TRÁVNÍKY Sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech května 200 v Táboře. Agentura BONUS

Transkript

1 TRÁVNÍKY 2006 Sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech května 200 v Táboře Agentura BONUS TRÁVNÍKY 2005, sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech v Táboře ve spolupráci s Oseva UNI a.s., Šlechtitelská stanice Větrov. Obrázek na titulní straně Vít Našinec Vydala Ing.Jana Lepičová Agentura BONUS, Hrdějovice (Tel.: ) Tisk: Ing.Jaroslav Popelka Publikace neprošla jazykovou úpravou. C Agentura BONUS ISBN X Agentura BONUS - 1 -

2 TRAVNÍ DRUHY A ODRŮDY VHODNÉ PRO TRÁVNÍKOVÉ VYUŽITÍ Magdalena ŠEVČÍKOVÁ Trávník bývá definován jako rostlinné společenstvo, sestávající převážně z trav (případně se zastoupením ostatních bylin) nízkého vzrůstu, hustě rostoucích, intenzivně prokořeňujících, vytvářejících hustý, pružný a pevný trávníkový drn, jehož zelená hmota není pícninářsky využívána nebo jen výjimečně. V současné době je pro trávníkové využití v ČR zaregistrováno celkem 206 odrůd 16 travních druhů a druhové spektrum se v souvislosti s požadavky na komponenty pro extenzivní druhově bohaté krajinné trávníky stále rozšiřuje. Přehled odrůd v tabulkách je sestaven podle Seznamu odrůd zapsaných ve státní odrůdové knize České republiky ke dni Trávy morfologie, růst a vývoj Trávy (Poaceae) jsou velmi obsáhlou a rozmanitou čeledí lipnicovitých, jejichž výskyt je vázán na travinné ekosystémy, z nichž nejvýznamnější jsou společenstva různých typů přirozených a polopřirozených lučních porostů. Zahrnují druhy jednoleté, víceleté i vytrvalé. V systému rostlin patří trávy mezi rostliny jednoděložné, které jsou charakterizované přítomností jediného děložního lístku a dalšími znaky, jako je typ kořenového systému, stavba květů a rovnoběžná žilnatina listů. Morfologicky tvoří poměrně jednotnou skupinu. Kořenový systém je velmi hustý, svazčitý, tvořený početnými, dále se větvícími vedlejšími kořeny. Stéblo trav je většinou duté, na průřezu okrouhlé nebo slabě smáčknuté, rozdělené plnými kolénky na články (internodia). Na bázi stébla jsou kolénka shloučena a tvoří odnožovací uzlinu, umístěnou většinou pod povrchem půdy, z níž rostlina odnožuje. List trav je tvořen listovou pochvou a listovou čepelí. Listová pochva objímá stéblo od kolénka nahoru a u některých druhů je otevřená, u jiných uzavřená, srostlá. V horní části přechází pochva v různě dlouhou čárkovitou čepel, která je zakončena většinou špičkou nebo člunkovitě. Na přechodu pochvy v čepel bývá blanitý jazýček a u některých druhů i ouška. Listová čepel je většinou plochá, u suchomilných druhů štětinovitá. Některé druhy mají ve středu čepele dobře patrnou dvojrýžku (lipnice). Mladé čepele mají vernaci (tj. uložení v pupenu) složenou nebo stočenou. Barva listů je druhovým případně odrůdovým znakem. Květenství trav je lata, která je buď rozkladitá (kostřavy, lipnice, psinečky) nebo stažená v lichoklas (bojínky, jílky, poháňka hřebenitá). Základní jednotkou květenství je klásek (jedno- nebo vícekvětý), který je na bázi podepřen dvěma plevami. V klásku jsou jednotlivé, zpravidla oboupohlavné drobné kvítky charakteristické stavby - mezi pluchou a pluškou je pestík se dvěma dlouhými péřitými bliznami, většinou tři tyčinky s nápadně dlouhými nitkami a žlutými až oranžovými prašnými váčky a dvě drobné podlouhlé šupinky, plenky (lodikuly). Pluchy i plevy mohou být zakončeny různě dlouhou, někdy i kolénkatě ohnutou osinou nebo krátkou osinkou. Trávy patří většinou do skupiny cizosprašných, větrosnubných (anemofilních) rostlin, jejichž pyl je pasivně přenášen větrem. Vyskytují se i druhy apomiktické např. lipnice luční, u nichž vznikají semena bez oplození. Plod trav je obilka, která je buď okoralá, pluchatá (tj. srostlá s pluchou a pluškou) nebo nahá (tj. volná, z pluch vypadávající). Odnožování je vegetativní způsob rozmnožování, specifický pro trávy, který probíhá dvěma základními způsoby: a) intravaginálně u trav hustě a volně trsnatých, u nichž dceřiná odnož vyrůstá uvnitř listové pochvy mateřské rostliny, b) extravaginálně - u trav výběžkatých, u nichž dceřiná odnož vyrůstá vně listové pochvy mateřské rostliny a tvoří výběžky podzemní (rhizomy, oddenky) nebo nadzemní (stolony). Trávy trsnaté výběžkaté volně trsnaté (jílek vytrvalý, poháňka hřebenitá) hustě trsnaté (kostřava červená trsnatá, kostřava ovčí, metlice trsnatá) s nadzemními výběžky (psineček výběžkatý) s podzemními výběžky (kostřava červená výběžkatá, lipnice luční, psineček tenký) - 2 -

3 K přechodu trav z vegetativní do generativní fáze je nezbytné, aby odnože prošly obdobím nízkých teplot, které se nazývá jarovizace. Podle nároku na délku tohoto období rozlišujeme trávy ozimého charakteru, které vyžadují delší období nízkých zimních teplot a vytvářejí plodné výhonky jen v první seči a trávy jarního charakteru, které vyžadují jen krátkodobé působení nižších teplot a metají během roku i do dalších sečí. Trávy mohou tvořit tři typy vzpřímených nadzemních výhonků a) zkrácené sterilní tvořené přízemními listy, b) stébelné plodné (fertilní) s květenstvím a c) stébelné sterilní výhonky (jen u některých druhů trav). Základní trávníkové druhy trav a jim příbuzné Jílek vytrvalý - Lolium perenne L. Je základním druhem pro trávníky a současně jedním z nejkvalitnějších pícních druhů trav. Optimální podmínky nalézá v oblastech mírného přímořského klimatu. Vyskytuje se hojně na pastvinách, okrajích cest, sešlapávaných místech i rumištích, často ve společenstvu s jetelem plazivým. Vyžaduje těžší půdy s utuženým povrchem, dobré vláhové poměry a přístupné živiny. Charakteristické znaky rostlin Volně trsnatá tráva nižšího až středního vzrůstu, sytě zelené barvy, silně odnožující. Stébla jsou přímá, ve spodní části často kolénkatě vystoupavá, hladká, na bázi načervenalá. Čepele listů jsou středně široké, hladké, na rubu silně lesklé, na líci rýhované, v listové pochvě složené. Jazýček je krátký. Květenství je štíhlý, plochý dvouřadý lichoklas. Biologické vlastnosti Má ze všech travních druhů nejrychlejší vzcházení a růst po zasetí a velmi silnou konkurenční schopnost v počátečním vývoji. Vzchází již za 5 až 8 dnů. Na jaře patří mezi trávy s rychlým až středně rychlým růstem, jeho další vývoj se však později zpožďuje a z hlediska generativního ho lze zařadit mezi středně rané až středně pozdní druhy. Rozdíl v ranosti u jednotlivých odrůd však může činit 30 i více dnů. Většina odrůd je ozimého charakteru a v dalších sečích zpravidla nemetá. Travní drn, zapojený již za 6 8 měsíců po zásevu, je měkký, pružný, středně jemný, velmi odolný vůči mechanickému zatěžování a výborně regenerující po poškození. Vyžaduje časté, avšak ne příliš nízké sekání (25 30 mm). Nevýhodou je nižší vytrvalost, způsobená větší náchylností k vyzimování a houbovým chorobám a cca po 5 letech ústup z porostu. V polohách s déle ležící sněhovou pokrývkou bývá decimován plísní sněžnou. Použití v trávníkářství Je základem většiny trávníků, s výjimkou nejjemnějších okrasných. V zatěžovaných sportovních i rekreačních trávnících zajišťuje vitální složku, snášející i silnou zátěž a současně schopnou rychlé regenerace po poškození travního drnu. Vzhledem k silné konkurenční schopnosti zejména v počátečním vývoji je třeba dodržovat procentické zastoupení ve směsích, aby nepotlačil komponenty s pomalejším vývojem. Je rovněž základem směsí pro rychlou obnovu ploch a regenerační přísevy, kde se uplatní jeho rychlý vývoj po zasetí. Odrůdová skladba Jde o šlechtitelsky nejvíce propracovaný travní druh se stovkami odrůd pro pícní i trávníkářské využití. Pro trávníkové účely se využívají diploidní odrůdy, jejichž počet neustále narůstá a u nichž je patrné stálé zlepšování trávníkových vlastností (úzký list, hustší drn, diferenciace v barevném odstínu zelené aj.), i když ve světě již byly vyšlechtěny první tetraploidní trávníkové odrůdy odolnější k suchu a teplu (Černoch 2005). U některých odrůd se využívá ke zvýšení odolnosti vůči suchu a zejména chorobám umělé infekce endofytními houbami. ČR Odrůda Rok registrace Ahoj 1995 Zahraniční Odrůda Advent Rok Odrůda Rok registrace registrace 2003 Leon 1997 Bača 1966 Amadeus 2002 Linar 2001 Filip 2005 Avenue 1997 Livonne 2000 Handicap 2005 Barball 1996 Merci 2001 Hannibal 2002 Barcredo 2001 Mondial

