Výslech podezřelého, obviněného a svědka v trestním řízení

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Výslech podezřelého, obviněného a svědka v trestním řízení Michal Svědík 2011

2 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Výslech podezřelého, obviněného a svědka v trestním řízení zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Podpis 2

3 Poděkování: Děkuji prof. JUDr. Jaroslavu Fenykovi, Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof. vedoucímu mé bakalářské práce, za poskytnutí cenných rad a věcných připomínek. 3

4 OBSAH ÚVOD Výslech Roviny výslechu Pojem a cíl výslechu Rozdělení výslechu dle procesního postavení vyslýchaných osob Příprava výslechu Stádia výslechu Protokolace a dokumentace výslechu Výslech podezřelého a obviněného Pojem podezřelého a obviněného Práva obviněného a podezřelého Zajištění obviněné osoby u výslechu Předvolání Předvedení Pořádková pokuta Postup před prvním výslechem obviněného Výslech jako důkaz Podstata obvinění Postup při výslechu obviněného Poučení obviněného Cíl a zaměření výslechu obviněného Monologová a dialogová část výslechu obviněného Rozdíl mezi podezřelým a obviněným Výslech svědka Způsobilost být svědkem Povinnost svědka dostavit se k výslechu Povinnosti svědka Právo svědka odepřít výpověď Zákaz výslechu svědka Procesní postup před samotným výslechem svědka Monologová a dialogová část výslechu svědka Výslech osoby mladší patnácti let Institut utajeného svědka Zvláštnosti výslechu některých osob Výslech dětí

5 Výslech osob starých a nemocných Viktimizace ZÁVĚR RESUMÉ LITERATURA SEZNAM PŘÍLOH

6 ÚVOD Téma bakalářské práce zaměřené na problematiku výslechu podezřelého, obviněného a svědka v trestním řízení jsem si vybral z hlediska vlastního zájmu o tuto problematiku a rovněž z důvodu mého zaměstnání policisty. Výsledek výslechu jako procesního úkonu je důležitý pro celé trestní řízení. Práce přináší objasnění důležitých pojmů, vymezení těchto pojmů z hlediska trestního řádu se zaměřením na výslechovou taktiku a metody z hlediska kriminalistiky. Trestní řízení, které je v České republice, lze definovat jako zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení, jehož účelem je zjistit, zda byl spáchán trestný čin a následně zjistit pachatele protiprávního jednání a z hlediska zákona jej přiměřeně potrestat. Důležitým prostředkem pro výše uvedené jsou důkazní prostředky, které jsou definovány v českém trestním právu. Výslech je jedním z nejdůležitějších důkazních prostředků. Cílem této bakalářské práce je podrobně analyzovat výše uvedené druhy výslechu z hlediska trestně právního, dále pak podat analýzu zaměřenou z hlediska kriminalistiky, zejména na výslechové taktiky a řádné provedení dokumentace výslechu (i možnosti nových technologií v dokumentaci výslechu). V práci se chci zaměřit na odlišnosti výslechu podezřelého, obviněného a svědka, na otázky sekundární viktimizace v případě svědků, kteří jsou poškozenými, a na potřeby opakovaného vyslýchání těchto osob. Dále pak na specifika výslechu osob, jako jsou děti, mladiství, nemocní, senioři apod. Od práce očekávám, že mi bude jako příslušníkovi policie přínosem a zlepší moji orientaci v dané problematice a bude důležitou pomůckou pro řádné a kvalitní provedení výslechu. 6

7 1 Výslech Výslech lze definovat jako vyšetřovací úkon, který má mimořádné postavení v rámci ostatních vyšetřovacích úkonů. Výpověď, která je výsledným produktem výslechu, je zároveň důležitým pramenem, který slouží k utváření vyšetřovatelského a soudcovského přesvědčení v daném projednávaném případě. Zároveň je výslech nenahraditelným zdrojem v projednávaném případě. Při výslechu dochází ke vzájemné interakci, kde jsou vztahy oboustranné jako každé mezilidské vztahy vůbec. 1 Tento popis výslechu je schematicky vyjádřen: Osoba A ( vyslýchající ) Osoba B ( vyslýchaný ) - podněcuje činnost klade otázku - odpovídá na kladenou otázku - odpověď osoby B je základem pro další podnět otázku, námitku, atd. 1.1 Roviny výslechu Výslech můžeme rozebrat z několika úhlů pohledu. Výslech je jako procesní úkon předmětem několika oborů. Těmi základními a nejdůležitějšími obory jsou právo, kriminalistika a dále forenzní psychologie. Od výše uvedených oborů se odvíjí tři roviny, ve kterých lze chápat výslech: - Výslech jako procesní úkon: trestní právo procesní definuje výslech jako úkon zaměřený na to, aby se z výpovědi vyslýchaného získaly co nejpřesnější poznatky o předmětné události - Výslech jako kriminalistická metoda: Výslechem v kriminalistice rozumíme kriminalistickou metodu, kterou se na základě zákona získávají formou výpovědi kriminalisticky a právně významné informace z paměťových stop obsažených ve vědomí vyslýchaných osob, za přísného dodržení zákonem daných práv a povinností vyslýchaného i vyslýchajícího. 2 1 MATIŠEK, J., SOUKUP, J., BÁRTA, B. Psychologie a výslechová praxe. Praha : Nakl. Orbis, 1968, s12. 2 MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. vyd. Praha : Nakl. C. H. Beck, 2004, s

8 - Výslech jako specifická forma sociálního styku: v této rovině se výslechem zabývá forenzní psychologie. 3,,Forenzní psychologie při řešení problematiky výslechu představuje podpůrnou vědní disciplínu. Tím, že se zaměřuje na prožívání a chování účastníků výslechové interakce, dává ustanovení trestního práva a doporučením kriminalistiky lidský rozměr. Forenzní psychologie vyplňuje právní rámec výslechu i taktiku jeho provádění psychologickými doporučeními, jak poznat, vysvětlit a ovlivnit (příp. predikovat) prožívání a chování účastníků výslechové interakce. 4 Tyto poznatky se následně psychologicky analyzují a využívají se k posuzování věrohodnosti výpovědi Pojem a cíl výslechu Nejvystižnější definici pojmu výslech uvádí ve svých učebních pomůckách a odborné literatuře plk. Doc. JUDr. Miroslav Němec, Ph.D., který definuje výslech jako: Specifickou metodu kriminalistické praktické činnosti, kterou se získávají o událostech trestných činů či jiných kriminalisticky relevantních skutečnostech informace zafixované ve vědomí člověka. 6 Cíl výslechu jako pojem nacházíme už ve středověku. V tomto období, kdy byl zaveden tzv. inkviziční proces katolickou církví, zejména k potírání kacířství, vše směřovalo k doznání obviněného za uplatnění zásady confesio regina probationum 7. Vše tedy směřovalo k doznání obviněného, které postačilo k jeho potrestání. Tento inkviziční postup trval v historii lidstva poměrně dlouhou dobu a to zejména pod silným vlivem katolické církve. V dnešní době je cíl výslechu zaměřen na zjištění objektivní pravdy a doznání pachatele je pouze jedním důkazním prostředkem. Cíl výslechu tedy můžeme definovat jako: Získání úplné a věrohodné výpovědi v zájmu zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 8 K zjištění výše uvedeného cíle je důležité získat informace uložené v paměťových stopách vypovídající osoby. 3 Forenzní psychologie = soudní psychologie, oblast aplikované psychologie, která zahrnuje činnost psychologů jako znalců v oblasti soudu a výkonu trestu a v oblasti rodinného a občanského práva. Úkolem soudních psychologů je například posuzování hodnověrnosti svědků, příčetnost pachatele, možnosti opětovného začlenění po výkonu trestu (Schmidbauer, 1994, s.49). 4 SPURNÝ, J. Psychologie výslechu. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s Výpověď sdělení vyslýchané osoby, které je řádně zaprotokolováno dle platných právních norem. 6 NĚMEC, M. Výslech a taktika jeho provádění ve speciální výslechové místnosti. Praha : Policejní Akademie České republiky, 2003, s Královnou důkazů je doznání 8 NĚMEC, M. Kriminalistická taktika pro policisty. Praha : Nakladatelství Eurounion, 2004, s

