Anatomie 2 Organologie

Transkript

1 Fakulta zdravotnických věd Univerzita Palackého v Olomouci Anatomie 2 Organologie Milada Bezděková, Kateřina Kikalová, Miroslav Kopecký Olomouc 2014

2 2

3 ANATOMIE 2 ORGANOLOGIE ÚVOD Vážení studenti, předkládáme vám studijní materiál, Anatomie 2. Organologie. Cílem předmětu je seznámit vás se základy anatomie a fyziologie orgánových soustav člověka. Text obsahuje poměrně hodně informací, není jednoduché se je naučit, věříme ale, že postupnou prací s textem a opakováním jednotlivých částí vše zvládnete. I když se to nezdá, stavba a funkce lidského těla je disciplínou s množstvím logických vztahů a souvislostí a vzhledem k vašim zkušenostem již mnohé znáte. Cílem studijního materiálu je, abyste po jeho prostudování dokázali vysvětlit funkce trávicí, dýchací, vylučovací a pohlavní soustavy, vyjmenovat části těchto orgánových soustav, popsat tvar, stavbu a význam jednotlivých orgánů. Každá kapitola tvoří uzavřený celek, na konci je krátký test ve kterém si můžete ověřit, jak jste kapitolu zvládli. Protože první kapitola "Trávicí soustava" je hodně obsáhlá, na konci jednotlivých podkapitol jsou připraveny kontrolní otázky určené pro opakování a zažití učiva. Případné nejasnosti můžete řešit s tutorem předmětu. V textu uvádíme doporučenou literaturu pro ty z vás, kteří by se chtěli Somatologií zabývat nad rámec předloženého studijního materiálu. Disciplina bude zakončena písemným testem znalostí. V textu vám doporučujeme odkazy na videa serveru Youtube. V průběhu doby mohou být tato videa nedostupná, ale můžete použít vyhledávač videí, či přímo vyhledávání na Youtube, tak abyste si studium obohatili a zejména fyziologické děje přiblížili. Hodně úspěchů při studiu vám přejí autoři textu, Milada Bezděková, Kateřina Kikalová a Miroslav Kopecký. Tato studijní opora představuje vybrané kapitoly z anatomie, proto dříve než přistoupíte ke studiu měli byste disponovat základními znalostmi o stavbě a funkci buňky a tkání, v rozsahu výuky na gymnáziích. 3

4 4

5 1 Trávicí soustava Cíle Po prostudování této kapitoly budete umět: vyjmenovat součásti trávicí soustavy, popsat obecnou stavbu trávicí soustavy a stavbu jednotlivých orgánů trávicí soustavy, definovat funkce dutiny ústní, hltanu, jícnu, žaludku, tenkého střeva, tlustého střeva, jater a slinivky břišní, charakterizovat stavbu, uspořádání a význam pobřišnice. Průvodce studiem Distanční text obsahuje vzhledem k omezenému rozsahu pouze několik obrázků, proto Vám doporučujeme vzít si na pomoc jakýkoliv anatomický atlas, nebo použít nejrůznější internetové zdroje, které nabízí dostatečné množství obrazového materiálu. Somatologii lépe zvládnete s obrázky. Nejlépe pokud si je sami nakreslíte a popíšete : ) Člověk musí k získání energie nutné pro zajištění životních funkcí, k pohybu a k získání stavebního matriálu nutného k výstavbě a obnově tkání přijímat potravu. Ta mu dodává živiny, minerální látky, vodu, vitamíny a další látky nezbytné k životu. Funkce trávicího ústrojí jsou: přijímání potravy, její mechanické zpracování, štěpení složitých látek na jednotlivé vstřebatelné složky, vstřebávání živin, přeměna a skladování živin, vyloučení nestravitelných zbytků společně s některými odpadovými produkty metabolismu, imunitní zajištění kontaktu se zevním prostředím. Trávicí soustava je v principu složená z trávicí trubice a žláz, které jsou jednak ve stěně trubice nebo leží mimo ni a mají vývod, který do trávicí trubice ústí (podčelistní žláza, játra ). Jednotlivé části trávicí soustavy (apparatus digestorius) jsou dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo a tlusté střevo. Součástí trávicí soustavy je i rozsáhlý systém imunitních tkání vázaný na sliznice. Jednotlivé oddíly jsou morfologicky přizpůsobeny své funkci (obr. 1.1). 5

6 Průvodce studiem Znalosti o obecné stavbě trávicí trubice, jsou elementární a budete je moci využít i při studiu ostatních orgánových soustav. Proto Vám doporučujeme věnovat se studiu následující podkapitoly s maximální pečlivostí. Jak se říká, když Vás někdo zbudí o půlnoci, budete znát obecnou stavbu trávicí trubice. Obr. 1. 1: Stavba trávicí soustavy: 1 příušní žláza, 2 ústní dutina, 3 hltan, 4 jícen, 5 játra, 6 žaludek, 7 slinivka břišní, 8 dvanáctník, 9 tenké střevo, 10 červovitý výběžek slepého střeva, 11 slepé střevo, 12 vzestupný tračník, 13 příčný tračník, 14 sestupný tračník, 15 esovitý tračník (esovitá klička), 16 - konečník, 17 žláza podjazyková a podčelistní. 6

7 1.1 Obecná stavba trávicí trubice Základní stavební princip trávicí trubice, je v podstatě stejný u všech jednotlivých částí, které ji tvoří. Stěna těchto dutých orgánů má čtyři vrstvy: 1. vrstvu tvoří sliznice (tunica mucosa). Jde o vnitřní vrstvu stěny trávicí trubice. Má narůžovělou až červenou barvu a je pokrytá vrstvou hlenu, která ji chrání před poškozením. V některých úsecích sliznice vytváří řasy a/nebo klky. Sliznice je tvořena epitelem, slizničním vazivem a slizniční svalovinou. Typ epitelu se různí podle funkčních požadavků. V místech s vysokou mechanickou zátěží (dutina ústní, jícen) se nachází epitel dlaždicový, v místech resorpce živin je epitel jednovrstevný cylindrický. Ve slizničním vazivu jsou uloženy krevní a lymfatické kapiláry, nervová zakončení, lymfatické buňky místy sdružené do lymfatických uzlíků a drobné žlázky. Jemná vrstva hladké svaloviny umožňuje pohyb slizničních řas. 2. vrstvu představuje podslizniční vazivo (tela submucosa). Je to vrstva vaziva mezi sliznicí a vrstvou svalovou. Probíhají zde cévní a nervové pleteně. Také sem mohou zasahovat některé žlázy a lymfatické uzlíky ze slizniční vrstvy. 3. svalová vrstva (tunica muscularis) je vrstva, která zajišťuje pohyb sousta či tráveniny a podílí se na jejím mechanickém zpracování. V počátečním úseku trávicí trubice (včetně horní třetiny jícnu) je svalovina příčně pruhovaná, ve zbylém průběhu hladká. Hladká svalovina je v trávicím ústrojí uspořádaná do dvou vrstev, zevní podélné a vnitřní cirkulární. Mezi oběma vrstvami probíhá nervová pleteň. 4. vnější vrstva má stavbu odlišnou podle umístění orgánů. Orgány uvnitř pobřišnicové dutiny mají na povrchu pobřišnici (peritoneum, tunica serosa). Pobřišnice je hladká, lesklá serózní membrána, tvořená jednou vrstvou plochých mezotelových buněk podložených subserózním vazivem. Orgány mimo dutinu pobřišnicovou mají povrchovou vrstvu (tunica adventitia) tvořenou vazivem, které tyto orgány připojuje k okolí. Příklad Podélná vrstva hladké svaloviny je zřejmá na tlustém střevu, kde vytváří pouhým okem patrné tři podélné pruhy tenie. Trávicí trubice je v celém průběhu doplněna řadou žláz, jejichž sekrety zvlhčují a chrání sliznici, usnadňují postup sousta a štěpí jednotlivé složky potravy na vstřebatelné komponenty. Žlázy se vyskytují jako: jednotlivé buňky sliznice (pohárkové buňky produkující hlen), drobné žlázky ve sliznici, které mohou zasahovat i do podslizničního vaziva, velké žlázy, které jsou uloženy mimo trávicí trubici a jsou s ní spojeny pomocí vývodů (slinné žlázy, játra, slinivka břišní). 7