4 Jakub 1995 Bareuro 2003 Montreux 2000 Kelt 2000 Bargold 2003 Numan 1999 Patrik 2005 Barminton 2002 Plaisir 2000 Sport 1983 Barrage 1996 Quickstart 2000 Boulevard 2000 Renoir Ritmo 2004 Cadillac 2004 Sabor 2000 Citation III Darius 2000 Sakini 1999 Delaware 1999 Sauvignon 2004 Disco 2004 Score 2002 Figaro 1999 Talgo 1996 Fragment 2003 Taya 1999 Gator 1997 Titus 2000 Henrietta 2002 Troubador 1999 Charger 2000 Twingo 2004 Charger II 2004 Kostřavy - Festuca L. Kostřavy jsou významným rodem, zastoupených na území České republiky celou řadou vytrvalých druhů, a to jak vyššího vzrůstu, s plochými listovými čepelemi, tak druhy vzrůstem drobnějšími, s listy úzkými až štětinovitými. Šlechtitelsky byly u nás pro trávníkářské účely využity tři druhy - kostřava červená, kostřava ovčí a kostřava rákosovitá. Kostřava červená - Festuca rubra L. s. l. Jde o velmi proměnlivý druh, který se vyskytuje v morfologicky i cytologicky odlišných formách, jejichž taxonomické zařazení je velmi komplikované a nejednotné. V trávníkářské praxi se užívá rozdělení odrůd podle typu odnožování do tří skupin: - trsnatá (F. rubra subsp. commutata, s počtem chromozómů 2n=42), hustě trsnatá, nižšího vzrůstu, s velmi úzkými listy, - krátce výběžkatá (F. rubra subsp. trichophylla, 2n=42), s podzemními krátkými výběžky, blížící se svým charakterem trsnaté formě, - dlouze výběžkatá (F. rubra subsp. rubra, 2n=56), s dlouhými podzemními výběžky, vzrůstnější, s relativně širšími listy. Vyskytuje se téměř v polovině všech našich travních porostů od nížin až po subalpínské pásmo. Je nenáročná ke stanovištním podmínkám. Trsnatý typ je suchomilnější a vyskytuje se společně s kostřavou ovčí na vysychavých stanovištích v nižších polohách, zatímco výběžkatá forma je spolu s psinečkem tenkým typickým představitelem čerstvě vlhkých horských luk a pastvin. Charakteristické znaky rostlin Kostřava červená je nižší až středně vysoká tráva sytě zelené až šedozelené barvy. Přízemní listy jsou úzké, dlouhé, zpravidla štětinovitě složené, hluboce rýhované, stébelné listy bývají poněkud širší, ploché nebo žlábkovité. Listové pochvy jsou uzavřené. Mladé listy jsou v pochvě složeny. Jazýček je velmi krátký. Květenství je řídká, málo větvená přímá nebo mírně skloněná lata s osinatými klásky. Biologické vlastnosti Po zasetí vzchází středně rychle, za dnů. Obrůstá časně zjara a začátkem metání se řadí k travám raným až středně raným podle typu odrůdy. Je vytrvalá, ozimého charakteru, v roce zásevu a v dalších sečích nemetá. Je velmi odolná vůči nepříznivým klimatickým i půdním podmínkám. Trávníkový drn se zapojuje středně rychle, u špičkových trsnatých a krátce výběžkatých odrůd je hustý, velmi jemný, snášející časté a nízké sekání (20 40 mm u okrasných trávníků, 10 mm u trávníků sportovišť) a mírnou až střední zátěž. Výběžkaté odrůdy mají poněkud nižší hustotu drnu, ale lépe vyplňují prázdná místa v porostu. Odolává suchu, které se sice projeví zasycháním listů, ale trávník velmi dobře regeneruje. Nevýhodou je sklon k tvorbě stařiny při vyšší výšce seče (50 60 mm) a v posledních letech též náchylnost ke kornatce travní

5 Použití v trávníkářství Je základním druhem pro téměř všechny typy trávníků. Trsnaté a krátce výběžkaté odrůdy jsou základem nejjemnějších intenzivně ošetřovaných okrasných trávníků, v nichž zajišťují tvorbu hustého, velmi jemného drnu. Nejkvalitnější odrůdy se používají též na golfová jamkoviště. Výběžkaté odrůdy se více uplatňují v rekreačních a krajinných trávnících. Vhodná kombinace odrůd v trávníku zajistí jeho lepší vzhled při různých stresových faktorech. Odrůdová skladba Nabídka trávníkových odrůd ve světě je velmi bohatá ve všech třech formách. V ČR jsou zaregistrovány převážně zahraniční trávníkové odrůdy, ale i domácí šlechtění má již také reprezentativní nabídku. ČR Odrůda Trsnaté Rok registr ace Zahraniční Odrůda Rok registr ace Odrůda Rok registrac e Odrůda Rok registr ace 2000 Barborka 1998 Alice 2004 Darwin 1997 Medina Citera 2002 Bardiva 2002 Enjoy 1997 Olivia 1997 Ferota 1982 Bargreen 1996 Juliska 2002 Fidelio 2004 Barnica 1996 Koket 1977 Klarka 2004 Makyta 2002 Veverka 1996 Krátce výběžkaté Barswing Calliope Casanova 2003 Raymond Simone Liroyal 2000 Tamara Lirubin Center 1997 Maritza 2005 Tatjana Tiffany Mocassin 2003 Fantasie 2004 Barpearl 2002 Napoli 2000 Rufilla 1997 Petruna 2005 Barmalia 2005 Leonora 2005 Rosana 1982 Baroyal 2002 Estica 2000 Samanta 1997 Smirna 2001 Terka 2004 Carousel 2003 Lifine 2002 Viktorka 2000 Barcrown 1996 Dawson 1981 Suzette 1998 Výběžkaté Blanka 2004 Aniset 2002 Elanor 1998 Laxton 2002 Bargena 1999 Engina 2000 Licoletta 2002 Barustic 2002 Felix Livinus Camilla 2001 Florentine Pernille