9 1.3 Rozdělení výslechu dle procesního postavení vyslýchaných osob Výslech můžeme rozdělit do několika kategorií. Tyto kategorie určuje trestní řád a definuje jednotlivá postavení vyslýchaného člověka v řízení, které si klade za úkol objasnění trestného činu. Tyto kategorie můžeme rozdělit na: 1. Výslech podezřelého za podezřelého se označuje ten, kdo byl podle ustanovení 76 trestního řádu (dále TŘ) zadržen a dosud proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání. Za podezřelého se dále označuje osoba, proti které bylo vedeno zkrácené přípravné řízení. 2. Výslech obviněného obviněným je podle TŘ ten, proti němuž bylo zahájeno trestní stíhání podle 160 odst. 1. Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. 3. Výslech obžalovaného obžalovaným se stává obviněný po nařízení hlavního líčení ( 12 odstavec 8 a 198 TŘ). 4. Výslech svědka každá osoba je povinna se dostavit na předvolání a vypovídat jako svědek o tom, co je jí známo o trestném činu a o pachateli nebo okolnostech důležitých pro trestní řízení ( 97 TŘ). Výjimky pro zákaz výslechu svědka jsou uvedené v 99 TŘ. 5. Výslech znalce pokud je to důležité pro trestní řízení, přibere orgán činný v trestním řízení k dané věci znalce. Přibírání znalců je definováno v trestním řádu od 105 do 111. Mimo výše uvedené druhy výslechu existují další druhy výslechu (podle osobnostních zvláštností). Jedná se o výslech: - osob starých, - dětí a mladistvých, - osob nemocných, zraněných a umírajících, - osob mentálně postižených Zvláštním druhem výslechu může být také vysvětlení, kterým se prověřují skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin: - výslech osoby, která oznamuje trestný čin - výslech formou konfrontace. Dalším zvláštní druhem výslechu jsou úkony prováděné před jinými vyšetřovacími úkony nebo úkony v rámci: 9

10 - rekognice Je samostatnou metodou kriminalistické praktické činnosti, spočívající v opětovném poznání dříve vnímaného objektu poznávající osobou s cílem ztotožnění objektu. 9 - rekonstrukce 10 - vyšetřovacího experimentu 11 Důležitým hlediskem pro určení taktiky výslechu je stav vyslýchaného k vlastní výpovědi. Z tohoto hlediska lze výslech rozdělit na: 1) výslechy osob, které chtějí vypovídat pravdu; 2) osoby, které nechtějí vypovídat pravdu; 3) osoby, které by chtěly vypovídat pravdu, ale určité okolnosti jim v tom brání Příprava výslechu Příprava výslechu ovlivňuje jeho taktiku, průběh i výsledek. Příprava výslechu by měla mít určitá stádia: 1) Analýza případu (skutkového děje) - analýza rozporů, nejasností, časových nesouladů apod. - analýza shromážděných důkazů - vymezení těch skutečností, které jsou nutné ještě před výslechem objasnit nebo vyvrátit 2) Analýza osobnosti vyslýchaného - získávání údajů z životopisných dat - získávání informací z místa bydliště a pracoviště, popřípadě ze spisu, z výpisu rejstříku trestu, z důvěryhodných zpráv a zdrojů a z materiálů získaných z vlastního šetření 3) Organizační příprava - určení data, hodiny a místa výslechu (vždy dodržet) - zajištění přítomnosti vyslýchaných osob - zabezpečit nerušený průběh výslechu 9 MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. vyd. Praha : Nakl. C. H. Beck, 2004, s Rekonstrukce se koná, má-li být obnovením situace a okolnosti, za kterých byl trestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah, prověřená výpověď podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného nebo svědka, jestliže jiné důkazy provedené v trestním řízení nepostačují k objasnění věci (Krupka,2003, s. 122). 11 Vyšetřovací experiment (pokus), je druhem zvláštního procesního úkonu, kterým se zajišťuje, ověřuje nebo upřesňuje, zda se určitá skutečnost stala nebo mohla stát určitým způsobem a za určitých podmínek (Jelinek a kol, 2002, s. 287). 10

11 - důležitou podmínkou je rovněž pořádek ve výslechové místnosti 12 - dbát na bezpečnost vyslýchané osoby - zabezpečit dostatek dokumentačních prostředků (papír, baterie apod.) 1.5 Stádia výslechu Stádia výslechu lze v souladu s českým trestním řádem rozdělit do tří kategorií: úvodní stádium výslechu, stádium souvislého líčení (monolog), stádium otázek a odpovědí (dialog). 13 a) Úvodní stádium výslechu. V úvodním stádiu výslechu se zejména musí splnit procesní podmínky a náležitosti výslechu. Jedná se zejména o ověření totožnosti vyslýchané osoby a následné její poučení dle jejího procesního postavení ( 97, 99, 100, 102) 14. Vyslýchanou osobu je taky nutné seznámit s předmětem výslechu. V případě vyslýchání svědka, u kterého je nutnost jeho totožnost utajit, učiní vyslýchající orgán potřebná opatření k jeho utajení. Úvodní stádium výslechu slouží také vyslýchajícímu k utváření úsudku o vyslýchané osobě (zejména jestli chce osoba vypovídat k předmětné události a zda chce vypovídat pravdu). Důležitou fází úvodního stádia je navodit ve výslechové místnosti potřebný psychologický kontakt mezi vyslýchajícím a vyslýchaným, který slouží k posílení pozice vyslýchajícího, zejména aby vyslýchaný pociťoval potřebu vypovídat pravdu. V této fázi navázání psychologického kontaktu zaleží také na okolnostech, zda vyslýchaná osoba chce vypovídat, popř. vypovídat pravdu a v neposlední řadě záleží také na schopnosti vyslýchajícího zvládnout navodit takové klima, aby nedošlo k výslechovému konfliktu. b) Monolog Stádium souvislého líčení (monolog) následuje plynule po úvodním stádiu. Vyslýchající dá prostor vyslýchanému, aby se k celé předmětné události výslechu vyjádřil a spontánně vypověděl vše, co ví. Vyslýchající si v tomto stádiu může vytvořit obraz toho, jak je vyslýchaný schopen vnímat, zapamatovat a předávat informace, které má uložené v paměti. Vyslýchající by neměl do monologu nijak zasahovat a měl by si dělat poznámky k případným 12 Z hlediska taktiky výslechu je dobré mít ve výslechové místnosti pouze spis ke kterému vyslýchající vypovídá. Vyslýchaný má pocit důležitosti své výpovědi. 13 MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. vyd. Praha : Nakl. C. H. Beck, 2004, s Zákon č. 141/1961 Sb., O trestním řízení soudním (trestní řád). 97 upravuje povinnost svědčit 99 upravuje okolnosti zákazu výslechu 100 upravuje právo odepřít výpověď 102 upravuje okolnosti výslechu nezletilých svědků 11

12 nesrovnalostem a doplnění. Zkušený vyslýchající by měl být schopen v této fázi výslechu rozpoznat, zda vyslýchající osoba mluví pravdu nebo lže. c) Dialog Při třetím stádiu otázek a odpovědí jsou vyslýchanému kladeny otázky, které doplňují a upřesňují výpověď a odstraňují rozpory a nedostatky. Důležitá je správná komunikace a systém kladení otázek, které by měly být jasné a srozumitelné. Vyslýchající by se měl vyhnout sugestivním 15 a kapciózním 16 otázkám. 1.6 Protokolace a dokumentace výslechu Protokol výslechu je obligatorní a měl by obsahovat: - místo a čas výslechu; - předmět výslechu; - poučení; - přesné označení vyslýchaného; - označení přítomných osob; - zaznamenávat průběh a okolnosti výslechu (WC, kouření, pláč, strava apod.), po provedené přestávce je nutné vyslýchanou osobu znovu poučit; - přesné znění otázek a odpovědí; - protokolovat slovo od slova, tzn. všechny použité výrazy vyslýchaného nestylizovat a neupravovat; - podpisové doložky. U závažných případů nebo při výslechu osob nemocných, umírajících apod. se doporučuje použít podpůrné dokumentační prostředky, např. videozáznam, diktafon, za použití policejního speciálního záznamového zařízení. V poslední době zkouší Policie České republiky nové záznamové zařízení od firmy DISK Systems, s.r.o, který byl vyvinut ve spolupráci s VUT Brno. Původně měl software sloužit k záznamu hlavního líčení a pro účely trestního řízení před soudem. Pokud se týká praktického využití tohoto zařízení, jako jedné z forem protokolace u Policie ČR, služby kriminální policie a vyšetřování, kde jsou uváděny mimo jiné výslechy osob v procesním postavení obviněných či svědků a tyto výpovědi lze použít u soudu jako důkaz, vidím možnosti použití tohoto záznamového zařízení v tom směru, že samotný výslech, který je doslovně protokolován do písemné podoby, bude zaznamenáván i 15 Sugestivní otázky naznačují odpověď. 16 Otázky, které mají vyslýchaného nepozorovaně dovést k výpovědi, kterou si přeje vyslýchající. 12

