1. ROZBOR LITERATURY. 1.1 Charakteristika fotbalu. 1.2 Vznik a vývoj fotbalu ve světě

Transkript

1 ÚVOD Fotbal dnes patří k jedněm z nejpopulárnějších sportů na světě, s bohatou a velmi rozmanitou historií. Hrají ho muži a ženy, chlapci a dívky na všech kontinentech. Fotbal vyvolává silné emoce. Na jedné straně nám přináší nádherné chvíle plné radosti, štěstí, pracovního vytížení a na druhé straně zklamání, stres, zoufalství. Tím nesmazatelně vstupuje do života mnoha lidí a ovlivňuje jejich osudy. Fotbal je velmi stará hra a jako každá věc se nepřetržitě vyvíjí až do dnešní podoby, kdy získal přízeň všech vrstev obyvatelstva v převážné většině zemí všech kontinentů. Moderní fotbal se stal podle Buzka (2007) významným fenoménem nejen ve sportovním a obchodním, ale i celospolečenském životě a to v globálním, skutečně celosvětovém měřítku. Touto diplomovou prací bychom chtěli přispět k rozšíření poznatků o současném moderním pojetí obranné fáze hry a porovnat hru čtyřčlenné zónové obrany ve vrcholových a výkonnostních soutěžích. Toto téma diplomové práce jsem si vybral z jednoho prostého důvodu: již jsem psal bakalářskou práci, ve které jsem se věnoval zónové obraně a jsem hráč zadních řad, hrající čtyřčlennou zónovou obranu ve výkonnostní soutěži a tudíž mě zajímalo srovnání s vrcholovými soutěžemi. 5

2 1. ROZBOR LITERATURY 1.1 Charakteristika fotbalu Fotbal je dle Gifforda (2002) v podstatě velice jednoduchá hra. Cílem je dostat míč do soupeřovy sítě bez pomocí rukou nebo paží. Tým, který vsítí více branek, vyhrává! Hra se řídí celou řadou pravidel a předpisů, které udržují férovost a plynulost utkání. Na jakékoli úrovni dovednosti si můžete fotbal vychutnávat bez nákladné výstroje a vybavení. Dokonce ani nemusíte hrát na předpisovém hřišti. Abyste si mohli zahrát pro radost, stačí vám nějaká bezpečná venkovní nebo krytá plocha, míč, několik hráčů a něco, čím vyznačíte branky. Votík (in Jiřík, 2007) dodává, že je fotbal sportovní, týmová, branková hra a patří v naší republice k nejoblíbenějším sportovním hrám. Na profesionální úrovni je i faktorem ekonomickým a politickým, může ale také sloužit jako vhodná forma aktivního odpočinku a zábavy v rámci rekreačních a rekondičních aktivit. Bedřich (2006) doplňuje, že se fotbal stal významným sociálním, ekonomickým i politickým jevem na všech kontinentech, svoji významnost zdůraznil převzetím mj. kulturní, reprezentační a sociální funkce a který je bohužel doprovázen též tzv. sociálně patologickými jevy. 1.2 Vznik a vývoj fotbalu ve světě Podle Mráze (in Picek, 2007) již ode dávna bylo duchovní silou lidstva náboženství, tudíž první doklady o tělovýchovných prvcích nacházíme při náboženských slavnostech už před třemi tisíciletími před naším letopočtem. Mnoho důkazů o míčových hrách nacházíme na obrazech v královských hrobkách starých Egypťanů. Podle Vebera (1984) má fotbal pradávnou historii a zmínku o něm najdeme vlastně ve všech vyspělých starověkých civilizacích. Zprávy máme sice řídké, víme však, že vždy sloužil zábavě, že vyplňoval lidem volný čas. 6

3 Fotbal vznikl z míčových her v různých částech zeměkoule, píše Bedřich (2006). Přesný původ současného fotbalu není znám. Jeho moderní pojetí s jedenácti hráči na každé straně a ve vymezeném prostoru pochází z Británie z 19. stol., ale existují doklady o druhu fotbalu, který se hrál v různých částech naší planety již několik tisíciletí před tím. Nejstarší zprávy o hře, při které se kopalo do koule vyrobené ze zvířecí kůže, pocházejí dle Procházky (1984) ze staré Číny. Dále tvrdí, že už v roce 1697 př.n.l. za vlády císaře Huang-Ti se bavili a zocelovali svou zdatnost císařští vojáci hrou ts uh-k uh. Její pravidla, pokud nějaká měla, bohužel neznáme. Zřejmě se však líbila, protože časem pronikla z vojenských táborů a i mezi lid, který jí holdoval s velkým nadšením. Poslední dochované zprávy z let 32-6 př.n.l. tvrdí, že jejím příznivcem byl i tehdejší císař Šeng-Ti. Dle Navary (1986) první písemné zprávy o fotbale ve středověku nacházíme ve Francii, Itálii a zejména v Anglii. Fotbal v Anglii se hrál většinou v ulicích měst a na vesnicích. Počet hráčů na jedné straně dosahoval někdy až několika set. Byl to v podstatě boj o míč s cílem dopravit jej do některé městské brány. Vzhledem k tomu, že byl při tom poškozován soukromý i veřejný majetek, byla hra zakazována městskými i královskými dekrety. Olivová (1989) tvrdí, že nejstarší zprávy o evropské hře, při níž byl míč kopán nohou pocházejí ze 13. a 14 století. V Itálii byla nazývána calcio" (calcare = šlapat), ve Francii la soule (podrážka), v Anglii foot-ball (foot = spodní část nohy, ball = míč). Byla to lidová hra městského obyvatelstva. Podle Sommra (2003) fotbal vždy býval výsadou studentů, své nezastupitelné místo měl na jedné z nejstarších anglických univerzit- na Oxfordu. A protože zde nestudovali jen Angličané, ale i jejich náboženští a nacionální protivníci Irové, stávaly se fotbalové půtky vyrovnáváním účtů nejen na poli sportovním. Velké obliby dosáhl fotbal také v moderních italských městských republikách. Podle poměrně přesných pravidel se např. odehrávala utkání zvaná calcio fiorentino ve Florencii na počátku 15. století. Na rozhraní 18. a 19 století se fotbal v Anglii značně rozšířil tvrdí Večeřa (1995). Zasloužila se o to především školní mužstva ve městech Eton, Harrow i 7