8 Příklad Práci zubaře ztěžuje množství slin v dutině ústní, proto vkládá mezi horní zuby a tvář (ústí vývodu příušní žlázy) váleček savého materiálu nebo sliny odsává. Obr. 1. 2: Stavba stěny trávicí trubice: 1 serózní blána, 2 řídké vazivo, 3 přívodní céva střevní větvící se v kapilární pleteň, 4 odvodná žilka střevní, 5 vrstva podélné svaloviny, 6 vrstva kruhové svaloviny, 7 podslizniční vazivo, 8 svalová vrstva sliznice, 9 slizniční vazivo, 10 jednovrstevný resorpční slizniční epitel, 11 střevní klky, 12 vývod velké žlázy, procházející celou stěnou trávicí trubice (např. hlavní žlučovod a vývod slinivky břišní). Kontrolní otázky 1. Které čtyři vrstvy se podílí na stavbě trávicí trubice? 2. Jaký epitel je typický pro dutinu ústní? 3. Od které části trávicího ústrojí je stěna tvořena hladkou svalovinou. 4. Které typy žláz se vyskytují v trávicí trubici? 1.2 Dutina ústní Dutina ústní (cavitas oris) je prostor ohraničený vpředu rty, po stranách tvářemi (obr. 1.3). Od dutiny nosní je dutina ústní oddělena tvrdým a měkkým patrem, spodina dutiny ústní je tvořena svaly a z větší části překryta jazykem. V dutině ústní jsou uloženy jazyk, zuby, patrová mandle. Vyúsťují zde vývody tří párů velkých slinných žláz příušní, podjazykové a podčelistní. Část dutiny ústní vymezenou rty a tvářemi na straně jedné a zubními oblouky na straně druhé nazýváme předsíň. Úžinou hltanovou pokračuje dutina ústní do hltanu. Dutina ústní je přizpůsobená k rozmělňování potravy, zahájení štěpení škrobů, formování sousta k polykání. Jistě víte, že jsou zde umístěny chuťové pohárky, které zprostředkují chuťový vjem. Je také vybavena lymfatickou 8

9 tkání, která je součástí imunitní bariéry organismu. Dutina ústní se účastní artikulace vytváření hlásek. Příklad Proto hlasoví profesionálové (zpěváci, herci ale i řečníci) před výkonem kroutí rty, vyplazují jazyk, pískají, aby si svaly uvolnili a lépe se jim mluvilo či zpívalo. Podkladem rtů i tváří jsou mimické svaly, zevní strana je krytá kůží, u mužů s vousy, na vnitřní ploše je sliznice. Zvláštní úpravu má tzv. červeň rtů, tedy přechodní zóna mezi kůží a sliznicí. Červená barva je dána prosvítáním kapilár ve vazivu pod epitelem, který nerohovatí a neobsahuje pigment. Oblast rtů a kolem rtů je velmi dobře inervována. V podkožním vazivu tváří je tukový polštář. Sliznice rtů i tváří je kryta mnohovrstevným dlaždicovým nerohovějícím epitelem. Obr.1.3: Dutina ústní: 1 horní ret, 2 uzdička, horního rtu, 3 dáseň, 4 zuby, 5 tvrdé patro, 6 kruhový sval ústní, 7 čípek měkkého patra, 8 patrová mandle, 9 jazyk, 10 předsíň dutiny ústní, 11 dolní ret. 9

10 Zuby Zuby (dens, pl. dentes) slouží k uchopování, dělení a rozmělňování potravy. Jsou uspořádány do horního a dolního zubního oblouku. Soubor všech zubů označujeme jako chrup. Lidský chrup má dvě po sobě jdoucí generace zubů a obsahuje zuby různého tvaru a funkce. Rozlišujeme zuby dočasné, nazývané také mléčné, zahrnující dva řezáky, jeden špičák a dvě stoličky v jednom zubním kvadrantu a zuby trvalé se dvěma řezáky, jedním špičákem, dvěma zuby třenovými a třemi stoličkami v jednom kvadrantu. Nepochybně víte, že každý zub se skládá z korunky, krčku a kořene. Korunka zubu je objemná část zubu, která ční do dutiny ústní. Krček je místo, kde korunka přechází do kořene. U mladých jedinců je krček překryt dásní, u starších může být obnažený. Kořen zubu je část zubu v zubním lůžku. Zuby mají jeden nebo 2 3 kořeny. Uvnitř zubu je dutina vyplněná zubní dření, obsahující vazivo, nervy, krevní a lymfatické cévy zubu. Dutina zubu je otevřená na hrotu kořene, kudy cévy a nervy do zubu vstupují. Tvrdé části zubu jsou tvořeny sklovinou, zubovinou a cementem. Jsou velmi tvrdé a obsahují vysoké procento minerálních látek. Jejich přirozená regenerační schopnost je, bohužel pro nás, minimální. Zuby jsou vsazeny do zubních lůžek (alveolů) v dásňových (alveolárních) výběžcích dolní a horní čelisti a jsou upevněny ozubicí. Alveolární výběžky čelistí jsou pokryty dásní. Dáseň se s přibývajícím věkem snižuje. Dentin tvoří hlavní hmotu zubů. Má světle hnědou barvu. Obsahuje 70 % minerálních látek, proto je tvrdší než kost. Korunka je pokryta sklovinou, tvořenou % minerálních látek. Je tedy nejtvrdší tkání v lidském těle. Sklovina je tvořena hranolky hydroxyapatitu. Její barva je individuálně odlišná, namodralá u dočasných zubů, bělavá nebo nažloutlá u permanentních zubů. Cement pokrývá kořen zubu. U hrotu kořene dosahuje tloušťky 2 mm. Je nažloutlý, jemně zrnitý, strukturou se blíží vláknité kosti. Chrup dospělého jedince je tvořen čtyřmi typy zubů (obr. 1.4): řezáky s korunkou ve tvaru dlátka, s ostrou kousací hranou a jedním kořenem, špičáky mají korunku silnější, její hrany se sbíhají v hrot a kořen je nejmohutnější ze všech zubů, třenové zuby mají korunku, jejíž kousací plocha nese dva hrbolky, kořeny jsou obvykle u dolních třenových zubů jeden, u horních dva. stoličky jsou vícekořenové zuby, horní stoličky mají obvykle tři kořeny, dolní dva. Kousací plochy stoliček mají čtyři hrbolky. Dočasné zuby jsou drobnější, světlejší, kořeny stoliček více divergují. Dočasný chrup má celkem 20 zubů: 8 řezáků, 4 špičáků, 8 stoliček. 10