13 do zvukového záznamu. Tento záznam se musí připojit ke spisu a v protokole se uvede, kde je uložen ( 55a odst. 2 tr. řádu). 17 Foto výslechové místnosti a záznamového programu je připojeno k práci v příloze č BRAUNŠLEGER, R. Zvukové záznamy u Policie ČR jako forma protokolace ano, či ne? In Kriminalistický sborník. roč. 55, č. 1, 2011, s

14 2 Výslech podezřelého a obviněného 2.1. Pojem podezřelého a obviněného Trestní řád přesně definuje pojem podezřelého a obviněného: a) Podezřelým se rozumí: - osoba, která byla zadržena dle 71 odst. 1 TŘ, proti které doposud nebylo zahájeno trestní stíhání; - osoba, které bylo ve zkráceném přípravném řízení sděleno podezření dle 179b odst. 3 TŘ a to až do doby, než byl návrh na potrestání dle 314b odst. 1 TŘ doručen soudu. b) Obviněným se rozumí: - osoba, proti které bylo zahájeno dle 160 odst. 1 TŘ trestní stíhání; - podle 12 odst. 7 TŘ se rozumí obviněným též obžalovaný a odsouzený, nevyplývá-li z povahy věci něco jiného. Rozlišování výše uvedených kategorií osob má zejména význam z hlediska opatření, jichž je vůči takové osobě možno použít. Osobou podezřelou ze spáchání trestného činu lze zadržet za podmínek 76 odst. 1. Při jejím výslechu se přiměřeně užije ustanovení upravujících práva obviněného a jeho výslech. 18 Osoba podezřelá ze spáchání trestného činu (podezřelý) se stane obviněným v okamžiku, kdy fakticky obdrží usnesení o zahájení trestního stíhání, což se musí stát nejpozději na začátku prvního výslechu Práva obviněného a podezřelého Nejzákladnějším právem obviněného je právo na obhajobu, které je upraveno v čl. 40 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod. Zde je definováno, že obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoli ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Dále zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc 18 CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVŇA, T. et. al. Trestní právo procesní. 4. vydání. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2006, s FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2010, s

15 obhájce. 20 Obviněný má také dle výše uvedeného ustanovení Listiny právo odepřít výpověď. Tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven. Výčet základní práv je dále uveden v Evropské úmluvě o lidských právech, kde je v ustanovení čl. 6 odst. 2 zakotvena presumpce neviny (každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem). V ustanovení čl. 6 odst. 3 výše uvedené úmluvy jsou uvedena a zaručena tato základní práva obviněného: - být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu; - mít přiměřený čas a možnosti k přípravě své obhajoby; - obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru, pokud má prostředky na zaplacení obhájce, nebo aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují; - vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch, za stejných podmínek jako svědků proti sobě; - mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví. Právo na obhajobu je definováno v českém trestním právu v 2 odst. 13 TŘ. Zde je stanoveno, že ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv. Zákon č. 178/1990 Sb., který novelizoval TŘ, rozšiřuje právo na obhajobu i na osobu, které dosud nebylo sděleno obvinění, tj. na osobu podezřelou. Práva obviněného dále nalezneme v 33 TŘ. V prvním odstavci tohoto jsou definována základní práva obviněného. Druhý odstavec definuje bezplatnou obhajobu a v odstavci čtvrtém je zakotvena možnost ustanovení obhájce. Zajištění dostatečných obhajovacích práv je jednou ze základních podmínek spravedlivého procesu a jejich porušení je zpravidla podstatnou vadou řízení Osvědčí-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Vyplývá-li ze shromážděných důkazů, že obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby, může, je-li to třeba k ochraně práv obviněného, rozhodnout předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu i bez návrhu obviněného. V případech uvedených ve větě první a druhé náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát. 21 FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2010, s

16 2.3 Zajištění obviněné osoby u výslechu Výpověď obviněného může mít pro celé trestní řízení důležitou úlohu. Proto má české trestní právo instituty, které zajišťují přítomnost osoby výslechu. Těmito instituty jsou: - předvolání - předvedení - pořádková pokuta Předvolání Předvolání je základním institutem k zabezpečení obviněné osoby u výslechu u určitého orgánu. Jde tedy o procesní úkon, kterým si orgán činný v trestním řízení obstarává přítomnost obviněného k jinému procesnímu úkonu, zejména k jeho výslechu. 22 Předvolání má formu opatření. V předvolání musí policejní orgán uvést označení věci, které se předvolání týká, místo a čas výslechu, čeho se výslech týká, v jakém procesním postavení je osoba vyslýchána a zda, a pokud ano, jaké písemnosti má předvolávaná osoba přinést. 23 Předvolání se zpravidla provádí písemnou formou, ale může být provedeno i telefonicky, faxem, elektronickou poštou apod. Od listopadu 2010 mohou orgány činné v trestní řízení doručovat pomocí datové schránky. 24 Dále z předvolání musí být zřejmé, aby se předvolávaná osoba dostavila osobně. Předvolání se dle 64 odst. 1 písm. a) TŘ doručuje do vlastních rukou. Jestliže má obviněný obhájce, musí být zároveň vyrozuměn i on. V předvolání by dále nemělo chybět upozornění, že pokud se osoba nedostaví bez dostatečné omluvy k výslechu, bude jí uložena pořádková pokuta nebo bude předvedena Předvedení Dalším institutem, který slouží k zajištění obviněného u výslechu je předvedení. Jestliže se obviněný na řádné předvolání a bez dostatečné omluvy nedostaví k výslechu, může být předveden. Pojem dostatečná omluva je právně neurčitý pojem. Co tedy bude postačovat jako dostatečná omluva, o tom rozhodne orgán činný v trestním řízení. Při rozhodování, zda bude 22 CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVŇA, T. et. al. Trestní právo procesní. 4. vydání. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2006, s VESELÝ, J. a kol. Průvodce policisty trestním řízením a trestním soudnictvím nad mládeží. 3. Rozšířené vydání. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2004, s Datové schránky mění díky informačním technologiím způsob doručování (přijímání a podávání) úředních dokumentů. Pomocí datových schránek je možné zasílat dokumenty v elektronické podobě orgánům veřejné moci a také je takto od nich přijímat. 16

17 obviněný předveden, se bude orgán činný v trestním řízení rozhodovat podle: důvodů, které obviněný uvedl jako důvod nedostavení se k výslechu, k jeho osobním a rodinným poměrům, k délce lhůty, kterou měl od předvolání k dostavení se k výslechu, a pokud byl v předvolání řádně poučen, na možnost předvedení, popř. uložení pořádkové pokuty. Předvedení se uplatní pouze tehdy, nelze-li přítomnost obviněného při výslechu zajistit jinak. Obviněný může být předveden i bez předchozího předvolání, jestliže je to nutné k úspěšnému provedení trestního řízení, zejména když se skrývá nebo nemá stálé bydliště 25 a také může být předveden i z důvodu vyhýbání se převzetí písemnosti do vlastních rukou. Předvedení je zpravidla prováděno prostřednictvím Policie České republiky na žádost soudu nebo jiného oprávněného orgánu Pořádková pokuta Jak už bylo uvedeno výše, pořádkovou pokutu lze udělit pouze, jestliže se obviněný, který se nedostavil k výslechu, řádně neomluvil, ačkoli byl o možnosti uložení pořádkové pokuty řádně poučen a byl na ni upozorněn. Na rozdíl od ostatních procesních prostředků, o nichž se v této hlavě pojednává, je pořádková pokuta především projevem disciplinární pravomoci orgánů činných v trestním řízení, tj. procesní sankcí, kterou může být postižen nejen obviněný, ale i jiné osoby zúčastněné na řízení. 26 Pořádková pokuta je zejména sankčním prostředkem. Dále je takém prostředkem donucovacím, který má zaručit přítomnost obviněného u výslechu. Pořádkovou pokutu lze uložit do výše max Kč. Tuto pokutu může uložit každý orgán činný v trestním řízení a lze ji udělit opakovaně. Pořádkovou pokutu může na druhé straně orgán činný v trestním řízení obviněnému prominout. Neposlušnost obviněného, která může být postižena pořádkovou pokutou, můžeme také kvalifikovat při jednání před soudem podle 336 Trestního zákoníku (dále TZ), jako pohrdání soudem odst. 2 TŘ 26 CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVŇA, T. et. al. Trestní právo procesní. 4. vydání. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2006, s

