 190), v této příručce také nazývané evropský systém posuzování shody, nebo nařízení vlády č. 163/2002, v platném znění, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky (NV 163), v této příručce také nazývané národní systém posuzování shody. Na výrobky, které mají původ v některém členském státu EU, se vztahuje princip vzájemného uznávání, tj. posouzení podle národního principu této země a je dostatečné pro uvedení na trh v České republice. Výrobky ze třetích zemí (mimo EU) uplatňované na trhu v České republice musí být posouzeny podle požadavků EU nebo podle požadavků českých. Podrobné informace o právních předpisech naleznete v kapitole 3. Posouzení shody jak na evropské úrovni, tak v národním systému vychází ze směrnice Evropské unie (EU) pro stavební výrobky č. 89/106/EHS, nazývané též CPD. Zatímco pro ostatní výrobkové oblasti stanoví příslušné směrnice základní požadavky přímo na výrobek (stroj, spotřebič, hračku, atd.), CPD stanoví základní požadavky na stavby. Existují-li pouze základní požadavky na stavby, pak je nutno požadavky na výrobky určené pro zabudování do stavby kvalifikovaným způsobem odvozovat od základních požadavků na stavby. Tento kvalifikovaný způsob předpokládá konsen- 4

6 suální proces tvorby technických specifikací, tj. technických dokumentů, podle kterých se při posuzování shody postupuje. Schválenými technickými specifikacemi, nazýváme je harmonizované, pro stavební výrobky jsou jednak harmonizované evropské normy (hen) a dále evropská technická schválení (ETA). Výrobky mohou být uvedeny na jednotný evropský trh po prokázání shody s nimi. Znamená to tedy, že posouzení shody nelze provést, pokud neexistuje technická specifikace, a to proto, že neznáme (na rozdíl od všech ostatních směrnic) základní požadavky na daný výrobek a tudíž nelze vyhodnotit plnění požadavků přímo. Stavební výrobek je pochopitelně určen k zabudování do stavby (výrobek, který není určen k zabudování do stavby, není stavebním výrobkem). Z toho vyplývá, že stavební výrobek není určen konečnému uživateli nebo spotřebiteli, ale je to meziprodukt, se kterým pracují projektanti a investoři a který se dostává ke konečnému uživateli až po jeho zabudování do stavby. Tato skutečnost má také svoje právní důsledky, protože na rozdíl od ostatních výrobků nelze jednoznačně zařadit legislativu pro stavební výrobky mezi legislativu na ochranu spotřebitele. Navíc může projektant stavební a instalační proces významně změnit vlastnosti samotného výrobku a míru rizika, které představuje ve vztahu k plnění základních požadavků na stavby. Řada stavebních výrobků vzniká sestavením několika výrobcem přesně definovaných komponentů až na stavbě, čímž se součástí výrobku stává i předpis pro jeho montáž a instalaci a návazně na to i kvalifikace a způsobilost montérů. Dále musí existovat postup posuzování pro výrobky nové nebo inovované. Tyto zvláštní postupy existují jak na národní, tak i na evropské úrovni a jsou popsány podrobně v dalších kapitolách. Na jedné straně existuje evropská i národní legislativa pro umístění výrobku na trh a na druhé straně jsou tu národní stavební zákony členských zemí, kde žádná harmonizace neprobíhá. Tento rozpor způsobuje vážné problémy a v podstatě blokuje fungování společného trhu, který pracuje na principu vzájemného uznáváni. Nelze přece nutit projektanta nebo stavebníka, aby do stavby zabudoval výrobek, který sice splňuje požadavky pro umístění na trh, ale evidentně nebo skrytě neplní požadavky vyplývající ze stavebního zákona. Lze konstatovat, že trh se stavebními výrobky nebude dobře fungovat, dokud nedojde k harmonizaci stavebních zákonů. Z nich budou vždy vyplývat dodatečné požadavky jak na výrobky umístěné na evropský trh s označením CE, tak i na výrobky umístěné na trh v některém národním systému. Celá řada komplikovaných procesů, které tato brožura popisuje, musela vzniknout jen z tohoto důvodu. 1.2 Trh se stavebními výrobky a použití ve stavbě Zvýše uvedených zvláštností a odlišností stavebních výrobků vyplývají i určité anomálie ve fungování společného trhu. V případě stavebních výrobků nelze uplatňovat jen čl. 28 Smlouvy, Čl. 28 Kvantitativní omezení při dovozech a všechna opatření mající obdobný účinek musí být mezi členskými zeměmi zakázány ale s ohledem na jednoznačně deklarovanou odpovědnost členských zemí EU za bezpečnost svých občanů (neexistuje evropská ochrana občana, ale jen národní) jsou člen- 5

7 skými zeměmi legitimně uplatňovány dodatečné požadavky na výrobky, které ovšem musí být řádně zdůvodněny ve smyslu směrnice 98/34/EHS. Čl. 30 Opatření článků 28 a 29 nevylučují zákazy nebo omezení dovozu, vývozu nebo zboží v tranzitní přepravě, jestliže jsou zdůvodněny na základě obecné morálky, politiky vůči veřejnosti, nebo obecnou bezpečností; ochranou zdraví a života, lidí, zvířat nebo rostlin; ochranou národních hodnot majících uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu; nebo ochranou průmyslového nebo obchodního vlastnictví. Tyto zákazy a omezení však nesmí být prostředkem svévolné diskriminace nebo skrytých omezení obchodu mezi členskými zeměmi. V praxi to znamená, že některé požadavky jsou harmonizovány na evropské úrovni a některé nejsou, takže výrobek u kterého byla prokázána shoda s harmonizovanými požadavky na trh může, ale bude muset splnit ještě další požadavky, aby mohl být v dané zemi použit ve stavbě. Přitom v některých zemích může výrobek na trh, ale nemusí být použit, v jiných pak výrobek, který nemůže být použit ve stavbě, protože neplní všechny požadavky platné v dané zemi (a někdy i na určitém teritoriu), nesmí být umístěn ani na trh, aby uživatel nebyl uveden v omyl. Lze tvrdit, že jednotný trh stavebních výrobků neexistuje a ani nemůže, protože proti sobě stojí legislativa společného trhu a národní legislativa na ochranu zdraví a života lidí, která vychází z rozdílných geografických a klimatických podmínek i tradic. 