Projekt z předmětu Společenské vědy : Světová a národní historie

Transkript

1 Projekt z předmětu : Světová a národní historie Téma: 1991, Válka v Kuvajtu VŠB-TU Ostrava:Fakulta Elektrotechniky a informatiky prosinec 2007 Martin Dočkal doc068 dockal.martin@gmail.com

2 doc068, FEI 2007 Obsah Obsah... 2 Úvod... 3 Stát Kuvajt... 3 Státní správa... 3 Historie... 3 Přírodní podmínky... 4 Obyvatelstvo... 4 Ekonomika... 5 Příčiny Války... 5 Průběh války... 5 Chronologický popis... 5 Závěr... 8 Přílohy... 9 Přiložené DVD: Válka v Kuvajtu... 9 Mapa zúčastněných zemí ve válce v Kuvajtu Drtivá nadvláda spojenců ve vzduchu -2-

3 Úvod Tento článek pojednává o válečném konfliktu v letech Můžeme se také setkat s různým pojmenováním tohoto konfliktu, vedle Válka v Kuvajtu často slýcháváme Válka v zálivu, Válka v Perském zálivu, nebo Pouštní bouře. Všechna tato slovní spojení ale poukazují defacto na stejný válečný konflikt, jenž se udál na samém konci 20. století, tedy v novodobé historii. Byl to souboj 28 koaličních států v čele s USA proti jednomu muži, diktátorovi, hlavou Iráku, Saddámem Husajnem o osvobození jím obsazeným Kuvajtem. Nejprve si stručně popíšeme místo bojiště, tedy stát Kuvajt. Stát Kuvajt Kuvajt, oficiálním názvem Stát Kuvajt, je malá monarchie v jihozápadní Asii při Perském zálivu. Jeho sousedy jsou Irák a Saúdská Arábie. Ke Kuvajtu náleží také několik ostrovů v Perském zálivu, např. Búbiján či Fajlaka. Země se řadí k hlavním světovým producentům ropy; udává se, že na kuvajtském území se nalézá asi 8 až 9 % zásob této suroviny. Panoráma Kuwayt City Státní správa Země se člení na šest provincií (guvernorátů, arabsky muhafazat). Hlavní město Kuvajt se rozkládá na poloostrově, vybíhajícím od jihu do Kuvajtské zátoky. Přestože samo má jen asi 60 tisíc obyvatel, v jeho aglomeraci žije přes 2 miliony lidí, tj. 94 % obyvatel země. Historie Území dnešního Kuvajtu bylo lidmi osídleno již tisíce let př.n.l. V 18.století začínají přicházet osadníci z Arabského poloostrova a vlády se ujímá jedna z příchozích rodin Sabahové. Hospodářství té doby bylo založeno na lovu perel a obchodu s dalekými zeměmi. Koncem 19.století začali Sabahové navazovat úzké vztahy s Velkou Británií, od čehož si slibovali prosazení nezávislosti na Otomanské říši. Roku 1899 podepsal Mubarak Sabah smlouvu s Británií, Kuvajt se stal britským protektorátem s tím, že Britové se postarají o - 3 -