6 ČR Odrůda Rok registr ace Zahraniční Rok Odrůda registr ace Cindy 1998 Odrůda Rok registrac e Gentil 2000 Odrůda Salsa Rok registr ace 2004 Corail 2002 Herald 1997 Shademaster 2002 Diego 2002 Kostřava ovčí - Festuca ovina L. s. l. Je rovněž velmi variabilní a taxonomicky problematický druh. Ve šlechtění se využívají čtyři poddruhy, nejčastěji kostřava přitvrdlá (subsp. duriuscula, 2n=42), dále kostřava ovčí obecná (subsp. vulgaris, 2n=28) a jen okrajově kostřava tenkolistá (subsp. tenuifolia, 2n=14) a kostřava walliská (subsp. valesiaca, 2n=14). Zatímco subsp. duriuscula a valesiaca se vyskytují roztroušeně v nejteplejších oblastech na výhřevných svazích s chudými, kamenitými půdami se zásaditou půdní reakcí, další dva druhy rostou poměrně hojně v horských oblastech ve světlých lesích a na pastvinách s kyselými půdami. Charakteristické znaky rostlin Hustě trsnatá tráva nízkého vzrůstu, s velmi úzkými, štětinovitými až vlákovitými listovými čepelemi, barvy sytě zelené nebo šedozelené. Mladé listy jsou v pochvě složené. Listové pochvy alespoň v dolní části uzavřené, jazýček je velmi krátký. Lata je krátká, chudá, stažená, s klásky bezosinnými (u subsp. tenuifolia), u ostatních forem s různě dlouhou osinou. Biologické vlastnosti Po zasetí vzchází pomaleji, za 16 až 20 dnů. Na jaře obrůstá časně a svým dalším vývojem se řadí k travám velmi raným až raným. Je vytrvalá, ozimého charakteru, v roce zásevu a v dalších sečích nemetá. Je suchovzdorná, s nízkými nároky na výživu a nízkou tvorbou biomasy. Trávníkový drn se zapojuje zvolna, je hustý, velmi jemný, méně vzrůstný, avšak méně odolný vůči zatížení. Našinec (1999) uvádí její schopnost odolávat souběžnému působení dvou nepříznivých faktorů suchu a stínu, se kterým se setkáváme v případě pěstování trávníků pod stromy. Subsp. duriuscula snáší i nižší kosení (15 20 mm). Použití v trávníkářství Subsp. duriuscula je vhodná pro intenzivně ošetřované okrasné trávníky na sušších stanovištích. Odrůdy ostatních poddruhů se uplatňují jako doplňkové méně vzrůstné komponenty do směsí pro extenzivní krajinné trávníky na chudších půdách, trávníky kolem komunikací apod. Odrůdová skladba Šlechtí se spíše okrajově, čemuž odpovídá i nižší počet odrůd ve světě, z nichž většina náleží k subsp. duriuscula. V ČR je zaregistrovány odrůdy tří taxonomických jednotek. ČR Odrůda Rok registrace Zahranič ní Odrůda Rok registrace Odrůda subsp. duriuscula Jana 1987 Aurora 2002 Eureka 2000 Štěpánka 2003 Bardur 2002 Pamela 1998 Barnova 2003 Pintor 1997 Biljart 1978 Ridu 2002 Discovery 2002 subsp. vulgaris Lucka 2005 Quatro 2000 subsp. tenuifolia --- Mouton 2001 Rok registrace - 6 -

7 Kostřava rákosovitá - Festuca arundinacea Schreber Roste roztroušeně na vlhkých až mokrých loukách, příkopech a okrajích lužních lesů. Charakteristické znaky rostlin Volně trsnatá tráva robustního vzrůstu. Listové čepele jsou dlouhé, široké, tuhé, jen koncem převislé, na líci vynikle žebernaté, drsné. Mladý list je v pochvě stočený. Jazýček je poměrně krátký, malá ouška jsou řídce, krátce brvitá. Bohatá dlouhá lata s velmi drsnými větévkami zůstává i po odkvětu rozložená, klásky jsou krátce osinaté. Využívá při šlechtění rodových kříženců při křížení s jílkem mnohokvětým (Lolium multiflorum x F. arundinacea). V trávníkářství se uplatňují hybridy festucoidního typu. Biologické vlastnosti Po zásevu vzchází středně rychle, za 2 až 3 týdny. Je vytrvalá, ozimého charakteru, v roce zásevu nemetá. Má rychlý jarní růst. Dobou metání se řadí k travám středně raným. Vyznačuje se adaptabilitou k různým stanovištním podmínkám a výjimečnou schopností snášet nepříznivé biotické i abiotické stresy. Je to druh nejlépe adaptovaný na extrémní nedostatek srážek v horkém letním období (Našinec 1999). Trávníkový drn je pevný, hustý, u nových odrůd již méně hrubý, snášející dobře zatěžování a po poškození dobře regenerující, avšak méně tolerantní k nízké výšce seče (tj. pod 50 mm) a rovněž poměrně náchylný k napadení plísní sněžnou. Použití v trávníkářství Uplatňuje se v hrubších, ne příliš nízko sečených zatěžovaných trávnících (dostihové dráhy, výběhy, letištní plochy), v rekreačních trávnících veřejné zeleně i v extenzivních krajinných trávnících a rekultivovaných plochách na výsušných i mokrých stanovištích. Odrůdová skladba Zpočátku byla využívána pouze jako vysoce produkční pícní tráva, nyní již převládá využití jejích mimořádných vlastností v trávníkářství. Trávníkové odrůdy jsou často uměle infikovány endofyty, které ještě zvyšují vitalitu rostlin a odolnost vůči suchu i chorobám. V ČR jsou pro nezemědělské využití registrovány zatím pouze zahraniční odrůdy, které doplňují hybridy domácího původu kostřavovitého charakteru. ČR Odrůda Rok registrace Kostřava rákosovitá Zahraniční Odrůda Rok registrace Odrůda Rok registrace --- Amalia 2004 Finelawn 2002 Apache 1997 Koreta 1996 Apache II 2004 Safari 2002 Asterix 1998 Silverado 2002 Barlexas II 2005 Tulsa 2003 Cochise 1998 Wolfpack 2004 Eldorado 1997 Festulolium Korina 1997 Lesana 2002 Lipnice Poa L. Rod lipnice je ve šlechtění pro trávníkové účely v naší republice zastoupen třemi druhy. Nejvýznamnější je lipnice luční, základní trávníkový druh, další dva druhy - lipnice hajní a lipnice smáčknutá - jsou druhy doplňkové do specifických stanovištních podmínek. V zahraničí je předmětem šlechtění i několik dalších okrajových druhů lipnic. Lipnice luční (P. pratensis L.) je jedním z nejrozšířenějších travních druhů se širokou stanovištní amplitudou. Je vytrvalá, středního vzrůstu, sytě zelené barvy. Odnožuje dlouhými podzemními výběžky. Vyskytuje se ve dvou formách, lišících se šířkou listů. Mladé listy jsou v pochvě složeny. Širokolistá forma roste na úrodných loukách i pastvinách s dostatkem vláhy od nížin až po subalpinské pásmo. Její čepele jsou středně široké, krátké až středně dlouhé, - 7 -