4 univerzitní celky z Oxfordu a Cambridge. Vzájemné zápasy i soutěže si vyžádaly oficiální pravidla a tak roku 1840 vznikla původní pravidla Cambridge Rules. Rok 1862, kdy byla vydána Thringova pravidla, je považován Procházkou (1984) za počátek éry moderního fotbalu. O rok později se Angličané postarali o to, aby za kolébku tohoto sportu byl jednou provždy uznán Albion. Na třídenním zasedání zástupců předních klubů a škol v Londýně založili 26. října 1863 Anglickou fotbalovou asociaci (Football Association). Sommer (2003) doplňuje, že v roce 1868 byla založena první pravidelná soutěž- I. anglická divize. Od roku 1880 se objevuje při hře rozhodčí, v roce 1895 vznikla nová a definitivní pravidla. V roce 1904 byla v Paříži vytvořena mezinárodní fotbalová federace (FIFA). 1.3 Vznik a vývoj fotbalu u nás Dle Bedřicha (2006) je za skutečného otce fotbalu v Čechách považován Josef Rössler-Ořovský, který se vyučil novému sportu v Londýně. V roce 1893 zde odehrál sezónu za ametérský tým Black Triars. Po návratu do Prahy přeložil pravidla (v roce 1897) se všemi posledními změnami a doplňky. Podle Večeři (1995) se u nás začal hrát fotbal koncem 19. století. V Čechách se hrál zejména v cyklistických a veslařských klubech a v kroužcích a pražských gymnáziích. Podle dochovaných pramenů patří prvenství vzniku fotbalu v Čechách Roudnici. Přivezl ho sem ze zahraničí profesor zdejšího gymnázia Sommer, který působil jako vychovatel v cizině a po návratu do vlasti seznámil své žáky s touto hrou. K prvnímu utkání došlo v roce 1892 a mužstvo ČAC Roudnice zvítězilo 1:0 nad mužstvem Sokola Roudnice. V roce 1892 vznikl sportovní klub Slavie Praha a o rok později Athletic Club Královské Vinohrady, ze kterého se roku 1894 utvořilo AS Sparta. Jak v této počáteční etapě přibývalo klubů a kroužku, které hrály fotbal, rostla i potřeba organizované základny tvrdí Navara(1986). Po předběžných přípravách byl 19. října 1901 v Praze ustaven Český fotbalový svaz- ČSF. Od té doby se 8

5 datuje oficiální historie československého fotbalu. R byla poprvé uspořádána organizovaná soutěž, mistrovství Čech. Dle Večeři (1995) byla v roce 1922 dobudována celostátní fotbalová organizace Československá asociace fotbalová- ČSAF a byla přijata za řádného člena FIFA. Československý fotbal má bohatou minulost, jejíž základy položily pražské kluby už před r a svou hegemonii si udržely i po roce Mezi první a druhou světovou válkou patřil československý fotbal ke světové špičce. Fašistická okupace a druhá světová válka však nepříznivě ovlivnily i vývoj československého fotbalu. Po osvobození, v r. 1945, se obnovily celostátní soutěže a postupně se obnovily i styky s evropskými i světovými mužstvy. Největším úspěchem našeho fotbalu je podle Vebera (1984) dvojí účast ve finále mistrovství světa, i když v obou případech jsme byli poraženi-v Itálii v roce 1934 jsme prohráli s týmem domácích 1:2 a v roce 1962 v Chile s Brazílií 1:3. Velkým balzámem na diskuse o stavu a úrovni československého fotbalu bylo mistrovství Evropy v roce 1976 v Jugoslávii. Většina odborníků nám předem přisuzovala poslední místo ve čtyřčlenné finálové skupině. Nakonec jsme slavně zvítězili a stali se mistry Evropy. O čtyři roky později jsme ve stejné soutěži obsadili 3. místo. 1.4 Systém hry a základní rozestavení hráčů Definice Podle Bedřicha (2006) byl od počátku fotbalu až do nedávné doby pojem systém hry ztotožňován s pojmem základní rozestavění hráčů. V historickém kontextu mělo synonymum svůj význam a svoje opodstatnění. Současná teorie moderního fotbalu vysvětluje ty pojmy z jiných aspektů, takže jsou oba termíny významově odlišné a není je možné ztotožňovat ani zaměňovat. Pro stávající významové rozlišení bylo rozhodující zdůraznění obsahu činnosti hráčů v obranné a útočné fázi hry, které se stalo pojmem dominantním nad formou tj. rozestavěním hráčů. 9

6 Večeřa (1995) říká, že systém hry je základní způsob hry celého mužstva. Charakterizuje činnost všech hráčů, organizaci jejich vztahů, které vyplývají z hráčských funkcí v průběhu zápasu. Systém hry obsahuje řešení úkolů v základních fázích hry, musí být jednoduchý, pružný a nesmí omezovat tvořivost hráčů Systém hry ve vývoji Dle Radnedge (1997) od doby, kdy byla hra v 19. století poprvé organizována, se s postupem času vyvíjely stále nové a nové herní systémy. V té době neexistovaly téměř žádné metody, jak uspořádat hráče do složité formace, protože tenkrát nebyly jasně definovány jejich pozice. Fotbal se ve svých počátcích hrál podobně, jako když děti, které nejsou cvičené v drobných hrách, běhají v houfech za míčem po celém hřišti. V té době vítězila převážně dovednost jednotlivých hráčů, a to hlavně umění kliček s míčem. Dle Bedřicha (2006) v počátcích fotbalu neexistovalo žádné uspořádání pohybu hráčů na hřišti, poněvadž nebyly definovány ani jejich pozice. Hráči bojovali,jejich technika byla na nízké úrovni, převládala individuální herní činnost s uplatněním síly, rychlost běhu a silou kopu, rozestavění hráčů bylo adekvátní rozestavění ragbyovému. Až zavedení pravidla o ofsajdu donutilo mužstvo k promyšlenějšímu jednání. Vznikla formace a vzápětí (obr. 1). Obr. 1: Rozestavení hráčů v systému

7 Radnedge (1997) tvrdí, že se však brzy začal projevovat vliv skotského fotbalu. Skotský fotbal měl soubor pravidel, která se obecně dodržovala, a celky mohly obměňovat styl hry a namísto sólových kliček vyvinout systém přihrávek. Nejvýznamnější skotský klub, Queen s Park, rozvinul hru z přihrávkami do té míry, že namísto bláznivého shluku v útoku se míč začal pohybovat po celém hřišti. Vzhledem k tomuto novému způsobu hry bylo nezbytné stáhnout dalšího útočníka, hru trochu rozšířit a tím vznikla formace (obr. 2). Obr. 2: Rozestavení hráčů v systému V roce 1866 došlo k upravení pravidla o ofsajdu ( hráč byl ve hře, pokud měl v okamžiku přihrávky mezi sebou a brankou čarou soupeře alespoň 3 protihráče ), které vedlo k dalšímu uspořádání hráčů , které známe pod označením systém pyramidový klasický (obr. 3). Vznik tohoto systému se připisuje hráčům Walesu, kteří začali stavět dva střední útočníky za sebe. W. Suddell, kouč Preston North End byl jedním z mnoha manažerů, kteří tuto novou formaci přijali. Obrana tak začala být detailně propracovaná (Pataki, 2007). 11

8 Obr. 3: Rozestavení hráčů v systému (tzv. klasický pyramidový systém) Charlie Buchan, svého času nejdražší fotbalový hráč, se podle Radnedgeho (1997) spojil se svým trenérem z Arsenalu Herbertem Chapmanem a společně vytvořili herní systém, v němž byl střední záložník, který se původně pohyboval na úrovni ostatních dvou záložníků, stažen ze zálohy a postaven na úroveň obránců. Prvním takto odsunutým fotbalistou byl Jack Butler, ale až poté, co se Herbie Roberts stal regulérním středním záložníkem (či spíše středním obráncem), byla tato pozice stopera jednoznačně přijata. Po tomto úspěchu Chapman stáhl dva z útočníků blíže k záloze a se systémem vznikla formace WM (obr. 4). Jméno pochází z toho, že pokud se na sestavu díváte zezadu, vypadá jako dvojité W, a pokud se díváte zepředu, tvoří písmeno M. Tento systém převzala nejen Británie, ale i většina Evropy. To značně pomohlo mužstvu Arsenalu, které se během 30. let rychle stalo nejúspěšnějším týmem anglické fotbalové scény s pěti vítězstvími v první divizi a dvěma Anglickými poháry. S cestami anglických trenérů a mužstev do zahraničí byl tento systém všeobecně uznán, i když jej mnoho evropských zemí nepřijalo. Obr. 4: Rozestavení hráčů v systému WM 12