4 obranu a zahraniční věci, zatímco přenechají Sabahům vládu nad vnitřními záležitostmi. Ropa objevená roku 1930, ve velkém vyvážená od 1945, znamenala naprostou změnu společnosti. Po vyhlášení nezávislosti Kuvajtu roku 1961 prohlásili iráčtí představitelé Kuvajt nedílnou součástí Iráku, pod tlakem ostatních arabských států a Velké Británie se však svých nároků vzdali. V témže roce se uskutečnili první volby. Moc sice zůstala pevně v rukou Sabahů, lid však získal ve vládě také svou roli. Během 60.a 70.let se stal Kuvajt vedoucím, ale ne radikálním, hlasem podporujícím arabský nacionalismus a právo Palestinců na svoji zemi. Přírodní podmínky Většinu země pokrývá plochá pouštní krajina, mírně se svažující k severovýchodu. Stálé vodní toky neexistují, na ostrovech při severovýchodním pobřeží se prostírají solné bažiny. Ostrovy představují významné útočiště tažného ptactva; těžké škody na životním prostředí však napáchalo zapálení 749 ropných vrtů ustupující iráckou armádou v lednu Podnebí je suché, roční srážky dosahují sotva 75 až 150 mm, z čehož většina spadne v zimě a na jaře. Průměrné denní teploty se pohybují od 13 C v lednu po 35 C v červenci (odpolední maxima v létě vystupují ke 45 C). Nedostatek sladké vody znemožňuje rozvoj zemědělství. Dodávku vody menším dílem zajišťují omezené podzemní zdroje (zčásti brakické), hlavním způsobem jejího získávání je však odsolování vody mořské nebo dovoz. Ne náhodou jsou vodárenské věže dominantou kuvajtské metropole. Obyvatelstvo Přes 80 % obyvatel představují etničtí Arabové, z toho ovšem jen necelá polovina jsou vlastní Kuvajťané, větší část představují tzv. Bidunové, přistěhovalci z jiných arabských zemí (ponejvíce Egypta), kteří nemají kuvajtské občanství. Velké skupiny přistěhovalců se rekrutují z Pákistánu, Indie, Bangladéše (dohromady 9 %), Íránu (4 %), Sýrie či Filipín. Kuvajtská vláda se zatím bez valného úspěchu pokouší snížit podíl přistěhovalců na obyvatelstvu země (55 % v roce 2005). Úředním jazykem je arabština, široce užívána je i angličtina, lze se setkat i s perštinou. Míra gramotnosti dosahuje 84 %. Kuvajtští občané mají - 4 -

5 zajištěno bezplatné vzdělání, od základního až po univerzitní; děti přistěhovalců nárok na tyto výhody nemají. Ekonomika V 70. a 80. letech 20. století byl Kuvajt centrem, obchodu, překládky a distribuce zboží do zemí Perského zálivu. Až do irácké okupace byl nejbohatší zemí v oblasti. Kuvajtská ekonomika však dodnes trpí následky onoho brutálního přepadení a také současné situace v sousedním Iráku. Zahraniční obchodníci se velmi rozmýšlejí, než tu něco začnou - investice váznou, nejezdí sem turisté. Ani nejbohatší rodinné klany neinvestují peníze do své země, ale ukládají je v zahraničí. Ekonomický úpadek nelze přehlédnout - šetří se např. v péči o zeleň. HDP na obyvatele je v současnosti USD (v roce 2005, zdroj: CIA - The World Factbook), což Kuvajt řadí až na 4. místo v oblasti (za Spojené arabské emiráty, Katar a Bahrajn). Zemědělství je silně limitováno nedostatkem vody. Proto se uplatňuje jen chov dobytka, pěstování obilnin, datlí a zeleniny. Příčiny Války V Irácko-íránské válce podporoval Kuvajt Irák, ale po skončení války se jejich vztahy zhoršily. Irák požadoval smazání svého dluhu, který měl u Kuvajtu za pomoc poskytnutou během Irácko-íránské války a obvinil Kuvajt, že překračuje kvóty a krade tak ropu ze zásob ležících pod oběma zeměmi. Irácko-íránská válka Saddáma Husajna a jeho režim finančně zruinovala. Dlužil 15 miliard dolarů Kuvajtu a dalších 15 miliard Saúdské Arábii. Další půjčky mu byly zamítnuty. Husajn se vydal cestou nátlaku na Kuvajt. Začal otevřeně provokovat. Tvrdil, že Iráku náleží ušlý zisk ve výši 22,4 mld dolarů z ukradené ropy těžené Kuvajtem metodou šikmých vrtů u ropného pole Rumaila, které leží na hranici obou států, že Kuvajt je historicky 19. provincií jeho Iráku apod. V létě 1990 nebyly Irácko-kuvajtské vztahy pro USA v centru zájmu. Americká zahraniční politika se již řadu let zabývala islámskou revolucí v Iránu, která začala svržením šáha. Irák se tehdy jevil jako vhodná protiváha fundamentalistů. Když začala Irácko-íránská válka (1980), USA (ale i mnoho dalších států včetně Francie a Ruska) Saddáma fakticky podporovalo - dodávkami zbraní, včetně informací CIA o pohybech iránské armády. Po nejasných vyjádřeních západních diplomatů se Saddám Husain odhodlal k vojenské akci. Průběh války Chronologický popis 2. srpna 1990 Irácké elitní jednotky vtrhly s obrovskou přesilou do Kuvajtu. Bylo to pouze měsíc po ukončení tzv. Studené války, tedy po definitivním uvolněním napětí mezi východní a západní velmocí. Po krátkém boji jej obsadily. OSN přijalo rezoluci, která vyzývala Irák, aby se okamžitě stáhl. 3. srpna Sousední Saudská Arábie, z obavy invaze Iráku i do jejich zemí, souhlasí s umístěním cizích (tedy koaličních vojáků) na svém území, ačkoliv jejich náboženství tuto variantu zrovna nepodporuje