1.3 Revize CPD Analýzy prováděné především v souvislosti s neúspěchem tzv. Lisabonské strategie EU, jejímž cílem bylo snížit náskok USA ve výkonnosti ekonomiky, identifikovaly jako jednu z příčin přetrvávající problémy ve fungování vnitřního trhu a mezi jiným i omezený volný pohyb stavebních výrobků. Začala tedy a v současné době probíhá fáze revize nového přístupu a revize CPD. Revize nového přístupu si vytyčila následující cíle: 1. Posílit význam dozoru nad trhem, který je v mnoha, především tradičních členských zemích, nefunkční nebo vůbec neexistuje. 2. Stanovit jednotné požadavky na notifikované osoby a harmonizovat proces notifikace. 3. Posílit roli akreditace v procesu notifikace a vytvořit z ní významný nástroj, který bude pod dohledem Evropské komise a členských zemí fungovat všude tam, kde bude třeba pro výkon určité činností prokazovat odbornou způsobilost. 4. Sjednotit postupy a procesy, které jsou společné všem směrnicím v rámci obecného horizontálního předpisu (např. moduly/postupy posuzování shody). 5. Nastavit systém posuzování shody a uvádění výrobků na trh tak, aby nepředstavoval překážku v rozvoji konkurenceschopnosti Evropy při zachování tradičních hodnot a obvyklé úrovně ochrany zdraví, životního prostředí atd. Revize CPD se nyní v r nachází v počátečním stadiu, je prováděna analýza efektivnosti CPD, přičemž specializovaná agentura zkoumá především náklady a problémy výrobců třinácti významných stavebních výrobků s cílem porovnat situaci před 6

8 zavedením CPD, současný stav a možnosti zlepšení pro budoucno. Jak Evropská komise (Komise), tak i tato specializovaná agentura provádějí celoevropský průzkum a diskuse budou pokračovat i v průběhu roku Změny oproti současnému stavu se neočekávají do roku První vyhodnocení analýz ukazuje na poněkud jiný problém, než je efektivnost CPD. Jako hlavní příčina problémů je označována nedostatečná kontrola trhu, čímž je významně deformováno konkurenční prostředí. Jedná se zejména o výrobky, kde výrobce prohlašuje shodu sám bez účasti třetí strany. Z pochopitelných důvodů se vždy výrobci těchto výrobků dělí na ty, co poctivě splní úkoly stanovené technickou specifikací, a na ty, kteří tyto úkoly nesplní. Příslušné označení nebo dokumenty vystaví bez prokazatelného posouzení, neboť jim v podstatě nehrozí žádná sankce. Šetří náklady, na trhu získávají výhody, i když často dodávají nekvalitní výrobky. Poučený investor pak může mít nedůvěru k takovým výrobkům, a to i v případě poctivých výrobců. V rámci smluvních vztahů pak vyžaduje nepovinné průkazy o bezpečnosti a kvalitě, a tak se paradoxně mohou náklady zvýšit oproti stavu, kdy je výrobek povinně posouzen třetí stranou. 1.4 Východiska z této situace Výrobky, pro které existují hen a ETA, mohou být uvedeny na jednotný evropský trh po prokázání shody s nimi. Výrobce tak získá právo připojit k výrobku označení CE, o kterém bude podrobně pojednáno dále a které znamená, že výrobek splňuje požadavky právních předpisů a může být volně distribuován v rámci společného trhu. Výrobky, které nejsou pokryty hen a ETA, jsou posuzovány v místě výroby podle národních předpisů. Na základě vzájemného uznávání a nekladení překážek v obchodu mohou být také volně umisťovány na trhu členských států EU. Neznamená to ovšem, že jsou vždy takové výrobky na určitém teritoriu vhodné k použití, tj. zabudování do stavby. Musí být splněny všechny další požadavky, které na tomto teritoriu platí a které obvykle vyplývají z místních stavebních předpisů. Shodu s těmito požadavky je třeba prokazovat předepsaným nebo na místním trhu zavedeným způsobem, a to buď značkou shody (v tomto konstatování vycházím z reality, a nikoli z evropských právních předpisů, které tuto možnost víceméně vylučují), nebo dobrovolným certifikátem, popřípadě zkouškou. I v České republice existují pro výrobce, který se chystá svůj produkt uplatnit v jiném státu EU, možnosti tyto místní požadavky zjistit, ověřit a na základě spolupráce s českou autorizovanou osobou zajistit uznání českých posouzení v místě určení výrobku. Rozhodně se nedoporučuje tyto požadavky zanedbat, jsou a ještě dlouho budou realitou bez ohledu na velký pokrok v otevření trhu, který na evropské úrovni v oblasti stavebních výrobků zaznamenáváme. Vhodnou kombinací povinných a dobrovolných certifikátů lze pro výrobce v oblasti posuzování shody zajistit bezproblémový vstup na trh v kterékoliv zemi. 7