9 Novou etapou byl podle Večeři (1995) systém = čtyřobráncový a jeho varianty, které přestavují nový stupeň z hlediska rovnoměrnosti rozložení sil na hřišti. Dochází k větší vyváženosti obraných a útočných činností. Jednou z obměn čtyřobráncového systému, který má silně obranný charakter, je systém, jenž vznikl v Itálii a nazýváme ho Catanaccio (obr. 5). Za čtveřicí obránců hrál ještě jeden hráč, který své spoluhráče zajišťoval. Úspěšně ho používalo především mužstvo Internu Milán pod vedením trenéra Helenia Herrery. Obr. 5: Rozestavení hráčů v systému catenaccio Jedním z trenérů, který opustil Anglii a stal se v zahraničí autorem velkých změn, byl dle Radnedgeho (1997) Jimmy Hogan. Postupem času přesunul svůj fotbalový vliv přes Rakousko a Itálii do Maďarska, kde byla v 50. letech velmi kvalitní reprezentace. Maďaři se stali prvním zahraničním týmem, který vyhrál na anglické půdě, a začali proces, který pro fotbal znamenal doslova revoluci. Dosud panoval kult středního útočníka, hráče s dresem číslo devět, který byl považován za nejvýznamnějšího hráče v útoku. Maďaři tento systém zcela změnili. Stáhli 13

10 svého středního útočníka Nandora Hidegkutiho směrem k záloze a hráli se dvěma křídly a dvěma útočníky nesoucími tradiční čísla spojek. Navíc stáhli jednoho z křídelních záložníků do střední obrané pozice, a vytvořili tak systém I když Maďaři získali pouze jednu zlatou olympijskou medaili, a to v roce 1952, nadlouho ovládli evropskou kopanou a fotbalové myšlení. Mezitím jejich rozestavení (obr. 6) nezávisle vylepšovali vynikající Brazilci, kteří vyhráli tři ze čtyř MS v letech Později jej jemně upravili tím, že své levé křídlo Maria Zagalla stáhli do zálohy, a tak vytvořili formaci Obr. 6: Rozestavení hráčů v systému Nizozemsko se prezentovalo svojí vlastní fotbalovou filozofií (obr. 7). Tuto formaci inspiroval podle Gifforda (2002) nizozemský kouč Rinus Michels svým totálním fotbalem, při němž hráči v týmu plynule mění své úlohy i pozice. Takový sytém vyžaduje, aby každý uměl naprosto všechno. Dnes už totální fotbal uvidíte jen zřídka. Dvěma hlavními charakteristikami této formace jsou za prvé tři střední obránci, z nichž jeden může osobně krýt soupeřova střelce, a za druhé dva křídelní obránci. Křídelní obránci musí pokrýt celou svou stranu hřiště, musí spolupracovat se středovými hráči, útočit i bránit. Radnedge (1997) doplňuje, že konečný neúspěch Holanďanů byl způsoben nikoliv slabostí obránců v útoku, ale slabostí útočníků v obraně. Následkem toho se jen velmi málo klubů a zemí pokusilo tento pozoruhodný holandský experiment následovat. 14

11 Obr. 7: Rozestavení hráčů v systému Mezi pokusy s dalšími formacemi patří dle Radnedgeho (1997) například sovětské a později ruské národní celky konce 80. a začátku 90. let. Trenér Dynama Kyjev Vladimír Lobanovskij dle Bedřicha (2006) jistil čtyřčlennou obranu liberem a na hrotu ponechával jediného útočníka, avšak výjimečných schopností (Oleg Blochin či Oleg Protasov, , obr. 8 ). Obr. 8: Rozestavení hráčů v systému Bedřich (2006) tvrdí, že základní rozestavění lze uplatňovat ortodoxně či s několika obměnami. Např. trenér Carlos Bilardo využil individualit argentinského národní týmu v čele s Maradonou a na hru soupeře pouze se dvěma útočníky reagoval jejich osobním bráněním dvěma středními obránci a liberem. 15

12 Krajní obránci tak posílili záložní řadu a těžiště aktivního bránění se posunulo ke středové čáře respektive i na polovinu soupeře (3-5-2 nebo ). Pro stopera v Anglii vznikla dle Radnedgeho (1997) obranná formace zvaná diagonální systém neboli psí noha. Jde o tři obránce postavené v řadě. Když pravý obránce vyběhne na levé křídlo, střední obránce neboli stoper zaběhne přímo za něj a za něho se pak přemístí levý obránce, ale již více na jeho úroveň, aby vytvořil formaci ve tvaru zadní psí nohy. Skutečnost, že mužstva měla v obraně čtyři hráče a tato čtyřčlenná plochá obrana začala převládat, podporovala využití takzvané ofsajdové pasti, kdy se obránci protlačí ke středové hrací čáře, čímž vrátí hru zpět na soupeřovu polovinu. Za této situace se každý, kdo se za ně dostane příliš rychle, ocitne v postavení mimo hru. V různých obměnách této varianty můžeme vidět dva střední obránce v mírném závěsu za dvěma dalšími obránci, zatímco v obranném systému s liberem se jeden hráč pohybuje za ostatními čtyřmi a snaží se zachytit všechny míče nebo hráče, kterým se podaří proniknout z linii těchto čtyř obránců. Večeřa (1995) tvrdí, že v posledním období došlo i v oblasti hodnocení systému hry ke zvýraznění obsahu nad formou. V současnosti přistupujeme k charakteristikám jednotlivých systémů především z hlediska organizace činnosti hráčů, z jejich rozdílných úloh v obranné a útočné fázi hry. 1.5 Taktiky v dnešním fotbale Bedřichova (2006) definice taktiky zní: Taktika je způsob sportovního boje, který je úspěšným řešením soutěžní situace, vede k dosažení vysokého sportovního výkonu a vítězství nad soupeřem, případně co nejlepšího umístění v soutěži. Taktika je způsob vedení a promyšlení určité činnosti v dané situaci volba dílčích, prostorově a časově omezených postupů, detailně rozpracovává způsoby boje jednotlivce, skupiny - bloku nebo týmu v různých situacích (fázích a podmínkách) s cílem splnění stanoveného úkolu. Podle Radnedgeho (1997) je pro trenéry i fotbalisty velmi podstatné vyjasnit si role jednotlivých hráčů v rámci mužstva a tyto role vzájemně skloubit za účelem 16