6 6.srpna Do Saudské Arábie přilétávají první americké konvoje, začala operace Pouštní štít, pro obranu Arábie před Saddámem Husajnem. 21. září Saddám Husajn přednesl prohlášení. V něm tvrdil, že není ani nejmenší možnost iráckého odsunu z Kuvajtu a všechny pokusy vyhnat Irák by vedly k matce bitev. Rada bezpečnosti schválila celkem 12 rezolucí odsuzujících agresi Iráku proti Kuvajtu. Ve většině z nich spolu poprvé hlasovalo všech pět stálých členů. Jednalo se především o blokádu a naprostou izolaci zásobování Iráku zbraněmi a surovinami z okolních států. Saddám Husajn našel pouze jediného spojence, Jásira Arafata. Vznikla koalice 28 států, jejichž jednotky se vydaly do ohrožené oblasti v Perském zálivu. Součástí 300 tisícové koaliční armády byla i Čs. protichemická jednotka. 15. ledna Skončilo ultimátum na stažení všech Iráckých jednotek z okupovaného Kuvajtu 17. leden Tohoto dne oficiálně začala operace Pouštní bouře. Americká veřejnost sice se spojeneckým postupem souhlasila, ale nepřála si další Vietnam s vysokými ztrátami. Spojenecký velitel, generál Schwarzkopf měl proto podmínku, že celý konflikt bude řídit jeho velitelství, nikoliv Bílý dům. Začalo nepřetržité bombardování Iráckých pozic v Kuvajtu i v samotném Iráku, a to jak z amerických bitevních lodí raketami Tomahawk s plochou dráhou letu, tak i leteckými jednotkami. Proti Husajnovi se přidávaly také jiné země z celého světa, dokonce i členské země NATO ( Turecko), ačkoliv to byl konflikt mimo Evropu. Od dob války v Koreji se tak jednalo o opravdovou armádu OSN. Americký generál Norman Schwarzkopf (vlevo) a Irácký diktátor Saddám Husajn (vpravo) Během prvního týdne se Koalici podařilo zcela ovládnout vzdušný prostor. Jejich útoky nepolevovaly ani v noci díky technologii nočního vidění. Saddámovi piloti měli sice ještě z dob minulých k dispozici velmi kvalitní stíhací stroje Mig 21 a Mig 29, samotné kvality letců a jejich morálka byla velmi nízká. Denně startovalo z letišť patřícím silám OSN - 6 -

