Mimosoudní řešení sporů v ČR

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Katedra Finančnictví a ekonomických disciplín Mimosoudní řešení sporů v ČR Bakalářská práce Autor: Jiří Kudláček Bankovní management Vedoucí práce: JUDr. Petr Scholz, Ph. D. Praha Duben 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Ve Ţďáře nad Sázavou, Jiří Kudláček

3 Poděkování Rád bych zde poděkoval vedoucímu bakalářské práce JUDr. Petr Scholz, Ph.D. za odborné rady a čas, který mi věnoval při řešení tématu.

4 Anotace Bakalářská práce Mimosoudní řešení sporů v ČR provází systémem, který je alternativou ke klasickým státním soudům, při řešení sporů. Práce se zaměřuje na charakteristiku jednotlivých způsobů řízení, které jsou bez účasti soudní pravomoci. Zejména je práce zaměřena na ty způsoby, které se pouţívají na území české republiky. Těmito způsoby jsou Rozhodčí řízení, mediace a Finanční arbitr. Nejprve se seznámíme s obecnou charakteristikou všech metod a také s hlavními výhodami i nevýhodami. Poté se práce věnuje vybraným metodám v jednotlivých kapitolách. V první kapitole je také charakterizován, v současné době jiţ pozastavený, projekt ministerstva průmyslu a obchodu a jeho výsledky. V předposlední kapitole jsou stručně charakterizované moţné kombinace metod. Klíčová slova Mimosoudní řešení sporů, rozhodčí řízení, mediace, finanční arbitr, instituce, právní úprava Annotation Bachelor thesis Alternative dispute resolution performs system, which is an alternative to the classical state courts, to resolve disputes. This work is fokused on the characteristics of individual ways of dealing, where it doesn t interfere with the jurisdiction. In particular, the work focuses on the methods that are used in the Czech Republic. These methods are arbitration, mediation and Financial Arbiter. First, we introduce with the general characteristics of all methods and also with the main advantages and disadvantages. Then the thesis deals with selected methods in each chapter. In the first chapter is well characterized, At present suspended, a project of the Ministry of Industry and Trade and its results. In the penultimate chapter briefly be characterized by a combination of methods. Key words Alternative dispute resolution, arbitration, mediation, financial arbiter, institution, legislation

5 Obsah 1. ÚVOD Všeobecná charakteristika ADR Výhody a nevýhody mimosoudního řešení sporů Projekt ADR ministerstva průmyslu a obchodu Výsledky projektu ADR Unie pro rozhodčí a mediační řízení Rozhodčí řízení Historie Arbitrabilita sporu Rozhodčí smlouva Rozhodci rozhodčího řízení Rozhodčí soudy ON-LINE řízení Rozhodčí žaloba a podmínky RŘ Postup při řízení a rozhodnutí rozhodců Výkon rozhodčích nálezů Finanční arbitr Mezinárodní spolupráce arbitra Vznik FA Činnost arbitra Zahájení řízení a návrh na zahájení řízení Zásady řízení a zastavení řízení Nález a jeho náležitosti Námitky Právní moc a vykonatelnost nálezu Mediace Charakteristika mediace: Druhy mediace Mediátor Průběh mediace Právní úprava mediace v ČR Partnerství Fáze Partnerství... 32

6 6. Vyjednávání Konciliace Mini-trial Expertiza Kombinované metody Med/arb Medaloa Závěr Seznam použité literatury... 43

7 1. ÚVOD Mimosoudním řešením sporů, nazývaným zkratkou ADR (Alternative dispute resolution), se rozumí řešení sporů bez účasti jurisdikce (soudní pravomoci). Jednotlivé typy ADR dávají účastníkům moţnost vyuţití jiné cesty, neţ je cesta soudní. Lze vybrat z několika moţných způsobů řešení sporů. Výběr určitého způsobu závisí na rozhodnutí obou stran sporu. ADR se v současné době nemůţe pouţít ve všech případech a nemůţe také nahradit jiţ dlouho existující systém jurisdikce, avšak tyto způsoby se stávají čím dál tím více oblíbenější, převáţně z důvodů rychlejšího a levnějšího vyřešení některých sporů, vznikajících hlavně v obchodní sféře. Účastníci sporů by se měly navzájem snaţit udrţet svůj spor v mimosoudním stavu, z důvodů nevýhod všeobecně známých u soudů, jakými jsou například dlouhá rozhodovací doba, podstatně vyšší náklady (odměna advokáta, náklady na znalce ) a nepříjemné subjektivní pocity jako například stres. Řešení sporů soudní cestou můţe mít také zásadní vliv na udrţení dobrého jména účastníků a následné důvěře, pro vznik nových obchodních vztahů v budoucnu. Obě strany by se také měli snaţit důkladně zajistit uţ před vznikem případného sporu a to uvedením přesného postupu řešení případného sporu jiţ před vznikem obchodního vztahu, aby bylo dosaţeno co nejúčinnějšího vyřešení a minimalizaci výdajů na řešení. Soudní systém je v současné době nestabilní a poněkud ztrácí důvěru, podle mého názoru k tomu nejvíce přispívá stále narůstající korupce a politická situace v České republice. Domnívám se, ţe mimosoudní řešení sporů má velikou budoucnost, i kdyţ v České republice není příliš rozšířené, vyjma rozhodčího řízení, které je na našem území velmi oblíbenou formou řešení sporů, bez účasti jurisdikce a to jiţ dlouhou dobu. Spory se ve většině případů řeší soudní cestou, navzdory mnoha nevýhod, které tato cesta nese. Nicméně, Evropská komise, která je součástí Evropské unie, se snaţí rozšířit tento způsob, aby odlehčila vytíţeným státním soudům, zakládá tak systémy mimosoudního řešení sporů, kterých je v současné době více neţ Pro zpracování této bakalářské práce jsem vyuţil metody hledání potřebných informací v literatuře a jiných dostupných zdrojích. Jako zdroje jsem hojně vyuţíval příslušně právní 1 Evropský spotřebitel. 1

8 normy. Následně jsem kvantitativně a kvalitativně vyhodnotil získané informace a po zhodnocení jsem výsledky zapracoval do práce. Můj důvod pro vybrání tohoto tématu k bakalářské práci je, ţe znalost systému ADR vidím jako pozitivní přínos do budoucna, hlavně při řešení neočekávaných situací, jako například právě řešení sporů. V této práci jsem se zaměřil na detailnější charakteristiku jednotlivých metod ADR, nejvíce se však pokusím objasnit metodu rozhodčího řízení a mediace, které jsou u nás pouţívány v naprosté většině případů a pokusil se tak přiblíţit problematiku těchto metod. Cílem mé práce je ukázat, jak lze vyřešit spor i jinými způsoby. Ukázat výhody a nevýhody těchto metod řešení sporů a také objasnit důvody, proč je tento systém ADR tak málo vyuţíván na našem území. Také popíši jiţ delší dobu fungující rozhodčí centrum s názvem Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR. Za zmínku také stojí projekt Mimosoudního řešení sporů, který vytvořilo ministerstvo průmyslu a obchodu, ačkoliv je projekt v současné době pozastaven. Ohledně tohoto projektu je sepsána stručná charakteristika a také jeho výsledky. Dále bych s ohledem na mé zaměření na škole, které se týká bankovnictví, detailněji rozebral metodiku finančního arbitra, který řeší právě spory vzniklé především mezi bankami a jejich klienty. Nakonec ve stručnosti charakterizuji kombinované metody. 2

