O b s a h Předmluva... 9 Starověká Mezopotámie Islamizace a Irák za vlády pravověrných chalífů ( )... 21

Transkript

1 Obsah Předmluva... 9 Pravopisná poznámka Starověká Mezopotámie Počátek osídlení Mezopotámie a Sumerové Babylónie Asýrie Mezopotámie součástí říše Achaimenovců Mezopotámie pod helénistickou nadvládou Mezopotámie součástí říše Parthů Mezopotámie součástí říše Sásánovců Islamizace a Irák za vlády pravověrných chalífů ( ) Vznik islámu První dva chalífové: Abú Bakr ( ) a umar ( ) Vláda třetího chalífy uthmána ( ) a vznik šíy.. 22 Vláda čtvrtého chalífy Alího ( ) Společenské a správní poměry v chalífátu a irácké provincii Umajjovský chalífát ( ) Vláda umajjovských chalífů a šíitská opozice Společnost, věda a kultura za umajjovců Abbásovský chalífát ( ) Vláda dynastie Abbásovců a správa říše rozpad Abbásovské říše Proměna učení šíy a posilování její politické moci rozšiřování území muslimských turků hospodářství a společnost za Abbásovců rozvoj vědy a kultury Bagdád jako centrum politiky, obchodu, kultury a vzdělání (5

2 Pád chalífátu a Irák pod nadvládou Mongolů ( ) Dobyvačné výpravy Mongolů Pád Abbásovské dynastie a konec chalífátu Říše Ílchánů ( ) a Džalá irovci ( ).. 36 timur Lenk a nové tažení Mongolů na irák turkmenské kmeny v iráku (konec 14. století 1478).. 38 Irák součástí Osmanské říše ( ) Vznik osmanské říše a její boj se Safíjovci o irák nadvláda osmanské říše Vláda mamlúků ( ) osmanské reformy a posilování moci centra hospodářství, společnost a zájmy evropanů v iráku Mladoturecká revoluce a arabské provincie osmanské říše Vznik arabského nacionalismu světová válka a konec turecké nadvlády ( /19) Vnitropolitická situace v předválečném iráku Pronikání evropských mocností do iráku Vypuknutí 1. světové války a arabské povstání Vytvoření nových arabských států Irák jako britské mandátní území ( ) růst nacionalismu, povstání a vláda emíra Fajsala ( ) hraniční spory nového státu a smlouvy se sousedy Situace v iráku před získáním nezávislosti Irák formálně nezávislá monarchie Hášimovců ( ) Vznik suverénního státu (1932) Vláda krále Gházího ( ) a hraniční spory s Íránem Vláda krále Fajsala ii. ( ) a 2. světová válka Vývoj v iráckém Kurdistánu Poválečný vývoj Vztahy se státy Blízkého východu za Fajsala ii. ( ) Svržení monarchie hášimovců (1958) )

3 hospodářství a irácká společnost za hášimovců Prvních 20 let irácké republiky ( ) Vláda premiéra Abd al-karíma Qásima ( ) a spory mezi důstojníky Pozice komunistické strany Pozice kurdského obyvatelstva hospodářství a společnost za prezidenta Qásima ( ) Strana Baas a první baasistický převrat (1963) Vývoj po převratu režim prezidenta Abd as-saláma árifa ( ) režim prezidenta Abd ar-rahmána árifa ( ) hospodářství a společnost za vlád bratrů árifů ( ) Druhý baasistický převrat (1968) Vláda prezidenta Ahmada hasana al-bakra ( ) Zahraniční vztahy baasistického režimu ( ) Posilování moci Saddáma husajna ( ) Zahraniční vztahy ( ) hospodářství a společnost za vlády strany Baas ( ) Irácká republika za vlády Saddáma Husajna ( ) Saddám husajn prezidentem (1979) Válka s Íránem a její příčiny ( ) Průběh války Mezinárodní reakce na válku a spojenci válčících států Propagandistická tvář války Situace irácké opozice, Kurdů a al-anfál Důsledky války Anexe Kuvajtu a válka v Perském zálivu ( ) Co předcházelo anexi Průběh konfliktu operace Pouštní bouře ukončení války a její důsledky (7