9 2. JAK POSTUPOVAT V PRAXI Každý výrobce nebo dovozce je postaven před rozhodnutí, zda musí posoudit nebo musí nechat posoudit svůj výrobek, aby mohl prohlásit, že je ve shodě se zákonnými předpisy. Musí zjistit, jaké je potřeba vydat doklady, komu se s nimi musí prokazovat, zda musí výrobek povinně označit apod. Musí umět zjistit, zda je jeho výrobek stanovený, a pokud ano, zda spadá pod evropský systém nebo pod systém národní a zda k posouzení potřebuje třetí stranu autorizovanou osobu (AO) nebo zda může posouzení provést sám. Pokud jeho výrobek není stanovený nebo pokud je distributorem a výrobek je uveden na trh na základě uznávání, musí se rozhodnout, zda z důvodu důvěryhodnosti nenechá výrobek certifikovat na bázi dobrovolnosti. V následujících odstavcích se vás pokusíme tímto spletitým problémem provést. (Upozorňujeme, že podrobný výklad použitých pojmů naleznete v kapitole 3.) 2.1 Jak rozhodnout o způsobu posouzení shody Nejprve je nutno zjistit, zda je výrobek stanovený, tj. zda se na něj vztahuje některé z nařízeních vlády NV 190 nebo NV 163. Pro konkrétní výrobek je nutno odpovědět na následující otázky: Existuje pro daný výrobek harmonizovaná evropská norma hen Pokud je odpověď: Ne => pak je nutno dále zjistit, zda nemá být uplatněn postup posouzeni shody (dále jen PPS) podle NV 163 (viz 2.3) Ano => trvá ještě období souběžné platnosti přechodné období Ne => nutno postupovat podle NV 190 (viz 2.2); Ano => variantně možno použít postup podle NV 163 (do ukončení přechodného období) nebo podle NV 190 a již využít PPS k označení výrobku značkou CE Podrobné informace o hen jsou v kapitole 4. Existuje pro daný výrobek ETAG, tj. řídicí pokyn pro ETA Pokud je odpověď: Ne => pak je nutno dále posoudit, zda nemá být uplatněn postup PPS podle NV 163 (viz 2.3) Ano => v ČR je obecně možný variantní postup podle NV 163 bez ohledu na přechodné období nebo podle NV 190 (viz 2.2) Upozorňujeme, že ve většině států EU je po uplynutí přechodného období nutno použít PPS v souladu s NV 190, tj. zajistit vydání ETA, uplatnit stanovený PPS a výrobky uvádět na trh s označením CE. Podrobné informace o ETAG jsou v kapitole 5. 8

10 2.2 Výrobky v působnosti nařízení vlády č. 190/2002 Sb., v platném znění NV 190 NV 190, které implementuje požadavky CPD a které také v této příručce nazýváme evropským systémem, ukládá povinnosti výslovně výrobci (dovozci) stavebního výrobku. Jak již bylo řečeno, výrobce (dovozce) musí zjistit, zda se na výrobek vztahuje hen nebo ETAG. Výrobce může ustanovit právnickou nebo fyzickou osobu, aby jednala jeho jménem jako zplnomocněný zástupce. Tento zplnomocněný zástupce musí mít sídlo v některém členském státě EU a musí být výrobcem zmocněn k některým činnostem při posuzování shody. Pro výrobky, pro které již byly vydány harmonizované technické specifikace (hen, ETA), platí, že se jedná o výrobky stanovené ve smyslu NV 190. Výrobce tedy dále postupuje již zcela v souladu s příslušnou technickou specifikací, která konkretizuje postup posuzování shody i náležitosti ES prohlášení o shodě a CE označení výrobků. Podrobně o jednotlivých systémech posuzování shody v kapitole 6. Vpřípadě, kdy výrobce hodlá na trh uvádět stavební výrobek, pro nějž dosud neexistuje hen a výrobce si přeje, aby mohl výrobek distribuovat s označením CE, může požádat o vydání ETA. To je specifická procedura za účasti notifikované osoby (NO) a je podrobně popsána v kapitole 5. Harmonizované technické specifikace stanovují, že výrobce: vždy provozuje v místě výroby odpovídající systém řízení výroby (dále jen SŘV), zajišťuje úkoly spojené s odpovídajícím PPS, shromáždí doklady o posouzení shody a uchovává je po stanovenou dobu, vydává ES prohlášení o shodě, musí označit výrobek označením CE (mimo kusovou výrobu) a připojuje k němu další předepsané údaje. Při realizaci CE označení výrobků se výrobci mohou setkat s některými problémy, např.: nepřesnost a formálnost přístupu tvůrců harmonizovaných norem (příloh ZA), kdy popis způsobu umístění CE označení a jeho obsahu je výrobcům nesrozumitelný a často není dostatečně upřesněn ve vztahu k charakteru výrobků; velký rozsah doprovodných informací ztěžuje jejich umístění na obalových jednotkách (např. i v různých jazykových verzích); to často vede k rozdělení CE označení na základní označení (CE značka, výrobce, č. certifikátu, technická specifikace) s připojeným údajem o tom, že kompletní údaje jsou v přiložené obchodní dokumentaci nebo na webu výrobce; v některých případech obtížná možnost dodání kompletních údajů CE označení konečnému spotřebiteli (např. při prodeji části zboží z palet); problematika zásob výrobků na skladech výrobců (i prodejců), které byly vyrobeny před vznikem povinnosti CE označování (tj. před koncem přechodného období dané technické specifikace) a budou ještě delší dobu předmětem uvádění na trh; ztížená možnost unifikace obalů výrobků pro širší regiony, případně i pro více míst výroby (nutnost samostatných CE označení); uvádění dvojčíslí roku připojení označení CE, které ztěžuje tisk obalů nebo doprovodných dokumentů na přelomu roku; 9

11 nutnost řešit operativní tisk (dotisk) konkrétních deklarovaných hodnot parametrů na obal výrobku nebo do průvodní dokumentace. V konkrétních případech vám doporučujeme konzultaci s pracovníky Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (UNMZ) nebo s autorizovanými osobami. V příloze jsou uvedeny příklad certifikátů, ES prohlášení o shodě a CE označení výrobku. 