9 2. Všeobecná charakteristika ADR Jak jsem jiţ zmiňoval, spory lze řešit dvěma moţnými cestami. Starší cesta předcházející mocenské uspořádání lidské společnosti, spočívá v dobrovolném řešení sporů, zatímco druhá vyuţívá existenci společenského donucení vycházejícího z mocenské organizované struktury společnosti. 2 ADR lze vyuţít téměř ve všech moţných sporech, které se mohou objevit. Avšak nejčastější se tyto metody uplatňují při sporech v oblasti obchodu. Mimosoudní metoda rozhodčího řízení je obzvláště vhodná pro spory vzniklé z 3 : Investičních smluv Stavebních smluv Franchisingových, distribučních a kooperačních smluv Dodacích smluv V České republice z důvodu vysoké společenské organizovanosti, je vyuţíváno častěji státních soudů, je to často chybně bráno jako jediná moţnost. Je to z důvodu, ţe většina subjektů, které mají mezi sebou spory, se mnohdy špatně informují o jiných moţnostech. Přitom přicházejí o moţnost jednoduššího, levnějšího a podstatně rychlejšího vyřízení jejich situace, jenţ nabízí právě mimosoudní řešení sporů. Případná absence ADR by mohla zvýhodňovat nepoctivé subjekty, které například poskytují nekvalitní zboţí nebo sluţby. Poškozená strana by nemusela v některých případech chtít podstupovat sloţité soudní řízení, ze kterého by mohla ztratit více, neţ by získala z případné výhry sporu. V dnešní době, je podle některých zdrojů u zkratky ADR počáteční písmeno přeloţeno jako amicable to je v češtině vyloţeno jako přátelský nebo kamarádský, tím by se mohla vysvětlit rozdílnost od soudního případně nepřátelského řešení sporů, kde vstupuje státní moc a obě strany spolu se spolu nemohou dohodnout v dobré atmosféře. I přes určitou různorodost forem ADR je moţné stanovit některé shodné stejné znaky: 1) Volnost rozhodnutí mezi stranami. Strany si mohou sami zvolit, jakým způsobem se bude jejich spor řešit. Sami si také zvolí třetí osobu, která povede jejich jednání. 2 Raban, P. Alternativní řešení sporů, arbitráţ a rozhodci v České a slovenské republice a zahraničí. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2004, s Rozehnalová, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. Praha: Nakladatelství ASPI Publishing, s. r. o., 2002, s. 15 3

10 2) Spor je veden stranami. Strany mají tedy po celou dobu řízení spor pod svojí kontrolou 3) Odborná kvalifikace třetí osoby. I kdyţ si strany mohou vybrat kteroukoliv osobu jako prostředníka, podle dlouholetých zkušeností se však volba kvalifikované osoby s určitými znalostmi ukazuje jako nejlepší. 4) Diskrétnost procesu. Soukromí bývá často hlavní důvod, proč si strany volí ADR. Strany tak nemusí zveřejňovat citlivé informace, které mají zůstat v tajnosti. Nejznámější a nejpouţívanější metody ADR jsou: Rozhodčí řízení Mediace Finanční arbitr Partnerství Vyjednávání Konciliace a Mini-trial Expertiza Existují také tzv. smíšené způsoby řešení sporů, které představují různé kombinace metod ADR, nejčastěji se však kombinuje s rozhodčím řízením: Med/arb Medaloa Jak lze z výčtu usoudit, metod je na výběr opravdu mnoho, včetně moţnosti zvolení smíšených způsobů. Nicméně v české republice jsou odzkoušeny a oficiálně provozovány jen 3 hlavní metody a to jsou rozhodčí řízení, mediace a finanční arbitr. Spory lze řešit i ostatními metodami v seznamu, avšak důvěryhodné oficiální instituce fungují jen právě pro 3 zmíněné metody. V rozšířenosti ADR je ČR poněkud pozadu, oproti světu, zejména Spojeným státům americkým, kde je metod mnohem více Výhody a nevýhody mimosoudního řešení sporů V následujícím výčtu jsou uvedeny podstatné výhody ADR: 1. Podstatně niţší náklady v porovnání s klasickým soudním řízením. Mluvíme zde o nákladech jak za samotné řízení, tak i za právní zastoupení. 4

11 2. Strany sporu mají proces i konečné řešení pod vlastní kontrolou. V ADR panuje svoboda rozhodnutí. Tedy, strany se sami rozhodnou, jaké řešení si zvolí a můţe být jak dobré tak i špatné. 3. Zrychlení procesu oproti soudnímu řízení. V klasickém soudním řízení je vyţadováno určitých lhůt nebo formalit, coţ podstatně prodluţuje dobu trvání celého procesu. 4. Důvěra v obchodním vztahu zůstane zachována. V ADR je zřejmá snaha aby obě strany zůstaly na vítězné straně, oproti státním soudům, kde protistrany spolu soupeří a jedna ze stran se pak stane poraţeným Prosazuje se vzájemná spolupráce a přátelské řízení sporu. 5. Strany si nadále zachovají svoji dobrou pověst. 6. Neveřejnost řízení a zachování mlčenlivosti. Řízení ADR je neveřejné oproti obecním soudům, kde má většinou přístup kdokoliv. Jiţ ve smlouvě je stanovena mlčenlivost o skutečnostech týkajících se sporu a také určitý závazek, ţe se tyto skutečnosti dále nijak nezneuţijí. Mlčenlivost se netýká pouze stran a jejich právních zástupců v procesu, ale také případné třetí osoby, která do řízení vstupuje (např. mediátor). I přes tyto výhody existují v ADR i určitá rizika. Asi největším rizikem jsou stále platné lhůty podle práva, které dále pokračují (např. promlčecí lhůta). Můţe se stát, ţe jedna ze stran toto riziko záměrně zneuţije, nebo ho případně nezná a neúmyslně oddálí konečný výsledek. Někdy bývá zvolení klasické soudní cesty důvodem značné sloţitosti věci, avšak metody ADR jsou někdy vhodnější pro tyto případy. Dokonalé pochopení případu a důsledný rozbor je v ADR prováděno lépe, neţ často zaneprázdněný soudce, kterému chybí i prostředky, aby se hlouběji dostal do celého případu. Vţdy to tak ale není, záleţí na okolnostech případu. Z praxe jsou známi i případy, kdy se u mimosoudního řešení sporu značně protáhla doba, nebo se řízení stalo nákladnější, neţ kdyby bylo vedeno před obecním soudem. Nutno však podotknout, ţe i klasické soudní řízení má své opodstatněné výhody. Mezi hlavní výhody patří určitá univerzálnost, tedy vhodnost soudního řízení pro všechny kategorie sporů. Rozdíl mezi soudním sporem a jednotlivými alternativními způsoby můţeme posoudit i z hlediska úspěšnosti řešení, zatímco u vyjednávání je malá, aţ 80% dosahuje při mediaci a prakticky stoprocentní výsledek je u rozhodčího řízení. 4 4 Zoulík, F. Mediace jako alternativa soudního sporu. Bulletin advokacie, 2001, č 8, s