13 dosažení cíle hry- což je dávat branky a v tomtéž zabránit svým protivníkům (tedy dát více gólů než soupeř). Taktika ve fotbale je dle Bedřicha (2006) obecné dána: vítězstvím jednoho týmu a tedy prohrou týmu druhého (možný nerozhodný výsledek) respektive ziskem určitého počtu bodů, možnostmi tělesného kontaktu (dány pravidly) a jeho využití ke zlepšení vlastního herního výkonu a omezení až negace herního výkonu soupeře, možností změny strategie, taktiky v průběhu hry vzhledem k délce trvání utkání (1.,2. poločas, utkání), počtem hráčů v utkání, možnostmi střídání, možnostmi vyloučení hráčů (hra v oslabení- přesilová hra) Mucha (2007) tvrdí, že při prohlášení proslulých trenérů, kteří připisují svá vítězství taktice, je patrné, že má taktika velký vliv na výsledek utkání. Na druhou stranu při prohře svého týmu, neúspěch nepřikládají taktice. Taktika je tedy jednou z důležitých složek, které mají vliv na konečný výsledek. Může být úspěšná zejména tehdy, když trenér vymyslí nový prvek, na který soupeř nedokáže reagovat. 1.6 Čtyřčlenná zónová obranná řada Poslední významné fotbalové šampionáty a soutěže dle Buzka (2003) jasně naznačují, kam se v současnosti ubírá pojetí hry v obraně. Defenzivní systémy s liberem dostaly navždy sbohem a v plném rozsahu se začala uplatňovat zónová obrana orientovaná směrem k míči. Přechod na tento způsob hry je podle Votíka (2001) záležitostí dlouhodobou a jedná se o podstatný a náročný zásah do organizace hry celého družstva. Hra v tomto rozestavení vyžaduje od všech hráčů obranné řady nejen odpovídající úroveň rychlostních schopností, obratnost a technickou vyspělost, ale také schopnost hrát s odpovídajícím důrazem v osobních soubojích na zemi i ve vzduchu. 17

14 V současném fotbale existuje podle Buzka (2003) více variant zónové obrany: o orientovaná na míč (využívaná už od žákovských kategorií- principy presinkového bránění), o zónová obrana s tří- nebo čtyřčlennou obrannou řadou v linii se vzájemným zajišťováním, o vysunutá (až různé varianty nátlakové hry - presinku) - vyžaduje aktivní pojetí hry, o stažená (na vlastní polovině)- může vést až k pasivnímu pojetí. Chromý (in Mucha, 2007) definuje zónovou obranu jako taktiku, která vychází z defenzívy a usiluje o opětovné získání míče. Hráče soupeře, který má míč v držení, se snažíme aktivní hrou dostat pod tlak takovým způsobem, že má pocit, jako by hrál najednou sám proti 11 protihráčům Potřeby zónové obrany Brückner (2008) říká: Všichni hráči musí dnes ovládat obrannou činnost, která se neustále zlepšuje, proto bude těžší se proti ní prosadit. A domnívám se, že bude ještě propracovanější, tedy ještě lepší! Obecným týmovým požadavkem je podle Votíka (2003) zodpovědnost hráče nejen za svého protihráče v prostoru, ale za celou herní situaci. Nutná je také týmová spolupráce s tendencemi k těsnějšímu obsazování hráče s míčem i hráčů bez míč, zvláště u aktivnějšího pojetí variant nátlakové hry. Buzek (2003) doplňuje, že je důležitá kompaktnost chování celého družstvasoučinnost všech hráčů v obranné fázi hry. Systém umožňuje postupné zajišťování a přebírání hráčů soupeře. V případě špatné spolupráce dochází ke ztrátě soudržnosti a celistvosti obrany mužstva. Votík (2001) tvrdí, že předpokladem je dostatek zkušeností, výborná orientace v prostoru a přehled při řešení herních situací, včetně schopnosti předvídat činnost soupeřových hráčů i spoluhráčů. Všichni hráči obranné řady musí mít předpoklady pro úspěšné řešení situací 1 na 1 a být schopni pružně a koordinovaně přecházet, podle vývoje situace, z pozičního prostorového bránění 18

15 s přebíráním soupeřových hráčů (kteří rychle mní své pozice), na důsledné osobní bránění. Neméně důležitou roli mají při organizaci hry v tomto rozestavení hráči středové řady, kteří vytvářejí v obranné fázi před vlastní obrannou řadou předsunutý obranný blok pružně spolupracující jak s obrannou, tak útočnou řadou. Krátké shrnutí požadavků zónové obrany nabízí Dubský (in Mucha, 2007). Jsou to požadavky taktické: o tlak na míč, o dodržování vzdáleností mezi hráči, o společné posouvání a zužování do hloubky i do šířky, o vzájemné zajišťování, o na presinku se podílejí všichni hráči, presink celoplošný i příležitostný, o ustupování a vybíhání hráčů, o ofsajd systém a hra bez libera, o zesílené obsazování (zdvojování, ztrojování), o disciplína komunikace mezi hráči, o spolupráce v jednotlivých řadách a mezi řadami, o pozitivní agresivita (základní předpoklad pro presink), o v obraně nekřížit - zůstat ve svém prostoru (Jeandepeux in Mucha, 2007). Dále požadavky psychické: o vnímání a předvídání hráčů, o herní myšlení, o čtení hry, o koncentrace a přepojování pozornosti, o spolupráce v obranné fázi (odpovědnost a sounáležitost hráčů), o rychlé rozhodování hráčů, o soustředěnost. Mezi kondiční požadavky patří: o nároky na energetické zabezpečení ( více sprintů i běhu nižší intenzitou), o nároky na startovní i běžeckou rychlost, o nároky na sílu, o nároky na obratnost, o neustálá pohybová aktivita po celé utkání. 19

16 K technickým požadavkům řadí Dubský (in Mucha, 2007): o dynamická technika (rychlost rozhodování i v pohybu), o integrovaná technika (odolnost proti vnějším vlivům). Maléř (in Mucha, 2007) přidává další požadavky na schopnosti hráčů vhodných pro zónovou obranu: o rozumnost, o tvořivost, o anticipace, o vůle k výkonu, o pohotovost k učení, o sebekritika, o kázeň, o kolektivní myšlení a jednání Výhody a nevýhody zónové obrany Obecnými výhodami zónové obrany je podle Bedřicha (2006),že: o zónovým bráněním nevznikají žádné volné prostory pro útočící hráče, o v případě potřeby lze použít presink (zdvojování, ztrojování), o obránci rozhodují stlačováním a roztahováním o velikosti prostoru pro hru a vytváří tím tlak na soupeře, o do ofenzivy se zapojují krajní obránci dochází k přečíslení soupeře. Votík (2001) dodává další výhody zónové obrany o: o poměrně nekomplikované zrakové kontrole útočících hráčů, o snazší možnosti napravení chyby hráčů v poli (zajišťováním, přebíráním) - neplatí plně pro obrannou řadu při hře v jedné linii. 20

17 Vrťo (in Mucha, 2007) doplňuje výhody zónové obrany o: o v určitých fázích hry se nepřizpůsobuje organizaci hry soupeře (jeho rozestavení), o rovnoměrné zatížení hráčů v poli, o ofsajdová taktika (past). Za nevýhodu lze považovat dle Votíka (2001) snazší možnost překonání ( přemostění ) středu hřiště diagonálními pasy za poněkud vysunutou obrannou řadu. Stejně tak kombinační hra- rychlé narážečky za obrannou linii, může být jedním ze způsobů jejího překonání. Pokud je uplatňován ofsajd systém, je možné využít individuálního překonání obranné řady či naběhnutí hráče z hloubky pole na přihrávku za vybíhající obrannou linii. Toto rozestavení někteří odborníci považují za progresivnější a efektivnější více v útočné než v obranné fázi hry. Bedřich (2006) spatřuje nevýhody zónové obrany v tom, že: o v případě nedostatečné komunikace a pozdní zpátečky hrozí od soupeře usměrnění míčů za obranu nebo mezi obránce, o střední obránci vzhledem k ofenzívě obránců krajích jsou více v defenzívě. Votík (2001) doplňuje nevýhody systému zónové obrany o: o sníženou kontrolu pohybu hráčů mimo těžiště hry, mimo prostor herní situace, o větší nároky na orientační schopnosti při rychlých a opakovaných změnách těžiště hry, o nedostatečné zajištění šířky hřiště, možnosti zhoršeného obsazování prostoru podél pomezních čar, o při hře obranné řady v jedné linii v zhoršení možnosti zajišťování hráčů této řady do hloubky (pokud herní situace umožňuje, musí řešit brankář). Dle Dubského (in Mucha, 2007) je navíc nevýhoda zónové obrany v nebezpečí krátkých přihrávek ( narážeček ) mezi obránce. 21