8 s dvojrýžkou a náhlým kápovitým zakončením. Jazýček je krátký, uťatý. Lata je jehlancovitá, bohatá, jen o málo delší než širší. Úzkolistá forma (dříve P. pratensis subsp. angustifolia, nyní považována za samostatný druh P. angustifolia L.) se častěji vyskytuje v nižších polohách na suchých stepních loukách a křovinatých stráních; na živiny je méně náročná a snáší i mírné zastínění. Je vyššího vzrůstu, s čepelemi úzkými a velmi dlouhými; lata je dvakrát delší než širší. Lipnice hajní (P. nemoralis L.) je stínomilný, nenáročný druh světlých listnatých a smíšených lesů a skalnatých zarostlých strání, na stanovištích svěžích až sušších, alespoň středně zásobených živinami. Je to víceletá, jemná, volně trsnatá tráva středního vzrůstu, tmavě zelené barvy. Tenká, bohatě olistěná stébla mají vystoupavá kolénka, často temně zbarvená. Horní stébelné listy odstávají od stébla téměř v pravém úhlu. Čepel je plochá, úzká, pozvolna zašpičatělá, jazýček je velmi krátký. Lata je řídká, chudá, rozkladitá, po odkvětu úzce stažená a převislá. Lipnice smáčknutá (P. compressa L.) bývá součástí chudých suchomilných porostů, roste i na chátrajícím zdivu a okrajích cest, kde je dostatek vzduchu a vápníku v půdě a dobré světelné podmínky. Je to druh vytvářející podzemní výběžky, nižšího vzrůstu. Listové čepele jsou krátké, pozvolna zašpičatělé, modrozelené až šedozelené. Jazýček je delší, tupý. Tuhá silně smáčklá stébla nesou krátkou chudou latu s rovně odstálými větvemi. Dalšími druhy, u nichž byly v zahraničí vyšlechtěny odrůdy jsou lipnice obecná (P. trivialis L.), lipnice nízká (P. supina Schrad.), lipnice alpská (P. alpina L.) i lipnice roční (Poa annua L.), které u nás nejsou registrovány. Biologické vlastnosti Po zasetí vzcházejí lipnice velmi pomalu, za 3 až 4 týdny. Jsou ozimého charakteru a vzájemně se liší raností, od nejranější lipnice luční, přes lipnici hajní, až po pozdní lipnici smáčknutou. Trávníkový drn lipnic se zapojuje velmi pomalu a plného rozvoje dosahuje až v pozdějších letech. Lipnice luční tvoří pak velmi vytrvalý, hustý, kompaktní, středně jemný trávník, barvy světle až tmavě zelené v závislosti na odrůdě, odolný vůči mechanické zátěži, dobře regenerující podzemními výběžky, snášející nižší sesekávání (10-30 mm) než jílek vytrvalý. Nevýhodou je počáteční nízká konkurenční schopnost vůči ostatním základním druhům, pozdní zahájení jarního růstu a náchylnost některých odrůd k listovým houbovým chorobám. Vzcházení lze u lipnice luční urychlit použitím osiva ošetřeného stimulátorem Headstart. Lipnice smáčknutá tvoří řidší drn s malou produkcí nadzemní biomasy, nesnášející časté a nízké sečení. Lipnice hajní začíná růst časně na jaře, je konkurenčně slabá, tvoří zapojené, ale řidší porosty, nesnášející časté sešlapávání a sečení; vyžaduje kosení na vyšší výšku ( mm). Použití v trávníkářství Lipnice luční je základní komponentou směsí pro zatěžované sportovní a rekreační trávníky, v nichž zvyšuje kompaktnost drnu a jeho odolnost vůči mechanickému poškození a zajišťuje opětovné zapojení poškozených míst. Je nepostradatelná zejména v oblastech klimaticky rizikových pro jílek vytrvalý. Špičkové odrůdy s úzkým listem mohou být použity i do směsí pro okrasné trávníky. Lipnice hajní se využívá do stinných partií extenzivních parkových trávníků, kde nejlépe vynikne v monokultuře. Podobné stanovištní podmínky vyhovují i srze hajní (Dactylis polygama Horv.), od níž byla v ČR povolena odrůda Tosca, která by mohla být vhodným doplňkem lipnice hajní. Lipnice smáčknutá nachází uplatnění jako pionýrský druh při protierozním zatravňování špatně přístupných výsušných a svažitých terénů výsypek a hald, u nichž se nepředpokládá sečení. Je vhodná i pro málo vzrůstné, extenzivně ošetřované komunikační trávníky. Do směsí pro intenzivní golfové typy trávníků na vlhkých a zastíněných stanovištích se v zahraničí používá lipnice nízká. Pro rychlé ozelenění vlhkých stanovišť, i zastíněných a dosevy greenů se v zahraničí využívají odrůdy lipnice obecné. Odrůdová skladba Ve šlechtění trávníkových odrůd je největší pozornost věnována lipnici luční, ostatní druhy jsou šlechtěny a využívány jen okrajově. V ČR jsou u lipnice luční registrovány převážně zahraniční odrůdy, odrůdy doplňkových druhů jsou naopak výsledkem domácího šlechtění

9 ČR Odrůda Rok registr ace Zahraniční Odrůda Rok registra ce Odrůda Rok registra ce Odrůda Rok registr ace Lipnice luční Bohemia 1996 Asset 1996 Cynthia 2001 Lily 2001 Harmonie 2002 Balin 2003 Denim 2004 Lipoa 2000 Moravanka 1991 Bariris 2003 Enprima Mardona Baron 1998 Entopper 2000 Miracle 1997 Baronial 2003 Evora 2002 Moonlight 2003 Baronie 2001 Fortuna 1998 Nimbus 1997 Bartender 2002 Geronimo 2002 Orfeo 1998 Cocktail 2000 Julia 1997 Panduro 2003 Compact 2001 Julius 2004 Sobra 2002 Conni 1998 Lipnice hajní Dekora 1979 (Shadow) --- Tanemo 2002 Lipnice smáčknutá Razula Psinečky - Agrostis L. Vytrvalé druhy rodu psineček patří k našim nejrozšířenějším lučním travám, zejména ve vyšších polohách na středně vlhkých až vlhkých půdách. V ČR jsou zatím šlechtitelsky využity pouze dva druhy - psineček tenký a psineček veliký; v zahraničí k nim přistupují další tři trávníkové druhy tohoto rodu. Botanické názvosloví v rámci rodu není zcela jednotné. Charakteristické znaky rostlin Psineček tenký., syn. p. obecný (Agrostis capillaris L) je nízká až středně vysoká tráva s krátkými podzemními a občas i nadzemními výběžky. Listové čepele jsou úzké až středně široké, ploché nebo polosvinuté, ke špičce pozvolna sbíhavé. Jazýček je krátký, uťatý. Lata je bohatá, vejčitě oválná, fialově zbarvená, i po odkvětu rozkladitá, složená z drobných jednokvětých bezosinných klásků. Psineček výběžkatý (A. stolonifera L.) je tráva nižšího vzrůstu, která vytváří velmi dlouhé nadzemní výběžky, na kolénkách zakořeňující. Stébla jsou poléhavá. Listy jsou ploché, středně široké, rýhované, dlouze zašpičatělé. Jazýček je delší, špičatý. Lata je bohatá, nafialovělá, rozkladitá pouze v době květu, s klásky jednokvětými, bezosinnými. Psineček psí (A. canina L.) je vlhkomilná nízká, šedozeleně zbarvená tráva. Vytváří volné trsy s dlouhými nadzemními výběžky. Čepele sterilních výhonků jsou velmi úzké, složené. Jazýček je delší, špičatý. Lata je řídká, vejčitá, jen za květu rozložená, s charakteristickými osinami, nepatrně vyčnívajícími z klásku. Psineček veliký (A. gigantea Roth) je statná, vzrůstná tráva, tvořící kratší podzemní výběžky. Vytváří značný počet sterilních bohatě olistěných stébelných výhonků. Listy jsou ploché, široké, ke špičce pozvolna sbíhavé, světle zelené až šedozelené, matné. Jazýček prodloužený, delší než širší. Květenství je řídká jehlancovitá lata hnědofialové barvy, rozkladitá i po odkvětu, s drobnými jednokvětými bezosinnými klásky. V zahraničí se jen okrajově šlechtí i sineček kastilský (A. castellana Boiss.et Reut.). Biologické vlastnosti Psinečky se po zasetí vyznačují pomalým vzcházením (za dnů) i počátečním růstem. Rovněž na jaře obrůstají opožděně a podle začátku metání patří k našim nejpozdnějším travám. Kvetou koncem června až začátkem července. Jsou ozimého charakteru a do druhé seče již nemetají. Ačkoliv je jejich vývoj ve směsi pomalejší, jde o druhy konkurenčně velmi silné až agresivní, vytrvalé