12 2. 2. Projekt ADR ministerstva průmyslu a obchodu Ministerstvo průmyslu a obchodu v ČR (dále jen MPO ) spustilo v roce 2008 projekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Projekt byl spuštěn ve spolupráci s Hospodářskou komorou, Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře, zástupci spotřebitelů, Asociací mediátorů ČR, Ministerstvem financí a Ministerstvem spravedlnosti. Cílem tohoto projektu je odlehčení přetíţeného soudního systému a lepší přístup ke spravedlnosti v oblasti spotřebitelského práva. MPO tvrdí, ţe je v současné době ochrana práv spotřebitele zajištěna poměrně dobře po hmotněprávní stránce, avšak vymahatelnost práv v praxi je obtíţná. 5 Například i spor o nízké hodnotě často vede k neúměrně zdlouhavému a nákladnému řízení. V srpnu, roku 2011 bylo oznámeno výběrové řízení pro uzavření rámcové smlouvy na poskytování sluţeb mimosoudního řešení sporů (ADR). Hlavním cílem bylo zřízení 14 kontaktních míst v krajích České republiky a provozu informačního systému. V říjnu stejného roku, kdy bylo oznámeno výběrové řízení, komise pro hodnocení uchazečů veřejné zakázky vydala oznámení o zrušení zadávacího řízení. Zrušení bylo stanoveno z důvodu nedoručení ţádných nabídek uchazečů, v předem stanovené lhůtě Výsledky projektu ADR Pilotní fáze prokázala potřebu existence alternativního způsobu řešení spotřebitelských sporů mimosoudní cestou, celkových 40 % vyřešených sporů představuje velmi pozitivní výsledek. 6 Jiným pozitivem je jeho jiţ zmiňovaná celkově niţší nákladnost a rychlost. Podle MPO trvalo vyřízení procesu průměrně 60 dní. U soudního řízení se doba vyřízení pohybuje od 12 do 16 měsíců, coţ je opravdu znatelný rozdíl. V přiloţené tabulce můţeme vidět výsledky řešení sporů prostřednictvím ADR od dubna 2008 do konce roku 2009, kdy bylo přijato a řešeno celkem případů. Můţeme také vidět, ţe počet zájemců poměrně málo stoupá. Podle mého názoru je to z důvodu špatné propagace této alternativní metody, a celkového úpadku projektu, který byl spuštěn v roce Nutno podotknout, ţe v roce 2008 bylo vyřešeno 80% případů, ale v roce 2009 to bylo dokonce 95%. To ukazuje na zvyšující se kvalitu ADR. 5 Ministerstvo průmyslu a obchodu. Příloha Opatření č. 58/2007. Projekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. 6 Ministerstvo průmyslu a obchodu. Výsledky projektu mimosoudního řešení sporů. 6

13 Rok Řešeno Uzavřené Kvalifiko- % Nesou- % mediací % Rozhodčím % případů případy vanou činností řízením radou protistrany , ,1 49 5, , ,8 83 6,8 0 Celkem , , ,3 1 Zdroj: MPO také provedlo na kontaktních místech anketu, kde 83% respondentů povaţuje ADR jako vhodnější způsob řešení sporů, neţ vyuţitím státní moci. Z výsledků informačního systému ADR a hospodářské komory vyplívá, ţe ve většině sporů byli předmětem řízení výrobky, a z hlediska důvodu pro vznik sporu byli reklamace vad výrobků. Nejčastěji vznikala řízení v hlavním městě Praze, dále v Ostravě a Brně. Z uvedených výsledků jasně vyplívá, ţe ADR nachází v české republice své opodstatnění, bohuţel MPO tento projekt v roce 2012 pozastavila. Hlavní důvody tohoto kroku jsou ve velkých nedostatcích pilotního projektu, nalezení konečné podoby systému a způsobu jeho financování. V neposlední řadě je to i snaha dát ADR jednotný právní základ v rámci Evropské unie. Nicméně jednání ohledně konečné podoby systému stále probíhají. Bohuţel vypsaná výběrová řízení k zajištění realizace projektu nebyla úspěšná a z důvodu nedostatku financí nefunguje několik kontaktních míst. Systém ADR by byl podstatným přínosem pro stát, ale hlavně pro spotřebitele, kterým by usnadnil případné problémy ze smluvního nebo jiného vztahu s dodavateli. Pozastavení projektu ADR je doufejme pouze dočasným krokem, před zavedením stálého systému Unie pro rozhodčí a mediační řízení Unie pro rozhodčí a mediační řízení (dále jen Unie ) je obchodní společnost, která vznikla v roce 2005 jako čistě komerční rozhodčí a mediační centrum v ČR. V dalším roce pak zahájila obchodní činnost a jako první zavedla vlastní internetový portál, který slouţí 7