2.3 Výrobky v působnosti nařízení vlády č. 163/2002 Sb., v platném znění NV 163 Pokud se výrobce (dovozce) ujistí, že výrobek, který hodlá uvést na trh v České republice, nepodléhá NV 190, ani nehodlá podstoupit posouzení shody vedoucí k označení výrobku CE za využití ETAG, CUAP ETA, musí zjistit, zda se na výrobek nevztahuje NV 163. Musí provést pečlivý rozbor, zda jeho výrobek, vzhledem ke svému účelu použití, je stanoveným výrobkem, tj. zda odpovídá definicím v 1 NV 163 a zda je uveden mezi výrobky vpříloze č. 2 tohoto NV. K tomu výrobce (dovozce) musí zvážit a rozhodnout následující: 1. přesně vymezit účel použití výrobku (určené použití výrobku) 2. provést analýzu, zda se jedná o stavební výrobek, tj. zda je určený k trvalému zabudování do stavby (vyjmutí nebo výměna výrobku mění trvale vlastnosti stavby, přičemž vyjmutí nebo výměna výrobku jsou stavebními nebo montážními činnostmi) zda může ovlivnit základní požadavky na stavby, které jsou uvedeny v příloze č. 1 NV ověřit, zda je výrobek uveden mezi výrobky v příloze č. 2 (možné upřesnění pomocí technických návodů podrobně v kapitole 3 ). V případě, že tímto NV 163 není výrobek stanoven k posuzování shody, neposuzuje podle něj výrobce (dovozce) shodu a nevydává prohlášení o shodě s legislativními předpisy tj. ve smyslu zákona 22/1997 Sb., v platném znění a NV 163. Na výrobek se však může vztahovat jiné NV nebo jiný předpis a pak musí postupovat podle tohoto předpisu. Výrobek v každém případě musí splnit požadavky na obecnou bezpečnost výrobku ve smyslu zákona 102/2001 Sb., v platném znění o obecné bezpečnosti výrobků. Pokud se jedná o stanovený výrobek, musí výrobce (dovozce): 4. rozhodnout se, zda pro návrh, konstrukci a posouzení shody budou použity určené normy (viz kapitola 4). 5. provést výběr těchto norem zda tyto normy existují, a pokud ano, analyzovat, zda konkretizují všechny základní požadavky (jen v tom případě lze splnění těchto norem považovat za splnění základních požadavků), a provést nebo nechat provést posouzení podle těchto norem podle stanoveného posouzení shody. V případě, že pro daný výrobek neexistují určené normy nebo nekonkretizují všechny základní požadavky, musí výrobce (dovozce) zajistit u autorizované osoby vypracování stavebního technického osvědčení (STO) a k tomu zpracovat potřebnou a technickou dokumentaci. Provést nebo nechat provést posouzení podle STO podle stanoveného posouzení shody (viz kapitola 5). 10

12 Po realizaci odpovídajícího PPS výrobce (dovozce) shromáždí doklady o posouzení shody a uchovává je po stanovenou dobu. Podrobné informace o právním rámci a užitých pojmech naleznete v kapitole PRÁVNÍ PŘEDPISY 3.1 Obecná bezpečnost a uvádění výrobků na trh Od vstupu České republiky do EU nabyly na našem území účinnosti všechny právní normy Evropských společenství. Jde o předpisy, které vydává Evropský parlament společně s Radou ministrů a které pak transponují členské státy do svých právních předpisů. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že směrnice jsou sice závazné pro každý členský stát, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, ale forma a prostředky, které k tomu směřují, jsou plně v kompetenci národních orgánů. Adresa, kde lze nalézt znění jednotlivých směrnic, nařízení a rozhodnutí Komise dále uvedených v této publikaci, je: Jedním ze základních principů Evropského společenství je volný pohyb výrobků, tedy i stavebních. Avšak výrobky musí být bezpečné a výrobce je odpovědný za škodu způsobenou vadou výrobků. Základním dokumentem je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků (GPSD General Product Safety Directive, OJ L 11 z ). Podle ustanovení této směrnice je bezpečným výrobkem ten, který za rozumně předvídatelných podmínek nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo představuje pouze minimální nebezpečí, které lze považovat při používání výrobku za přijatelné vzhledem k odpovídající vysoké úrovni ochrany oprávněného zájmu. Rámec pro odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku vzhledem k jeho nebezpečnosti (usmrcení nebo poškození osoby nebo majetku o hodnotě min 500 ECU) vytváří pak směrnice Rady 85/374/EHS (OJ 210 z ) o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku (změna 1999/34/ES). Základními předpisy, které transponují výše citované směrnice do našeho právního řádu, je zákon č. 102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění 348/2004 Sb.) a zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku (ve znění 209/2000 Sb.). V této souvislosti lze doporučit výrobcům věnovat zvýšenou pozornost popisům výrobku (zamýšlený účel použití výrobku, dobu, kdy byl výrobek uveden na trh) a především zpracování podrobných návodů na jeho použití. Pro výrobce je důležitý zejména 5 zákona 59/1998 Sb., který uvádí případy, kdy se výrobce zprostí odpovědnosti. Kromě formálních případů je podstatný případ, kdy výrobce prokáže, že stav vědeckých a technických znalostí v době, kdy byl výrobek uveden na trh, neumožnil zjistit jeho vadu. U stanovených výrobků musí dále výrobce nebo dovozce provést posouzení shody s požadavky příslušných prováděcích předpisů k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (ve znění 71/2000 Sb., 102/2001 Sb., 205/2002 Sb., 226/2003 Sb. a 277/2003 Sb.), (dále jen zákon č. 22/1997 Sb.). Pro stavební výrobky jsou těmito prováděcími předpisy NV 163, (ve znění NV 312/2005 Sb.) a NV 190 (ve znění NV 251/2003 Sb. a NV 128/2004 Sb.). 11