18 2.4 Postup před prvním výslechem obviněného Před provedením prvního výslechu obviněného má orgán činný v trestním řízení, který výslech provádí, za povinnost zjistit totožnost obviněného, jeho majetkové a příjmové poměry a dále se ho dotázat na jeho trestní minulost. V případě, kdy je vyslýchán jako obviněný příslušník bezpečnostních sborů nebo ozbrojených sil (např. policista), zjišťuje se i hodnost, příslušnost a útvar, jehož je příslušníkem. Ověřování totožnosti provádějí orgány činné v trestním řízení proto, aby nebylo možné zaměnění identity. Ověření totožnosti se zpravidla provádí podle občanského průkazu nebo cestovního pasu. V občanském průkazu jsou uvedeny všechny potřebné údaje důležité k osobě obviněného (jméno, příjmení, datum narození, trvalé bydliště, fotografie, rodinný stav a místo narození). Policejní orgán při zjišťování a prověřování totožnosti obviněného může využít také informačních systému, např. evidence obyvatel a evidence cizinců. V poslední době se zkvalitňuje evidence cizinců, což velmi výrazně přispívá k eliminaci chybovosti při tomto postupu. V případě, že osoba nemá u sebe žádný doklad totožnosti, lze totožnost zjistit za užití 93 odst. 3 TŘ věty druhé, kde je stanoveno, že je obviněný povinen strpět úkony potřebné k tomu, aby se zjistila jeho totožnost. Možnosti ke zjištění totožnosti neznámé osoby jsou dále upraveny v zákoně o Policii České republiky v ustanovení 63 odst. 4. Ve výše uvedených oprávnění je zakotvena možnost k daktyloskopování, zjišťování tělesných znaků, měření těla, pořizování zvukových, obrazových a jiných záznamů a odebírání biologických vzorků umožňujících získání informací o genetickém vybavení obviněného. V případě, že obvinění klade odpor výše uvedenému oprávnění k zjištění jeho totožnosti, lze tento odpor proti jeho vůli překonat. 2.5 Výslech jako důkaz Výpověď obviněného je významným důkazním prostředkem. Jestliže má být výpověď provedena jako důkaz, musí být splněna základní pravidla pro provádění výslechu, která jsou zakotvena v ustanovení TŘ. Jedná se tedy o procesní úkon, kterým se mají získat poznatky o zjišťovaných skutečnostech a stanovisko obviněného k nim. 27 Dále existují druhy výpovědí, které se odlišují. Jsou to různé návrhy a vyjádření obviněného v souvislosti s trestním řízením. 27 FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2010, s

19 Jedná o výpovědi učiněné před znalci, při uplatnění opravných prostředků, při seznámení se spisem apod. Tyto výpovědi obviněného nemají charakter důkazu. 2.6 Podstata obvinění Z obecných zásad trestního procesu vyplývá, že obviněný by měl v každém stádiu řízení vědět, pro jaký skutek a který trestný čin je stíhán, aby se mohl účinně hájit. 28 Proto má orgán činný v trestním řízení povinnost, než přistoupí k výslechu obviněnému, objasnit podstatu obvinění a co se mu klade za vinu. Sděleným obviněním se rozumí to, co je obviněnému kladeno za vinu v usnesení o zahájení trestního stíhání ( 160 odst. 1, 5), ve sděleném podezření ( 179b odst. 3), v obžalobě ( 176 a násl.) nebo v návrhu na potrestání ( 179d). 29 Při změně právní kvalifikace, nebo dojde-li v průběhu řízení ke změnám ve skutkových okolnostech, je potřeba obviněného s výše uvedenými změnami seznámit a následně jej o těchto nových skutečnostech poučit, vyslechnout ho a řádně zaprotokolovat. 2.7 Postup při výslechu obviněného V ustanovení 92 odst. 1 větě první je uvedeno, že výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Ve větě druhé výše uvedeného je uveden zákaz donucení obviněného k výpovědi nebo k doznání. Obviněný má právo, nikoli povinnost, vypovídat. Ústavní právo obviněného odepřít výpověď, obsažené v článku 40 odst. 3 Listiny a v 92 odst. 1, je nepochybně velmi významnou garancí spravedlivého procesu. Orgány činné v trestním řízení musejí toto právo obviněného bezpodmínečně respektovat. Na druhé straně toto právo nikterak neomezuje orgány činné v trestním řízení ve využití všech zákonných postupů, kterými má být dosaženo účelu trestního řízení jak v procesu dokazování, tak při aplikaci zajišťovacích opatření. 30 Odmítnutí výpovědi nemůže být považováno za důkaz viny. 31 Výslech obviněného by měl směřovat ke zjištění co nejvíce informací o skutkových okolnostech případu. Cílem výslechu není přimět obviněného k doznání. A skutečnost, že se 28 FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2010, s ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. Díl. 6. Vydání. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2008, s Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. U 21/38 SbNU FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2010, s

20 obviněný k činu doznal, nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti provést za použití zásad trestního řízení 32 další důkazy. Tyto zásady vyjadřují zásadu vyhledávací a zásadu volného hodnocení důkazů, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Obviněný nesmí být nucen do výpovědi nebo opakovaně vyslýchán jen z důvodu, aby se doznal. Při výslechu musí být náležitě šetřena jeho osobnost (např. výslech neprovádět v nočních hodinách bez nároku na odpočinek, nevyužití sociálního zařízení, neposkytnutí stravy a základních potřeb obviněného). Orgán činný v trestním řízení má za povinnost poučit obviněného o jeho právech a možnostech jejich uplatnění. 2.8 Poučení obviněného Před každým výslechem nebo jiným procesním úkonem musí být obviněný vždy poučen. Toto poučení je zakotveno v ustanovení 2 odst. 13 TŘ. 33 Obviněný se musí poučit před započetím výslechu. Poučení je součástí protokolu o výslechu. K tomuto poučení se může obviněný vyjádřit a na závěr jej společně s celým protokolem podepsat. Poučení, které je součástí výslechu obviněného, by mělo obsahovat: 1) Právo obviněného vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, a k důkazům o nich; nemá však povinnost vypovídat. Při tomto může použít mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém prohlásí, že ho ovládá. Aby se obviněný mohl vyjádřit ke skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, musí být nejdříve o této skutečnosti vyrozuměn. Proto je v ustanovení 160 odst. 2 TŘ stanoveno, že opis usnesení o zahájení trestního stíhání se doručuje obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci obviněného. Dále mu musí být objasněna podstata obvinění. Je pouze na obviněném, zda bude vypovídat, či nikoli, jestli bude vypovídat pravdu, nebo lživě. Orgán činný v trestním řízení nesmí z lživé výpovědi usuzovat, že obviněný je vinen odst. 5 TŘ. Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. 33 Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv. 20