14 k vedení řízení víceméně pouze prostřednictvím internetu. Sluţbu ON-LINE řízení sporů rozeberu blíţe v kapitole o Rozhodčím řízení. V roce 2007 se Unie stala členem Hospodářské komory ČR. Počet klientů v roce 2011 dosáhl 1100, a zatímco v roce 2010 činila průměrná délka sporů 44 dnů, v roce 2011 jen Unie je zaměřena na obchodní sféru. Mezi hlavní sluţby poskytované Unií patří vedení procesu rozhodčího řízení a vykonávat mediaci. Mezi další sluţby patří poradenská a konzultační činnost. 3. Rozhodčí řízení Rozhodčí řízení (dále jen RŘ ) neboli arbitráţ je mimosoudní způsob řešení majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci. Vymezení předmětu rozhodčího řízení je podle 1 odst. 1 Zákonu o rozhodčím řízení (dále jen ZRŘ ) následující: Tento zákon upravuje rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci a výkon rozhodčích nálezů. Nutno podotknout, jak je psáno v citaci ze zákonu, ţe rozhodci v RŘ jsou naprosto nezávislý na státní moci. V praxi se často můţeme setkat s tím, ţe Rozhodčí soudy nabízí jako jednu z moţností také smírčí řízení. Tato sluţba nenabízí samotné vyřešení sporu mezi stranami, ale vypracuje pouze návrh řešení, podle poskytnutých informací obou stran. Rozhodnutí je pouze na stranách, pokud se přikloní k návrhu. Z hlediska právní úpravy rozhodčího řízení v České republice je velmi významné rozlišovat mezi tzv. tuzemským řízením, a řízením s mezinárodním prvkem. 8 O vztahy s mezinárodním prvkem jde v případě, pokud existuje určitá vazba, některého prvku, na jiný stát neţ je Česká republika. Takovým to prvkem lze označit například sídlo jedné ze strany (jako příklad můţeme uvést na jedné straně ţivnostníka se sídlem na území jiného státu). Určení o jaký vztah se jedná je důleţité z hlediska hmotného práva, vztahy bez mezinárodního prvku se totiţ řeší pouze v rámci českého právního systému. U mezinárodního prvku by to však mohlo být jinak. Mohli by se kříţit české právní řády s řády státu, ze kterého prvek pochází. Speciální druh sporů s mezinárodním prvkem můţe být řízení vedené v jiném státě, ve kterém byl vydán rozhodčí nález, ale částečně je konán v ČR. Pro případ takových řízení existuje v ZRŘ úprava. 7 Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR. Informační broţura o rozhodčím řízení. s Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 5 8

15 3. 1. Historie Arbitráţ má jiţ dlouhou tradici, někteří badatelé také tvrdí ţe první tendence k tomuto způsobu řešení sporů se objevili jiţ v období antiky. Na našem území se předpisy upravující průběh rozhodčího řízení objevily ve 12. Století, pravidla uţ tehdy obsahovala úpravu rozhodčí smlouvy, obecné postupy při řízení, vydávání rozhodčích nálezů a postup při jejich neplnění. 9 Od roku 1989 přijetím zákona č. 216/1994 Sb. se ČR připojila ke dlouhodobé tradici rozhodčího řízení Arbitrabilita sporu Aby mohl být spor rozhodnut v RŘ, musí být splněna podmínka arbitrability. To je základní podmínka, která říká, zda můţe být konkrétní spor posuzován RŘ. Pozitivní podmínky arbitrability První předpoklad arbitrability je majetkový charakter. Za majetkové spory jsou obecně chápány nejen spory, jejichţ předmětem je finanční částka, ale i spory o nárocích, které jsou penězi ocenitelné. Nepochybně tak lze za matkový povaţovat i spor o splnění jiné neţ peněţité smluvní povinnosti (například povinnost provést dílo). 10 Druhým předpokladem je ţe pokud by o sporu nerozhodoval rozhodčí soud, tak by o sporu rozhodoval obecný soud. Zásadní výjimku představují soukromoprávní spory, které projednává a o nichţ rozhoduje správní orgán, tedy spory, k jejichţ přezkoumání jsou obecné soudy povolány pouze za podmínek stanovených v občanském soudním řádu (tzv. řízení o věcech, o nichţ bylo rozhodnuto jiným orgánem). 11 Řízení ve věci správního soudnictví patří do skupiny do specifického druhu sporů, podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. V tomto druhu se však většinou neobjevuje majetkový spor, ale předmětem řízení se většinou stává zákonnost rozhodnutí správního orgánu. V tomto případě však neexistuje moţnost uzavřít smír. Mezi další specifikum patří i spory, jejichţ předmětem je nemovitost, resp. Právo k ní, a to především takové, které je dle příslušných právních předpisů (zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) zapisováno do katastru nemovitostí Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR. Informační broţura o rozhodčím řízení. s Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 10 9

16 Možnost uzavřít ve věci smír Aby existovala moţnost uzavřít ve sporu mezi stranami smír, je další základní předpoklad arbitrability, podle 2 odst. 2 ZRŘ. Je to hlavně z důvodů, kdy by přiznání práva účastníků vyřešit spor smírně bylo v rozporu se spravedlností. Soudní smír je zakotven v 99 občanského soudního řádu a je vyloţen takto: Připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky, při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí moţnosti smírného vyřešení sporu. 13 Podle zákona lze stanovit tři základní věci, ve kterých neexistuje moţnost uzavřít smír: Řízení ve věcech osobního stavu (např. Rozvodové řízení), řízení, která lze zahájit i bez návrhu (např. řízení o dědictví, řízení opatrovnické, řízení o prohlášení za mrtvého). Třetí případ je řízení, ve kterých způsob řešení právních vztahů mezi účastníky závazně vymezují právní předpisy a vyřešení sporu dohodu stran je tak vyloučeno. 14 Negativní vymezení arbitrability Předpoklady arbitrability jsou definovány také negativně. To znamená, ţe u sporů, které sem spadají, není moţné vyuţití rozhodčího řízení, pro vyřešení sporu. Dle výslovného znění uvedeného ustanovení arbitrabilními nejsou spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a spory vyvolané prováděním konkursu nebo vyrovnání. 15 Pokud se spor vyznačuje nedostatkem arbitrability, rozhodci potom nemohou pokračovat v rozhodčím řízení a učinit rozhodnutí. Tuto zábranu k řešení rozhodčím řízení nelze nijak upravit. Pokud by i přes nedostatek arbitrability rozhodci vydali rozhodčí nález, byl by neplatný a soud by ho mohl zrušit podle 31 a) ZRŘ Rozhodčí smlouva Podstatným předmětem je vyjádření souhlasu obou stran procesu, ţe se jejich spor podrobí rozhodčímu řízení. Tento souhlas musí být jasně vyjádřen ve smlouvě. Jedna ze základních věcí, která vyplívá ze smlouvy je, zda bude probíhat řízení ad hoc nebo se bude spor řešit před stálým rozhodčím soudem. Pokud se obě strany shodnou na 13 ČESKO. Zákon č. 99/1963 Sb. Občanský soudní řád. 99 odst. 1, v pozdějším znění. 14 Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s