11 Obr. 1.4: Trvalé zuby pravé poloviny horního a dolního zubního oblouku, přední pohled. Důležitá pasáž textu Prořezávání zubů nazýváme erupcí. U dočasného chrupu erupce začíná obvykle dolním řezákem v období kolem 6. měsíce věku dítěte a je ukončena mezi 2. až 3. rokem. Erupce trvalého, permanentního chrupu začíná přibližně v 6 letech první stoličkou nebo prvním řezákem. Erupce druhé stoličky je ukončena mezi 11. a 14. rokem. Zcela nepravidelně, mezi 17. a 30. rokem věku, se prořezávají poslední stoličky (zuby moudrosti), které mohou úplně chybět. V antropologických disciplínách se dozvíte, že stav prořezávání trvalého chrupu je pomocným znakem při určování biologického věku dítěte. Zuby jsou sestaveny do horního a dolního zubního oblouku. Jejich vzájemný styk a postavení vytváří skus. Nejčastějším typem skusu je nůžkový (horní řezáky jsou těsně před dolními) a klešťový (řezáky jsou postaveny kousacími hranami těsně proti sobě). Pokud máte pejska, víte jaké nepříjemnosti může způsobit špatný skus na výstavovatelských soutěžích. S přibývajícím věkem jsou na zubech patrné známky opotřebení. Obrušují se kousací plochy, dáseň ustupuje od korunky ke kořenům zubů. Po ztrátě zubů se dásňové výběžky horní i dolní čelisti snižují, až mizí. Patro Patro (palatum) je horizontální přepážka mezi dutinou nosní a dutinou ústní. Tvoří tedy strop dutiny ústní a dno dutiny nosní. Větší, přední část patra má kostěný podklad, proto jej nazýváme tvrdé patro. Podkladem zadní části měkkého patra, je vazivová ploténka doplněná příčně pruhovanými svaly. Celé patro je z ústní strany pokryto sliznicí dutiny ústní. Zadní okraj měkkého patra vybíhá uprostřed v čípek. Od něj se po stranách rozbíhají dvě slizniční řasy oblouk patrojazykový a oblouk patrohltanový. Mezi těmi- 11

12 to oblouky a kořenem jazyka je trojúhelníkovitý prostor, ve kterém je uložena patrová mandle. Měkké patro se účastní polykacího reflexu, kdy se zvedá a uzavírá vstup do nosohltanu, podílí se na fonaci patrových hlásek (g, h, ch, k), při sání umožňuje vytvářet podtlak v dutině ústní. Při poruchách měkkého patra bývají zmíněné funkce narušeny. Možná jste zažili situaci, kdy při jídle či pití a trošce nepozornosti, či hodně smíchu, polykaná potrava zaskočí až do nosu. Patrová mandle je párový okrouhlý útvar, uložený mezi oblouky sestupujícími z měkkého patra a kořenem jazyka. Je důležitým lymfatickým orgánem. Pro zájemce Patrová mandle je součástí tzv. Waldayerova lymfatického okruhu. Do něj patří i nahromadění lymfatické tkáně v nosohltanu, kolem hltanového ústí Eustachovy trubice, v kořeni jazyka, v zadní stěně hltanu. Tento soubor lymfatické tkáně je uložen v místě častého kontaktu organismu s antigeny zevního prostředí (vdechovaný vzduch i přijímaná potrava) a má důležitou úlohu při vzniku imunitní odpovědi. Všechny součásti Waldayerova lymfatického okruhu dosahují největší velikosti u dětí. Jazyk Jazyk (lingua) je svalový orgán uložený v dutině ústní. Slouží k posunu potravy při jejím rozmělňování, nese chuťové pohárky pro vnímání chuti a účastní se fonace. Také jistě znáte jeho komunikační funkci při vyplazování, či sbližovací funkci :-). Na jazyku popisujeme ústní část jazyka zaujímající přibližně přední dvě třetiny tělo jazyka a hltanovou část kořen jazyka. Na těle jazyka popisujeme hřbet jazyka a dolní plochu přivrácenou ke spodině dutiny ústní. Tělo vybíhá v hrot jazyka. Základem stavby jazyka jsou příčně pruhované svaly, které tvoří většinu jeho objemu. Povrch jazyka je kryt sliznicí s dlaždicovým epitelem, která na hřbetní straně vytváří papily. Tyto slizniční výběžky mají různý tvar. Podle něj rozlišujeme papily houbovité a nitkovité na hřbetu jazyka, papily listovité po stranách jazyka a papily hrazené uspořádané v jedné řadě do tvaru písmene V, dopředu otevřeného. Tato linie je považována za hranici těla a kořene jazyka. Sliznice na kořeni jazyka nevybíhá v papily, ale je nepravidelně hrbolatá, protože kryje četné lymfatické uzlíky uložené ve slizničním a podslizničním vazivu (jazyková mandle). Slinné žlázy Slinné žlázy (glandulae salivariae) produkují sliny, které zvlhčují a očišťují sliznici dutiny ústní. Sliny obsahují přibližně 99 % vody, zbylý objem doplňují organické a anorganické látky. Organické látky jsou: hlen (mucin), který usnadňuje polykání sousta; α amyláza (amylázy slinných žláz se nazývá také ptyalin) zahajující štěpení škrobů na cukry; lysozym enzym schopný štěpit stěnu bakterií; imunoglobuliny typu A protilátky charakteristické pro slizniční imunitu. Anorganické látky jsou zastoupeny různými solemi, zejména vápníku, draslíku, sodíku a fosforu. Tyto soli se v podobě nerozpustných solí mohou usazovat na zubech jako zubní kámen. Drobné slinné žlázy uložené ve slizničním vazivu rtů, tváří, patra, jazyka tvoří (secernují) 12

13 sliny neustále a tím udržují sliznici vlhkou. Tři páry velkých slinných žláz secernují sliny na základě nervových podnětů souvisejících s příjmem potravy. Nepodmíněně je sekrece spouštěna dotykem sousta se sliznicí, podmíněně například vůní jídla či představou pokrmu. Největší slinnou žlázou je příušní žláza, uložená před zevním zvukovodem od jařmového oblouku k dolnímu okraji dolní čelisti. Její vývod ústí do předsíně dutiny ústní ve výšce druhé horní stoličky. Podčelistní žláza je uložena navnitř dolní čelisti pod spodinou dutiny ústní a vývod ústí společně s hlavním vývodem podjazykové žlázy po stranách uzdičky jazyka. Podjazyková žláza leží na spodině dutiny ústní pod jazykem a mimo hlavní vývod má ještě drobounké vývody na slizniční řase pod jazykem. Příklad Při dlouhém žvýkání chleba v ústech začne sládnout, protože slinné amylázy začnou štěpit škroby na jednoduší cukry (např.maltózu). Otázka k zamyšlení Víte co jsou to chuťové pohárky? K1 Průvodce studiem Pokud jste došli až sem, je to velký kus práce. Informací bylo na jednou hodně, proto Vám doporučujeme zkusit si kontrolní otázky ke kapitole 1.2 a před dalším studiem si pročistit hlavu jinou činností. Kontrolní otázky 1. Čím je ohraničena dutina ústní? 2. Co se v dutině ústní nachází? 4. Popište povrch jazyka. 5. Z čeho je jazyk složen? 6. Co je to skus? 7. Z jakých zubů je sestaven dočasný a trvalý chrup? 8. Jaká je stavba zubů (z jakých tkání se skládají)? 9. Jakou funkci má měkké patro? 10. Jaké složení mají sliny? 11. Jaký je význam slin? 1.3 Hltan Hltan (pharynx) je trubicovitý orgán cm dlouhý, sloužící společně trávicímu i dýchacímu ústrojí. Hltan je uložen těsně před páteří, začíná pod bazí lební a v úrovni šestého krčního obratle přechází do jícnu. Přední stěna hltanu se otvírá do dutiny nosní, ústní a hrtanu, proto ho rozdělujeme na tři části nosohltan, ústní část hltanu a hrtanovou část hltanu. Nosohltan je 13