13 Podrobnosti k zákonu č. 22/1997 Sb., lze také nalézt v dokumentu Rukověť pracovníka pro posuzování shody výrobků, která je ke stažení v rubrice Aktuality ČR na adrese: Pro lepší jednoznačnou orientaci v problematice uvádění výrobku na trh je však užitečné si ujasnit a zopakovat některé základní pojmy (některé již byly použity v předchozích kapitolách) tak, jak jsou zákonem č 22/1997 Sb. definovány: a) výrobce: osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, a v případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí, zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona, který hodlá uvést na trh pod svým jménem; b) dovozce: kdo uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie nebo uvedení takového výrobku na trh zprostředkuje; c) zplnomocněný zástupce: osoba usazená v členském státě Evropské unie, která je výrobcem písemně pověřena k jednání za něj se zřetelem na požadavky vyplývající pro výrobce z tohoto zákona; d) distributor: ten, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení výrobku na trh (provádí např. distribuci výrobků od německého nebo rakouského výrobce do ČR); e) autorizace: pověření právnické osoby k činnostem při posuzování shody výrobků zahrnujícím i posuzování činností souvisejících s jejich výrobou, popřípadě s jejich opakovaným použitím, a vymezených v technických předpisech f) notifikovaná osoba: právnická osoba, která byla členským státem Evropské unie oznámena orgánům Evropského společenství a všem členským státům Evropské unie jako osoba pověřená členským státem Evropské unie k činnostem při posuzování shody výrobků s technickými požadavky. g) uvedení výrobku na trh: je okamžik, kdy je výrobek na trhu ES poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva. Stanovené výrobky mohou výrobci nebo dovozci uvést na trh nebo, stanoví-li tak nařízení vlády, mohou být tyto výrobky uvedeny do provozu, jen splňují-li technické požadavky. U těchto výrobků musí být posouzena shoda postupem stanoveným podle příslušných nařízení vlády, přičemž musí nebo mohou být označeny v rozsahu podmínek stanovených těmito nařízeními vlády. Pokud tak stanoví nařízení vlády, musí k nim být vydáno prohlášení o shodě (na výrobky, které nejsou v harmonizované sféře, tzn. stavební výrobky patřící do NV 163/2002 Sb.), nebo ES prohlášení o shodě (výrobky v harmonizované sféře, tzn. stavební výrobky v režii NV 190/2002 Sb.). Označení CE podle NV 291/2000 Sb., kterým se stanoví grafická podoba označení CE, vyjadřuje na stanoveném výrobku, že výrobek splňuje harmonizované technické požadavky stanovené v příslušném nařízení vlády, které se na něj vztahuje a které toto označení stanovuje nebo umožňuje, a dále, že byl při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup. Stavební výrobky označené CE splňují požadavky NV 190/2002 Sb. Označení českou značkou shody CCZ podle NV 179/1997 Sb., kterým se stanoví grafická podoba české značky shody, její provedení a umístění na výrobku (ve znění NV 585/2002 Sb.) lze použít, pokud se na výrobek nevztahují harmonizované technické specifikace. Pokud je stanovený výrobek opatřen označením CE, nesmí být označen CCZ. 12

14 Výrobce nebo dovozce musí uchovávat příslušné doklady o posouzení shody po dobu 10 let od ukončení výroby, dovozu nebo uvedení na trh, pokud není stanoveno v nařízení vlády jinak. Posouzení shody, vydání prohlášení o shodě, označování výrobku označením shody a uchovávání dokladů o posouzení shody nemusejí provádět dovozci u těch výrobků, u kterých bylo provedeno posouzení shody podle příslušných technických předpisů v členském státě výrobce a jsou opatřeny označením CE. Vydáním prohlášení o shodě se však žádný dotčený subjekt nezbavuje odpovědnosti za vady výrobků ani za škody jimi způsobené. Na výrobky vyrobené v EU mimo území ČR, na které se nevztahují harmonizované technické specifikace, a proto nejsou opatřeny označením CE, ale které již byly alespoň jednou uvedeny na trh v libovolné členské zemi EU, se vztahuje tzv. doložka vzájemného uznávání ( 13b zákona č. 22/1997 Sb.). Na tyto výrobky se tedy NV 163 nevztahuje v případě, že je splněna podmínka, že technické předpisy, technické normy, pravidla správné praxe nebo postupy použité v daném státě EU zaručují míru ochrany oprávněného zájmu odpovídající míře této ochrany v České republice. Pro posílení důvěry, že výrobek neohrozí oprávněný zájem (tedy bezpečnost stavby) a pro významnou úsporu na straně zhotovitele si ale může subjekt, který je zodpovědný za uvedení výrobku na český trh, nechat provést posouzení shody a následně vydat prohlášení o shodě podle požadavků NV Právní předpisy ES týkající se stavebních výrobků Jak již bylo řečeno v předchozích kapitolách, základním předpisem pro oblast stavebních výrobků v EU je směrnice Rady 89/106/EHS (OJ L 40 z ) o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků (Construction Products Directive CPD) ve znění příslušné části směrnice Rady 93/68/EHS (OJ L 220 z ). Působnost této směrnice je velmi rozsáhlá. Ve smyslu směrnice se stavebním výrobkem rozumí každý výrobek vyrobený pro trvalé zabudování do staveb zahrnujících pozemní i inženýrské stavby. Tato definice přitom zahrnuje materiály, výrobky a prvky stavebních konstrukcí, technická zařízení a jejich součásti, pokud jsou jako takové uvedeny na trh. Jelikož směrnice CPD pouze částečně eliminuje překážky obchodu a neoptimalizuje podmínky volného pohybu zboží, připravuje se nyní její revize (viz kapitola 1). V této souvislosti však je třeba zopakovat, že evropský legislativní rámec pro stavebnictví není a v dohledné době nebude ucelený, protože předpisy pro navrhování a provádění staveb pro použití stavebních výrobků (stavební řády) zůstávají stále v kompetenci národních orgánů. Stavební výrobky se v souladu s CPD směrnicí mohou uvádět na trh jen tehdy, umožní-li stavbám, jsou-li řádně projektovány a provedeny, splňovat po ekonomicky přijatelnou životnost, šest základních požadavků (mechanická odolnost a stabilita, požární bezpečnost, hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí, bezpečnost při užívání, ochrana hluku, úspora energie a ochrana tepla). Tyto požadavky jsou podrobně rozpracovány v tzv. interpretačních dokumentech (ID č. 1 až ID č. 6), které byly publikovány ve sdělení Komise 94/C 62/01 (OJ C 62 z ). I když interpretační dokumenty samy o sobě konkrétní technické údaje neuvádějí, v rámci jednotlivých základních požadavků vytvářejí ucelený systém dílčích požadavků na části staveb a sta- 13