17 stálém rozhodčím soudu, můţou si zvolit mezi soudy v ČR i v zahraničí, tato moţnost má předem stanoven řád, neboli pravidla, která jsou stanovena v rámci rozhodčích soudů. Druhá varianta, kterou si mohou strany zvolit je řízení ad hoc, toto řízení není řešeno v rámci stálých rozhodčích soudů, ale před rozhodčím senátem nebo konkrétním rozhodcem, který je vybrán pro určitý případ. Řízení ad hoc většinou nemá ţádná pravidla předem stanovena, strany si mohou předem domluvit svá určitá pravidla, kterými se bude řízení řídit. Další podstatná věc rozhodčí smlouvy je, zda je tato smlouva uzavírána ke sporům, které případně mohou v budoucí době vzniknout, nebo k jiţ vzniklému sporu. Hlavní nezbytností smlouvy je její písemná forma, jinak je smlouva neplatná. Za písemnou formu se dle zákona povaţuje i elektronická podoba. Rozhodčí smlouva musí být definována jasně a srozumitelně a musí splňovat všechny další nároky stanovené právními předpisy. Ze smlouvy musí také jasně vyplívat, ţe účinky rozhodčí smlouvy je moţné vázat na podmínku odkládací a rozvazovací. Můţe se stát, ţe z důvodů nedodrţení formy nebo nesplnění podmínky arbitrability nebude smlouva platná. V takovém případě je třeba řešit, jak mají strany a rozhodci postupovat, aby dosáhli určení platnosti či neplatnosti rozhodčí smlouvy a popsané pochybnosti odstranily. 16 Existují dvě moţnosti na zpochybnění platnosti rozhodčí smlouvy, vznesenou námitkou nebo určovací ţalobou podanou k obecnému soudu Rozhodci rozhodčího řízení Jak jsem jiţ zmiňoval výše, řízení sporů probíhá buď před stálými soudy, nebo v řízení ad hoc. V obou způsobech vystupují v roli rozhodce fyzické osoby. Pokud je však spor rozhodován stálým rozhodčím soudem, a pokud bude soudu určena právní subjektivita, tak se jedná o právnickou osobu. Rozhodcem můţe být občan České republiky, který je zletilý a způsobilý k právním úkonům, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. 17 Zákon o rozhodčím řízení nepoţaduje, aby osoba, která bude vykonávat činnost rozhodce, dosáhla nějakého zvláštního vzdělání, nebo určité praxe. Někdy je však přijatelnější, kdyţ má rozhodce určitou míru vzdělání a hlavně praxe v odvětví, ve kterém se spor vznikl (např. znalec v oblasti obchodu). Všichni rozhodci, kteří prošli schvalovacím řízením rozhodčího soudu, jsou zapsáni v Listině rozhodců. Je to dokument, který vede Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a 16 Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s

18 Agrární komoře ČR. Pro občany ČR určuje zákon dva jasně dané poţadavky, které jsou zletilost a způsobilost k právním úkonům. Rozhodce, u kterého je zpochybněn poţadavek nezávislosti (neboli nestrannosti) a také podjatosti, můţe být vyloučen z Listiny rozhodců. Je důleţité rozlišit mezi podjatostí a nestranností. U podjatosti se jedná o psychický stav rozhodce, kdy upřednostňuje jednu stranu v neprospěch strany druhé. Oproti tomu nezávislost znamená, ţe neexistuje ţádná reálná spojitost rozhodce k věci, nebo k jedné ze stran, jako například příbuzenský vztah. Jedna z předních výhod rozhodčího řízení je nepřístupnost veřejnosti, oproti veřejným soudním řízením. Z tohoto důvodu jsou rozhodci vázáni mlčenlivostí. O mlčenlivosti hovoří 8 ZRŘ, který stanovuje: Rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni. 18 Avšak pokud si obě strany přejí, mohou rozhodce mlčenlivosti zprostit Rozhodčí soudy Pokud rozhodčí smlouva nestanoví řízení ad hoc, tak je spor řešen před stálými rozhodčími soudy (dále jen RS ). V tomto případě se řízení řídí podle jiţ existujícími procesními předpisy a jiţ zavedenou celkovou strukturou RS. Podle 13 odst. 2 ZRŘ mohou RS vydávat své statuty a řády, ty mohou určit způsob jmenování rozhodců a jejich počet. Mohou také zvolit způsob řízení a rozhodování. Podle ZRŘ musí být tyto soudy zřízeny na základě zákona. Nyní v ČR fungují následující RS: Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Tato instituce vznikla jiţ roku 1949, je to nespecializovaný RS. Jsou zde řešeny v podstatě jakékoliv spory, bez omezení předmětu. Nejčastěji se zde však řeší spory z obchodního styku. Burzovní rozhodčí soud při burze cenných papírů Praha, a. s. Jedná se o specializovaný soud, můţe ho vytvořit pouze burza. Tento RS je určen pro spory vzniklé z obchodů s investičními instrumenty, jako například obchod s dluhopisy. Stálé rozhodčí soudy při komoditních burzách. Tyto instituce řeší spory z burzovních obchodů, které se odehrávají v rámci těchto burz. 18 ČESKO. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů 8 12

19 3. 6. ON-LINE řízení V posledním desetiletí můţeme sledovat ohromný rozmach internetu, ten se pro mnoho lidí stal hlavním nástrojem komunikace. Z tohoto důvodu vznikla úprava v ZRŘ, která dává moţnost řešit proces téměř kompletně v prostředí internetu. Je však několik málo výjimek dokumentů, které musí být doručeny v písemné formě poštou, jako například výzva k úhradě ceny rozhodčího řízení. Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR zaloţila v České republice vlastní portál E- ARBITER. Tato sluţba nabízí vedení procesu elektronicky, prostřednictvím internetu. Na portálu se vytvoří soudní fórum, do kterého mohou vstoupit pouze strany sporu, jejich právní zástupci a rozhodce. Ve fóru se předkládají veškeré dokumenty související s konkrétním sporem. Je zde také vysoké zabezpečení podobné tomu, které pouţívají banky pro internetové sluţby. ON-LINE řízení představuje mnoho výhod pro obě strany procesu. Celé řízení mohou řešit z pohodlí vlastní kanceláře nebo z kteréhokoliv jiného místa, bez zdlouhavého papírování a zdrţování se přepravou k osobním jednáním. 19 Vedle toho se strany mohou vyhnout nákladům na korespondenci a také případné ztrátě dopisu doručovací sluţbou. Tyto výhody jasně potvrzují časovou i peněţní úsporu. Elektronická podoba řízení zůstává stejná jako u písemné formy, zachovává si tedy všechny fáze klasického RŘ. Elektronickou formou se vkládá jiţ první dokument a tým je rozhodčí ţaloba. Před začátkem jednání jsou všem osobám působícím ve sporu zaslány přístupové údaje pro přihlášení. RŘ řešené přes portál E- ARBITER jednoznačně zvyšuje pohodlí, šetří čas a šetří peníze, vše je přitom vedeno při naprosté legálnosti a legitimity Rozhodčí žaloba a podmínky RŘ Rozhodčí řízení začíná na základě podání rozhodčí ţaloby a je zahájeno dnem doručení ţaloby k rozhodčímu soudu, nebo rozhodci ad hoc. Stejně jako v klasickém soudním řízení tak zde vystupuje ţalobce a ţalovaný. V ZRŘ se o těchto skutečnostech píše v 14 odst. 1 následovně: Rozhodčí řízení se zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. 20 Zmiňovaným 19 Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR. Informační broţura o rozhodčím řízení ČESKO. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů 14 odst. 1 13