10 Trávníkové odrůdy tvoří velmi hustý, jemný trávník, tolerantní k extrémně nízké výšce kosení (4 mm). Nejnižší výšku seče snášejí psineček výběžkatý a psineček psí. Nevýhodou je pozvolný počáteční vývoj, malá odolnost vůči zátěži (zvláště v trhu) a později i sklon k tvorbě stařiny, není-li zajištěno pravidelné a velmi nízké kosení (5 10 mm). Velké problémy působí i poškození plísní sněžnou. Použití v trávníkářství Psineček tenký jako doplněk (do 5 %) ve směsi s kostřavou červenou je vhodný pro nejjemnější intenzivně ošetřované okrasné trávníky s dostatkem vláhy. Používá se rovněž do směsí pro golfová jamkoviště. Při použití psinečku tenkého do krajinných extenzivních trávníků je třeba upozornit na skutečnost, že ačkoliv jde o druh nižšího vzrůstu, vytváří díky vysoké hustotě drnu značné množství biomasy (Straková et al. 1999, Ševčíková, Šrámek 2000), která může působit komplikace při sečení. Psineček výběžkatý je druh určený speciálně pro greeny, na nichž může být vyset i v monokultuře. Psineček psí je okrajově využíván pro vlhké greeny a okrasné intenzivně ošetřované trávníky. Trávníky s podílem psinečků mají největší sklon k plstnatění a jejich vertikutace a aerifikace v dalších letech bývá nezbytná. Psineček veliký je vhodný pouze do extenzivních krajinných trávníků na vlhkých lokalitách. Odrůdová skladba Počet odrůd psinečků je relativně nižší - v Evropě převažuje psineček tenký, v USA naopak psineček výběžkatý; od každého druhu je vyšlechtěno cca 30 odrůd. Ostatní druhy jsou zcela okrajové. ČR Odrůda Psineček tenký Golf (Golfin) Rok registra ce Zahranič ní Odrůda Rok registra ce 1976 Bardot 1996 Kuzma 2004 Vivaldi 2005 Polana 2004 Teno 1976 Vítek 1999 Psineček výběžkatý Barifera 2003 Psineček psí Psineček veliký Janek 2003 Kromi 2002 Oasis 2005 Penneagle 2004 Pennlink 2004 s Viper 2002 Licanina 2004 Doplňkové trávníkové druhy trav Bojínek cibulkatý - Phleum bertolonii DC. Bojínek cibulkatý (syn. b. hlíznatý) je víceletý volně trsnatý druh nižšího vzrůstu, který se vyskytuje roztroušeně v teplejších krajích, kde roste na suchých loukách a pastvinách, polostepních stráních, cestách i ve světlých lesích, na vápenitých půdách. Stébla, na bázi vždy hlízovitě ztlustlá, jsou bohatě olistěna světle šedozelenými jemnými středně širokými listy. Mladý list je v pochvě stočený. Jazýček je krátký, zašpičatělý. Někdy tvořící olistěné stolony. Květenství je krátký úzce válcovitý lichoklas. Po zasetí vzchází poměrně rychle. Rovněž začátek jarního růstu je rychlý, další vývoj je však velmi pomalý a začátkem metání se řadí k nejpozdnějším travám. Trávníkový drn, zapojený již v roce zásevu, je hustý, středně jemný, s nízkou produkcí hmoty, svěže zelený i v mírné zimě. Snáší velmi dobře sešlapávání. Bývá doplňován do směsí pro zatěžované trávníky v množství pro zimní svěží barvu. Šlechtí se zcela ojediněle a evropský katalog obsahuje jen pět odrůd. ČR vlastní odrůdu nemá, registrovány jsou zde dvě zahraniční odrůdy, slovenská Latima (1989) a dánská Teno (2002). Medyněk vlnatý - Holcus lanatus L. Hustě trsnatá tráva středního až vyššího vzrůstu, typicky měkce, hustě chloupkatá, která se vyskytuje hojně na vlhčích loukách a pastvinách, lesních lemech a pasekách. Listové čepele jsou ploché, široké, sametově šedozelené barvy. Mladý list je v pochvě stočený. Jazýček je krátký, dřípený. Lata je podlouhle oválná, pouze za květu rozkladitá, s narůžovělým nádechem. Po výsevu se vyvíjí středně rychle. Na jaře obrůstá velmi brzy, takže může být poškozen