14 nejprostornější úsek, který se choanami (vnitřními nozdrami) spojuje s dutinou nosní. Do nosohltanu ústí Eustachova trubice. V klenbě nosohltanu je výrazné nahromadění lymfatické tkáně tzv. nosní mandle, kliniky označovaná jako adenoidní vegetace. V ústní části hltanu se kříží dýchací a polykací cesty. S dutinou ústní je tato část spojena úžinou hltanovou. Dolní hrtanová část hltanu se otvírá do hrtanu. Vstup do dýchacích cest je chráněn příklopkou hrtanovou. Směrem dolů přechází hltan v jícen. Stěnu hltanu tvoří příčně pruhované svaly. Párové svaly jsou uspořádány jako kruhové svěrače a podélné zdvihače. Řídkým vazivem je hltan připojen k okolním strukturám. Pro zájemce Polykání je složitý sled dějů řízený z centra v prodloužené míše. První fáze je vůlí ovlivnitelná. Sousto je pomocí svalů jazyka a dna dutiny ústní posunováno proti úžině hltanové. Druhá fáze, probíhající již reflexně mimo naši vůli, je vyvolána kontaktem sousta s měkkým patrem a zadní stěnou hltanu. Měkké patro se zvedá, uzavírá nosohltan proti dutině ústní. Tím měkké patro brání vniknutí sousta do dutiny nosní. Svěrače hltanu posunují sousto dolů, zvedače hltan zvedají, příklopka hrtanová se sklání, uzavírá se vstup do hrtanu. Ve třetí fázi pokračuje posun sousta směrem k jícnu, kde navazuje peristaltická aktivita jícnu a posun sousta do žaludku. Při polykání se rozšiřuje hltanové ústí Eustachovy trubice. To je důležité pro vyrovnání tlaku ve středoušní dutině s úrovní tlaku atmosférického. Příklad Jistě jste se setkali s nepříjemnými pocity v oblasti uší při náhlých změnách nadmořské výšky, například při jízdě autem v horách, vysokohorské turistice či letecké dopravě, kdy dochází ke změně tlaku ve středouší a vzniká pocit zalehlých uší. Pomáhá žvýkání nebo polykání, při kterém se otvírá hltanové ústí Eustachovy trubice a tlak ve středním uchu se vyrovnává s okolním atmosférickým tlakem. Otázka k zamyšlení Jaká může být podle Vás příčina poruch polykání (dysfagie) a jaké mohou být její důsledky? K2 Kontrolní otázky 1. Vyjmenujte části hltanu a vysvětlete s čím každá z nich souvisí. 2. Odkud a kam probíhá Eustachova trubice? 1.4 Jícen Jícen (oesophagus) je trubicovitý orgán mezi hltanem a žaludkem, dlouhý cm, s vnitřním průměrem 1,5 cm. Při průchodu sousta se může vnitřní průměr může zvětšit až na 3 3,5 cm. Jícen sestupuje z krku do hrudníku, kde je uložen v zadním mezihrudí, a dále prochází přes bránici do dutiny břišní, kde po 1 2 cm přechází do žaludku. Sliznice jícnu je pokryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem a vytváří podélné řasy. Dobře vyvinuté pod- 14

15 slizniční vazivo umožňuje vyrovnání řas při průchodu sousta. Je zajímavé, že ve stěně jícnu se objevuje jak hladká, tak příčně pruhovaná svalová tkáň. Příčně pruhovanou svalovinu, postupně nahrazuje hladká, tak že v dolní třetině jícnu je pouze hladká svalovina. Sousto je posunováno jícnem peristaltickou vlnou. Přechod jícnu do žaludku je upraven tak, aby zabraňoval zpětnému návratu tráveniny do jícnu. Určitě si dovedete představit průběh peristaltické vlny. Pro silné povahy doporučujeme například video Pro zájemce Průchod sousta jícnem trvá 4 12 sekund a při běžném jídle spolykáme až 500 ml vzduchu. Kontrolní otázky Popište jícen a jeho funkci. 1.5 Žaludek Žaludek (ventriculus, gaster) (obr.1.5) je rozšířená část trávicí trubice mezi jícnem a tenkým střevem. Slouží k nahromadění spolykané potravy a jejímu dalšímu mechanickému a chemickému zpracování a transportu malých dávek tráveniny do tenkého střeva. Žaludek je uložen z větší části pod levým žeberním obloukem a je velmi variabilní tvarem i velikostí. Základní tvar žaludku má dva krajní typy: hákovitý žaludek má tvar podobný písmenu J, má tedy výrazně patrnou sestupnou a vzestupnou část; žaludek tvaru býčího rohu je uložený spíše horizontálně a má mírnější zakřivení. Na žaludku popisujeme přední a zadní plochu, které v sebe přecházejí vpravo malým zakřivením a vlevo velkým zakřivením. Z obou zakřivení pokračují peritoneální závěsy žaludku malá a velká předstěra. Na žaludku rozlišujeme: česlo místo vstupu jícnu, dno žaludku někdy označované jako klenba, je slepě končící část žaludku vlevo od česla; je to místo, kde se hromadí spolykaný vzduch, tělo žaludku nejobjemnější část, vrátník zúžená část žaludku před přechodem do tenkého střeva. 15

16 Obr. 1.5: Schématický řez žaludkem: 1 jícen, 2 česlo, 3 vrátník, 4 velké zakřivení, 5 malé zakřivení, 6 sliznice, 7 svalovina, 8 vrátníkový kanál, 9 dvanáctník. Sliznice žaludku se vyklenuje v řasy, které jsou v těle žaludku nepravidelné, při zakřiveních podélné. V průběhu malého zakřivení tak vzniká cesta, kterou prochází tekutiny přímo do tenkého střeva. Sliznice je pokrytá epitelem cylindrickým a je rozdělena do malých políček. Uprostřed každého políčka je jamka, kam ústí žaludeční žlázky, které produkují: hlen (mucin) k ochraně sliznice, proenzym pepsinogen, který se působením kyselého prostředí mění na pepsin štěpící bílkoviny, kyselinu solnou (HCl), která aktivuje přeměnu pepsinogenu na pepsin, rozvolňuje strukturu bílkovin, a tím usnadňuje jejich štěpení, umožňuje vstřebávání vápníku a železa a působí jako antibakteriální ochrana, vnitřní Castleův faktor nutný pro vstřebávání vitamínu B 12 v tenkém střevě. Hladká svalovina žaludku má na rozdíl od ostatních částí trávicí trubice tři vrstvy. Vrstva cirkulární je zesílena v oblasti vrátníku, kde je vytvořen svěrač, zajišťující plynulé a postupné vyprazdňování žaludku. Povrch žaludku je kryt pobřišnicí. Hlavní funkcí žaludku je rozmělňování a promíchávání obsahu za vzniku kašovité tráveniny (chymus). Žaludek pojme 1 2 l spolykané potravy. Vstřebává se zde pouze část vody, alkohol a některé léky. Po posledním spolknutém soustu potravy dochází k žaludeční peristole, což je přibližně 20 minut 16