15 vební výrobky, včetně výčtu příslušných vlastností, které by měly být naplněny konkrétními ukazateli. Na tyto nezávazné interpretační dokumenty navazují postupně vydávaná rozhodnutí Komise o postupu prokazování shody jednotlivých skupin stavebních výrobků V těchto rozhodnutích Komise se uvádějí systémy prokazování shody jednotlivých skupin stavebních výrobků v závislosti na jejich určeném použití a třídách reakce na oheň, popřípadě dalších třídách nebo úrovních týkajících se základních požadavků. Tato rozhodnutí jsou podkladem k udělení mandátů buď pro vypracování hen, nebo pro vypracování ETAG, popř. přímo ETA. Mandát definuje výrobek, určené použití výrobku, charakteristické vlastnosti výrobku, třídy nebo úrovně funkčních vlastností výrobku a systém, který se musí použít při prokazování shody. Problémy spojené se směrnicí CPD jsou dále podrobněji řešeny v tzv. pokynech Stálého výboru pro stavebnictví (Guidance Paper A až M a dále v pozičních dokumentech GNB SG a GNB-AG), které jsou návodem, jak v jednotlivých případech postupovat. Zabývají se specifickými záležitostmi ve vztahu k provádění, praktickému uplatňování a používání směrnice CPD. Tyto pokyny a poziční dokumenty nejsou právními výklady směrnice. Proto nejsou právně závazné a žádným způsobem neupravují nebo nemění směrnici. Pokud obsahují postupy, nevylučuje to zpravidla jiné postupy, které mohou vyhovovat směrnici. Podrobnosti týkající se směrnice CPD, včetně její připravované revize, dále česká i anglická znění interpretačních dokumentů, rozhodnutí Komise, mandátů, pokynů a dalších předpisů navazujících na tuto směrnici lze nalézt v příručce Technické požadavky na stavební výrobky podle dokumentů ČR, SR a ES, která je uveřejněna v rubrice Zákony, předpisy, normy na portálu MPO: Harmonizovanými technickými specifikacemi ve smyslu směrnice hen, ETA a národní technické specifikace uznané Evropskou komisí určené normy (možnost uznávání národních technických specifikací jako evropských technických specifikací se však v EU, jak bylo řečeno výše, nevyužívá). Vznikají následujícím postupem: V interpretačních dokumentech ke směrnici CPD jsou rozvedeny odpovídající požadavky na stavební výrobky nebo části staveb. K dalšímu rozpracování těchto požadavků na jednotlivé skupiny stavebních výrobků dochází na základě jednotlivých rozhodnutí Komise o postupech prokazování shody pro určitou skupinu výrobků. Rozhodnutí Komise jsou pak právním podkladem pro udělení mandátů k vypracování harmonizovaných evropských norem v European Committee for Standardization (CEN )nebo mandátů k vypracování ETAG (řídicích pokynů pro evropská technická schválení) v Evropské organizaci pro technická schválení (EOTA) k vypracování. V několika málo případech opravňuje rozhodnutí Komise přímo k vydávání ETA bez použití řídicích pokynů (ETA bez ETAG). Harmonizované evropské technické specifikace stavebních výrobků umožňují posuzovat shodu výrobků se základními požadavky směrnice a aplikovat tak v praxi evropský systém prokazování shody. Výrobky, na něž se již evropský systém vztahuje, musí nést označení CE a nesmí na ně být kladeny dodatečné požadavky podle národních předpisů (tzn. národní předpisy členských států pro výrobky musí být přizpůsobeny evropským předpisům). V českém systému přejímá evropský systém NV 190. Pro skupiny výrobků, které zatím nejsou pokryty harmonizovanými evropskými technickými specifikacemi nebo není ukončeno ještě období souběžné platnosti har- 14

16 monizovaných technických specifikací s národními předpisy, může být využit také národní systém technického osvědčování v jednotlivých členských státech, který však má být v zásadním souladu se směrnicí CPD. V českém systému přejímá evropský systém NV 163. Pojem období souběžné platnosti je podrobně popsán v Pokynu J: Přechodné režimy v rámci směrnice o stavebních výrobcích (rev. 9/2002). Období souběžné platnosti znamená souběžnou platnost národních a evropských specifikací. Jde o časově omezené období začínající datem účinnosti harmonizovaného evropského předpisu (hen nebo ETAG) a končící datem, kdy je třeba ukončit platnost všech technických předpisů v národním systému posuzování shody, které jsou v rozporu. Pokud byla u stavebního výrobku, pro který existují harmonizované normy nebo ETA, prokázána shoda jeho vlastností s požadavky těchto harmonizovaných technických specifikací a byl dodržen stanovený postup prokazování shody, je výrobce oprávněn opatřit tento výrobek označením CE s odkazem na příslušnou harmonizovanou normu nebo ETA. Náležitosti označení CE jsou konkretizovány v příloze III bodu 4.1 směrnice CPD a v Pokynu D Označení CE podle směrnice o stavebních výrobcích (5/2004) a dále také v každé harmonizované technické specifikaci. Rozsah úkolů výrobce, případně zapojení třetí strany je dán příslušným systémem prokazování shody 1+, 1, 2+, 2, 3 a 4. (viz podrobně kapitola 6). Systémy byly stanoveny na základě ustanovení zákona č. 22/1997 Sb., v platném znění, zejména 12, odstavec (3), písmena i), j). CPD nepřejímá klasické moduly ve smyslu rozhodnutí Rady 