20 rozhodcem se tak podle odstavce 2 myslí předsedající rozhodce. Okamţik doručení můţe být důleţitý z hlediska promlčení nebo prekluze. ZRŘ přesně nevymezuje konkrétní náleţitosti ţaloby. Tuto náleţitost určí pravidla, kterými se určité řízení vede. Obecně by ţaloba měla obsahovat stejné náleţitosti jako u státního soudu, s ohledem na 30 ZRŘ. Nejdůleţitější je však v ţalobě přesně specifikovat jednotlivé účastníky řízení a přesně popsat předmět řízení. Je důleţité rozlišit, zda se má rozhodčí řízení konat na území ČR nebo v jiném státě: 1. Pokud je místo řízení v České republice, je moţné aplikovat ZRŘ jako celek. Pouze v tomto případě můţe obecný soud na našem území jmenovat rozhodce, pokud se strany nedohodnou samy podle 9 ZRŘ, který stanovuje podmínku: Jestliže strana, která má jmenovat rozhodce, tak neučiní do 30 dnů od doručení výzvy druhé strany, nebo nemohou-li se jmenovaní rozhodci ve stejné lhůtě shodnout na osobě předsedajícího rozhodce, jmenuje rozhodce nebo předsedajícího rozhodce soud, pokud se strany nedohodly jinak. Návrh může soudu podat kterákoli strana nebo každý z již jmenovaných rozhodců Pokud však místo konání řízení není v ČR, ZRŘ se nepouţívá, pouze však v případech výslovně stanovených. Při tomto způsobu konání se pouţije právní úprava příslušného státu, ve kterém řízení probíhá. Určení samotného místa řízení se v první řadě určuje podle dohody stran. O tom je zákonná úprava v 17 ZRŘ, která stanovuje následující: Rozhodčí řízení se koná v místě dohodnutém stranami. Není-li místo takto určeno, koná se v místě určeném rozhodci s přihlédnutím k oprávněným zájmům stran. 22 Jak je z tohoto zákonu zřejmé, můţe nastat i situace, kdy se strany nedohodnou na místě řízení. V těchto případech vybírá místo řízení rozhodce. Nicméně, při výběru musí respektovat zájmy stran. K nejzákladnější zásadě rozhodčího řízení patří rovnost stran. Tímto se rozumí, ţe obě strany v řízení mají rovné postavení a mají nárok na uplatnění svých práv. Druhá podstatná zásada je neveřejnost řízení, která je upravena v 19 odst. 3 ZRŘ. Zásada neveřejnosti znamená, ţe řízení není přístupné ţádným třetím osobám s výjimkou stran, jejich zástupců, rozhodců a dalších osob, jejichţ účast na řízení je nezbytná či praktická (tlumočníci, zapisovatelé a podobně ČESKO. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů 9 odst ČESKO. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s

21 Zdroje procesní úpravy se liší zejména tím, pokud se jedná o řízení vedené před stálým rozhodčím soudem, nebo řízení ad hoc. Nicméně společné hlavní prameny jsou následující: Dohoda stran Zákon o rozhodčím řízení Občanský soudní řád Procesní postup stanovený předsedou rozhodčího senátu Odlišnosti zdrojů mezi rozhodčím soudem a řízením ad hoc jsou takové, ţe pro rozhodčí soud se pouţívají statuty a řády stálého rozhodčího soudu a pro řízení ad hoc stanoví pravidla řízení rozhodci Postup při řízení a rozhodnutí rozhodců Jednotlivé kroky rozhodčího řízení se tolik neodlišují od kroků v klasickém soudním řízení, před obecními soudy. Rozhodčí řízení má stejně jako soudní řízení tyto tři prvotní kroky: je zahájeno podáním ţaloby, 2. po vyřešení otázky nákladů řízení je rozhodčí ţaloba obvykle zaslána ţalovanému k jeho písemnému vyjádření, 3. následně probíhá ústní jednání. Jedna z hlavních odlišností rozhodčího řízení oproti řízení před obecními soudy se týká dokazování. O dokazování se píše v 20 odst. 1 ZRŘ následující: Rozhodci mohou vyslýchat svědky, znalce a strany, jen kdyţ se k nim dobrovolně dostaví a poskytnou výpověď. Také jiné důkazy mohou provádět jen tehdy, jsou-li jim poskytnuty. 25 Jak zákon píše, rozhodci nemají právo osobu ke svědectví donutit. Tímto se opět ukazuje všeobecná dobrovolnost metod ADR. V určitých případech, které stanoví zákon, mají obecní soudy dohled nad rozhodčím řízení. Nicméně tento dohled se pouţije, aţ je rozhodčí řízení ukončeno. Kromě toho, obecní soudy poskytují také administrativní činnost v rozhodčím řízení, do této činnosti patří hlavně úschova rozhodčích nálezů, které jsou vydané v řízení ad hoc. V neposlední řadě mají soudy ze zákona pravomoc zhodnotit platnost rozhodčí smlouvy a mohou také zrušit rozhodčí nález. Institut zrušení rozhodčího nálezu soudem spočívá v oprávnění obecních soudů na ţádost 24 Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s ČESKO. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů 20 odst. 1 15

22 některé ze stran přezkoumat soulad rozhodčího nálezu se zákonem a v případě, ţe je shledán rozpor s některými základními pravidly rozhodčího řízení, tento rozhodčí nález zrušit. 26 Rozhodčí řízení můţe být rozhodnuto dvěma způsoby, a to usnesením a rozhodčím nálezem. Usnesení je typem rozhodnutí, kterým rozhodci (případně i jen předseda rozhodčího senátu) rozhodují o procesních otázkách a o postupu v řízení. Usnesením rozhodci tak kupříkladu rozhodují o termínech ústních jednání, ukládají stranám povinnost předloţit či navrhnout důkazy, vyzývají je k doplnění skutkových tvrzení a podobně. 27 Druhou moţností rozhodnutí je rozhodčí nález. To je rozhodnutí ve věci, čímţ je ukončeno rozhodčí řízení Výkon rozhodčích nálezů Ve většině případů strany dobrovolně splní povinnosti určené nálezem. Nicméně v praxi se můţeme setkat i s případy, kdy strana která v řízení podlehla, vykazuje neochotu splnit svou povinnost dobrovolně. Právě kvůli těmto případům je potřeba vyznačení doloţky právní moci na rozhodčím nálezu. Tato doloţka z právního hlediska představuje stejný podklad pro výkon rozhodnutí jako rozsudek obecního soudu. Výkon rozhodnutí lze dle aktuálního znění příslušných právních předpisů provádět v zásadě dvěma odlišnými způsoby, a to: 28 a) soudním výkonem rozhodnutí ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu b) v rámci exekuce ve smyslu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti ve znění pozdějších předpisů Soudní výkon rozhodčího nálezu Rozhodčí nález ztělesňuje vykonatelný titul, to znamená, ţe i přes neochotu musí strana uspokojit práva přiznaná rozhodčím nálezem. V případě vymáhání peněţité pohledávky se nejčastěji objevují následující způsoby: Přikázání pohledávky z účtu povinného, prodej movitých věcí povinného, prodej nemovitostí a prodej podniku. V případě výkonu na nepeněţitá plnění jsou moţné tyto způsoby: 29 vyklizení, odebrání věci, 26 Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s