4 Poválečný vývoj v Iráku ( ) Povstání šíitů na jihu iráku Povstání Kurdů a vznik Svobodného Kurdistánu Saddám husajn stále u moci Poválečná opatření osn Druhá válka v Iráku (2003) Příčiny války reakce mezinárodního společenství na chystanou válku operace irácká svoboda ( ) Příliš optimistické vyhlídky Američanů po válce Irák po svržení Saddáma Husajna ( ) Problémy s nastolením bezpečnosti Kritika války a vývoje poválečné situace Šíitský odpor a sektářské násilí Kurdská autonomie a poválečné změny k lepšímu Dopadení Saddáma husajna Prozatímní koaliční správa a irácká vládní rada Prozatímní ústava a irácká prozatímní vláda růst sektářského násilí a útoků povstalců ( ) irácká vláda a vytvoření trvalé ústavy navyšování počtu amerických jednotek Sliby prezidenta usa Baracka obamy a volby ekonomický a hospodářský vývoj irácké náboženské a etnické menšiny Závěr Česko-irácké vztahy od roku Tabulky představitelů Iráku Encyklopedické heslo Informace pro turisty Zastupitelské úřady Základní jazykové obraty v arabském jazyce Seznam zkratek Doporučená literatura Resumé )

5 P ř e d m l u v a o iráku slýcháme hlavně v souvislosti s útoky na orgány nového stá tu nebo boji probíhajícími mezi různými náboženskými skupinami. Zjednodušeně se říká, že jde o důsledky války z roku 2003 a zničení diktátorského režimu prezidenta Saddáma husajna. irák je však multietnickým a multináboženským státem již od svého vzniku a křehkou jednotu po většinu jeho existence držely pohromadě autokratické režimy. Až pád diktátora husajna odhalil etnic - ké i náboženské napětí ve společnosti v plné nahotě a za podrobného komentování zejména západních médií se dostalo pozornosti sektářskému násilí, jež zemi sužuje již osm let. ovšem násilí tu bylo mnohem dříve a husajnův režim ho řešil neméně krutě (masakry šiítů i Kurdů, a to dokonce chemickými zbraněmi!), byť se tím nechlubil a média zvenčí, zejména ty za železnou oponou, to nezajímalo... Přitom mezinárodní pozornost irák přitáhl za válek v letech , respektive V dlouhé a vyčerpávající válce s Íránem z 80. let 20. století naopak řada západních států irák podpořila, neboť hrozba šíření islámské revoluce z Íránu se tehdy zdála být větší než nebezpečí povstávající z husajnova režimu obráceného jen proti části vlastních občanů. Když ale irák roku 1990 anektoval Kuvajt, zformovaly usa mezinárodní koalici, která malou monarchii osvobodila. irácký režim nechala ale dál vládnout v původních hranicích. Až neochota podřídit se kontrole osn ohledně zbraní hromadného ničení vyvolala konflikt (2003), který se stal Saddámu husajnovi osudným, když diktátor nepochopil, že se svět po 11. zá ří 2001 změnil. Pád režimu ovšem místo toho, aby situaci řešil, zprvu vyvolal nestabilitu v celé zemi. i když irák jako moderní stát existuje od roku 1932, různé státní útvary se na jeho území nacházely již od starověku a díky osídlení z doby několika tisíc let před n. l. bývají oblasti dnešního iráku, zejména kolem životodárných řek eufratu a tigridu, nazývány (9