17 trvající období klidu, kdy stěny žaludku přilnou k obsahu. Peristola umožňuje štěpení škrobů na jednoduché cukry pomocí ptyalinu ze slin. Po skončení peristoly, následuje peristaltická aktivita žaludku. Peristaltické vlny směřují od česla k vrátníku frekvencí 4 6 za minutu. Od vrátníku se trávenina vrací středem žaludku zpět a tak dochází k promíchávání obsahu. Promícháním obsahu dojde k poklesu ph, v kyselém prostředí přestane působit enzym ptyalin (viz slinné amylázy) a tím je pozastaveno štěpení škrobů. Průvodce studiem Jistě si vzpomenete, co znamená ph, jaké může mít hodnoty, či jaké hodnoty mohou být v žaludku. Pokud ne, zkuste nahlédnout do některé ze středoškolských učebnic chemie. Pro zájemce Zvracení (vomitus) je složitý děj, řízený z centra v prodloužené míše. Rozlišujeme zvracení periferní a centrální. Periferní zvracení je vyvoláno drážděním různých částí trávicí trubice, nejčastěji žaludku a dvanáctníku. Podráždění způsobují chemické (alkohol, bakteriální toxiny) nebo tlakové podněty. Také může být způsobeno psychicky (pohledem na něco nepříjemného, pachy, představami). Centrální zvracení je vyvoláno podrážděním mozku například při poraněních, nádorech, cévních změnách. Zvracení v těhotenství, převážně v prvním trimestru, má pravděpodobně hormonální příčiny. Zvracení obvykle předchází pocit nevolnosti (nauzea) se zvýšeným sliněním, pocením, změnami dýchání a poklesem krevního tlaku. Při zvracení se zvýší tlak v dutině břišní, sníží v dutině hrudní, obrátí se směr peristaltických vln a trávenina projde jícnem a ústy ven. Opakované zvracení vede ke ztrátám tekutiny, minerálních látek a kyseliny solné. Kontrolní otázky 1. Popište žaludek a vysvětlete jeho stavbu. 2. Co tvoří žaludeční žlázky (co obsahuje žaludeční šťáva)? 1.6 Tenké střevo Tenké střevo (intestinum tenue) (obr. 1.7) je nejdelší oddíl trávicí trubice. Navazuje na vrátník žaludku a v pravé jámě kyčelní přechází do tlustého střeva kyčelníkovým ústím. Průměr tenkého střeva je 3 4 cm, délka 3 5 m. Skládá se v četné kličky, které zaujímají velkou část dutiny břišní. V tenkém střevě probíhá hlavní a poslední etapa enzymatického štěpení potravy na jednoduché, vstřebatelné složky a jejich vstřebávání do krevního oběhu. Vývojově i funkčně k tenkému střevu patří také slinivka břišní a játra. Tenké střevo rozdělujeme na tři oddíly: dvanáctník, lačník a kyčelník. Dvanáctník (duodenum) je nejkratší a nejširší oddíl tenkého střeva, dlouhý cm. Od vrátníku směřuje doprava, má tvar nepravidelné podkovy vlevo otevřené. V konkavitě dvanáctníku je uložena hlava slinivky břišní. Oba orgány jsou fixovány vazivem k zadní stěně břišní. Ve výši druhého bederního obratle přechází dvanáctník v lačník. Ve sliznici dvanáctníku jsou typické žlázky, produkující hlen alkalické reakce, který neutralizuje kyselou reakci 17

18 chymu a chrání tak sliznici. Na podélné řase dvanáctníku ústí vývod slinivky břišní a žlučovod. Sliznice dvanáctníku vytváří ploché klky a cirkulární řasy. Lačník (jejunum) a kyčelník (ileum) zahrnují část střeva, která má peritoneální závěs okruží. Ten umožňuje kličkám tenkého střeva značnou pohyblivost. Přichází v něm ke střevu krevní a lymfatické cévy a nervy. Přechod lačníku do kyčelníku je plynulý, bez ostré hranice. Stavba této části trávicí trubice je přizpůsobená ke štěpení a vstřebávání živin. Sliznice je složena v četné na osu střeva kolmé cirkulární řasy, kterých směrem k tlustému střevu ubývá. Řasy přispívají k promíchávání tráveniny s trávicími šťávami a zvětšují plochu sliznice, která je pokrytá resorpčním epitelem. Mechovitý vzhled sliznice tenkého střeva je podmíněn klky, což jsou drobné kyjovité nebo kuželovité výchlipky sliznice, vysoké 0,3 1 mm. Na 1 mm 2 plochy je klků. Směrem ke kyčelníku se klky snižují a ubývá jejich hustoty. Klky také zvětšují vstřebávací plochu (obr. 1.6). Pro zájemce Do klku vstupuje jedna nebo dvě tepénky, které pod epitelem přecházejí do vlásečnicové sítě, a z této sítě se sbírá žíla. Ve středu klku slepě začíná mízní céva (chylová céva). Cukry a aminokyseliny se vstřebávají přes epitel do kapilární sítě klku a cestou vrátnicové žíly jsou odváděny do jater. Většina mastných kyselin a některé aminokyseliny se vstřebávají do lymfatické kapiláry a dostanou se tak mízní cestou do krevního oběhu, aniž by prošly játry. Mezi klky ústí střevní žlázky. Ve vazivu sliznice a v podslizničním vazivu jsou uzlíky lymfatické tkáně, které mohou být jednotlivé nebo nakupené ve větší celky. Pohyb tráveniny v tenkém střevu zajišťují peristaltické vlny podobné jako v jícnu. Mimo peristaltických pohybů zde probíhají i kývavé segmentační pohyby, při kterých se trávenina neposunuje, ale střídáním stahů a uvolnění se promíchává, což usnadňuje trávení a vstřebávání. Přibližně třímetrové tenké střevo má resorpční plochu kolem m 2. Výměna všech buněk sliznice tenkého střeva trvá 3 5 dní a rychlost postupu peristaltické vlny po tenkém střevě je 1 2 cm za sekundu. Právě pohyby střeva a žaludku si můžete uvědomit, při pocitu kručení v břiše. 18

19 Obr. 1. 6: Stavba stěny tenkého střeva: 1- tepna větvící se v klku, 2 vlásečnice sbíhající se do žíly, 3 svalová vrstva sliznice, 4 podslizniční vazivo, 5 jednovrstevná výstelka resorpčního epitelu, 6 začátek mízní vlásečnice, 7 pleteň mízních cév, 8 kruhová vrstva svalová, 9 podélná vrstva svalová, 10 pobřišnice. Otázka k zamyšlení Dokázali byste zdůvodnit proč se první část tenkého střeva nazývá dvanáctník? K3 19

20 Obr. 1. 7: Schematické uložení tenkého a tlustého střeva v dutině břišní. Část příčného tračníku vytnuta. 1 dvanáctník, 2 lačník, 3 sestupný tračník, 4 kyčelník, 5 esovitá klička, 6 konečník, 7 červovitý přívěsek slepého střeva, 8 slepé střevo, 9 kyčelníkové ústí, 10 vzestupný tračník, 11 příčný tračník. Kontrolní otázky 1. Popište jednotlivé části tenkého střeva. 2. Vysvětlete jak je stavba tenkého střeva přizpůsobená jeho funkci. 1.7 Tlusté střevo Tlusté střevo (intestinum crassum) (obr. 1.7) je poslední část trávicí trubice, dlouhá 1,2 1,5 m, zužující se přibližně od 7,5 do 4 cm. Přijímá tekutý až kašovitý obsah z tenkého střeva. Při postupu chymu tlustým střevem se postupně vstřebává zbývající voda a elektrolyty a je formována stolice. Stolice je odstraňována z těla při defekaci řitním otvorem. Konečného zpracování obsahu se účastní i hnilobné a kvasné mikroorganismy, které jsou přítomné ve střevu. Některé produkují vitamin K. Při hnilobných a kvasných procesech vznikají plynné látky (metan, indol, sirovodík aj.). Rozkladem žlučových barviv vznikají látky zabarvující střevní obsah do hněda. Sliznice tlustého střeva již nevytváří klky, ale jen drobné prohlubně (krypty). Obsahuje četné hlenové žlázky. Řasy podmíněné cirkulární svalovinou jsou poloměsíčité a podélná svalovina je zesílená do tří podélných pruhů tenií. Povrch tlustého střeva je kryt pobřišnicí. 20