23 rozdělení společné věci, a provedení prací a výkonů Výkon rozhodčího nálezu v exekuci Exekuce, se v praxi často pouţívá v souvislosti s výkonem rozhodčích nálezů, je to druhá moţnost k soudnímu výkonu rozhodnutí. Exekutor sám zvolí způsob exekuce a vydá exekuční příkaz na majetek, který má být předmět exekuce. Jako moţné způsoby provedení exekuce se uvádějí: sráţky ze mzdy a jiných příjmů, přikázání pohledávky, prodej movitých věcí a nemovitostí prodej podniku, vyklizení, odebrání věci, rozdělení společné věci, provedení prací a výkonů Finanční arbitr Instituce finančního arbitra byla zřízena pro řešení sporů převáţně mezi bankami a jejich klienty. Finanční arbitr (dále jen FA ) má právní subjektivitu, jedná se o fyzickou osobu, která je zřízená za účelem ochrany spotřebitele. Před novelou zákona volila arbitra i jeho zástupce Poslanecká sněmovna, té se také arbitr zodpovídal. Od roku 2011 jmenuje vláda, na návrh ministra financí. Zástupce arbitra, zastupuje v době nepřítomnosti arbitra v plném rozsahu jeho pravomoci a odpovědnosti. 31 Funkční období je 5 let, arbitr i jeho zástupce musí být způsobilý k právním úkonům a mít dostatečnou kvalifikaci a zkušenost. Jako u všech forem ADR i zde platí nezávislost a nestrannost. Arbitr je také pod dohledem vlády, které musí jedenkrát ročně poskytnout zprávu o své činnosti a která ho také můţe s pozice odvolat, pokud jiţ není způsobilý ke své funkci. Metody mimosoudního řešení sporu jsou často vybírány kvůli diskrétnosti. Ani Finanční arbitr není výjimkou, ze zákona má arbitr i jeho zástupce povinnost zachovat mlčenlivost o faktech, týkajících se činnosti finančního arbitra. Česká národní banka (dále jen ČNB ) dříve finančně i administrativně zajišťovala veškerou činnost FA na své vlastní náklady. To se týkalo i peněţní odměny osoby arbitra i jeho zástupce. Od novely zákona, která nabyla účinnosti v roce 2011, je zřízena kancelář FA jako organizační sloţka státu, plně hrazena ze státního rozpočtu. Odměňování arbitra i jeho zástupce se řídí obecními ustanoveními zákoníku práce. Na druhé straně pokuty udělené FA 30 Klein B., Doleček M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 155, JUDr. Petr Scholz. Zákon o finančním arbitrovi. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 3 17

24 v rámci své činnosti jsou příjmem ČNB. Tato změna financování je přijatelnější. Ukázalo se totiţ, ţe závislost FA na prostředcích poskytovaných centrální bankou je vcelku nevýhodné a je třeba úpravy. Kaţdá instituce poskytující své sluţby na trhu, má určitou informační povinnost vůči arbitrovi, jak stanovuje 19 odst. 1 Zákon o FA, který říká: Instituce písemně sdělí arbitrovi nejpozději ke dni zahájení své činnosti svoji obchodní firmu, sídlo a určenou kontaktní osobu pro styk s arbitrem s uvedením jejího jména ( ). Informační povinnost lze splnit též na formuláři vydaném arbitrem. Při nesplnění této povinnosti má arbitr právo uloţit pokutu aţ do výše Kč Mezinárodní spolupráce arbitra Arbitr má podle 20 povinnost spolupracovat na základě vzájemnosti, s podobnými orgány v ostatních členských státech Evropské unie a v dalších státech, které tvoří Evropský hospodářský prostor. Navázání kontaktu se všemi obdobnými orgány v EU se provedlo prostřednictvím sítě FIN-NET (zkratka vţitá pro Cross-border Out-of-Court Complaints Network for Financial Services). Hlavním cílem této sítě je podpora a rozvoj finančních sluţeb uţívaných spotřebiteli v rámci vnitřního trhu a umoţnění řešení přeshraničních sporů mimosoudní cestou. 32 Arbitr je tedy členem FIN-NET a účastní se zasedání, které jsou maximálně dvakrát do roka, nejčastěji v Bruselu. Na těchto zasedáních jsou projednávány nové direktivy EU a komentáře k nim. Rokem 2009 byl arbitr jmenován členem řídícího výboru této sítě. Arbitr je dále také od roku 2008 členem prestiţní celosvětové sítě finančních ombudsmanů INFSOS, která je podobná FIN-NETu, avšak s působností po celém světě. FA má také vůči FIN-NET informační povinnost, která se týká pravidelných statistických hlášení. V 20 je dále v odst. 2 stanoveno, ţe arbitr vede základní informace o orgánech FIN-NETu a vhodným způsobem je musí uveřejňovat Vznik FA V ústavě české republiky je stanovena moţnost zaloţení institutu pro poskytování sluţeb FA. Konkrétně je to čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je zde psáno, ţe 32 JUDr. Petr Scholz. Zákon o finančním arbitrovi. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str