7 přes 2000 letů oproti pouhé 100-ce vzletů na straně Iráku. Občasně bylo bombardováno také hlavní město Iráku Baghdád. Zničena byla také některá jaderná a chemická zařízení. Spojenci získali ve vzduchu naprostou převahu bez ztráty jediného stroje. Saddám se sice pokusil poštvat proti světu Izrael, na které vypálil 95 raket typu Scud s dosahem 285 km, která tak mohla zasáhnout daleká civilní města, ale většina raket byla neutralizována americkým protiraketovým systémem Patriot a případná krize v koalici tak byla zažehnána. 30. ledna 1991 byl odražen naivní útok Iráckých pozemních jednotek. O tři týdny později, v neděli 24.února 1991, začala vlastní mohutná pozemní operace koaličních sil. Na hranicích Arábie s Kuvajtem překonaly iráckou obranu pěší americké pěchotní jednotky a saudsko-arabské obrněné síly. Na sever rychle postupovala 18. americká divize, přičemž odkryté levé křídlo bránily především francouzské jednotky, které měly zneškodnit stahující se Irácké jednotky. Masivní palebná síla spojenců rozdrtila řadu iráckých opěrných bodů a pronikaly do vnitrozemí Iráku i Kuvajtu. Destrukce iráckých sil nabývala každou hodinu nebývalých rozměrů. Netrvalo dlouho, a iráčtí vojáci se začali houfně vzdávat. Britský voják (vlevo) a americká bitevní plavidlo (vpravo) 28. února triumfálně vstoupily síly OSN do hlavního města Kuvajtu. Stejného dne byla v Iránu zničena u přístavu Basra velká část obávané irácké elitní republikánské gardy. Byla to tečka za válečným konfliktem. 3. března bylo oficiálně vyhlášeno příměří a osvobození Kuvajtu. Z nasazených více než spojeneckých vojáků jich zemřelo 200, ztráty na straně Iráku se odhadují na , navíc bylo zničeno 60 % jejich výzbroje a vybavení. Generál Schwarzkopf se do Ameriky vrátil jako hrdina. Vedle dalších poct dostal od Britů čestný titul rytíře. Téhož roku odešel do výslužby. Saddám Husajn odmítl uznat svou porážku a brzy opět zkoušel trpělivost západu. Svému lidu namluvil, že zcela sám zabránil koalici o jeho zničení. Nemilosrdně potlačil povstání Kurdů a Šítů. Válka v Perském zálivu potvrdila suverenitu a autoritu USA i organizace spojených národů v dobách, kdy je rovnováha sil testována tyrany typu Saddáma Husajna. Koalice dosáhla velkého vítězství v rámci omezení daných OSN. Samotného Saddáma se jim nepodařilo tehdy ještě svrhnout, protože by se jednalo o válku hluboko v rámci Iráku bez mandátu OSN. Pokračování ve válce by mohlo vést k hromadnému odstoupení arabských států z koalice

8 Prchající irácké jednotky za sebou zanechávaly spoušť Husajn se tedy alespoň pomstil zapálením ropných vrtů v Kuvajtu a vypuštěním ropy do moře (aby způsobil co největší ekologické škody). Po více než 10 letech vtrhli koaliční jednotky do Iráku znovu a definitivně svrhli diktátorův režim a jeho samotného i jeho zapřísáhlé spojence odsoudili před mezinárodním soudem a většinu popravili. Klid v Iráku se snaží spojenci nastolit se střídavými úspěchy dodnes. Závěr Válka. Je to slovo, které dnes již málokoho zvedne ze židle. A je to škoda, protože to znamená, že se téměř stalo všední událostí tohoto světa. Neexistuje režim, kde neexistují násilné prostředky. Zbraně vždy vlastnili jak komunisti, tak pacifisti. Dnes, na začátku třetího tisíciletí, je již pozdě si pokládat otázky jak dosáhnout světové utopie. Je dokonce těžké, jaké otázky si pokládat vůbec. Bojovat proti tyranům typu, jakého jsme dnes v tomto článku popsali? Chodit od státu ke státu a likvidovat chemické zbraně? Neustále družicově hlídat každý centimetr planety i za cenu porušování základních lidských práv? A mělo by vůbec tohle všechno nějaký smysl? Na tyto otázky se velmi těžce hledají odpovědi, ale možná že zítra může být již vše jinak, světová rovnováha je velmi křehká, její porušení může nastat ze dne na den, její vytváření dlouhé roky

9 Přílohy Přiložené DVD: Válka v Kuvajtu Český dabing, 45 minut - 9 -

10 Mapa zúčastněných zemí ve válce v Kuvajtu Barevné schéma zobrazuje různé počty vyslaných vojáků dané země (viz legenda)

11 - 11 -