93/465/EHS. Při zapojení třetí strany se podle směrnice CPD rozlišují: a) Notifikované osoby (NO) jsou notifikovány podle článku 18 směrnice CPD a mohou to být: orgány pro certifikaci výrobků (certifikační orgány) (COV); orgány pro certifikaci řízení výroby (COSJ); inspekční orgány (IO); zkušební laboratoře pro činnosti při posuzování shody stavebních výrobků (ZL). b) Schvalovací orgány (viz podrobně kapitola 6) jsou jmenovány podle článku 10 směrnice CPD pro činnost při vydávání evropského technického schválení. Schvalovací orgány nepůsobí při posuzování shody, pokud nejsou zároveň notifikovanými osobami. Podrobný popis úkolů a odpovědností výrobce a notifikované osoby je uveden v Pokynu K: Systémy prokazování shody a úloha a úkoly notifikovaných osob v oblasti působnosti směrnice o stavebních výrobcích (rev.12/2004). Tento Pokyn specifikuje společně s bodem 4.2 přílohy III ke směrnici Rady 89/106/EHS i dokumenty (certifikáty, protokoly) vydávané notifikovanou osobou v jednotlivých případech. Pokyny Stálého výboru pro stavebnictví najdete na Notifikace certifikačních orgánů, inspekčních orgánů a zkušebních laboratoří a jmenování schvalovacích orgánů jsou samostatné různé postupy. Stejně tak požadavky na certifikační orgány, inspekční orgány a zkušební laboratoře jsou zcela odlišné od požadavků na schvalovací orgány. Adresa na databázi pro vyhledávání notifikací podle NO, zemí EU, harmonizovaných technických specifikací, výrobků atd. je uvedena na: Návod ke jmenování a notifikování osob pro provádění postupů prokazování shody požadovaných podle článku 18 směrnice CPD uvádí Pokyn A: Jmenování notifikovaných osob v oblasti působnosti směrnice o stavebních výrobcích (rev. 12/2005). 15

17 3.3 Právní předpisy ČR týkající se stavebních výrobků Legislativní rámec pro posuzování shody stavebních výrobků tvoří zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (ve znění 71/2000 Sb., 102/2001 Sb., 205/2002 Sb., 226/2003 Sb. a 277/2003 Sb.). Technické požadavky, které jsou v obecné rovině obsaženy v tomto zákoně, jsou dále konkretizovány v následujících prováděcích předpisech k tomuto zákonu: a) nařízení vlády č. 163/2002 Sb., ve znění 312/2005 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky (změna: NV 312/2005 Sb.), implementuje tu část směrnice CPD, kdy lze výrobky posuzovat podle platných národních předpisů. b) nařízení vlády č 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE (změny: NV 251/2003 Sb. a NV 128/2004 Sb.), se vztahuje na výrobky, pro něž jsou již k dispozici harmonizované evropské technické specifikace, tzn. aplikuje se evropský systém. Těmito dvěma nařízeními vlády je do českých právních předpisů implementována směrnice Rady 89/106/EHS CPD Nařízení vlády č. 190/2002 Sb. Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE (ve znění změn NV 251/2003 Sb. a NV 128/2004 Sb.). Aby bylo možno výrobky posuzovat podle NV 190, musí pro ně platit následující technické specifikace (odpovídají harmonizovaným evropským specifikacím): harmonizované české technické normy (hen) (viz kapitola 3); Evropské technické schválení (ETA) (viz kapitola 6). Autorizované osoby, které byly notifikovány k činnostem při posuzování shody stavebních výrobků podle NV 190, jsou dále notifikované osoby (NO). Přehled subjektů ČR autorizovaných k činnostem při posuzování shody stavebních výrobků označovaných CE je uváděn ve skupině zkušebnictví a podskupině stavební výrobky na a dále na www: =notified_bodies&country_id=cz&country_name=czech%20republic Nařízení vlády č. 163/2002 Sb. NV 163 je určeno pro stavební výrobky, které podléhají českým určeným normám zveřejňovaným ve Věstníku ÚNMZ a stavebním technickým osvědčením, tj. technickým specifikacím, které nejsou plně harmonizované se směrnicí CPD. České technické normy, které konkretizují základní požadavky uvedené v příloze č. 1 NV 163 se označují jako určené české technické normy k NV 163 (podle 4a zákona č. 22/1997 Sb.) a jsou každé tři měsíce zveřejňovány k tomuto NV ve Věstníku ÚNMZ. Podrobně se českými harmonizovanými a určenými normami zabývá kapitola 3. Pro stavební výrobky, pro které neexistují určené ČSN nebo výrobek této normě neodpovídá, popřípadě pokud takové normy nebo technické předpisy nekonkretizují z hlediska určeného použití výrobku základní požadavky (viz 2 odst. 2 NV 163), vydává autorizovaná osoba stavební technické osvědčení (podle 3 NV 163), viz kapitola 6. 16

18 Způsob, jak má být shoda posouzena, je dán posouzení shody, uvedeným v příloze 2 NV 163. U většiny postupů je nezbytná účast tzv. autorizované osoby, tj. právního subjektu, který je pověřen ÚNMZ k vykonávání této činnosti. Autorizovaná osoba je odborná, nezávislá organizace, která provádí předepsané úkony na žádost výrobce (dovozce) a vydává o tom příslušné dokumenty. Pro jednotlivé skupiny výrobků uvedené v příloze č. 2 NV 163/2002 Sb. jsou vypracovávány tzv. technické návody, jejichž aktualizovaný seznam i znění je uvedeno na: Přehled autorizovaných osob k činnostem při posuzování shody stavebních výrobků podle NV 163/2002 Sb. je zveřejňován ve Věstnících ÚNMZ a je též uveden ve skupině zkušebnictví, v podskupině stavebních výrobků na stránkách ÚNMZ: Další právní předpisy ČR související s technickými požadavky na stavební výrobky Základním právním předpisem pro použití stavebního výrobku pro stavbu je zákon 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. V 47 tohoto zákona se stanoví, že zhotovitel stavby je povinen použit