21 Na tlustém střevu popisujeme tři základní části: slepé střevo (caecum), tračník (colon) a konečník (rectum). Slepé střevo je nejširší částí tlustého střeva. Je uloženo v pravé kyčelní jámě, pod vyústěním kyčelníku a má podobu slepě začínajícího vaku o délce přibližně 10 cm. Kyčelníkové ústí je opatřeno chlopní, která dovoluje postup střevního obsahu pouze z tenkého do tlustého střeva, ne opačným směrem. Na spodině slepého střeva začíná červovitý výběžek (appendix vermiformis). Apendix je 5 10 cm dlouhý (s krajním rozmezím 0,5 20 cm), široký jako tužka (0,5 1 cm) a zaujímá vůči slepému střevu individuálně různé polohy. Červovitý přívěsek obsahuje velké množství lymfatické tkáně, jeho záněty jsou častým chirurgickým onemocněním, vyskytujícím se nejen u dětí. Tračník je uložen v dutině břišní tak, že obkružuje kličky tenkého střeva. Jeho součástí je vzestupný tračník probíhající od slepého střeva po pravé straně dutiny břišní k játrům, kde v jaterním ohbí přechází v příčný tračník. Příčný tračník probíhá zprava doleva ke slezině, kde ve slezinném ohbí přechází do sestupného tračníku. Ten sestupuje po levé straně břišní dutiny dolů do levé jámy kyčelní. Další oddíl tračníku esovitá klička se stáčí ve tvaru písmene N, vstupuje ve střední čáře do malé pánve a přechází v konečník. Typická pro tračník jsou polokulovitá vyklenutí haustra, oddělená zaškrceními. Zaškrcení vznikají činností cirkulární svaloviny a uvnitř střeva podmiňují poloměsíčité řasy. Podélná svalovina tračníku je zhuštěná do tří podélných pruhů. Sliznice tlustého střeva nevybíhá v klky, ale obsahuje četné žlázky produkující hlen a lymfatické uzlíky. Konečník, dlouhý cm, sestupuje před kostí křížovou a kostrčí, po průchodu svalovým dnem pánevním vyúsťuje na povrch těla řitním otvorem. Horní část konečníku je ampulovitě rozšířená, dolní je úzká tvoří řitní kanál. Při průchodu svalovým dnem je součástí konečníku kruhový svěrač z příčně pruhované svaloviny, navnitř od něj je zesílení hladké, cirkulární svaloviny. Uzávěrový mechanismus konečníku je doplněn pružnou žilní pletení. Zevní stěna konečníku je z větší části kryta adventicií. Pro zájemce Vyprázdnění konečníku se nazývá defekace. Přechod obsahu esovité kličky do konečníku vyvolá tlak na stěnu ampulární části, který vyvolá nucení na stolici a při hodnotách asi 50 torrů defekační reflex. Po relaxaci obou svěračů konečníku (zevní pod vlivem vůle, vnitřní reflektoricky) nastupuje reflexní kontrakce svaloviny konečníku a za spoluúčasti břišního lisu (svaly stěny břišní a bránice) dojde k vyprázdnění obsahu. Defekace může být vyvolána i roztažením žaludku potravou, mluvíme o gastrokolickém reflexu. Množství stolice i její složení je závislé na množství a složení potravy. Pozitivní význam má vláknina v potravě. Její dostatečný příjem působí preventivně nejen proti zácpě, ale snižuje i riziko vzniku nádorů tlustého střeva. Vyprazdňování stolice se děti naučí ovládat obvykle mezi prvním a druhým rokem života. První části tráveniny postupují do tlustého střeva za 4 hodiny po jídle, poslední za 8 12 hodin. Odstranění zbytků jednoho jídla z těla trvá až 72 hodin. 21

22 Kontrolní otázky 1. Vyjmenujte části tlustého střeva. 2. Co jsou to haustra? 3. Jaká je funkce tlustého střeva? Průvodce studiem V této části jste došli na konec trávicí trubice. To co vám zbývá jsou velké žlázy játra a slinivka břišní, bez kterých by správné zpracování přijaté potravy nebylo možné a pobřišnice. Jistě jste se setkali s onemocněními těchto důležitých orgánů jako jsou žloutenky, záněty slinivky břišní nebo diabetes mellitus cukrovka, či historkami o zánětech pobřišnice způsobené rychle se rozvíjejícím zánětem červovitého přívěsku slepého střeva. 1.8 Játra Játra (hepar) (obr. 1.8) jsou největší žlázou v lidském těle. Jsou uložena převážně v pravé klenbě brániční, menší částí zasahují do levé brániční klenby. Z větší části jsou játra chráněna pravým obloukem žeberním. Jejich hmotnost bývá průměrně 1500 g, s rozmezím g. Játra mají hnědočervenou barvu a nepravidelný tvar, přirovnávaný k části ovoidu, délky asi 25 cm, šířky 15 cm a výšky 10 cm. Jsou členěna na větší pravý a menší levý lalok. Klenutá brániční plocha jater směřuje k bránici, dolní plocha je přivrácená k břišním orgánům. Na dolní (orgánové) ploše se nachází příčná vkleslina jaterní branka. Tudy vstupují do jater jaterní tepna, vrátnicová žíla a vystupují jaterní žlučovody. Na dolní ploše je dále uložen vpředu žlučník a na zadním okraji je zářez, ve kterém probíhá dolní dutá žíla. Játra produkují žluč, která je žlučovými cestami odváděna do dvanáctníku. Žluč se v tenkém střevě spojuje s tuky za vzniku ve vodě rozpustných komplexů, tím usnadňuje jejich vstřebávání. Další funkce jater jsou: prenatální tvorba krevních elementů, metabolické funkce zpracování rozštěpených složek potravy a tělu vlastních látek (glykogen, plasmatické bílkoviny ), např. uchovávání zásobních látek, tvorba ketolátek, tvorba močoviny, zpracování a využití tuků, detoxikace (léky, alkohol, drogy apod.), imunitní funkce, tvorba tepla. Játra jsou na povrchu kryta pobřišnicí. Pod pobřišnicí se nachází vazivové pouzdro, které přechází do parenchymu jater, rozděluje jej na jaterní lalůčky 22

23 a probíhá podél postupně se větvících cév. Základní stavební jednotkou jater jsou jaterní buňky hepatocyty, které vytváří jaterní lalůčky. Obr A: Vnější popis jater: a pohled zpředu: 1 pravý lalok jaterní, 2 levý lalok jaterní, 3 oblý vaz jaterní, 4 měchýř žlučový, 5 dolní dutá žíla. Obr. 1.8 B: pohled zezadu a zespodu: 1 dolní dutá žíla, 2 vrátnicová žíla, 3 jaterní tepna, 4 žlučovod, 5 žlučník, 6 oblý vaz jaterní, 7 levý lalok jaterní, 8 pravý lalok jaterní. 23