11 pozdními jarními mrazy. Začátkem metání se řadí mezi středně rané druhy. Je víceletý, převážně ozimého charakteru. Trávníkový drn má dosti hrubou texturu a sklon tvořit jednotlivé trsy. Nesnáší příliš časté sekání. Doplňkový druh, vhodný do trávníkových melioračních směsí pro rychlé ozelenění, revitalizaci devastovaných ploch a do krajinných druhově bohatých travních porostů. Ve světě je známo jen několik odrůd. V ČR je registrována odrůda Hola (1998) domácího původu. Metlice trsnatá Deschampsia cespitosa (L.) P.B. Vytrvalá, hustě trsnatá, středně vysoká až vysoká tráva, hojně rozšířená na vlhkých loukách a pastvinách, ve světlých vlhkých lesích a pasekách. Čepele listů jsou středně široké, výrazně žebernaté, velmi drsné, středně až tmavě zelené, v listové pochvě složené. Jazýček je nápadně dlouhý, špičatý. Květenství je velká pyramidální řídká lata. Po zasetí vzchází metlice poměrně rychle, za 10 až 12 dnů. Na jaře obrůstá velmi časně a další vývoj je středně rychlý. Již v roce zásevu vytvoří hustý, pružný, hrubší drn s vysokou konkurenční schopností, svěží během zimy. Je velmi vytrvalá, mrazuvzdorná. Velmi dobře snáší zastínění, zamokření i časté kosení na výšku mm. Při nižším počtu sečí vytváří mohutné vystoupavé trsy Z estetického hlediska je jistým nedostatkem vzhled nekrotizujících řezných ploch listových čepelí po seči, často s roztřepenými cévními svazky. Uplatňuje se ve speciálních trávníkových směsích pro hrubší zatěžované, intenzivně kosené rekreační trávníky v oblastech s déle trvající sněhovou pokrývkou. Ve směsích např. s lipnicí luční a kostřavou červenou však musí mít vysoké procentické zastoupení (nad 70 %), jinak má sklon vytvářet v trávníku samostatné trsy, které působí rušivě a později mohou i ztěžovat kosení. Je vhodná i do směsí pro extenzivní krajinné a parkové trávníky na vlhčích i zastíněných stanovištích. Počet odrůd ve světě je velmi nízký. Pro trávníkové účely byla šlechtitelsky využita nejvíce v České republice, kde jsou registrovány tři domácí odrůdy Kometa (1994), Meta (1981) a Sibir (1994), doplněné zahraniční odrůdou Barcampsia (2002). Poháňka hřebenitá - Cynosurus cristatus L. Víceletá, nízká až středně vysoká volně trsnatá tráva, která je typickým druhem krátkostébelných mezofytních společenstev na chudších stanovištích, ovlivněných pastvou, častou sečí nebo sešlapáváním, v nichž se vyskytuje spolu s jílkem vytrvalým, tomkou vonnou, jetelem plazivým aj. Vytváří přímá, tenká, málo olistěná plodná stébla. Čepele stébelných listů jsou ploché, tence zašpičatělé, středně široké, tuhé, výrazně žebrované, světle zelené; přízemní listy bývají kratší a užší, někdy až štětinovité. Jazýček je velmi krátký, uťatý, ouška chybí. Lata je klasovitě stažená, složená ze dvou řad kratičce stopkatých klásků. Vyznačuje se středně rychlým až pomalejším vzcházením po zasetí (za 18 až 21 dnů). Na jaře obrůstá poněkud později. Začátkem metání se řadí ke středně raným druhům. Je ozimého charakteru, málo vytrvalá. Je náchylná k chorobám a vyzimování, ale v polopřirozených pastevních porostech se dlouhodobě udržuje vysemeňováním, neboť její tuhá stébla zvířata přehlížejí. Pro trávníkové účely má jen omezený význam např. jako méně vzrůstná doplňková komponenta do směsí pro extenzivně využívané krajinné trávníky, trvalé louky a pastviny ve vlhčích polohách. Počet odrůd ve světě je ve srovnání s jinými travními druhy velmi nízký. V ČR je registrována jediná odrůda Rožnovská (z roku 1940). Smělek štíhlý - Koeleria macrantha (Ledeb.) Schult. Víceletá, trsnatá, nízká, suchomilná sivě zelená tráva. Vyskytuje se dosti hojně v teplejších krajích na travnatých stepních stráních, výslunných skalách a písčinách. V trávníkářství je novým druhem, který tvoří hustý drn, snášející běžnou zátěž i nízké kosení. Předpokládá se jeho využití pro okrasné, rekreační i krajinné trávníky na výsušných lokalitách a půdách s alkalickou reakcí. V ČR není dosud registrována žádná odrůda. Tomka vonná - Anthoxanthum odoratum L. Víceletá, nízká volně trsnatá tráva krátkostébelných porostů chudších stanovišť. Stébla jsou chudě olistěná. Listové čepele jsou poměrně široké, krátké, poseté dlouhými chloupky. Mladý list je v pochvě stočený. Jazýček je krátký, nepravidelně zubatý. Květenství je velmi krátká klasovitě stažená lata s jednokvětými klásky s nestejnými osinami - tmavou, kolénkatě zahnutou a kratší, rovnou. Po výsevu se vyvíjí pomaleji. Na jaře obrůstá velmi časně a patří k našim nejranějším travám. Při zavadnutí silně voní kumarinem a dodává senu charakteristickou vůni. Je vhodným omponentem

12 do trávníkových směsí pro extenzivní krajinné trávníky. V ČR je registrována domácí odrůda Jitka (2002). Zblochanec oddálený - Puccinellia distans (Jacq.) Parl. Víceletá, nízká, volně trsnatá tráva šedozelené barvy, která se vyskytuje v teplejších oblastech na slaniskách; v posledních letech expanduje na krajnice solených komunikací. Čepele jsou středně široké, na líci drsné, ke špičce ponenáhlu sbíhavé. Mladý list je v pochvě složený. Jazýček je krátký, tupý. Pochvy přízemních listů jsou celé otevřené. Květenství je volná, později rozkladitá lata. Je vhodný k ozelenění vysychavých zasolených svahů např.podél komunikací. V ČR není dosud registrována žádná odrůda. Pícní druhy a odrůdy trav, plané trávy Při zakládání krajinných trávníků lze využít i ostatní druhy a odrůdy trav, vyšlechtěné pro pícní účely. Dáváme přednost odrůdám domácího šlechtění, pokud možno vyšlechtěným klasickými metodami. Velmi vhodné pro tyto účely jsou i plané druhy trav domácí flóry, běžně se vyskytující v přirozených a polopřirozených porostech, např. bojínek tuhý, kostřava žlábkatá, ovsíře, smělky, sveřepy, třeslice prostřední aj., u nichž však bývá problémem absence osiva na trhu. Bylinné komponenty Jeteloviny a ostatní luční byliny se vyskytují ve většině přirozených travních porostů, a proto se pravidelně přidávají do směsí pro druhově bohaté krajinné trávníky, v množství 5 10 hmotnostních %. Význam jetelovin spočívá v obohacování půdy dusíkem díky jejich schopnosti fixace vzdušného dusíku symbiotickými bakteriemi rodu Rhizobium a celkovém zlepšování úrodnosti půd. Výběr druhů se řídí podle stanovištních poměrů. Zanedbatelné není ani estetické hledisko, neboť jeteloviny zvyšují barevnost a atraktivnost porostu. Jsou to bíle kvetoucí jetel plazivý (Trifolium repens L.), diploidní odrůdy jetele lučního (T. pratense L.) v různých odstínech růžové až červenofialové, karmínový jetel nachový (T. incarnatum L.), do vlhčích podmínek narůžovělý jetel zvrhlý (T. hybridum L.), do sušších, teplejších poloh fialová čičorka pestrá (Coronilla varia L.), žlutě kvetoucí druhy štírovník růžkatý (Lotus corniculatus L.), úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria) a jednoletá tolice dětelová (Medicago lupulina L.), komonice bílá (Melilotus albus Medic) s bílými květy, růžový vičenec setý (Onobrychis viciifolia Scop.). V ČR jsou od těchto druhů registrovány odrůdy, jejichž osivo lze získat u šlechtitelských nebo semenářských organizací. Jetel plazivý, zvláště drobnolisté odrůdy, se jeví jako vhodný doplněk i do nízko sečených rekreačních trávníků v méně příznivých podmínkách, v nichž zvyšuje odolnost k suchu a dodává potřebný dusík. Dobře se kombinuje s lipnicí luční a jílkem vytrvalým nebo kostřavou rákosovitou; jeho podíl ve směsi činí do 10 % (Černoch 2000). Na trhu se objevují i druhově bohaté směsi s vysokým obsahem celé řady bylinných komponent. Jejich názvy napovídají typ porostu a stanoviště Horská louka, Suchá stráňka, Zámecká louka, Kopretinová louka, Česká květnice a obsahují až 55 druhů bylin ve směsi s travami. Jsou vhodné pro založení druhově bohatého extenzivního trávníku u rodinných domů, rekreačních objektů nebo v části parků a potěší nás pohledem na rozkvetlé kopretiny, chrpy, zvonky, chrastavce, kakosty a řadu dalších lučních druhů. Při zakládání větších ploch v krajině bychom měli respektovat druhové složení okolních přirozených travních porostů a při výběru druhů se poradit s pracovníky chráněných krajinných oblastí nebo jiných odborných pracovišť, neboť genofondové bohatství místních populací by mohlo být použitím nepůvodních druhů znehodnoceno. Výsledky byly získány při řešení úkolu Národní program konzervace a využití genofondu rostlin a agrobiodiverzity za podpory MZe