6 kolébkou civilizace. Území tvořilo součást řady více či méně významných a rozsáhlých útvarů, ať šlo o starověké státy, islámské chalífáty či novější říše. často tak bylo jablkem sváru a válek sousedících říší, k nimž střídavě patřilo. Jak ve starověku, tak za islamizace a arabizace regionu Blízkého východu a vlády Abbásovců tvořila Mezopotámie, resp. irák a samotný Bagdád, významné civilizační, kulturní, politické i vzdělanostní centrum. Vliv a rozvoj iráku ovšem za cizích vlád a dynastií stagnovaly, či upadaly, což platilo i o staleté nadvládě osmanské říše, kdy se dostal na periferii politického dění. Až získání samostatnosti, ale i nález rozsáh - lých zásob ropy v první polovině 20. století vrátily zemi zpět do centra zájmu světa. Přelom tisíciletí ovšem přinesl dobu revolucí, převratů, nedemokratických vlád a ničivých válek. naše knížka se zabývá politickými, kulturními a náboženskými dějinami současného státu irák, byť vývoj sleduje od neolitického osídlení (6. tisíciletí před n. l.). Jen stručně popisuje vznik a vývoj starověkých říší Mezopotámie i dobu, kdy irák patřil k arabské říší chalífátu. neopomíjí ani nadvládu Mongolů a turků. Pozornost se však soustředí na nejnovější etapu vývoje, tj. na 20. a počátek 21. století, tedy na období, kdy se irák vymanil z autority cizích vlád (a poté vlastních monarchů i diktátorů) jako suverénní a plnohodnotný člen mezinárodního společenství států. Pro pochopení dnešního vnitropolitického a společenského dění je zásadní ta část, jež se věnuje revoluci 1958 a přerodu království v republiku, převratům a sílící moci strany Baas, útlaku etnických i ná boženských skupin, narůstajícímu vlivu Saddáma husajna a třem válkám, které byly přímým či nepřímým důsledkem jeho vlády. čtenáře s hlubším zájmem o dějiny novodobé, ale i středověké či starověké odkazujeme na řadu zahraničních, ale i českých knih. Starověkou Mezopotámii čtenářům přiblíží Dějiny Mezopotámie ney novákové, Lukáše Pechy a Furata rahmana (1998), mnoho hesel z Encyklopedie starověkého Předního východu (editor Jiří Prosecký, 1999) či Babylónie Lukáše Pechy (2006). o vzniku islámu a islámských arabských říších na Blízkém východě se podrobně píše mj. v knize Svět islámu. Dějiny a kultura od Felixe tauera (2006). Vývoj osmanské říše včetně iráckých území pod její nadvládou přiblíží mj. Přehled politických a kulturních dějin islámských 10)

7 zemí od vzniku islámu do konce 18. století od rudolfa Veselého (1991) a Moderní dějiny islámských zemí eduarda Gombára (1999). Významné období novodobých dějin, tj. 1. světovou válku a meziválečné období, kdy se irák osamostatnil, přiblíží monografie Cesta k soudobému Iráku: Núrí as-sa íd a dějiny irácké monarchie ( ) Petra Přebindy (2005). o vývoji irácké republiky a vládě S. husajna pojednávají zahraniční publikace přeložené do češtiny Irák od roku 1958: od revoluce k diktatuře od autorů Marion Farouk-Sluglett a Peter Sluglett (2003) či Tajný život Saddáma Husajna od Cona Coughlina (2003) a řada dalších (viz též seznam literatury). Předkládaná monografie, kombinující pohled na vývoj iráku z perspektivy historie i mezinárodních vztahů, se snaží přispět k pochopení složité vnitrostátní politické, společenské i náboženské situace této země. Poskytuje náhled do komplikovaného soužití náboženských a etnických skupin v zemi plné protichůdných světonázorů, mající zkušenost s několika ničivými konflikty. to vše utvářelo jak dnešní komplikovanou vnitropolitickou situaci, tak nap jaté vztahy iráku se sousedními státy a dalšími zeměmi regionu i jeho stávající obraz v mezinárodním společenství. V Plzni březen 2011 (11

8 Pravopisná poznámka tak jako v jiných svazcích edice Stručná historie států věnovaných zemím, kde se dnes píše a mluví arabštinou či jejími dialekty (Alžír - sko, Tunisko, Egypt, Saúdská Arábie) používáme v textu běžný pře pis do latinky, s výjimkou arabských slov psaných kurzivou, respektive kapitoly o jazykové první pomoci, kde jsou vyznačeny přídechy. odkazy na literaturu jsou vždy zařazeny na konec podkapitolek. 12)