18 1.6.3 Brankář v zónové obraně Brankář je dle Votíka (2001) hráčem s velkou osobní zodpovědností, jeho post a role s ním spojená má rozhodující význam pro průběh zápasu. Jediná chyba může rozhodnout o výsledku utkání. Votík (2003) říká, že hra brankáře vyžaduje různorodé a zvláštní schopnosti a dovednosti. V posledním období je hra brankáře nejvýrazněji ovlivněna vývojem pravidel a vývojem rozestavení hráčů i systémů hry, variabilitou jejich pojetí (obranná řada v linii, presinkové způsoby bránění). Zvětšují se nároky na hru brankáře jak v obranné ( chytající libero ), tak v útočné fázi (konstruktivní rozehrávka míče prvním dotykem apod.). Buzek (2003) tvrdí, že zapojení brankáře musí být vždy aktivní, jisté a rozhodné, včetně řízení obranné činnosti před brankou. Co se týče postavení brankáře, Buzek (2003) tvrdí,že: o při výchozím postavení obrany na útočné polovině se brankář pohybuje na hranici pokutového území nebo před ní a plní funkci libera, zajišťuje prostor za obrannou řadou, vybíháním reaguje na dlouhé míče za obranu, řeší i přízemní a vzdušné osobní souboje, o při výchozím obranném postavení ve střední zóně se pohybuje na úrovni pokutové značky, o při stažené obraně na vlastní polovinu zaujímá postavení na ose střeleckého úhlu před brankovou čarou s možností rychlé reakce na přihrávky směřující do nebezpečné blízkosti branky (vybíhání s chytáním míče, vyrážením míče apod ). Votík (2003) doplňuje, že brankář musí číst hru a současně sledovat především míč. Při řízení hry (z místa brankáře má přehled o cele herní situaci) používá pokyny pro spoluhráče, které musejí být krátké, zřetelné, výstižné. Při vykopávání a přihrávání je důležitá snaha o konstruktivní řešení, ale hledisko bezpečnosti provedení je základním požadavkem. 22

19 Černý (2007) upozorňuje na činnosti, které hrají důležitou roli ve výkonu brankáře: o rozehrávka míče různými způsoby, o hra po přihrávce od spoluhráče, o řešení míčů za obranu Obranná řada v zónové obraně Činnost obranné řady vychází dle Buzka (2003) ze standardního uspořádání se dvěma středními obránci a dvěma krajními obránci vysunutými vpřed (postavení do oblouku), kteří se pohybují ve směru pohybu míče, ve velmi sevřeném a těsném seskupení. Všichni jsou odpovědni za své zóny. Vstoupí-li soupeř s míčem do jejich herního prostoru, okamžitě na něj vytvářejí tlak s bezprostřední podporou nejbližších spoluhráčů, kteří zajišťují, zdvojují případně přebírají hráče soupeře (není-li to nutné, nekříží vzájemné dráhy svého pohybu). Koordinovaně realizují taktické strategie (posun vpřed, vzad, stranou ) za účelem zužování pásma boje o míč, vytváření tlaku na míč či vystavení soupeře do postavení mimo hru. Základní rozestavení čtyřčlenné obranné řady dle Muchy (2007) (obr. 9): čtyřčlenná obranná zóna orientující se na míč, hraje s jedním pravým krajním obráncem - PKO(2), jedním pravým vnitřním obráncem - PVO (4), jedním levým vnitřním obráncem - LVO (5) a jedním levým krajním obráncem - LKO(3). Obr. 9 : Postavení čtyřčlenné obranné řady v základním rozestavení 23

20 Střední obránci jsou dle Buzka (2003) organizátoři v defenzívě, pozičně vykrývají střední prostor, iniciují taktické pohyby obrané formace (vpřed, vzad, stranou), individuálně přistupují nebo odstupují od hráčů soupeře. Když je veden soupeřův útok středem, tak uzavírají střední prostor a obsazují hrotové hráče na principu vzájemného zajištění (proti narážečce, při vzdušných soubojích), v mnoha případech i s krajním obráncem (obr. 10). Obr. 10: Vystupování obránců při útoku soupeře vedeným středem Bedřich (2006) tvrdí, že by měli být oba střední obránci dostatečně rychlí, jeden s vynikající hrou hlavou. Krajní obránci dle Buzka (2003) obsazují kteréhokoliv soupeře v herním prostoru po stranách hřiště a střídají poziční bránění s rychlým vysouváním se na 24

21 soupeře, především v situacích, kdy si soupeř jde pro míč. Je-li míč na opačné straně, odstupují ze slabé strany do středu hřiště a obsazují protihráče pohybující se v jejich blízkosti (obr. 11). Obr. 11: Vystupování obránců při útoku soupeře vedeným po křídle Bedřich (2006) tvrdí, že by měli být krajní obránci rychlí s vynikající kondicí. Podporují střídavě ofenzívu (jeden, druhý více zabezpečuje obranu). Němeček (in Vaníček, 2007) doplňuje, že by měli mít předpoklady, že zvládnou útočnou činnost na úrovni krajního záložníka a někdy i finální část. Dle Muchy (2007) je v zásadě variabilní zapojení všech bránících hráčů do ofenzivní činnosti možné a také nutné. Tímto se tvoří dodatečné nové herní pozice k zahájení hry (obr. 12). Možnosti v ofenzivě vyplývají z jednotlivých přesunových situací před vlastním držením míče, které mohou potom vést k efektivnímu protiúderu po zisku míče s přesunutím do útoku. 25

22 Obr.12: Základní postavení čtyřčlenné obranné řady při držení míče Záložní řada v zónové obraně Rozestavení hráčů nabývá dle Buzka (2003) různých podob od postavení v lajně, přes defenzivnější postavení jednoho či dvojice středních záložníků až k postavení hráčů do kosočtverce (obr. 13, 14, 15, 16). Jsou odpovědni za pružné udržování kompaktní obrany s obrannou i útočnou formací. Dobrá defenzivní činnost středových hráčů znamená, že obranná řada nemusí příliš improvizovat a není na ni vytvářen velký tlak. 26

23 Obr. 13: Postavení záložní řady v řadě Obr. 14: Postavení záložní řady s jedním defenzivním záložníkem 27

24 Obr. 15: Postavení záložní řady do kosočtverce Obr. 16: Postavení záložní řady se dvěma defenzivními záložníky Střední záložníci se podle Buzka (2003) v defenzivním a ofenzivním postavení (hrají-li vedle sebe) ve středním podélném pásmu střídají a přebírají odpovědnost za organizaci obrany. Specifičnost v jejich úkolech nastává při rozestavení středové řady do kosočtverce, kde útočný a obranný středový hráč plní rozdílné úkoly. Dále vytlačují soupeře ze středu hřiště do stran. Vytvářejí obranné 28