24 Krevní zásobení jater má dvě složky: nutritivní oběh zajištěný vlastní jaterní tepnou, která přivádí kyslíkem bohatou krev, funkční oběh zajištěný vrátnicovou žilou s krví bohatou látkami pro zpracování v játrech. Z obou systémů je krev po zpracování jaterními buňkami odváděna přes jaterní žíly do dolní duté žíly. Játry protéká cca ml krve za minutu. Za fyziologických podmínek játra zadržují kolem ml krve, tj. 3 krát více než střevo a 10 krát více než kosterní sval. V organismu také plní funkci významného krevního rezervoáru. Žlučové cesty Žluč je žlutohnědá tekutina, která na vzduchu zelená. Tvoří ji voda, žlučové kyseliny a jejich soli, žlučová barviva, cholesterol, hlen, anorganické soli, mastné kyseliny a některé další látky. Žluči se v játrech tvoří 0,5 0,7 l za den. Mimojaterní žlučové cesty začínají v jaterní brance jako pravý a levý jaterní žlučovod, spojují se do společného jaterního vývodu. Po 2 4 cm se ke společnému jaternímu vývodu připojuje vývod žlučníku a vzniká hlavní žlučovod. Hlavní žlučovod ústí do dvanáctníku na velké dvanáctníkové papile. Ústí je opatřeno svěračem, který umožňuje kontrolu průchodu žluči do dvanáctníku. Žlučník je dutý orgán hruškovitého tvaru, délky 8 12 cm o objemu ml. Je uložen na spodní ploše jater. Slouží jako rezervoár žluče, která se zde zahušťuje vstřebáváním vody a NaCl. Při příjmu potravy se žlučník reflektoricky vyprazdňuje. Kontrolní otázky 1. Vyjmenujte funkce jater. 2. Popište játra. 3. K čemu slouží žluč? 1.9 Slinivka břišní Slinivka břišní (pankreas) je žláza s vnitřní (endokrinní) i vnější (exokrinní) sekrecí (obr. 1.9). Produkuje enzymy umožňující trávit potravu a hormony regulující hladinu cukru v krvi. Slinivka břišní je dlouhá cm, váží g. Je šedorůžová, se zřetelnými lalůčky. Anatomicky slinivku břišní dělíme na tři části: hlavu, tělo a ocas. Okrouhlá hlava slinivky je uložena v ohybu dvanáctníku před tělem druhého bederního obratle. Tělo je užší, protáhlé a táhne se doleva přes břišní aortu. Zaoblený ocas dosahuje až ke slezině. 24

25 Obr. 1.9: Dvanáctník a slinivka břišní: 1 játra, 2 žlučník, 3 žlučovod, 4 vyústění přídatného vývodu slinivkového, 5 společné vyústění žlučovodu a hlavního vývodu slinivky břišní, 6 dvanáctník, 7 okružní tepna a žíla, 8 začátek lačníku, 9 hlavní vývod slinivky břišní, 10 aorta, 11 dolní dutá žíla, 12 vrátnicová žíla. Zevně sekretorická část slinivky břišní tvoří většinu objemu žlázy. Je uspořádaná do malých lalůčků oddělených jemným vazivem. Vývody z jednotlivých lalůčků se sbírají do hlavního vývodu slinivky břišní, který probíhá uvnitř žlázy od ocasu směrem k hlavě a ústí na podélné řase dvanáctníku společně se žlučovodem nebo v jeho těsné blízkosti. Ústí vývodu slinivky je opatřeno svěračem. Nekonstantně se z hlavy slinivky břišní sbírá přídatný vývod. Sekretem slinivky břišní je slabě zásaditá pankreatická šťáva. Je produkována v množství 1 2 l za 24 hodin. Obsahuje vodu, hydrogenuhličitanové ionty (alkalizují kyselinu solnou v trávenině přicházející do duodena ze žaludku), proenzymy a enzymy. Nejvýznamnější jsou: Tripsinogen a chymotripsinogen proenzymy, které se ve dvanáctníku mění na aktivní enzymy trypsin a chymotrypsin. Oba pak štěpí bílkoviny na jednodušší řetězce. Karboxypeptidáza odštěpuje z bílkovinných řetězců jednotlivé aminokyseliny. Amyláza štěpí škroby a cukry na jednoduché cukry (monosacharidy). Lipáza štěpí triacylglyceroly na monoacylglyceroly a volné mastné kyseliny. Vnější sekrece slinivky břišní je řízena nervově a prostřednictvím gastrointestinálních hormonů. Vnitřní sekreci slinivky břišní zajišťují drobné buněčné okrsky rozptýlené v tkáni slinivky břišní, tzv. Langerhansovy ostrůvky. Tyto jsou 0,1 0,5 mm 25

26 velké a jejich počet je odhadován na 1 2 miliony, zaujímají asi 1,5 % objemu celé slinivky (asi 1 g). Buňky Langerhansových ostrůvků odevzdávají své hormony přímo do kapilár, které je obklopují. Ostrůvky jsou složeny z několika typů buněk: A buňky produkují glukagon, který zvyšuje hladinu glukózy v krvi aktivací její tvorby v játrech. B buňky jsou nejpočetnější, tvoří inzulín. Tento hormon snižuje hladinu glukózy v krvi, umožňuje vstup glukózy do buněk a její využití. Při absolutním nebo relativním nedostatku inzulínu vzniká úplavice cukrová cukrovka (diabetes mellitus), závažné metabolické onemocnění s mnoha možnými komplikacemi. Další buňky Langerhansových ostrůvků produkují gastrointestinální hormony. Kontrolní otázky 1. Vysvětlete funkci slinivky břišní. 2. Popište slinivku břišní. 3. Kde se nachází hlava slinivky břišní? 1.10 Pobřišnice Pobřišnice (peritoneum) je tenká serózní blána ohraničující dutinu pobřišnicovou a pokrývající orgány uvnitř ní. Dutina pobřišnicová zaujímá velkou část dutiny břišní. Orgány v dutině břišní můžeme rozdělit na pobřišnicové a mimopobřišnicové. Největší extraperitoneální (mimopobřišnicový) prostor je retroperitoneální (zapobřišnicový) s retroperitoneálními orgány (ledviny, nadledviny, močové cesty, velké cévy, lymfatické uzliny a druhotně retroperitoneální dvanáctník a slinivka břišní). Slinivka břišní a dvanáctník se zakládají v dutině peritoneální, ale v průběhu vývoje vrůstají do zadní nástěnné pobřišnice. Pobřišnici dělíme na: nástěnnou, vystýlající dutinu pobřišnicovou a orgánovou, pokrývající orgány. Pro zájemce Nástěnná a orgánová pobřišnice v sebe přechází v závěsech (například okruží tenkého střeva mesenterium). Dutina pobřišnicová je tvořena ve skutečnosti pouze souborem štěrbinovitých prostorů mezi orgány. Pobřišnice má vrstvu serózní, tvořenou plochým epitelem na bazální membráně a vrstvu subserózní tvořenou vazivem s krevními i lymfatickými cévami a nervy. Serózní vrstva produkuje malé množství tekutiny, která usnadňuje vzájemný pohyb mezi orgány. Má také schopnost resorbovat omezené množství tekutiny v peritoneální dutině, např. zánětlivý výpotek. 26