25 kaţdý se můţe domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. 33 Institut finančního arbitra byl zaveden 1 Ledna Jiţ v roce 1997 byla vydána směrnice 97/5/ES Evropského parlamentu a Rady o přeshraničních převodech. Zde byla také stanovena povinnost členským státům EU ohledně zajištění existence vhodných postupů vyřizování stíţností a sjednávání nápravy při řešení sporů mezi příkazcem a jeho institucí nebo mezi příjemcem a jeho institucí. V roce 2009 byla směrnice nahrazena novou, která se však téměř nezměnila. Tato směrnice byla vydána k naplnění závazku, který je obsahem samotné smlouvy o zaloţení Evropského hospodářského společenství. Zde ve článku 153-Ochrana spotřebitele odst. 1 stojí následující: K podpoře zájmů spotřebitelů a k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele přispívá Společenství k ochraně zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů spotřebitelů, jakoţ i k podpoře jejich práva na informace, vzdělávání a práva sdruţovat se k ochraně svých zájmů. 34 Toto byl jeden z prvních impulsů pro zavedení institutu FA a zdroj současné právní úpravy Činnost arbitra Zákon o finančním arbitrovi je primární normou, kterou se musí arbitr řídit. Působnost arbitra byla novelou zákona č. 180/2011 Sb., rozšířena. Tím je od roku 2011 arbitr příslušný k rozhodování sporů mezi 35 : a) poskytovateli platebních sluţeb a uţivateli platebních sluţeb při poskytování platebních sluţeb b) vydavateli elektronických peněz a drţiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz c) věřiteli nebo zprostředkovateli a spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru d) investičními fondy, investičními společnostmi nebo zahraničními investičními společnostmi a spotřebiteli ze standardních fondů kolektivního investování a speciálních fondů kolektivního investován, které shromaţďují peněţní prostředky od veřejnosti 33 ÚSTAVNÍ ZÁKON. Listina základních práv a svobod. Hlava pátá, článek 36 odst Smlouva o zaloţení evropského společenství. 1957, článek 153 Ochrana spotřebitele, odstavec ČESKO. Zákon č. 180/2011 Sb. o finančním arbitrovi. 1 19

26 Platební sluţbou se rozumí sluţba, která umoţňuje vklad i výběr hotovosti z platebního účtu vedeného poskytovatelem nebo provedení převodu peněţních prostředků. Elektronickými penězi se pak rozumí peněţní hodnota, která představuje pohledávku za vydavatele elektronických peněz, je uchovávaná elektronicky a je všeobecně přijímána jako platební prostředek. FA má podle 21 odst. 1 Informační povinnost. Do konce června kaţdého roku musí FA uveřejňovat výroční zprávu. Zde je také shrnut popis určitých sporů, které arbitr za uplynulý rok řešil. Mimo jiné arbitr oznamuje orgánům vykonávajícím dohled nad finančním trhem pochybnosti a nedostatky, o kterých se během své činnosti dozvěděl. V zákonem určených situacích můţe arbitr ukládat institucím pokuty aţ do výše 1 milionu Kč, podle závaţnosti. Sankce se můţe opakovat, pokud porušení povinnosti trvá. Z pravidla rozlišujeme 3 skupiny druhů porušení právní povinnosti: 1. Pokud instituce nedá vyjádření k podanému návrhu do 15 dnů. Tato povinnost je stanovena v 11 zákona o FA. V některých opodstatněných případech lze stanovenou lhůtu prodlouţit. 2. Druhá skupina se týká případů, kdy instituce nespolupracuje s arbitrem. Pokud byla například vyzvána, aby předloţila určité dokumenty, podala vysvětlení, umoţnila arbitrovi podívat se do interních spisů. Pokud by nevyhověla těmto poţadavkům arbitra, můţe být pokutována. I v případě, pokud určitá instituce není přímým účastníkem sporu, ale její vysvětlení by mohlo mít určitý vliv na řízení, je povinna ze zákona spolupracovat s arbitrem. I v tomto případě by jí při neplnění povinnosti mohla být udělena sankce. 3. V tomto případě se jedná o porušení právní povinnosti v souvislosti s neplněním informační povinnosti institucí Zahájení řízení a návrh na zahájení řízení 8-18 Zákona o FA obsahuje úpravu řízení u instituce FA. Nicméně je to málo na pokrytí všech moţných událostí, které se mohou odehrát při řízení. Z toho důvodu obsahuje 24 následující: V řízení podle tohoto zákona se postupuje přiměřeně podle správního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak. 36 To znamená, ţe se v řízení postupuje podle zákona č.500/2004 Sb., správního řádu, pokud zákon o FA nepokrývá konkrétní spor. 36 ČESKO. Zákon č. 229/2002 o finančním arbitrovi

27 Podle 8 odst. 1 se řízení zahajuje na základě podání návrhu. Řízení je podle zákona zahájeno dnem doručení návrhu finančnímu arbitrovi. Navrhovatel v tomto případě je klient instituce a drţitel elektronického platebního prostředku. Podle tohoto ustanovení nemůţe být řízení zahájeno z podnětu Finančního arbitra, ani z podnětu instituce. V případě sporu instituce s klientem je instituce aktivně legitimována obrátit se s ţalobou na soud. V zákoně o FA jsou stanoveny situace podle 9, kdy je návrh nepřístupný a to jestliţe: 37 a) Spor nenáleţí do působnosti arbitra, b) ve věci samé jiţ rozhodl soud nebo řízení ve věci samé bylo před soudem zahájeno, c) spor je nebo jiţ byl předmětem řízení před arbitrem, d) spor je nebo jiţ byl předmětem rozhodčího řízení. Navrhovatel můţe podat kdykoliv ţalobu k soudu. Můţe tak učinit jiţ v průběhu řízení a v případě podání ţaloby do nabytí právní moci nálezu je tato ţaloba tzv. překáţka pro arbitra ve věci zahájené litispendence. Arbitr v tomto případě nemůţe řízení zahájit a v případě jiţ zahájeného řízení ho musí zastavit, kvůli jiţ zmiňované nepřípustnosti. Pokud by pak ve věci jiţ rozhodl soud, je dána překáţka ve věci rozsouzené res iudicata. Některé instituce vydávající elektronické platební prostředky svým klientům však neumoţňují způsob řešení případných vzniklých sporů prostřednictvím FA. 38 Řízení u finančního arbitra nese další důleţitou zásadu, a to ţe se toto řízení nezpoplatňuje. Navrhovatel tedy platí například pouze náklady za podání návrhu a za případné tlumočení, kde navrhovatel má právo na vedení řízení v jazyce, jakým je sepsána jeho smlouva s institucí. Náleţitosti návrhu na zahájení řízení před FA jsou velmi podobné náleţitostem civilního soudního řízení. Stejně jako u soudních případů, musí návrh obsahovat označení účastníků řízení, úplné a srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností, určení důkazů, určení toho, čeho se navrhovatel domáhá, podpis a plnou moc v případě, ţe je navrhovatel zastoupen. Odlišnost od civilní ţaloby se týká doloţení dokladu, ţe instituce byla neúspěšně vyzvána k nápravě a prohlášení navrhovatele, ţe nepodal v téţe věci ţalobu k soudu nebo rozhodčímu soudu anebo rozhodci a ţe neuzavřel s institucí dohodu o mimosoudním vyrovnání a je si vědom závaznosti nálezu ČESKO. Zákon č. 229/2002 o finančním arbitrovi JUDr. Petr Scholz. Zákon o finančním arbitrovi. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str ČESKO. Zákon č. 229/2002 o finančním arbitrovi. 10 odst. 1 a 2 21