25 trojúhelníky s křídelním středopolařem a jedním z koncových hráčů a podílejí se na zdvojování. O krajních záložnících Buzek (2003) tvrdí, že jsou iniciátory agresivního napadání soupeře s míčem v presinkových zónách po stranách hřiště i vykrytí obranného prostoru pro udržení jednolitého obranného bloku. Dále vypomáhají krajním obráncům při zdvojování soupeře v jejich herním prostoru (obr. 17) a při vedení útoku soupeře středem se přesouvají do středu hřiště a uzavírají přímý postup soupeře středem. Obr. 17: Zdvojování krajních záložníků dle Buzka (in Mucha, 2007) Útočná řada v zónové obraně Obrana obvykle začíná dle Muchy (2003) u dvojice útočníků, kteří obvykle spolupracují v postavení vedle sebe, nebo za sebou v kontextu zadání obranného pojetí. Obranné úkoly útočníků v metodě zónového bránění jsou podle Ondřeje (in Pataki, 2007) následující: Filtrování útoku na polovině soupeře v tzv. první 29

26 obranné řadě, výběr místa všemi směry ústupem v hloubce pole, vracení se a pronásledování dopředu nabíhajícího bránícího hráče soupeře. Buzek (2003) doplňuje, že se útočníci vzájemně podporují ve vykrývání jedné poloviny hřiště a snaží se vytlačit soupeře do stran a společně s krajním záložníkem, případně středním útočným záložníkem, agresivně útočí na soupeře s míčem (obr.18). Obr. 18: Napadání společně s krajním záložníkem (Buzek in Mucha, 2007) 30

27 2. Cíle, hypotézy a úkoly práce 2.1 Cíle práce Cílem této diplomové práce je sledování zvolených fotbalových utkání a pomocí námi zvolených atributů porovnat hru zónové obranné řady se zapojením brankáře u týmu z výkonnostní soutěže s týmy z vrcholových soutěží. 2.2 Hypotézy práce Ke splnění cílů práce jsme si stanovili tyto hypotézy: Hypotéza 1: Předpokládali jsme, že ve výkonnostní fotbalové soutěži bude zapojení obránce do útočné činnosti nižší než ve vrcholovém fotbale, neboť hráči nejsou tak kvalitně připravováni na trénincích. Projevit by se to mělo v počtu přihrávek do pokutového území z útočné poloviny, doteků s míčem na útočné polovině a počtu přesných přihrávek na útočníka (záložníka). Hypotéza 2: Předpokládali jsme, že počty doteků s míčem na obranné polovině, počty přihrávek vzduchem týmu z výkonnostní soutěže budou přibližně stejné jako počty týmu z vrcholových soutěží, protože proti sobě hrají týmy, které mají určitou fotbalovou kvalitu odpovídající té určité soutěže. Hypotéza 3: Předpokládali jsme, že nižší kvalita hráčů z výkonnostní soutěže se projeví v počtu rozehrání míčů od brankáře, v počtu přihrávek obráncem brankáři a počtu přihrávek po zemi. Jelikož hráči z výkonnostních soutěží nejsou tak kvalitně technicky vybaveni jako hráči z vrcholových soutěží, předpokládali jsme, že počet odkopů a rozehrání od brankáře bude zejména vzduchem a počet přihrávek obráncem brankáři bude vyšší u týmu z vrcholové soutěže. Předpokládali jsme, že se to projeví v poměru přesných a nepřesných přihrávek po zemi, kde bude 31

28 větší procentuální zastoupení u přesných přihrávek po zemi u hráčů z vrcholových soutěží. Hypotéza 4: Dále jsme předpokládali, že se nižší kvalita hráčů z výkonnostní soutěže projeví v poměru konstruktivních a destruktivních získání míče, kdy týmy z vrcholových soutěží budou mít větší procentuální zastoupení v konstruktivně získaných míčích. 2.3 Úkoly práce K tomu abychom mohli zpracovat hypotézy práce, jsme si stanovili následující úkoly: 1) Pořízení a prostudování odborné fotbalové literatury týkající se dané problematiky. 2) Pořízení videozáznamů vybraných utkání různých fotbalových soutěží. 3) Vytvoření záznamových archů pro pozorování a analýzu obranné řady. 4) Pomocí záznamových archů provést vlastní výzkum a analýzu. 5) Vyhodnotit jednotlivé analýzy 32

29 3. Metodika práce 3.1 Popis zkoumaného souboru Pro tuto práci byla vybrána prvoligová fotbalová mužstva z české Gambrinus ligy, česká reprezentace a semifinalisté na Mistrovství Evropy konaném v roce 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku, semifinalisté ligy mistrů 2007/2008 a mužstvo z výkonnostní třídy divize- Velké Meziříčí. 3.2 Použité výzkumné metody V úvodu této diplomové práce, kdy jsme nejprve charakterizovali fotbal a potom jsme se vrátili do historie vývoje obranných systémů, jsme čerpali hlavně z dostupné literatury. V hlavní části naši diplomové práci byla použita metoda pozorovaní. V našem případě metoda nepřímého pozorování, jelikož jsme pozorovali činnosti lidí na videonahrávkách. Podrobně jsme sledovali, rozebírali a srovnávali obrannou řadu jednotlivých mužstev a zaznamenávali je do připravených archů. Obrannou řadu mužstva jsme sledovali z několika atributů, a to: 1) přesné a nepřesné přihrávky vzduchem a jejich celkový počet 2) přesné a nepřesné přihrávky po zemi a jejich celkový počet 3) konstruktivní a destruktivní souboje a jejich celkový počet 4) doteky s míčem na obranné a útočné polovině a jejich celkový počet 5) centry do pokutového území a jejich celkový počet 6) přesné přihrávky na útočníka (záložníka) U brankáře jsme sledovali: 1) počet odkopů od branky po zemi a vzduchem 2) počet rozehrání ze hry po zemi a vzduchem 3) počet přihrávek od obránců 33

30 Vysvětlení výše uvedených atributů: Přesné přihrávky vzduchem- přihrávky na delší vzdálenost, letící nad zemí, které směřují na spoluhráče, který tuto přihrávku může dostat pod svoji kontrolu. Nepřesné přihrávky vzduchem- přihrávky na delší vzdálenost, letící nad zemí, které nenajdou adresáře. Řadíme sem i nepřesné odkopy. Přesné přihrávky po zemi- přihrávky na kratší vzdálenost, které směřují na spoluhráče, který tuto přihrávku může dostat pod svoji kontrolu. Nepřesné přihrávky po zemi- přihrávky na kratší vzdálenost i delší vzdálenost, které směřují po zemi a které nenajdou adresáře. Konstruktivní souboje- souboje o míč, kdy obránce získá míč pro svůj tým. Destruktivní souboje- prohrané osobní souboje a souboje, po kterých má míč soupeř. Doteky s míčem na obranné polovině- není to každý dotek míče těla obránce. Jsou to doteky, kdy se obránce dotkne míč po souboji, nebo když dostane přihrávku od spoluhráče na obranné polovině hřiště. Nejsou zde započítány doteky při vedení míče (počítáno jako jeden dotek). Doteky s míčem na útočné polovině- není to každý dotek míče těla obránce. Jsou to doteky, kdy se obránce dotkne míč po souboji, nebo když dostane přihrávku od spoluhráče na útočné polovině hřiště. Doteky při vedení míče jsou počítány jako jeden dotek. Pouze při přechodu z obranné poloviny na útočnou, či naopak je započítán dotek na útočné i obranné polovině. Přihrávky do pokutového území z útočné poloviny- přihrávky vzduchem i po zemi, přesné i nepřesné, které obránce pošle do pokutového území z útočné poloviny hřiště při útočné akci. Přesné přihrávky na útočníka (záložníka)- přihrávky vzduchem i po zemi, které směřují na spoluhráče, který tuto přihrávku může dostat pod svoji kontrolu. Odkopy od branky po zemi- odkopy od brankáře po přerušení hry z místa přestupku, nebo když se míč dostane do zázemí. Brankář přitom rozehrává míč přizemní přihrávkou. 34