27 Příklad Výjimečné vlastnosti pobřišnice se využívají při peritoneální dialýze, což je jedna z metod léčby selhání ledvin sloužící k očištění krve, kdy pobřišnice slouží jako semipermeabilní membrána mezi krví a dialyzačním roztokem. Shrnutí trávicí soustavy Trávicí soustava je stavbou přizpůsobená pro příjem a zpracování potravy. Stejně jako jiná místa kontaktu se zevním prostředím je místem imunitních reakcí. Základem soustavy je trávicí trubice a s ní související žlázy, uložené přímo ve stěně trávicí trubice, nebo umístěné mimo ni, spojené s lumen vývodem. Stavba trávicí trubice má čtyři základní složky: sliznici, podslizniční vazivo, svalovou vrstvu a vnější vrstvu (pobřišnice příp. adventicie). Každý oddíl soustavy je přizpůsoben stavbou i tvarem své funkci. Dutina ústní je vymezená rty, tvářemi, tvrdým a měkkým patrem, spodinou ústní. Můžeme ji rozdělit na předsíň a vlastní dutinu ústní, uvnitř se nachází zuby a jazyk. Dutina ústní slouží k přijímání potravy, jejímu rozmělňování, je místem chuti, podílí se na fonaci, začíná tu polykání. Hltan je společný orgán pro dýchací a trávicí ústrojí. Otvírají se do něj dutina nosní, dutina ústní, hrtan, Eustachova trubice. Slouží k polykání, což je koordinačně náročný sled dějů. Jícen je trubicovitý orgán procházející z krku přes dutinu hrudní do dutiny břišní. Je přizpůsoben transportu potravy do žaludku. Žaludek slouží k nahromadění spolykané potravy, jejímu mechanickému i chemickému zpracovávání a postupnému transportu tráveniny do tenkého střeva. V tenkém střevě je trávenina dále mechanicky a pomocí enzymů chemicky zpracovávána, dochází ke štěpení složek potravy na jednoduché, vstřebatelné složky, které se na obrovské vnitřní ploše tenkého střeva také vstřebávají do krevního a lymfatického oběhu. Sliznice tenkého střeva vybíhá v řasy a klky. Tlusté střevo, poslední oddíl trávicí trubice, zajišťuje konečné zpracování tráveniny, vstřebává se zde zbylá část vody a elektrolyty, formuje se stolice. Jeho poslední část konečník, ústí na povrch těla a slouží k odstranění zbytků potravy. Játra a slinivka břišní jsou velké žlázy, spojené s trávicí trubicí svými vývody. Játra, největší žláza v lidském těle, mají řadu funkcí produkují žluč, zajišťují metabolické procesy, detoxikují, uchovávají zásobní látky, podílí se na imunitních funkcích organismu, produkují teplo a v prenatálním období se podílí na tvorbě krevních elementů. 27

28 Základní funkční jednotkou jater je jaterní lalůček. Zvláštností je zásobování jater dvojí krví, cestou jaterní tepny a cestou vrátnicové žíly. Žluč je odváděna z jater žlučovými cestami se žlučníkem. Slinivka břišní je žláza exokrinní (enzymy štěpící bílkoviny, sacharidy a triacylglyceroly) i endokrinní (inzulín, glukagon). Orgány v dutině břišní rozdělujeme podle uložení k pobřišnici na peritoneální a extraperitoneální. Pobřišnice je serózní blána stejně jako pohrudnice a osrdečník. Pojmy k zapamatování Trávení, vstřebávání, sliznice, podslizniční vazivo, svalová vrstva, pobřišnice, adventicie, dutina ústní, měkké patro, tvrdé patro, jazyk, zuby, patrové mandle, hltan, Eustachova trubice, jícen, žaludek, dvanáctník, tenké střevo, klky, tlusté střevo, játra, slinivka břišní, exokrinní sekrece, endokrinní sekrece, peristaltika, imunitní mechanismy. Průvodce studiem Právě jste zvládli nejobsáhlejší část studijního textu. V následující části Vám předkládáme krátký test z právě probrané látky. Výsledky najdete na konci učebního textu v klíči. Pokud se Vám podaří správně odpovědět alespoň na 8 otázek, můžete pokračovat ve studiu dále, pokud je Váš výsledek méně než 8 správných odpovědí, nezoufejte, anatomie je opravdu těžká a sblížit se s ní trvá déle. Prostudujte znovu ty části, ve kterých jste si nebyli jisti a výsledek bude jistě lepší. Test TRÁVICÍ SOUSTAVA 1. Přiřaďte k jednotlivým funkcím odpovídající části trávicí soustavy: 1. Přijímání potravy a) játra 2. Mechanické zpracování potravy b) tenké střevo 3. Štěpení složitých látek na c) dutina ústní jednotlivé vstřebatelné složky 4. Vstřebávání živin d) tlusté střevo 5. Přeměna a skladování živin e) slinivka břišní 6. Vyloučení nestravitelných f) zuby, jazyk zbytků potravy 2. Doplňte správnou odpověď. Kolik vrstev má stěna trávicí trubice? Uveďte jejich názvy

29 4. Doplňte správnou odpověď. Který zub stálého chrupu se prořezává jako první? Jakým epitelem je pokryta sliznice jícnu? Jaké hlavní součásti obsahuje žaludeční šťáva? Co ústí na podélné řase dvanáctníku?... a Povrch tenkého střeva je přizpůsoben jeho funkci. Co zvětšuje vnitřní plochu tenkého střeva?...,... a Vyjmenujte tři základní části tlustého střeva. 10. Čím se liší nutritivní a funkční krevní oběh v játrech? 11. Vyberte správnou odpověď: Slinivka břišní je žláza s: a) vnitřní sekrecí b) vnější sekrecí Dlouhý úkol I. Po nastudování předcházející kapitoly byste měli porozumět a dokázat vysvětlit funkci jednotlivých částí trávicí soustavy. Ne vždy, však, vše v lidském organismu funguje tak jak má. Některé poruchy zpracování přijaté potravy zahrnujeme pod pojmem malabsorbční syndrom. Zpracujte v rozsahu 2 3 stran A4 formátu, téma MALABSORBCE. Vysvětlete co tento pojem znamená, jaké jsou jeho možné příčiny a jaké jsou důsledky pro organismus vyvíjející se i dospělý. Pokud jste dobře porozuměli fyziologii procesů bude pro Vás snadněji pochopitelná i patofyziologie. 29

30 2 Dýchací soustava Cíle Po prostudování této kapitoly budete umět: vyjmenovat součásti dýchací soustavy, popsat stavbu jednotlivých součástí dýchací soustavy, definovat funkce dutiny nosní, hltanu, hrtanu, průdušnice, průdušek a plic, vysvětlit mechanismus výměny plynů mezi zevním prostředím a organismem, uvést příklady některých ochranných mechanismů v dýchací soustavě. Průvodce studiem Milí studenti, pokročili jste ke kapitole, která Vám nabízí přehled poznatků o dýchací soustavě. Není tak rozsáhlá jako předcházející, přesto jsme zařadili dvě zastavení, která Vám nabídnou opakování probraného učiva. V závěru kapitoly, na Vás čeká krátký test, který Vám umožní ověřit si jak jste učivo, zvládli. Dýchací systém představuje obrovskou plochu kontaktu zevního a vnitřního prostředí. Celý život dýcháme střídáme nádech a výdech, a když přestaneme tak jen na několik málo minut, trénovaní potápěči déle. Frekvence dýchání dává tušit intenzitu naší látkové výměny, ale i psychické rozpoložení. A naopak nácvikem dechových cvičení můžeme některé nepříjemné situace v životě lépe zvládnout. Důležitá pasáž textu Dýchací soustava (systema respiratorium) (obr. 2.1) zajišťuje výměnu plynů mezi organismem a zevním prostředím. Tato výměna je zajištěna dýcháním. Při nádechu (inspirium) se do plic dostává s vdechovaným vzduchem kyslík, nezbytný pro získávání energie oxidací, při výdechu (exspirium) se tělo zbavuje oxidu uhličitého a vodních par. Střídání nádechu a výdechu je projevem zevního dýchání, při kterém dochází k výměně plynů mezi okolním vzduchem a krví v plicním řečišti. Výměnu plynů mezi krví a tkáněmi a zpracování kyslíku v buňkách nazýváme vnitřním dýcháním. Přenos dýchacích plynů krví zajišťuje krevní oběh. Mimo výměnu dýchacích plynů zajišťuje dýchací soustava další funkce: Zvlhčování a ohřívání vdechovaného vzduchu. Vnímání čichových vjemů. Ochranu organismu před makroskopickými i mikroskopickými částicemi ve vdechovaném vzduchu. Součástí ochranné bariéry je několik mechanismů a obranných reflexů (kýchací, kašlací). Chlupy v dutině nosní zachycují hrubé nečistoty. Pohárkové buňky ve sliznici produkují hlen zachycující prach. Řasinkový epitel sliznice dýchacích cest zachycené nečistoty posunuje ven z dýchacích cest, kde mohou být 30