21 S právem vyjadřovat se ke všem skutečnostem, které jsou obviněnému kladeny za vinu, souvisí i institut nahlížení do spisu. Spisy se rozumí celý trestní spis včetně příloh (zvukové záznamy, věci doličné, listiny a doklady). 34 Obviněný může jak nahlížet do spisu, tak si může dělat na svoje náklady kopie spisu nebo kopie jeho částí. Mezi spisy, do kterých nemůže obviněný nahlížet nebo si dělat kopie patří: evidenční spisy, sběrné spisy, rejstříky, dozorové listy apod. Právo obviněného nahlížet do spisu se vztahuje na celé trestní řízení. Jediná výjimka se vztahuje na přípravné řízení, které je neveřejné, a proto zde může být právo nahlížení do spisu omezeno. 35 Funkce institutu nahlížení do spisu spočívá v tom, aby se obviněný mohl seznámit s výsledkem vyšetřování a na základě těchto výsledků si zvolit způsob obhajoby pro řízení před soudem. 2) Právem obviněného je také právo uvádět všechny okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě. Výše uvedené právo může obviněný uplatnit již v přípravném řízení, ale také kdykoli v průběhu dalšího stádia trestního řízení. Z toho vyplývá, že obviněný může důkazy předložit klidně i při odvolacím řízení a nebude se na ně hledět jako by byly podány opožděně. 3) Dalším právem obviněného je právo podávat žádosti a návrhy. Toto právo se opět vztahuje na celé trestní řízení. Zejména jde o právo podávat důkazy. 36 Dalším návrhem může být zejména návrh dle 166 TŘ, jak má být v předmětné věci rozhodnuto, nebo návrh dle 216 a 235 odst. 3 TŘ týkající se návrhu v závěrečné řeči. Další poměrně širokou skupinou jsou žádosti týkající se postupu řízení. Mezi tyto žádosti a návrhy patří: např. námitky podjatosti podle 31 odst. 1, žádosti o navrácení lhůty podle 61 odst. 1, žádosti o propuštění z vazby na svobodu podle 72 odst. 3, žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce podle 157a, návrhy na odročení hlavního líčení FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2010, s odst. 2 TŘ- V přípravném řízení může státní zástupce nebo policejní orgán právo nahlédnout do spisu a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, za kterých tato práva odepřel policejní orgán, je na žádost osoby, již se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně prozkoumat. Tato práva nelze odepřít obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat spisy. 36 Trestní řád nerozlišuje mezi důkazem a důkazním prostředkem. Pro dokazování, hodnocení a rozhodování je však rozlišení těchto pojmů důležité. Důkazní prostředek můžeme definovat jako způsob získaní určité rozhodné skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Výsledkem této činnosti je důkaz jako takový. 37 CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVŇA, T. et. al. Trestní právo procesní. 4. vydání. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2006, s

22 4) Právo podávat opravné prostředky Toto právo obviněného se vztahuje z jeho pohledu na opravu vadného rozhodnutí. Obviněný má právo podat stížnost proti každému rozhodnutí policejního orgánu a proti usnesení státního zástupce a soudu. Opravný prostředek odvolání může obviněný podat proti jakémukoli rozsudku soudu, který rozhodoval o jeho věci v prvním stupni. Proti trestnímu příkazu může využít obviněný další řádný opravný prostředek a to odpor. Z mimořádných opravných prostředků může být užito dovolání, návrh na povolení obnovy řízení a stížnost pro porušení zákona. Pokud by se obvinění domáhal příznivějšího rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, může dát podnět k uplatnění mimořádného kasačního oprávnění nejvyššího státního zástupce. 5) Právo zvolit si obhájce Obviněný si může zvolit obhájce a radit se s ním během úkonů, které provádí orgán činný v trestním řízení. Právo zvolit si obhájce má i osoba zadržená. Pokud je obviněný ve vazbě nebo výkonu odnětí svobody, má právo radit se s obhájcem bez přítomnosti třetí osoby. Pod pojmem radit nesmíme chápat pouze verbální komunikaci, ale také komunikaci, např. poštou nebo jiným přenosovým médiem. V trestním řízení může jako obhájce figurovat pouze advokát. 38 Z hlediska výslechu obviněného nemůže chápat právo radit se s obhájcem jako absolutní. Obviněný se během výslechu sice může radit se svým obhájcem, ale s výjimkou odpovídání na již položenou otázku. Obviněný má právo účastnit se společně s obhájcem ostatních úkonů trestního řízení. 6) Právo osobní účasti na projednávané věci Obviněný má právo žádat, aby byl vyslýchán za přítomnosti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonu trestního řízení. 39 Výše uvedené oprávnění, které se vztahuje na obhájce, může být omezeno na úkony vyšetřování, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem (rekognice, rekonstrukce, výslech svědka, výslech znalce, vyšetřovací pokus apod.). Ve výše uvedených příkladech nelze účast obhájce obviněného na tomto úkonu odmítnou. Za chybu orgánů činných v trestním řízení lze považovat nemožnost doručení o provedení určitého procesního úkonu obhájci nebo nemožnost jeho odložení. 38 Advokátem může být pouze osoba, která je zapsána v seznamu advokátů, který je veden Českou advokátní komorou. 39 CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVŇA, T. et. al. Trestní právo procesní. 4. vydání. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2006, s

23 2.9 Cíl a zaměření výslechu obviněného Cílem výslechu obviněného by mělo být zjištění co nejvíce informací k předmětu výslechu. Výslech, pokud je to možné, má být zaměřen na poskytnutí jasného a úplného obrazu o důležitých skutečnostech pro trestní řízení. Jak bylo uvedeno v předchozím textu, obviněný má právo, nikoli povinnost, vypovídat. Využití práva pro obviněného nesmí znamenat žádné negativní důsledky. Když obviněný využije práva nevypovídat, nesmí toto být považováno jako přiznání viny. Vyslýchat obviněného lze ke skutečnostem, které jsou uvedeny v usnesení o zahájení trestního stíhání, tak i k okolnostem, které mu nejsou kladeny za vinu. Ta část výslechu, kde se obviněný vyjadřuje k jiným skutečnostem, než které jsou mu kladeny za vinu, má formu vyjádření, které se blíží po právní stránce vyjádření uskutečněnému před zahájením trestního stíhání. Zároveň není přípustné, aby osoba byla v jedné věci vyslýchána jak v pozici svědka, tak obviněného. Obviněný se při výslechu nesmí pouze obecně odkázat na obsah svého předchozího vyjádření, které bylo učiněno před zahájením trestního stíhání. Výše uvedené by mohlo mít pro obviněného takový následek, že úřední záznam nebo protokol o vyjádření učiněném před zahájením trestního stíhání by mohlo být přiloženo ke spisu a mohlo by mít povahu důkazu. O této skutečnosti musí být obviněný řádně poučen. Cílem výslechu není doznání obviněného a ani k výpovědi nesmí být nucen Monologová a dialogová část výslechu obviněného Vyslýchající nejprve obviněnému vysvětlí podstatu obvinění. Dále obviněnému poskytne potřebný čas k souvislému vylíčení skutečností, které jsou mu kladeny za vinu (monologová část). Vyslýchající by neměl obviněnému zasahovat do jeho souvislé výpovědi. Přerušit obviněného může jen v případě, jestliže se odchyluje od samotného předmětu výslechu. Obviněný v této fázi výslechu může uvést všechny skutečnosti, které podle jeho názoru obvinění vyvracejí nebo zeslabují. V této fázi může taky obviněný nabídnout důkazy. Obviněný může uvádět i utajované skutečnosti podle zvláštního zákona 40 nebo skutečnosti, které podléhají státem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti. Vyslýchající orgán činný v trestní řízení musí učinit takové opatření, aby zabránil úniku utajovaných informací a zároveň sám musí zachovávat mlčenlivost. V rámci výslechu může vyslýchaný nahlížet do písemných poznámek, které musí na požádání předložit vyslýchajícímu k nahlédnutí. Toto musí být zaznamenáno v protokolu o výslechu. 40 Zákon č. 148/1998 Sb., o utajovaných skutečnostech a změně některých zákonů. 23

24 Klást otázky obviněnému lze až po skončení monologové části výslechu. Pokud obviněný odmítne vypovídat, nelze jej nutit ani k odpovídání na položené otázky, s výjimkou případů, kdy se odmítnutí na kladení otázek nevztahuje. Dialogová část výslechu slouží zejména k odstranění nepřesností, neúplností a rozporů ve výpovědi obviněného. Záleží na kvalitě vyslýchajícího zjistit příčiny těchto rozporů a nejasností. Položené otázky musí být srozumitelné a jsou samozřejmě zakázány otázky kapciózní a sugestivní Rozdíl mezi podezřelým a obviněným V trestním řádu v 179b odst. 2 je mimo jiné uvedeno, že ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný. Tato práva jsou uvedeny v 30 odst. 1,2 TŘ a jsou pojednána v předchozím textu. Hlavní rozdíl spočívá v použití opravného prostředku. Zatímco proti usnesení o zahájení trestního stíhání je přípustná dle 160 odst. 7 TŘ stížnost, sdělení podezření má formu opatření, které se zaznamená do protokolu. Proti tomuto opatření není stížnost přípustná. Státní zástupce ale může na žádost podezřelého tento postup prověřit a popřípadě sdělení podezření zrušit. Sdělení podezření ještě nevede k zahájení trestního stíhání. Podstatný rozdíl je také v realizaci procesních práv, která spočívá v provádění procesních úkonů, kterých se mohou účastnit podezřelý a obhájce. V přípravném řízení trestním se provádějí pouze neodkladné a neopakovatelné úkony. Vzhledem k tomuto se zde na místo výslechů svědků provádějí dle 158 odst. 5 TŘ záznamy o podání vysvětlení. Výslechy svědků se provádí pouze ve výjimečných případech. Účast obhájce je tedy omezena ve většině případů pouze na výslech podezřelého. Jsou i procesní úkony, které nemohou být vůči podezřelému uskutečněny. Např. vzetí do vazby, vydání příkazu k zatčení apod. 24