31 Odkopy od branky vzduchem- odkopy od brankáře po přerušení hry z místa přestupku, nebo když se míč dostane do zázemí. Brankář přitom rozehrává míč vzduchem. Rozehrání ze hry- po zemi- brankář rozehrává míč přízemní přihrávkou v nepřerušené hře (nohou i rukou). Rozehrání ze hry- vzduchem- brankář rozehrává míč vzduchem v nepřerušené hře (nohou i rukou). Přihrávky od obránce- přihrávky vzduchem, po zemi, nohou i jinou částí těla, které směřují brankáři od obránce. Co se týče autového vhazování, počítal jsem je jen jako dotek s míčem, nikoliv jako přihrávku. 3.3 Organizace výzkumu Zpracování diplomové práce začínalo v březnu roku 2008, kdy jsme si začali nahrávat první fotbalové zápasy z různých soutěží a končilo odevzdáním diplomové práce v únoru Sledování a nahrávání zápasů probíhalo videorekordérem na multimédia k následnému rozboru. Jako multimédia byly použity videokazety typu VHS. Vlastní rozbor se skládá z pozorování jednotlivých nahrávek a zapisování údajů z fotbalových utkání do předem připravených záznamových archů. Po získání potřebných údajů a po zpracování všech formulářů, dochází k porovnání mužstev mezi s sebou a následně k analýze získaných a nasbíraných dat. 35

32 4. Výsledky práce, diskuse V této kapitole prezentujeme výsledky, které jsme získali na základě rozboru videokazet. Čtenář zde nalezne záznamové archy, kam jsme výsledky zapisovali a následně všechny ukazatele vyhodnotíme. 4.1 Výsledky pozorování Výsledky pozorování mužstva Velké Meziříčí Velké Meziříčí Hulín 0:0 ( kolo DIVIZE D 2007/2008) Obr. 19: Rozestavení obranné řady Velkého Meziříčí V prvním jarním kole se domácí utkali s dosud vedoucím týmem tabulky. Domácí se soustředí zejména na obranou fázi a proto se tak nezapojují do útočení. Utkání se hrálo na podmáčeném terénu, proto se hráči obou mužstev snažili hrát především kombinační fotbal založený na krátkých přihrávkách. V zápase tak nedocházelo k mnoha vzdušným soubojům. Domácí hrají zejména po pravé straně, což vidíme na počtu přihrávek pravého a pravého středního obránce. Pravý střední obránce rozehrával většinu standardních situací, což se projevuje v počtu přihrávek vzduchem. 36

33 Tab. 1: Vyhodnocené atributy brankáře Velkého Meziříčí Odkopy od branky-po zemi Odkopy od brankyvzduchem Rozehrání ze hry-po zemi Rozehrání ze hry-vzduchem Přihráv ky od obránce Brankář Tab. 2: Vyhodnocené atributy obránců Velkého Meziříčí Pravý Pravý střední Levý střední Levý Celkem obránce obránce obránce obránce Přesné přihrávky vzduchem Nepřesné přihrávky vzduchem Poměr% 55:45 33:67 33:67 50:50 42:58 (přesné:nepřesné) Přesné přihrávky po zemi Nepřesné přihrávky po zemi Poměr% 83:17 88:12 75:25 71:29 81:19 (přesné:nepřesné) Konstruktivní souboje Destruktivní souboje Poměr % (konstrukt. : destrukt.) 29:71 20:80 28:72 13:87 24:76 Doteky s míčem na obranné polovině Doteky s míčem na útočné polovině Přihrávky do pokutového území z útočné poloviny Přesné přihrávky na útočníka (záložníka) (pozn.: V 87. minutě nastupuje Netolický a posouvá se na místo levého obránce místo Krejčího, který se vysunuje na pravou zálohu. Tzn. od 87. minuty se námi sledované atributy vztahují na Netolického) 37

34 Velké Meziříčí Hrušovany 1:0 ( kolo DIVIZE D 2007/2008) Obr. 20: Rozestavení obranné řady Velkého Meziříčí Hrušovany se před tímto kolem nacházeli na posledním místě tabulky. Hráli ze zajištěné obrany se zasunutým blokem na své polovině. Projevilo se to zejména v počtu kontaktů obránců domácích na vlastní polovině i v počtu přesných přihrávek po zemi, kdy si přihrávali často mezi sebou na krátkou vzdálenost s minimálním rizikem a tudíž přesně, proto jsou tyto počty vyšší než v jiných utkáních. Dostatek času se projevil i v přihrávkách vzduchem, kde byl vyšší počet přesných přihrávek zejména u středních obránců, protože nebyli pod tlakem. Také měli domácí obránci dostatek času na to, aby dostali přihrávku od brankáře. Brankář se také zapojoval do hry více než v jiných zápasech. Tab. 3: Vyhodnocené atributy brankáře Velkého Meziříčí Odkopy od branky-po zemi Odkopy od brankyvzduchem Rozehrání ze hry-po zemi Rozehrání ze hry-vzduchem Přihráv ky od obránce Brankář

35 Tab. 4: Vyhodnocené atributy obránců Velkého Meziříčí Pravý Pravý střední Levý střední Levý Celkem obránce obránce obránce obránce Přesné přihrávky vzduchem Nepřesné přihrávky vzduchem Poměr% 39:61 54:46 50:50 20:80 44:56 (přesné:nepřesné) Přesné přihrávky po zemi Nepřesné přihrávky po zemi Poměr% 86:14 95:5 94:6 90:10 91:9 (přesné:nepřesné) Konstruktivní souboje Destruktivní souboje Poměr % (konstrukt. : destrukt.) 38:62 44:56 42:58 23:77 35:65 Doteky s míčem na obranné polovině Doteky s míčem na útočné polovině Přihrávky do pokutového území z útočné poloviny Přesné přihrávky na útočníka (záložníka) (pozn.: V 60. minutě nastupuje Netolický a posouvá se na místo levého obránce místo Krejčího, který se vysunuje na pravou zálohu. Tzn. od 60. minuty se námi sledované atributy vztahují na Netolického) 39

36 Velké Meziříčí Žďár nad Sázavou 2:1 ( kolo DIVIZE D 2007/2008) Obr. 21: Rozestavení obranné řady Velkého Meziříčí Toto utkání mělo bojovný náboj, neboť se jedná o místní derby. Tým Žďáru nad Sázavou má vysoké ofenzivní hráče, proto je jeho hra založena na dlouhých nakopnutých míčích, s kterými měli obránci Velkého Meziříčí často problémy. V zápase se tudíž vyskytlo mnoho soubojů, a to destruktivních. Počet přesných přihrávek není u obránců Velkého Meziříčí mnoho, protože hráči Žďáru nad Sázavou měli obranný blok postavený vysoko na útočné polovině. Dalším důkazem o vysunutém útočném bloku podávají odkopy od branky- po zemi (0). Tab. 5: Vyhodnocené atributy brankáře Velkého Meziříčí Odkopy od branky-po zemi Odkopy od brankyvzduchem Rozehrání ze hry-po zemi Rozehrání ze hry-vzduchem Přihráv ky od obránce Brankář