13 ČR Odrůda Rok registrace Zahraniční Odrůda Rok registrace Odrůda Rok registr ace Odrůda Rok registrace Lipnice luční Bohemia 1996 Asset 1996 Cynthia 2001 Lily 2001 Harmonie 2002 Balin 2003 Denim Moravanka 1991 Bariris 2003 Enprima 2001 Lipnice hajní Dekora (Shadow) Lipoa 2000 Mardona 2001 Baron 1998 Entopper 2000 Miracle 1997 Baronial 2003 Evora 2002 Moonlight 2003 Baronie 2001 Fortuna 1998 Nimbus 1997 Bartender 2002 Geronimo 2002 Orfeo 1998 Cocktail 2000 Julia 1997 Panduro 2003 Compact 2001 Julius 2004 Sobra 2002 Conni Tanemo 2002 Lipnice smáčknutá Razula Literatura Černoch, V.: Možnosti využití jetele plazivého v trávnících. Trávníky 2000: 23. BONUS, Hrdějovice Hrabě, F. a kol.: Trávníkářská ročenka Ročník I: Vyd. ing. Petr Baštan. Olomouc Hrabě, F. a kol.: Trávy a trávníky - co o nic ještě nevíte. Vyd. ing. Petr Baštan. Olomouc Kubát, K. (ed.): Klíč ke květeně České republiky. ACADEMIA, Praha Našinec, I.: Odolnost trav vůči suchu a zastínění. Trávníky 99: 21. BONUS, Hrdějovice Regal, V., Šindelářová, J.: Atlas nejdůležitějších trav. SZN. Praha Seznam odrůd zapsaných ve státní odrůdové knize České republiky. ÚKZÚZ Straková, M., Hrabě, F., Straka, J.: Rozdíly v hmotnosti, struktuře a dynamice tvorby nadzemní části drnu vybraných trávníkových druhů. Trávníky 99: BONUS, Hrdějovice Ševčíková, M., Šrámek, P.: Produkce biomasy z extenzivních trávníků. Trávníky 2000: BONUS, Hrdějovice Magdalena ŠEVČÍKOVÁ OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská Rožnov - Zubří

14 MICROCLOVER A NEW SPECIE IS BORN Mogens Toft JENSEN White clover used for turf purpose is not a brand new story. In old turf books from 50 years ago, white clover was also mentioned as beeing part of species used for lawns. But with the appearance of herbicides in the 50.ties and 60. ties it became possible to spray away the patchy clover colonies and to keep a more homogene and uniform lawn of pure grasses fertilised with chemical fertilisers. The reason for the patchy growth of white clover in lawns was the use of forage and large leaved types which does not tolerate mowing very well and shows of like smaller or larger colonies. 12 years ago DLF-TRIFOLIUM decided to breed for very small leaved turf types of white clover designated for turf purpose and the result is now the new microclovers. Today microclover consist of tree different varieties but all tree marketed as microclover - the only tree white clovers registered as turf varieties in Europe. These new microclovers is bringing the benefits of supplying the grasses in the mixture with Nitrogen and thus save costs. At the same time a number of benefits has been demonstrated like a greener lawn for a longer season, a lawn free of diseases and weeds and at the same time tolerant to close mowing. The first ideas of use of the new microclover was for low maintenance private and public areas but trials and demonstrations have shown far more possibilities like the use on sportsfacilities such as football but also for golfcourses. Various examples for the use will be highlighted during the presentation. More info can be obtained on Jetel plazivý využívaný pro trávníkové účely není nic nového. Už ve starých trávníkových učebnicích z doby před 50 lety byl jetel plazivý považován za druh, využitelný pro trávníky. S objevením se herbicidů v 50 a 60 letech minulého století bylo možné vystříkat nepravidelná kola jetele a zvýšit tak homogenitu trávníku založeného na čistých travách hnojených umělými hnojivy. Důvodem nepravidelného růstu jetele plazivého v trávníku bylo tehdy používání pícních velkolistých typů jetele. Tyto odrůdy nebyly dostatečně tolerantní k častému sekání, což se projevovalo tvorbou menších nebo větších kolonií. Před 12 lety se DLF-Trifolium rozhodlo pro šlechtění jetele plazivého s velmi malým listem, určeného pro trávníkové účely a výsledkem jsou nyní nové microclovery. Dnešní microclover je představován třemi různými odrůdami společně prodávanými pod značkou microclover, které jsou jedinými třemi trávníkovými odrůdami jetele plazivého registrovanými v Evropě. Hlavní výhodou těchto microcloverů je zásobování trav ve směsi dusíkem a tím úspora nákladů. Dalším přínosem je zelenější trávník po většinu sezóny, redukce množství trávníkových chorob a plevelů a tolerance k nízkému sekání. Zpočátku se uvažovalo o využití microcloverů v extenzivně ošetřovaných soukromých a veřejných trávnících, ale provedené pokusy ukázaly možnosti daleko širšího využití včetně sportovišť jako jsou fotbalové a golfové trávníky. Různé příklady jeho využití budou ukázány během prezentace. Více informací můžete získat na stránce Mogens Toft Jensen Vedoucí Marketinku & a Produkce DLF-TRIFOLIUM A/S Dánsko