25 3 Výslech svědka 3.1 Způsobilost být svědkem Svědka můžeme definovat jako fyzickou osobu rozdílnou od obviněného, která byla předvolána orgánem činným v trestním řízení, aby podala vysvětlení k předmětné události, kterou vnímala svými smysly (viděla, slyšela). Z výše uvedeného vyplývá, že nelze svědka zastoupit jinou osobou. Za důkaz muže být tedy považována jen ta skutečnost, kterou svědek osobně vnímal svými smysly. Zákon nestanoví, kdo může být svědkem, z povahy věci však vyplývá, že jím nemůže být osoba, která není způsobilá vnímat nebo vypovídat o tom, co svými smysly vnímala. 41 Svědkem nemůže být obviněný a to ani v poměru k jiným spoluobviněným. Procesně právní postavení dále vylučuje, aby jako svědek v té samé věci mohl být orgán činný v trestním řízení. Obdobně se tento výklad použije na obhájce. 42 Svědkem může být osoba dospělá, nezletilá a dále i osoba s duševními a fyzickými poruchami. Svědek na rozdíl od obviněného je povinen vypovídat pravdu. Pokud uvede nepravdivé údaje, které jsou důležité pro rozhodnutí, nebo je zamlčí, může být postižen dle 346 odst. 2 písm. a) nebo b) TZ za křivou výpověď a nepravdivý znalecký posudek. 3.2 Povinnost svědka dostavit se k výslechu Pokud chce orgán činný v trestním řízení po určité osobě, aby svědčila, musí ji nejdříve řádným způsobem předvolat. Svědek, který se i po řádném poučení a bez dostatečné omluvy k výslechu nedostaví, může být předveden a může mu být uložena pořádková pokuta. Na následky nedostavení se musí být svědek v odvolání upozorněn. Zásady pro předvolání svědka se neliší od předvolání obviněného, s tím rozdílem, že předvolání svědka není nutné doručovat do vlastních rukou, uplatní se postup podle 62, 63. Obdobně pro předvedení se analogicky užije postup podle Pokud se nedostaví k výslechu svědek, který je 41 FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2010, s odst. 2 a 3 TŘ Obhájcem nemůže být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby. V trestním řízení nemůže být obhájcem advokát, který v něm vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník. 43 FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2010, s

26 zároveň i příslušníkem ozbrojeného sboru, je nutné požádat jeho velitele nebo náčelníka, aby sdělil důvod, proč se svědek nedostavil k výslechu. Popřípadě jej může dát předvést. 44 Předvedení se netýká svědka, který je předvolán z ciziny. Dostavení se na předvolání mají za povinnost všechny osoby. Tedy i osoby, jejichž výslech je ze zákona zakázán 45 a osoby, které mají právo odepřít výpověď. 46 Tyto osoby jsou povinny se dostavit k výslechu, avšak nemusí, nebo nesmí vypovídat. Další výjimku z povinnosti svědčit mají osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva 47 a dále to jsou poslanci, senátoři a soudci Ústavního soudu. Tyto osoby mohou využít svého práva nevypovídat o skutečnostech, o kterých se dozvěděly v souvislosti s výkonem své funkce. Toto právo se vztahuje i na dobu po skončení své funkce. Pokud svého práva nevyužijí, vztahují se na ně zákonná ustanovení týkající se výslechu svědka, a to i s možnosti trestní odpovědnosti za porušení právních povinností svědka. Svědek se k výslechu musí dostavit osobně. Není možné jeho zastoupení druhou osobou. 3.3 Povinnosti svědka Svědek je kromě obecných povinností uvedených v 97 TŘ povinen podrobit se i jiným procesním úkonům: - dle 118 TŘ podrobit se vyšetření duševního vztahu; - dle 114 odst. 1 TŘ podrobit se prohlídce těla; - dle 114 odst. 2 TŘ strpět odběr krve nebo jiný podobný úkon, nejsou-li tyto úkony spojeny s nebezpečím pro jejich zdraví, včetně odběru biologického materiálu; - dle 114 odst. 3 TŘ podrobit se provedení úkonů potřebných ke zjištění totožnosti osoby, která se zdržovala na místě činu; - dle 101 odst. 1 TŘ napsat potřebný počet slov, je-li to potřeba ke zjištění pravosti rukopisu; 48 - dle 104a TŘ popsat nějakou osobu a věc v rámci rekognice; TŘ TŘ TŘ odst. 1 TŘ 48 Na rozdíl od obviněného lze splnění tohoto úkonu vynutit za použití předvolání, předvedení nebo pořádkové pokuty. 26

27 - podrobit se účasti na jiných úkonech trestního řízení, např. ohledání a vyšetřovací pokus. Dodržení výše uvedených možností lze zabezpečit prostřednictvím předvolání, předvedení a pořádkové pokuty. Na rozdíl od obviněného nelze proti svědkovi použít institutů jako např. vazby a zadržení. 3.4 Právo svědka odepřít výpověď Právo na odepření výpovědi je zakotveno v ústavním pořádku, a to v čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v trestním řádu je zakotveno v 100. V uvedeném ustanovení Listiny je uvedeno, že svědek má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. Ustanovení 100 TŘ definuje výjimky z obecné povinnosti vypovídat. Tato výjimka se vztahuje pouze na výpověď. Nelze ji použít jako záminku k nedostavení se k výslechu. Právo odepřít výpověď je právo a nikoli povinnost. Proto musí být svědek o tomto svém právu řádně poučen, poučení musí být zaprotokolováno, stejně jako výslovné vyjádření svědka, zda tohoto práva využívá či nikoli. 49 Ve vyjádření svědka nemusí být přesná zákonná formulace, zda využívá-nevyužívá práva odepřít výpověď, ale musí se vyjádřit takovým způsobem, aby nebylo pochyb o jeho projevené vůli. Nedostatek poučení je vadou řízení, kterou je možné odstranit jedině opakovaným výslechem svědka, přičemž původní výpověď nelze použít jako důkaz. 50 O oprávnění odepřít výpověď rozhoduje orgán činný v trestním řízení, který osobu vyslýchá. Svědek, který odmítá výpověď, nemusí uvést přesně důvod odmítnutí výpovědí, ale musí sdělit alespoň základní okolnosti, které mu brání vypovídat. Důvodem pro odepření výpovědí je samotná existence příbuzenského nebo rodinného stavu. Pokud svědek odepře výpověď v přípravném řízení, může v hlavním líčení nebo veřejném zasedání prohlásit, že svědčit chce. A naopak pokud svědek v přípravné řízení vypovídá a v řízení před soudem využije svého oprávnění a nevypovídá, může být jeho výpověď provedená v přípravném řízení, při hlavním líčení nebo veřejném zasedání přečtena za podmínek v ustanovení 211 odst. 3 TŘ. Výpověď nemůže svědek odepřít, pokud by nemohlo dojít ke způsobení nebezpečí trestního stíhání, ale ke vzniku jiné, např. majetkové nebo morální újmy. 49 FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2010, s Tamtéž, s