37 Tab. 6: Vyhodnocené atributy obránců Velkého Meziříčí Pravý Pravý střední Levý střední Levý Celkem obránce obránce obránce obránce Přesné přihrávky vzduchem Nepřesné přihrávky vzduchem Poměr% 60:40 20:80 50:50 27:73 33:67 (přesné:nepřesné) Přesné přihrávky po zemi Nepřesné přihrávky po zemi Poměr% 67:33 100:0 92:8 79:21 84:16 (přesné:nepřesné) Konstruktivní souboje Destruktivní souboje Poměr % (konstrukt. : destrukt.) 43:57 45:55 20:80 33:67 35:65 Doteky s míčem na obranné polovině Doteky s míčem na útočné polovině Přihrávky do pokutového území z útočné poloviny Přesné přihrávky na útočníka (záložníka) 41

38 Velké Meziříčí Napajedla 1:2 ( kolo DIVIZE D 2008/2009) Obr. 22: Rozestavení obranné řady Velkého Meziříčí Hosté hráli velmi aktivně a napadali rozehrávku domácích již v zárodku rozvíjejících se akcí. To domácím obráncům dělalo velké problémy a vytvářeli zbytečné rohy. Po jednom z nich padla úvodní branka utkání. V prvním poločase byla většina útoků vedena po pravé straně, kde docházelo k častým výměnám míče mezi pravým obráncem a pravým záložníkem. V druhém poločase stáhli Napajedla svůj obranný blok až na vlastní polovinu a přestali napadat. Domácí hledali skulinky v jejich obranném bloku a často si míč obehrávali mezi sebou, o čemž svědčí počet doteků s míčem na obranné polovině. Když míč přihrávali na řady před sebou, tak to bylo zejména přes středního defenzivního záložníka, který často přihrávky vracel zpátky. Proto je počet přihrávek na obránce také vysoký. V tomto utkání se do hry zapojil hodně brankář domácích, který se snažil o konstruktivní rozehrávku, čehož si můžeme všimnout v počtu přihrávek od obránců i rozehrávek po zemi. Tab. 7: Vyhodnocené atributy brankáře Velkého Meziříčí Odkopy od branky-po zemi Odkopy od brankyvzduchem Rozehrání ze hry-po zemi Rozehrání ze hry-vzduchem Přihráv ky od obránce Brankář

39 Tab. 8: Vyhodnocené atributy obránců Velkého Meziříčí Pravý Pravý střední Levý střední Levý Celkem obránce obránce obránce obránce Přesné přihrávky vzduchem Nepřesné přihrávky vzduchem Poměr% 50:50 44:56 29:71 50:50 41:59 (přesné:nepřesné) Přesné přihrávky po zemi Nepřesné přihrávky po zemi Poměr% 88:12 95:5 92:8 89:11 91:9 (přesné:nepřesné) Konstruktivní souboje Destruktivní souboje Poměr % (konstrukt. : destrukt.) 39:61 36:64 57:43 47:53 46:54 Doteky s míčem na obranné polovině Doteky s míčem na útočné polovině Přihrávky do pokutového území z útočné poloviny Přesné přihrávky na útočníka (záložníka) 43

40 Velké Meziříčí Rájec 0:1 ( kolo DIVIZE D 2008/2009) Obr. 23: Rozestavení obranné řady Velkého Meziříčí Tým Rájce praktikoval hru s minimem kombinací a nakopávanými míči na své urostlé útočníky. Domácí obránci s nimi proto absolvovali mnoho vzdušných soubojů zejména na levé straně, kde se většina soubojů odehrávala. Rájec hrál v zasunutém bloku na vlastní polovině. V našich atributech se to projevilo v počtu kontaktů obránců domácích na vlastní polovině i v počtu přesných přihrávek po zemi, kdy si přihrávali často mezi sebou na krátkou vzdálenost s minimálním rizikem a tudíž přesně, proto jsou tyto počty vyšší než v jiných utkáních. I když měli domácí obránci více času na přihrávku, tak se jim nedařili přihrávky vzduchem, kde je počet nepřesných přihrávek vzduchem vysoký. Tab. 9: Vyhodnocené atributy brankáře Velkého Meziříčí Odkopy od branky-po zemi Odkopy od brankyvzduchem Rozehrání ze hry-po zemi Rozehrání ze hry-vzduchem Přihráv ky od obránce Brankář

41 Tab. 10: Vyhodnocené atributy obránců Velkého Meziříčí Pravý Pravý střední Levý střední Levý Celkem obránce obránce obránce obránce Přesné přihrávky vzduchem Nepřesné přihrávky vzduchem Poměr% 22:78 32:68 0:100 20:80 22:78 (přesné:nepřesné) Přesné přihrávky po zemi Nepřesné přihrávky po zemi Poměr% 86:14 94:6 91:9 82:18 89:11 (přesné:nepřesné) Konstruktivní souboje Destruktivní souboje Poměr % (konstrukt. : destrukt.) 33:67 50:50 26:74 26:74 30:70 Doteky s míčem na obranné polovině Doteky s míčem na útočné polovině Přihrávky do pokutového území z útočné poloviny Přesné přihrávky na útočníka (záložníka) (pozn.: V 62. minutě nastupuje Fober na pravého obránce místo Z. Muchy. Tzn. od 62. minuty se námi sledované atributy vztahují na Fobera) 45

42 4.1.2 Výsledky pozorování mužstev Gambrinus ligy Ostrava - Slavia 2:2 ( kolo Gambrinus ligy 2007/2008) Obr. 24: Rozestavení obranné řady Ostravy Utkání se odehrálo před téměř vyprodaným stadionem. Hrálo se o umístění zaručující pohárové zápasy, obě mužstva potřebovala vyhrát a tak se hrálo ve velkém tempu a nasazení. Střední obránci domácích jsou velmi dobří hlavičkáři, tudíž vyhrávali většinu vzdušných soubojů. Dařilo se jim odebírat míče ofenzivním hráčům Slávie a zakládat útočné akce (viz. konstruktivní souboje v tab. 12). Obránci Ostravy působili v utkání velmi jistým dojmem. Dopustili se jediné chyby, po které padl první gól Slávie. Oba stopeři vystoupili na záložníka Slávie, byli přehrání a tudíž se nepodařilo krajním obráncům zavřít prostor za nimi a nabíhající Střihavka vstřelil úvodní branku utkání. Obránce Marek se zapojoval často do útočných akcí Ostravy. Hrál po zemi a často přihrával po zemi až na útočníky, kdy vynechal celou záložní řadu. Tyto přihrávky se mu dařili, což můžeme vidět v počtu přesných přihrávek na útočníky (záložníky) a počtu nepřesných přihrávek po zemi. Tab. 11: Vyhodnocené atributy brankáře Ostravy Odkopy od branky-po zemi Odkopy od brankyvzduchem Rozehrání ze hry-po zemi Rozehrání ze hry-vzduchem Přihráv ky od obránce Brankář