9 Starověká Mezopotámie Počátek osídlení Mezopotámie a Sumerové Území mezi eufratem a tigridem, jež se od dob antiky podle Řeků nejčastěji nazývá Mezopotámií (Meziříčím) a jemuž zhruba odpovídá dnešní irák, se považuje za kolébku civilizace, která patří k nejstarším na Blízkém východě i na světě. Právě přírodní podmínky (dostatek vláhy, bujná vegetace, úrodná půda) sem přilákaly osadníky již v pravěku a od 6. tisíciletí před n. l. zde vznikaly první vyspělé zemědělské (neolitické) kultury. Do 5. tisíciletí se klade vznik jednoho z nejstarších měst na světě eridu. V polovině 4. tisíciletí už se vytvářely základy městské civilizace a spolu s tím i zárodečné formy státní organizace. o uspořádání společnosti a její správě v této době máme jen mlhavou představu. o městských státech lze s jistotou hovořit až v raně dynastické době, tedy od 3. tisíciletí před n. l. v oblasti Sumeru, a to díky epochálnímu vynálezu písma, které nám zprávy zprostředkovalo. Sumer byl ve starověku název pro nejjižnější část Mezopotámie, podle obyvatel Sumerů (severně od této oblasti se pak nacházel Akkad a obě území tvořila od 2. tisíciletí Babylonii; sever Mezopotámie patřil Asýrii). Sumerské městské státy trvaly až do přelomu 3. a 2. tisíciletí před n. l., ale to již sláva Sumerů uhasínala. Přicházeli další a další semitské kmeny, které měnily etnickou skladbu a sumerština se už neužívala jako mluvený jazyk, ale ještě nemizela. i název Sumer ještě nějaký čas jako geografické označení přetrval. Významnými centry Sumerů, byla samostatná, často se svářící města a jejich okolí: ur, Šuruppak, uruk, eridu, isin, Larsa, Lagaš a další. Kvetlo tu rozvinuté zemědělství, využívající důmyslná zavlažovací zařízení, díky nimž se dosahovaly výnosy obilí, o nichž se evropě do 19. století mohlo jen zdát. Dostatek potravy dovolil, aby se část lidí věnovala výlučně řemeslům a další bylo možné zaměstnat jako elitu: vojáky, úředníky, kněží, učitele a na vrcholu pyramidy pak stáli vládci. Sumerům se připisuje řada (13

10 prvenství: vynález kola, první pluh, měli rozvinutou matematiku i kalendář (mj. hodiny dělily do 60 jednotek, jak je užíváme dodnes) a vytvořili nejstarší známé písmo: zprvu obrázkové, pak jednoduší klínové. Sepsali první zákony, měli první školy i první učebnice. Z doby Sumerů také pochází dílčí skladby o Gilgamešovi, pololegendárním králi uruku, na jejichž základě ve 2. tisíciletí před n. l. vznikl akkadský Epos o Gilgamešovi, poté přeložený do řady jazyků a dlouho známý na celém Předním východu. Dochované prameny, a to i hmotné, ukazují že ve 3. tisíciletí před n. l. se v uru vedle zlata, stříbra či lazuritu zpracovávala měď a cín na bronz, který sloužil k výrobě zbraní, nástrojů i šperků. Dějiny Sumeru se obvykle dělí do tří etap. Během té první, raně dynastické (cca před n. l.), vznikaly městské státy, které mezi sebou často bojovaly o ovládnutí úrodné půdy v údolí eufratu a tigridu. Jde o dobu prvních králů, kteří měli na rozdíl od dřívějších kněžských vládců čistě politickou a vojenskou moc, byť autoritu opírali o přízeň božstev, jimž též skládali účty. Druhá etapa trvala jen asi 200 let, přičemž kolem roku 2334 před n. l. Sumer dobyl Sargon i., král semitského města Akkad (město, jehož pozůstatky dodnes nebyly nalezeny, leželo na sever od Sumeru), a připojením městských států ke svému panství vytvořil první veleříši na světě. Chtěl její území sjednotit a ukončit soupeření jednotlivých měst. Zároveň pokračoval ve výbojích a jeho vojsko dosáhlo až do dnešní Sýrie na pobřeží Středozemního moře, na jih Anatolie či do západní části Íránu. nesourodou říši Akka dů už za pravnuka Sargona ohrozili Gutejci, bojovné horské kmeny z východu, kteří si pak na sto let vytvořili menší stát v části Mezopotámie. Říše Akkadů zanikla kolem poloviny 22. století před. n. l., a to jak kvůli útokům zvenčí, tak následkem vnitřních rozbrojů. Díky tomu se jih Mezopotámie zase osvobodil a nastala tzv. sumerská renesance a nový rozkvět kultury Sumerů. Významným panovníkem byl Gudea ( před n. l.) ze ii. dynastie z Lagaše, jehož zásluhou se zdejší městský stát rozvíjel a došlo k rozsáhlé stavební činností. Počátek třetího a posledního období Sumeru se datuje do doby, kdy urský král zvítězil nad Gutejci a ovládl většinu území jižní Mezopotámie, včetně bývalého Akkadu. tehdy se poprvé i Sumerové 14)