do stavby jen takové výrobky a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splňuje základní požadavky. Těmito základními požadavky jsou mechanická odolnost a stabilita, požární bezpečnost, hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí, bezpečnost při užívání (včetně bezpečnosti užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace), ochrana proti hluku, úspora energie a ochrana tepla. V ustanovení výše citovaného 47 stavebního zákona je dále uvedeno, že vlastnosti výrobků, které mají rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby, musí být ověřeny podle příslušných předpisů, např. podle zákona č. 22/1997 Sb.) tzn. i jeho prováděcích předpisů NV 163 a NV 190, kde jsou podrobně vymezeny výše zmíněné základní požadavky. Nový stavební zákon přebírá v podstatě znění tohoto 47 (viz 156, jehož účinnost má vejít v platnost ). Základní technické a kvalitativní požadavky na stavby jsou pak podrobněji rozvedeny ve vyhlášce č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (nyní se také připravuje její novela). Tato vyhláška v řadě ustanovení stanoví, že některé stavby nebo její části musí splňovat normové hodnoty. Ze stavebního zákona 50/1997 Sb. (viz 138a) vyplývá povinnost řídit se příslušnou ČSN. Na základě této koncepce platí, že je-li dodržena normová hodnota, jsou splněny příslušné ustanovení vyhlášky. Stejnou koncepci převzala i vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze. Ministerstvo pro místní rozvoj proto zpracovalo seznamy ČSN, které jsou důležité z hlediska navrhování a projektování staveb, a jež tyto normové hodnoty konkretizují. Seznamy jsou pravidelně aktualizovány a zveřejněny na www: U stavebních výrobků je třeba rozlišovat povinnosti autorizovaných subjektů činných ve výstavbě podle stavebního zákona a zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a tech- 17

19 niků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění 150/2004 Sb.) a autorizované osoby podle zákona č. 22/1997 Sb. Autorizovaná osoba podle zákona č. 22/1997 Sb. provádí posuzování stavebních výrobků v souladu s NV 163 (posouzení shody s určenou normou k NV 163 nebo vydá stavební technické osvědčení), popřípadě u výrobků, pro které již platí harmonizované technické specifikace, provádí NO (případně výrobce) posouzení podle NV 190, které se týká stavebních výrobků s označením CE. Výrobky, pro které platí evropské technické specifikace a které jsou na trh v ČR uváděny s označením CE, nepodléhají již dalšímu posuzování shody. Je pouze na odpovědnosti autorizovaných architektů, inženýrů a techniků činných ve výstavbě, že na základě dostatečné průvodní technické dokumentace navrhnou do stavby bezpečný výrobek. Pokud jsou stanoveny požadavky v technické specifikaci výrobků (určené normě, harmonizované normě nebo ETA) a bylo provedeno posouzení shody podle NV 163 nebo NV 190, je v současné době také na odpovědnosti autorizovaných architektů, inženýrů a techniků, že vyberou do projektu ten druh výrobku, u kterého byla prokázána také shoda s dokumentem, kde jsou uvedeny vlastnosti odpovídající požadavkům stavebního zákona a navazujících předpisů. Zde je třeba upozornit na situaci, že autorizovaní architekti, inženýři a technici tak mají odpovědnost za navrhování staveb, aniž by získali právní oporu pro vyžadování úplných podkladů potřebných pro výkon své činnosti ve veřejném zájmu. V nejlepším případě jsou tyto vlastnosti doplňovány odpovědnými výrobci dobrovolnou certifikací. U řady materiálů pak výrobce tyto vlastnosti neuvádí s tím, že je to nad rámec jeho zákonných povinností. Ve vyhlášce Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace jsou určeny zvláštní technické požadavky na vyjmenované stavby. Tyto zvláštní požadavky musí být zohledněny při zpracování a pořizování územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů, při navrhování, umísťování, povolování nebo ohlašování, provádění a kolaudaci nových staveb, vymezených v 1 této vyhlášky. Stanovené výrobky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace jsou uvedeny např. v příloze č. 2. NV 163, v položce 12/3: madla, sklopná sedátka do sprchových koutů, zvedací zařízení pro přemístění osob, dlažební kostky a dlažební desky se speciální hmatovou úpravou pro zrakově postižené, akustické orientační a informační majáky pro zrakově postižené. U těchto stanovených výrobků musí být automaticky součástí technické dokumentace požadavky podle vyhlášky MMR č. 369/2001 Sb. V případě, že nebyly posouzeny všechny požadavky uvedené v příloze č. 1 k vyhlášce MMR č. 369/2001 Sb., a výrobce (osoba uvádějící výrobek na trh, orgány činné ve výstavbě) chce garantovat určené použití do staveb spadajících pod vyhlášku MMR č. 369/2001 Sb. (např. pro snadnou orientaci při volbě výrobků, v případě že jsou označeny certifikačními značkami), je třeba provést dobrovolnou certifikaci výrobků nestranným a nezávislým certifikačním orgánem, který vydá certifikát pro splnění požadavků podle vyhlášky MMR č. 369/2001 Sb. Je tedy na odpovědnosti autorizovaných architektů, inženýrů a techniků, aby vybrali do projektu ten typ výrobku, u kterého byla dostatečně posouzena shoda podle vyhlášky MMR č. 369/2001 Sb. Výrobky uvedené na trh podle NV 163/2002 Sb. nebo podle NV 190/2002 Sb. totiž právně již nepodléhají dalšímu posuzování shody. K řešení staveb pro hospodářská zvířata, doprovodných staveb, staveb pro posklizňovou úpravu a skladování produktů rostlinné výroby a staveb pro skla- 18