28 3.5 Zákaz výslechu svědka Právní úprava zákazu výslechu svědka je v TŘ upravena v ustanovení 99. Zde jsou krom osob požívajících výsad a imunit definovány ještě další skupiny osob, které vzhledem ke svému postavení nebo povolání nemůžou v trestním řízení vypovídat. Zajišťuje se tak ochrana utajovaných informací podle zák. č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (odst. 1) a také ochrana státem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti (odst. 2). 51 O zproštění povinnosti mlčenlivosti, která je uložená státem, rozhoduje příslušný orgán, u kterého je svědek v pracovním nebo jiném obdobném poměru. K zákazu výslechu je orgán činný v trestním řízení povinen přihlédnout z úřední povinnosti. O zákazu výslechu musí být svědek před započetím výslechu řádně poučen. Zákaz výslechu se nevztahuje na trestné činy, u kterých má svědek oznamovací povinnost. Tyto trestné činy jsou uvedeny v 368 trestního zákona. 3.6 Procesní postup před samotným výslechem svědka Na výslech svědka se použijí obdobné požadavky jako na výslech obviněného. Před samotným výslechem je třeba řádně zjistit totožnost svědka a poměr k obviněnému. Poměr k obviněnému je důležitý z hlediska možnosti odepření výpovědi. Vztah svědka k obviněnému je také důležitým kritériem pro hodnocení hodnověrnosti svědecké výpovědi. Vyslýchající musí svědka krom jiného poučit, že musí vypovídat pravdu a nic nezamlčet, o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o právních následcích křivé výpovědi. Svědek musí být poučen před každým výslechem a toto poučení musí být zaprotokolováno. Osoba mladší patnácti let musí být poučena přiměřeně ke svému věku. 3.7 Monologová a dialogová část výslechu svědka Svědkovi musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud se dozvěděl okolnosti jím uváděné (monologová část výslechu). Svědek musí uvést pramen svých poznatků (zejména jde-li o tzv. svědectví z doslechu ). Sdělení svědka o tom, 51 FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2010, s

29 odkud získal poznatky o skutečnostech důležitých pro trestní řízení, může vést k obstarání dalších důkazů. 52 Výslech svědka není přípustný takovým způsobem, že vyslýchající orgán přečte vyslýchanému výpověď jiného svědka a vyslýchaný poté prohlásí do protokolu, že přečtená výpověď může být považována za jeho vlastní výpověď. Takovou formu výslechu nelze použít jako důkaz důležitý pro rozhodnutí. Nelze, aby svědek ve své výpovědi pouze odkázal na obsah svých předchozích vyjádření učiněných před zahájením trestního stíhání proti určité osobě. Výše uvedené neplatí, pokud byl svědek před zahájením trestního stíhání v rámci neodkladných a neopakovatelných úkonů vyslechnut na protokol. Poté, co svědek dokončí v rámci výslechu svůj monolog, přistoupí vyslýchající ke kladení otázek (dialogová část výslechu). V této části výslechu platí stejné zásady jako u výslechu obviněného. Svědek je zásadně povinen vypovídat ústně. To znamená, že nemůže svoji výpověď přečíst z předem připravené předlohy. Může však nahlédnout do připravených poznámek a tyto předložit vyslýchajícímu k nahlédnutí. Klást otázky svědkovi může státní zástupce, který je přítomný na určitém procesním úkonu. V hlavním líčení mohou svědkovi klást otázky všechny strany. 53 Státní zástupce, obžalovaný a jeho obhájce mají zvláštní právo žádat, aby mohli provést výslech svědka dle 215 odst. 2 TŘ sami. Úprava odst. 2 představuje významný prvek kontradiktornosti řízení umožňující stranám provedení důkazu, zejména výslech svědka nebo znalce Výslech osoby mladší patnácti let Zásady výslechu osoby mladší patnácti let jsou uvedeny v ustanovení 102 TŘ. Jestliže je tato osoba vyslýchána, musí být nejdřív řádně poučena. Poučení se provede přiměřeně k věku vyslýchané osoby. Jestliže je tato osoba vyslýchána k okolnostem, které by mohly vzhledem k jejímu věku ovlivňovat její psychický a mravní vývoj, přibere se k výslechu pedagog nebo osoba, která má zkušenosti s výchovou mládeže (dětský psycholog). 52 RŮŽIČKA, M. Komentář k trestnímu řádu, Aspi, ID : 15922CZ, odst. 6 TŘ Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce a společenský zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek. 54 FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2010, s

30 Tento odborný pracovník může přispět k řádnému provedení výslechu. Přítomnost rodičů u výslechu je pouze fakultativní a v praxi není doporučována z důvodu, že vyslýchaná osoba může při výslechu cítit před osobou blízkou stud nebo podobné stavy a stává se méně hovornou. Výslech osoby mladší patnácti let musí být proveden tak, aby ho nebylo nutné opakovat. Z tohoto důvodu je nutné, aby byl výslech řádně připraven a prováděla jej osoba, která je odborně vyškolena na tento druh výslechu. 3.9 Institut utajeného svědka Institut utajeného svědka je zakotven v ustanovení 55 odst. 2 TŘ. 55 Toto ustanovení upravuje a chrání anonymního a utajovaného svědka. Provedení důkazu utajovaného svědka je omezením práva na obhajobu. Přesto je tento způsob provedení důkazu z pohledu Ústavního soudu Česko republiky možný. Určité omezení práva na obhajobu, které z této úpravy nutně vyplývá, je odpovídající zájmu na ochraně bezpečnosti vypovídajících osob a v návaznosti na to na náležitém zjištění trestných činů a spravedlivém potrestání pachatelů ( 1 odst. 1). 56 Speciální právní úprava dle 102a TŘ, která je použitelná za předpokladu užití ustanovení 55 odst. 2 TŘ, se vztahuje na výslech policistů, kteří v řízení působili dle 158c TŘ jako agenti nebo dle 158c TŘ prováděli předstíraný převod. Výše uvedená úprava byla do trestního řádu vložena zák. č. 274/2008 Sb Zvláštnosti výslechu některých osob Svědkem může být každý, kdo svými smysly vnímal určitou skutečnost a dokáže tuto informaci reprodukovat. Při provádění výslechu se musí přihlédnout zejména k věku, fyzickým a psychickým předpokladům svědka. Existují skupiny osob, které však potřebují zvláštní zacházení a výslech klade i specifické nároky na odbornost vyslýchajícího. 55 Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka; jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení v dané věci. Svědek se poučí o právu požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Je-li třeba zajistit ochranu těchto osob, orgán činný v trestním řízení činí bezodkladně všechna potřebná opatření. Zvláštní způsob ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví zvláštní zákon. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené vedení osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní řízení, zruší stupeň utajení těchto informací, připojují uvedené údaje k trestnímu spisu a podoba svědka ani údaje o jeho totožnosti se nadále utajují; to neplatí, je-li utajovaná totožnost a podoba osob uvedených v 102a. 56 FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., 2010, s

31 Výslech dětí Dítě jako svědek se vyznačuje několika zvláštnostmi rozdílnými od dospělého svědka. Každého jedince ovlivňuje zejména prostředí, ve kterém vyrůstá, a každé dítě prochází individuálním, časově rozdílným vývojem psychiky. Dítě má při svém vyjadřování tendenci přejímat citové reakce ze svého okolí, napodobuje úkony a činy jiných osob. Používá často slovní výrazy dospělých, aniž by znalo jejich význam. U dítěte je nejdůležitější první výslech. Pokud je výslech opakován, může se v něm projevit smyšlená představa dítěte na předmětnou událost, která se ve vědomí dítěte utvořila např. jako obrana proti prožité situaci. Jak už bylo uvedeno v kapitole 3.8, je důležité, aby při výslechu dítěte byl psycholog nebo jiný odborný pracovník. U malých dětí je často komunikace blokována strachem z nového prostředí a z cizích lidí. Je potřeba k němu přistupovat šetrně a najít si k němu cestu např. prostřednictvím hraček. V dnešní době již existují specializované místnosti k provádění výslechu dětí. Jako jedna z prvních byla tato místnost vybudována na Územním odboru Policie České republiky v Rychnově nad Kněžnou. Další pomůckou, která se začala používat zejména při výslechu sexuálně zneužitých dětí nebo dětí, které byly svědkem této trestné činnosti, jsou figurky Jája a Pája (Příloha č. 2). Tyto pomůcky se dále používají i při výslechu mentálně postižených lidí a u lidí, kteří mají sníženou verbální komunikaci Výslech osob starých a nemocných Staré osoby, u nichž vlivem stáří dochází k přirozeným změnám ve vnímání předmětné situace, mají již zhoršenou kvalitu svých smyslů a většinou jednají pomaleji. Při výslechu se často mohou vyjadřovat více ze široka a mají tendenci doplňovat a domýšlet si skutečnosti, kterými vyplňují mezeru ve své paměti. Z tohoto pohledu je důležité, aby si vyslýchající řádně připravil přesné otázky. Při výslechu vážně nemocných je důležitým faktorem, aby byl při výslechu přítomný lékař, který se i na závěr společně s vyslýchaným a vyslýchajícím podepíše na protokol. Při samotném výslechu je potřeba postupovat bez nátlaku a vyšetřující by měl mít řádně připravený postup výslechu. 31

