Starověký Egypt zrození stylu a kánonu. Mgr. Pavla Hrdinová Tišnov 2016

Transkript

1 Starověký Egypt zrození stylu a kánonu Mgr. Pavla Hrdinová Tišnov 2016

2 Sumerové a Egypt, klínové písmo a hieroglyfy již kolem r př. Kr. budovali na Blízkém Východě Sumerové veliká města a stavěli zikkuraty již kolem r př. Kr. vynalezli Sumerové klínové písmo Egypt přeskočil formu městského státu a přešel rovnou ke sjednocenému státu! Asi 3100 př. Kr. král Narmer sjednoti Dolníé Horní Egypt, vybudoval hlavní město Memfis a vněm rozlehlý palác z bílého kamene FARAON Egyptští kněží přepracovali klínové písmo ve vlastní systém HIEROGLYFY, tj. kněžské rytiny do kamene Později se vyvinulo písmo hieratické, určené k psaní na papyrus a písmo démotické, určené pro prostý lid a obchodníky pro egyptské umění bylo písmo a obraz vždy NEODDĚLITELNÉ to dodnes platí pro umění v Číně, Japonsku či Korei Západní tradice spojení písma a obrazu opustila ve středověku iluminované rukopisy

3 Kánon a styl - Imhotep jednotný kanonický styl vzniká v Egyptě v době panování faraona Džosera, který byl velkým stavitelem (stupňovitá pyramida v Sakkáře, velký palác) jeho rádce IMHOTEP byl neobyčejně nadaný člověk, předepsal tvary hieroglyfů, tvary staveb, způsob tvarování reliéfů a soch vytvořil SÁM jednotný kanonický styl, který by elegantní a krásný a přetrval v Egyptě po 3000 let!!!! kánon byl jasně určen a prosazován egyptské umění bylo nařízené, kanonické, neměnné Egypťané byli oddáni ŘÁDU, neboť jejich život byl záviský na PŘEDVÍDATELNÉM chování Nilu, i jejich náboženství bylo ovládáno principem řádu umění, podřízené principu řádu, brzo dosáhlo precizní formy (dokonalé zpracování kamene, vznešená monumentálnost soch

4 a) Nízký reliéf z období Nové říše b) faraon Menkaure se svou božskou rádkyní a manželkkou

5 Umění = sdělení bohům Umění = nositel informace Veškeré egyptské umění mělo náboženský nebo politický význam bylo sdělením bohům, neslo informaci Socha + barva + písmo + architektura = CELEK, který dává smysl Socha faraona v muzeu = fragment vytržený z kontextu Egypťan nerozlišoval mezi SLOVY a VÝTVARNÝM UMĚNÍM, obojí je prostředek komunikace Umělecká díla jsou doplněna textem, který vysvětluje, co se děje, kdo jsou zobrazené postavy, co říkají Znaky běží tím směrem, kterým zobrazená osoba hlední, hovoří, pohybuje se Umění mělo PŘEDÁVAT INFORMACE Cílem umělce nebylo zachytit to, co vidí, ale předat o zobrazovaném co nejvíce informací, z toho vyplývá i kánon pro zobrazení lidské figury

6 Kánon zobrazení lidské figury v egyptském umění Každá část těla je zachycena v její charakteristické podobě hlava je zobrazena z PROFILU, který lépe vypovídá o její stavbě než čelní pohled oči jsou zachyceny ČELNĚ, aby bylo možno zachytit bělmo, duhovky a panenky ramena jsou zachycena čelně, nohy, boky a pozadí z profilu břicho a hrudník jsou natočeny pod úhlem 45 stupňů ženské postavy mají ňadra zakryta pruhem oděvu, který je zachycen čelně, ale přesto je jedna bradavka zobrazena a to z profilu, protože kánon si žádal zobrazení typického profilového obrysu ženského ňadra (skutečnost, že takto nemohlo být ňadro skrze oděv vidět, není podstatná, protože všichni věděli, že tam je!) tento kánon zobrazení lidského těla byl nezpochybnitelnou normou 3000 let!!! kánonu podléhali lidé urození, neurození, např. dělníci mohli být zachyceni z čistého profilu či dokonce zezadu

7 Kánon, řád, tradice Stejný princip funguje i při zobrazování předmětů jsou zachyceny ve svých typických charakteristikách Např. bazén obklopený stromy tvar bazénu při pohledu shora a stromy při pohledu zepředu, u stolu se zobrazovaly nohy a vrchní deska a na ní naskládané jednotlivé předměty Egyptský umělec byl podřízen řádu, sám sebe chápal jako součást mocné tradice. Nevyjadřoval vlastní názor Individualismus = symbol neúspěchu Podstupovali dlouhý výcvik, byli školeni v kánonu a tradici Revoluční faraon Achnaton vnesl změny do náboženství i do umění vedl umělce k zachcování podrobností, nechával se zobrazovat PROTITRADIČNĚ v uvolněných pózách, při hře s dětmi, v objetí s manželkou Po pádu Achnatonova režimu byly ateliéry jeho umělců zničeny a umění se navrátilo k tradici

8 Egyptské sochařství podléhalo rovněž přísnému kánonu socha byla dokončen až tehdy, kdy do ní byly vytesány hieroglyfy s jejím jménem a prošla obřadem otevření úst dříve NEŽILA identitu sochy určoval NÁPIS, nikoli její fyzické rysy! pokud chtěli ukončit život sochy, roztřískali její JMÉNO pokud si chtěl faraon přivlastnit sochu svého předchůdce, nechal nahradit jeho jméno svým vlastním sochy nebyly skutečnými PORTRÉTY, znázorňovaly spíše jisté ARCHETYPY socha vysoce postavené osoby musela být vznešená, což představuje absenci pohybu, statický postoj, levá noha je nakročená vpřed, paže volně kolem boků pouze společensky nevýznamní lidé mohli být zachyceni v pohybu, např. miniatury kladené do hrobek vojáci bojují, tanečníci tančí, řemeslníci pracují umělci jim nemuseli prokazovat úctu, mohli je zachytit staré, ošklivé, obézní, raněné či mrtvé

9 Jak vnímat egyptské sochy? Jak pochopit egyptské umění? egyptské sochy jsou jakoby uzavřeny v kvádru nabízejí především pohled zapředu a z boku Egypťan si sochu prohlédl nejprve zepředu, poté z obou stran. Poté se vrátil dopředu a tyto vjemy v mysli spojil. pokud je egyptská socha vyfotografována zešikma tak, aby byla viděna zároveň zepředu i z boku, je vytržena z kánonu, v jehož rámci byla vytvořena egyptské umění je třeba nejen pozorovat, ale také číst, bylo tvořeno proto, aby předalo informace, vyžadovalo od vnímatele řadu myšlenkových pochodů díla, podřízená přísnému kánonu, v sobě spojoval hieroglyfy a obraz do komplexního vizuálního sdělení informace egyptské umění je dnes často vytrženo z kontextu a proto je pro nás obtížné je pochopit a porozumět mu

10 a) Hlava královny Nefertiijti b) vojevůdce a kněz Rahotep s manželkou Nofretou

11 Putování Sennefera s manželkou

12 Reliéf za stély správce Nachteje

13 Zlatá pohřební maska faraona Tutanchamóna - detail

14 a) pektorál bohyně Nut b) část trůnu faraona Tutanchamona

15 Použitá literatura Horin, Niki: Tutanchamon. Praha 2007 Johnson, Paul: Dějiny umění: Nový pohled. Academia Praha 2006 Pijoan, José: Dějiny umění 1. Odeon Praha 1977