15 VLIV DUSÍKATÉHO HNOJENÍ NA PRODUKCI BIOMASY TRÁVNÍKŮ SLOŽENÝCH Z JÍLKU VYTRVALÉHO A JETELE PLAZIVÉHO Hana SOBOTOVÁ, Søren Ugilt LARSEN Úvod Jetel plazivý (Trifolium repens L.) můžeme běžně nalézt na pastvinách, loukách a v krajinných trávnících. Je však známo, že na začátku 20. století byla tato jetelovina také komponentem směsí pro okrasné trávníky, kde byla využívána její schopnost poutání vzdušného dusíku díky hlízkovým bakteriím na kořenech a přeměny tohoto dusíku na formu přijatelnou pro ostatní rostliny. Dalším důvodem byla schopnost jetele plazivého růst na chudých půdách bez možnosti závlahy. Později, po roce 1940, se začaly klást větší požadavky na kvalitu trávníku. Velké listy tehdejších odrůd a také atraktivnost hlávek jetele plazivého pro včely nebyly žádány. K jeho odstranění ze směsí pro trávníky také přispěla snadnější dostupnost hnojiv, která plně nahradila roli jetele jako zdroje dusíku pro trávník. Jetel plazivý se stal plevelem trávníků. V dnešní době význam jetele plazivého jako komponentu do okrasných trávníků znovu pomalu vzrůstá. Dříve hojně používané dusíkaté hnojení začíná být omezováno, nejen kvůli ekologickým problémům týkajícím se hlavně vyplavování nitrátů do spodních vod, ale i z důvodů ekonomických souvisejících s cenami dusíkatých hnojiv. Jetel plazivý by mohl být úspěšným druhem v nízkonákladových okrasných trávnících. Výhodou zařazení jetele plazivého do směsí je nejen snížení nákladů na hnojení, ale i jeho schopnost zachovat si zelenou barvu po celou dobu vegetace, a to i v období letních přísušků, kdy většina travních druhů na stanovištích bez závlahy zavadá. Avšak estetický vzhled trávníku neurčuje jen barva, ale i textura, a tak k novým úzkolistým odrůdám trav bylo nutné vytvořit i nové odrůdy jetele plazivého. Proto se v zahraničních i českých šlechtitelských firmách začínají šlechtit drobnolisté odrůdy jetele plazivého tzv. microclover, tvořící homogenní pokrytí plochy trávníku. Listové čepele těchto odrůd jsou pouze 2-3 cm nad povrchem půdy, což umožňuje nízké sečení potřebné u okrasných trávníků. Při seči dochází k odstranění květních hlávek jetele, ale listové čepele zůstávají v porostu, čímž je zajištěn esteticky dokonalý trávník. Otázkou však zůstává stanovení optimálního poměru travního druhu a jetele plazivého, který je v trávníku expanzivní a postupem času utlačuje travní složku. Přebytek jetele způsobuje nejen zhoršení estetických, ale i mechanických vlastností trávníku, což se stává problémem u rekreačních nebo parkových trávníků. Důsledkem je, že se povrch trávníku stává kluzký a při větší mechanické zátěži jetel z trávníku mizí, vznikají tak prázdná místa, která jsou rychle zaplněna plevely. Jedním z řešení otázky udržení požadovaných poměrů mezi travními druhy a novými odrůdami jetele plazivého v trávníku by mohlo být dusíkaté hnojení. Nízké dávky dusíku ( kg N. ha -1 ) zvýší konkurenční schopnost travní složky, a tím se jetel plazivý potlačí na požadovanou míru (představa šlechtitelky z DLF- Trifolium je okolo 30% pokryvu trávníku). Pro objasnění vlivu dusíkatého hnojení na kvalitu trávníku se speciálními odrůdami jetele plazivého byl založen pokus na Královské veterinární a agrární university v Kodani. Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit vliv dusíkatého hnojení na produkci biomasy jílku vytrvalého a jetele plazivého a jejich zastoupení v trávníku. Materiál a metodika Polní pokus s dvěmi odrůdami jetele plazivého 'Pirouette' a 'Ronni' (firma DLF- Trifolium) ve směsi s jílkem vytrvalým odrůda 'Tapiola' byl založen v květnu 2004 na pokusných plochách Højbakkegaard Královské veterinární a agrární university v Taastrupu (Royal Veterinary and Agricultural University, Dánsko), zhruba 15 km od Kodaně, ve čtyřech opakováních náhodného uspořádání bloků, za účelem studia vlivu pěti dávek dusíkatého hnojení kvalitu trávníku. Výsevek byl stanoven na živých semen na m 2, což představovalo u monokultury jílku 52,8 g.m -2, u směsi jílek + jetele 'Pirouette' (75% + 25%; 49,7 g.m ,7 g.m -2 ), u směsi jílek + jetele 'Ronni' (75% + 25%; 39,7 g.m ,3 g.m -2 ), stanoveno podle klíčivosti a hmotnosti tisíce semen. Před setím byla pokusná plocha pohnojena 83 kg Mg. ha -1. Osetí ploch bylo provedeno ručně, jílek vytrvalý a jetel plazivý byly sety odděleně. V roce 2004 bylo byly

16 plochy ručně vyplety a v roce 2005 nebyla provedena žádná chemická ochrana herbicidy. U všech tří variant směsí bylo aplikováno hnojení v pěti variantách 0, 50, 100, 150 a 200 kg N. ha -1. rok -1 (v květnu, červnu a srpnu vždy 1/3 celkové dávky). Trávník byl sečen při výšce 6 cm na výšku 4 cm jednou až dvakrát týdně. Byla stanovena hmotnost sušiny celkové biomasy (nadzemní i podzemní) jílku vytrvalého a jetele plazivého. Vzorky byly odebrány v říjnu 2005 pomocí odběrového válce o průměru 11 cm, 16 válců z každé varianty. Půda ze vzorků byla odstraněna plavením před síta o velikosti ok 2,5 mm 2. Výsledky a diskuse Celková hmotnost sušiny jílku vytrvalého a jetele plazivého v monokultuře na nehnojené variantě byla 854 g.m -2. Se zvyšováním dávek dusíku docházelo ke zvyšování produkce biomasy jílku. Při aplikaci 200 kg N. ha -1. rok -1 jsme zaznamenali 32 % nárůst hmotnosti sušiny jílku oproti nehnojené variantě. Na plochách se směsmi byla celková hmotnost sušiny biomasy g.m -2 u varianty s jetelem 'Pirouette' a g.m -2 u varianty s jetelem 'Ronni' (hnojení kg N. ha -1. rok -1 ), viz tab. 1. U směsí s jetelem byl výnos sušiny jílku bez ohledu na úroveň hnojení v průměru o 33% nižší než u monokultury. Se vzrůstající dávkou dusíku je patrný nárůst biomasy jílku (graf 1). Výnos biomasy obou zkoušených odrůd jetele plazivého i jeho podíl ve směsi se vzrůstající dávkou dusíku průkazně klesal v důsledku vyšší konkurence travní složky. U směsi jílku s odrůdou jetele 'Pirouette' se podíl hmotnosti sušiny biomasy jetele snížil z 39,4% na nehnojené variantě na 2,4% při dávce dusíku 200 kg. ha -1 rok -1, u směsi s odrůdou jetele 'Ronni' byl tento pokles velmi podobný z 37% na 3% z celkové hmotnosti sušiny biomasy. Z pokusu vyplývá, že každé zvýšení dávky dusíku o 50 kg. ha -1. rok -1 způsobilo zhruba 50% snížení produkce sušiny jetele oproti předchozí hladině dusíku. Teoretickému požadavku obsahu jetele plazivého 30% pokryvu trávníku odpovídalo 15-20% z celkové hmotnosti sušiny biomasy trávníku, a tedy předpokládané hladině dusíkatého hnojení 50 až 100 kg. ha -1. Závěr V budoucnu je nutné zabývat se výzkumem těchto speciálních jetelů. Znalost jejich konkurenčních vztahů je předpokladem ke správnému stanovení optimálního poměru jetele a travních druhů ve směsi. Pro úspěšné založení trávníku je též důležité určit vhodný celkový výsevek směsi, který se bude lišit podle účelu trávníku a stanoviště. Informace o reakci těchto nových odrůd jetele plazivého na různé způsoby ošetřování trávníku přispějí k vytvoření vhodných pěstebních postupů pro vytvoření a udržení kvalitního travního pokryvu. Výsledky byly zpracovány za podpory MSM Tab.1: Výnos celkové sušiny biomasy (g.m -2 ) a váhový podíl (%) jílku vytrvalého a jetele plazivého. Směs Dávka N hmotnost sušiny (g.m -2 ) % z celkové hmotnosti (kg ha -1 rok -1 ) jílek vytrvalý jetel plazivý Σ jílek vytrvalý jetel plazivý 0 606,6 246,9 853,6 71,1 28,9 monokultura ,5 82,1 875,6 90,6 9,4 jílku vytrvalého ,8 33,6 926,4 96,4 3,6 'Tapiola' ,9 5, ,2 99,5 0, ,1 0, ,8 99,9 0, ,5 290,1 735,7 60,6 39,4 jílek vytrvalý 'Tapiola' ,5 137,2 692,8 80,2 19, ,9 89,9 801,8 88,8 11,2 jetel plazivý 'Pirouette' ,7 56,5 904,2 93,8 6, ,6 24, ,9 97,6 2, ,9 260,7 704,6 63,0 37,0 jílek vytrvalý 'Tapiola' ,6 107,3 728,9 85,3 14, ,7 63,8 910,5 93,0 7,0 jetel plazivý 'Ronni' ,4 82,3 937,7 91,2 8, ,1 28,0 924,1 97,0 3,0-16 -