11 sjednotili pod jednou vládou, ale jejich renesance neměla dlouhé trvání. Kolem 2000 před n. l. iii. dynastii z uru zničily jednak nájezdy divokých Amorejců, semitských kočovníků přicházejících ze západu, ale i tažení souseda z východu, říše elamu (nováková Pecha rahman, 1998: 35 39, 54 71, ). Babylónie Právě Amorejci, blízcí příbuzní Akkadů, určovali nadlouho další děje v Mezopotámii, když jejich stát na severu se jmenoval Asýrie (viz dále), zatímco na jihu (místo Akkadu a Sumeru) postupně vznikla Babylónie (podle města Babylónu). Počátkem 2. tisíciletí bychom našli na jihu Mezopotámie, opět řadu menších celků, kte - ré spolu soupeřily. V 18. století před n. l. se však Babylón stal cen trem velké a významné říše, která v době vrcholu ovládla vět - šinu jižní Mezopotámie. nejslavnější éra je spojena s Chammurabim ( před n. l.), jenž je známý hlavně díky nálezu nej - lépe dochovaného a uceleného starověkého zákoníku v ději nách (tzv. Chammurabiho stéla). Babylón ležel asi 90 km jižně od Bagdádu. Počátkem 16. století před n. l. město dobyli Chetité, kteří ale poté odtáhli a v jižní Mezopotámii nastalo dvousetleté temné období, kdy se moci chopili Kassité ( století před n. l.). Pak se tu během 1. tisíciletí před n. l. prosadila řada dynastií a zároveň sem přicházely další příbuzné semitské kmeny (Chaldej - ci). Babylón ale nakonec získali bojovní Asyřané. Až v 7. století před n. l. se země dostala z asyrského jha a v poslední a nej slav - nější etapě zde vzniká novobabylónská říše ( před n. l.). Její vládce Chaldejec nabukadnezar ii. obnovil dřívější slávu říše a vytvořil jeden z nejmocnějších států Předního východu. Říše zahrnovala i Sýrii, Palestinu, Fénicii (Foiníkii) či Kilíkii v Malé Asii a výboje směřovaly až na Arabský poloostrov i proti egyptským faraonům (až do egypta ale nepronikli). Z Bible známý nabukadnezar ii. začal v Babylónu přestavbu paláců a chrámů i opevnění, mostu přes eufrat a asi i visutých zahrad (Semiramidiných). Baby - lónská říše zanikla 539 před n. l. poté, co ji dobyli Peršané v čele s Kýrem ii. Velikým. Proslulé hradby by mu asi dlouho odolávaly, pokud by mu je neotevřeli sami Babyloňané. Ani pak ovšem Me zo - potámie netvořila jednotný celek, když bylo její území začle ně no (15