32 3.12 Viktimizace Viktimizací rozumíme proces, ve kterém se osoba stává obětí trestného činu. Dělí se na primární a sekundární viktimizaci. Primární viktimizace je problém vznikající při samotném trestném činu.,,sekundární viktimizace (druhotné zranění oběti) je druhou fází, která není bezpodmínečně nutná. Vzniká v důsledku reakcí společnosti, které vyvolala informace o spáchaném násilí. Oběť může být poškozena necitlivým postojem lidí (např. při projednávání trestné činnosti) pod vlivem předsudků laické veřejnosti. 57 (Vágnerová, 2004, s. 393). Nejčastější projevy sekundární viktimizace jsou: - Pocity nespravedlnosti: traumatické zážitky zvyšující citlivost oběti, především ve vztahu k dění, které se týká spáchaného násilí. - Pocit ponížení: oběť se cítí být ponížena nejenom v důsledku násilí, které na ní bylo spácháno. Vyslýchající, pro kterého je tato práce denní rutinou, nemusí být vždy dostatečně citlivý a empatický. Proto by se měly všechny zúčastněné osoby vyvarovat necitlivého chování a přistupovat k vyslýchané osobě takovým způsobem, který v ní nevyvolá nežádoucí reakci. Pro oběť jsou dále zraňující i opakované výslechy. Výslech musí podstoupit v přípravném řízení a ještě v hlavním líčení. Tomuto lze předejít za užití ustanovení 211 TŘ a přečíst před soudem protokol o výpovědi svědka. S tímto postupem ale musí souhlasit obviněný, státní zástupce a soud. 57 VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. 1. Vyd. Praha : Nakladatelství Portál, 2005, s

33 ZÁVĚR Ve své bakalářské práci jsem se zabýval výslechem podezřelého, obviněného a svědka z pohledu trestně právního, kriminalistického a z části jsem se zmínil také o forenzní psychologii. Práce přinesla čtenáři ucelený přehled teoretických poznatků, které jsou tematicky rozděleny do kapitol. Mým cílem bylo zaměření na základní složky výslechu a řádné provádění tohoto důležitého procesního úkonu. Především jsem se zaměřil na dodržování osobnostních práv těchto osob. Tato práva jsou zakotvena v Ústavě České republiky a Listině základních práv a svobod. Procesní postup při výslechu výše uvedené skupiny osob je stanoven v trestním řádu České republiky a je zárukou řádného trestního řízení. V trestním řádu jsou jasně definovány postupy, které musí vyslýchající dodržet, aby mohl být výslech použit jako důkaz. Metody a postupy při provádění výslechu z hlediska kriminalistického jsou u nás velice kvalitně zpracovány v odborné literatuře. Text by měl zejména sloužit začínajícím policistům k jejich lepší orientaci ve výslechové problematice, v obecných pravidlech kriminalistické taktiky a základních právních normách. Práce je vzhledem ke svému rozsahu zaměřena na vysvětlení základních pojmů, které jsou důležité pro správné provedení výslechu. V části práce, která je zaměřená na dokumentaci jsem uvedl nový program na zaznamenávání výslechu pomocí zvukové stopy. Tento způsob výslechu současně s psaným protokolem může mít výhodu v tom, že jako podpůrný zvukový záznam zachytí i stavy vyslýchaného v dané situaci (pláč, koktání, emoce apod.). V závěru práce jsem se zaměřil na výslech osob, které potřebují z pozice vyslýchajícího zvláštní přístup (děti, nemocní lidé apod.) Tyto osoby by měla vždy vyslýchat osoba, která je k tomuto způsobu výslechu řádně vyškolena. Zejména v poslední době se setkáváme při výslechové praxi u Policie České republiky s případy, kdy vyslýchající má sice požadované vysokoškolské vzdělání (z nichž je minimum právního směru), které by mělo být určitým inteligenčním předpokladem k řádnému provedení výslechu, ale z větší části se vzhledem k reorganizaci Policie ČR jedná o nováčky, kteří rovnou vyslýchají podezřelé, obviněné a svědky v souvislosti se závažnou kriminalitou, ačkoli nemají zkušenosti ani s podáním vysvětlení u přestupku. V praxi se často stává, že poté dochází k celé řadě chyb. V tomto spatřuji veliký problém Policie ČR v rámci přípravného řízení. 33

34 RESUMÉ This bachelor thesis is based on hearing of a suspect, accused and examination of witness from the criminally legal and criminalistic point of view. The term forensic psychology is also mentioned. This work brings whole survey of theoretical piece of knowledge which is devided into particular sections. The goal of this paper was to focus on basic parts of hearing and on proper realisation of this important act, mainly focused on observance of personal rights of people. These rights are written in Constitution of the Czech Republic and in the Bill of Rights. The procedure during the examination of mentioned groups is set in Rules of Criminal Procedures. Procedures are exactly defined there and interrogating persons have to follow these instructions because of using the examination as a criminal evidence. Methods and procedures during interrogation are very well worked up in specialized literature. This work should serve to beginning policemen for better orientation in interrogation, in basic rules of criminalistic tactics and in basic standards. This thesis is focused on basic terms explanation which is importatnt for correct interrogation. The new way of recording of interrogation via audio track is also mentioned as one method of evidence. This type of interrogation along with a written protocol has its advatage in capturing of particular state of interrogated persons in concrete situation (crying, stutter, emotions, atc.). The final part of the thesis is focused on interrogation of persons with special needs (children, diseased, ). These people should be questioned by purpose-trained persons. 34

35 LITERATURA CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVŇA, T. et. al. Trestní právo procesní. 4. vydání. Praha : Nakladatelství Linde a.s., s. ISBN X. FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 1. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., s. ISBN FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. Díl. Praha : Nakladatelství Linde a.s., S. ISBN JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. Vyd. Praha : Nakladatelství Eurolex Bohemia, s.r.o., s. ISBN KRUPKA, V. Trestní právo. Praha : Vydal Odbor vzdělávání a správy policejního školství Ministerstva vnitra, MATIŠEK, J., SOUKUP, J., BÁRTA, B. Psychologie a výslechová praxe. Praha : Nakladatelství Orbis, 1968, 250 s. MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, s. ISBN NĚMEC, M. Kriminalistická taktika pro policisty. Praha : Nakladatelství Eurounion, s. ISBN NĚMEC, M. Výslech a taktika jeho provádění ve speciální výslechové místnosti. Praha : Policejní Akademie České republiky, s. ISBN RŮŽIČKA, M. Komentář k trestnímu řádu, Aspi, ID : 15922CZ, SCHMIDBAUER, W. Psychologie lexikon základních pojmů. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Naše Vojsko, s. ISBN SPURNÝ, J. Psychologie výslechu. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, s. ISBN ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. Díl. 6. Vydání. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, ISBN VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. 1. Vyd. Praha : Nakladatelství Portál, VESELÝ, J. a kol. Průvodce policisty trestním řízením a trestním soudnictvím nad mládeží. 3. Rozšířené vydání. Praha : Nakladatelství Linde a.s., ISBN

36 Právní předpisy: Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 148/1998 Sb., o utajovaných skutečnostech a změně některých zákonů. Zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Zákon č. 274/2008 Sb., o Policii České republiky. Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Judikatura: Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. U 21/38 SbNU 573. Články: BRAUNŠLEGER, R. Zvukové záznamy u Policie ČR jako forma protokolace ano, či ne? In Kriminalistický sborník. roč. 55, č. 1,

37 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 : Pohled na výslechový software a výslechovou místnost Příloha č. 2 : Jája a Pája 37

38 Příloha č. 1 Pohled na výslechový software a na výslechovou místnost. 38

39 Příloha č. 2 Demonstrační figurky Jája a Pája. 39